Festival »TANEC PRAHA« vyhlašuje veřejnou výzvu

A to pro umělce i umělkyně v oblasti performing arts. Velmi zajímavý projekt „Plíce Žižkova“.

KRAJINA – MĚSTO – VEŘEJNÝ PROSTOR
UMĚNÍ – DIALOG

Zajímá vás téma umění ve veřejném prostoru, problematika dílčích lokalit města a kultivace prostředí? Jak upozornit na nevyhnutelná adaptační opatření klimatické změny? Baví vás mezioborový dialog s architekty, krajinářskými architekty a dalšími umělci?

Centrum Křenovka (bývalá měnírna železniční tratě)

Ve spolupráci s Festivalem „Landscape“ chystáme projekt s pracovním názvem „Plíce Žižkova“. Sedmi kilometrová trasa po MČ Praha 3 (cca 2 až 3 hodiny chůze) propojuje její zelené plochy. Upozorňuje na stav zelených rezervoárů MČ, vhodnost jejich revitalizace. Trasu „dotvoří” více než dvacet krajinářských uměleckých instalací a objektů. Taneční i pohybové intervence ve veřejném prostoru trasy by měly vznikat na základě dialogu umělců obou festivalů a jejich výstupy budou realizovány v rámci programu 32. Mezinárodního festivalu „Tanec Praha 2020“ a Festivalu „Landscape“.

Družstevní kavárna

Předpokládané termíny uskutečnění akce:

(Změna termínů vyhrazena s ohledem na aktuální situaci!)

  • 20. 6. + 21. 6. 2020 TBC

  • 16.9. 2020 (Opening sezony divadla PONEC)

  • 26.–28. 9. 2020 v rámci připravované akce Praha žije kulturou!

Předběžný časový plán:

  • 4/2020– open call; registrace zájemců, vyhodnocení Uměleckou radou festivalu

  • 5/2020 – kontaktování zájemců; info meeting s umělci/ představení konceptu projektu; dílčí schůzky mezi/s umělci

  • 6/2020 – zkoušky, realizace (20. 6., 21. 6.) TBC

  • 9/2020 – zkoušky, realizace (16. 9., 26.–28. 9.)

Vstup do velmi stylové žižkovské putyky U vystřelenýho oka“

Místo konání akce:

Praha / MČ P3-Žižkov

Závěr žižkovské cyklostezky v oblasti Krejcárku

Lokality pro intervence (předpoklad):

Železniční zastávka Karlín, Florenc – náměstí u Negrelliho viaduktu, Florenc – plochy pod viaduktem, Florenc – schody na Vítkov, PONEC – divadlo pro tanec – High Line Žižkov II., Kulturní centrum KŘENOVKA a jeho širší okolí, Kostnické náměstí, cyklostezka pod vrchem Vítkov, dvorní trakt hospody U Vystřelenýho oka a Družstevní kavárny, Tachovské náměstí, Žižkovské dvorky, Prokopovo náměstí, park na vrchu Vítkov, Ohrada – Brána na Žižkov

Z výstavby železničního nového spojení, konkrétně vedle divadla Ponec

Máte zájem? To nás opravdu těší!


Registrujte se ZDE.

Deadline přihlášek: 27. 4. 2020

Zájemce budeme průběžně informovat dle vývoje situace. Věříme, že na začátku května budeme již moci dodat přesnější časový plán projektu. Za finální výběr podpořených projektů zodpovídá Umělecká rada festivalu „Tanec Praha“.

>> VÍCE <<

Proč spolupracujeme?

Formou architektonických intervencí a uměleckých instalací, výstav, debat a happeningů se festival „Landscape“ snaží zdůraznit důležitost veřejného prostoru a zeleně pro město. Vyhledává degradované a diskutabilní plochy města, které mají potenciál stát se novými centry kulturního a společenského života. Tato místa se pak snaží site-specific instalacemi a happeningy oživit, kultivovat a nastínit jejich budoucí možný rozvoj. Hledá tak identitu těchto míst – reaguje na jejich problematiku a podtrhuje jejich místní hodnoty. Tento rok se bude věnovat lokalitě sídla „Tance Praha“ – Žižkovu.

Bereme v potaz smělé střednědobé plány pro rozvoj lokality dolního Žižkova v synergii několika subjektů a konkrétních budov: PONEC – divadlo pro tanec (od r. 2001) – KŘENOVKA (od listopadu 2020) – Dům tance v bývalých Žižkovských lázních (projekt na roky 2023/2024) s perspektivou kultivace a lepší dostupnosti Masarykova a Hlavního nádraží.

Zpráva – Landscape Festival, 1. dubna 2020 „Landscape“ – ZDE.

www.tanecpraha.cz,

www.landscape-festival.cz

TANEC PRAHA

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Tradiční „VYŠEHRANÍ“ se stěhuje z Vyšehradu na Žižkov!

Sametová revoluce na 16. ročníku Vyšehraní 2019!!! Festival ustál změny a zůstává na předním místě pražské kulturní scény!

Právě letos se sametově“ multižánrový festival divadla a hudby „Vyšehraní“ stěhuje z Vyšehradu na Žižkov! Od 25. dubna do 14. června 2019 je festival připraven na nové adrese: Žižkostel, Náměstí Barikád 1, Praha 3.

A kde bude ta zmiňovaná sametová revoluce? Festivalový divadelní soubor „Jedeme k vám“ uvádí  k 30. výročí Sametové revoluce opakovaně představení s názvem „vévévé.československo.cs“

Tomáš Berka

Hlavní program „Vyšehraní 2019″

začíná 12. 5. v 17.00

benefičním koncertem

„Tomáš Berka /1968-2018/“.

Na svého kolegu přijdou zavzpomínat: Vokobere – Jiří Vondráček, Petr Kocman, Ivan Hlas trio, Lenka Slabá, Karel Macálka, Pavel Fischer, Petr Kadlček a Natural a Corpus Delicti a další. V dlouhodobém programu se na diváky se těší: Michal Prokop, Diva Baara, Yellow Sisters, Luboš Andršt, Luboš Pospíšil, Peter Lipa Band, Bára Hrzánová, Epydemye, Pětník, Lenka Slabá, Petr Kocman, Helena Maršálková, Marcela Voborská, Dušan Vančura, Oskar Petr, Linda Finková, Slávek Janoušek, Martina Trchová, Mário Bihári, Václav Koubek a mnoho dalších…

Jiří Vondráček

Program festivalu je připravený napříč žánry. Zahrnuje prvky folk&country, etna, rockové hudby i jazzu. 16. ročník s podtitulem „On the road“ přináší řadu koncertů a divadel pro děti i dospělé.

Ve spolupráci s Nadací Jedličkova  ústavu vzniklo představení „Díky, Rudolfe…“ k 150. výročí narození MUDr. Rudolfa Jedličky, zakladatele Jedličkova ústavu. Toto krásné představení je vhodné pro větší děti i pro dospělé.

Další zpěvák s kytarou – Michal Prokop

I doprovodný program festivalu je velmi pestrý. Na dopoledne je připraveno  58 didaktických divadelních představení pro děti a mládež od mateřských až po střední školy. Pro mimopražské školy je připraven výlet  na Vítkov s interaktivní hrou a kvizem „Praha“.

Vyšehraní“ též oslaví bohatým programem Den dětí.

Festival je multižánrový s bezbarierovým přístupem. Disponuje vlastním občerstvením i pro vegany a bezlepkovým stravováním.

Akce „Vyšehraní“ je určena veškerým věkovým kategoriím i všem sociálním skupinám obyvatel, čemuž odpovídají i ceny  vstupenek. Vše najdete na www.vysehrani.cz .

Martina Kotrčová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Představením „Sunny“ končil 30. jubilejní ročník festivalu TANEC PRAHA 

Ve  Foru Karlín proběhl „Gala Closing“ letošního festivalu TANEC PRAHA za účasti francouzského velvyslance a českého ministra kultury.

Ve  Foru Karlín proběhl za účasti ministra kultury a velvyslance Francie Gala Closing letošního ročníku festivalu TANEC PRAHA –  živý koncert Awira Leona roztančený izraelským choreografem Emanuelem Gatem pod názvem „SUNNY“. Tato multižánrová jevištní podívaná tak zakončila 30. jubilejní ročník festivalu TANEC PRAHA 2018, který trval od 1. do 25. června a proběhl v rekordních 21 městech a obcích České republiky včetně Prahy. 

Závěrečné představení „Sunny“  bylo místy dynamické a soubor dokazoval, že je dobře sehraný…

Letošní ročník festivalu TANEC PRAHA s mottem „Tancem proti předsudkům“ a podtitulem „Na věku nikdy nezáleželo méně“ představil od 1. do 25. 6. divákům pestrou nabídku děl z Evropy, Asie, Afriky i Latinské Ameriky. Publikum obdivovalo taneční tvorbu z celkem 14 zemí, konkrétně to byly: Belgie, Burkina Faso, Česká republika, Čína, Francie, Izrael, Jižní Korea, Kanada, Maďarsko, Mexiko, Nizozemí, Senegal, Slovenská republika, Spojené státy americké. Festival letos celkově nabídl stovku akcí v Praze a regionech.

