Kaleidoskop na dálku víc než tisíců stop

Režisér v Helsinkách, akrobati v Praze, na Jatkách78. Nová „venkovní“ inscenace „Kaleidoscope“, od Cirku La Putyka, vznikala na dálku Diváci se mohou těšit i na speciální styling vlasů!!!

Hravá, vtipná, plná výjimečné akrobacie, tance a letní uvolněné atmosféry. Tak taková bude nová premiéra souboru Cirk La Putyka, nazvaná „Kaleidoscope“. Již v úterý 9. června zahájí program letní scény pražských Jatek78. Inscenace se pyšní hned několika prvenstvími.

Jde o vůbec první premiéru souboru po nucené koronavirové přestávce. Finský režisér Maksim Komaro, který se členy Cirku La Putyka již uvedl inscenace „Slapstick Sonata“, „PLAY“, „Batacchio“ a „Isole“, ji vůbec poprvé (a snad i naposledy), kvůli zavřeným hranicím, připravoval pouze na dálku z Helsinek. Konkrétně on-line, pomocí kamer a monitoru.

Rovněž se jedná o vůbec první ryze venkovní produkci v historii souboru. S ní se, letos v létě, vydá putovat po větších i menších městech České republiky.

Základ slova kaleidoskop je řecký a víceméně znamená pozorování krásných forem. A o tom ten projekt vlastně je – o tom, že se soustředíme spíše na krásu a kouzlo okamžiku i výsledného tvaru, než na hlubší filozofování o smyslu života a bytí,” vysvětluje režisér Maksim Komaro, který do inscenace obsadil osm českých akrobatů, herců a tanečníků.

Trampolíny jsou již nezbytnými partnerkami herců a hereček

Na své si přijdou milovníci nového cirkusu, na scéně se objeví, kromě již tradičních skoků na trampolíně, teeterboard, naskakovaný teeterboard, trampolína, walking globe, rolla bola, závěsná akrobacie, to vše doplněné o taneční choreografie, gagy a humor.

Hudbu zkomponoval Jan Balcar, o kostýmy a make-up se postarala Kristina Záveská, scénu vytvořila Pavla Kamanová, autorem světelného designu je Jan Mlčoch a zvukovou stránku měl na starosti Jan Středa.

Premiéra inscenace proběhne 9. června, bohužel bez fyzické účasti režiséra, první reprízy pak 10. a 11. června. A další provedení jsou na programu 10. až 13. července. To vše na letní scéně postavené vedle prostoru Jatka78. Vstupenky jsou k dostání v síti GoOut, diváci budou rozsazeni v souladu s platnými hygienickými opatřeními.

Více informací na: www.laputyka.cz

nebo: www.jatka78.cz.

»Kaleidoscope«

Obsazení: Daniel Komarov, Jiří Weissmann, Michal Boltnar, Adam Joura, Naim Ashhab, Adéla Míšková, Helena Nováčková, Nikol Fryšová

Režie: Maksim Komaro

Scénografie: Pavla Kamanová

Hudba: Jan Balcar

Kostýmy, make-up: Kristina Záveská

Technická spolupráce: Olin Procházka, Daniel Hajtl, Prokop Štěpánek

Světelný design: Jan Mlčoch

Zvukový design: Jan Středa

Foto: Jiří Šeda

Video: Jakub Jelen

Grafický design: Martin „Vosa“ Sršeň

Styling vlasů: Lenka Habartová, Jan Balcařík

Produkce: David Ostružár

Producent: Cirk La Putyka

Ze zkoušek představení, tentokrát v interiéru

Foto: Jiří Šeda

Jiří Sedlák

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Neopakovatelný zážitek

Předpremiéra v komorně intimním prostředí hravě i dravě. Strhující výkony interpretů i všech složek. Od pánských WC k moři. Mužský i ženský svět.

Dana Pala je tanečnicí, choreografkou, pedagožkou i do jisté míry performerkou s velkým akčním rádiem a ohromnou mírou kreativity. Proto jsem se chystal na předpremiéru jejího projektu „La Mar“ do komorního prostředí Divadla na půdě pražského Cross Clubu s velkým očekáváním.

Taneční duet pro dva cizince o věčném hledání lásky na motivy Hanse Christiana Andersena, jak je projekt „La Mar“ autorkou označován, nezklamal. Vše umocnilo minimalistické prostředí půdního divadla. Vůbec, intimita divadélka pod střechou v netradičním prostředí domu-kulturní výspy, patřícího přednímu pražskému lékaři, je přímo stvořená pro obdobné studiové projekty.

Výkon Dany Paly a zejména italského tanečníka Enrico Paglialungy byl strhující. Vše bylo podřízeno stylu a náladě téměř hodinového představení. Nástup interpretky z hlediště. Nekomplikovaná, ale výrazná scéna. Výstižné kostýmy Nguyen Šetlíkové. Světelný design Michala Hōr Horáčka (který je i fotografem tohoto projektu). A v neposlední řadě i skvělá hudba Jiřího Lukeše.

Právě hudební doprovod se stal nedílnou součástí představení. Nebyl pouhým podkreslením, nýbrž i dynamizoval děj. S minimalistickým prostředím konvenovala převážně konkrétní hudba a zvuky (nikoli vzniklé elektronicky, samplovaně, ale převážně reálné). Kontrastem jim pak byly výrazně melodičtější, romantizující kytarové rify.

Scéna dokázala evokovat mnohé. Podněcovala divákovu obrazotvornost. Důvěrně známé žlábky s vodou z pánských WC hospod čtvrté cenové skupiny se proměňovaly postupně v moře až ve vodu život budící. Jednoduchá síť v rámu se stávala labyrintem i pouty zároveň, aby ve finále zaobalila a svázala veškeré ty hormony mužského i ženského světa.

Kostýmy svou zdánlivou jednoduchostí evokovaly touhu po svobodě i určitou svázanost konvencemi okolního světa.

Vlastní taneční a choreografické ztvárnění „La Mar“ nenechalo diváka ani okamžik v klidu. Hlavní protagonistka a autorka v jedné osobě však ani na chvíli nepovýšila formální linii oproti dějové lince. Prostě, v žádném případě se nejednalo o exhibici hlavní protagonistky. Italský partner jí byl důstojným a rovnocenným protihráčem. Místy, pochopitelně i spoluhráčem.

Již uváděné stísněnější prostředí divadélka Na půdě v Cross Clubu umožňovalo nahlédnout všem tvůrcům doslova až do jejich kuchyně. Šlo opravdu o neopakovatelný zážitek.

La Mar“ patří k silným zážitkům podzimní tanečně divadelní scény 2017. Možná, že ne všichni představení budou hodnotit takto výrazně kladně, ale určitě tato dynamická, ale zároveň romantická hříčka stojí za vidění!

 

Foto: Michala Hōr Horáček

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN