První taneční kurz pro „dospěláky“ s Honzou Onderem

Osm příjemně strávených večerů

Honza Onder  se po letech   „hecnul“ a je to tady!! Otevírá  poprvé  taneční lekce pro dospělé v Praze.

Kurz, kde se dobře pobavíte a naučíte se slušné základy, případně rozšíříte znalosti, společenských tanců,  bude zahájen  20.2.2018!

Od 19:00 proběhne „taneční mecheche“ pro začátečníky a od 20:30 budou následovat mírně pokročilí. Jedná se osm večerů po hodině a půl a Honza slibuje,  že  rozhodně nebudete litovat. Je to krásně strávený čas s Vaším partnerem, je to spolupráce, zábava, sport, elegance, víno atd.
Honzovy  kurzy se budou odehrávat v krásném Kulturním sále Hlavního nádraží Praha, což je místo velmi dobře dostupné. Těšit se můžete také na několik Honzových partnerek a kolegyň z pořadu  Stardace.
V případě zájmu posílejte  přihlášky buď na email jan.onder@seznam.cz, nebo telefonicky na 776106907.
Taneční magazín

2. ročník Roztančeného divadla v Mladé Boleslavi

Pomozte vybrat vítěze

V Mladé Boleslavi všichni soutěžící pilně trénovali a tady je výsledek. Pomozte hlasovat, pište své tipy.

info@tanecnimagazin.cz

 

Taneční magazín

Janu Onderovi se ve sportu zalíbilo

Škola Taekwon-do Martina Zámečníka nastoupila ladnými tanečními kroky

Škola Taekwon-do Martina Zámečníka  opět cvičila s Honzou Onderem 

Před časem Taneční magazín své čtenáře informoval (//www.tanecnimagazin.cz/2017/05/23/honza-onder-si-zatancil-s-taekwondisty/), že Honza Onder se pustil do celkem nové disciplíny a tančí se sportovci. Tedy přesněji řečeno, nacvičuje s nimi jejich nástupy během závodů.  Minulé soustředění cvičily děti a tentokrát se Onder  ujal těch starších, cvičilo se v Poustkách nedaleko Žihle.  Mistrovství v taekwon-du potom proběhlo v Nymburku. Jak je vidět z krátkého videa, zdá se, že  mládež  se tváří na tanec dost pochybovačně.  Jak  to tedy bylo tentokrát?

Zeptali jsme se ….

Tentokrát cvičíte s mládeží a dospělými, ne s dětmi.  Zdá se mi, že se mládež na taneční kreace moc netváří. Jak se vám všem trénovalo?

Jan Onder:  „S dospělými je nácvik samozřejmě mnohem těžší než s dětmi. Trošku se snad  báli, styděli, nedůvěřovali. Děti jsou mnohem otevřenější novým zkušenostem. Ale nakonec jsme našli společnou řeč a vytvořili choreografii, která se líbila všem.“

Nezkusil byste taekwon-do? 

Jan Onder: „Mě by to zajímalo, rád bych. Ale já už nemám vůbec žádný volný čas.“

Vzpomínám si, že  jsem Vás viděla během jednoho divadelního představení v roli Freda Astaira zarputile boxovat. Možná jste skrytý talent…

Jan Onder:  „Možná, že ano. Ale na to už nepřijdu. Opravdu není kdy.“

 

Zeptali jsme se ……

Martin Zámečník, Mistr Taekwon-do

Jak hodnotíte Mistrovství ČR v Taekwon-du v Nymburku? Byly taneční kroky prospěšné a  úspěšné?

„Určitě ano. Taneční nástupy mých studentů rozhodně přispěly k tomu, že jsme získali pohár,  přitom jsme  soupeřili s těmi nejúspěšnějšími školami v ČR ( Mistrovsví ČR v Nymburku se  zúčastnilo celkem 35 škol ). Byl jsem spokojený.“
Děkujeme, přejeme všem  hodně  tanečních i sportovních úspěchů 

 

 

Eva Smolíková

Foto:  Kamila Káňová 

Taneční magazín

Rozhovor z Itálie s majitelkou taneční školy DARINOU MLYNARČÍKOVOU

„Všechno je v lidech!“

Bývalá vrcholová slovenská sportovní gymnastka Darina Mlynarčíková se – po delší kariéře v Praze – již téměř patnáct let věnuje své taneční akademii v italské Sardinii. Jelikož má nespočet (nejen tanečních) zkušeností, požádal ji TANEČNÍ MAGAZÍN o rozhovor. Zároveň si můžete na jiném místě TANEČNÍHO MAGAZÍNU (v sekci článků a recenzí) přečíst příspěvek o jejím úspěšném synovi Markovi, z pera jeho jmenovce Marka Křenka.


Jak jste se dostala ke sportovní gymnastice.

V pěti letech jsem začínala s krasobruslením. Asi po půlroce, který jsem víceméně strávila nemocná doma – nezvládala jsem časné vstávání na tréninky – si mí rodiče uvědomili, že tento sport asi nebude pro mne. A tak mi dali možnost zvolit si něco jiného. Já jsem v televizi zrovna obdivovala gymnastky, které skákaly různá salta. A to mě velmi lákalo. Tak jsem se, v mých šesti letech, rozhodla pro sportovní gymnastiku. Do ní jsem se postupem času prakticky zamilovala. Ten krásný, ale zároveň tvrdý sport jsem pak závodně provozovala od těch šesti let až do osmnácti.“

Co Vám dal tvrdý trénink pro život?

V první řadě disciplínu, sebedůvěru, odvahu, pevnou vůli, časté odříkání a samostatnost a určitě také velmi silný charakter! Ráda bych doplnila, že jako malá dívka jsem si to natolik neuvědomovala, jako nyní v dospělosti.“

Postupně jste se přeorientovala na tanec, co Vás k tomu vedlo?

V šestnácti letech jsem měla úraz kolena. Byla nutná operace. Dostat se do původní formy nebylo vůbec lehké. A již v té době jsem se poprvé začala věnovat tvorbě choreografií. Nejprve pro gymnasty. Později pro cvičenky fitness. Dále i pro krasobruslařky a krasobruslaře. …až jsem se postupně přiblížila k samotnému tanci. V osmnácti jsem si již byla naprosto jistá, že se hodlám věnovat tanci a choreografii. Nyní se věnuji více rozličným tanečním stylům: modern contemporary, show dance, syncro dance a disco dance.“

Nevadí Vám u gymnastiky i tance, že jde o disciplíny, kde, na rozdíl od většiny sportů, rozhodují subjektivně rozhodčí?

Bohužel mi to vadí, a čím jsem starší, tím více. Co se týká gymnastiky, tak tam se v první řadě hodnotí technická příprava a provedení prvků, takže se tam zase tolik nedá natolik ovlivnit závěrečná známka. U tance se, kromě technické přípravy, hodnotí také umělecké provedení. A to již dokáže velmi ovlivnit závěrečné hodnocení a tím pádem i celkové umístění tanečníka v soutěži.“

Chodíte do divadla i na klasický balet ?

Ano, chodím. Ale podstatně méně než v době, kdy jsem žila v Praze. Pracuji a žiji na Sardinii již přes čtrnáct let a co se týká kultury, je toho zde podstatně méně. Na rozdíl od velkých, turisticky atraktivních, měst… A to v každém slova smyslu – málo tanečních i baletních představení, koncertů zpěváků a už ani nepomyslet na muzikály. Během letošních prázdnin přijel k nám na Sardinii – po dlouhých osmi letech(!!!) – s repertoárem „Labutí jezero“, „Excelsior“ či „Spící krasavice“ Roberto Bolle, nejznámější italský; tanečník, který se stává již světově proslulým. To asi mluví za vše.“

Jaký taneční film je Váš nejoblíbenější?

Ze starších filmů, z mého úplného mládí by to byl filmový titul „Tanec s vášní“. Ze současných filmů by to byl film z baletního prostředí „New York Academy“. Ale vždy si ráda připomenu i „Dirty Dancing“ („Hříšný tanec“), s nezapomenutelným Patrickem Swayzem.“

Máte přímo sama Vy nějaké své taneční vzory?

Když mi bylo devatenáct, tak jím byl můj bývalý partner Marek Křenek. S ním již před časem dělal TANEČNÍ MAGAZÍN rozhovor. Připomeňme si tedy pouze ve zkratce, že se stal s mou choreografií „Spiderman“ („Pavoučí muž“) roku 1996 světovým šampiónem v kategorii show dance. Později bylo těch tanečních vzorů velmi mnoho, jelikož tanec se posledních dvacet let vyvíjí velmi rychle. Proto přeskočme až do současnosti. Jsou jimi vítězové amerického programu „Sytycd“ Michel Damensky a Ricky Ubeda. Anebo velmi známý ruský baletní tanečník Sergej Polunin.“

Proč jste se ze Slovenska a Čech odstěhovala do Itálie?

Dlouhá léta jsem v Praze pracovala v hlavním obsazení v černém divadle „IMAGE“. Vedle toho jsem ještě tancovala jako sólistka, popřípadě jako duo s Markem Křenkem. Navíc jsem se věnovala choreografii, převážně na ledě pro krasobruslaře. V roce 2002 jsem přijala pracovní nabídku ze Sardinie. A právě tady se, krátce na to, podařilo uskutečnit můj dávný sen – otevřít si vlastní taneční školu. Bylo to velmi těžké, ale nelituji toho. Byl již čas skončit s aktivním tancováním, jelikož jsem toužila žít si obyčejný život. A také stát se matkou. Bylo mně devětadvacet let. A mé biologické hodiny tikaly… :-)“

Jak byste porovnala taneční pedagogiku v Itálii. Eventuálně v Čechách a na Slovensku?

Myslím si, že v globále je to všude stejné. Všude se naleznou pedagogové, kteří svou profesi milují a odvádějí ji nadmíru profesionálně. …ale, bohužel, najdou se i tací pedagogové, kteří jsou (diplomaticky řečeno) méně kompetentní. A to hovořím z vlastní zkušenosti. Takže, je to v lidech.“

Jaká je úroveň taneční veřejnosti v Itálii a u nás. Myslím tím běžné prostředí diskoték – nikoli vrcholné soutěže.

Tak to nejste úplně na správné adrese. Já na diskotéky nechodím. Ale průběžně zde na Sardinii sleduji, jak se mládí baví. Zhodnotila bych to, že italská mládež je o mnoho temperamentnější než ta česká a slovenská. Není divu. Je to tady latinský národ, obdobně jako Španělé, Francouzi anebo Kubánci. Baví se daleko spontánněji. A hlavně – nepotřebují k tomu tolik alkoholu, jako ty naše děti.“

Co vštěpujete svým žákům na taneční škole jako nejpodstatnější?

Zodpovědnost, odpovědnost, výdrž, respekt a úctu k sobě samým“

Sledujete i českou taneční scénu? Jaký na ni máte názor?

Taneční scéna Čech a Moravy je dobrá a stále se zlepšuje. To samé platí i o Slovensku, tedy pokud se jedná o světové soutěže. V oblasti divadla se to také velmi zlepšilo a pokročilo na světový trend. Nestydím se za naše oba bratrské národy. Naopak. :-)“

Chystáte nějaké novinky pro tento nový školní rok 2017/2018?

Nechci je tady detailně prozrazovat, promiňte. Je to má práce, která mne živí. A konkurence ani čert nikdy nespí! A váš TANEČNÍ MAGAZÍN je čtený množstvím laiků, ale i odborníků. Ale nejvíc ze všeho si přeji, abychom všichni byli zdraví a v pohodě.“

Na co se budete zaměřovat v nejbližším období?

Nejbližší dobou bych se chtěla převážně věnovat kariéře mého syna Marka. Je mu třináct let. Chtěla bych, aby studoval taneční konzervatoř. Ta, bohužel, tady na Sardinii není. 🙁 I proto začínám uvažovat o přestěhování se do Říma, kde je známá „Teatro dell Ópera di Roma“. Anebo popřípadě do Milána, kde je známé „Teatro La Scala“.

Na co se nejvíce těšíte v profesi i v soukromí do druhé poloviny roku 2017?

Tak úplně nejvíc se těším na své děti. Kromě Marka mám ještě sedmiletá dvojčata Miška a Danka. Jako každoročně jsme trávili naši letní dovolenou zde na krásných plážích Sardinie. Ale již na ní jsem probírala nové choreografie. A jako každý rok jich není málo. Já jsem totiž cholerik křížený se sangvinikem. U mne však platí, že cholerik se rovná workoholik. 🙂 🙂 🙂 Jsem totiž na sebe a svou práci vždy velmi přísná.“

Tak ať se daří a nezapomeňte i relaxovat! 🙂

Za rozhovor poděkoval: Michal Stein

Foto: archiv Dariny Mlynarčíkové a Marka Křenka

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

 

Rozhovor s moderátorkou TINOU PLETÁNKOVOU

„Mám velmi ráda step.“

Tina Pletánková patří k našim nejznámějším a současně nejoblíbenějším moderátorkám. Svou nenuceností a přirozeným šarmem si získala srdce mnohých (nejen televizních) diváků. Když jsem se s ní setkal v – pro mnohé možná trochu nezvyklé – roli porotkyně literární soutěže, nemohl jsem si nechat uniknout příležitost ji vyzpovídat pro Taneční magazín. A to zcela jistě nejen o tanci.

Je o Vás všeobecně známo, že jste svou kariéru začala jako hudebnice. Jaký máte vztah k taneční hudbě?

Taneční hudba? To je široký pojem. Ano, byla jsem aktivní hudebnicí, hrála jsem na akordeon a klavír. Oba nástroje nabízejí široký repertoár. Já osobně jsem nakonec vždy nejraději hrála světové standardy v jazzových úpravách. Taneční hudbou – obecně vzato – je prakticky téměř vše. Ovšem, zcela upřímně, nejméně blízká mně vždy byla taneční hudba diskoték.“

A chodila jste vůbec ve školních letech do tanečních?

Ne. Osm let jsem totiž chodila do lidové školy umění v oboru lidové tance. Tam se tančilo mnohé, ale nejvíce tance východního Slovenska. Tím jsem nějak považovala svou pohybovou přípravu za splněnou. Navíc jsem pak pokračovala na konzervatoři v hudebním oboru, a vlastně mi na nic jiného nezbýval čas.“

Na který druh tance či baletu se ráda se zaujetím zajdete podívat do hledišť divadel či sálů?

Mám velmi ráda step a velkorysé, velké obsazení. Třeba Lord of the Dance, Stomp. Ale naopak i komorní obsazení, jaké má třeba konkrétně projekt Wings pod vedením Pavla Strouhala.“

Vaši postavu obdivují nejen muži, ale závidí ji i Vám jistě celá řádka žen, co průběžně děláte pro ni i pro svou kondici?

Nic. Na což nejsem hrdá. Jsem totiž v takovém životním běhu, že na pravidelný pohyb nemám čas, ani to možná nemám v sobě. I když si občas udělám pár protahovacích cviků, hlavně kvůli zádům a krční páteři. Jelikož jen z podstaty se dlouho žít nedá a tělo drobnou péči potřebuje.“

Pravidelně tedy sportujete?

Ne. Jen v létě mě baví rekreačně kolo a plavání.“

Jak jste se vlastně od muziky dostala k moderování?

Už na konzervatoři jsem poprvé moderovala naprostou náhodou nějaký koncert spolužáků z vyšších ročníků. A to byl vlastně můj vůbec první kontakt s mikrofonem, tedy vlastně mluveným slovem. Pak to byla ještě dlouhá cesta. V devadesátém roce jsem pak hned odjela do Rakouska, kde jsem aktivně hrála v Alpách. Ať už s místním letním orchestrem, či v malém uskupení – akordeon, housle, kontrabas. Anebo sama na akordeon a klavír v tamních luxusních hotelích. Po návratu, v roce 1992 jsem začala pracovat v rádiu Kiss. Ovšem tehdy jako vedoucí propagačních NIssan Patrolů. Kontakt s mikrofonem tam byl jen letmý. Roku 1994 jsem se pak stala ředitelkou magazínu Dotyk. Byla to revue pro vztah umění a byznysu, z mého pohledu šlo spíše revue o umění všeho druhu. A teprve v roce 1996 jsem šla – tak nějak náhodně – na konkurs na moderátory. Vyhrála jsem. A od té doby až do současnosti mne televize v podstatě neustále provází.“

Moderujete raději před kamerou či živé pořady, kde je přímý kontakt s divákem?

To záleží… V televizi natáčíme před kamerou, ovšem já nejraději takzvaně naživo. Nerada předtáčím. Jde o kouzlo nevratného a maximální koncentraci. Když vysíláte naživo, je pro mne tím nejlepším hnacím motorem. Přenáší se to i na všechny ostatní a vzniká úplně jiná atmosféra. Rozhovory s hosty jsou pak pravdivější, často i vtipnější. Při předtáčení pořadu vždy počítáte s tím, že se to dá případně vrátit, přetočit. A to mne už zas tolik nebaví.“

Já však měl na mysli moderování nejen televizní…

Naprosto jinou kategorií je moderování různých živých akcí. Tam mám raději méně oficiální pojetí. Moderovat večer dle protokolu, řízený jasným scénářem, který se ve finále spíše čte, samozřejmě zvládám. Velká zábava to zas tak úplně není. Ovšem provázet živý program, postavený sice na pár nutných ,pilířích´, kde zbytek je dán improvizací, je vždy zábavnější. Nepopírám, že i improvizace vždy pár záchytných bodů má, ale někdy se vše nakonec kouzelně rozsype… Živly někdy prostě vše hodí jinak a musíte se s tím umět vypořádat.“

Svého času jste byla i televizní „rosničkou“, věříte televizním dnes předpovědím počasí? Zvolíte si podle nich třeba své vybavení na víkend?

Svého času… Ano, čtrnáct let, tuším… Předpovědím na druhý den věřím bez výhrad. Na třetí tak na 85 %. …a s dalšími dny to úměrně klesá. Sice v dnešní době předpovědní modely umějí mnohé, ale počasí je prostě počasí. Dlouhodobé předpovědi jsou věštěním.“

Potkáváme se spolu již pravidelně v porotě celostátní literární soutěže. Jaký máte názor na vyjadřování se a jazyk současné mladé „počítačové“ generace?

Nelze to posuzovat generelně. V rámci literární soutěže člověk vidí esenci toho nejlepšího, nejen po stránce slohové, ale i gramatické. Nechce se mi moralizovat už té pozice ,odrostlejší generace´, ale jedno vím jistě. Nečte se, a tím, že se nečte, tak se vytrácí vyjadřovací schopnosti, schopnost používat složitější slovní spojení, schopnost vůbec využívat jazyk v jeho obrovské barevnosti. Čtení napomáhá i v gramatice. Zkrátka se vám určité mluvnické záludnosti vizuálně prostě usadí v hlavě… A tak bych mohla pokračovat. Jenže na druhou stranu: lidi dnes obecně nebaví číst ,písmenka´. I komiks je na ně někdy moc. Zkratka – to je to co lidi zajímá. Upřednostňují zkratku. Lze se tomu však dnes – v přívalu obrovských množství – informací vůbec divit?“

Píšete také sama aktivně?

Někdy. Vlastně mám toho popsaného za posledních dvacet pět let docela hodně.“

A jakému žánru se věnujete?

Úvahám, esejím, mnohdy politického charakteru.“

A kdo je Vaším oblíbeným literárním autorem?

Na to se snad nelze ptát někoho, kdo pamatuje čtvrteční fronty před knihkupectvími. Přečetla jsem i Nanu od Emila Zoly. …to říkám s úsměvem. Zkrátka, přečetla jsem vše, co šlo. Co měli rodiče v knihovně. A mne to zajímalo všechno. V dětských letech jsem milovala knihy Františka Běhounka, později vše možné… Od Ludvíka Součka, přes Kanta, Huxleyho, Hellera, Orwella… Mohla bych pokračovat, ale nechci, aby to vyznělo, že jen vyjmenovávám plejádu autorů, abych vypadala sečtěle a přechytrale. Zkrátka, byla jsem a jsem čtenář. Jen mne teď štve, že nestíhám číst vše co bych chtěla.“

Co chystáte, pokud to není tajné, v současné době? Kde Vás mohou diváci vidět či potkat?

Nevím, kdy přesně vyjde tento článek, ale zatím o nové pracovní záležitosti veřejně mluvit nemohu.“

Článek vyjde brzy, takže utajené to asi (prozatím) bude. Nicméně, chci poděkovat za upřímný rozhovor a držíme – i za čtenáře Tanečního magazínu – palce. A ať se daří!