V rámci hlavního programu v Praze měli diváci šanci zhlédnout 16 představení, konkrétně v prostorách Fora Karlín, divadla PONEC či DOX.  Kulisami festivalu nebyly však jen divadelní sály, dalších šest představení se konalo přímo pod širým nebem – u Národního památníku Vítkov, u Armádního muzea na Žižkově či v prostorách kasáren Karlín anebo žižkovského tunelu.

Doprovodný program TANCE PRAHA nabídl letos v Praze celkem 14 akcí – 6 workshopů, 3 moderované debaty, 2 prezentace, 1 film a 2 výstavy včetně „Celebrating Kylián!“. Do tance se tak mohli opět zapojit i diváci, ať už díky workshopům, zaměřeným nejen na tanec, ale i kulinářské umění či fotografii, nebo debatám. Festival nezapomněl ani na nejmladší diváky, kterým byla určena sekce TANEC PRAHA DĚTEM. V této linii se kromě obvyklých divadelních představení konaly dvě specifické akce (prezentace a workshop). Nechyběly ani Openingy a Closing party.

Milou specialitou letošního jubilejního ročníku festivalu byla výstava na počest Jiřího Kyliána – „Celebrating Kilián!“

V dalších 20 městech a obcích se celkem odehrálo přes 60 akcí. Festival měl letos zastávky v Brně, Broumově, Českých Budějovicích, Čkyni, Hradci Králové, Chocni, Jihlavě, Karlových Varech, Kladrubech, Liberci, Malovicích, Nečtinách, Olomouci, Ostravě, Pardubicích, Písku, Plzni, Sušici, Táboře a Ústí nad Labem. Mimo Prahu viděli diváci 54 představení a měli možnost zapojit s e do 6 workshopů, 2 diskusí či zhlédnout 2 projekce, to vše za účasti umělců nejen českých, ale i z dalších zemí světa včetně Afriky či Mexika.

Návštěvnost letošního festivalu potvrdila rostoucí zájem veřejnosti o současný tanec s přesahy do jiných žánrů soudobého umění. Celkově festivalový program přilákal přes 9 000 návštěvníků, z toho více než 5 200 v Praze a přes 3 800 v dalších 20 městech a obcích ČR.

Rozverný dětský „Svět z papíru“ Mirky Eliášové zaujal i ve východočeské  Chocni

Festival TANEC PRAHA letos významně podpořil vznik nových projektů českých umělců v mezinárodní spolupráci a stal se koproducentem čtyř děl, z nichž tři byla uvedena jak v Praze tak v regionech.

Cirkusově laděné „Origami“ si podmanilo nejen jihočeský Tábor (na snímku), ale i další místa

Atmosféra letošního festivalu byla mimořádná, ovacemi ve stoje ocenili diváci umělce nejen při Openingu v PONCI, ale i v dalších divadlech, užívali si mimořádnou kvalitu i pestrost, která naznačila, kam se chceme vydat po 30 letech festivalu TANEC PRAHA. Objela jsem několik kontinentů, abychom dokázali navázat na letošní zájem o Afričany, Mexičany i umělce z Asie stejně úžasnými zážitky v příštím roce. Už nyní máme část programu připravenu, promýšlíme koprodukce českých umělců se zahraničními a těšíme se i na celou 18. sezonu v PONCI, kam můžete chodit na skvělý tanec po celý rok,“ dodává Yvona Kreuzmannová, ředitelka festivalu.

Ta, bez níž by TANEC PRAHA nebyl festivalem – jeho ředitelka Yvona Kreuzmannová

TANEČNÍ MAGAZÍN musí uznat, že Yvona Kreuzmannová svou neúnavnou činností skutečně  pozvedá povědomí českého diváka o tanci na celém světě. Už teď se těšíme  se na další ročníky, které určitě přivezou kulturu z dalších nám méně známých krajin. 

