Stradance – Taneční magazín

Tereza Mašková opustila soutěž, ale šťastná

5. večer ve StarDance jsme obletěli celý svět

Tereza Mašková odcházela šťastná, není tygřice, ale mazlivý tygřík, Josef Maršálek byl rozkošný a minimalistický prázdný taneční sál, Marek Eben vymyslel novou hru „Zdeňku, nezlob se!“ a Zdeněk jediný neocenil Vávrovu ‚zvedačku‘.

Pátý večer nesl podtitul: Letem světem. Úvodní tanec tedy předvedl folklorní soubor ze Slovenska a zhlédli jsme Zemplínské variace.

Tančila se samba, ča-ča, valčík, a to na melodie z celého světa, každý pár si vybral jednu zemi a její kulturu se snažil divákům přiblížit.

Opouští nás pár Tereza Mašková a Daniel Kecskeméti

Tereza Mašková říká: „Já jsem šťastná, protože jsem si ten náš poslední tanec užila a s tím odcházím. Vždy jsem měla trému a tentokrát už mi to bylo jedno. Mrzí mě to vůči Danielovi, vlastně i mě, chtěla jsem si ještě zatančit. Děkuji Danielovi za jeho přístup, občas mi to v té hlavičce nešlapalo!

Darija Pavlovičová a Dominik Vodička

Pár tančil sambu a vybral si Turecko. Nutno říci, že Dominikovi kostým neuvěřitelně slušel a Darija byla jako rodilá turecká břišní tanečnice. Kolem parketu zaplály ohně a nestačili jsme žasnout. Nijak neprotestovala ani porota, zřejmě lehce ohromená celou scénou, ani moc nemluvila. Richard Genzer jen zavrněl, že to bylo dobré číslo, každým kolem lepší. Tatianino bystré oko ale nepřehlédlo, že pár nebyl narovnaný, byli buď v záklonu nebo v předklonu! Ale tanec v páru byl velmi dobrý! Jdou dobrým směrem. Zdeněk Chlopčík pochválil izolaci těla u Dariji, také uznal, že rostou. (Dostali velice uspokojivých 26 bodů.)

Josef Maršálek a Adriana Mašková

Tančili ča-ču a vybrali si Itálii. Tatiana Drexler pochválila improvizaci, ta prý šla výborně, prý to Josef tak krásně představí, ale má strašně pomalé nohy, což souvisí s váhou, ale body musí dolů. Nedá se to odpustit. Zdeněk Chlopčík byl shovívavější, prý na tu váhu ty nohy byly rychlé. Ale viděl technické nedostatky, kyčle neviděl pracovat, ale na chlapa to bylo rozkošné. Richard ale vrčel: „Ti dva nám budou něco povídat o kilech, Zdeněk si dává do kapsy cihly, když fouká vítr! Vy ty pohyby děláte tak minimalisticky, že to není vidět, ale ten tanec mě jaksi baví. Je to jako vystěhovaný taneční sál, nic tam není!“ (18 bodů).

Marek Adamczyk a Lenka Nora Návorková

Tančili valčík na Tchai-wanské melodie. Zdeněk Chlopčík si posteskl, že valčík nebyl plynulejší, hodně poskakovali na druhou a třetí dobu. Richardovi se líbil začátek, ale poskočilo to. Tatiana ocenila postavení, ale prý ani krok jedna nebyl správný, museli zmenšit krok a tam se to zadrhlo. (21 bodů)

Za to pobavili. Shodli se s Markem Ebenem, že slova písně je dojala (song byl v mandarínštině, takže nikdo netušil, o čem je). Marek Eben si vzpomněl, že Marek Adamczyk má touhu vytvořit deskovou hru. A Marka Ebena už jedna napadla. Jmenuje se „Zdeňku, nezlob se!“ Na jedné desce by ležel Zdeněk Chlopčík, na něm by byla další deska a na té by stál sám Marek Eben. Našlapoval by na patu tak dlouho, až by ze Zdeňka vymáčkl „10“!

Tereza Mašková a Daniel Kecskeméti

Tančili sambu na maďarské melodie. Někde byla chybka, ale Tereza pravila: „Vím, co se stalo, ale já už na to kašlu! Užiju si to za každou cenu! Richard Genzer se pousmál a pravil: „Já taky vím, co se stalo a taky jsem si to užil!“ Tatiana zase zanaříkala, že se Tereza prodává pod cenou, má na víc, bavily ji nohy i pohyb těla, ale lenivé chodidlo hotové neštěstí! A chce to více energie. Tereza měla krásné tygrované šaty, to se Zdeňkovi líbilo, prý byly části, kde byla nádherná, ale i části, kde tělo ztuhlo. Na začátku si říkal: „To bude tygřice, ale ne, Tereza je mazlivý tygřík!“ (23 bodů)

Eva Adamczyková a Jakub Mazůch

Tančili ča-ču a ocitli jsme se na Kubě. Pro Tatianu Drexler to byla strhující show, na kterou se každý rád dívá, ale nemůže odpustit narovnaná kolena! Ča-ču takto tančit nelze! Zděnek Chlopčík ocenil těžkou choreografii a vyzvedl energii, ale Eva je příliš rozkročená, u ženy to nevypadá hezky, Eva má ale rychlé nohy, na to, že ve sportu na snowboardu je zase tolik nepoužívá! Richard se smál a procedil: „Tady i kdyby měl někdo dlahy a byl zasádrovaný, tak nebude mít „vystretá kolíknka. Je to taky všechno o pocitu, a já jsem se viděl, jak ležím na pláži a vůbec mi u toho ty kolínka nevadily!“ (27 bodů)

Iva Kubelková a Martin Prágr

Opět si zatančili sice sambu, ale také z karibské oblasti. Iva reagovala na odezvy diváků, vzala si tedy šat uklízečky a šla k plotně! Zdeněk Chlopčík se ale rozplýval: „I ty šaty Vám slušely! To byla excelentní pecka! To byla samba taneční soutěže! Skvělé točky, ruce, nohy, akorát ty růžové kalhoty Martina, ty mi to kazily! I Richard Genzer přitakával: „Chtěl jsem si také skočit! Je fakt, že doma bojuji s moly. Kdyby mi Martin půjčil ty růžové kalhoty, konečně by zmizli!“ Tatiana: „Jsem nadšená. Už dlouho jsem neviděla tak krásnou sambu!“

Iva Kubelková jen přiznala: V tanci jsou dlouhé nohy i nevýhodou, to nějak poprvé vnímám!“

Pár si vysloužil plný počet bodů a to tady letos ještě nebylo. (30 bodů)

Vavřinec Hradilek a Kateřina Bartuněk Hrstková

Tančili valčík a zemi si vybrali Indii. Richard Genzer byl spokojený, pravil: „Tohle Ti sluší, Ty se postavíš, je v tom noblesa, občas to plulo, občas to narazilo na kru a drnclo to.“ Tatiana se rozplývala nad překrásnou choreografií, propracovanou do detailu, občas to bylo ale mimo hudbu, těžká choreo ubrala totiž na rytmu.“ I Zdeněk Chlopčík chválil: „Krásné postavení, velký plynulý pohyb, bohužel ale Vávra nepřisouval chodidla, trošku to drncalo, ‚zvedačka‘ se mu tam nehodila!!“ (24 bodů)

Tereza Kostková se ale páru zastala: „Vždyť ‚zvedačky‘, na ty už tady všichni čekáme!“

I já se musím páru zastat. Ano, čekáme. Je to krásné, divákovo oko se potěší, je to noblesní. Ale možná i trošku chápu ‚protivu‘ Zdeňka Chlopčíka, má totiž nějakou představu o tom, jak to má vypadat a nedá se proti tomu argumentovat.

Příští StarDance se můžeme těšit na filmovou hudbu a výjimečně tu nebude Moondance orchestra.

Foto: Mikuláš Křepelka, Česká televize

Text: Eva Smolíková

Taneční magazín

3. večer ve StarDance 2023

Ivana Chýlková předala cenu Janu Tománkovi, soutěž opouštěli zvesela

Richard Genzer se bál, že bude muset kojit, Ivě Kubelkové poradil, aby nevypadala jako on a Vávra sjel schody na kajaku. Místo vody ale narazil na Davida Prachaře.

Tento večer soutěž opustili Ivana Chýlková a Jan Tománek

Brali to zvesela. Ivana se už před tím vyjádřila, že sami sebe berou jako lázeňský pár, který mezi procedurami chodí do tohoto tanečního StarDance kroužku. Přiznala, že když její tanec pochopí horní část těla, tak zase nohy ne anebo opačně. Nic lehkého.

Trošku zalitovala, že si ještě nezatančili paso doble, ale jinak se prý soutěží prosmáli. Darovala Janu Tománkovi cenu, kterou sama nechala vyrobit. Jan Tománek nelitoval žádného času, který v soutěži strávil, soupeří prý s lidmi, kteří by mohli být jeho děti, někteří jsou o 30 třeba i 40 let mladší než on. Bral svůj odchod sportovně a s úsměvem.

kapela No name – část kapely s manželkami

Třetí večer se tančil jive, quickstep a rumba

Tereza Mašková a Daniel Kecskeméti

Vyrovnaný pár. Podle Richarda Genzera byl jejich jive v klidu. Co dodat. Tatiana Drexler ale Terezu zkritizovala, prý tančí pod svoje možnosti. Někdo, kdo chodí po světě s růžovou hlavou, nemůže být bez energie, ale ten tanec bez energie byl. Musí se do toho více opřít a musí z ní být cítit radost! Podle Zdeňka Chlopčíka to bylo opatrné, choreografie sice luxusní, ale chce to daleko více energie. (22 bodů)

Marek Adamczyk a Lenka Nora Návorková

Minule zaznamenal reklamaci výraz Marka Adamczyka (sám přiznal). Tentokrát se snažil. Podle Zdeňka Chlopčíka to byla skvělá scénka (rodiče a dítě). Když tančili sami, tak skvělé, když se ale chytli, tak už to nebyl quickstep! I Richard Genzer pochválil divadlo, ale neodpustil si svůj jedovatý vtip: „Jen jsem se bál, že to dítě bude na konci pořád brečet, dáte ho mně a ono bude chtít nakojit!“ (Lenka a Marek totiž využili kočárek a miminko, které chtěli nějak utišit). Tatiana sdílela podobný názor jako Zdeněk Chlopčík. (18 bodů)

Josef Maršálek a Adriana Mašková

Vybrali si starodávný motiv a mělo to úspěch. Zdeněk Chlopčík vidí rád rozdíl mezi mužem a ženou, pochválil nádherné paže, ale v těle by chtěl vidět větší pohyb. A také by chtěl ochutnat tu koblihu Josefa Maršálka, protože soutěžící prý vždycky všechno snědí. Richard si pochválil, že jsou každým kolem lepší. Tatiana Drexler si povídala více sama se sebou: „Myslela jsem si, od pasu nahoru – krása, ale pak jsem se podívala na nohy a napadlo mě, až tolik ne! Vy jste úplně zapomněl na nohy!“ (16 bodů)

Darija Pavlovičová a Dominik Vodička

Pár se přiznal, že jeden prvek nezařadili, protože Darija se bála. Když ho předvedli, samozřejmě trošku spadla…

Toho se okamžitě chytil Richard Genzer: „Ještě, že jste to tam nezařadili, jinak by byl parket od krve! Tatiana Drexler už čeká v tomto kole lepší výkony teda. Ale choreografie pěkná. Zdeněk Chlopčík tentokrát situaci mírnil a pravil, že choreografie byla pěkná, Darija se víc uvolňuje, ale je to pořád málo, pokračoval až se sám zajíkal: „To tady musí úplně lítat, to musí prskat, no, půjdeme dál!“ (20 bodů)

Ivana Chýlková a Jan Tománek

Přijeli si v klidu na svém mopedu a zdálo se, že je nic nerozhází. Pro Tatianu Drexler bylo v tom pěkném vystoupení málo quickstepu. Zdeněk Chlopčík chtěl vidět více energie a větší rychlost. Richard Genzer si zase trošku zajedovatil: „Vy na ostravsku jezdíte na koni místo na motorce!“ Ale pak ohodnotil, začátek byl prý dobrý, ale je to jako současné elektromobily. Ze začátku super a pak sotva 90 km a rádi, že vůbec dojedou….“ (15 bodů)

Eva Adamczyková a Jakub Mazůch

Eva prostě vede a hotovo. Moc to celé asi neřeší, jede, tak, jak to umí a jak jí to jde. Richard Genzer ztichnul a pravil: „Nejlepší tanec za tuhle soutěž.“ Bavila ho energie, prý až zabloudí v lese, dá si je jako ‚čelovku‘ a oni budou svítit!“ Tatiana se musela znovu rozplývat: „To je tak nadprůměrné! Fakt dobré! Bomba!“ A Zdeněk Chlopčík pěl také ódy: „Kubo, jsi obrovským přínosem této řady, malinko mi vadily nepropnutá kolena….“ Ale Jakub Evu bránil, že ona je opravdu nepropne, zranění… Neúprosný Chlopčík stejně sebral bod. Takže skoro top! (29 bodů)

Richard Krajčo a Dominika Rošková

Dominika má taneční školu vedle nemocnice v Kramároch…, takže si vybrali hit „Sestrička z Kramárov“) a Veronika se na to také patřičně oblékla. Ve svém kovovém oblečku muži nestačili opravdu shánět kyslík, jak praví text Jožo Ráže, Elán.

Richard Genzer si zase jen tiše vrněl, že Richardové jsou zkrátka dost šikovní, bylo to zemité, prý kdyby tančili na zahradě, tak i krtek by se přestěhoval! Jenže Tatiana našla chybku. Kroky mají být krátký, dlouhý a to tam nebylo! Richard se ale bránil: „My ostravaci mame všechno kratke… Zdeněk Chlopčík upokojen Dominičiným kostýmem jen zavrněl: „Tak se tančí jive na Ostravsku!“ (26 bodů)

Vavřinec Hradilek a Kateřina Bartuněk Hrstková

Vávra se objevil po svém, zkrátka v námořnickém a sjel kajakem po schodech. Poté byl trošičku zklamaný, prý čekal aspoň louži, ale našel na konci schodů jen Davida Prachaře! Inu, jiná disciplína, jiný mrav. Nemohu se ubránit napsat svůj dojem z jejich tance. Až se tajil dech! Rychlost, švih, nápad, ohebnost Kateřiny, síla Vávry v dynamické kombinaci. Myslím, že kdo neviděl jejich tanec, přichází o hodně. Nějaké kroky či ruce přestávají pro diváka hrát roli. Ale pojďme k porotě.

Tatiana se rozplývala nad měkoučkými chodidly Vávry, ale simuloval ruce, ačkoliv je má vypracované! Je to velký talent! Dobré postavení! Ale pak chápala, že olympijské medaile jsou důležitější a bude muset ty ruce odpustit. Podle Zdeňka také skvělé, lehounké, ale měli by být více v kontaktu a více švihu. Kat Zdeněk vždy něco najde. Richard nekomentoval či vlastně přespříliš: „Hradílek sjetej na schodech!“ (23 bodů)

Iva Kubelková a Martin Prágr

Krásná Iva a krásný Martin jsou sice krásní, ale i to samo o sobě jim může přinést problémy. Pro některé jsou až nechutní…. a to je řečeno zvesela. Ale pak tu můžeme mít opravdu naši českou závist! Zatím se ale úplně neprojevila. Pojďme k porotě.

Zdeněk Chlopčík vnímá krásu, ale … víc, víc, víc energie! Richard se zase neubránil své jedovatosti a směrem ke Zdeňkovi pravil: „Ty máš vedlejšák v Dukovanech?“ Ale pak ve své jedovatosti pokračoval: „Ivo, vypadáš hezky, ale na začátku jsi měla obličej skoro jako já a to není pochvala. Nikdy nevypadej jako já!“ Tatiana řekla jen smířeně, že jive to byl, ale nejistý, opatrný.

Iva ale pobavila nakonec všechny. Marek Eben se ptal, kdy vlastně vyhrála soutěž Miss? Iva pravila skromně: „Ale to bylo už v minulém století! A Martinovi byly dva roky!“ Marek Eben začal chápat, že Martin musel ještě do školky a pak také do družiny… Poté Iva přiznala i to, že věk je limitující, ať si říká kdo chce, co chce.

Nelze, než na závěr s Ivou Kubelkovou souhlasit. A my se těšme na sobotní přenos!

Text, foto, video: Eva Smolíková

Taneční magazín

Rozhovor se zpěvačkou Anežkou Malou (dcerou Pavly Tomicové – účastnicí StarDance)

„Tančím sama, když se nikdo nekouká“

I když pochází z herecké rodiny – maminka Pavla Tomicová a tatínek herec Ondřej Malý, o herectví nikdy neuvažovala, přesto si již několik rolí zahrála. Vždy ji lákalo malování a tak nakonec vystudovala design interiéru na Umělecko-průmyslové škole výroby hudebních nástrojů Petrof v Hradci Králové. Pak si Anežku Malou našla hudba a dnes vystupuje s kapelou Nessie, jejíž jméno je dovozeno od její přezdívky. Zpívá písničky, které si sama napíše a k tomu hraje na ukulele.

Herečkou je také její teta Naděžda Chroboková – Tomicová. Sestřenicí je světově proslulá varhanice Kateřina Chroboková, vystupující pod uměleckým jménem Katta.

Pocházíte z herecké rodiny. Maminka je herečka, tatínek herec, jako i teta. A vlastně divadlo znáte od mala, protože Vaši rodiče jsou členy Klicperova divadla v Hradci Králové. Jaké bylo vyrůstat se starším bratrem v takovém prostředí? Nelákalo Vás také herectví?

„Vždycky jsem si nesmírně vážila toho, že jsem mohla vyrůstat v takovém prostředí. Probudilo to ve mně lásku k umění všeho druhu. Divadla ve mně od malička vyvolávají pocit klidu a cítím se v nich jako doma, i přes to jsem však kariéru v herectví nikdy nezvažovala ani v těch nejdivočejších snech. Cesty osudu jsou ale nevyzpytatelné, nikdy se nemá říkat nikdy. Párkrát jsem si to vyzkoušela a vždycky mě to moc bavilo, tak třeba na to jeviště někdy v budoucnu zabloudím.“

Proč jste si vybrala studium na Umělecko- průmyslové škole výroby hudebních nástrojů Petrof v Hradci Králové?

„Na základce jsem si při hodinách vždycky malovala do sešitů, a tak jsem chtěla zamířit na nějakou uměleckou školu, kde bych si mohla malovat rovnou v rámci výuky. Na této konkrétní škole mě zaujal obor design interiéru, na který jsem se nakonec i dostala, a jsem za to neskutečně vděčná. Škola je plná skvělých lidí a panuje v ní velmi příjemná atmosféra. Dala mi mnoho zkušeností, jak už výtvarných, tak i těch životních, a budu na ní vždycky vzpomínat s úsměvem na tváři.“

Jednou jste řekla: „Ráda vyprávím příběhy a vyjadřuji svůj vnitřní chaos skrze české i anglické písničky. Hudba je mým únikem do jiných světů a pomáhá mi objevovat samu sebe.“ Co vás přivedlo k hudbě? A kde nacházíte inspiraci pro své písničky?

„K hudbě jsem se vlastně dostala úplně náhodou. Až na konci základní školy jsem si začala potají zpívat v pokojíčku, hlavně potichu a opatrně, aby mě nikdo neslyšel, protože jsem se šíleně styděla. Jednoho dne jsem si řekla, že svůj strach překousnu a zkusila jsem zazpívat před publikem. K mému údivu se nezbořil svět a mě to tak otevřelo dveře do světa hudby. Většinou píšu, když se potřebuji z něčeho vypsat, ať už je to negativní nebo pozitivní emoce.“

Vystupujete s kapelou Nessie. A máte za sebou několik koncertů. Pokud to situace dovolí, bude další koncert? A proč se kapela jmenuje Nessie?

„Momentálně nemáme žádné konkrétní termíny, ale na naší Facebookové stránce vždy dopředu hlásíme kdy a kde budeme znova hrát. Jméno kapely je odvozeno od mé dlouholeté přezdívky. Také se tak říká Lochnesské příšeře, což je takový milý bonus navíc.“

V kapele nejen zpíváte, ale hrajete na nevšední hudební nástroj a tím je ukulele. Čím Vás okouzlilo právě ukulele?

„Původně jsem chtěla zkusit hrát na kytaru, ale byla na mě trošku velká, tak jsem zvolila prostorově úspornější nástroj. Ukulele jsem si od té doby zamilovala, protože se na něj hraje velmi příjemně a jednoduše a má nádherný zvuk.“

Vaše maminka Pavla Tomicová se zúčastnila TV taneční soutěže StarDance… když hvězdy tančí a s Markem Dědíkem se protančili na druhé místo. Jak to máte s tancem Vy?

„Já tančím sama doma a hlavně když se nikdo nekouká, ale moc ráda! Je to zaručený lék na smutek, který nikdy nezklame.“

Jak ráda trávíte chvíle volna?

„Všelijak. Když mám náladu zůstat doma, tak si vždycky ráda pustím nějaký ten seriál, nebo ráda objevím nějakou novou knížku, do které by se dalo ponořit. Když mám chuť vyrazit do světa, vždycky ráda strávím společné chvíle s lidmi, co mám ráda. 🙂

Foto: Patrick Marek

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

Rozhovor s hercem JAROMÍREM NOSKEM

„Jdu do všeho, jsem trošku kaskadér“

1. Jaký byl pro Vás letošní rok? Obvykle jsem Vás zastihla v divadle, nebo
mezi natáčením….

„Letošní rok byl opravdu hodně náročný… měl jsem tři premiéry, záskok,
něco se křížilo navzájem, do toho jsem účinkoval asi ve dvaceti
představeních v pěti divadlech měsíčně. Natáčení bylo letos méně, ale
zato bylo hodně divadelní práce. V květnu a červnu jsem měl točit asi pět
věcí, ale nakonec bylo vše jinak. V divadle Komedie proběhla premiéra
„Ježíškova armáda,“ a ta dopadla dobře.“

2. Jste úspěšný, ale pracujete i jako barman. Proč?

„Protože mě to baví. Dělám třeba čtyři až šest směn za měsíc, někdy jdu do
baru i po představení. Je to trošku nějaký přivýdělek, ale zároveň je to
úplně jiný druh práce, potkáváte zcela jiný typ lidí a i pro divadlo je
to dobré. Dělat barmana nebo číšníka, v tom je rozdíl. Práce číšníka by mě opravdu nebavila, všechno bych rozlil. Pracuji v show barech,
vždy je tam vymyšlený i nějaký program, aby to bylo zajímavé, např.
čertovská párty. Je tam legrace a baví mě kontakt s lidmi.“

3. Odmítáte role v seriálech, které se Vám nezdají kvalitní. Pomáhá Vám to
získávat lepší role? Myslíte, že by se točili hodnotnější filmy, kdyby
všichni herci odmítali hrát v nekonečných seriálech?

„Nejde o to, jestli mi to pomáhá, ale mě by to nebavilo. I když pro spoustu
lidí nekonečný seriál znamená dobře placenou práci, natočí pár hodin a mají
řádově vyšší peníze, než kdyby hráli jen v divadle. Já ale vždy tvrdím,
pokud truhlář udělá špatně židli, tak ji nikdo nekoupí. Zatímco v umění,
které je nepočitatelné, je to tak: špatně zazpíváte, pozná se to,
ale pokud špatně hrajete, protože např. dostáváte pozdě scénáře, nemáte
na to čas atd., tak se to moc neřeší. A zároveň takové filmy upravují vkus
lidí. Pokud jim dlouho budete předkládat jednoduchý druh seriálu, tak jim
nezbyde nic jiného než to, aby se jim to líbilo. V případě, že jim budete
chtít předložit něco kvalitnějšího, tak se jim to nebude líbit. Neuvidí tam
své oblíbené tváře, nemá to spád atd. Možná v jiných oborech se může
něco takového dít, ale ne v herectví. Já si stojím za tím, že raději budu
dělat v baru, než točit nekonečné seriály, kde se nic neděje, přiznaně se
to ví a stále se natáčí.

Je pravda, že herec řeší stále otázku, jestli je jedno v čem hraje, nebo
ne.

Dnešní mladí lidé žijí v době, kdy se točily tyto nekonečné seriály a berou
je jako normu. Ještě před pár lety by se lidé třeba těmto seriálům vysmáli,
ale dnes je to běžná norma, která diváky baví. Mně to připadá smutné.“

4. Hrál byste nahý?

„No, pokud ta nahota není nezbytně nutná, tak nemusí být. Ale někdy je to
nutné. Předstírat, že nemám trenky a mám je, je hloupé. Někdo říká, že
choulostivé scény by nezvládnul. Ale tím, že se vše natáčí dvakrát nebo
třikrát, mozek si zvykne a bere to jako mytí nádobí.“

„Upřímně, spíše se mi líbí ženy v plavkách, než nahé. Zůstává tam určité
tajemství.“

5. Před nějakým časem oběhnul svět takový malý skandál, když herci v
Londýnském divadle vystupovali úplně nazí. Účinkoval byste v takovém
představení?

„To asi ne. Potřebuji tam mít ten důvod být nahý.

Když na konci „Testosteronu“ukážeme všichni holé zadky, tak je to sranda,
ale kdybychom se ukázali zepředu, tak by to asi bylo zvláštní.“

To určitě, určitě …

6. A co fotky? Fotil byste se nahý?

„Jde o to, na co ta fotka je. Seděl jsem téměř nahý na plakátu, ale
kdybych měl opravdu být nahý, tak bych se asi bránil.“

7. Ve filmu „Veni, vidi, vici“ jste hrál nafoukaného frajírka, všeho
schopného, jindy zase hrajete takové téměř, řekněmě, nesvéprávné osoby.
Vybíráte si tyto role?

„Já si je nevybírám.Asi kvůli mojí fyziognomii nehraji úplně ty běžné postavy, občas jsou to „záporáčci“, ale hrál jsem i „normální“ postavy.“

8. Pokud odmítáte telenovely, pak se k Vám možná tyhle záhadné postavy samy
přibližují, ne?

„No, to by bylo možné.“

9. Jaký jste doopravdy?
Máte v sobě více toho „nafoukaného frajírka“ nebo jste spíše „ten hodný a
ušlápnutý“, anebo ani jedno z toho a jste třeba mimořádně romatický?

„Oproti mojí ženě jsem daleko romantičtější.Mně vadí, když není stejný metr na lidi, vadí mi nespravedlnost, to se vždycky ozývám. V případě, že je problém, tak se o n ěm mluví, to je mé kredo. Věci se mají řešit. Je určitá diplomacie, to není pokrytectví ani
zbabělost, jednoduše je to určitý druh jednání, ale když to jde, tak říkám
věci tak, jak jsou. A právě to mnohdy vypadá arogantně nebo frajírkovsky.
Je to tak vždy, když se chcete dobrat nějakého rozklíčování problému, nebo
nějakého konce.“

10. A jste až takový frajer jako Vaše postava ve filmu „Veni, vidi, vici“?

„Ne, to nejsem. Navíc má postava byla až zbytečně arogantní, to byl spíš
filmový projekt, až pohádkový.“

11. Vy máte ale i další talent. Hrajete na klavír a zpíval jste s Jitkou Zelenkovou v pořadu „Duety České televize“…

„Hrál jsem asi 8 roků na klavír, pak jsem pokračoval v kapelce, teď děláme
s Honzou Štěpánkem a s Honzou Zadražilem takovou improvizaci po představení
„Testosteron“. Chtěli bychom tyto vystoupení zkvalitnit, koncert po
koncertu je lepší, chtěli bychom mít i zkoušku.

A pokud jde o „Duety České televize“ s Jitkou Zelenkovou, byla s ní sranda,
ona je takový čertík. Já jsem jí říkal „babičko“, ona mně „ty kluku jeden“.
Kdysi jsem zpěv studoval na JAMU, bylo pro mě docela dobré se k tomu vrátit, popovídat si o harmoniích, intonacích,bylo to obrozující.“

12. Není tedy zpěv Vaše příští cesta?

„Ze zpěvu jsem nervózní, raději bych bral ten klavír. Když vypadne text v
písničce – to je má noční můra. Je to také hrozná zodpovědnost, pořád jsme museli chodit na zkoušky, člověk si musí odpustit nějaké to pivo, hlídat si hlas, se zpěvem je to komplikovanější.

Je to obor, který mi není úplně blízký, takže jsem se na to musel více
soustředit, ale spolupráce s Jitkou byla „boží“. Najednou zjistíte, že
zpívat swing je úplné peklo, nikdy jsem si nemyslel, že je to tak těžké.
Zajímavá zkušenost to ale byla.“

13. Dovedl byste si představit sám sebe, že byste byl tanečníkem?

„Studoval jsem muzikál, tam byla spousta tanců, měli jsme tam jazz dance,
modernu, klasiku. Když ale s tímto začínáte kolem dvaceti let, tak je to
úplně nový druh věci, nebylo mi to blízké.“

14. Když jste zjistil, že budete mít hodiny tance, měl jste z toho radost
aspoň ten první moment?

„Měl jsem radost, že bude pohyb. Ale zjistil jsem hned první hodinu, že to
vlastně není moje doména, nicméně mě ten muzikál celý moc nebavil. Očekával
jsem, že tam bude hodně herectví, ale místo toho bylo hodně pohybu a
sborový nebo sólový zpěv, herectví bylo málo a zdálo se mi to takové
prapodivné. Na hodinách tance bylo dobré to, když jich bylo tolik, že i
člověk, který by byl úplné poleno, si přece jen něco pamatuje, tedy jeho
tělo, když při činohře dojde na nějakou choreografii, je to výhoda. Máte
nějaké dispozice k tanci. Jste zkrátka napřed oproti tomu, kdo se s pohybem
nesetkal. Pohyb na jevišti mi nedělá problém, ale nikdy bych asi nebyl
sólový tanečník.

V divadle je to docela dobré, když Vás někdo donutí dělat vůbec nějaký
pohyb. Máte jednoduše aktivní pohyb, protože na jiný aktivní pohyb nemáte
vůbec čas.“

15. Vypadáte sportovně, opravdu nemáte žádný pohyb?

„Já jsem dělal deset roků judo. Tenkrát se mně tam asi splašilo spalování,
mám svých 67 kg už asi 15 let. Měli jsme danou váhu 53 kg, když jsem měl 55
kg, na tréninku jsem vypotil dvě kila, a hned jsem byl v nižší váze. Judo
bylo dobré, nemlátili jsme se, ale trénink znamenal kliky, sklapovačky,
roztahování šlach, zkrátka byla to dobrá pohybová průprava.“

16. Takže kdyby Vás v noci někdo přepadl, tak byste se ubránil?

„No, to právě ne. To bych musel judo dělat poctivě až do dneška a třikrát
týdně, abych měl reflex. Na judo si vzpomenu, když nemůžu večer spát, vidím, jak
bych bil pět lidí, ale tak to není.“

17. Už byste se k judu nevrátil?

„Kdyby na to byl čas, tak bych se vrátil. Ale nedovedu si moc představit,
jak bych teď přišel z ničeho nic do klubu, který neznám a tréninky nemají
návaznost, s otázkou „Mohu tady někde v rohu sebou mlátit?“

18. Takže byste tíhnul spíše ke sportu než k tanci, tuším

„Z těchto dvou aktivit vyhrává stoprocentně sport.“

19. A co Stardance? Bral byste?

„A to bych šel. Já to vždy beru jako výzvu. Není to jen tanec. U těch
soutěží je strašně důležitá věc, že v ateliéru České televize se na Vás dívá
dvě stě lidí a do toho se na Vás dívá ještě milion lidí u obrazovek, takže
ta tréma je brutální. Jedna věc je naučit se dobře choreografii a druhá
věc je ta obrovská tréma, že člověk bude trapný. Např. zpěv, toho já jsem
se bál jak čert kříže. Ale později jsem dělal muzikál a nebál jsem se
zpívat, protože jsem byl tak omlácený z televize, zkrátka mi to tam pomohlo.
Takže do Stardance bych určitě šel.“

20. Ale účastníci sami říkají, že je to strašná dřina a stres. A do toho
byste se pustil. Vy jste trošku kaskadér, ne?

„Hm, jsem. Věkem se to umírňuje, ale jdu do všeho.“

Jaromír Nosek riskuje rád

21. Vidím tady před Vámi Vaši přilbu na motorku , máte tedy rád rychlou
jízdu?

„Mám. Ale nedělám to, pořád mi chodily pokuty.“

22. Přejděme ale k jinému druhu riskování 🙂 Vy jste si vybral ženu z
nehereckého prostředí, ona je servírka, že? Potkali jste se při práci v
baru?

„Ne, v baru to nebylo, potkali jsme se po představení. Ona dělá v
gastronomii, je dobré, že není herečka. Navíc se můžeme bavit o práci,
protože já jako barman tomuto typu práce trochu rozumím, takže je mi s mojí
ženou fajn.“

23. Jak snáší žena z nehereckého prostředí Vaše fanynky? Vydrží Vám
manželství?

„Já to moc nereším. Ona je můj „kámoš“, je mi s ní dobře, navíc je to moje
žena. Možná je to nějaká obecně platná pravda u herců, že dýchánky po
představení dělají své, ale to je člověk od člověka, já sám tento problém
nemám.“

24. Brali jste se po krátké známosti. Věříte na lásku na první pohled?

„Já nevím. Tyto metafyzické otázky jako „osudová láska, láska na první
pohled“ – přál bych si, aby to tak bylo. Jsme spolu přes tři roky a drží
to, tak snad to bude dobré. Poslouchám sice tisíce příběhů a vět typu
„Počkej, až spolu budete deset, patnáct let Ale myslím si, že sem tam
nějaká krizička je normální. Když vidím jiné příběhy, snažím se vyvarovat se
chyb a věřím, že náš vztah bude dobrý.“

25. Plánujete už přírůstek do rodiny?

„Už se nám smějí všichni naši kamarádi, kteří dávno mají děti nebo je
čekají. My vždy říkáme „za rok“, ale teď jsme o tom opravdu zcela vážně
mluvili, takže třeba za rok a půl…. by to už mohlo být 🙂 “

26. Chtěl byste hodně dětí?

„Dvě, snad tři.“

27. Léto právě nenávratně mizí, jaké léto by bylo pro Vás ideální?
Adrenalinová dovolená, jízda na koni nebo lenošení na pláži?

„Ležení v žádném případě ne. Já rád cestuji, byl jsem už různě po světě a
teď se nám s paní zalíbilo v Indonésii, tam určitě znovu chceme jet. A
ještě jsem měl sen spojit cestu na Borneo a odtud na Bali. Nebo vlakem z
Číny do Tibetu, je to nejvýše položená železnice, vidíte odtud všechny ty
krásné scenérie.

Při cestování najdete adrenalin vždy. Jezdit na skútru vlevo je jedna věc,
když chcete surfovat, jsou všude šutry, musíte počítat s tím, že párkrát
zahučíte do vody, v teplé vodě se zranění nehojí. Největší frajeři si
zalepí nohu sekundovým lepidlem a jdou do toho znovu. To já nedělám.“

28. Šplhal byste na sopku Bromo?

„Ano, to by mohlo být. Ale je rozdíl jít na sopku na Srí Lance, dole je
třicet stupňů a nahoře si kupujete šálu, kdežto na Bromo jdete stále ve
třiceti stupních, takže to je hotové peklo.“

29. Adrenalin by to tedy byl … A co kdyby celé léto pršelo?

„Tak bych si konečně udělal pořádek ve fotkách v počítači. Mám strach, že to
budu moct udělat až v 70-ti letech. Je to hrozná lidská vlastnost, všechno
hromadit.

Můj táta mi říkal: „Když dva měsíce na něco nesahneš, tak to vyhoď.“ Dělám
to a přesně za dva dny tu věc potřebuji.“