KoresponDANCE ze zámku, od sádek i z pivovarského dvoru

V létě to ve městech i na venkově žije open-air festivaly. Množství diváků na nich prožívá neopakovatelnou atmosféru. Taneční festivaly zůstávaly poněkud stranou. Ačkoli speciálně tanec bourá jazykové i kulturní bariéry a je kosmopolitním prostředkem dorozumění. A právě takové možnosti tance v praxi dosvědčuje a naplňuje festival KORESPONDANCE.

TANEČNÍ MAGAZÍN se letos poprvé vypravil do Ždáru nad Sázavou na již šestý ročník festivalu KoresponDANCE. A jak následující řádky dosvědčí i ten jeden den prožitý na zámku a v jeho okolí na vlastní kůži stál za to.

Děti, kreativita a léto

Samotné akci v krásném prostředí zámku i v jeho malebném okolí však již předcházela tradiční oblíbená předehra  festivalu. Tam všude totiž probíhal od pondělí 9. července do soboty 14. – dětský tvořivý tábor. A je velice dobře, že se ve Ždáru nad Sázavou myslí i na ty nejmladší. To samozřejmě festivalu přidává na přidané hodnotě.

Na děti – nejen na účastníky tohoto tábora – se ve Ždáru nad Sázavou hodně pamatovalo. Řada výtvarných dílniček, tvořivých koutků a množství zajímavých prodejních stánků. To všechno mohlo a mělo zaujmout i ty nejmenší.

Pochopitelně i dětem patřily prohlídky Santiniho skvostu architektury, zámku i procházky kolem Konvektského i Branského rybníku.

Všude to žilo

Jedním z klíčových projektů letošního KoresponDANCE bylo vystoupení mexického souboru Foco alAire, společné se seniory z Vysočiny. Řada odborníků i laiků očekávala obdobné spojení s netajenými rozpaky. Páteční večer však potvrdil, že i takto odvážná spolupráce je životaschopná.

Americkou kulturu prezentoval na KoresponDANCE – český interpret. Jeden z nejúspěšnějších českých tanečníků street-dance Wahe. Spolupracoval již se špičkou hip-hopové scény, kterou jsou: KRS One, Big Daddy Kane nebo 50 Cent. Pro KoresponDance si Wahe, společně s uskupením Bachtale Kale Phrala, připravil street-dance představení plné funkových a soulových rytmů. Svým způsobem reflektoval vývoj a styl společenských tanců z Ameriky šedesátých až devadesátých let minulého století. Tomuto projektu patřil podvečer ve finální den festivalu – v neděli.

Evropskou scénu naopak zastupovala street-akrobatická špička světa nového cirkusu Barely Methodical Troupe. Ti jsou známi jako laureáti několika mezinárodních cen. Jim patřila sobota v amfiteátru poblíž kempu Pilák. Tam kempovala i přespávala řada návštěvníků i hostů festivalu.

Naopak až z Mexika nás přiletělo pobavit již v úvodu zmíněné Foco alAire producciones – uskupení multitalentovaných umělců. Pražští příznivci KoresponDANCE se s nimi seznámili již při „ochutnávce“ na zámku v Troji koncem června. Jejich pestré kreace si již podmanily řadu světových festivalů. A ve Žďáru nad Sázavou jim – kromě zmíněné spolupráce se seniory z Vysočiny – patřilo i sobotní dopoledne.

V Praze se v areálu Trojského zámku prezentovalo rovněž ghanské uskupení Ghana Dance Ensemble. Na KoresponDANCE jim patřilo sobotní dopoledne. A téhož dne po poledni se jeho sólisté objevili v rolích lektorů workshopu na „Pivovarském dvoře“  v rytmu podmanivé africké hudby.

K vrcholům nedělního večera patřilo představení Gobi Dance Company „Volitant“. V čele s velkou osobností Ritou Góbi, jíž již dost dobře znají pravidelní návštěvníci pražské Alty i dalších pražských nonkonformních scén.

K vidění byly i další hvězdy oboru. Kupříkladu Kristián Mensa, Jiří Lösl, Mara Serina a mnoho i ještě více dalších. Na KoresponDANCE to prostě žilo!

Poučení, prezentace i zábava   

Na KoresponDANCE můžete buď strávit příjemně rekreační druhý prodloužený víkend prázdnin či dovolených. Anebo se jej také aktivně účastnit. Dlužno podotknout, že těch, kteří si zvolili tu druhou alternativu, bylo nepoměrně více.