Ptal se: MICHAL STEIN

Foto: archiv TINY PLETÁNKOVÉ

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Rozhovor s tanečníkem a choreografem VÁCLAVEM KUNEŠEM ze 420PEOPLE

„Práce s Larbim je pro nás dárkem.“

Absolvent pražské taneční konzervatoře Václav Kuneš má taneční praxi z Nederlands Danse Theater 2 a Nederlands Danse Theater 1 pod vedením Jiřího Kyliána. Jako tanečník spolupracoval s plejádou světových choreografů: O. Naharinem, H.van Manenem, W. Forsythem, P. Lightfootem, M. Ekem, J. Ingerem a mnoho dalšími. Získal ocenění Tanečník roku 2005 v Cannes ve Francii, za duet Scream and Whisper společně s Rihoko Sa to. Choreograficky působil v Laterně magice (Graffiti), NDT 2 (Perspective), Copenhagen International Ballet (Sweat Tears, Neen-ya), divadle Korzo (Paedocypris Pronetica – small fish), Station Zuid (Wishes and Fears, Ghost Note) v Holandsku a v souboru Ballet de l’Opera National de Bordeaux (Temporary condition). Na přelomu let 2006 a 2007 Kuneš připravil společně s Natašou Nov otnou a Ondřejem Kotrčem vlastní soubor současného tance pod názvem 420PEOPLE. Letošní rok tedy slaví (jak již v lednu Taneční magazín zaznamenal) 10. výroční sezónu. Setkali jsme se s ním u příležitosti jeho dvou různých představení na 29. ročníku festivalu Tanec Praha. Jelikož právě vrcholil světový šampionát v hokeji a 420PEOPLE ještě stále uvádějí program „Taneční pocta ping-pongu“, začali jsme o sportu.

 

Jste aktivním sportovcem? Děláte něco pro svou kondici?

Sportu se tak nějak programově nevěnuji. Vlastně, do jisté míry ano. Jezdím téměř všude po Praze, na zkoušky, schůzky i na představení na kole. To kolo jsem si přivezl ještě z mého působení v Holandsku. Jinak se samozřejmě věnuji tanečnímu kondičnímu tréninku.“

Co vás jako soubor přivedlo k práci na představení o stolním tenisu?

Zaujalo nás to norské ping-pongové představení Jo Strǿmgrena. On již předtím inscenoval představení s fotbalovou tematikou. Stolní tenis si prý vybral z důvodu, že oproti tomu fotbalu hledal pro další inscenaci v přímém kontrastu – podle svých slov – co nejméně mužný sport.“

Pro zajímavost, v Nizozemí vznikl asi před lety také zajímavý filmový, respektive televizní projekt „Footbalet. Ten dává do souvislosti choreografa Rudi van Dantziga a tanečníka Clinta Farhu s (loni zesnulým) trenérem Johanem Cruyffem a jeho tehdejším svěřencem fotbalistou (dnes také trenérem) Marco van Bastenem. Znáte z holandského působení van Dantziga či Clinta Farhu osobně?

Sám jsem se s nikým z nich nepoznal. Obecně o nich vím.“

Pro „Taneční poctu ping-pongu“ jste tu působivou loutku převzali z Strǿmgrenovy inscenace anebo jste šli výtvarně a scénograficky vlastní cestou?

Použili jsme typově loutku z původní inscenace. Je zajímavě, že jejím autorem byl český výtvarník žijící v Oslu. Nám udělal věrnou kopii pan loutkář Richard Maška, spolupracující s Divadlem Spejbla a Hurvínka.“

Po ping-pongovém představení jsem se předloni účastnil i vaší zajímavé besedy. Děláte je po každém představení? Jsou vaší tradicí?

Snažíme se pravidelně. Samozřejmě, nikoli hned po premiérách. Často dojde i k zajímavé výměně názorů. Nakonec, sám jste byl předloni v Jatkách78 svědkem ostrého vystoupení třech slečen, které nás a zejména ,Taneční poctu ping-pongu´ nařkly z rasismu, sexismu, šovinismu a zejména z degradace všech žen. Jak vidno, tak i dvanáct let staré představení má u nás stále co říci…“

Budete v tom stolně tenisovém představení nadále pokračovat?

Uvažujeme o jejím zájezdovém obnovení. Vlastně jsme jeho reprízy prozatím neukončili, mluvme tak spíše opravdu o jeho pokračování.“

V Praze hrajete jako 420PEOPLE na několika scénách. Převážně na Nové scéně, Jatkách 78 a také v NoDu. Máte někde hlavní zázemí, stabilní zkušebnu?

A je v plánu vystupování ještě na další pražské scéně. Zatím nebudu prozrazovat její název, jelikož zatím je vše ve stádiu jednání. Ale takový, dejme tomu hlavní stan máme na Nové scéně pražského Národního divadla. O zkušebnu se tam dělíme ještě s Laternou Magikou a spolupráce nám velmi dobře vychází.“

Teď již aktuálně k festivalu Tanec Praha. Letos probíhá již jeho devětadvacátý ročník. Kolikrát se 420PEOPLE již na jeho fóru prezentovali?

Počkejte, to budu muset spočítat. Tak už čtyřikrát. Pokaždé sem hodláme přivážet a zdejším divákům předvést zajímavé hosty. Letos jsme rádi, že se nám poprvé podařilo s Tancem Praha zařadit i relativně velké představení a to konkrétně naši premiéru od Sidi Larbiho Cherkaouiho s tanečníky z jeho skupiny Eastman. To vše vzniká za spolupráce mnoha koproducentů. Jsou jimi Eastman, Festival Tanec Praha, Jatka78 a samozřejmě 420PEOPLE. Každý ze subjektů do představení něco dává. Jatka78 například prostory a divácké zázemí, Festival Tanec Praha zase mezi jin&ya cute;m propagaci a my své výkony i další divadelní atributy. Děkujeme i za podporu Nadaci BNP Paribas a Státnímu fondu kultury a za záštitu Ministerstvu kultury, Národnímu divadlu, Magistrátu hlavního města Prahy a Zastoupení vlámské vlády v České republice.“

Ačkoli se festival jmenuje Tanec Praha, tak vyjíždí do různých krajů Čech a Moravy. Vy budete se souborem rovněž vystupovat i v Hradci Králové, v divadle Drak.

Ve středu 7. června uvedeme v Hradci Králové od devatenácti hodin naše představení ,Paradiso´. Na něm jsem se podílel nejen choreograficky, ale rovněž – společně s Janou Prekovou – jako spoluautor scény. Jsem rád, že nám festival nabízí i výjezdy mimo metropoli.“

Divadlo Drak je doménou loutkových souborů a loutkářských festivalů. V „Paradisu“ také pracujete s loutkou či loutkami?

Jedná se pouze o náhodu. S žádnou loutkou do Hradce Králové nejedeme! Tu používáme pouze v ,Taneční poctě ping-pongu´. Drak, sice tradiční loutkářská scéna, je v letošním roce prostě k dispozici festivalu Tanec Praha.“

Jedním z vrcholů letošního Tance Praha bude však vaše (již zmíněná) spolupráce se světově uznávaným belgickým choreografem Sidi Larbi Cherkaouiem a jeho souborem Eastmen.

Ano, na ni se už velmi těšíme. Proběhne na Jatkách78 v neděli 4. a v pondělí 5. června od osmé hodiny večerní. Představení má dvě části. Jedna bude úplná premiéra. Ta ještě nemá vlastní název. V této části jsou čtyři tanečníci od nás a také čtyři od Larbiho. Je to nádherná spolupráce a souhra těchto mladých tanečníků. Druhou částí večera je uvedení Larbiho choreografie ,Faun´. Tu budu tančit já s Nicolou Leahey, která s Larbim spolupracuje již delší dobu a ,Fauna´ tak již tančila. Je to pro mě obrovská výzva, protože Larbiho ,Faun´ je fyzicky nesmírně náročný. Byl to vlastně Larbiho nápad. On si myslí, že to ještě zvládnu. ,Faun´ byl původně připraven ke 100. výročí narození světové veličiny Václava Nižninského. Mimo vlastní Larbiho choreografie je zajímavý i kontrastní kombinací hudby Claude Debussyho a novější z autorské dílny Nitina Sahwneye.“

Co tedy pro vás jako soubor znamená taková mezinárodní spolupráce významově?

Pro náš soubor a jeho členy je práce se Sibi Larbim výbornou příležitostí, jak se zase někam posunout. A zároveň, jak posunout naše tanečníky. Práce s Larbim je pro ně skvělou školou a jsem pevně přesvědčen, že je to další unikátní kousek do mozaiky jejich kariéry. Spolupráce s Larbim je pro nás takovým svátkem. A zejména skvělým dárkem k 10. narozeninám 420PEOPLE.“

Působil jste léta v zahraničí, zejména v Nizozemí, jak byste porovnal tamní a zdejší taneční školství?

Obecně je na zahraničních školách větší cirkulace lidí. Ať již žáků či profesorů. Velmi mne zaujala umělecká škola Codarts v Rotterdamu. Věnuje se mnoha žánrům, je kosmopolitní. Tím je o několik kroků napřed před českými školami. Ale konzervatoře spíše klasičtějšího charakteru v Haagu a Amsterdamu bych hodnotil zhruba na stejné úrovni, jako ty u nás. Naopak, asi nesrovnatelné je finanční zázemí a tím vznikající možnost živého uměleckého podhoubí. I když vzhledem k relativně nedávným rozhodnutím holandské vlády a jejím u směřování, ani tam nemají umělci úplně ustláno na růžích.“

 

Děkuji Vám za velmi zajímavé postřehy i za celý rozhovor.

MICHAL STEIN

Foto: archiv 420 PEOPLE a ČT

TANEČNÍ MAGAZÍN

10. ročník mezinárodní soutěže Talent Awards již zná své vítěze

Finálový gala večer 10. ročníku mezinárodní a celorepublikové soutěže pro talenty z oblasti kultury, sportu a umění Talent Awards 2017 se konal 13. května

 

Soutěž Talent Awards, jeden  z největších evropských soutěžních projektů,  hledající talenty v oblasti tance, hudby a  sportu, slaví letos 10. výročí.  Jaký byl letošní jubilejní ročník?

Zeptali jsme se prezidentky Talent Awards, paní Muny Al Muchantafové

TM: Jak hodnotíte letošní ročník?  Zlepšují se účastníci Talent Awards nebo zůstávají jejich dovednosti na stejné úrovni?

„Každým rokem se soutěžící zlepšují. Tento rok byl mimořádně  silný. Dá se říct, že byl něčím zvláštní. Byl zkrátka jubilejní a lidé to tak  cítili.“

TM: Pozná i laické oko rozdíly v tanci?

„Určitě ano, rozdíl je vidět. Pokud někdo  chodí pravidelně na kulturní akce, vidí a může tedy porovnávat různá vystoupení.  Každý si samozřejmě udělá svůj úsudek. Ale vím, že kdo má rád umění, tak se  na Talent Awards coby divák vrací rád.“

TM: Přinesl Vám letošní rok také nějaké překvapení?

„V tomto roce bylo zastoupeno více  nových oborů, které v minulosti nebyly zastoupeny vůbec.  Naopak zase chyběly třeba bojové sporty, ale viděli jsme např. flamenco nebo step. Převaha tedy byla v tanečních kategoriích.“

 TM: Co byste si přála pro  příští ročník?

„Mám-li říct pravdu,  potěší mě, když budou lidé trénovat,   mít zájem o kulturu a   budou pro  hudební a taneční scénu něco dělat. Kultura je stále skutečně málo podporovaná.  Při soutěži Talent Awards je  každý dobrý výkon  náležitě ohodnocen.“

TM: Gratulujeme Vám k narození Vaší dcery. Jak zvládáte dvě malé děti a organizaci Talent Awards?

„Je to opravdu náročné. Ale pokud má člověk nějaký cíl a dobrou vůli, tak jde všechno.“

Taneční magazín Vám přeje hodně úspěchů v osobním i pracovním životě!

Finálový gala večer soutěže Talent Awards 2017, jež je svým formátem jedním z největších evropských soutěžních projektů představujících taneční, sportovní a uměleckou scénu se konal  v sobotu 13. května 2017  v divadelním sále „KD MLEJN“.  K vidění bylo mnohé a nutno říci, že úroveň tanečníků musíme pochválit.  Břišní tance, Balet, Flamenco, Free Style, Flirt Dance, Scenic Dance, Step Dance, hra na kontrabas a klavír a další obory předvedli výherci všech soutěžních disciplín. Finálový gala večer moderoval Martin Vencl.

První kola castingů se konala v Praze a ve Frýdku – Místku již v dubnu 2017. Aby nemohli být soutěžící, kteří se svému oboru věnují profesionálně, zvýhodňováni, disciplíny byly rozděleny samostatně pro amatéry a pro profesionály. Soutěž nalezla své vítěze  jak z ČR, tak z Ruska, Itálie, Polska, Maďarska, Ukrajiny, Francie, Španělska a Německa. Zúčastnilo se celkem 1.937 soutěžících. Cílem Talent Awards je  nalézt nové talenty v jednotlivých oborech a otevřít jim bránu do světa nových možností a tím navázat na tradici předchozích ročníků soutěže.

Po ukončení 10. ročníku, budou organizátoři propagovat „nové talenty“, jež se umístily v soutěžních kategoriích jako TALENTI daného roku, jako vítězové 10. ročníku soutěže TALENT AWARDS ČR. Cílem tohoto snažení, stejně jako u  ročníků následujících, je pokusit se odstartovat dráhu do síně slávy choreografům, tanečníkům, sportovcům, umělcům, příznivcům kultury, zábavy a také adrenalinu. Soutěž probíhá pod záštitou uměleckého garanta a pořadatele soutěže, jímž je Profesionální škola orientálního tance MUNA v čele se zakladatelkou a prezidentkou soutěže Munou Al Muchantafovou.

 

Výherci 2017

Seznam výherců pro rok 2017 v jednotlivých soutěžních kategoriích v 10. jubilejním ročníku mezinárodní soutěže TALENT AWARDS:

BELLY DANCE – AMATÉŘI – DÍVČÍ TEENAGE – SÓLO:

Michaela Holubová – Bruntál – sólo – amatérka – 3. MÍSTO

Magdalena Juroszová – Český Těšín – sólo – amatérka – 2.MÍSTO

Nela Jedounková – Velešovice – sólo – amatérka – 1.MÍSTO

————————————————————————————————

BELLY DANCE – AMATÉŘI – DÍVČÍ TEENAGE – DUETA:

Duo Zainab – ITÁLIE – Řím  – duo – amatérky – 3.MÍSTO

Duo Wisal – POLSKO – Toruň – duo – amatérky – 2.MÍSTO

Duo Saleema – MAĎARSKO – Budapešť  – duo – amatérky – 1.MÍSTO

————————————————————————————————

BELLY DANCE – AMATÉŘI – DÍVČÍ TEENAGE – SKUPINY:

Salwa – UKRAJINA – Kyjev  – skupiny – amatérky – 3. MÍSTO

Dambra Bruntál – Bruntál –  skupiny – amatérky – 2.MÍSTO

Belly Jareen – Slaný – skupiny – amatérky – 1.MÍSTO

————————————————————————————————

BELLY DANCE – AMATÉŘI – ŽENY SENIORKY – SÓLO:

Irina Romanova – RUSKO – Kazaň – sólo – amatérka – 3. MÍSTO

Nina Aleyeva – RUSKO – Perm – sólo – amatérka – 2.MÍSTO

Svetlana Dragunova – RUSKO – Ufa – sólo – amatérka – 1.MÍSTO

————————————————————————————————

BELLY DANCE – PROFESIONÁLOVÉ – ŽENY JUNIORKY – SÓLO:

Dana Lišková – Devra – Příbor – sólo – profesionál – 3.MÍSTO

Olga Konůpková – Delphine – Praha – sólo – profesionál – 2.MÍSTO

Monika Petrová – Atreya – Beroun – sólo – profesionál – 1. MÍSTO

————————————————————————————————

BELLY DANCE – PROFESIONÁLOVÉ – ŽENY SENIORKY – SÓLO:

Paulette Moreau – FRANCIE – Paříž – sólo – profesionál – 3.MÍSTO

Zdeňka Rysová – Dambra – Bruntál – sólo – profesionál – 2. MÍSTO

Blanca Núñez – ŠPANĚLSKO – Barcelona – sólo – profesionál – 1.MÍSTO

————————————————————————————————

BELLY DANCE –  AMATÉŘI – ŽENY JUNIORKY + SENIORKY – SKUPINY:

Malikai Mughal – Brno – skupiny – amatérky – 3.MÍSTO

Nadira – Otrokovice  – skupiny – amatérky – 2.MÍSTO

Kharida – Otrokovice – skupiny – amatérky – 1.MÍSTO

————————————————————————————————

BELLY DANCE –  PROFESIONÁLOVÉ – ŽENY JUNIORKY + SENIORKY – SKUPINY:

Maha – POLSKO – Poznaň – skupiny – profesionálové – 3. MÍSTO

Galatea – Příbram – skupiny – profesionálové – 2.MÍSTO

Warda – Vyškov – skupiny – profesionálové – 1.MÍSTO

————————————————————————————————

SCENIC DANCE – AMATÉŘI – JUNIOŘI – SÓLO:

Valerie Ostenová – Praha – sólo – amatérka – VÍTĚZKA

————————————————————————————————

BALET – AMATÉŘI – SENIOŘI – SÓLO:

Kristina Hartlová – Praha – sólo – amatérka – VÍTĚZKA

————————————————————————————————

FREE STYLE – AMATÉŘI – SENIOŘI – SÓLO:

Kristina Hartlová – Praha – sólo – amatérka – VÍTĚZKA

————————————————————————————————

FREE STYLE – PROFESIONÁLOVÉ – SENIOŘI – SÓLO:

Georg Weber – NĚMECKO – Berlín – sólo – profesionál – VÍTĚZ

————————————————————————————————

FREE STYLE – AMATÉŘI – SENIOŘI – SKUPINY:

Pojď Blíž – Praha – skupiny – amatéři – VÍTĚZOVÉ

————————————————————————————————

STEP DANCE – PROFESIONÁLOVÉ – SENIOŘI – SÓLO:

Iva Šebelová – Neplachovice – sólo – profesionál – VÍTĚZKA

————————————————————————————————

HRA NA HUDEBNÍ NÁSTROJE–Kontrabas+klavír-PROFESIONÁLOVÉ–SENIOŘI– DUET:

Michael Máša & Ladislava Jančová–Lipník nad Bečvou–duo–profesionálové- VÍTĚZOVÉ

————————————————————————————————

FLAMENCO – PROFESIONÁLOVÉ – SENIOŘI – SÓLO:

Ariel Sánchez – ŠPANĚLSKO – Valencie – sólo – profesionál – VÍTĚZKA

————————————————————————————————

FLAMENCO – PROFESIONÁLOVÉ – SENIOŘI – DUO:

Mercedes – ŠPANĚLSKO – Valencie – duo – profesionálové – VÍTĚZOVÉ

————————————————————————————————

FLAMENCO – AMATÉŘI – JUNIOŘI – SKUPINY:

TS RIA Vrbno Pod Pradědem – Bruntál – skupiny – amatéři – VÍTĚZOVÉ

————————————————————————————————

FLAMENCO – PROFESIONÁLOVÉ – SENIOŘI – SKUPINY:

Dambra Bruntál – Bruntál – skupiny – profesionálové – VÍTĚZOVÉ

————————————————————————————————

 

CELKEM 103. VÍTĚZŮ V 10. ROČNÍKU MEZINÁRODNÍ SOUTĚŽE TALENT AWARDS. Blahopřejeme!!!

Další podrobnosti o soutěži včetně fotografií a kontaktů naleznete na www.talentawards.eu.

 

Přihlášky a pravidla k 11. ročníku soutěže naleznete na webových stránkách Talent Awards od ledna 2018.

 

Foto: Eva Smolíková

Taneční magazín

Rozhovor s EVOU VLKOVOU, prezidentkou Czech Dance Organization

„My Češi máme schopnost pro něco se nadchnout!“

Od roku 2015 jste prezidentkou  CDO.  Co se změnilo a co chystáte dále?

„Já jsem nekandidovala sama, ale v týmu tří lidí.  Byla to  taková  naše vize a podmínka. Vzájemně se  doplňujeme, každý umí něco jiného a dohromady tvoříme  celkem  konstruktivní celek. V  podstatě tradice ctíme,  naší tradicí jsou taneční tour, což je výkladní skříň CDO. Na těchto projektech pracujeme. V letošním roce jsme se  snažili  dát jim novou tvář,  posunout marketing, kvalitu soutěží a reklamu.  Chceme do  organizace přijmout  co nejvíce tanečníků,  to vyžaduje, aby podmínky pro tanečníky byly optimální. Proto také   vzděláváme  trenéry.  Snažíme se tradici rozvíjet v  moderním duchu a některé věci dělat trošku jinak,  počínaje webovými  stránkami, facebookem, programy udělat trošku trendy, pokud si mohu dovolit užít toto slovo. To jsou naše vize.

Samozřejmě také chceme rozšiřovat členskou základnu, nebo aspoň zájem o naše produkty, protože u nás mohou tančit i nečlenové. Určitě si přejeme,  aby naše soutěže přitáhly i obchodní značky  a byly dostatečně atraktivní.“

Je v Čechách dostatečně velká základna lidí, kteří se zajímají o tanec? Často se říká menšinové umění… Jak je to tedy z Vašeho hlediska?

„Nevnímám tanec  jako menšinové umění. Možná jsme  menšinoví v tom, že nepatříme mezi první čtyři sporty, které probíhají v televizi. Navíc tanec je stále na pomezí umění  a sportu.  Tanečník sice dělá umění, ale trénuje leckdy více než vrcholový sportovec,  takže ke sportovní aktivitě rozhodně dochází. I když  je to  sport spojený  s estetickým vjemem a tudíž je vnímán  jako umění. Domnívám se,  že Česká republika vůbec je považována za národ, který hodně tančí. Kurzů jsou  spousty,  tanečních škol také a   tanec  určitě není   na posledních místech  zájmových kroužků.

Nejpřirozenějším projevem zdravého člověka je pohyb. Pokud se navíc spojí s hudbou, je tu  přirozenost jasná. Každá maminka se nejprve pokusí dát svou  holčičku v 6-ti letech  do nějakého tanečního kroužku. Teprve  později zkouší tenis či základní uměleckou školu  a podobně.“

Jaký byly Vaše taneční začátky? Co Vás přitáhlo k tanci?

„Svým způsobem mě vlastně  přitáhlo to, že jsem se tanci nikdy pravidelně nevěnovala, (když jsem byla malá).  Asi ve druhé třídě jsem začala dělat balet,  ale  moje matka prohlásila, že mě nestíhá vodit na balet a  současně  na klavír, takže rozhodla, že balet nebude. Byla   to osudová chyba. 14 let   jsem hrála na klavír, nicméně nějaké taneční kroužky  a kluby  jsem navštěvovala. Na střední škole jsem se tanci věnovala  rekreačně, ale po ukončení studia  mě kamarádka, která se tanci vážně věnovala, vzala na konkurs, kde  hledali lektory tance. Jsem specializovaná na  malé děti, střední pedagogickou jsem měla vystudovanou,  s dětmi to umím  a tanec mě vždy bavil, takže  jsem nějak začala. „Rozkoukala jsem se, uviděla jsem první soutěžní   choreografie, první soutěže a motivovalo mě to.  Hned jsem se do soutěží také pustila  a začala jsem se  věnovat jenom  tanci.“

Které styly Vás zajímají a které se Vám zase naopak nelíbí  a proč?

„To, co mě uchvátilo hned napoprvé, to byly asi  diskotékové či hiphopové formace, takže současná  pop music, samozřejmě čím více jsem do tance pronikala, začala jsem obdivovat  krásy baletu, moderny a jazzu. Jazz miluji. Chvilku jsem také dělala swing a rock ´n ´roll.  Kdybych měla říct, co nemám moc ráda, tak snad břišní tance u malých dětí. Tam si  vždycky říkám, že opravdu  nevím,  zda tu krásu,  poslání a smysl v tomto věku vidím.“

V současné době byla  často řešena v médiích otázka, zda je  pro malé děti vhodné, aby byly namalované  a vyzývavě oblečené jako dospělé ženy. Je to dobrý trend?

„Nemyslím, si že je to trend, který je běžný, nebo se může aplikovat  v běžném životě, to vůbec  ne.

Tanec je estetická záležitost. Líčení patří  k tanci, tanec  je  vlastně  extravagantní a exhibicionistické umění,  snad z toho důvodu by mohlo být omluvitelné, že už  děti v prvopočátcích přidají  k tanci i  líčení. Nicméně, všeho s mírou. Vždy je třeba  zapojit vkus a rozum, měli by pomoci trenéři a rodiče.“

Jsou kostýmy  při hodnocení  důležité?

„Kostýmy jsou nezbytnou součástí choreografie, chcete-li  vyjádřit určitý děj, tak kostýmy tomu musíte uzpůsobit. A chcete-li  být skutečně viditelní a originální a mít na sobě  extravagantní  modely, opět je to estetický vjem, který přenáší emoce na diváky. Kostým je výtvarná záležitost, která je nedílnou součástí tanečníka. A pokud by se  rozhodl mít téměř  nahé tělo,  stále dochází k estetické záležitosti,  tedy samozřejmě pokud je tělo tanečníka  vypracované.“

Vedete klub Beethoven, který se umísťuje dobře, velmi často soutěže vyhrává.  Čím to? Tvrdá dřina, lepší nápady, či vlastnosti tanečníků, skvělá  technika nebo nápaditější kostýmy?

„Dá se říct,  že úspěch tkví  v systematické práci a v choreografii. Ideální je  samozřejmě mít silný tým, ale ten se ne vždy podaří složit.  Přesto dobrá  choreografie a systematická práce vytvoří celek, který  může uspět. Věnujeme se  diskotékovým stylům už 16 let a dá se říci, že v této oblasti patříme ke špičce. Podařilo se nám udělat  hattrick, takže jsme Mistry v kategorii děti, junioři i dospělí.  Dejme tomu, že se nám daří, ale všechno se točí v kruhu. Jeden rok je to takhle a druhý rok úplně jinak.  Musím říct, že zatím se nám těch šestnáct  daří být nahoře.“

Kolik úsilí stojí vést takový úspěšný klub jako je Beethoven?

„Dříve  jsme byli velký  klub, teď jsme trošku menší, vlastně i z toho důvodu, že stárneme a  energie ubývá. Sice jí máme ještě  dost,  máme i mladé trenéry, ale nicméně už zvažujeme,  do čeho se pustíme a  do čeho ne, zda chceme rozšiřovat  některé oblasti nebo ne.  Všechno stojí opravdu hodně  úsilí a síly si dnes už dobře rozložíme.  Dnes  jsme starší,  máme nadhled a máme všechny  hodnoty  jinak srovnané.  Ten,  kdo má zájem s námi spolupracovat, tak s námi spolupracuje,  dělá si vše  po svém a klidněji.  Nevýhoda stárnutí sice je, že  člověku už  méně  nebude, ale zkušenosti a klid jsou k nezaplacení.“

Rodiče se také často obávají, že děti mohou u vrcholových tanečních soutěží zkolabovat.  Není vlastně nic mimořádného, že někdo omdlí atd. Zabýváte se  také touto otázkou?

„V podstatě bych byla ráda, kdyby  všichni měli potvrzení od lékaře, že tyto věci mohou byť  i  jen na rekreační bázi dělat. A dále projít  kontrolou u sportovního lékaře, kde se  nám poodkryjí všechny zdravotní vady, ať  už srdeční nebo jiné. Je to  ochrana, aspoň z části. Samozřejmě také je tu nebezpečí  opotřebení kloubů atd.  Ideální je,  když  jsou trenéři odborně vzděláni a vedou  tréninky  metodicky správně, aby nikoho nezničili. Ale  svou roli také hraje  dědičnost. U tance na vrcholové úrovni  musíme být na zdraví opatrní.“

Vyžadujete od trenérů  v  CDO, aby zdravověda byla součást jejich  vzdělání?  Umí lektoři poskytnout první pomoc?

„Snažíme se pořádat  přednášky, tento rok  byly v oblasti  psychologie a  bezpečnosti práce,  předávali jsme vědomosti, jak šetrně  zacházet  s tělem a učili jsme základy  správného dýchání.  Tedˇ jste mě motivovala k přednášce, kde  bychom si zásady první pomoci opět oživili.“

Jak jde kombinovat  tanec a  zameškání školní docházky?  Některé střední školy už nechtějí  uvolňovat  žáky kvůli kroužkům  a zájmovým činnostem. Důvodem může být i fakt, že zájmových činností je nadbytek.  Jaké jsou Vaše zkušenosti?

„Jsem  bývalý pedagog a zastávám názor, že  aktivita sportovní či umělecká by měla být podporována. Pokud žáci  potřebují uvolnit  ze školy, protože mají zkoušky, nebo cestují na soutěž, pak  já bych rozhodně patřila k těm pedagogům, kteří by byli loajální. Netolerovala bych, když dítě 4x za  rok odjíždí na dovolenou s rodiči, ale vzdělání  bych podpořila.  Nikdy nevíte, jestli se Vám  víc bude hodit to,co děláte jako zájmový kroužek, nebo to, co zrovna studujete, nebo obojí současně. Když student zvládá školu i zájmovou činnost,  tak nevidím důvod, proč by to nemělo být podporované. V pří ;padě, že  učivo nezvládá, tak je to  samozřejmě na uváženou  a je nutné najít nějakou kompromisní cestu. Setkala jsem se ve svém klubu s případy,  kdy děti vůbec nemají problém s uvolněním ze školy a s  podporou ze  strany svých pedagogů, někdy zase prožíváme vyloženě protiklad, kdy učitelé  absolutně nemají pochopení  pro to, že  někdo jde v době školní docházky byť i  reprezentovat zájmový klub. Záleží  na lidech.“

Je  tanec  drahý koníček?

„Záleží na tom,  jakou úroveň  si zvolíte. Když půjdete do tanečního kroužku  jedenkrát týdně, (takové  taneční kroužky či kurzy pořádá v podstatě každá taneční škola), pak  si myslím, že to vůbec  není drahá záležitost. Bohužel, všechno něco stojí, zadarmo je maximálně první náborový měsíc. Poté se každý   už musí zaregistrovat a platit. Nicméně,  na rekreační bázi  tanec  drahý není. Na  soutěžní bázi už  své oběti  má, musíte cestovat po soutěžích, mezinárodních soutěžích, takže narostou náklady na cestovné,   kostýmy jsou drahé, takže tanec se stává nákladnou záležitostí.“

Jsou-li tanečníci na vrcholové úrovni a  cestují – li i do zahraničí, vrací se jim  investice vložené do sebe samotných nebo ne?

„Jak komu. Například, dítě v 6-ti letech začne tančit v nějakém  klubu,  zůstává tam deset, patnáct let, dovrší  18-ti let, změní město a  má možnost bud najít jiný taneční klub,či dojíždět,  může se  uplatnit v reklamách, zkoušet castingy do různých tanečních skupin, kde jsou už  tanečníci  placeni. Ale to je pouze  ten nejšikovnější, jenom  ten, kdo  na sobě tvrdě pracuje, je  výrazná  osobnost a jde si za svým cílem, protože tanečníků,  řeknu to opravdu ošklivě,  je ‚habaděj‘.

Někteří mladí lidé by rádi chodili do kurzů, ale soutěžit se bojí. Jaké možnosti jim  CDO nabízí?

„Každá škola má své podmínky.  Někdy přijdete a jste rovnou zařazeni do soutěžních týmů, (ale jen do těch rekreačních,  tzn. žádná náročná choreografie, žádné náročné prvky, ale skupiny se jdou  reprezentovat na  jeviště). Naše  organizace má vytvořené tyto úrovně: rekreační tance, pokročilé  a vrcholové úrovně. Někde můžete jen chodit do kurzů a  nesoutěžit  vůbec.  Člověk se musí poptat a  nebát se.  U náborů je důležité,  aby trenéři  ‚odbourali‘ strach. Děti  si nevěří, přitom by moc rády tančily. Je dobré  vyzkoušet si aspoň jednu  nebo dvě lekce, dál to už záleží na trenérech, aby člověku pomohli nebát se.“

Roste v České republice zájem o tanec, nebo zůstává  počet zájemců zhruba stejný?

„Dá se říci, že každá  škola vyprodukuje pár šikovných tanečníků, kteří si založí svoji školu nebo   kroužky a takhle to jde pořád dál. Myslím si tedy,  že se  taneční školy spíše rozrůstají, je to v podstatě taková řetězová reakce. Lidé,  kteří  chodili někam tančit, se nechají inspirovat a poselství  tance  nesou dál.“

Jak celkově hodnotíte české tanečníky v porovnání  se zahraničím? Jsme lepší? Jsme horší? Jací jsme?

„Na mezinárodních  soutěžích zaměřených  na umělecké disciplíny  určitě patříme ke špičce. Mám teď na mysli oblast  amatérského  tance, ne profesionálního tance.  Extraligové tance ale již dosahují absolutně profesionálních měřítek, i když  se pohybujeme ve  ‚vodách amatérských‘. Úroveň  neuvěřitelným způsobem stoupá, to,  s čím jste vyhráli před deseti lety, by dnes bylo na úrovni dětské věkové kategorie. Je to tedy  spíše alarmující. Je vůbec v  pořádku  tato vzrůstající kvalita a náročnost?  Vyvstává otázka, pokud děti tak tvrdě trénují,  zda  ještě v patnácti  letech budou  mít tanec rády. Číhá na ně  nebezpečí vyhoření.  Dříve jsme tanec dělali se zájmem a na soutěže se jezdilo tak 2x do roka. Od šesti let se už může  jezdit na soutěže, dnes například streetový tanečník vyjede na soutěž klidně desetkrát  či patnáctkrát do roka, diskotékový tanečník to samé, je to opravdu náročné.“

Dá se říci, že Češi si stojí dobře  i na profesionální  úrovni. V čem tkví naše síla?

„Dříve se říkalo: ‚Co Čech, to muzikant‘.  Nevím,  jak to nazvat, ale my Češi máme schopnost pro něco se  nadchnout, to dokáže velká většina Čechů. Pak jsme „pracovité včelky“.  Máme syndrom, že pocházíme z malého rybníčku, kdo  chce něco dokázat, musí vydat  o to více energie a síly, protože ví, že to bude těžké.   Schopnost nadchnout se  a začít na sobě tvrdě  pracovat, ta je nám přirozená.“

Děkujeme za rozhovor

 

Eva Smolíková

Foto: archiv Evy Vlkové, Eva Smolíková

Taneční magazín