„Sunny“  bylo choreografickým dílem Emanuela Gata

Yvona Kreuzmannová byla při  závěrečném  Gala Closingu  oceněna slovy ministra kultury: „Yvona vydupala ze země něco, co nebylo, na začátku 90. let jsme o kulturu bojovali.  Peníze vložené do kultury se zúročí za mnoho let a politici chtějí vidět výsledek ihned! Kultivovat společnost trvá dlouho.  Proto je těžké  něčeho dosáhnout.  Tanečníků si velmi vážím. Dřou do úmoru, jsou skromní, času moc není.  Mecenášů, kteří podpoří tanec, není moc a pohybové divadlo nadbytek  prostředků nemá“, řekl Ilja Šmíd, tehdejší ministr kultury. 

„Sunny“ se snažilo zaujmout i scénicky, ale většinu diváků nedojalo…

Samotné představení „SUNNY“, které uzavíralo letošní festival, sice začínalo slibně, na scéně se v úvodu objevil  umělec v podivném kostýmu a masce, leč  bohužel, představení samo o sobě divákům moc nepřinášelo.  Ačkoliv choreograf Emanuel Gat patří k nejvyhledávanějším osobnostem dnešní světové taneční scény a projekt „Sunny“ dává výjimečnou volnost kreativitě všech performerů i v oblasti kostýmů, ani scéna, ani kostýmy neříkají divákovi mnoho. Zpočátku jsou tanečníci polonazí, později sice oblečení, ale kostýmy neevokují nic. 

Soubor je sice perfektně sehraný a dokonale tančí do rytmu hudby Awira Leona, francouzského hudebníka, skladatele, performera i producenta, který v Praze představil svou elektronickou alternativní hudbu, ale celkový dojem je spíše takový, že soubor doplňuje pohybem hudbu, rozhodně nemůžeme  hovořit o tom, že by nás taneční představení  svým obsahem nějak dojalo.

Nicméně  musíme připustit i to, že  souznění tanečníků s hudbou nemá chybu, je to dokonale roztančený koncert,  těla  bezchybně sladěná s rytmem, hudbou, zvukem a hlasem. 

 Foto: TANEC PRAHA

Kateřina Kavalírová, Eva Smolíková

 TANEČNÍ MAGAZÍN

„Origami“ na TANCI PRAHA – hold modernímu cirkusu

Poblíž sochy Jana Žižky z Trocnova jsme sledovali nekonvenční „Origami“. Nejčastěji hrané a v nejvíce místech uvedené představení TANCE PRAHA 2018.

TANEČNÍ MAGAZÍN si vybral pražský Vítkov. I když původně toto velmi zajímavé představení pomýšlel vidět v parku Peliny v Chocni… Nicméně i pro ilustrační fotografie jsme si – kromě svých vlastních žižkovských – vybrali symbolicky ty z Tábora. Když už jsme tedy sledovali program ve stínu sochy Jana Žižky…

Stejně jako již v TANEČNÍM MAGAZÍNU recenzovaná hříčka „Neboj“ v nedalekém žižkovském tunelu, bylo i „Origami“ – ještě navíc mimo přehlídky TANEC PRAHA 2018 – součástí velkého letního karlínského a žižkovského festivalu „Landscape“. Ten vrcholí ve středu 21. 6. rovněž na vrchu Vítkově ohromným multikulturním vystoupením.

Světová premiéra představení „Origami“ se konala již před více než třemi lety na festivalu „Biennale de danse du Val-de-Marne“. Tedy přesně v březnu roku 2015. To je zcela jistě vidět na všech protagonistech i jejich (zde velmi nezbytných) technických spolupracovnících. Myslím onu vyzrálost a vyhranost. Z druhé strany je třeba kladně hodnotit jejich zápal i chuť, odhodlání i hledání stále něčeho nového. Prostě, že za ty desítky, ba stovky repríz se pro ně „Origami“ nestalo rutinou…

Origami“ je technicky hravou inscenací. Na ohromném návěsu – i s koly – se odehrává velká artistická show hlavní protagonistky Satchie Noro. Více než půlhodinovým sólovým akrobatickým výstupem vzdává hlavní a jediná protagonistka hold novodobému cirkusovému umění.

O co v zásadě jde? Chladný kovový kontejner v divákovi evokuje stavby a hlavně přístavní doky s jejich překladišti globalizovaného obchodního světa. Zároveň jsou jeho kola symbolem kinetiky. A do třetice, a to zejména, tento návěs připomíná moderní káru. Tedy to, čím odjakživa historicky jezdili kočovní herci a pouťoví umělci za svými diváky. Tato industriální romance nás donutí k zamyšlení se v čase, ponoření se do svého vlastního, ryze poetického azylu uprostřed každodenní šedi a stereotypu.

Japonsko-francouzská performerka Satchie Noro však vnímá kontejner ještě jinak. Dodává mu hravost, dynamiku i určitou poezii všedního dne. To vše v důmyslném konstrukčním řešení Silvaina Ohla.

Kontejner totiž může být v zásadě rozložen na tři díly. Ale toto jeho přetváření umožňuje množství alternativních variací. A tak návěs vytváří působivou dekoraci, divadelní scenérii, v níž se pomalu a promyšleně pohybuje tanečnice i akrobatka v jedné osobě. Ta nehledá efekt, ale přesnost v každém okamžiku, její pohyb i akrobatické prvky jsou hybnou silou metamorfózy – v dynamických proměnách perspektivy umělčina těla a prostoru.

Je zajímavé, že toto představení vznikalo v průběhu několika rezidencí: Le Citron Jaune – Centre National des Arts de la Rue, Port Saint Louis du Rhône Les Noctambules – Les Arènes de Nanterre, Fabriques de culture Ile de France. A na výsledném uměleckém tvaru se to bezesporu podepsalo.

A závěrem musíme i představit umělkyni. Satchi Noro je tanečnicí, choreografkou, vzdušnou akrobatkou a spoluředitelkou uměleckého prostoru „Les Noctambules“ (platformy pro nový cirkus) ve francouzském Nanterre. Po klasických studiích tance si vyzkoušela tradiční i alternativní scénu v Berlíně i jiných místech. Aby se vrátila do Francie, kde navíc propadla novému cirkusu, a později též komunitní práci umělců. V roce 2002 založila vlastní soubor „Furinkaï“. Hnací touhou pro ni bylo, aby mohla nezávisle zkoumat pohyb v nekonvenčních prostorách. Zajímal ji vztah objektu, těla a hudby. Podmanily si ji performance i instalace a později sociální projekty. V roce 2013 poprvé ve spolupráci se Silvainem Ohlem rozvinula práci s kontejnerem, aby pokračovala v chilském Valparaisu a uvedla premiéru „Origami“ na „Biennale de Val-de-Marne“ s hudbou saxofonisty a skladatele Freda Costy.

V některých místech uvedení následovala po představení „Origami“ projekce filmu „Retour a Ominato“.

Retour a Ominato“ je názvem filmu, který Satchi Noro natočila roku 2012. Vydala se nákladní lodí z Marseille do japonského města Ominata, kde se narodil její otec. Šlo tehdy o podobnou trasu, kterou kdysi její otec absolvoval v opačném směru, když ho v roce 1961 vyslal jeho japonský mistr šířit aïkido v Evropě i Africe. Plavba trvala 42 dny, které umožnily ponořit se zcela do filosofie těla a ducha, souhry naprosto přirozené, hluboké a nekonečné, jak to původní formy aikida nabízejí. Tady se začala rodit i vášeň Satchi Noro pro kontejnery…

V rámci TANCE PRAHA 2018 bylo „Origami“ uvedeno postupně v Českých Budějovicích, Táboře, Jihlavě, Chocni, Pardubicích, Brně, Olomouci, Ostravě, Praze a Plzni.

ORIGAMI

Projekt, koncept: Satchie Noro a Silvain Ohl
Konstrukce: Silvain Ohl a Eric Noël
Tančí: Satchie Noro
Původní hudba: Fred Costa se zpěvem Maia Barouh
Prostorová produkce: Vincent Mallet
Kostýmy: Karine De Barbarin
Koprodukce: Centro Cultural Teatro Container Valparaiso / Les Noctambules de Nanterre /, Institut Français de Santiago du Chili / La Briqueterie, CDC du Val-de-Marne /, Le Centre culturel de La Norville / Le Théâtre d’Arles, scène conventionnée
pour les nouvelles écritures / With help from Arcadi Île-de-France, Dispositif
d’accompagnements / With support from Conseil Général de l’Essonne and la
Direction Régionale des Affaires Culturelles d’Île-de- France – Ministère de la
culture et de la communication /

Ve spolupráci s: Centro Cultural Teatro Container.
Asistence a podpora: Le Citron Jaune, Centre National des Arts de la Rue/ Les Noctambules de Nanterre / Brand & Nuance / Groupe F / Le Théâtre Brétigny / Sud Side and their workplace / Ciudad Abierta

Za podpory Francouzského Institutu v Paříži.

Foto: autor a TANEC PRAHA (Tábor)

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN