ANIČKA bude dráždit ocas tygra ve Venuši!

Určitě si nenechejte ujít premiéru Aničky Duchaňové i jejího letadýlka. Bude stát za to!

Divadlo Anička a letadýlko uvádí premiéru představení

OCASEM TYGRA 

 

8. prosince 2018 od 20 hod. / Venuše ve Švehlovce 

 „Tygřím ocasem tygřím. Šílím. Sekám. Smekám.“  ( Laura)

Slavný příběh Williama Saroyana vyprávěný z trochu nezvyklého konce. Stačí zaměnit dvě slova a nastražit past na tygra. Kde je muž? Kdo je žena? Tygr na svém trvá.

Hraje: Anna Duchaňová
Tvůrčí tým: Anna Duchaňová, Martina Zwyrtek a Petr Pola
Supervize: William Saroyan v hrobě
Kapela: Ocasi

Finančně podpořili: Hl. město Praha, Státní fond kultury.

Anička Duchaňová a Petr Pola
Foto: Anička a letadýlko
TANEČNÍ MAGAZÍN

Ceny DNA: od Venuše po PŘIBYLA

Kdo získal prestižní ceny DNA? Lidé, čtěte!

Ceny Česká divadelní DNA jsou udíleny ve dvouleté periodě. V letošní sudý rok byly tedy předávány – od roku 2012 – již počtvrté. Tyto ceny Česká divadelní DNA jsou nejen výrazem úcty za mimořádný přínos v divadelně performační oblasti, ale rovněž splacení dluhu, osobnostem i projektům, které si zaslouží pozornost nejen divadelní obce.

Vpravdě netradičně konferenciéry uchopeným večerem provázelo ve středu 21. února na scéně La Fabriky sehrané duo z Ufftenživot – Sára Arnstein a Jiří Šimek. Tedy, zejména Ufftenživot. Nejen ti za přítomnosti iniciátorů akce, kulturní neziskovkové organizace Nová síť v čele s Adrianou Světlíkovou, Petrem Polou a Dagmar Kantorkovou, předali ceny osobnostem i projektům věnujícím se rozvoji a popularizaci nového, netradičního divadla, respektive za organizátorský či dramaturgický počin na divadelním poli. To vše samozřejmě za asistence významných osobností společenského, odborného i mediálního světa.

Ředitelka festivalu Malá inventura a manažérka Nové sítě Adriana Světlíková.


Letošními laureáty v jednotlivých kategoriích jsou byli vyhodnoceni:Třikrát v kategorii za výjimečný počin na poli nového divadla: 1) BLACK BLACK WOODS, 2) OPEN AIR PROGRAM, 3) VENUŠE VE ŠVEHLOVCE.

Cena za mimořádný dlouhodobý přínos, rozvoj a podporu nového divadla:
HANDA GOTE RESEARCH DEVELOPMENT

Cena za mimořádnou podporu a prezentaci českého nového divadla:
LUKÁŠ PŘIBYL – České centrum Tel Aviv.

Jak již jsem v úvodu předeslal, akci moderovali Jiří Šimek a Sára Arnstein. Tedy, známá dvojice z týmu minidivadla Ufftenživot, o nemž TANEČNÍ MAGAZÍN popsal spoustu papíru. Protentokrát však byla rozšířena ještě o Johanmu Schmidtmajerovou (jinak také sestru herečky a akrobatky Anny) a Lukáše Bouzka.

Scénář v duchu tradic Ufftenživot nepostrádal nápaditost, smysl pro nadsázku, ale také empatii a úctu. Tak tomu bylo kupříkladu při rozhovoru s čestným hostem vyhlášení cen DNA – pedagogem DAMU profesorem Miloslavem Klímou. Právě člověk se zkušenostmi jak v legendárním loutkovém divadle DRAK, tak v Národním divadle Praha, ale také v Divadle Na zábradlí, avšak rovněž i v oblasti loutkového a kresleného filmu dodal slavnostnímu večeru pel výjimečnosti. Profesor Klíma, který býval rovněž velice dobrým kamarádem i kolegou již zesnulé;ho divadelního režiséra a spisovatele Zdeňka Pošívala, prostě přinesl na scénu La Fabriky humor jiného druhu, esprit a nonšalanci.

Profesor DAMU Miloslav Klíma, dlouholetý dramaturg loutkového divadla DRAK, ale také Národního divadla v Praze se účastnil udílení cen jako čestný host.

Reportérská povinnost velí vzpomenout také ostatní nominované soubory a akce. V první kategorii se jednalo o spolek program GUIDE Věry Ondrašíkové, KABARET VELASQUEZ tvůrce fyzického divadla a světelného designéra Jana Komárka RECYKLITERATURA ŽIVĚ výtvarníka a scenáristy Vojtěcha Maška a dramaturga Jakuba Felcmana a uSPUTNIK autorského dua Tereza Černá a Dominik Migač. V kategorii divadelních akcí se na pomyslné stupně vítězů nedostali aktivity spolku ARTPROPROSTOR z Jablonce nad Nisou. Také však FESTIVAL LUHOVANÝ VINCENT, jak již název s parafrází populární minerálky i vlastně „místa činu“ napovídá – z Luhačovic. Divadelní soubor ANIČKA A LETADÝLKO brázdí české, moravské i zahraniční scény již po čtrnáct sezón. Proč kočuje různými divadelními prostorami? Jelikož nemá svou stálou domovskou scénu. Návrh na cenu DNA obdržel převážně za autorská představení s muzikálově parodickými prvky.

Večerem diváky provázela čtveřice (zleva) Jiří Šimek. Sára Arnsteinová, Johana Schmidtmajerová a Lukáš Bouzek.

A teď již také něco k vítězům. OPEN AIR PROGRAM z Hradce Králové si cenu DNA zasloužil za nejúspěšnější openairový festival v českých a moravských regionech. Dalším laureátem DNA se stala již zmíněná performance BLACK BLACK WOODS Jozefa Fučka, Lindy Kapetanea a Cirku La Putyka. Představují se v ní otec a syn Rostislavové Novákové. Dlužno podotknout, že trvá plných šest hodin! A v neposlední řadě VENUŠE VE ŠVEHLOVCE – divadlo z prostor pražské Švehlovy koleje, poblíž náměstí Jiřího z Poděbrad. Tam získává ; prosto r hned několik nonkonformních divadel – včetně výše zmíněné nominované Aničky a letadýlka. Skupina HANDA GOTE RESEARCH DEVELOPMENT překvapuje již po třináct sezón projekty na pomezí divadla, tance, vizuálního umění. Právě náš TANEČNÍ MAGAZÍN oceňuje obzvláště tuto úspěšně završenou nominaci, vzhledem k taneční orientaci souboru. Vystudovaný politolog LUKÁŠ PŘIBYL pracuje od roku 2013 jako ředitel Českého centra v Tel Avivu. Společně se svou kolegyní Pavlínou Schultz zorganizoval za každý běžný rok přes padesát kulturních akcí s českými umělci! Opravdu, klobouk dolů. I když v Tel Avivu ho nesundávají ani v kostele!

Syn a otec Rostislavové Novákové obdrželi cenu DNA za projekt Black Black Woods v La Putyce.

Mimo tradičních fotografií zařazujeme tentokrát i videosestřih z celé této zajímavé akce v pražských Holešovicích.

Za divadelní prostory VENUŠE VE ŠVEHLOVCE si přišel pro ceny početný management tohoto nonkonformního kulturního sálu. Druhý zleva je na snímku dramaturg festivalu MALÁ INVENTURA, současně člen vedení organizace Nová síť a dramaturg divadla „Anička a letadýlko“ v jediné osobě pan Petr Pola.

TANEČNÍ MAGAZÍN všem laureátům gratuluje a těší se již pomalu na další ceny DNA v jubilejním roce 2020.

Lukáš Přibyl je na snímku opravdu jako naklonovaný. Pracuje v českém centru v Tel Avivu a získal cenu za mimořádnou propagaci  a prezentaci českého divadla

Michal Stein

Foto a video: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Osudy matematického génia Alana Turinga a Prsy Tiresiovy

Příběh muže, který rozluštil kód Enigma – exkluzivně na festivalu Mezipatra

Osudy geniálního matematika Alana Turinga exkluzivně na festivalu Mezipatra

Příběh muže, který rozluštil kód Enigma v podání chicagského divadelního souboru ATOM-r

Texty geniálního matematika  Alana Turinga a hra Guillauma Apollinaira Prsy Tiresiovy, která letos slaví 100. výročí, se potkávají v autorské queer inscenaci chicagského souboru Anatomical Theatres of Mixed Reality (ATOM-r). Mezinárodně oceňovaný soubor navazuje na tvorbu kultovní divadelní skupiny Go at Island a propojuje umění s novými technologiemi, experimentuje zejména virtuální či rozšířenou realitou.

V rámci festivalu Mezipatra mohou diváci zažít exkluzivní uvedení inscenace Kjell Theøry v úterý 7. listopadu od 20 hodin v prostoru Venuše ve Švehlovce. 

Alan Turing, muž, který za 2. světové války rozluštil německý kód Enigma, byl v rodné Británii kvůli své homosexualitě odsouzen k chemické kastraci. Následkem toho mu narostla prsa, a to zrovna v době, kdy se uchýlil do značně tolerantnějšího Norska, aby tam pracoval na teorii morfogeneze. Tu nakonec pojmenoval podle svého norského milence: Kjell Theøry. Stejnojmenné autorské představení chicagského souboru ATOM-r propojuje osudy slavného matematika s první surrealistickou hrou Prsy Tiresiovy G. Apollinaira (1917).

 „Podařilo se nám přivézt do Prahy opravdu výjimečné představení, které nabízí nejen originální pohled na osud matematického génia Alana Turinga, ale i inovativní využití rozšířené reality jako uměleckého prostředku. Na diváky tak čekají například i prvky cornwallského májového průvodu a neopohanských rituálů plodnosti v poetické choreografii, která se stejně jako mýtický Tiresias pohybuje mezi světy i gendery,“ uvádí Ewan McLaren, programový ředitel divadla Alfred ve dvoře, které inscenaci do Česka přiváží.

Oceňovaný americký soubor ATOM-r (Anatomical Theatres of Mixed Reality) založili v roce 2012 Judd Morrissey a Mark Jeffery, kteří již dříve spolupracovali v legendární skupině Goat Island Performance Group. Soubor se zabývá zkoumáním forenzní vědy, anatomie v 21. století prostřednictvím živé akce, jazyka a nových technologií. Kromě samotného představení Kjell Theøry povede v  Praze také divadelní workshop zaměřený na propojení virtuální reality a pohybu za použití chytrých telefonů. Workshop proběhne ve středu 8. listopadu od 10 do 14 hodin v prostoru Venuše ve Švehlovce.

Zvýhodněné vstupenky na workshop i představení jsou k dostání v předprodeji GoOut.

 

Kjell Theøry / ATOM-r

7.11. od 20:00 / Venuše ve Švehlovce
vstupné: 250 Kč / 150 Kč

Předprodej vstupenek: goout.net/cs/divadlo/kjell-theory/rkojc

 

Eliška Míkovcová pro 

Taneční magazín

Hravě i dravě ve Venuši

Původně tam byl studentský klub. Potom mnoho a mnoho let klub „Belmondo“. Nyní je to divadlo „Venuše ve Švehlovce“. Ale ani legendární herec Belmondo by se nemusel stydět za inscenaci souboru „Anička a letadýlko“ pod názvem „Jana je panna“, kterou Taneční magazín navštívil v rámci 15. ročníku festivalu „MALÁ INVENTURA“.

Součástí již 15. ročníku tradičního divadelního festivalu nových forem MALÁ INVENTURA bylo i představení souboru „Anička a letadýlko“ pod stejně nekonformním názvem „Jana je panna“. Jednalo se o milou divadelní hříčku z divadelního prostředí, plnou nápaditých písniček i hudby.

Jana je panna“, je inscenace s přehršlí nápadů, impulzů a drobných gagů i výraznějších nápadů. Defacto se jedná v jistém slova smyslu o „divadlo na divadle. I když ani toto není úplně přesná definice. Prim zde hraje divadelní prostředí, kuloáry i zázemí kolem prken, která mají znamenat, ale vždy nemusí, vysněný svět líčidel, triků i pofidérního pozlátka.

Jak již název souboru i konkrétní název představení napovídají, především Anička Duchaňová si umí ekvilibristicky pohrávat se slovy, jejich souvstažnostmi, kontrasty i významy. Tentokrát si v roli scenáristky pohrála i s motivy námětu Charlote Brontëové „Jana Eyrová“. Tato klasická předloha jí posloužila jako odrazový můstek, který ji katapultoval k výslednému tvaru moderního představení, reflektujícího současný (nejen umělecký) svět.

V rámci festivalu šlo již o několikátou reprízu představení. Bylo vidět, že je již interpretačně a režijně usazenější od dob premiéry, která proběhla před více než rokem – třetího prosince 2015. Nejen v herecké rovině, ale je rovněž schopnou režisérkou, textařkou, skladatelkou a v neposlední řadě autorkou – divadelní scenáristkou. Souhrn toho všeho dodává představení výrazně osobitou a neopakovatelnou pečeť.

Leitmotivem představení může být motto: „V dětství jsem chtěla být princeznou a později herečkou.“ A to vše se na pódiu v podání tří hlavních protagonistů – samotné Aničky Duchaňové, Anežky Kubátové a skvělého Roberta Mikuše – beze zbytku naplňuje.

Samotný text je plný až sarkastických narážek či odkazů na divadelní prostředí. Otázkou zůstává, zda některé z nich nejsou až příliš „odborné“, zda jsou přístupné méně znalému divákovi. Setkal jsem se totiž například i s herci dlouholetého amatérského divadla, jimž nic neříkal výraz „divadelní fundus“.

Jako písňový textař musím vyzdvihnout kvalitu (zhudebněných či textovaných na muziku?) textů Duchaňové. Na hudbě je cítit i charakteristický vklad muzikantského matadora Michala Němce, spjatého s legendární kapelou Jablkoň. Neopakovatelný punc dodává představení „Jana je panna“ i barvitá a neokoukaná výprava dua Anna Duchaňová a Karolína Ráčková. U Aničky Duchaňové musím rovněž ocenit i detailní nalíčení obličeje i „nainscenovaný“ vypadlý zub v puse (zde jsem si vzpomněl maně na „kapesní“ povídku Karla Čapka „Zmizení herce Bendy“). Pod inscenaci se výrazně podepsal i Petr Pola jako dramaturg.

Pokud je herec či autor na představení zainteresován i v dalších pozicích, přináší to rovněž řadu úskalí. U Aničky Duchaňové by je tentokrát bylo možno nalézt v režijně aranžovací rovině. Mám tím speciálně na mysli choreografické aranžmá a práci s herci v prostoru. Ve Venuši ve Švehlovce se „Jana je panna“ odehrávala v obřím a nesmírně hlubokém prostoru. Ten nebyl až tak výrazně využit. Jeho potenciál skýtal řadu dalších možností. Ovšem, dlužno podotknout, že moderní balkónová scéna zde vyzněla brilantně!

Pouze kladná slova mohu mířit k milým a neotřelým loutkářským mezihrám, které představení samotnému dodaly švih, dynamiku i potřebný kontrast.

Jana je panna“ je moderní divadelní tvar, který snese plně kritická „mezioborová“ měřítka. Jeho pětaosmdesát minut uteče jako by to byla půlhodinka. V neposlední řadě musím závěrem vyzdvihnout nasazení všech tří protagonistů, kteří tak opět dali vzpomenout na ono legendární werichovské „zařádit si“!

FOTO: MALÁ INVENTURA

MICHAL STEIN

TANEČNÍ MAGAZÍN