Romanticky rozprašuji vlastní popel

Studio Hrdinů uvede autorskou inscenaci o fenoménu fotografie

V pražském Studiu Hrdinů momentálně vrcholí přípravy nové inscenace Romanticky rozprašuji vlastní popel režisérky Lindy Duškové a jejího týmu. Jevištní esej o fotografii inspirovaný texty francouzského filosofa a sémiologa Rolanda Barthesa bude mít premiéru 17. března 2022.

Druhá premiéra režisérky Lindy Duškové ve Studiu Hrdinů se soustředí na téma fotografie. Projekt je založen na sledování paralel mezi teorií fotografie a divadelní tvorbou. Autorský tým se zaměřil jak na svůj vlastní přístup k fotografii (a s ním životní potřebu fotografie vytvářet), tak na fotografické principy, které ve svých textech popisuje Roland Barthes. Inscenace Romanticky rozprašuji vlastní popel zachycuje vztah mezi pohybem a zastavením, prožitkem a vzpomínkou, životem a smrtí.

Fotografie neříká nutně to, co už není, ale pouze a najisto to, co bylo. Jednou jsem od jistého fotografa dostal svůj snímek, a ať jsem se snažil, jak jsem chtěl, nemohl jsem si vzpomenout, kde jsem byl fotografován; zkoumal jsem kravatu, svetr, abych zjistil, v jaké situaci jsem je měl na sobě; marně. Protože to však byl fotografický snímek, nemohl jsem popírat, že jsem tam byl (i když jsem nevěděl kde). Toto zakřivení jistoty a zapomenutí mi způsobilo závrať a „detektivní“ úzkost, šel jsem na výstavu fotografa, jako bych odcházel na vyšetřování, abych se konečně o sobě dozvěděl něco, co už jsem nevěděl.

Roland Barthes (1915–1980) vystudoval klasickou literaturu a filologii. Barthesovo dílo nikdy netvořilo koherentní celek, který by sledoval jednotnou teoretickou linii. Od kritiky dějin se postupně přesouval k obecné i aplikované sémiologii a od počátku sedmdesátých let si postupně vybudoval zcela svébytný způsob uvažování o literárních textech charakteristický rezignací na zobecňující systémy a postupnou fragmentací a zdůrazňováním jednotlivostí a nahodilostí. Posledním Barthesovým textem je esej o fotografii, nazvaný Světlá komora. Krátce po jeho vydání roku 1980 Barthes náhle zemřel při automobilové nehodě.

 

Romanticky rozprašuji vlastní popel 

režie: Linda Dušková

dramaturgická spolupráce: Sodja Lotker a Jan Horák

scéna: Zuzana Sceranková

kostýmy: Klára Fleková

hudba: Matyáš Řezníček

pohybová spolupráce: Tereza Ondrová

světelný design: Patrik Sedlák

asistentka scénografie: Anna Vohralíková

 

hrají: Karin BílíkováJohana SchmidtmajerováOndřej JiráčekPavel Neškudla

 

premiéra: 17. března 2022

 

Magistrát hlavního města podpořil činnost Studia Hrdinů v roce 2022 částkou 6.500.000 Kč.

Projekt je realizován za finanční podpory Ministrstva kultury a městské části Praha 7.

Madla Horáková Zelenková

pro Taneční magazín 

 

Studio Hrdinů startuje taneční linku

As Long as We Dance

Představení As Long as We Dance je první z nové dramaturgické řady, v rámci které vznikne ve Studiu Hrdinů každý rok jedna taneční premiéra. As Long as We Dance je autorským počinem mezinárodně etablované polské konceptuální choreografky Renaty Piotrowské-Auffret, která na něm pracovala se zkušeným týmem českých spolupracovníků. Premiéra proběhne 24. ledna 2022.

Výchozím bodem představení je pandemická situace, ve které se nacházíme a ve které má smrt více než jeden fatální význam. Pandemie nás uvrhla do „společenské smrti“, mění naše návyky a uzurpuje si téměř všechnu naší pozornost. Představení As Long as We Dance je svého druhu vzpourou, a to především těch, co jsou, nebo byly v nejsložitější situaci, tedy žen – matek. Je ale také, a to především,  oslavou tance jako takového.

„Renatu jsem pozval, aby nastartovala naší taneční řadu, protože již delší dobu pozoruji její práci a baví mě její schopnost precizní promyšlené choreografie, nekompromisní kritičnosti a výjimečný smysl pro humor,” říká dramaturg inscenace a umělecký ředitel Studia Hrdinů Jan Horák. Pro své uvažování o současném světě čerpá Piotrowska-Auffret inspiraci z intimních zážitků (reálných či fiktivních), které jsou zakořeněné v určitém společenském kontextu. Předmětem jejího zájmu je zvrácenost, kterou nachází ve vztahu mezi historickou a současnou politikou těla, mezi veřejným a soukromým, mezi textem a pohybem.

As Long as We Dance

koncept a režie: Renata Piotrowska-Auffret

choreografie: Renata Piotrowska-Auffret a tanečnice

dramaturgická spolupráce: Jan Horák a Joanna Leśnierowska

scéna a kostýmy: Tereza Beranová

hudba: Simon Auffret

asistent režie: Jan Bárta

light design: Joanna Leśnierowska

video: Eliška Kociánová

překlad: Barbora Hrušková a Anna Šašková Plasová

hrají: Cécile Da CostaMartina Hajdyla LacováZuzana ScerankováJohana SchmidtmajerováVeronika ŠvábováDiana Toniková   

 

premiéra: 24. ledna 2022

reprízy: 28. ledna, 12. a 20. února 2022

Madla Horáková Zelenková 

pro Taneční magazín

As Long as We Dance

Studio Hrdinů startuje taneční linku

Představení As Long as We Dance je první z nové dramaturgické řady, v rámci které vznikne ve Studiu Hrdinů každý rok jedna taneční premiéra. As Long as We Dance je autorským počinem mezinárodně etablované polské konceptuální choreografky Renaty Piotrowské-Auffret, která na něm pracovala se zkušeným týmem českých spolupracovníků. Premiéra proběhne 10. prosince 2021

Výchozím bodem představení je pandemická situace, ve které se nacházíme a ve které má smrt více než jeden fatální význam. Pandemie nás uvrhla do „společenské smrti“, mění naše návyky a uzurpuje si téměř všechnu naší pozornost. Představení As Long as We Dance je svého druhu vzpourou, a to především těch, co jsou, nebo byly v nejsložitější situaci, tedy žen – matek. Je ale také, a to především oslavou tance jako takového.

„Renatu jsem pozval aby nastartovala naší taneční řadu, protože již delší dobu pozoruji její práci a baví mě její schopnost precizní promyšlené choreografie, nekompromisní kritičnosti a výjimečný smysl pro humor,” říká dramaturg inscenace a umělecký ředitel Studia Hrdinů Jan Horák. Pro své uvažování o současném světě čerpá Piotrowska-Auffret inspiraci z intimních zážitků (reálných či fiktivních), které jsou zakořeněné v určitém společenském kontextu. Předmětem jejího zájmu je zvrácenost, kterou nachází ve vztahu mezi historickou a současnou politikou těla, mezi veřejným a soukromým, mezi textem a pohybem.

As Long as We Dance

koncept a režie: Renata Piotrowska-Auffret

choreografie: Renata Piotrowska-Auffret a tanečnice

dramaturgická spolupráce: Jan Horák a Joanna Leśnierowska

scéna a kostýmy: Tereza Beranová

hudba: Simon Auffret

asistent režie: Jan Bárta

light design a video: Eliška Kociánová

překlad: Barbora Hrušková

hrají: Cécile Da CostaMartina Hajdyla LacováZuzana ScerankováJohana SchmidtmajerováVeronika ŠvábováDiana Toniková   

 

premiéra: 10. prosince 2021

reprízy: 12. a 13. prosince 2021

 

Premiérové uvedení bude opatřeno anglickými titulky

Madla Horáková Zelenková

pro Taneční magazín

Festival NORMA

Autonomní zóna

5. ročník Festivalu NORMA nese název Autonomní zóna

Mezinárodní festival autorského divadla a současného umění NORMA se uskuteční 27.11. 2021 ve Studiu Hrdinů v Praze. Na festival zavítá například polský tanečník a choreograf Pawel Sakowicz s představením Jumpcore, které se stalo prvním kusem živého umění ve sbírce polské národní galerie Zachęta. Prvního uvedení se na festivalu dočká nový projekt režisérky Apoleny Vanišové Psohlavky.

Pátý ročník festivalu Norma se po čtyřech úspěšných ročnících pořádaných ve spolupráci s ostravskou městskou galerií PLATO přesouvá do Prahy a jeho výhradním pořadatelem zůstává Studio Hrdinů. Podtitulem letošního festivalu je „Autonomní zóna“, kterou si dramaturg festivalu Norma Jan Horák představuje jako  “prostor pro únik, ale zároveň i určitý aktivizmus. Jde o zónu řekněme, intimní až autistickou, ve které se umělci pohybují, vytvářejí světy nevšedních, silných zážitků pro lidi, kteří na ně přistoupí.”

Z finančních důvodů festival NORMA letos opouští svůj dvoudenní formát a představí pouze jednodenní program. I nadále však platí, že Norma je dramaturgickou koncepcí, jejíž plného vyznění lze docílit pouze pokud divák bude ochoten prožít festival celý.

PROGRAM

sobota 27.11. 2021

– Studio Hrdinů

 

17.00 Apolena Vanišová: Psohlavky /CZ/

koncept a realizace: Apolena Vanišová

umělecká spolupráce: Johana Střížková

dramaturgické konzultace: Marika Smreková

hudba: Alexandra Cihanská Machová

technické řešení: Tomáš Mládek a Petr Zábrodský

obsazení: Eva Bártová, Alexandra Cihanská Machová, Julie Goetzová, Sára Märc, Hedvika Řezáčová, Johana Střížková a Barbora Šimková

„Jasná tma listopadového večera zastřela stráně i doliny pohorského kraje na úpatí strmého Čerchova i táhlé Haltravy. Černé a husté mraky nízko se hnaly přes lesnatá jejich temena i hor ostatních. Vichr byl všeho pánem, i mraků i země, na níž se všecko před ním chvělo. A v tom, když jakoby rozzuřen nejdivěji hvízdal a hýkal, postavil se někdo ve světnici do okna. Nahé ženské ruce vystrčily ven do tmy nevelkou mísu a v ten už okamžik se z ní bělostně zaprášilo. Meluzína, pohltivši hladově naráz mouku, danou jí na utišení, zasténala a hnala se tmou dále. Okno se zavřelo, stín zmizel. Nehostný panoval čas.“ A. Jirásek, Psohlavci

„Snažím se pečovat o sebe, abych mohla pečovat o rodinu. Ohledávám vlastní kořeny, abych věděla, na co navazuju. Ošetřuju místa, kde jsou kořeny přeťaty, protože zcelit je už nedokážu. Obracím se k dávno opuštěné tradici a z jejích úlomků vytvářím vlastní rituály. Učím se slavit, radovat z prožívání, proměňovat všední v nevšední. V mysli se vracím do dětství a zkoumám opuštěná místa města, ve kterém dnes žiju. Procházím jeho divočinu a objevuju v ní fantastické krajiny. A tam se potkávám s dalšími lidmi, prorůstám s nimi a zakořeňuju. Ten nečas, který ale zatím panuje kolem, mě rozechvívá. Pozoruju ho zpovzdálí a důkladně zvažuju, co mu obětovat, jak ho ztišit.“ A. Vanišová, Psohlavky

Instalace bude spuštěná ve smyčce během celé doby festivalu.

17.30 Natálie Rajnišová, Zuzana Sceranková, Emílie Formanová: Pustý ostrov chrání 15.000 obyvatel /CZ/

koncepce, režie, hrají: Zuzana Sceranková, Natálie Rajnišová

hudba: Alfréd Schubert a Ján Mesány, Anders Christopherson, Honza Tomšů, Johannes van Bebber, Matthieu Fuentes, Matyáš Bartoň, Michaela Švédová a Vojtěch Šaroun

produkce: Emílie Formanová

host: Struggling Uncles

Autorky organizují setkání diváků na Pustém ostrově. Ostrov je kus pevniny, menší než kontinent a větší než skála, který vystupuje z vody. Je to samostatný izolovaný ekosystém, na kterém platí specifické zákonitosti. Obyvatelé Pustého ostrova se nemohou nikdy potkat, protože je pustý. Pustý může znamenat neobydlený, jednotvárný, ponurý, chmurný, nudný.

Pustý ostrov lze vnímat jako stylizovanou módní přehlídku a jeho Obyvatele jako konceptuální kolekci. Obyvatelé vystupují z bledě modrého paravánu a zanořují se beze stopy zpátky. Diváka Pustým ostrovem provází samostatná četba v mapě. Obyvatelka Coconaty vše pozoruje zpoza skleněného stolku a někdy zpívá. Pustý ostrov chrání 15.000 obyvatel a několik diváků.

 

18.45 Paweł Sakowicz: Jumpcore /PL/

koncepce, choreografie, tanec: Paweł Sakowicz

dramaturgie: Mateusz Szymanówka

hudba: Indecorum

kostým: Doom 3k

produkce: MAAT Festival, Scena Tańca Studio, Zachęta – National Gallery of Art

Paweł Sakowicz se ve své performaci Jumpcore inspiroval osudem baletního tanečníka Freda Herka. Sakowiczova performance hravě tématizuje poetiku světa baletních tanečníků, kteří věří, že „dokáží létat“. Nahý Herko tančil ve svém bytě na hudbu Mozartovy Korunovační mše a v jejím závěru pak vyskočil z okna.

