Štítek: Yvonna Kreuzmannová

VIZE TANCE promptně jedná

V pondělí měla běžnou schůzi. Ihned v „nešťastný pátek“ 13. března se sešla s ministrem kultury. Spolu s dalšími představiteli kulturních směrů se snaží vyjednat podmínky k přežití pro řadu divadel, sólových umělců, produkčních organizací, pořadatelů festivalů i lektorských a pedagogických zařízení.

V pondělí 9. března měla Vize tance na půdě IDU a Divadelního ústavu  v Praze plánované jednání. Cílem tohoto setkání bylo definovat profil cílové skupiny, na kterou se nyní přednostně zaměřuje, a začít hned spolupráci mezi členy a přáteli „Vize“.

V rámci schůze se vytvořilo šest pracovních skupin, do kterých se již někteří zájemci začali zapisovat. Pokud máte zájem se do některé skupiny přidat, napište mail na adresu: vizetance@vizetance.cz, o které odvětví konkrétně máte zájem.

Pracovní skupiny Vize tance

1) Propagace tance a její přínosy

Lucie Kocourková

Jitka Čechová

Mirka Papníková

2) Analýza oboru a jeho potřeby

Zuzana Smugalová

Zora Breczková

Milada Borovičková

3) Interdisciplinarita oboru

zatím bez obsazení

4) Rámcové potřeby profesionálů

Florent Golfier

5) Info Point

Markéta Málková

Jan Malík

Marta Trpišovská

6) Partnerství

Yvona Kreuzmannová

Marie Kinski, předsedkyně VIZE TANCE a rovněž ředitelka centra choreografického rozvoje SE.S.TA, které spolupracuje s TANEČNÍM MAGAZÍNEM

Nová předsedkyně Vize tance Marie Kinsky vyzývá: „Vize tance zve tímto její přátele, aby se stali členy – jste vítáni. A to každý, kdo má zkušenosti, užitečné pro taneční obor. Takže, tím pádem i pro Vizi tance. Díky Vizi se můžeme všichni společně obohatit zkušenostmi ostatních a sdílet své know how. Budeme mapovat již existující projekty a vzájemně se učit, jak je stále lépe zviditelňovat (nikoli pouze před, ale i po ukončení), jak cílit jejich dopady a další záležitosti. Budeme sledovat, co je potřeba posílit. Anebo, co kde chybí. Hodláme se v budoucnu snažit sjednotit naše hlasy vůči institucím a bojovat za lepší pracovní podmínky.“

A následující události ihned prověřily akceschopnost tohoto profesního sdružení v praxi. Hned 11. 3. byl, z důvodu alarmujících aktuálních celostátních problémů kulturních organizací, napsán aktuální dopis ministru kultury PhDr. Lubomíru Zaorálkovi. Reagoval na stanoviska a výzvy Asociace nezávislých divadel a apeloval důrazně převážně na pomoc umělcům a organizátorům z oblasti tanečního umění.

Ministr kultury vyvolal bleskově následné jednání s představiteli „Vize“ a dalšími reprezentanty kulturní fronty. Ministr Zaorálek všechny přítomné informoval, že v současné době je hlavní prioritou celé vlády zajistit hygienu, ochranu zdraví a ochranné pomůcky pro občany. Během diskuse však nastínil obecnější možnosti podpory umělců. Údajně se již uvažuje o zřízení fondu proti zániku. Jeho hlavní smysl by byl v dotacích na pomoc co nejvíce problémy zasaženým umělcům. Ministr kultury zde přítomné rovněž informoval v další řadě o součinnosti s Ministerstvem průmyslu a obchodu a Ministerstvem práce, která by měla zapracovat v oblasti bezúročných půjček pro OSVČ. Ve hře je i rovněž určitá změna rozpočtových pravidel.

Na setkání s ministrem kultury reprezentovala Yvona Kreuzmannová nejen Vizi tance, ale i rovněž Českou asociaci festivalů

Yvona Kreuzmannová, která zde reprezentovala nejen Vizi tance, ale rovněž Českou asociaci festivalů, vyvolala diskusi na téma, zda umělci na volné noze mají přerušit svou činnost a registrovat se na úřadech práce? Adriana Světlíková (za Novou síť) otevřela otázku, lze-li vyplácet výkonným umělcům honoráře za ta období, kdy z důvodů „vyšších příčin“ nehrají? Pavla Petrová (za IDU) přítomné seznámila s výsledky jejich bleskové dotazníkové akce. Štěpán Kubišta za Asociaci nezávislých divadel se podělil s prvními pozitivními zkušenostmi z on-line přenosů, kterými divadla v karanténě nahrazují představení živá. Ministr Zaorálek tuto iniciativu velmi pochválil.

Štěpán Kubišta vlevo (na snímku spolu s Rostislavem Novákem mladším z Cirku LaPutyka) je sice z JATEK78, ale   na jednání zastupoval Asociaci nezávislých divadel

Poté Marie Kinski, nejen za Vizi tance, apelovala na koordinaci jednání na úrovni celého státu. S regiony i městy. Aby každá „úroveň“ věděla, že má možnost řešit – za stejných podmínek – státní dotace. Rovněž však například i projekty mezinárodní .

Probírala se taktéž situace filmového umění a hudební sféry. Zejména mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro, který omezení pocítí výrazným způsobem. Pražská radní pro kulturu Hana Třeštíková seznámila s promptně vyřízenými výjimkami pro kulturní organizace a pořadatele. Obzvláště ve sféře dotací. TANEČNÍ MAGAZÍN již o nich na svých stránkách aktuálně informoval a doporučuje vám si je přečíst: https://www.tanecnimagazin.cz/2020/03/20/praha-je-pripravena-pomoci-kulture .

Vize tance svými kroky, činy a apely dokazuje, že se dokáže (nejen) za své členy a příznivce postavit. To je v současné době důležité. A tak jí a jejím členům přejeme nadále velkou nezdolnou energii, mnoho iniciativy a zvláště pevného zdraví.

Foto: archiv TANEČNÍHO MAGAZÍNU

Vize tance

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Cenu předával významný psychiatr!

Divadelní hrdinové oceněni ve Studiu Hrdinů. Ceny Česká divadelní DNA jsou rozdány. Začal 18. festival Malá inventura.

Na koho se tentokrát dostalo? Na Asociaci nezávislých divadel ČR, režiséra Jakuba Čermáka se spolkem Depresivní děti touží po penězích a Divadlo X10. Ti se stali držiteli cen Česká divadelní DNA za mimořádný počin na poli nového divadla. Cenu za mimořádný dlouhodobý přínos, rozvoj a podporu nového divadla získal časopis Svět a divadlo a Cenu za mimořádnou podporu a prezentaci české kultury v zahraničí obdržela zakladatelka a ředitelka Tance Praha a osobnost divadla PONEC – Yvona Kreuzmannová. Předání cen Česká divadelní DNA, které se udílejí každé dva roky jako projev úcty výrazným osobnostem, zahájil ve čtvrtek 20. února 2020, ve Studiu Hrdinů, 18. ročník festivalu Malá inventura.

Celým večerem nás na dětsky hravé, až folklórně laděné, scéně provázel Jirka Šimek se Sárou Arnsteinovou ze známé skupiny Ufftenživot.

Významným prvkem celého programu byly nápadité filmové předtáčky, promítané v zadní projekci. Nebyly pouze vtipné, ale i místy informačně hodnotné. Trochu opomíjené zústaly samotné ceny jako artefakt. Jsou dílem mladé talentované designérky Ivy Tattermuschové z firmy TABLO.

Dvojice moderátorů také odbourala zbytečný patos a pel oficiality, který obvykle obdobné akce provází. Kriticky však musím poukázat, že občas byl jejich humor trochu „mimo mísu“. Jak jsem mimoděk uslyšel v hledišti, mohl jej občas ocenit pouze jejich rodič anebo někdo totálně pod vlivem…

 

Tak se asi nejvtipnějším momentem večera stalo předávání jedné z cen psychiatrem a sexuologem MUdr. Martinem Hollým, MBA., ředitelem pražské psychiatrické léčebny v Bohnicích. Ten si vysloužil, vedle velké osobnosti Yvonny Kreuzmannové, největší potlesk na otevřené scéně.

„Lepší otvírák festivalu jsme si nemohli přát. Kromě předávání cen si totiž uděláme inventuru toho, jak se nám vede. A to se nestává často,“ uvedla Adriana Světlíková, ředitelka festivalu Malá inventura. „Je dobré nastavit si zrcadlo, ale také do něj nechat nahlédnout ostatní,“ dodala.

Seznam a charakteristika laureátů cen DNA:

Asociace nezávislých divadel ČR vzešla z potřeby vlastní profesní platformy, která by formulovala otázky smyslu a postavení nezávislého divadla napříč žánry. Během posledních dvou let prokázala schopnost reagovat na společenská témata rezonující na poli kultury a výrazně apelovala na kontinualitu politických rozhodnutí. Nezávislé divadlo tak získalo komunikátora s veřejnou správou, obhájce zájmů vlastních členů asociace, ale i partnera pro další profesní organizace. Vznik AND ČR výrazně přispěl ke zviditelnění nezávislého kulturního sektoru na úrovni místních samospráv i státu.

Jakub Čermák (ze souboru Depresivní děti touží po penězích) s oblibou experimentuje s klasickými tématy a jejich zpracováním. Provokující nadsázka oslovuje mladší publikum, které si tak snáze nachází cestu k české dramatice. Širší a odbornou veřejnost mohou jeho inscenace nalákat na precizní práci s divadelním prostorem, kostýmy i hudbou, střídání inscenačních stylů, četné výpůjčky a odkazy na moderní archetypy i popkulturu, které však překračují hranice postmoderního obalu. V neposlední řadě ale Čermák vyniká také prací s neherci. Ti zdařile sekundují hlavním protagonistům. Vzniká divadlo vysoce osobní i universální zároveň, kde se klasika potkává se současným experimentem.

Divadlo X10  otevřená platforma pro současné divadlo dokázalo zúročit svůj nedobrovolný přesun do centra Prahy nad očekávání. Za dva roky plnohodnotného fungování v prostorách Domu uměleckého průmyslu – DUP39, se „X10“ stalo vyhledávaným centrem pro současné progresivní formy divadla i další druhy živého umění. Divadlo X10 cíleně vyrovnává nedostatek prostor pro současné živé umění v Praze a aktivně vystupuje ve prospěch jeho advokacie. Ve vlastní tvůrčí činnost přenáší ojedinělou a propracovanou dramaturgii a udržuje současné divadlo otevřené pro novou generaci talentovaných tvůrců.

Časopis Svět a divadlo slaví třicet let existence zasvěcené světu divadla a divadlu světa. Kromě analytických a profilových textů o divadle se věnuje i širším tématům, estetického, politického a filosofického rázu. Publikuje v prvním českém vydání původní či přeložená dramatická díla a udílí „Cenu Ferdinanda Vaňka“. Pravidelně a zasvěceně informuje o divadelním dění v kontextu širších evropských či světových souvislostí. Časopis stál u zrodu „Mezinárodního festivalu divadlo“ v Plzni a v průběhu let jím prošla řada významných osobností českého divadla. Mimořádnou redakční činností pěstuje tento titul dlouhodobě kvalitní uměleckou kritiku.

Yvonna Kreuzmannová

Yvona Kreuzmannová je jednou z nejvýraznějších osobností české taneční kultury. Razantně se zasazuje o propojování české kultury s okolním světem. Reprezentuje Českou republiku na prestižních zahraničních akcích a je členkou mnoha významných mezinárodních organizací. Výrazně se angažuje v otázkách české kulturní politiky, kde uplatňuje své mnohaleté zkušenosti a inspiruje dobrými příklady ze zahraniční praxe. Yvona Kreuzmannová upevňuje mezinárodní vazby, stojí za nesčetnými příležitostmi mezinárodní spolupráce. V roce 2003 byla prezidentem Francie jmenována „Rytířkou řádu za zásluhy“. Ten tak ocenil její aktivní činnosti na poli mezinárodních kulturních výměn. Yvona Kreuzmannová výjimečným způsobem prezentuje i reprezentuje českou kulturu v zahraničí.

 

TANEČNÍ MAGAZÍN všem laureátům gratuluje a ostatním, méně šťastným, nominovaným přeje štěstí na další – již devatenácté – Malé inventuře.

Foto: Eva Smolíková a archiv Malé inventury

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Výročí, nejen našeho státu, ale i českého současného tance

Významný choreograf a tanečník Michal Záhora uvede svůj projekt, kterým vzdává hold jubilejnímu výročí České republiky

Pulsar oslaví tancem v PONCI 100 let výročí republiky

 Významný choreograf a tanečník Michal Záhora z uměleckého uskupení Pulsar uvede po taneční pouti Slavnost na Klenové další z projektů, kterými vzdává hold jubilejnímu výročí České republiky. V neděli 28. října ve 20:00 hodin slavnostně oživí prkna divadla PONEC tanečním kaleidoskopem „Výročí“, kterým oslaví a zreflektuje nejen výročí našeho státu, ale i českého současného tance.

Záhora se zde zhostil nelehkého úkolu, jak interpretovat 100 let našich dějin pomocí tanečně-pohybového slovníku. Pokusil se tak prostředkem tance zaznamenat jak individuální, tak kolektivní paměť, a zachytit historii v pohybu.

„Jsou témata, od kterých bychom možná nečekali taneční zpracování. Výročí republiky by k nim mohlo patřit. Přesto je to tak významná událost, že mi prostě nedalo se k ní nevyjádřit,“ vysvětluje Záhora a pokračuje: „Tanec je pro mne to, co v literatuře poezie. Hovoří v obrazech, s poetikou a hloubkou, s přesahem, který vytváří celistvější chápání světa. Často v symbolech, a tudíž i ve zkratce.“

V představení vystupují čtyři postavy, symbolizující českou, slovenskou, židovskou a sudetskou entitu a děj se odehrává v jednom dni, který je rovněž metaforou celých sto let. „Nechtěli jsme pouze citovat dějinné události. Přestože budou určité momenty historie rozpoznatelné, neustrneme v prostém výčtu dat,“ dodává Záhora.

Projekt oslavuje nejen kulaté výročí české státnosti, ale rovněž výročí českého tance. Právě za první republiky byly vybrány žačky Sokola a poslány studovat do školy Elisabeth a Isadory Duncan v Německu.

Na jevišti se setká tanečník Josef Bartoš se třemi tanečnicemi – Annou Línovou, Zuzanou Richterovou a Michaelou Sušou. Hudbu vytvořil stejně jako k projektu Slavnost kmenový spolupracovník Pulsaru, italský hudebník Carlo Natoli, který se věnuje nejen hudbě taneční, ale rovněž filmové. Kostýmy k inscenaci vytvořila módní návrhářka Zuzana Kubíčková – zářící hvězda posledních ročníků Mercedenz-Benz Fashion Week.

Celebrating Kylián!

Největší multimediální retrospektivní výstava z tvůrčí práce a díla choreografa Jiřího Kyliána, kterou spolupořádá divadlo Ponec  s Baletem Národního divadla a Kyliánovým nadačním fondem. Výstava je rozšířena o nové exponáty.
Praha, nám. Václava Havla – budova B Národního divadla
Potrvá jen do 25. 10. 2018. Otevřeno 13:00–20:00 h.

„Jsem ráda, že i v PONCI si připomeneme toto významné výročí,“ říká Yvona Kreuzmannová, ředitelka a zakladatelka Tance Praha z.ú., a pokračuje: „Zároveň mě opravdu těší, že v měsíci říjnu se nám daří spolurealizovat také zásadní výstavu největšího českého velikána tanečního oboru, Jiřího Kyliána, s nímž jsme v červnu oslavili 30 let festivalu TANEC PRAHA. Výstava Celebrating Kylián! navazuje na spolupráci s Baletem Národního divadla v Praze a Kyliánovým nadačním fondem v Praze a přináší v budově B Národního divadla na náměstí Václava Havla ještě více zážitků díky rozšířené verzi oproti červnu. Potrvá jen do 25. 10.!“ 

Více info na www.divadloponec.cz nebo www.praguepulsar.cz

Více info na https://www.tanecpraha.org/portfolio-items/celebrating_kylian_cz/

Kateřina Kavalírová, Jan Pulsar

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Tancem proti předsudkům!

Motto letošního festivalu Tanec Praha „Tancem proti předsudkům“ hovoří jasně

Tancem proti předsudkům je motto letošního 29. festivalu Tanec Praha

Tento festival je výjimečný tím, že přiváží umělce téměř ze všech kontinentů – z Evropy, Asie, Afriky i latinské Ameriky. Cílem ředitelky festivalu Tanec Praha Yvony Kreuzmannové bylo propojit taneční umění  celého světa a zprostředkovat tak českým divákům představení, která odráží kulturu jednotlivých zemí a svět kolem nás.

 

Zeptali jsme se …

Yvonna Kreuzmannová, ředitelka festivalu Tanec Praha

Před rokem jste vyslovila přání dovézt do ČR umění ze všech zemí světa. Podařilo se Vám splnit si všechny své cíle?

„Musím říct, že se to opravdu velice zadařilo a  mám nesmírnou radost. Je skutečně riskantní jezdit po celém světě a vidět takové množství  představení. Tak  trošku jsem se bála, jestli to bude mít ten pravý efekt, zda to přinese zajímavé podněty a  zkušenosti,  ale jsem nadšená, opravdu.  Mé cesty mi nastínily   program na dva roky dopředu. Už i „ochutnávka“  představení, kterou přivážíme letos, ve své pestrosti a zajímavých tématech různých kontinentů odlišných kultur naladí diváka na  příští již 30. ročník, kdy se chceme těmto tématům věnovat opětovně.“

Když zhodnotíte celý svět, která kultura Vás nejvíce oslovila  a proč?

„To je hodně těžká otázka. Já mám ráda energii latinsko-amerických tanců a moc  mě tam zajímají kontrasty, ty jsou obrovské. Vztah člověka k přírodě, prostota člověka, která  na mě dýchne i v Africe a mezi tím to, co se děje v politice, korupce a vůbec celkově,  jakým tématům se ti lidé věnují.  V Mexiku mě zase do hloubky  zaujala historie a navázání na tradice mexické kultury. Protože tito lidé skutečně pronikají do hloubi duše, v jejich tvorbě je určitá obrazovost a obrazotvornost, která se odráží v atmosféře jejich  představení. Napojíte-li se na ni,  ocitnete se v naprosto  jiném světě, jako by  se  člověk narodil  na úplně jiné planetě. Takže pro mě je latinská Amerika  zajímavá a Afrika také, tam se určitě ještě budu vracet.

Vedle  toho asijská kultura, Indie, Čína, Taiwan a Tibet, to jsou zase úplně jiné impulsy, které se snažím nějak postupně zpracovávat. Z asiatů jsem letos vybrala  jen Korejky, příští rok chci přivézt jednu fenomenální Japonku. Těmito drobnými vstupy  chci, abychom si uvědomovali  hodnoty, které nás spojují napříč kontinenty. Věřím,  že příští rok se mi podaří přivézt i velké korejské představení, které je absolutně rezonující.“

Nezahlédla jsem nikde  eskymáky…

(Smích) …“je  pravda, že jsem se ještě nevydala do úplně všech míst, Grónsko jsem vynechala a Aljašku. Ale i severské země. Spolu s  mojí spoluředitelkou  Markétou Perroud  jsme hodně sledovaly  severské země a musím bohužel  říct, že jsme  některými trendy  zklamané.“

Jakými trendy?

„Určitá strohost vyjádření, jednoduchost přístupu. Jsem schopná poměrně rychle identifikovat, kdo je Fin, kdo Nor, kdo Dán podle určitých fenoménů jejich  představení. Tvůrci se dostávají do  šablon, které mi trošku nevyhovují. Chybí mi větší osobitost a originalita. Představení jsou chladnější, je to takový kalkul, proto mě baví ty  kontinenty, kde se nekalkuluje a emoce  jsou vyjádřeny přímo.“

Tanec Praha tímto mezinárodním tanečním putováním napříč kontinenty asi dosáhl určitého „stropu“. Budete se dále ubírat  mezinárodním směrem a  kam až můžete ještě dojít?

„My jsme opravdu dosáhli „stropu“, pokud jde o kvantitu. Určitě není účelem rozšiřovat festival do nekonečna a dělat vystoupení v 50-ti a více městech,  to by nás už úplně pohltilo. Důležité  je vydržet a klást  důraz na kvalitu, ta jednoduše  nepřichází sama o sobě. Letos je  taková žeň, velice  dobré období,  kdy jsme viděli  sérii představení, které nás zaujaly a můžeme  plánovat s předstihem.  Pamatuji si doby, kdy jsem tápala a  nebyla jsem přesvědčená, že mám jít dál. Tyto krizové  momenty, které zatřásly tanečním světem,  mě zase donutily přemýšlet o tom, zda mám co říct a jestli mi stoj&iacu te; za to, pokusit se to vyjádřit.“

Jak hluboký dopad by mělo na diváka přivážení tolika celosvětových představení?  Začali by lidé přes tanec vnímat a chápat více?

„Určitě ano. Je to cesta k tomu, abychom vnímali, že nejsme  středobod vesmíru, ale že na jiných kontinentech žijí stejné lidské bytosti a jsou také silné a dokáží nás oslovit.  Můžou nás  donutit k nějakému  zamyšlení,  že se ve světě dějí mnohem horší problémy, než jaké řešíme my. Zažila jsem  tanečníky z Mali, kde válka byla hodně častým  tématem,   utečenecké tábory nejsou jen v Evropě, jsou i na hranicích  některých západoafrických zemí. My Evropané jsme  někdy strašně sebestřední a zahloubaní jen do své problematiky.  Otevírat se v tanci novým kontinentům pro mě znamená i otevírat se  jiným kulturám a problémům, jakými se musí lidé zabývat a být tolerantnější.

Tanec nemá žádné jazykové bariéry  a tím je schopen  bourat všechny hranice a předsudky, které lidé mají. Proto  je letošním mottem právě „Tancem proti předsudkům.“

Děkujeme za rozhovor

Eva Smolíková

Taneční magazín