Štítek: tanec

Veselý díl plný dvojsmyslných narážek

6. večer ve StarDance 2023

Tentokrát hlavní aktéři opravdu diváky pobavili dvojsmyslnými narážkami, jevilo se, že se snad všichni domluvili anebo před přímým přenosem panovala nálada více než rozverná

Kuba Mazůch snad šel  tančit „naostro“ ve svém skotském kiltu, Marek Adamczyk se nenechal rušit kroky, prostě si tanec jen užíval, Vávra propadl jako nikdy, také se nenechal rušit kroky a vysloužil si od Zdeňka Chlopčíka 3 body!, jeho taneční partnerka  Kateřina se vyjádřila, že si Vávra občas vytváří i vlastní hudbu, přinejmenším tedy vlastní  rytmus určitě, Darija měla pomalý cop, který se točil, až Darija skončila otočku a závěrem se  Marek Eben  téměř rozplakal nad krásou „prince“ Dominika Vodičky, kdyby prý byl  takovým princem políben, snad by byl z něho Brad Pitt, ale Richard Genzer má jiný vkus a prý pokud krása vypadá takto, pak má ještě šanci!  A závěrem se Tatiana Drexler se Zdeňkem Chlopčíkem hádali, zda v tanci Josefa Maršálka bylo dost nebo málo tanga. Richard Genzer měl pocit, že jsou ti dva  asi pár týdnů po svatbě… takže tento díl byl opravdu plný různých nečekaných překvapení.  Tereza Kostková se zmateně rozhlížela, zda ještě může poklást otázku, která by vůbec byla bezpečná.

Šestý  večer se nesl v rytmu filmových melodií.  Tančil se jive, waltz, tango a závěrečný žertovný country souboj týmů

 

Opouští nás pár Marek Adamczyk a Lenka Nora Návorková

Marek Adamczyk se také loučil poměrně zvesela, inu,  celý 6. večer se nesl v duchu veselosti:  „Splnil jsem si tu spoustu snů i nočních můr. Strašně jsem si to užil! A kolegové pro mě byli velkou inspirací!, řekl jen nakonec.

Marek a Lenka tančili na melodii z filmu Top Gun, velice jim to slušelo, byli nad věcí a šťastní. Někdy začínám mít pocit, jakoby právě vyrovnaný, sexy a šťastný výkon byl pozvánkou k ukončení soutěže. Vlastně tento jev sleduji už mnoho let…. Jak to?

Marek Adamczyk a Lenka Nora Návorková

Zahájili večer v rytmu jive, melodie z Top Gunu.  Richard Genzer procedil pouze: „Letadlo to bylo,  pak to vzala americká stíhačka a zarylo se to do země. Odvážné, dynamické, pak jste ale úplně zapomněli kroky, Lenka to zachránila, ke konci už jste se trápil, bylo to super nastavené, akorát to nevyšlo.“

Tak nějak stejně to viděla i Tatiana a Zdeněk Chlopčík v zásadě také, trošku uznal, že „ano, trošku to vyšlo.“

Marek Adamczyk odpověděl: „Já jsem ty kroky nenechal, aby se mi cpaly do cesty, akorát jsem si to užil.“ (21 bodů)

 

 

Eva Adamczyková a Jakub  Mazůch

Tančili tango na pohádku Rebelka, kterou měla Eva vždy moc ráda. Jakub Mazůch dostal do varu všechny, když řekl, že pod kiltem půjde „na ostro“.  Všichni ve StarDance se dohadovali, zda je to pravda nebo ne. Snad věděla nejvíc porota. No a toto téma  se přeneslo i na diváky a posléze na všechny čtenáře. Tak co?

Tatiana už není hodná „teta“ a říká: „Chci být už přísnější, jsme za půlkou, moc tanga jste tam nedali. V páru  výborná show, už slyším, že  diváci zas budou  reptat, že „Tatiana zase něco má“. Zdeněk Chlopčík ocenil energii, ani tango mu tam nechybělo, ale představil by si občas zpomalit.“ Ale Richard byl spokojený. „Viděl jsem asi jiné tango. Mně jste přišli chvílemi úplně animovaní…“ (26 bodů)

 

 

Iva Kubelková a Martin Prágr

Tančili na melodii z filmu Legenda o vášni.  Iva zhodnotila, že poprvé měli pomalý tanec, waltz. Ivu film rozesmutňuje a nepomohlo jí ani pošťouchnutí od Marka Ebena, že prý se tulila jako jeho jezevčík.

Za Taneční magazín: To byl balet! Překrásně zpracované, překrásně zatančené a dojemné. Nějaké drobné chybky nevadí.

Zdeněk Chlopčík uznal, že Iva je velký talent. Paže jsou propracované až do konečků prstů, měl by být trošku větší odklon, větší klesy a zvedačky. Richard souhlasil, že k dokonalosti chybí jen krůček. I Tatiana řekla, že to bylo dojemné, ale pár se nepohyboval  najednou,  což bere krásu pohybu.  (27 bodů)

 

 

Vavřinec Hradilek a Kateřina Bartuněk Hrstková

Vávra si šel tentokrát vlastní cestou, bez ohledu na hudbu či rytmus. Marek Eben pravil: „Vávra je tvárný!“ Kateřina Bartůněk Hrstková konstatovala: „Ano, občas si vytváří i vlastní hudbu, při nejmenším vlastní rytmus.“

Jenže porota! Takové pochopení neměla! A už to jelo z kopce… Richard ještě nebyl krutý: „No, bylo to mimo rytmus. Buď to zvukař pustil pozdě, nebo jsi to nevystihl“. Tatiana: „No, Vávro, teď se i já bojím toho pána vlevo, (tedy myšleno Zdeňka Chlopčíka).  A kat Zdeněk: „Dnes jsem cítil, že to necítíš. Nevím, zda je to botami? Celý jive mimo  hudbu. (A toto Zdeněk neodpouští, to je o něm známo.) Nečekej nic dobrého.

Marek Eben: „Poměrně pochmurné hodnocení, vyhlašujeme stav ohrožení!“ A také, že jo. Vávra dostal od Zdeňka Chlopčíka pouhé 3 body!!!!  To snad nepamatujeme v tak pokročilém kole. (15 bodů).

Ale Vávra naprosto statečně a sportovně přijal hodnocení, nijak nereptal a sportovně se odporoučel, co naplat.  Inu, osobnost zvyklá prohrávat v soutěžním klání, problém nemá. A tak to má být. Od nás si Vávra zasloužil smeknutí kloboukem. Čest poraženým.

 

 

Darija Pavlovičová a Dominik Vodička

Darija a Dominik tančili na filmovou hudbu z pohádky a Dominik měl krásnou blonďatou paruku. O tom, zda mu slušela nebo ne, by se daly asi vést dlouhé diskuze. Marek Eben chvilku zíral, pak dojatým hlasem až plačtivým hlasem pravil:  „Ten Dominik je tak krásný. Kdyby mě políbil, tak by snad ze mě byl Brad Pitt!“

Richard Genzer ale oponoval: „Pokud je toto krásné, pak mám i já ještě šanci!“ Tatianě Drexler se pohádka líbila, prý byla vtažena do jejich příběhu, ale možná točky se jí úplně nezdály. Marek Eben se ale Dariji zastal, prý měla pomalý cop (paruka) a ten se začal točit, až se Darija už dotočila… Zdeňkovi Chlopčíkovi cop taky trošku vadil, ocenil překrásné paže, nádherné, také trošku pomalé točky, jinak by dal desítku. Příště se tedy netočit. Richard ocenil souznění, ale když se pár chytnul, souznění odešlo,  (28 bodů)

 

 

Josef Maršálek a Adriana Mašková

 Tančili na melodie filmu Vřískot. Adriana byla v paruce k nepoznání a Josef Maršálek si liboval, že teď není cukrovinkový, ale může hrát pořádného záporáka.

Zdeněk Chlopčík ocenil jeho charisma,  na začátku si prý říkal „Bomba“, bylo to rytmické, přesné, jejich absolutně nejlepší tanec, dobrá choreografie. Richard vnímal, že choreografie Josefovi sedla, na začátku se objevil v kabátu, ale Richard cítil jediné: „Ježiši, Krakonoš jde z maturitního plesu své vnučky!“ Tatiana ocenila krásnou choreografii, hudbu, sebevědomí, ale tanga tam moc nebylo, ale jí to prý nevadilo, jen málo, málo tanga. V tomto okamžiku se strhla hádka mezi Zdeňkem Chlopčíkem a Tatianou Drexler, kolik tanga tam bylo, zda dost nebo málo, nebo trochu málo, nebo hodně málo, nebo dostatečně trochu, nebo nedostatečně trochu…. Richard už to nemohl vydržet a ukončil jejich spor. „Vy se hádáte, jako kdybyste se před týdnem vzali!“

 

 

Závěrečný souboj týmů se nesl v žertovném duchu a největším trhákem bylo, že proti sobě byli coby mluvčí  postavení manželé Eva a Marek Adamczykovi.

Týmy:

Skupina A: Darija Pavlovičová a Dominik Vodička,  Josef Maršálek a Tereza Mašková, Eva Adamczyková a Jakub Mazůch

Skupina B: Iva Kubelková a Martin Prágr, Vavřinec Hradilek a Kateřina Bartuněk Hrstková, Marek Adamczyk a Lenka Norma Návorková

Eva Adamczyková řekla jednoznačně mimo další argumenty: „Jsme skupina A, nevidím důvod, proč bychom nevyhráli.“

Marek Adamczyk si ale poradil: „Právě jsem nás přejmenoval na skupinu M a kdo se v tanci vyzná, tak ví, že M je vyšší úroveň“

Eva: „Marek je herec a toto je nesportovní“.

No, a její argument uspěl. Richard Genzer hlasoval pro skupinu B, Zdeněk Chlopčík pro skupinu A,  spor  rozsekla Tatiana Drexler a přiklonila se ke skupině A, účastníci  získali každý po dvou bodech.

Příště  se tančí pro Centrum Paraple. Uvidíme, jaká překvapení nás čekají.

Foto: Mikáláš Křepelka, Česká televize

Text: Eva Smolíková

Taneční magazín

Rozhovor s choreografkou, režisérkou a tanečnicí Lenkou Vagnerovou

„Tanec si mě vybral sám“

Lenka Vagnerová sama přiznává, že si ji tanec vybral sám a ona jej následovala. Jako tanečnice byla  třikrát nominována na Cenu Thálie. Velice brzy začala tanec učit, a  v roce 2012 založila taneční divadlo Lenka Vagnerová & Company. Působí také jako choreografka a režisérka nejen ve své company, ale spolupracuje i s různými scénami v Čechách, jak na operetních, tak i novocirkusových projektech.

V dětství jste se věnovala gymnastice, tanci a od šesti let také baletu. Čím jste chtěla být?

„Na základní škole jsem vždy chtěla být archeoložkou. Pokud se ptáte na tanec,  tak ten si mě vybral sám a já jen poslouchala a následovala. A taky hodně makala“

Táhlo Vás to na divadelní prkna?

„Ano. Od dětství tam byla fascinace tím prostředím, okouzlila mě vždy magie, která se vytvářela na scéně, moc ráda jsem chodila do divadla.“

Stala se z Vás úspěšná tanečnice a za své kreace jste byla třikrát nominována na Cenu Thálie. Byla jste vyhlášená za Taneční osobnost rok 2003. Podle České taneční platformy jste se v roce 2005 stala Tanečnicí roku. Po čase jste se s aktivní taneční kariérou rozloučila. Jako tanečnice jste prošla tanečními technikami jako graham, limon, jazz… až jste se našla v současném tanci. Čím Vás zaujal? 

„To nebylo ze dne na den, že by si člověk řekl, že se bude věnovat jiné „technice“. Vše byl kontinuální proces a vývoj. Čím více se člověk z různých technik naučí, opravdu se nimi intenzivně protancuje a detailně je pochopí, tím více je schopen rozklíčovat jaký pohybový slovník je ten, který jej interpretačně nebo choreograficky naplňuje. Každý tanečník by měl mít perfektně zpracované tělo, vnitřní logiku i koordinaci. K tomu všemu techniky (a ne jenom k tomu) slouží. Jsem velmi vděčná, že jsem měla tu možnost vyrůstat v době i v prostředí, kde se na kvalitu a hloubku výuky všech technik velmi dbalo.  Teprve potom, až dojde k jistému poznání, může tanečník dosáhnout interpretační svobody a začít naplno hledat a experimentovat.“

Velice brzy jste začala tanec učit. A tak jste na HAMU vystudovala pedagogiku moderního tance. Pravidelně vedete workshopy a vyučujete taneční metodu „Talk though you boby“ v tanečních souborech, divadlech, školách na mezinárodním poli.  Co Vás na práci pedagoga baví a proč právě techniku, která je založena na „principu těla jako loutky“? V jednom rozhovoru jste k tomu řekla: „Pochopit tělo a jeho funkčnost je zásadní v každém druhu tance.“

„Pedagogika je o sdílení, předávání, motivaci a empatii. Pokud na sále pracujete s lidmi, kteří mají zájem se něco dozvědět, osobně se posouvat, nebo prostě jen tak přijít zažít společnou práci, tak je to obohacující pro obě strany. Moji výuku bych nenazvala technikou, ale spíš metodou, nebo návodem jak přemýšlet o těle komplexněji, že tanec není pouze fyzická stránka, zažité vzorce, ale také koordinace mnoha faktorů. Interpretační kvalita není pouze v technicky dokonalém zvládnutí pohybu (to se samozřejmě předpokládá právě absolvováním již zmiňovaných technik), ale další polovina je v pochopení obrovského spektra pochodů v těle a mysli.

To vše je navíc ještě spojeno s osobností interpreta. Pokud má nedostatek pokory, tolerance a výrazné ego, tak je ten proces edukativního růstu často zablokovaný.“

V roce 2012 jste založila taneční divadlo Lenka Vagnerová & Company a první představení, které jste uvedli, bylo Jezdci. Od té doby jste vytvořila řadu autorských představení – Panoptikum, Amazonky, Lešanské jesličky, Gossip, Riders, María de Buenos Aires, La Loba, Mah Hunt. Co Vás přivedlo k založení právě tanečního divadla? Byla to touha mít všestranný dohled nad inscenací, nejen dělat choreografii? Splnilo se Vám to?

„Lidé se mě často ptají, jaké mám mety, jaké jsem měla cíle. Neměla jsem žádné, pouze zvládnout to, čemu se věnuji na sto procent. Nemám ráda odfláknutou práci, nemám ráda věci napůl. Nechávala jsem vždy život plynout kolem sebe, pozorovala okolí, a když byl čas na nějaké rozhodnutí, tak jsem je uskutečnila. Tak to bylo i s company. Když jsem cítila, že potřebuji vytvořit představení, které mohu formovat od úplného zrodu po konec, požádala jsem o grant. Berete na sebe velkou zodpovědnost vůči týmu, divákům i institucím, které představení podpoří, ale současně získáte tou samostatností tvůrčí svobodu a pokud vy i tanečníci věříte smyslu celého procesu, tak se ta energie v inscenaci nasčítá.“

Jako choreografka působíte nejen ve své company, ale spolupracujete s různými scénami v Čechách, jak na operetních, tak i novocirkusových projektech. V ND v Praze jste dělala choreografii na představení Poe, v MDP na inscenaci María de Buenos Aires. Za své choreografie jste obdržela řadu ocenění. Čím Vás choreografii tak fascinuje? Máte v tomto oboru nějaký vzor?

„Fascinuje mě lidské tělo, jeho možnosti a schopnost výpovědi beze slov. Působím v oboru již pár let, ale nikdy mě nepřestane fascinovat, jak jsou možnosti pohybového projevu pestré a nevyčerpatelné. A pak je samozřejmě ta vizualizace choreografií, k čemu slouží, jestli umí přenést konkrétní emoci nebo situaci, jak s ní pracovat v celku, v kontextu dalších složek, …, miliony otázek na které mě zajímá u tvorby sama sobě odpovědět.“

Několik let jste pracovala také v zahraničí např. ve švédském souboru Norddans. Co Vám zahraniční zkušenost dala?

„V zahraničí jsem začala pracovat velmi intenzivně už od ukončení HAMU. Nejdřív interpretačně, posléze jako pedagog a choreograf, rehearsal director. Je to jako s těmi technikami. Čím víc poznáte, tím větší nadhled, pokoru a pochopení můžete získat. Jste jen malinký článek v obrovském oceánu famózních umělců. Každému tanečníkovi, který má pocit, že už vše umí a není co dál rozvíjet, nebo je věčně nespokojený s tím co má, bych doporučila zúčastnit se konkurzu některého z velkých souborů a konfrontovat se se světem skvělých interpretů.

Každá země má jiné podmínky pro tanec, tak k tomu musíte přistupovat. O tom se vede množství debat. Ta kvalitní práce a zodpovědnost je vždy ale jen jedna, nezávisle na podmínkách. Snažím se maximálně, jak jen umím, za podmínek které máme, podporovat tanečníky v jejich rozvoji, budovat taneční žánr u nás a přibližovat náš obor divákům. Asi právě proto, že věřím, že to má u nás smysl. Nic nám nespadne jen tak z nebe, každý detail provozu souboru má za sebou kvantum práce. O to víc si každého toho malinkého detailu vážím.“

Působíte také jako režisérka – ND (Poe), MDP (María de Buenos Aires), Divadlo Minor (Sněhová královna, Robin Hood) a představení v Lenka Vagnerová & Company. Do svých projektů obsazujete tanečníky i netanečníky. Připravujete nový projekt? Na co byste pozvala k Vám do divadla? 

„Nedávno jsme odpremiérovali v Praze první etapu specifického konceptu Corpo Gourmet, který vniknul ve spolupráci souborů Lenka Vagnerová & Company a Alquimia Escénica z Mexika. Toto kulturní a umělecké propojení dvou souborů, interpretů odlišných kultur, vzájemné předávání vědomostí, učení se jeden od druhého, porozumění různých světů je pro celý tým nesmírně obohacující. Po stránce umělecké, edukativní ale i po stránce provozní. Navíc žijeme v době, kdy je vzájemná spolupráce zemí velkým tématem. Na podzim 2023 chystáme premiéru pohádky v koprodukci s divadlem Minor. Na toto se nesmírně těším.“

Jste maminkou dvou dětí. Láká je také svět tance a divadelních prken?

„Nechávám jim svobodu poznávat a nasávat možnosti všeho druhu. Pokud někdo z nich bude mít sklony k divadlu, bude to jejich rozhodnutí a musí si na to věkem přijít sami.“

 Patříte k lidem, pro které je jejich práce koníčkem?

„Tanec pro mne nikdy nebude práce a taky to slovo celý život neumím vyslovit v kontextu toho, co dělám. Nikdy neřeknu „jdu do práce“ a vždy mě zarazí, když to od jiných slyším. Jsem přesvědčená, že tuto profesi musíte milovat, i když se vám stane denním chlebem. Pokud jako tanečník začnete pouze počítat hodiny a faktury, sedět s jedním prstem na zkoušce na mobilu, začnete být se sebou spokojení, tak je to slepá ulička. Samozřejmě je vše velmi individuální, záleží na konkrétním projektu, představení a lidech. O lidech to celé je.

Současně naše profese potřebuje férové ohodnocení tak, jako jakákoliv jiná profese (práce jestli chcete). Je velmi důležité podporovat řádné ohodnocení tanečníků a dalších s námi spolupracujících umělců. Snažím se o vytvoření důstojných podmínek pro tanec, které tady leta ve srovnání se zahraničím chyběly a pořád mnohdy chybí. Ta profese si to nesmírně zaslouží a potřebuje. Bez řádných podmínek nelze plnohodnotně fungovat, ani vytvářet projekty rezonující na mezinárodním poli. Jsme často zvyklí pracovat pod tlakem a ve stresu, a to by se mělo změnit. Na druhou stranu jsme také národ věčných nespokojenců. Na tom bychom také měli pracovat. Podmínky by měly být samozřejmé, pokud subjekt dosáhne potřebné úrovně. Co se ale nesmí nikdy ztratit je vášeň pro věc, vůle, respekt, poctivá práce na sále a práce na sobě samém.

Jak ráda trávíte chvíle volna?

„S dětmi. Kdybych mohla, měla bych v druhém životě školku s obřím hřištěm J. S dětmi se cítíte upřímně, nikdo na vás nic nehraje, neexistuje tam pokrytectví, ani přetvářka, tak jako v tom našem světě. Nespokojenost u dětí má vždy opodstatněný důvod na rozdíl od dospělých . S nimi se cítím svobodně, a to je pocit k nezaplacení.“

Děkujeme za rozhovor

Foto: archiv Lenky Vagnerové, Zbyněk Hrbata 

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

StarDance propuklo a s ním taneční šílenství

Sobotní jednička – úvod dvanácté řady StarDance sledoval téměř jeden a půl milionu diváků

„StarDance – to je touha po vítězství, snížený práh bolesti a něco, co Vás žene dopředu“ – říká Marek Eben, jedinečný a nepostradatelný moderátor, bez kterého už by soutěž nebyla tím, na co všichni čekají

Po roční pauze se do vysílání ČT1 vrátila mimořádně oblíbená soutěž StarDance. Její začátek si nenechal ujít 1 milion a 472 tisíc fanoušků v divácké skupině 15+. Na taneční parket se postavila desítka párů, kterou tvoří známé sportovní, herecké či hudební osobnosti a profesionální tanečníci. Svoje choreografie společně tvořily už od července.

„S podzimem se pomalu, ale jistě, přesouváme do toho nejkrásnějšího ročního období, do adventu. Jsem velmi rád, že právě tento čas je opět spojený se StarDance, tedy s pořadem, který je u diváků České televize stále mimořádně oblíbený, a na který se těší. První díl 12. ročníku je úspěšně za námi a dámy byly, jak jinak než půvabné a pánové ukázali, že noblesa jim rozhodně není cizí. Soutěžícím přeji do dalších dílů hodně bezchybně zatančených kreací, porotě pomyslné vševidoucí oko a divákům opravdu příjemně strávený čas u obrazovek s našimi hvězdami, které tančí,“ vzkazuje generální ředitel ČT Jan Souček.

Kreativní producentku Lucii Kapounovou, která se přípravám pořadu věnuje se svým týmem víc než rok dopředu, těší stabilně vysoký divácký zájem: „Podle statistik společnosti ATO – Nielsen je start této řady druhý nejúspěšnější od roku 2008. A z toho mám samozřejmě velkou radost. Vyšší sledovanost prvního večera měl od té doby jen jedenáctý ročník vysílaný během pandemie covid-19, během které lidé častěji usedali k televizním obrazovkám.“

Jubilejní sté pokračování soutěže StarDance, kterou Česká televize vysílá od roku 2006, je připraveno už na tuto sobotu 21. října 2023. Do hlediště usednou osobnosti, které se účastnily uplynulých jedenácti ročníků, tančit se bude tango, samba a valčík. Do dalšího, třetího, mimořádně vysílaného dílu v neděli 29. října, pak postoupí už jen devět párů.

„Letošní sestava soutěžících je velmi silná a plná překvapení. Někdo sází na víc technických prvků, někdo má víc entuziasmu. Myslím si, že dvanáctá řada bude velmi zajímavá,“ říká moderátor Marek Eben a jeho kolegyně Tereza Kostková dodává: „V průběhu prvního přenosu jsem mezi jednotlivými páry nezaznamenala vůbec žádnou rivalitu. Všichni si i mimo kamery fantasticky fandí, podporují se a navzájem si přejí úspěch.“

Z úvodního kola letošního ročníku StarDance si nejvyšší hodnocení od tříčlenné poroty odnesly hned dva taneční páry – Eva Adamczyková s Jakubem Mazůchem a Richard Krajčo s Dominikou Roškovou. Od Tatiany Drexler, Zdeňka Chlopčíka a Richarda Genzera získali tanečníci shodně dvaadvacet bodů.

Inu, tipovat si teď, kdo je favoritem, není vůbec lehké. Démonický Jan Tománek a oblíbená Ivana Chýlková? Krásná Iva Kubelková s krásným Martinem Prágrem?  Zrovna tak démonická a sršící energií Dominika Rošková a  milovaný, energický, hudebně nadaný a sexy Richard Krajčo? Eva Adamczyková, která je velice výraznou osobností?  Půvabný Vavřinec Hradilek, který touží vyhrát? Ale i všichni ostatní jsou těžké váhy… Tentokrát si StarDance vybrala opravdu silné soutěžící. Tak se tedy, diváku, poper s takovým oříškem.

A jak vlastně soutěžící dopadli?

Darija Pavlovičová přiznala, že má strach ze „zvedaček“. Richardovi Genzerovi neušlo, že Darija je známá především z pohádky O léčivé vodě  a tančí s Dominikem Vodičkou. Podle Tatiany Drexler je Dominika ohromný talent, ale chce to více samostatnosti. Zdeněk Chlopčík by chtěl více energie.  (14 bodů)

Ivana Chýlková, vedená Janem Tománkem, který místo v porotě opět vyměnil za taneční parket, sklidila sice pochvalu, ale relativně vlažnou. Podle Tatiany, která chápe, jak se cítí tělo, kterému už není 17 let, by měla jít pánev více dopředu, kroky více přes patu, Zdeněk Chlopčík by chtěl větší odklon, ale jinak uznal, že páru to spolu sluší a Richard Genzer nepronesl tentokrát nic zlomyslně vtipného. (také 14 bodů)

Josef Maršálek je sladký, sladký, všechny zasytí sladkým, jenže porotu neuplatí. Podle Zdeňka Chlopčíka je precizní, jenže nožky pomalé, málo energie a opatrný. Richard Genzer využil svůj neúprosný vtip a pravil: „Pohoda, až úplně velká, až nejpohodovější pohoda“.  Tatiana Drexler pochválila rytmus, ale víc se snažit a zvedat nohy. Na to ale reagoval Richard Genzer slovy: „A proč mají lidi furt zvedat nohy???“ (Hm. Ale hodnocení bylo pouhých 12 bodů.)

Iva Kubelková zaujala především svou krásou, kdo ví, zda porotci vůbec stihli sledovat i tanec. Richard Genzer hodnotil jednoznačně, tak prý vypadá tanec, když se setkají dva krásní lidé. A Zdeňkovi Chlopčíkovi se zase líbily nohy Ivy Kubelkové. Ale stihl i hodnotit, nohy rychlé, krásná technika, ale více uvolnit.  Tatiana byla také spokojená s nožkami, i rukami, vynikající choreografie a tento večer prý zatím nejlepší tanec.  (20 bodů)

Marek Adamczyk byl pochválený jen napůl, Tatiana Drexler sice  ocenila postavení, ale waltz není charakteristický figurami, je více do prostoru. Totéž vytkl i Zdeněk Chlopčík, pohyb se mu líbil. A Richard Genzer neopomněl zavtipkovat – prý jako barák, bydlet se v tom dá, ale chtělo by to rekonstrukci. (17 bodů)

David Prachař patří k těm, kteří dobře hrají, ale zase tak moc tanec  sami nevyhledávají. Také si to vyslechl. Tatiana Drexler okamžitě  pronesla: „Vy se budete snažit to na nás uhrát, ale ten jive tam chyběl!“ A Richard Genzer dodal: „To byl jive, který odmoderoval.  Bylo to  takové jako po kolena v bažinách, takové utopené.“ Zdeněk Chlopčík tentokrát nebyl tak přísný, řekl jen, že energie byla dobrá, ale  v kopkách je třeba mnohem více energie. (14 bodů)

Tereza Mašková  má podle Tatiany svěžest, dynamiku, ale má narovnat kolena. Richard Genzer jen pronesl, že to bylo fajn a dalších komentářů se zdržel. A přísný Zdeněk Chlopčík tentokrát chválil,  pro změnu zkritizoval Tatianu Drexler, prý to není jen o kolenou, ocenil živelnost a energii.  (18 bodů)

Vavřinec Hradilek je sportovec, ale jak říká, na vodě také nějakým způsobem tančí, takže mu tanec není cizí. Navíc má sportovního ducha a chce samozřejmě vyhrát….. Tatiana ocenila měkoučký pohyb, prý zbytečně schovával nohy na té vodě, ale pobavila všechny tím, že si nemohla vzpomenout,  v čem že to vlastně Vavřinec závodí, v kajaku snad?  I Zdeněk Chlopčík pěl chválu, cit pro situaci  se prý odráží na parketu, ale byly tam nějaké chyby v technice, jinak krásné. Richard Genzer  utrousil jen: „Dobrý, až postoupíš do šestého kola, tak budeš mít vodu v kolenou!“  (21 bodů)

Tentokrát se nezdržel komentáře ani Marek Eben: „Tady snad tančil Harapes!“  A musíme mu dát za pravdu. Vavřinci to nesmírně slušelo. Elegance, cit.

Eva Adamczyková sršela energií, což Zdeněk Chlopčík ocenil a také jejich choreografie byla krásná.  Zdeněk Chlopčík řekl, že Jakub Mazůch je taneční blázen, tedy ke konci už Eva nestačila jeho energii. Richard Genzer spokojeně zavrněl, že až se mu vybije mobil, tak jim ho dá na záda a on se zase dobije. Tatiana jásala nadšením, prý je Eva  absolutní hvězda, je jejím fanouškem a takový tanec nečekala! (22 bodů)

Poté se objevil Richard Krajčo v lesklém oblečení, protože i coby muž a fotbalový nadšenec má třpytivé a lesklé zkrátka rád a spolu s Dominikou už bourali celý sál. Tatiana nešetřila chválou, prý multitalent, výborná choreografie, krásná práce rukama, krásná kolena, možná snad trošku zastrčit bříško. Zdeněk Chlopčík celkově hodnotil jako skvěle zatančené, ale neušlo mu že v úvodní chůzi Richard trošku poskakoval, měl by více pracovat pažemi, které pro jistotu schoval do kapes.  Richard Genzer zase chvilku podezříval Richarda, že se narodil bez kolenních kloubů. (22 bodů)

Tedy jakoby to nejlepší přišlo nakonec. A my se už těšíme na 100. díl, který bude 21. října

 A co na svůj výkon sami soutěžící?

„Moje první reakce? Nadšení a překvapení z toho, jaké hodnocení a kolik bodů jsme za náš první tanec od poroty dostali. Možná jsme si na sebe upletli bič, ale jsem moc ráda za to, jak skvělou a nadupanou choreografii Jakub postavil,“ chválí svého tanečního partnera snowboardistka Eva Adamczyková.

Herec a zpěvák Richard Krajčo bezprostředně po skončení přímého přenosu přiznal, že na parket nastupoval s obavami: „Měl jsem strach z toho, že něco pokazím. Teď jsem samozřejmě nadšený. A věřím, že v našem případě nebude platit, že první vyhrání z kapsy vyhání. Do příští soboty tedy budeme muset ve zkušebně zamakat. Dominika je ale tvrdá a disciplinovaná trenérka, takže se budu řídit jejími radami a uvidím, kam až mě v soutěži dotáhne.“

Foto: Mikuláš Křepelka, Česká televize

Radek Konečný, tiskové oddělení České televize, 

Eva Smolíková

Taneční magazín

Josef Maršálek, Tereza Mašková, Darija Pavlovičová, David Prachař

Co o sobě prozradily hvězdy letošní StarDance?

Josef Maršálek, cukrář, pekař, pracoval pro britskou panovnici Alžbětu II., vydává čtenářsky úspěšné kuchařské knihy. A jeho taneční partnerka Adriana Mašková

Josef  Maršálek tančí, když zazní pro něho dobrá hudba a má kolem sebe přátele. Teď ale bude tančit, protože musí… Ale tanec nabíjí. To je pro něho  úplně nové zjištění. Také ho povznáší, když se k sobě lidé chovají hezky.  Když někdo přizná, že udělal chybu.  Také miluje pracovat na zahradě. Co se týká tance, jen občas se stalo, že Adriana řekla: „Tak teď už jsme tančili!“  Kdysi chtěl kreslit, aby vyjádřil svoje pocity,  chtěl i natočit animovaný film, ale až teď mu dochází, že tanec to všechno vyjádří beze slov.  Do tance se zamiloval a je to teď taková jeho  milostná aféra. Adriana Mašková  říká, že celý její život je jeden velký tanec.  Tedy tančí v okamžiku, kdy vstává z postele. A je  jedno,  jestli je zrovna v obchodě nebo v obýváku.  Je  neustále v roli trenérky, stále vnímá, co je dobře a co je špatně. Miluje upřímnost, povznáší ji, když si lidé řeknou vše na rovinu a hned. Když skončila závodní kariéru, byla na tanec chvilku naštvaná. Ale teď ho už miluje znovu.  Je ráda, že si takovým obdobím prošla.   Dnes ví, že tanec ve svém životě potřebuje. Realizuje se a je tak šťastná.

Tereza Mašková, zpěvačka, v roce 2014 získala první místo v kategorii Muzikál na mezinárodní soutěži WCOPA a její taneční partner Daniel Kecskeméti

Tereza Mašková tančí, když má radost, klidně i sama doma. Na koncertě, ale klidně si hodí jen tak bokem i na přechodu pro chodce. Od té doby, co je ve StarDance projíždí ta nejlepší videa na internetu a touží podat také takový výkon, je do tance úplně zabraná.  Tereza miluje magické propojení s diváky, když je na koncertě, má pocit, že sedí na obláčku. Jako netanečník prý nevěděla, jak uchopit a užít si tanec. Ale když se nechá vést Danielem a hudbou, jde to.  Tanec jsou pro ni především emoce. Daniel Kecskeméti  se chce hýbat okamžitě, když uslyší hudbu. Někdy je důvod i smutek. Často si prý jen podupuje nebo kýve hlavou, ale něco mu zní v uších. Společenský tanec je podle něj založený na tom, že muž vede ženu, ale pokud partnerka dokáže do tance přidat něco svého, je to pro něj úplně  něco magického, co ho do tance vtáhne o to více.  Vybírá si pro inspiraci styly, kterým se sám nevěnuje.  Miluje momenty, kdy vidí, že jeho studenti si zamilovali tanec a daří se jim. Podle Daniela je tanec  už i přenášení váhy z jedné nohy na druhou. Nic složitého v tom není. Důležité je, aby to byl pohyb v souladu s hudbou.

Darija Pavlovičová, filmová, televizní a divadelní herečka a její taneční partner Dominik Vodička

Darija Pavlovičová  tančí,  když má dobrou náladu, ale i když je smutná.  Hlavně  sama doma, když ji nikdo nevidí.  Nebo na dovolené, kde ji nikdo nezná.  Tanec pro ni znamená silné emoce, nejen  vnímání hudby. Záleží i na technice pohybu a práci sama na sobě. Dominik Vodička  tančí hned, když vstane, celé dny, od rána do večera. Tanec je náročný psychicky i fyzicky, míní, takže  v každé situaci, kdy vynaloží hodně sil, si řekne : “To byl ale tanec“.  A také dodává, že tanec je zábava, která se neobejde bez odříkání si spousty věcí. Původně se chtěl Dominik věnovat tenisu nebo bojovým sportům. K tanci ho přivedli rodiče.

David Prachař, divadelní, televizní a filmový herec, držitel ceny Thálie, Ceny Alfréda Radoka, Ceny Františka Filipovského za dabing a jeho taneční partnerka Zuzana Dvořáková Šťastná

David  Prachař tančí, když je to v jeho popisu práce, když je tanec součástí divadelního představení.  Anebo když má opravdu rozvernou náladu.  Podle něho muži tančí méně než ženy.  Muži spíše pozorují ženy, jak tančí.  Všiml si také, že introverti tančí jinak než extroverti. Duševní rozpoložení ovlivňuje pohyby člověka. To je prý výsledek jeho mnohaletého výzkumu a pozorování.  Podle něj také platí, že pokud chce člověk být co nejrychleji nejlepší, vede to jedině tak ke zranění.  Tanec vnímá jako řád pohybu. Zuzana Dvořáková Šťastná tančí kdykoliv má čas, je to její všechno. Volnočasová aktivita, sport, práce i zábava. Skoro vůbec nechodí na plesy či do klubů. Díky tanci se dokáže  povznést nad banality, protože ani závodní tanec vždy nedopadl podle jejích představ. Řekla si ale, že to zkusí zase příště.  Tanec je pro ni zejména vyjádření hudby pohybem, ale hlavně se při něm člověk koncentruje sám na sebe. A dvě těla vytváří něco krásného.

Foto: Eva Smolíková

Taneční magazín