Tomáš Císařovský – Taneční magazín

Švandovo divadlo slaví 140 let

Tradice i novinky. Jaké to bývalo dříve?

Už 140. narozeniny oslaví 1. října 2021 pražské Švandovo divadlo. Nejstarší divadelní scéna na levém břehu Vltavy je – po Stavovském a Národním – třetím nejstarším divadlem v Praze. Přes svůj úctyhodný věk patří dnes Švandovo divadlo k nejprogresivnějším scénám v metropoli. Do své už 141. sezóny tak vstupuje jako živé centrum kultury a umění. Diváky v ní chce oslovit tématy, která rezonují s dnešní dobou.

Zakladatel divadla Pavel Švanda ze Semčic

Významné výročí připomene 9. září i Den otevřených dveří, spojený už tradičně s prohlídkami, při nichž budou zájemce provádět herečky a herci smíchovského souboru. Radostné kulatiny v podobě už 400. reprízy ještě před tím, 1. září, oslaví také úspěšná komedie Kdo je tady ředitel?

Švandovo divadlo je příspěvkovou organizací hlavního města Prahy a jeho činnost podporuje i Městská část Praha 5.

Eliška Pešková spoluzakladatelka Švandova divadla V ulici nesoucí její jméno má nyní vzniknout další místo pro živé umění

Místo setkání a příběhů

„Divadlo jako místo setkávání, sdílení a vyprávění příběhů nezastupitelným způsobem odráží, ale také formuluje dobu a poměry, v níž žijeme. Ve Švandově divadle se dnes hlásíme zejména k těm momentům, kdy tu tvůrci s divákem vedli svobodný a otevřený rozhovor. A nabízeli mu činohru vystupující z břehů komfortní zóny,“ říká současný umělecký šéf Švandova divadla Martin Františák. A prozrazuje heslo stávající sezóny: „Národní pýcha a předsudek“.

„Usilujeme o hledání a artikulaci témat, která společností rezonují nebo snad vbrzku rezonovat budou,“ doplňuje dramaturgyně Martina Kinská. Takovými tématy jsou podle ní například klimatické změny, umělá inteligence, vzájemná nenávist k druhému pohlaví, šikana mezi dospívajícími, tabu znásilnění, ochrana lidských práv i nekalé praktiky tajných služeb. „Skrze uchopení v inscenacích, které nejnověji uvádíme nebo chystáme, chceme danou látku nejen zviditelnit, ale umožnit divákovi dopátrat se příčin, následků, souvislostí a umožnit mu tak důkladnou reflexi,“ říká dramaturgyně.

Současný umělecký šéf Švandova divadla Martin Františák je i režisérem první letošní premiéry Cyrano z Bergeracu

Nevšední Cyrano, smrt agenta i příběh Sira Nicholase Wintona

Sezónu 2021/22 zahájí Cyrano z Bergeracu. Slavný milostný příběh z Paříže 17. století režíruje Martin Františák a diváci jej uvidí v novém přebásnění oceňovaného britského dramatika Martina Crimpa. K publiku tak i díky skvělému překladu Ester Žantovské hra promluví vášnivou poezií dnešní doby. Cyrana hraje Luboš Veselý, Roxanu ztvární Natálie Řehořová, v roli Kristiána se alternují hostující Dominik Teleky a nová posila souboru Švandova divadla Petr Kult. Premiéra bude 18. září ve Velkém sále Švandova divadla.

Následuje Velmi drahý jed, hra britské dramatičky Lucy Prebble, mapující kauzu otravy Alexandra Litviněnka, bývalého agenta KGB a FSB. Inscenace měla světovou premiéru v září 2019 v londýnském Old Vic Theatre a v režii Thomase Zielinského ji diváci ve Švandově divadle poprvé uvidí 6. listopadu ve Velkém sále. Představí se v ní téměř celý soubor Švandova divadla a role Alexandra Litviněnka se zhostí Petr Lněnička.

Ve Studiu Švandova divadla uvidíme ještě do konce tohoto roku titul Muž vlastní penis, vagina vlastní ženu. Ten zde připraví režijní dvojice Miřenka Čechová a Petr Boháč, patřící ke špičce českého fyzického, experimentálního a tanečního divadla. Jejich inscenace nabídne originální pohled na misogynii (nenávist k ženám) a misandrii (nenávist k mužům). Premiéra bude 27. listopadu 2021.

Ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek ve Velkém sále

Studio pak uvede 12. února 2022 ještě novinku pod názvem Dějiny násilí, odvážnou zpověď vylíčenou jako detektivní příběh naruby. Adaptace románu mladého francouzského autora Édouarda Louise vypráví šokující příběh homosexuálního mladíka, který se stal obětí zločinu. Přepis díla vytvořil pro Švandovo divadlo dramatik a režisér Tomáš Loužný, loni nominovaný divadelními kritiky na talent roku.

Dne 12. března 2022 se Velkém sále uskuteční premiéra titulu Winton. Hru na motivy života Sira Nicholase Wintona napsala pro Švandovo divadlo Kateřina Tučková. V titulní roli uvidíme Matěje Anděla, dvojici sester, které se setkávají po dlouhém odloučení a zcela rozdílných životech, ztvární Bohdana Pavlíková a Jaroslava Pokorná. Režisérem bude Martin Františák.

V domě U Libuše na tehdejší Kinského třídě to kdysi všechno začalo

Další premiéru ve Velkém sále bude mít komedie Ecce homo Homolka plánovaná na 28. květen 2022. Dramatizace kultovního filmu o rodině Homolkových, vyrážejících tentokrát na výlet do přírody, připravuje Švandovo divadlo v adaptaci a režii Kristýny Jankovcové a Adama Svozila. Ti už u Švandů inscenovali titul Zabíjejte popírače klimatických změn, kde se objevila herečka Nataša Bednářová: ta bude hrát i v chystané komedii o Homolkových a zároveň se stává novou členkou hereckého souboru.

Mírné zdražení, komunitní centrum

Nové inscenace nejsou však to jediné, co u Švandů plánují. „V listopadu musíme mírně, o 10 %, zdražit vstupenky a dorovnat tak náklady, které divadlu vzrostly i kvůli vynucené pauze způsobené pandemií. Ale máme také lepší zprávu: jen pár kroků od naší hlavní budovy plánujeme vybudovat komunitní centrum, nové místo pro živou komunitní kulturu a setkávání. V tuto chvíli o tom jednáme se zástupci městské části Prahy 5 a Magistrátem hlavního města Prahy,“ říká ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek.

Centrum by mělo vzniknout v proluce domu nacházející se v ulici Elišky Peškové, což je symbolická adresa. „Eliška Pešková byla mimořádná a pro smíchovské divadlo zásadní osobnost – herečka, autorka, překladatelka a manželka Pavla Švandy ze Semčic, s níž Švandovo divadlo před 140 lety zakládal,“ dodává Daniel Hrbek s poukazem na stále živou divadelní historii.

Interiér divadla v letech 1908 až 1928 kdy neslo název Intimní

Jak šel čas…

Od Hubičky po Buriana

Smíchov a s ním i celá Praha zažily slavnostní okamžik 1. října 1881, kdy se ve dvoře hostince U Libuše otevíralo nové Švandovo divadlo. Premiéry opery Hubička se tehdy zúčastnil i skladatelský velikán Bedřich Smetana. Místo na tehdejší Kinského třídě vybral zkušený principál Pavel Švanda ze Semčic podporovaný svou ženou, herečkou, autorkou mnoha dramatizací a předkladatelkou Eliškou Peškovou. Švanda postavil kamenné divadlo v rekordním čase a otevřel v té nejlepší době: zatímco národ truchlil a pořádal sbírky na shořelé Národní divadlo, diváci se na činohru i zpěvohru ke Švandům jen hrnuli.

Ne vždy se ale smíchovským tak dařilo. Po otevření Zlaté kapličky v listopadu 1883 byl odliv publika tak prudký, že se jim vyplatilo hrát jen o nedělích a ve svátek. V roce 1891 Pavel Švanda náhle zemřel a do čela divadla se postavila Eliška Pešková, která v témže roce dostavěla a otevřela novou Arénu na Smíchově, kde hrál převážně zpěvoherní soubor: dřevěná budova stála u Vltavy až do roku 1938, kdy byla z rozhodnutí úřadů zbořena.

V roce 1900 se Švandovo divadlo dočkalo první zásadní přestavby, kterou provedl Švandův syn Karel. Ten jej už v té době otevřel moderním vlivům a na repertoár zařadil hry Jaroslava Hilberta, Viktora Dyka či Fráni Šrámka. Od roku 1908 neslo divadlo název Intimní a později měnilo jména podle svých nájemců. K těm patřil Vlasta Burian i komici Ferenc Futurista a Jára Kohout.

Dnes už neexistující dřevěné divadlo Aréna otevřené Eliškou Peškovou po smrti jejího manžela Pavla Švandy roku 1891

Éra realistická

Hned po skončení války, v červnu 1945 vydal Zdeněk Nejedlý, tehdejší ministr školství a osvěty, výnos o zrušení možnosti divadelního podnikání. Nastupuje nové vedení, nový herecký soubor a vzniká i zcela nové, Realistické divadlo. K nejúspěšnějším inscenacím v prvních sezónách patřila inscenace o Myších a lidech Johna Steinbecka v režii tehdejšího ředitele Karla Palouše, ve hře Přišel na večeři režiséra Oty Ornesta si tu pohostinsky stihl zahrát i Jan Werich.

Slavný herec se ostatně nedávno do Švandova divadla symbolicky vrátil jako jedna ze dvou ústředních postav hry Hadry, kosti, kůže ve velmi zdařilé inscenaci režiséra Martina Františáka. Titul vypráví o Werichově nesnadném dvacetiletém soužití s jeho sousedem, básníkem Vladimírem Holanem, ve vile na nedaleké Kampě.

V roce 1949 stát domy, patřící až do té doby rodinně Švandových, za dramatických okolností vyvlastnil. Aktu údajně přihlížel i sám Zdeněk Nejedlý, jemuž bylo divadlo v roce 1953 připsáno k 75. narozeninám a dlouho pak neslo i jeho jméno. Na programu té doby byly už budovatelské tituly jako Modrová rokle, DS-70 nevyjíždí, Duchcovský viadukt či veselohra Boženka přijede. V roce 1957 otřásla souborem sebevražda mladé talentované herečky Jany Rybářové, která se zabila z nešťastné lásky.

A takhle vypadala smíchovská Aréna uvnitř

Vyhlídka na lepší časy

Uvolnění v 60. letech přineslo lepší časy i mnoha divadelníkům, kteří svobodnější poměry zároveň často aktivně spoluvytvářeli. V roce 1962 se – po návratu z vězení za pokus o emigraci a po krátkém kladenském angažmá – stává členkou hereckého souboru Jiřina Štěpničková. Ochrannou ruku držel tehdejší ředitel Karel Palouš i nad režisérem Lubošem Pistoriem, herečkou Věrou Kubánkovou a z KSČ vyhozeným hercem Otou Sklenčkou. Podobně solidárně se ke kolegům choval pak i pozdější ředitel Zdeněk Buchvaldek, sám kovaný komunista. Spolupráce s talentovanými lidmi bez ohledu na jejich stranické knížky pokračovala i za éry ředitelování Jiřího Fréhara, který zde působil také jako režisér.

Na scéně Realistického divadla se za jeho existence objevilo mnoho osobností, z režisérů například Miroslav Macháček, Luboš Pistorius, Miroslav Krobot, Karel Kříž, Petr Lébl, Lída Engelová nebo Hana Burešová.

Důležitý podíl na směrování divadla měli v 80. letech dramaturgové Michal Lázňovský a Vlasta Gallerová, hudbu k představením zde vytvářeli Michael Kocáb, Petr Skoumal, Jiří Schmitzer či skupina CK Vocal.

Z herců zde působili například Ivanka Devátá, Zdeněk Dítě, Miloš Hlavica, Eva Klepáčová, Jiří Adamíra, Jaroslava Pokorná, Valtr Taub a Josef Vinklář, v 70. a 80. letech pak Jiří Klem, Marta Vančurová, Jan Hartl, Jan Hrušínský, Leoš Suchařípa, Jan Vlasák, Zdeněk Žák a mnoho, mnoho dalších…

Uvolnění poměrů ohlašovalo povolení inscenování hry Karla Steigerwalda Dobové tance v roce 1987 a poté především uvedení scénické koláže Res publica, jejíž první díl měl premiéru v říjnu roku 1988 k 70. výročí vzniku republiky.

Svobodné časy nastaly ale až po 17. listopadu 1989. Po premiéře Maryši dorazili právě v ten večer do divadla studenti se zprávou o násilně potlačené manifestaci na Národní třídě. Hned druhý den se místo představení u Realistů uskutečnila diskuse, jíž byl přítomen i Václav Havel.

Nájemcem Švandova divadla byl i známý komik Vlasta Burian

Z Labyrintu ke Švandům

Na počátku nadějných devadesátých let bylo divadlo pod vedením ředitele Karla Kříže zrekonstruováno a poté otevřeno pod názvem Labyrint. V té době vznikla také komorní, studiová scéna. V roce 1998 byla činnost divadla přerušena kvůli záměru celkově divadlo rekonstruovat, herecký soubor byl tehdejším ředitelem Richardem Krausem rozpuštěn a následně bylo vypsáno výběrové řízení na nového ředitele. V tom uspěl v roce 1999 Daniel Hrbek, který k rekonstrukci budovy povolal herce a architekta Davida Vávru. Znovuotevření se uskutečnilo v prosinci 2002. Tehdy se také divadlo vrátilo ke svému původnímu názvu Švandovo divadlo, poukazující na spjatost s jeho tradicí i úctu k jeho zakladateli.

Blízko Švandova divadla bydlel spisovatel Karel Čapek který si na jeho scéně vyhlédl herečku Olgu Scheinpflugovou

Letní scéna Švandova divadla stávala mezi dnešním náměstím Kinských a Vodní ulicí Letohrádek Eggenberg už neexistuje

Víte, že…

V domě u Libuše údajně bydlela jednu dobu i slavná česká malířka Toyen?

Dispozice hlediště a jeviště bylo původně obráceně, dnešní podobu má až po rekonstrukci v roce 1900? Kubistické průčelí se zaskleným podstřeškem podle projektu Ladislava Machoně je z roku 1915 a zachovalo se dodnes.

V dětských rolích se v divadle za první republiky objevil Julius Fučík? Později v nich účinkoval i budoucí spisovatel Adolf Branald.

K členům souboru patřil i Jiří Adamíra který zde koncem 60 let exceloval např v roli Jana Husa

Konec „starých časů“ ohlásilo mimo jiné zmizení busty Zdeňka Nejedlého, která dříve stála ve foyer divadla? Ztratila se na podzim roku 1989. Dnes vévodí prostorám busta Pavla Švandy ze Semčic. Zdobí je také výtvarná zeď, na níž už svými díly přispěly například Milan Cais, Antonín Střížek, Ivana Lomová, Jiří David, Tomáš Císařovský, Klaus Voorman a nejnověji i herec Jacob Erftemeijer. Obrazy s divadelním námětem jsou na ní však – v duchu pomíjivosti divadelního umění – pouze dočasné a po nějaké době je přemaluje další umělec.

