Rozhovor s tanečnící a zakladatelkou „Modern Dance Plamínek“ LENKOU KRENKOVOU

„Když tančím, tak hořím.“

Lenka Krenková je úžasná, skromná žena. Dělá ji šťastnou, když tančí a dělá tancem radost druhým. A zejména, když naučí své svěřence umění vyjádřit tancem vše, co cítí – a tak si uvolnit duši. Jejím mottem je: „Když tančím, tak hořím“. Po vystudování pedagogické školy učila ve školce. Pak si Lenka založila soukromou taneční školu „Modern Dance Plamínek“. V Praze 4 a 3 má na základních školách své „tancovny“. Tam chodí na své hodiny děti – od nejmenších po největší, i dospělé. Lenka staví na tom, že každá holčička, ať malá, velká, tlustá či tenká dokáže být při tanci krásná a šťastná. Pracuje s dětmi i dospělými, často i maminkami malých tanečnic. A časem dokázala vytvořit krásnou partu, v níž si všichni vzájemně pomáhají. Není tam rivalita ani závist a skutečně se navzájem mají rádi. V takové atmosféře se dají i s tancem dělat zázraky. Právě proto na závěrečném vystoupení (v červnu v kulturním domě Mlýn ve Stodůlkách v Praze 13), kde všechny skupiny tanečnic od nejmenších po dospělé představují své celoročně  připravované choreografie, jejich rodiče a přátelé často pláčou dojetím.

Jak jste se dostala k tanci, respektive rytmickému pohybu?

Prý jsem tancovala od momentu, co jsem se naučila chodit. Moje máma byla výtvarnice a když v roce 1977 přišel čas na zájmové kroužky, nastoupila jsem do tehdejší Lidové školy umění (nynější Základní umělecké školy) na výtvarný obor. Osud tomu chtěl, že vedle byl taneční sál a ten mě lákal daleko víc. Parkety, tyče, zrcadla, pianino, piškoty, tak tehdy taneční sály vypadaly. Tomu se nedalo odolat. Brzy jsem zběhla od výtvarničiny k tanci.“

Kdo Vás první pro tanec získal?

Celou taneční průpravou nás vedla paní učitelka Rákosníková. A já – i díky ní – začala inklinovat k výrazovému tanci. Klasika mou doménou nikdy nebyla. Tím bylo jasné, že dveře státní konzervatoře pro mne zůstanou uzavřené. V té době jiná možnost, jak se živit tancem, nebyla nebo jsem alespoň o ní nevěděla.“

A co tedy bylo dál…

Začala jsem se pomalu smiřovat s faktem, že ze mne tanečnice prostě nebude. A nastoupila jsem na střední pedagogickou školu. A souběžně dále navštěvovala hodiny paní učitelky Rákosníkové v Lidové škole umění. Až do svých osmnácti. Pak následovala práce v mateřské škole Jeseniova v Praze 3 na Žižkově, svatba, dítě.“

Ale co mimo práci a rodinu?

Něco ale stále v mém životě chybělo – tanec. Nutit manžela, aby šel se mnou tancovat, bylo marné. Až přišel den, kdy jsem zjistila, že manžel i syn mají své koníčky, zatímco já sedím doma a čekám. Naštěstí se doba změnila. Taneční centra již nebyla pouze pro děti a mládež. A tak jsem pro sebe objevila Dance Perfect, abych se nejistě vrátila k tanci. Pokorně do začátečníků, s hrůzou, že uslyším: ,……to už pro vás není´. Po první lekci jsem se opravdu dozvěděla, že tyto lekce pro mne nejsou. Ale nikoli kvůli věku. Prý musím chodit na pokročilejší lekce. Štěstím jsem tenkrát tancovala i po chodníku cestou domů.“

Kdo Vás tehdy vedl?

Měla jsem velké štěstí na lektory, nejvýrazněji mě asi ovlivnili Jarek Cemerk, Rosťa Šrom, Věrka Ondrašíková a Martin Vraný.“

Ale z frekventantky kurzů jste se stala postupně sama jejich vedoucí. Jak k tomu došlo?

Osud mne totiž vedl dále. V mateřské škole tenkrát každá učitelka vedla nějaký kroužek. Na mě vyšel sportovní. Ačkoli jsem absolutní sportovní antitalent. Zatímco já jsem si s dětmi házela míčem, běhala či závodila, tak kolegyně zatím na tanečním kroužku učila mazurku. Časem se vedení tanečního kroužku uvolnilo a bylo nabídnuto mně.“

Tak to jste určitě byla ve svém živlu?

Zajímavé je, že zatímco učit malé děti sport mne nechávalo klidnou, výuka tance mě vyděsila. Věděla jsem již toho o tanci tolik, že jsem si myslela, to nezvládnu. Paradox. Nakonec jsem kroužek vzala a začala s předškolními holčičkami zkoumat taneční pohyb. A šlo to. Dokonce výborně. Byla jsem spokojená, aniž bych tenkrát tušila, že s nimi budu tancovat, i když jim bude patnáct let a více.“

Ale to ještě nebylo všechno…

Osud prostě existuje. Mám na to pro sebe další důkaz. S kamarádkou jsme jednou navštívily astrologický seminář. Na závěr astroložka každému řekla jednu záležitost, kterou mu hvězdy chystají. Mně bylo řečeno, že mi do měsíce přijde nabídka nové práce. Přišlo mi to v ten okamžik  jako blbost. O to větší bylo překvapení, když mi další týden zavolalo Kulturní a rodinné centrum Nová Trojka z Prahy 3, že bývalé tanečnice z mateřské školy chtějí pokračovat. Opět s rozpaky jsem tedy začala učit pár hodin tance i tam.“

Nezůstalo však pouze u třetího pražského obvodu?

Dále následovala vyhraná soutěž Pražská mateřinka a na ní těhotná paní porotkyně s nabídkou učení ve studiu Tulipán v Praze 6. To už se s celodenní prací v mateřské škole tedy opravdu zvládnout nedalo. Stála jsem před rozhodnutím, jak dál. Manžel rozhodl. Kdy jindy, když ne teď. Syn odmaturoval a tak načasování bylo opravdu ideální.“

A jak jste tedy pokračovala? Odvážila jste se na riskantní led?

V mateřské škole jsem dala výpověď, ale nezavřela jsem si tam vrátka až tak úplně. Dodnes tam docházím vést taneční kroužek. Pronajala jsem si třídu v Základní škole Plamínkové na Pankráci v Praze 4 a přes prázdniny z ní vybudovala taneční sál. Ne jako ten, ve kterém jsem začínala. Místo parket sice baletizol, místo klavíru přehrávač, ale zrcadla na celé stěně standardní. Tak vznikl ,Modern Dance Plamínek´. Psal se tehdy rok 2010.“

Jaké to tehdy byly začátky?

S¨velkými nadějemi i staženým žaludkem jsem očekávala školní rok. V Nové Trojce lekce úspěšně běžely, práce v Tulipánu skončila a na hodiny v mém novém sále přišly čtyři holčinky. Většinu času jsem trávila pláčem na lavičce v nedalekém parku. Finančně mě tenkrát vlastně zachránila mateřská škola, kde jsem zaskakovala za nemocnou učitelku. Pak se však situace postupně začala měnit. Vystoupení, či ukázkové hodiny najednou fungovaly. Přihlášených přibývalo. Přibyly postupně i páteční lekce v Základní škole Lupáčova v Praze 3.“

A jak se Váš „Plamínek“ postupně rozrostl?

Dnes, po devíti letech, mám kolem sto padesáti žáků. Mým prvním malým tanečnicím je dnes patnáct let. A já můžu sledovat, jak rostou nejen po taneční stránce. Překvapením bylo, když přišly maminky, s chutí zkusit to, co jejich děti. Tak vznikl kurz pro maminky. Je úžasné sledovat, jak se dá svět tance objevovat v každém věku, a jejich i má radost, když se daří. I já stále něco objevuji. Třeba na lekcích Jana Kodeta.“

Mluvila jste o soutěžích, od nich je již krůček k veřejným vystoupením…

Právě. Totiž ještě jedna má touha byla nenaplněná. Vystupovat. Dost těžký úkol pro  tam ty  nahoře, co plní sny. V mém věku. Ale i to mi bylo sesláno. Nejdříve skupina RDC Rosti Šroma a potom učinkování v představení ,Sedm proti Thébám´ v Rockopeře Praha. Představení se stále hraje, tak mám šanci – i přes na tanečnici vyšší věk – plnit si své sny.“

Najít si mezi dnes různými styly a odrůdami tance svou vlastní parketu, asi není zrovna jednoduché?

Proč tanec a proč výrazový, scénický či moderní? Vnímat energii celého těla, hrát si s protahováním a uvolňováním, cítit jak jednotlivé svaly přenášejí impulzy do všech částí člověka, k tomu vytváření příběhů, prožívání emocí, hudba. Co může být víc. Na rozdíl od sportu, tanec rozvíjí opravdu každý kousíček osobnosti a co všechno tanec posiluje, zjistíte až druhý den. Ve mně tanec vyvolává pocit štěstí, to bych přála zažít každému.“

Vedení tanečních kroužků klade i nároky na metodiku, psychologii…

Proto jsem řešila, jak vlastně své kurzy vést. Možnost bavit se tancem by měl mít každý, kdo má zájem. Společně objevovat svět fantazie nebo pocitového vyjádření těla. Dostat ze sebe nejen kladné emoce, ale smět si zatancovat i smutek, zlo či vztek. Velmi uvolňující. Hlavně společně tvořit a taneční techniku použít ve svých představách. Taneční technika je samozřejmě velmi důležitá a secvičit vystoupení dá hodně práce. Vždyť tanec je i o malých detailech. Přesto se stále snažím vyvažovat mezi dřinou a zábavou. Kurzy jsou rozdělené pouze věkově, nikoli výběrem. Prostě bez rivality. Tak se stal pro mne malý zázrak. Holčinky, s kterými pracuji již delší dobu, odložily mobilní telefony, scházejí se na sále dříve, aby se objaly, popovídaly, vybíraly hudbu na další taneční příběh a samy si vymýšlely choreografie. Pokud jim přijde jednou či dvakrát týdně málo, zajdou i na lekce mladších dětí, aby i s nimi sdílely tanec .“

Tak tedy „Plamínek“ zapaluje…

Musela jsem si ale i zvyknout na to, že lásku k tanci necítí každý. A není to vždy mojí chybou, když odejdou za jiným zájmem, nebo v jistém věku není scénika dost ,in´. Nebo jen proto, že tanec je někdy i dřina.“

Je obtížné nalézat lokace pro výjezdové akce a soustředění?

Pro ty, co cítí jako já, jsme na prázdninový týden našli úžasné útočiště s tanečním sálem v penzionu Klamovka ve Stradonicích. Týden tak trochu holčičích radovánek. S tanečnicemi od devíti do patnácti let si užíváme nejen tréninky, jógu, herectví, gymnastiku, ale i vymýšlení a tvoření kostýmů, dělání si vzájemných radostí, focení, natáčení tanečních videoklipů nebo tvoření choreografií ve věkově smíšených skupinách. Jsem vždy překvapena, jak dokážou citlivě spolupracovat s mladšími, žasnu nad jejich nápaditostí. Týden uteče, přijde objímání a pláč při loučení. To je pro mne velká odměna i ujištění, že vztahy a vzájemnost jsou víc než vyhrané soutěže za cenu drilu a vzájemné rivality.“

Já myslel, že soutěže jsou (nejen pro děti) určitým vyvrcholením práce?

Já tedy osobně mám k soutěžím (ač pár pohárů na kontě máme) velmi rozporuplný vztah. Raději volím nesoutěžní vystoupení ve spolupráci s ,radnicí´ Prahy 3 či 4 anebo se základními školami. Daří se. Za letošní školní rok jsme odtancovaly dvaatřicet vystoupení. To hlavní, absolventské, nás ještě v červnu čeká. Všechny skupiny se sejdou v kulturním domě Mlejn ve Stodůlkách, kde předvedou své letošní choreografie. A jako každý rok zakončí letošní taneční sezónu společným tancem na pódiu, pod ním i po stranách hlediště. Má to, myslím, sílu – těším se.“

To je obdivuhodné! Co říci závěrem?

Tak takhle si plním své sny.“

Děkujeme za milý rozhovor a přejeme hodně energie, nápadů i trpělivosti.

Michal Stein a Michaela Formánková

Foto: archiv Lenky Krenkové

TANEČNÍ MAGAZÍN

Je tu duben a s ním tradičně přichází i Česká taneční platforma!

Historicky nejvyšší zájem zahraničí o český současný tanec!

Historicky nejvyšší zájem zahraničí o český současný tanec!

ČESKÁ TANEČNÍ PLATFORMA a festival AEROWAVES SPRING FORWARD uvítají rekordní počet hostů ze všech koutů světa.

Duben patří v tanci tradičně ČESKÉ TANEČNÍ PLATFORMĚ, která předchází Mezinárodnímu dni tance. Letos nastala situace zcela výjimečná díky faktu, že se Tanci Praha podařilo získat pořadatelství putovního festivalu Aerowaves Spring Forward pro Českou republiku, prosadit na něj čtyři česká díla a úzce ho provázat právě s ČESKOU TANEČNÍ PLATFORMOU, to vše od 20. do 25. dubna 2016 v Praze a Plzni. Obě akce zaznamenaly mimořádný zájem ze zahraničí a přivítají přes 200 hostů ze zemí celého světa, mezi nimi např.   Japonsko, Amerika, Austrálie, Korea a samozřejmě Evropa.

ČESKÁ TANEČNÍ PLATFORMA opět nabídne to nejzajímavější, co přinesl uplynulý rok na poli současného tance a pohybového divadla.  Od 20. do 22. 4. se představí celkem devět inscenací nejvýraznějších choreografů vybraných odbornou dramaturgickou radou z 35 přihlášených děl. Jsou jimi Andrea Miltnerová & Jan Komárek, Michal Záhora, Nadar Rosano, Miřenka Čechová, Tereza Ondrová & Peter Šavel, Jaro Viňarský, Věra Ondrašíková, Jiří Bartovanec a Viliam Dočolomanský.

V pondělí 25. 4. si pak ti nejlepší odnesou ocenění v kategoriích Taneční inscenace roku, Tanečník/ Tanečnice roku, Cena za světelný design a Cena diváků. K tomu platforma letos přidala dvě novinky. Tou první je ocenění pro Manažera roku, které inicioval a zaštítil Jiří Opěla, jeden z průkopníků managementu nezávislého tanečního souboru, po léta pracující s Pavlem Smokem. Ocenit by mělo práci manažerů a producentů, díky kterým mohou vznikat nová díla a prosazovat se v zahraničí, ale i osobností, které vytvářejí podmínky pro současný tanec kdekoli v naší zemi.

DSC_0819DSC_0818

Druhou novinkou je experiment Divácké poroty, která si díky evropskému projektu Be SpectACTive! vyzkoušela obdobu práce dramaturgické rady festivalu. Z jejich výběru vzešla tři díla – GOSSIP Lenky Vagnerové & Company, Entropy #224 Jiřího Bartovance a Tranzmutace Andrey Miltnerové a Jana Komárka. Všechna budou na platformě uvedena. Je příjemné, že dvě ze tří se shodují s názorem dramaturgické rady. GOSSIP je kvůli disponibilitě tanečníků zařazen až na neděli 24. 4., což konvenuje s víkendem, kdy lze také v divadle PONEC sledovat přenosy z plzeňské akce Aerowaves Spring Forward.

Yvona Kreuzmannová, ředitelka Tance Praha, k výběru dodává: „Letos byla práce dramaturgické rady extrémně zajímavá a nejednou i kontroverzní, to k umění patří. Musím říct, že diváci byli aktivní, opravdu zhlédli 35 představení, diskutovali a vybírali to pravé.  Sama patřím k těm, co se snaží sledovat a podporovat umělce v dlouhodobém horizontu a klást na ně vyš&sca ron;í nároky. Platí to z mé strany i pro GOSSIP Lenky Vagnerové, jehož kvality, zvláště interpretační, dokážu plně ocenit, ale pro choreograficko-režijní směřování autorky v něm vidím slabší místa. Považuji proto za správné, že je dramaturgická rada s ohledem na kontext tvorby autorky nevybrala, ale i tak získalo podporu Divácké poroty a proto v hlavním programu figuruje.“

Dramaturgická rada pracovala ve složení Petra Hauerová, Martin Macháček, Yvona Kreuzmannová & Markéta Perroud, Pavel Štorek, Nina Vangeli.

Nina Vangeli seznámila  veřejnost s letošním programem: „Opět uvádíme soubory Farma v jeskyni, Spitfire Company, DOT 504, neboť všichni přináší velká témata. Musím konstatovat, že před deseti lety se tanec zabýval lyrickými záležitostmi, ale tyto soubory přináší zm nu a to je zásadní krok.  Epidemii psychických  chorob v díle ‚Odtržení‘ představí Farma v jeskyni, což  rozhodně nebude ztracený večer.

Lenka  Vágnerová, která se dlouho zabývá nejrůznějšími tématy, vnímá drby a intriky, které rozkládají společnost zevnitř, jako velké  zlo. 

Miřenka Čechová  vytvořila velké představení, které je zaměřeno na Bravickovy vraždy, to je  celkem  riskantní téma, ale razantní a pozoruhodné.

Loss of Memory je představení, které nás už dlouho těší, nemusím nic dodávat.

Andrea Miltnerová, která své choreografické znalosti a zkušenosti uplatňuje jak v rekonstrukcích barokních oper, tak v současných projektech, dostala  příležitost zviditelnit se ve větším rozsahu, její  představení se jmenuje Tranzmutace.  

Zvláštností je ‚Guide‘ Věry Ondrašíkové. Věra je křehká, drobná tanečnice, přesto zaujala technologiemi, tentokrát se jí povedl kousek,  který je pro  diváky přitažlivý a kde jsou  doslova  okouzleni  magií technologie.

Uvidíme dvě mužská sóla, Entropy Jiřího Bartovance, který se ale nedávno zranil a nemůže tančit. Dokázal si v krátké době zajistit alternaci, což přináší možnost sledovat jeho osobní sólo v podání kubánského tanečníka Joela Suáreze Gómeze, který má také pocit vykořenění.  Tentokrát bude tedy  Jiří Bartovanec v roli choreografa.  

Když se řekne izraelský choreograf, znamená to vždy něco dobrého, kdy je třeba zpozornět. Nadar Rosanoa  jeho ‚Dogtown‘  se zamýšlí nad právy gayů, spíše tedy obhajuje  jejich práva.

Tereza Ondrová a Petr Šavel tentokrát srší vtipem, jejich duet ‚As Long as Holding Hands‘  se neustále  obměňuje, takže se určitě nebudeme nudit“,  upřesňuje vybraná díla  Nina Vangeli.

22.ČESKÁ TANEČNÍ PLATFORMA – hlavní program:

 

  1. 4. 17:00 a 21. 4. 16:30 Alfred ve dvoře – Andrea Miltnerová & Jan Komárek: Tranzmutace
  2. 4. 18:00 Studio ALTA – NANOHACH / Michal Záhora: DEVOID – nacházející se ve stavu ztráty
  3. 4. 19:30 Experimentální prostor NoD – Nadar Rosano & Prague Pride: DOGTOWN
  4. 4. 21:30 PONEC – divadlo pro tanec – Miřenka Čechová / Petr Boháč: Sniper’s Lake
  5. 4. 15:00 Studio ALTA – Tereza Ondrová, Peter Šavel: As Long as Holding Hands
  6. 4. 19:00 Divadlo Archa – VerTeDance / Jaro Viňarský: Chybění
  7. 4. 21:00 PONEC – divadlo pro tanec – Věra Ondrašíková & Collective: GUIDE
  8. 4. 12:30 PONEC – divadlo pro tanec – Jiří Bartovanec: Entropy #224
  9. 4. 14:00 DOX – Farma v jeskyni: Odtržení
  10. 4. 19:30 La Fabrika – Lenka Vagnerová & Comp.: GOSSIP
  11. 4. 20:00 PONEC – divadlo pro tanec – Jozef Fruček & Linda Kapetanea: Collective Loss of Memory

Trailer k festivalu najdete zde

Více informací a kompletní program na www.tanecniplatforma.cz.

 

 

DSC_0837DSC_0835DSC_0833DSC_0831

Hlavní ceny výtvarně ztvárnila Štěpánka Bláhovcová ze studia Papelote. „Inspirací pro vytvoření ceny ČTP nám byl letošní vizuální styl založený na práci s fotografiemi ženského těla měnícího proporce a tvar v závislosti na perspektivě a úhlu pohledu kamery. Divák nejdříve zkoumá, zda tanečnice nemá nějaký problém, vrozenou deformitu, ale postupně se ukáže, že je to vlastně perspektiva. Jako východisko jsme zvolili písmeno T, což torzo těla trošku připomíná. T jako Tanec, Tělo, Torzo, Trajektorie…   Tělo mám e všichni, ale ne každý ho umí použít tak, aby ostatním něco sdělil a zapojil se tak do společenského kontextu dialogu. Pracovali jsme s papírem, vznikla tak věc, která vychází z tradice lampionů, které se používají na  oslavách a ceremoniích, velmi se nám líbilo, že lampiony  jsou křehké a pevné současně a vyjadřují pohyb.

Stejně jako fotograf nechal tělo tanečnice na plakátech a ve spotu nabývat neobvyklých proporcí a tvarů, i papírové písmeno T nabude rozpohybováním a změnou úhlu pohledu nečekaných forem.  Jsme šťastni (studio  Papelote), že jsme se na ceně podíleli.  Byli bychom rádi, kdybychom touto cestou vzdali hold tomu, co naši tanečníci dovedou, říká Štěpánka Bláhovcová.

V rámci festivalu bude představena Databáze tance – nový projekt Tanečních aktualit o. p. s. Tato online platforma českého tance dostupná na internetových stránkách www.databazetance.cz bude obsahovat základní informace z oblasti tance, pantomimy, nového cirkusu i dalších žánrů spojených s pohybem obecně. Koordinátorka projektu Daniela Machová k tomu dodává: „Databáze bu de mapovat dění na české taneční scéně, čímž umožní dohledat údaje o divadelních prostorách, uměleckých souborech, festivalech a produkčních platformách nebo také informace z oblasti tanečního vzdělávání na všech jeho stupních – taneční studia, Základní umělecké školy, konzervatoře i vysoké školy. Zároveň nabídne možnost profesní prezentace, bude obsahovat profily osobností ze světa tance,  interpretů, choreografů, pedagogů, publicistů nebo produkčních apod.“

 

 

 

Aerowaves Spring Forward poprvé v České republice

Spring Forward je vyvrcholením dvacetileté práce sítě Aerowaves, která otevírá možnosti začínajícím tanečním tvůrcům z celé Evropy. Teprve posledních 5 let pořádá tento jarní festival tak, aby z dvacítky děl, která nejvíce zaujmou členy sítě, kde každá země má 1 hlas, mohli diváci a především kolegové z významných mezinárodní ;ch festivalů a divadel shlédnout živě co nejvíce. Dvacítka děl – Twenty16 je vybírána ze stovek přihlášených děl, loni konkrétně 509.

Po dohodě vedení Aerowaves a Tance Praha bylo vybráno pro Plzeň 19 děl, v nichž se představí téměř stovka umělců z 19 zemí, a to v celkovém počtu 22 představení během jediného víkendu. I proto využívá festival v Plzni hned šesti různých scén a v těch menších, studiových, se hrají jednotlivé tituly dvakrát.

Ne náhodou je místem konání právě Plzeň. V době, kdy se Plzeň ucházela o titul Evropské hlavní město kultury, Yvona Kreuzmannová, česká reprezentantka v síti Aerowaves působící ve funkci Associate Director, navrhla pořadatelství Spring Forward pro Českou republiku a po všech peripetiích se ho podařilo prosadit v nemalé konkurenci dalších zemí resp. měst na rok 2016. A to i díky vzniku nových pros tor pro prezentaci současného tance v Plzni, na 1.místě DEPO2015.

„Díky mimořádné aktivitě Tance Praha v zahraničí přitáhl festival Aerowaves Spring Forward 2016 bezkonkurenčně nejvyšší počet zájemců – profesionálů i médií ze všech koutů světa. Svou účast potvrdilo 224 osobností z Evropy i zámoří, je to poprvé, kdy počet zahraničních hostů překročil 200. Registrace byla z důvodu kapacity sálů ukončena a na nejednoho zájemce se tak již nedost alo,“ uvádí ředitelka Tance Praha Yvona Kreuzmannová.

Zájemci přesto budou moci shlédnout vybraná představení díky přenosům na webových stránkách aerowaves.org/springforward. V pátek 22. a v sobotu 23. dubna se budou moci od 21 hodin přijít podívat do PONCE, kde poběží přenosy na velkém plátně.

Trailer k festivalu najdete zde https://vimeo.com/157705352

Více informací a kompletní program na springforward.cz a aerowaves.org/springforward.

Aerowaves Spring Forward

Program festivalu

pátek 22. dubna

4:30—5:10     CZECH ENCORES: Tereza Ondrová, Peter Šavel / DEPO2015 Klempírna

5:30—6:10     Vozdukh Dance Company / DEPO2015 Autobusová hala

7—8:40pm     Yasmine Hugonnet ARTS MOUVEMENTES, MARRAFA vzw / Nové divadlo

10:30—11:10 CUBe, Christian UBL, Cie Ornithorynque, Kylie Walters / DEPO2015 Autobus. hala

sobota 23. dubna

11—12pm      Mirjam Sögner, Public in Private, Jasna Vinovrski / Moving Station

11:30—12:05 CZECH ENCORES: ME-SA, Martina Lacová & Stano Dobák / DEPO2015 Klempírna

12:30—1:10   Fernando Belfiore / DEPO2015 Autobusová hala

3—3:40pm     Himherandit Productions / DEPO2015 Autobusová hala

5:30—6pm     Marco d’Agostin / Moving Station

6—6:40pm     Anna Réti & Ricardo Machado / Nové divadlo – Malý sál

7—7:50pm     CZECH ENCORES: Linda Kapetanea & Jozef Fruček / Nové divadlo

10—10:30pm Pere Faura / DEPO2015 Klempírna

10—10:30pm Robbie Synge / Papírna

neděle 24. dubna

12:30—1:10   ME-SA, BOD.Y, Renan Martins / DEPO2015 Autobusová hala

3—3:30pm     Ima Iduozee / DEPO2015 Autobusová hala

4—5:15pm     Mirjam Sögner, Public in Private, Jasna Vinovrski / Moving Station

4—4:30pm     CZECH ENCORES: ME-SA, Martina Lacová & Stano Dobák / DEPO2015 Klempírna

5:30—6pm     Marco d’Agostin / Moving Station

6—6:40pm     Anna Réti & Ricardo Machado / Nové divadlo – Malý sál

7—8:30pm     CollettivO CineticO, Christos Papadopoulos – Leon & the Wolf / Nové divadlo

10:30—11:10 Robbie Synge / Papírna

10:30—11:10 Pere Faura / DEPO2015 Klempírna

 

Foto: Eva Smolíková

Taneční magazín