Jumpcore je možné vnímat jako autonomní svět, vytvořený právě v okamžiku kdy se tanečník rozhodne létat. Tento fantazijní svět je plný extrémní fyzické akce, fascinujícím způsobem propojující lehkost s úplným vyčerpáním.

Jumpcore je prvním tanečním projektem, který je zakoupen polskou národní galerií Zachęta. S představením Jumpcore byl Pawel Sakowicz zařazen do prestižního výběru Aerowaves 2019, sítě, která každý rok vybere 20 nejzajímavějších tanečních představení v Evropě. 

19.45 Dominik Gajarský / Martin Mazanec: Autonomní kino /CZ/

kurátoři: Dominik Gajarský a Martin Mazanec

Projekční pásmo k tématu autonomní zóny vzniklo v rámci online dialogu mezi vizuálním umělcem Dominikem Gajarským a kurátorem Martinem Mazancem. V prvopočátku byly východiskem “autonomní” podoby rozličných žánrů – od portrétů, přes grotesku až po videopodobenství. Oba kurátoři postupně objevily i autonomní způsoby  kurátorované cirkulace pohyblivých obrazů mimo galerijní a filmovou distribuci. Konečný výběr děl pro Normu bude v důsledku dostupný pouze návštěvníkům festivalové projekce.

20.45 Núria Guiu Sagarra: Spiritual Boyfriends /ESP/

koncepce, choregrafie, tanec: Núria Guiu

umělecká podpora: Esther Freixa, Sónia Gómez

dramaturgie: Lluc Ubach

výprava: Lola Belles

video: Alice Brazzit

světelný design: Joana Serra

technická spolupráce: Sergio Roca

produkce: Fani Benages

Spiritual Boyfriends je sólové představení zkoumající vztah mezi tělem a mocí.

Spiritualita, obzvláště pak praktikování jógy, tvoří základní rámec představení, které se zabývá otázkou politiky moci a ovládání. Nikoli však pouze moci jako vnější síly vyvíjené vůči tělu, ale i síly, kterou lidé používají vůči sobě samým formou vlastní sebe-disciplíny.

Praktikování posturální jógy má nepřímý vliv na způsob, jakým utváříme naši osobní i kolektivní identitu ve vztahu ke konceptům krásy, zdraví, kapitálu, těla, či moci. Tyto koncepty se mohou vztahovat ke kontextu sociokulturnímu, který je řízen makrostrukturami, ale i kontextu osobnímu a soukromému, v rámci kterého jsou mikrostruktury moci nepozorovaně začleněné do každodenního života pomocí našich návyků. Představení ke konceptům lásky, touhy a erotismu přistupuje jako ke spirituálním zkušenostem spojeným s utvářením mocenských rolí, a to prostřednictvím těla a jeho obrazu.

Digitalitu představení uchopuje jako drogu, nebo kolektivní psychotropika, či jako prostor pro touhu a osvobození impulzů, ve kterém duše (boží entita, proměnlivá, virtuální, informační, energetická) dává průchod materialitě těla. Jakou roli má internet ve vztahu k božskému, nehmotnému, lásce, moci, neoliberální politice a jejímu ovládání či dohledu?

21.15 Marek Meduna / Aid Kid / Dan Kranich: Grottup – Refrén /CZ/

koncepce, hrají: Marek Meduna, Aid Kid, Dan Kranich

Performace Refrén  vzniká speciálně pro Festival Norma, v této chvíli je stále ve fázi vzniku. V nadpisu chce Grottup vytvořit živý rapový koncert jako performanci společně s diváky.

Vysouším tůň generalizací. A to je jen začátek.

Bojuji s rojem personifikací. A to je jen začátek.

Petrifikuji křivdy naděje. A to je jen začátek.

Léčím prameny od hnoje. A to je jen začátek.

Nastoluji virové bratrství. A to je jen začátek.

Obracím kameny soukromí. A to je jen začátek.

Očišťuji zboží od pomluv. A to je jen začátek.

Metafory znám dle postů. A to je jen začátek.

PŘEDPRODEJ

permanentky na festival jsou k dostání v předprodejní síti goout.net a na pokladně Studia Hrdinů

vstupenky na jednotlivá představení budou dány do předprodeje 27.11. 2021 v 10.00

Norma 2022 se uskuteční 26. a 27.11. 2022 ve Studiu Hrdinů v Praze.

Festival vznikl s laskavým přispěním Magistrátu hlavního města Prahy, Státního fondu kultury, Prahy 7 a Institut Adama Mickiewicza ve Varšavě.

Madla Horáková Zelenková

pro Taneční magazín