V angažmá zde byla i Jiřina Štěpničková kterou do Realistického divadla přijali navzdory jejímu věznění za pokus o emigrac

K premiérám v nové sezóně patří třeba Cyrano z Bergeracu, hra o smrti agenta Litviněnka či na divadle poprvé uvedený příběh Sira Nicholase Wintona. Novinkou bude i listopadové zdražení vstupenek o 10 % s cílem dorovnat náklady, které divadlu vzrostly v souvislosti s pandemií. Pro diváky tu mají ale i jednu lepší zprávu. „Jen pár kroků od naší hlavní budovy plánujeme vybudovat komunitní centrum, nové místo pro živou kulturu a setkávání,“ říká ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek. Centrum má vzniknout v proluce domu nacházející se v ulici Elišky Peškové, pojmenované po herečce a významné divadelnici, s níž Pavel Švanda ze Semčic divadlo před 140. lety zakládal.

Neblaze proslulý ministr Zdeněk Nejedlý na dobové pohlednici z roku 1945 oslavující přátelství se SSSR

Foto: Archiv Divadelní ústav, Národní divadlo, Památník Karla Čapka

Poznámka k fotogalerii k této tiskové zprávě:

Děkujeme Institutu umění – Divadelnímu ústavu, divadelnímu archivu Národního divadla a Památníku Karla Čapka za poskytnutí fotografií z jejich archivů.

Přes veškerou snahu se nám nepodařilo identifikovat či vyhledat držitele autorský práv k některým fotografiím. Pokud se nám přihlásí, jsme připraveni bezodkladně uzavřít řádné licenční smlouvy.

Magdalena Bičíková

pro Taneční magazín

»Modlitba« nahraná na mobily

Základní umělecké školy se přesunuly do on-line světa. █ ZUŠ Open přichází s otevřeným termínem až do podzimu. █ Stipendisté MenART překvapili. █ Skladba se míchala v Los Angeles. █

Celostátní happening základních uměleckých škol ve veřejném prostoru ZUŠ Open připravuje již po čtvrté Nadační fond Magdaleny Kožené. Jeho cílem je upozornit na zcela jedinečný systém uměleckého vzdělávání, kterým se odlišujeme od ostatních zemí ve světě. Současná situace zásadním způsobem ovlivnila průběh letošního ročníku. Velké společné projekty škol budou realizovány postupně, dle časových možností i situace, čímž se posunou až do podzimních měsíců. Pokud tomu situace dovolí, pozvou také základní umělecké školy, v rámci ZUŠ Open, veřejnost na řadu menších projektů. Jako absolventská vystoupení žáků a závěrečné představení kdykoli během podzimu oproti plánovanému pětidennímu termínu v květnu. „Věříme, že akce ZUŠ Open, kdy za normálních okolností uměním ožívají ulice, parky, náměstí, zámky či kostely, budou – navzdory jinému termínu i podobě – prvními nositeli radosti z umění a dobré nálady,“ říká hlavní koordinátorka projektu Irena Pohl Houkalová a dodává: „Umění vždy bylo prostředkem pro potěchu duše. Právě v této době ho potřebujeme všichni, včetně dětí.“

Letošní slavnostní vyvrcholení ZUŠ Open měla zdobit skladba klavíristy a skladatele Tomáše Kača „Modlitba pro budoucnost“, kterou složil přímo pro tento projekt. Premiéru si však již musela odbýt on-line. Nahráli ji stipendisté akademie MenART z řad žáků základních uměleckých škol během uplynulých týdnů doma na mobily. Tomáš Kačo pak smíchal nahrávky stipendistů ve svém domácím studiu v Los Angeles. Poselství skladby je v této době více než symbolické.

Současný stav zásadně ovlivnil i základní umělecké školy, které svou výuku a komunikaci se žáky musely přesunout do online prostředí. Důkazem kreativity pedagogů i žáků jsou skvělá videa, prezentující jednak samotný proces výuky na dálku, ale i důležitost uměleckého vzdělávání jako takového. Děti, které tráví několik hodin denně domácí výukou a jsou izolovány od svých vrstevníků, se prostřednictvím umění mohou lépe vyrovnávat s nastávající situací. „V současné situaci posílám svým žákům videa s náměty k tvorbě, ale rozhodně je nenutím, aby mi posílali vytvořené práce mailem. Přeji si, aby pro ně videa byla inspirací, aby povzbudila chuť, zvědavost a elán k tvorbě,“ komentuje například svůj přístup Andrea Borovská, učitelka výtvarné složky v berounské ZUŠ.

Pro čtvrtý ročník ZUŠ Open původně připravovalo více než 420 škol bohatý program. A to v rámci pětidenního festivalového modelu. Silně v něm rezonovalo téma společenské zodpovědnosti. Na mnoha místech chystaly škol programy ve prospěch potřebných – představení v nemocnicích, domovech seniorů, veřejné projekty ve spolupráci s Charitou ČR a dalšími.

Současný stav povede také k hlubší debatě nad řadou témat, které se týkají významu uměleckého vzdělávání. V online světě, který je rychlý a stále aktuální, dobře vynikají „Soft Skills“ (měkké dovednosti), které základní umělecké školy bezpochyby nabízejí a jež děti zúročí v dospělosti. Ať už se jedná o kreativitu, týmovou spolupráci, samostatnost a další sociální schopnosti a dovednosti i společenské zodpovědnosti. „Obrovský přínos z mého pohledu vidím v samostatnosti studentů, kteří jsou najednou z ničeho nic postaveni před skutečnost, že se musejí snažit svoji píli aktivovat mnohonásobně víc, než když u nich v přímém kontaktu sedí učitel,“ říká ředitelka ZUŠ Vysoké Mýto Iva Vrátilová.

ZUŠ jsou také mimořádnou sítí pro vyhledávání talentů. Nadační fond Magdaleny Kožené o mladé talenty pečuje v rámci akademie mentoringu uměleckého vzdělávání MenART, do kterého se zapojuje řada předních českých umělců. V reakci na současnou situaci byla prodloužena uzávěrka přihlášek do III. ročníku do 30. dubna 2020. Přihlášky jsou k dispozici na: www.menart.cz .Více informací na www.zusopen.cz nebo na www.facebook.com/zusopen.

MenART
Nadační fond Magdaleny Kožené rozšířil své aktivity o projekt MenART, který je unikátním ročním stipendijním programem mentoringu uměleckého vzdělávání, do kterého se mohou zapojit nadaní žáci základních uměleckých škol a jejich učitelé. Ve školním roce 2020/2021 přijalo role mentorů 11 špičkových umělců různých oborů. Pro oblast klasické hudby v mentoringu pokračují pěvkyně Kateřina Kněžíková, klavírista Ivo Kahánek, houslista Jan Fišer a nově také flétnista Jan Ostrý. Muzikálovému zpěvu se bude věnovat zpěvačka Radka Fišarová, saxofon a skladbu bude mít na starosti v premiéře Marcel Bárta. Dalším oborem je také souborová hra, které se bude věnovat výsostný muzikant, dirigent a umělec širokého záběru Radek Baborák. S výtvarníky bude pracovat Tomáš Císařovský a Richard Loskot a mentorem pro tanec bude již podruhé choreograf a tanečník Jan Kodet. Soubor v literárně dramatickém oboru letos povede dramaturgyně a režisérka Dominika Špalková ve spolupráci s Divadlem Drak, která stipendistům umožní vhled do divadelní praxe a vzniku představení. Ti se budou se studenty a jejich pedagogy během školního roku 2020/2021 pravidelně setkávat.

Nadační fond Magdaleny Kožené

Mezzosopranistka Magdalena Kožená iniciovala podporu základních uměleckých škol jako světově jedinečného konceptu uměleckého vzdělávání založením nadačního fondu na začátku roku 2016. Členem správní rady fondu a spolupatronem akce je také generální ředitel České filharmonie David Mareček. „Základní umělecké školy tvoří kořeny naší kulturnosti, naší lásky k umění. Ve světovém měřítku jsou zcela unikátním vzdělávacím systémem, který je třeba hýčkat, rozvíjet a podporovat,“ říká světoznámá mezzosopranistka Magdalena Kožená.

V České republice funguje 496 základních uměleckých škol, ve kterých studuje 251 tisíc žáků. Aktuálně nabízejí čtyři základní obory – hudební, taneční, výtvarný a literárně-dramatický. Posláním fondu je cílená podpora budování pozice ZUŠ jako prestižního a unikátního systému moderního uměleckého vzdělávání.

Více podrobností o aktivitách fondu na www.nfkozena.cz.

Silvie Marková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Pod křídly a patronací MAGDALENY KOŽENÉ

Stipendijní akademie MenART pro nadané žáky ZUŠ a jejich učitele prodlužuje odevzdání přihlášek do 30. dubna

Stipendijní akademie MenART pro nadané žáky základních uměleckých škol a jejich pedagogy posouvá o měsíc uzávěrku přihlášek do III. ročníku. Klíčová aktivita Nadačního fondu Magdaleny Kožené tak reaguje na současnou situaci a chce dávat prostor žákům v klidu si vše připravit. Nově tedy mohou své přihlášky posílat až do 30. dubna. Unikátní projekt mentoringu uměleckého vzdělávání již třetím rokem nabízí možnost intenzivního tvořivého pracovního setkání s předními osobnostmi české umělecké scény.

Ve školním roce 2020/2021 přijalo role mentorů 11 špičkových umělců různých oborů. Pro oblast klasické hudby v mentoringu pokračují pěvkyně Kateřina Kněžíková, klavírista Ivo Kahánek, houslista Jan Fišer a nově také flétnista Jan Ostrý. Muzikálovému a modernímu zpěvu se bude věnovat zpěvačka Radka Fišarová, saxofon a skladbu bude letos mít v premiéře na starosti Marcel Bárta. Novým oborem je také souborová hra, které se bude věnovat výsostný muzikant, dirigent a umělec širokého záběru Radek Baborák. S výtvarníky bude pracovat Tomáš Císařovský a Richard Loskot a mentorem pro tanec bude již podruhé choreograf a tanečník Jan Kodet. Soubor v literárně dramatickém oboru letos poprvé bude vést dramaturgyně a režisérka Dominika Špalková ve spolupráci s Divadlem Drak, která stipendistům umožní vhled do divadelní praxe a vzniku představení.

MenART je klíčovou součástí činnosti Nadačního fondu Magdaleny Kožené. Kromě celostátního happeningu ZUŠ Open, ve kterém upozorňuje širokou veřejnost na význam uměleckého vzdělávání, se tak zaměřuje přímo na podporu a rozvoj mladých talentů a inspiraci jejich pedagogů. „Cílem MenARTu je otevírat debatu o moderních přístupech k uměleckému vzdělávání v prostředí základních uměleckých škol formou Best practice. ZUŠky jsou výjimečným prostředím pro zachycení talentů a zároveň ovlivňují ve velké míře přístup široké společnosti k umění,“ objasňuje Dana Syrová, zakladatelka tohoto programu. Ještě dodává: „Stejně jako podpora mladých talentů je jeho důležitou částí debata a sdílení s pedagogy, kteří ve své každodenní práci vedou mnohé další. Roční délka programu nám umožňuje pracovat v měřítku s hlubším dopadem, než přináší krátkodobá intenzivní setkání a semináře.” MenART tak zdůrazňuje zásadní význam dvou klíčových prvků v životě mladého umělce, kterými jsou možnost inspirativního setkání se silnými tvůrčími osobnostmi a dlouhodobá spolupráce s kvalitním pedagogem.

Stipendijní akademie MenART je otevřená pro žáky ZUŠ z celé ČR. Jednotliví mentoři si stanovili vhodné věkové hranice. Celoroční program je pro žáky i pedagogy zdarma. Přihlášky lze podávat do 30. dubna 2020. První několikadenní pracovní setkání se má uskutečnit na konci srpna 2020 v Kroměříži a dále budou následovat tři intenzivní celodenní setkání skupin ve dvouměsíčních intervalech. Výsledky společné práce jsou prezentovány ve spolupráci s velkými renomovanými festivaly MHF Pražské jaro a Národního festivalu Smetanova Litomyšl 2020. Tyto šance tak dávají najevo, že líheň a podpora talentů jsou důležitou součástí uměleckého prostředí. Detailní informace jsou pro veškeré zájemce připraveny na www.menart.cz. Vlastní stipendijní akademie MenART by se nemohla konat bez podpory patrona, kterým je společnost RSJ.

Stipendijní akademie Nadačního fondu Magdaleny Kožené MenART propojuje uměleckou praxi a vzdělávání. Inspiruje k výměně zkušeností a navázání vazeb nesmírně důležitých pro další tvůrčí činnost v rámci moderních přístupů k uměleckému vzdělávání talentovaných žáků a škol, které usilují o podporu jejich talentů. Právě vlastní pozitivní zkušenosti z přístupu pedagogů vedli umělce rozhodnutí stát se pro následující rok mentory. S vděčností vzpomínají i na setkání a rady starších, zkušených profesionálů, které měli na jejich uměleckou dráhu zásadní vliv. „Mé zařazení do něčeho tak velkého, jako je MenART, pro mne moc znamená. Nejenže mi dal možnost několikrát se setkat s těmi nejlepšími mentory, jež nám po celou dobu programu předávali vlastní drahocenné zkušenosti a rady. Dodávali nám vždy živou energii, svůj zápal a vedli nás tím k profesionalitě,“ hodnotí jedna z účastnic prvního ročníku.

Přihlášky může podávat vždy žák základní umělecké školy, společně se svým pedagogem, ke konkrétnímu mentorovi. Povinnou součástí přihlášky je vždy motivační dopis, vyjádření pedagoga ZUŠ a ukázka práce. Vlastní výběr a zveřejnění stipendistů proběhne do konce května 2020. Přihlášky hodnotí poradní tým nadačního fondu, výsledný výběr účastníků stipendijního programu podléhá osobnímu rozhodnutí daného mentora. Dvojice pedagog – student se zavazuje absolvovat program v celé šíři. Prvního ročníku akademie MenArt se zúčastnilo 140 stipendistů z celé ČR, druhého ročníku 142 stipendisti.

Nadační fond Magdaleny Kožené

Mezzosopranistka Magdalena Kožená iniciovala podporu základních uměleckých škol, jako světově jedinečného konceptu uměleckého vzdělávání založením nadačního fondu na začátku roku 2016. Členem správní rady fondu a spolupatronem akce je také generální ředitel České filharmonie David Mareček. „Základní umělecké školy tvoří kořeny naší kulturnosti, naší lásky k umění. Ve světovém měřítku jsou zcela unikátním vzdělávacím systémem, který je třeba hýčkat, rozvíjet a podporovat,“ říká světoznámá mezzosopranistka Magdalena Kožená.

V České republice je podle posledních údajů 496 ZUŠ, ve kterých studuje více než čtvrt milionu žáků. O jejich vzdělávání se stará na cca 13 000 pedagogů. Zájem o umělecké vzdělávání a počet žáků ve školách neustále narůstá – za posledních 10 let vzrostl o 12 %. Žáci se průběžně vzdělávají ve 4 oborech: v hudebním (65 % žáků), ve výtvarném (20 % žáků), v tanečním (11 % žáků) a v literárně-dramatickém (4 % žáků). Novinkou posledních let je multimediální obor a oddělení nových médií, kterým disponuje několik desítek škol.

Posláním fondu je cílená podpora budování pozice ZUŠ jako prestižního a unikátního systému moderního uměleckého vzdělávání.

Více podrobností o aktivitách fondu na www.nfkozena.cz.

ZUŠ Open

Nadační fond Magdaleny Kožené pořádá také celostátní happening základních uměleckých škol ZUŠ Open, který se v letošním roce uskuteční od 12. do 16. května po celé České republice, a opět nabídne stovky koncertů, výstav, tanečních či divadelních představení ve veřejném prostoru. V loňském roce se do něj zapojilo rekordních 420 ZUŠ a stal se tak nejrozsáhlejší kulturní událostí u nás. ZUŠ Open je dnem oslav, sdílené radosti a respektu k systému uměleckého vzdělávání. Vytváří prostor pro setkání nejen pedagogů, žáků škol a jejich rodičů, nýbrž i všech, kteří mají zájem o umění a kultivaci nejmladší generace. Je příležitostí představit práci ZUŠ v celé její šíři – hudbu, výtvarné umění, divadlo i tanec. ZUŠ Open navíc nabízí myšlenku společných projektů a setkání uměleckých škol, která podporuje nejen vzájemné vazby a tvořivost, ale zároveň prezentuje pestrost uměleckých oborů a života škol v rámci regionů.

Více na: www.zusopen.cz

www.menart.cz

Anna Vašátková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Švandovo divadlo má v říjnu narozeniny

Švandovo divadlo oslaví 1. října už 135 let

Švandovo divadlo slaví 1. října už 135. narozeniny. Divákům ten den věnuje 135. reprízu oblíbené komedie Cry Baby Cry. Ve foyer bude odhalena nová výtvarná zeď, v níž výtvarník Jozef Hugo Čačko zachycuje propojení a vliv divadelního umění a sociálních sítí. Slavnostní večer zakončí koncert Alo Trio Bandu, tělesa složeného ze tří osobitých zpěvaček doprovázených skvělými hráči pražské jazzové scény. Za historií divadla se pak ještě 25. října ohlédne další díl Scénických hovorů, jehož hosty budou Klára Cibulková a Robert Jašków. Ti ve Švandově divadle hrají od jeho znovuzrození v roce 2002.

Je to už 135 let, co Smíchov a s ním i celá Praha zažívala slavnostní okamžik: 1. října roku 1881 se totiž ve dvoře hostince U Libuše otevíralo nové Švandovo divadlo. Místo na tehdejší Kinského třídě vybral zkušený principál Pavel Švanda ze Semčic. Ten na premiéru nasadil jeden z nejosvědčenějších kusů: komickou operu Hubička, jejíhož uvedení se zúčastnil i sám autor hudby a skladatelský velikán Bedřich Smetana.

Letošního jubilea se nejstarší divadelní scéna na levém vltavském břehu dožívá ve skvělé formě. Dnešní Švando divadlo, scéna hlavního města Prahy, jejíž aktivity podporuje Městská část Praha 5 i Ministerstvo kultury ČR, vstupuje do nové sezóny s 94 % návštěvností. O 5 % stoupla meziročně i soběstačnost divadla, což je vůbec nejlepší výsledek v novodobé historii. Pod vedením ředitele Daniela Hrbka a uměleckého šéfa Doda Gombára soubor také úspěšně hostuje v zahraničí. Jen v posledních třech letech stihl „Švanďák“ odehrát ve světě víc než 80 představení, kterým diváci tleskali od New Yorku, až po Busan v Jižní Korei. „Ať už jde o pozvání ze zahraničí nebo o prakticky neustále vyprodaná představení doma na Smíchově, realita nakonec naše původní plány v mnohém předčila,“ říká ředitel Hrbek.

Narozeninové menu

K letošním, říjnovým narozeninám věnuje Švandovo divadlo divákům jinak stále vyprodanou 135. reprízu inscenace Cry Baby Cry. Komedie o life-kouči (Michal Dlouhý v alternaci s Jaroslavem Šmídem), který se na kurzu pokouší nalézt „návod na štěstí“ pro pět různých žen, vznikla jako společné dílo dámské šatny Švandova divadla. V režii Martiny Krátké ji napsaly a nazkoušely i další „švanďácké“ herečky, které do svých postav – s humorem a grácií – vložily leccos ze svých vlastních zkušeností a životů. Hra v podání Kláry Cibulkové, Petry Hřebíčkové (nyní v alternaci s Bohdanou Pavlíkovou) Kristýny Frejové, Réky Derzsi (či Evy Vrbkové), Blanky Popkové patří k nejžádanějším titulům současného repertoáru. Uvedena bude od 19 hodin ve Velkém sále.

Výtvarná zeď vystoupí mezi diváky

Večernímu programu na hlavní scéně předchází odhalení nové Výtvarné zdi, kterou na stěně foyer vytvořil slovenský výtvarník Jozef Hugo Čačko. Výzvu ztvárnit na zdi o rozměrech 3,5 x 5 metrů svůj vztah k divadlu a jeho múzám přijala už řada známých umělců jako třeba Jiří David, Tomáš Císařovský, Antonín Střížek, Lucie Lomová, Milan Cais a naposledy i několikanásobný držitel ceny Grammy Klaus Voormann, jehož malbu teď Jozef Hugo Čačko překryl další vrstvou. Původním povoláním divadelní scénograf tu vytvořil dílo, do něhož zapojuje i ohlasy diváků ze sociálních sítí. Právě Švandovo divadlo je ve využívání nových technologií velmi zdatné a systematicky si buduje početnou komunitu fanoušků. „Propojit výtvarnou zeď s tou sociální mě napadlo asi u čtvrtého návrhu. Koncept papírků, který publiku umožňuje vyjádřit svůj názor hned po skončení představení, mi přijde jako skvělá forma, jak může divák na zhlédnutý kus reagovat přímo na místě a vyvolat tak třeba i další diskuzi“, říká o svém projektu Čačko.

Poprvé ve své historii bude Výtvarná zeď instalací vycházející do prostoru předsálí, doteď se diváci potkávali s plošnou malbou. Nová zeď s názvem STATUS OFFLINE (BUT STRONG CONNECTION) bude odhalena ve foyer Švandova divadla v 17:30.

Koncert a Scénický hovor pro fajnšmekry

Slavnostní večer uzavře 1. října Alo Trio Band, který tvoří Martina Menšíková, Natálie Řehořová a Pavla Stránská. Ty zazpívají autorské písně Jana Volného s texty Vlastimila Třešňáka. Doprovod, vycházející z blues a dalších hudebních žánrů, jim obstarají vynikající hráči pražské jazzové scény: Karel Bárta (kytara), Tadeáš Mesany (kontrabas), Michal Wayskull (klávesy), Zbyněk Polívka (tenorsaxofon) a Jan Horváth (bicí nástroje). Koncert začíná ve Studiu ve 21 hodin.

Novodobou historii divadla připomene 25. října ještě Scénický rozhovor. Moderátor David Hrbek v něm tentokrát vyzpovídá Kláru Cibulkovou a Roberta Jaškówa, dvě hvězdy-stálice smíchovského hereckého souboru, kteří ve Švandově divadle působí od jeho znovuotevření v roce 2002. Setkání s nimi začne v 19 hodin ve Studiu Švandova divadla.

Jak to bylo aneb Z historie Švandova divadla

Švandovo divadlo mnohokrát změnilo svůj název, repertoár i podobu. První přestavbu zahájil už v roce 1900 Švandův syn Karel, který pak divadlo otevřel mnoha moderním autorům. V letech 1908 – 1928 byla scéna přejmenována na Intimní divadlo a poté si ji pronajímali různí divadelní podnikatelé, jako byl Vlasta Burian nebo komici Ferenc Futurista a Jára Kohout.

V poválečné době provoz divadla převzal stát a po roce 1948 byly rodině Švandů budovy vyvlastněny. Začala éra Realistického divadla, které v roce 1953 přijalo opět nové jméno: komunistický ministr kultury Zdeněk Nejedlý jej dostal jako dárek k pětasedmdesátinám, takže pak neslo krkolomný název Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého (RDZN).

Po roce 1989 svitla budově, která byla tehdy v havarijním stavu, nová naděje. Na počátku 90. let proběhla rekonstrukce a divadlo se dočkalo dalšího slavnostního otevření – tentokrát jako divadlo Labyrint. Rozjezd vypadal slibně, po sedmi letech však divadlo Labyrint zůstalo vězet ve slepé uličce. Ve výběrovém řízení na nové vedení, vyhlášeném v roce 1999 hlavním městem Praha coby novým zřizovatelem divadla, zvítězil mladý tandem Daniel Hrbek a Michal Lang.

Hrbek, který jako ředitel vede divadlo dodnes, vzpomíná, že scéna tehdy stála jenom kousek před zánikem: herecký soubor se rozpadl, v hledišti zely díry po vytrhaných sedadlech. Také fundus – cenný poklad každé scény – zmizel neznámo kam. Teprve šestadvacetiletý Hrbek s kolegou Langem dali dohromady nejen zchátralý objekt (architektem nového řešení byl David Vávra), ale sestavili i nový herecký soubor a program. Slavnostní otevření Švandova divadla, které se i staronovým jménem přihlásilo ke své původní slávě a tradici, se konalo v prosinci 2002.

Dnes se „Švanďák“ profiluje jako místo, kde si divadelní múza pravidelně podává ruce s dalšími uměleckými disciplínami. Kromě inscenací ve Velkém sále a ve Studiu Švandova divadla je zde na programu mnoho koncertů, svoje místo tu má jevištní talk show Scénické rozhovory, v níž jsou zajímavé osobnosti zpovídány přímo na jevišti. Probíhají zde nejrůznější workshopy a kromě několika stálých hostů zde vystupuje i vlastní Herecké studio. Jako jediná činoherní scéna u nás nabízí Švandovo divadlo divákům kromě anglických titulků také speciální titulky pro neslyšící. Funguje tu rovněž profesionálně vybavené nahrávací studio. Jen v roce 2015 se tu odehrálo celkem 481 představení.

Štítek: Tomáš Císařovský