Co si aktivní či teoretičtí vyznavači tance mohli zvolit? Měli možnost vybírat z přepestrého menu. Čekaly na ně tvořivé ateliéry pro publikum, nepřeberné množství workshopů, prezentace dlouhodobého projektu „Škola tančí“. Ale nikoli okrajovým se stal i výtvarný ateliér. Ten opět – jako již poněkolikáté – potvrdil, že soudobý tanec je syntézou pohybového i výtvarného kumštu.

Sobotní festivalový program například nekončil závěrečným představením. Pokračoval na KoresponDANCE Afterparty. Tempo určoval tanečník, choreograf, herec a hlavně skvělý DJ, J. K. Sanchez spolu s choreografem a tanečníkem Wahem. Umělci, producenti, produkce a zejména diváci festivalu, se stávali hlavními hvězdami festivalové párty. Prostě, zábava bez hranic. Hranic států, náboženství, ale také tanečních či hudebních stylů.

Vyvrcholením vzdělávacích aktivit byly prezentace a již tradiční „kulaté stoly“. Je podnětné, že na KoresponDANCE se tyto akce nestávají platformou úzkého kruhu (stále stejných) teoretiků a badatelů. Naopak, jsou demokraticky přístupny každému.

Pivo, palačinky, ryby i jazz

Festival nežil jenom tancem. Každá obdobná akce je i rejem stánkařů různých kvalit i charakterů. Musím uznat, že tamější stánkaři byli vybráni dobře. Nesetkal jsem se zde pouze se „zlatokopeckými“ manýrami. Naopak, i tak prozaický stánek, kterým je prodejce bezpečnostních zámků, si vymyslel a připravil interaktivní soutěž pro děti.

Stánky s pivem čepovaly správnou míru. Palačinky chutnaly (jen toho špenátu v těch slaných mohlo být za tu cenu poněkud více – a listového!). K dispozici byli i prodejci nejrůznějších suvenýrů. Ochutnat jsme mohli i kvalitní moravská vína. Dokonce i ta přívlastková!

Kromě tanečních a výtvarných programů na účastníky čekaly komentované prohlídky zámku, Santiniho architektury a vycházky s průvodci kolem místních rybníků.

Jistou raritou zdejšího ždárského zámku jsou i ohromné rybí sádky. Zde si můžete zdejší ryby i vlastnoručně ulovit. Prut vám propůjčí za 30,- Kč. A pokud budete chtít, tak vám na závěr i váš úlovek očistí či naporcují.

Závěrem nesmíme zapomenout ani na hudební programy. Na nádvoří zámku střídal folkové kapely soubor ve stylu hudby etno, aby následoval jazz v tradičnějším kabátku. A právě Old Timer Jazz Band pod vedením zkušeného trumpetisty Josefa Krajníka patřil ke špičce toho, co bylo v oblasti hudby na letošním KoresponDANCE uvedeno.

Myslím, že sobotní návštěva TANEČNÍHO MAGAZÍNU na KoresponDANCE potvrdila, že tento festival je něčím víc. Není pouhou honičkou z představení na workshop. Je neformálním setkáním i inspirací zároveň.

Mnoho prezentací a představení se odehrávalo na zámku na „Pivovarském dvoře“. Cestou na vlak jsem si dal přímo na náměstí skvělý tekutý produkt zdejšího minipivovaru REVOLTA. A zalitoval, proč není minipivovar (v duchu historických tradic) i na zámku? Zámku i festivalu by určitě slušel!

Možná, že se vůdčí a dobrá duše festivalu, jeho ředitelka, hraběnka Marie Kinski, nad tím pro příště zamyslí?

Foto: SE.S.TA

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

„KoresponDANCE“ – ze zámku na zámek!

Dvaadvacet kamenů nemusí být pouze v hodinkách… Anebo na šachovnici… A nechtěná připomínka Mistra Jana Husa.

Ve středu 28. června hostil Trojský zámek v Praze tiskovou konferenci a následné plenérové divadelní zahájení festivalu „KoresponDANCE 2018“, který brzy bude probíhat v jiném zámku – ve Žďáru nad Sázavou. Vše pod organizační a produkční taktovkou Centra choreografického rozvoje SE.S.TA.

A tato akce mezinárodního významu vypukne už poměrně brzy. Již v pátek 13. července! A náš TANEČNÍ MAGAZÍN je jedním z jeho klíčových mediálních partnerů. A bude – stejně jako ve středu v Troji –  při tom!

Samotné zahájení festivalu by mohlo nést klidně název jednoho z dramat Václava Havla – „zahradní slavnost“. Vše nejdůležitější totiž probíhalo v krásném exteriéru barokní zahrady dnešního Trojského zámku. Původně to nebyl zámek. V době založení se jednalo o letní vilu rodu Šternberků.

Po tiskové konferenci, kde ředitelka festivalu Marie Kinski a její spolupracovníci, z nichž je nutno vyzdvihnout Lenku Flory, která již patří ke stálicím festivalové dramaturgie, představili „KoresponDANCE 2018“. Zazněly odpovědi na dotazy žurnalistů i dalších hostů. Následovala neformální diskuse. A pak již se mohl prostor plně uvolnit zahajovacímu programu.

Slavnostní zahájení „KoresponDANCE“ v Troji mělo hlavní slogan: „Tři kontinenty, čtyři představení a 14 umělců“. A ten byl v míře více než vrchovaté naplněn.

Úvodní ukázková produkce byla asi nejexotičtější. Představil se v ní krátkými výstupy soubor „Ghana Dance Ensemble! A jejich program byl barevný nejen oblečením, ale i rytmy a tanečními rify. Obdivuhodná byla i jejich hudební sóla na darbuky.

Část Ghana Dance Ensemble již po vystoupení

Navíc historické prostředí barokních šternberských zahrad exotickému souboru a jeho kreacím dodávalo podivuhodný kontrast. To by asi Šternberkové nepředpovídali ani v nejfatasknějších snech…

Dalším sólistou středečního večera v Troji francouzský kontratenorista Sébestien Fournier. O jeho prestiži svědčí, že Francii reprezentoval na nedávné světové výstavě v Číně. Jmenovec slavné postavy z historie typografie rozhodně nezklamal. Jeho barokní árie naopak plně respektovaly prostředí a byly vrcholem celé produkce. Ostatně, jeho znělý hlas prokazoval prvotní praxi z kostelních sborů.

Sébestien Fournier si podmanil hlavně starší posluchačky…

Následující body zahajovacího éntrée pokračovaly v jižním traktu zahrady. A tím pádem si vynutily technickou přestávku, aby se tam diváci v klidu přemístili.

Jordi Galí letos nepracoval s kmeny, nýbrž s kameny a kamínky

A na jižním okraji zámecké zahrady, blíže Vltavě, čekal pravidelné fanoušky „KoresponDANCE“ starý dobrý známý. Španěl Jordi Galí, který tady v zámecké zahradě v roce 2016 postavil ohromný dřevěný artefakt. Jeho předloňské vystoupení sklízelo – již v průběhu stavby – hlasité ovace. To současné nemohlo! Nikoli z důvodů nekvality! Galí totiž předloni pracoval s kmeny (stromů). A nyní s kameny (a kamínky)! Ta jeho práce však byla tak hodinářsky cizelérská, že by ji poničil robustnější závan větru. Proto si ovace vysloužilo jeho „22 kamenů“ až na samotný závěr.

Pokrývky hlav mexických tanečníků tak trochu připomínaly posměšnou korunu Mistra Jana Husa při upálení

A opět přesun obecenstva. Tentokrát závěrečný. A poněkud kratší. Pouze na centrální bod zahrady, ke kašně.

Píseň Mexiko rozproudila krev v žilách i těm nejmladším návštěvnicím

A zde již celý program vrcholil. Zhruba čtyřicetiminutovým vystoupením souboru „Foco alAire“ z Mexika. Šlo o delší „nenucený výsek“ z jeho etno-programu „LOStheULTRAMAR“. Bylo to strhující. Netradiční (alespoň v našich zeměpisných šířkách) mexické tradice i temperament. Vše bylo v obdivuhodném tahu a rytmu. Pouze pokrývky hlavy mexických umělců tak trochu evokovaly posměšnou papírovou korunu s níž byl upálen Mistr Jan Hus. Asi to nebylo záměrem… Ale každému Čechovi, který ctí historii, se to muselo nutně připomenout. Kladem vystoupení „Foco alAire“ bylo i to, že posluchači zde konečně poznali pravou melodii písně „Mexico“. V Čechách a na Slovensku zdomácněla v podání Evy Pilarové či tria Achil-Zachar a Bolek. Ale ti všichni již přejali upravenou a zmodernizovanou verzi skupiny Les Humphries Singers a nikoli tento původní mexický lidový originál…

Umění mexických tanečníků vzdávaly hold i místní terakotové sochy

Myslím si, že Trojský zámek byl v onu středu zaplněn různorodými kreacemi, rytmy i hudbou a tak tomu má být. Každý si tady mohl nalézt něco bližšího svému srdci, naturelu i momentální náladě. Prostě, nic není jednobarevné…

Určitě to byl v neposlední řadě z Prahy dobrý signál pro diváky, zájemce i účastníky workshopů: přijeďte 13., 14. a 15. července do Žďáru nad Sázavou na již šestý ročník „KoresponDANCE“!

Foto: SE.S.TA, autor článku a Martina Vaňková

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN