Rozhovor s hadím mužem Ludvíkem Janíčkem / Berouskem

„Znám svou hranici a tu nepřekonávám“

V současné době jediný tuzemský hadí muž. Jak jméno napovídá, pochází (napůl) z umělecké cirkusové rodiny.  Dokáže se protáhnout tenisovou raketou, „poskládat“ se do bedny velmi malých rozměrů a předvádí všechny možné i nemožné pozice se svým tělem.

Máte neuvěřitelně ohebné tělo. Po kolik generací se skládaly takové geny? Co dělali  Vaši předkové?

„Babička byla krotitelka tygrů, jediná v ČR, dědeček cvičitel medvědů.  Máma dělala artistku, když byla mladší, teď vystupuje s papoušky ara. Táta z cirkusové rodiny nebyl, ten byl gymnasta.  Jsem z dvojčat, Angelika, moje dvojče, je vzdušná akrobatka, hadí ženu nedělá.“

 Ludvík a dvojče Angelika

Ludvík s mladší sestrou Anitou 

Jak jste se tedy vlastně k této disciplíně, dá-li se to tak nazvat, dostal?

„Ve svých  deseti letech jsem byl právě  s rodiči ve Švýcarsku a  s nimi vystupoval i ruský hadí muž. Tam jsem se s ním seznámil, tehdy jsem ještě nevystupoval. Ale Angelika už ano. Moji rodiče  se s ním domluvili, aby byl mým trenérem.  Takže jsem začal. Trénoval jsem rok a poté už jsem vystupoval.“

Jak často jste musel cvičit?

„Vždy od  pondělí do pátku,  sobotu a neděli jsem měl volnou, trénovali jsme dvě nebo dvě a půl hodiny, jak kdy.“

Jak jste ten trénink coby kluk vnímal, těšil jste se na něj  nebo to bylo nepříjemné?

„No,  ze začátku jsem měl radost, že mám trenéra, ale později jsem  okusil, že to hodně bolí, ty začátky byly skutečně velmi bolestivé. Byl jsem vlastně ještě dítě, při těch trénincích jsem plakal, chtěl jsem skončit, ale rodiče to nedovolili.  Takže jsem trénoval dál. Nebyl jsem na to zvyklý, nabolelo to dost, ale teď jsem už v úplné pohodě. Protahuji se tenisovou raketou, zalézám do malé bedny z plexiskla atd. Úplná „normálka.“

Ale tahle „normálka“ by asi nebyla pro každého, nebo ano? To se snad ani nedá nacvičit, pokud k tomu člověk nemá už dané dispozice, že?

 „Já si myslím, že jsem  potřebnou pružnost a ohebnost  měl, s tím jsem se  trošku narodil. Zkoušel jsem  toho ruského hadího muže  napodobovat, vzal jsem si nohu a strčil jsem ji za hlavu, to ano, trošku jsem už   ohebný byl, ale všechno ostatní  mě už naučil on.  Ale asi by to pro každého opravdu nebylo

Žít u cirkusu není úplně běžné.  Jak to vlastně máte se studiem?

„Já jsem se narodil v Itálii, rodiče tam zrovna pracovali.  Studoval jsem doma s rodiči, na sezonu jsme vždy odjeli, třeba právě do Itálie, do Německa či Holandska, poté jsme se vrátili do Česka a dělali zkoušky ze všech předmětů. Dostali jsme vysvědčení a zase jsme se vrátili na sezonu do zahraničí.“

Cítíte  se být víc Čech nebo Ital?

„Tak  Itálii mám opravdu hodně rád.  Miluji italskou kulturu, mluvím italsky, dá se říct dobře, ale pořád bych řekl, že se cítím víc doma tady u nás v České republice.

Tedy studia, tréninky, zahraničí. Jak vlastně vypadá takový „všední den“ hadího muže?

„Sezona  začíná většinou v březnu a prakticky skončí  na konci listopadu. Když  skončí, tak někdo zůstává doma anebo si jezdí ještě na angažmá někam do zahraničí na vánoční vystoupení. Já jsem třeba teď měl jet do Německa, ale vzhledem k této covidové  situaci, kterou zrovna prožíváme, mi moji cestu zrušili. Ale  např. moje sestra  v tuto dobu v Německu právě vystupuje.

Můj běžný den asi vypadá takto:  po snídani jdu třeba běhat, sportuji, protahuji svaly. Dále  mám nějaký trénink, chvilku je volný čas, ten využívám podle situace. V současné době už třetím rokem pracuji u hororového cirkusu a vystoupení začíná  až v 19 hodin večer. Jsem-li v nějakém městě, jdu si je prohlédnout,  za 14 dní jsem třeba v nějakém úplně jiném městě, takže se tam trošku porozhlédnu a večer je vystoupení.“

Kolik cizích zemí  jste  vlastně projel? 

„Samozřejmě několikrát Itálii, tam to mám opravdu  moc rád, zejména severní Itálie se mi líbí,  hodně jsem toho projel díky rodičům,  vystupovali  jsme např. ve Francii, Německu,  Holandsku , Belgii, Švýcarsku, nejdál jsem byl na Islandu.“

Když se řekne hadí muž, zní to fantasticky atraktivně. Máte pružnost, perfektní svaly.  Ale co za pár let, nepřemýšlíte také o tom, že se třeba zraníte, nebo že Vaše zdraví jednoho dne vypoví službu?

„Správná otázka. Já o tom právě teď nějak opravdu začínám přemýšlet. Taky slýchávám hodně často, že až budu starý, nebudu moci chodit, klouby nebudou funkční, opravdu hodně lidí mi něco takového říká, myslívám na to.“

Děláte něco pro to, abyste takové předpovědi zabránil?

„Zatím je to tak, že se snažím  vytrvat. Stravuji se tím způsobem, abych moc nepřibral a dokázal se tedy protáhnout tenisovou raketou, rourou, zalézám do malé bedny z plexiskla. Pokud totiž přiberu více svalové hmoty, tím se mi ty triky dělají hůře, nebo by nešly udělat vůbec.“

Hm. Ale přece ‚chlapák‘  by  nějaké svaly mít měl, ne?

„Ano, ..ale já jsem takový štíhlý chlapák, žádná ‚korba‘, ale  úplně hubený nejsem!

Souhlasím.

Pořád mi nesedí jedna věc. Nějakou dobu to všechno jde. Ale může přijít okamžik, ať už svalnatý nebo hubený, může na takové cvičení doplatit zdravím. Možná mají zlé jazyky pravdu…. Nebojíte  se?

„Bojím. Už jsem si hledal nějaké přípravky na klouby a vazy.“

Asi to budí hrůzu, přijít o fyzickou  schopnost, pokud je člověk na tom ve své profesi závislý, že?

„To ano. Myslím, že  např. pro člověka, který je super extra třída, je mnohem a mnohem strašnější o svou  fyzickou schopnost   přijít, než pro toho, kdo takovou schopnost ani nikdy nepoznal. Rozhodně ho to bolí mnohem a mnohem víc, že už ty věci nezvládne, to je holý fakt. Já  bych asi tohle chtěl dělat tak  do 45-ti let, snažit se udržovat v kondici a vypadat mladě…

Když se rozhlédnete  kolem sebe v cirkuse, je hodně takových lidí, kteří by se  třeba protáhli tenisovou raketou  jako Vy?

„Řekl bych, jak kdo.  U každého je to  trošku jiné.“

Kolik je hadích mužů v ČR?

„Jsem sám.  Ale v zahraničí je jich více.“

Aha. Asi je to přesně tak jednoduché, jak to vypadá (smích)…..

Cirkusoví umělci se také často zraní. Jiří Berousek (v Tanečním magazínu máme rozhovor), přiznal, že už je prakticky „sešroubovaný“ celý.  Jak to je  u Vás?

„U  cirkusu se občas stane nějaká nehoda. Záleží na mnoha faktech.  Třeba setra vystupovala na vzdušné hrazdě, tam se to přihodí. Ona měla opasek  a za ten je přivázaná lonž. To znamená, že pokud spadne, nic se jí nestane.  Ale pokud někdo  vystupuje bez lonže a bez lana,  tak sem tam  samozřejmě k úrazu  dojde.  Já  jsem asi za svou kariéru nic takového nezaznamenal,   jednou mi vyskočilo  rameno, s tím byl problém, ale pak už to zase bylo dobré, takže nic převratného.“

 Dnešní doba hledí hlavně na výkon, to je známé. Mnoho umělců ať už cirkusových nebo třeba tanečníků  jde  až za hranu svých možností. Děláte také  něco takového? Snažíte se až překročit hranice lidských  možností?  

„Všeobecně  si myslím, že každý by měl tu svou hranici znát a tu nepřekonávat.  Snažím   se zlepšovat, ale já své hranice znám a  přes ty nejdu,  abych si  nijak neublížil.“

Jsou i tací, kteří přejdou Niagarské vodopády bez jištění, či dělají jiné kousky bez jakéhokoliv jištění. Co  si o tom myslíte?

„Tyhle lidi vnímám jako frajery, ale určitě by na sebe měli dávat pozor. Vím,  že  jsou profi a dělají to pravidelně a několik desítek let, ale ono se říká, že i Mistr tesař se někdy utne.  Já osobně bych  bez nějakého  ochranného lana do výšek asi nelezl, já bych se bál.  Říkám to otevřeně.“

Jak jste  prožíval či prožíváte dobu pandemie?

„Ze dne na den jsem zůstal bez práce, ale nejen já,  i mnoho dalších umělců. Zkoušel jsem chodit po brigádách, dostal jsem nabídku na  točení reklamy, na energy drink, takže jsem poprvé natočil reklamu atd.“

V jakém cirkusu vlastně vystupujete, máte nějaký  svůj „domácký“?

„„Jsem artista, který je spíše na volné  noze,  můj domovský cirkus je „Ohana horor cirkus“.  Dříve  jsem jezdil hodně do zahraničí,   vystupuji v různých cirkusech. A  nejenom tam, také na soukromých akcích, v divadlech, v kabaret show, nebo třeba na narozeninách Dalibora Jandy, občas někde  v televizi, v pořadu  Česko Slovensko má talent, v show Jana Krause apod.“

Vystupujete také na křtech CD? (Smích)

(Smích). „Ano, také na křtu CD „Bouří, tmou“ šéfredaktorky Evy Smolíkové…“

Jéé, a nejste Vy takový ten blonďatý, co si dává nohu za  krk?

„Tak možná myslíte mě…. Jéé, a nejste Vy taková ta blonďatá, co zpívá?“

„Tak možná myslíte mě…“

Foto: Mirek Malec

 

Ať se Vám daří a děkujeme za rozhovor

Foto: Archiv Ludvíka Janíčka/Berouska

Eva Smolíková

Rozhovor s Markem Dědíkem, stálicí StarDance

„Zvu Vás na StarDance2021!“

Jak se Vám všeobecně daří v této poněkud nestabilní a pohnuté době covidové?

„Musím říct, že všeobecně se mi daří dobře a tou nejdůležitější  a hlavní věcí  pro mě je, že  naše celá rodina je zdravá, a proto  jsem šťastný. Moje manželka, moji dva synové Bertram Jozef a Dorian Marek jsou zdraví, jsem vděčný.

Teď v postcovidové  době v letě se opět   trošku rozjely taneční kurzy a  taneční  lekce, takže já jsem měl spíše pracovní a  ne odpočinkové léto.  Ale já jsem rád.“

Bylo pro Vás možné v době covidové-rouškové pořádat kurzy? Jak Vám vlastně prosperovala taneční škola, když škola všeobecně neprosperovala vůbec?  Jak jste se  s celou situací vyrovnával?taneční kurzy

„Já sem se s tím vyrovnal asi jako každý jeden z nás, protože taneční sport, kurzy  a má výuka spočívá v setkávání se s lidmi. Rád se  potkávám a setkávám s lidmi, pravidla to zakazovala, takže jsem měl neplacené prázdniny po dobu covidu. Nemohl jsem trénovat, všechno bylo zavřeno, ani nebylo kde trénovat. Takže já jsem samozřejmě  netrénoval. Než se vše úplně zavřelo či  otevřelo, tak jsme prožívali různé  restrikce, každý musel podepsat čestné prohlášení nebo  předložit doklad o očkování, či doklad, že  covid prodělal, nebo negativní test, na tanečních  lekcích se dodržoval dvoumetrový odstup. Všechno jsme  dodržovali, ale pak  přišel tak velký skok, tedy celkový lockdown,  a ten jsem  prožil doma s rodinou. Na jednu  stranu jsme se sice ocitli  bez finanční podpory,  ale na druhou stranu  jsem byl s rodinou,  a to od  rána do večera, což  bylo krásné a užil jsem si to.“

 Dalo by se říci, že pro Vás lockdown přišel akorát vhodně….

„Asi ano, asi akorát, ale má to také svá ale. Dorian se narodil po prvním lockdownu, já jsem ani nemohl být u porodu, protože to bylo zakázané a  manželka tam byla sama.“

Hm, hm. Vraťme se ale k Vaší profesi. Pořádal jste také své soutěže či „poháry“?

„‘Můj pohár‘ jsem podruhé zrušil, i před covidem a teď také a počkám, co se bude dít. Když bude situace příznivá, budu ho pořádat na jaře 2022.“

„Učil jste hodiny on-line?“

„Mnoho tanečních škol tuto výuku zvolilo a pořádalo  hodiny přes počítač. Nějak  trénovali a pokračovali, já jsem ale zastánce skutečného kontaktu mezi lidmi, všechno lépe ukázat,  opravdu s tím člověkem být a  zažít ten  tanec. Tuto  on-line formu  výuky  jsem vůbec neprovozoval a nechtěl jsem ji dělat.  Nikam by to nevedlo.“

Nejsou lidé už trošku apatičtí? Mají ještě vůbec chuť přijít do kurzů?

„Já si myslím, že je to naopak lepší, lidé více chtějí chodit do kurzů, báli jsme se, že ne, ale děti touží chodit  do kroužků. Jediné, z  čeho mám opravdu strach, že profesionální  taneční páry, které třeba patřily pod ČSTS a byly zvyklé jezdit po soutěžích, tak  během pandemie trošku  zlenivěly. Tudíž  ten rozjezd pro ně bude těžší.  Ale pro běžné  kurzy je to právě  naopak.“

Stardance se blíží. Zpočátku se proslýchalo, že soutěže či  olympiády budou bez diváků. Jak byste tu situaci vnímal?

„No, samozřejmě Česká televize a produkce Stardance má připravenou tzv. covidverzi bez diváků a pak normální verzi. Pokud opravdu ‚covidverze‘  nastane, pak nastane. Ale bude to velká újma a nebude to zrovna to pravé.  Vždyť přece přímý přenos  přináší  úplně jinou atmosféru! Možná budou v hledišti nějaké papírové hlavy,  nebo co já vím, ale  bude to tak jako tak obrovská škoda. Osobnosti,   které budou v pořadu poprvé,  potřebují zažít atmosféru  a tančit  před  lidmi. Tohle  činí tanec tancem!“

Bylo  by podle Vás tedy  lepší soutěž o rok posunout? Anebo tedy pokračovat i bez  diváků?

„No, upřímně, v nejhorším asi pokračovat i bez těch diváků. Protože show musí pokračovat, tak je to lepší  a dává to smysl. Bylo  by špatné,  kdyby byla pauza. Lidé jsou už připravení a těší se.  Vzít jim tu radost a možnost by bylo smutné. A celkově tato   doba není veselá. Takže to musíme zvládnout.“

Bojíte se Vy osobně viru, když jste na akcích, kde je  spousta lidí?

„Já osobně ten strach samozřejmě mám, a to hlavně proto, že mám strach o svoji rodinu.  V  České televizi se nosily po celou dobu roušky, tam se pravidla ani nezastavila, všechno se dodržuje a  je to tak dobře. I  při tréninku Stardance může přijít třeba rekvizitář nebo asistent  režie nebo někdo jiný a přesně to jsou všechny ty kontakty, ke kterým dochází, proto dodržujeme pravidla. Obava panuje velká,  myslím si, že  přímý  přenos, který je plánován na  16.října, přinese to, že naše  obava bude ještě větší, protože za tu dobu se nám situace ještě o něco zhorší. O to víc budu i já nervóznější,  protože samozřejmě budu mít strach.“

Asi jste připraveni na možnost, že budete 16. října bez diváků?

„Hm… Jsme. Připustilo  se to, ale nikdo neví, co to způsobí, takže je to takové … zvláštní.“

Můžete už teď prozradit nějaké novinky soutěže  tohoto roku?

„Např.  Honzu Ondera nahradil Marek Zelinka, je tedy  coby hlavní choreograf. Za sebe můžu říct, že moje taneční partnerka je Martina Viktorie  Kopecká, farářka Husitsko-bratrské církve. První šoty jsme natočili, jsou už i přístupné na internetu, po TK vyjde  celá znělka, obsahuje  symbol času, je to velmi pěkné. Soutěž bude opět tanec různých osobností,  a to velmi zajímavých, např. Tomáš Verner,  Mistr Evropy  v krasobruslení,  Simona Babčáková, paní farářka Kopecká, celkově  letos tančí mladí lidé,  takže taneční výkony budou úžasné. V porotě zasedne stálice p. Chlopčík a p.  Drexler, Jan Tománek a zábavný Richard  Genzer. A  bez našich komentátorů Marka Ebena a  Terezky Kostkové  by asi StarDance nebylo StarDance.

Tančíte ve StarDance už popáté.  Jste rozhodně stálice StarDance, ale hodně  tanečníků je už minulostí. Co Vás naplňuje na této soutěži?

„Já mám rád Stardance jako takové, ale hlavně mě moc těší poznávat všechny ty osobnosti, které přichází. Pro mě je to  pokaždé nové, naplňuje mě to a letos zvlášť!  Vždy je to nový příběh, ale s  paní farářkou  je to úplně jiný příběh než všechny ostatní. Protože zatančit si s paní farářkou, to není jen tak!!!“

To určitě ne!!!  V  minulosti by Vás za to  možná i upálili na hranici…..

„Smích“.

Ať se Vám daří a hlavně, ať je situace natolik dobrá, že budete moci mít mnoho diváků kolem sebe!

Foto: archiv Marka Dědíka 

Eva Smolíková

Taneční magazín

»Psát tance z času těla«

Choreografické rozvojové centrum SE.S.TA již několikrát nabízelo čtení tance. Roberta Legros Štěpánková naopak nabízí psaní tance!!! A to již o prázdninách a dovolených, letos v létě, na workshopu u Litomyšle. Probudíte své poetické pudy?

Letní workshop tance a instantní improvizace

PSÁT TANCE Z ČASU TĚLA“

Tato intenzivní taneční práce se zaměří na prohloubení techniky improvizace a smyslu pro instantní kompozici. Přes fyzický trénink budeme zcitlivovat a rozšiřovat nástroje zakořeněné v subtilním smyslovém vnímání, celo-tělesné propojenosti a kinestetické přítomnosti. Technika improvizace znamená umět zapojit tyto tělu vlastní dráhy okamžitě a ve službách našemu uměleckému jazyku.

Tentokrát nám ladění se na ČAS dá základ pro práci s tichem, rytmem a frází. To se bude dít následujíc přirozený flow těla – tu živost, která pohání naši fyzickou inspiraci a probouzí poetické pudy.

Workshop je navržen jako pozvánka jít o krok dál směrem k tvorbě. I ke sdílení tanečního díla, které vznikne během workshopu samotného, s podpůrným choreografickým vedením. Tento záměr vychází z jasné potřeby upevnit a potvrdit studium a trénink tance. Přes jeho performační akt a setkání s divákem.

Práce během workshopu bude organizována denně, od pondělí do soboty, do 6 hodin kombinace tréninku těla, choreografických a kompozičních zadání vedoucích k vytvoření tanečního díla. Uvedení díla se uskuteční na závěr workshopu v neděli 1. 8. 2021 v Brně.

PRAKTICKÉ INFORMACE

Workshop je pro tanečníky, fyzické herce, performativní umělce, lidi s několikaletou taneční praxí.

LEKTORKA:

Roberta Legros Štěpánková, studovala tanec ve Španělsku a Nizozemsku, kde se dostala k umění instantní kompozice. Od 2017 sídlí v Brně, kde učí tanec, a odkud pracuje jako choreografka, performérka. I na tělo orientovaná psychoterapeutka. Její hodiny tance přecházejí od zážitkové práce se základními fyziologickými principy ke kompoziční a choreografické tvorbě a jejím poetickým i mytickým významům. Roberta vede své studenty k praxi plné přítomnosti. V tom tkví, podle ní, úcta k detailu a potenciál k odkrývání podstat různých tanečních jazyků.

ČAS:

26. 7. – 1. 8. 2021*

* V neděli 1. 8. se uskuteční uvedení díla v Brně. Je možné zúčastnit se workshopu v jeho plnosti a nebýt ve výsledném díle, je však potřeba udělat toto rozhodnutí na začátku týdne. Přesun z místa workshopu do místa hraní bude podpořen, nehrazen. Rovněž tak i ubytování v Brně.

MÍSTO:

Trstěnice u Litomyšle (15 minut od Svitav), na rekonstruovaném statku, navíc s prostorným tanečním studiem, v prostoru bývalé stodoly. Na klidném a krásném místě v přírodě, jež nabízí prostor pro relax i soustředění

CENA:

10 000 Kč/390 €,

student: 8 650 Kč/340 € (zahrnuje lektorné, ubytování, stravu, management uvedení díla).

Při registraci do 17. 6. 2021 je cena 9 000 Kč/350€. Po dohodě možnost platit na splátky.

REGISTRACE:

zasláním e-mailu s krátkým profesním životopisem a motivací na robi.stepankova@gmail.com nejpozději do 10. 7. 2021.

Při registraci je nutné obratem uhradit depozit ve výši 3 000 Kč/120 € (vratný jen v případě zrušení workshopu pro opatření spojené s koronavirem).

UBYTOVÁNÍ:

ve sdíleném pokoji na statku anebo ve venkovní jurtě

STRAVA:

3x denně, i vegetariánská/veganská z lokálních produktů

Podrobnější informace a údaje vám sdělíme na této e-mailové adrese:

robi.stepankova@gmail.com a http://robertastepankova.com/summer-intensive-writing-dances-from-time-of-the-body/

Pořádá: Roberta Legros Štěpánková, ORBITA.space

Více informací na webu: www.robertastepankova.com

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Kdo tančí, nestárne!

Podívejte se na záznam z Mezinárodního den tance 2021, který jsme společně oslavili minulý čtvrtek!

Minulý čtvrtek proběhla oslava Mezinárodního dne tance 2021 a jako každý rok pro vás pořadatelé z Art 4 People připravili celodenní taneční program. Zhlédnout jste mohli vystoupení profesionálních divadelních souborů (Národní divadlo Praha, Národní divadlo Brno, Národní divadlo moravskoslezské a další), ukázku tanečního filmu Jiřího Kyliána, společný baletní trénink pod vedením šéfů uměleckých souborů a baletních mistrů. A to včetně Darii Klimentové z The Royal Ballet School of London. Anebo vystoupení a workshopy napříč nejrůznějšími tanečními styly i celorepublikový flashmob, který natočili Taťána G. Brzobohatá, Ondřej G. Brzobohatý, Vlastimil Harapes a Elis Mraz, pod vedením choreografa Marka Zelinky. Záznam z akce je dostupný ke zhlédnutí zdarma na www.mezinarodnidentance.cz.

Program byl rozdělen do dvou bloků:

1.       záznam z první části ke zhlédnutí ZDE

2.       záznam z druhé části ke zhlédnutí ZDE

Baletní trénink pod vedením Stanislava Slavického

Martin Kolda, dramaturg Mezinárodního dne tance a ředitel Art 4 People uvedl: Máme za sebou již sedmý ročník oslav Mezinárodního dne tance, který jsme kvůli omezením museli realizovat v on-line prostoru. Program, který sledovalo tisíce diváků byl pestrý, celkem bylo uvedeno několik desítek vystoupení a workshopy ze 14 tanečních žánrů. Rekordní byl zájem o taneční flashmob, kterým jsme dle statistik oslovili přes 100 tisíc lidí a pouze do závěrečného sestřihu se zapojili přesně 563 tanečníci z celé České republiky i zahraničí.“ Záznam flashmobu můžete zhlédnout ZDE.

Děkujeme všem, kdo se do oslav zapojili. Již teď můžete sledovat novinky ohledně Mezinárodního dne tance 2022 ve facebookové skupině a události.  

Mezinárodní den tance tancem uctili i v olomouckém divadle

Akce s heslem „Kdo tančí, nestárne!“ byla realizována ve spolupráci s Nadací Krása pomoci a vyzývala veřejnost, aby podpořila úsilí nadace o zlepšování života seniorů a přispěla do charitativní kampaně ZDE. On-line sbírka je otevřena až do 16. 5. 2021 a přispět může kdokoliv libovolnou částkou.

Partnery akce byli: Ministerstvo kultury, Státní fond kultury, Nadace Život umělce, Art 4 People, Place 4 People, Nadace Krása pomoci, Kletch CZ s.r.o., Tüchler, Malostranská Beseda a další. Projekt je realizován s finanční podporou hl. m. Prahy a pod záštitou radní hl. m. Prahy MgA Hany Třeštíkové .

Z pražského Národního divadla

Foto: Národní divadlo Praha a Moravské divadlo Olomouc

Polina Sirotina

pro TANEČNÍ MAGAZÍN