Soutěžní večery s tancem se pomalu chýlí ke konci přesně jako přichází také konec roku 2021. Semifinále! Tentokrát přineslo nečekané překvapení, za které byl zřejmě trošku zodpovědný covid. Nevyřazovalo se! (Covid totiž některé páry předčasně vyřadil sám).
Tančily se opět dva tance, a to ty, které tyto páry zatím nepředvedly. Ale znovu platilo, že každý pár tančil jeden standard a jednu latinu. Viděli jsme rumbu, sambu, slowfox, paso doble, waltz a quickstep.
Porotci byli barevně sladěni v červeno černé, což napovídalo, že půjde o nějaký společný tanec a také šlo. Na úvod večera zatančila porota, a to v pěkně ostrém tempu. A kromě toho se také stali mentory jednoho z párů.
Porota sehrála tento večer významnou roli
A jak to vypadalo?
Martina Viktorie Kopecká a Marek Dědík
Velmi hezké, romantický příběh, dokonce s houpačkou, kterou potom Richar Genzer využil, aby vyzkoušel její pevnost. Martina se zlepšuje, Richard Genzer to komentoval slovy, že pokud by bylo ještě dalších dvacet kol, tak by vyhrála. (Ale kdo ví, protože finále je za dveřmi). Tatiana Drexler ocenila kvalitu chodidel, pro Jana Tománka byl tanec velmi elegantní, líbilo se mu i postavení. Zdeněk Chlopčík hovořil o kostrbatém víření, průběh pohybu byl ale prý excelentní. (body 8,8,8,8)
Tomáš Verner a Kristýna Coufalová
Jako vždy krásné, hluboký umělecký zážitek. Tomáš překypoval energií a emocemi. Tatiana vnímala emoce i krásu, ale vytkla pokrčené nohy. Jan Tománek dokonce řekl, že v Tomášově tanci je vždy něco navíc, ale málo předsunutá pánev. Zdeněk Chlopčík byl mentorem páru, takže poděkoval Richard Genzer se hlouběji nevyjádřil, byl spokojený. (body 10,9,10,10)
Jan Cina a Adriana Mašková
Tatiana Drexler si vzala během tréninků Jana Cinu pěkně do parády, ten řekl, že mu některé pohyby donesly i bolest, ale na jeho tanci to bylo znát. Krásné. Richard Genzer řekl totéž, krásné, Tatiana porovnala výkon páru s tréninkem, Jan Tománek řekl, že všechny nedostatky byly přebity. A Zdeněk Chlopčík viděl nádhernou rumbu, emoce ale i malé technické nedostatky. Přesto bylo hodnocení vysoké. (body 10,10,10,10)
Martina Viktorie Kopecká a Marek Dědík
Samba Martiny byla pro všechny překvapením. Od odvážných šatů počínaje až po skvělý výkon. Zvedačka na konci divákům až vyrazila dech. Richard Genzer pochválil super zvedačku a zdůraznil pokrok Martiny, pro Tatianu Drexler to byl překvapivě dobrý výkon. Jan Tománek řekl, že Martina překonala sama sebe (body 9,8,9,8)
Tomáš Verner a Kristýna Coufalová
Romantika, elegance, ladnost, plynulost, to všechno nejlépe vystihuje Tomášův waltz. Richard Genzer řekl, že tento waltz se mu uloží hluboko do paměti. Tatiana Drexler nevytkla nic, prý nebylo co, Jan Tománek ocenil opravdovost tance a tento waltz označil za nejlepší tanec letošní StarDance. Zdeněk Chlopčík řekl – nádherné, skvělá rovnováha. (body 10,10,10,10)
Jan Cina a Adriana Mašková
Nevím, co na to na slovo vzatí odborníci, ale pro mě byl nejkrásnější tanec letošní StarDance právě Honzův quickstep. Běžená řada se skokem připomínala spíše jakési hrací figurky pro děti, než živé bytosti z masa a kostí. Člověk se zasní a jaksi ztratí pojem o reálném světě. Ale porota si bystré oko udržela. Richard Genzer litoval, že se tanec rytmicky rozsypal. Tatiana Drexler ocenila vysokou uměleckou hodnotu, ale trpěla prý rytmika. Janu Tománkovi se líbila první třetina tance, pak to byl prý návrat do starých kolejí a poslední třetina už obsahovala nepřehlédnutelné chyby, Zdeněk Chlopčík sice pochválil krásu a lehkost, ale neodpustil rytmus, rytmus a zase rytmus. (body 9,9,9,8)
Vyhlašovaly se postupující páry jako vždycky. Martina byla nesmírně překvapená. Zkušený Marek Dědík možná tušil, co poslední večer znamená, ale radoval se také. Napětí, které naši moderátoři vždy umí vystupňovat, tentokrát doneslo pro páry velké překvapení – postoupili totiž všichni. Radost rozhodně nebyla hraná, protože toto nikdo netušil, dokonce přišla i hosteska s dary pro loučící se pár.
A před námi je již jen poslední večer – páry zatančí čtyři tance a nakonec společný valčík na rozloučenou.
Šestý večer započal opět covidovým překvapením. V porotě tentokrát chyběl Zdeněk Chlopčík, nemoc si vybrala právě jeho a nahrazen byl Václavem Kunešem, který již porotoval v deváté řadě.
Marek Eben: „Nedávejte příliš vysoké známky, nebo se Zdeňkovi přitíží!“
Tančil se waltz, samba a slowfox. Tento večer neměl žádné zadání, páry se mohly věnovat tanci. Tanečníci všeobecně považují slowfox a sambu za obtížné tanci. Co tedy na to naši soutěžící?
Martina Viktorie Kopecká a Marek Dědík
Farářka Martina zahájila první tanec. Tentokrát se opět zdála velice ztuhlá, nejistá, jakoby se vůbec necítila dobře. Ostatně tato ztuhlost byla vidět i během posledního tance, kdy páry zatančily ve skupinkách. Vedle uvolněných tanečníků působila Martina, jakoby tam vůbec nepatřila a octla se tam spíše omylem. Richard Genzer trošku nelichotivě řekl: Martino, Vy rostete jako bambus. Samozřejmě myslel její výkony, ale Martině se ve tváři zračil poměrně smíšený výraz. Tatianě Drexler se nelíbila práce chodidel a pohyb do prostoru. Zase ty nohy! Janu Tománkovi neušla strnulost a Václavovi Kunešovi také neseděly nohy. (26 bodů)
Tomáš Verner a Kristýna Coufalová
Talentovaný Tomáš pochopitelně zvládl slowfox velmi dobře. Sem tam nějaká technická chybička, ale to se přece dá odpustit. Ovšem ne tak porota. Tatiana Drexler ocenila kontakt v páru a tanec pochválila, ale Jan Tománek kritizoval vystrčený zadek. Na druhou stranu řekl, že je Tomáš odvážný mladý muž a odpouští mu to. Však také dal desítku!!! Jenže studenou sprchou pro všechny byl verdikt Václava Kuneše, který dal jen 7!
V sále to zašumělo. Václav nehodnotil a Tereza Kostková sama podotkla, že toto by si nechala vysvětlit! A Marek Eben se neubránil slovům, že se tanečníci mohou těšit, až se vrátí kat Zdeněk. Ten je ještě hodný. (35 bodů)
Jan Cina a Adriana Mašková
Rychlá samba je pro hubeňoučkého Jana Cinu jako stvořená. Tentokrát si dal pozor na rytmus a hned bylo hodnocení lepší. Richardovi Genzerovi se líbila práce pánví a Václav Kuneš pronesl, že Honza je prostě živel. (34 bodů)
Tereza Černochová a Dominik Vodička
Tereza předvedla rytmicky správný slowfox, a jak víme, je to těžký tanec a porota byla opět nadšená. Inu, Tereza umí. Jan Tománek byl nadšený, výkon označil za úžasný a skvělý. Václav Kuneš dokonce prohlásil, že Tereza zpívá pohybem. Ale neušlo mu, že v sólo tanci je nejistá. Na rozdíl od Jana Tománka, který dal 10 bodů, Václav Kuneš dal jen 8! To by snad neudělal ani kat Zdeněk. (36 bodů)
Andrea Sestini Hlaváčková a Jakub Necpál
Andrea předvedla velice zdařilý tanec, pro sambu byla náležitě učesaná a Tereza Kostková ji označila jako „Bardotku“. Michal Necpál ještě stále marodí, a tak Andrea už vcelku lehce zvládá střídání tanečníků z rodiny Necpálů. Z tance sršela energie, radost, úsměv. Andrea je zvyklá vydat mnoho energie a bylo to znát. Richard Genzer ocenil ženskost a půvab. Václav Kuneš pochválil, prý je to čím dál lepší. Pro Jana Tománka byla Andrea krásná panenka s čertem v těle. Tentokrát zase Václav Kuneš dal nejvyšší známku. Člověka napadá, že snad chtěl být celý večer opozicí pro zbytek poroty. (33 bodů).
Mirai Navrátil a Lenka Nora Návorková
Velmi dobrý výkon! Rytmika výborná, ale u hudebníka to spíše očekáváme. Mirai se snažil být i rovný v zádech, Tatianě pro radost. Richard Genzer radostně ohodnotil, že se Mirai hodně zlepšil, tedy jeho slovy – „hodně přidal“. Atˇ už se Mirai snažil být rovný sebevíc, Tatiana suše konstatovala, že si už na Miraiův rám zvykla, ale hrbatý je pořád. I Jan Tománek se přidal, že rám by bylo dobré zlepšit. Václav Kuneš se nijak výrazně nevyjádřil, prý se Mirai lepší. (31 bodů)
Souboj týmů: charleston – Golden Nugget
Pro pobavení diváků byl výbornou tečkou na konci pořadu. Marek Zelinka, coby cirkusák, se pod tanec výrazně podepsal. Porota měla problém tanec ohodnotit. Nejsou přesně daná pravidla, takže co s tím? Zbývá jedině subjektivní dojem. Mluvčím za porotu byla Tatiana: „Nerozumím charlestonu vůbec. Ale dohodli jsme se dát bod druhému týmu.“ (Jaksi subjektivní dojem vyvolal lepší, možná to bylo celkovou uvolněností týmu). Týmy mezi sebou byly taky vstřícné: První tým: „Přejeme Vám bod“. Druhý tým: „Když jste tak velkorysí, odpouštíme Vám všechny chyby, které jste tam udělali.“
Rozhodnutí:
Divácké hlasování poslalo z kola ven Andreu Sestini Hlaváčkovou a Jakuba Necpála. Jakubovi bylo spíše líto, že nepostoupil, protože jeho bratr tím pádem skončil. Andrea se chtěla probojovat do charitativního kola (příští týden se tančí pro vozíčkáře, tedy ne s vozíčkáři, snad kvůli bezpečnostním rizikům), Andrea tedy končí těsně před, ale líto jí to nebylo. „Rodina Necpálů si se mnou zatančila 3 na 3, pravila s úsměvem krásná „Bardotka“. Jak řekl Marek Eben: „Přijdeme o standardní úsměv“.
Chtěl jste přestat kouřit, abyste si kvůli StarDance vylepšil kondičku. Povedlo se?
„No, chtěl jsem spíše ubrat a to se povedlo. Těžké to pro mě je.“
Vaše osoba coby ztělesnění prince a Veronika coby několikanásobná vítězka všech možných soutěží, jste jistě adepti na vítěze! Očekává se od Vás výkon. Neměl jste z toho trochu strach? Přemlouvali Vás?
„Já jsem si říkal, že jsou v soutěži mladí a já jsem stará osoba, ale zjistil jsem postupně, že i Ti mladí se tady trochu zadýchají a to mi dělá dobře. A trošku bylo na počátku i malé poranění nohy“ (Pavel Trávníček během rozhovoru opravdu přešlapoval a noze ulevoval,)
Během tiskové konference, jste se vyloženě obracel na partnerku a to, co řekla bylo svaté. Je to opravdu tak i v životě, že jste takový princ pro ženy?
„Ale asi úplně ne. Byl to takový řečnický vtípek, no.“
Vaše slavná scéna z Popelky s Helenou Růžičkovou, to je asi nezapomenutelné. Jak ji vnímáte?
„Tehdy to řekli jen Heleně, mně ne. A skutečně mě jednou rukou popadla a odnesla. Navíc prý odpověděla: „Unesu ho jako prd“. A zajímavost je, že Helenu unesl jen Jirka Hrzán. Byl malý a nebyl ani vidět. Vypadalo to, jakoby Helena plula sama vzduchem.“
Jak zvládáte tréninky?
„Každý den mě bolí úplně všechno. Když začnu trénovat, zase to přejde a to znamená, že člověk se hýbat má.“
a Veronika Lálová
Mám dojem, že jste adepti na vítěze… princ a mnohonásobná vítězska..
„Ježíšmarjá, to slyším úplně poprvé, já se tedy nepovažuji za adepta na výhru, budeme dělat, co je v našich silách, co je vůbec možné, to asi ano, ale ambice nemám žádné!“
Přesto, diváky napadne ledacos. Cítíte nějaký tlak na svou osobu?
„Ne, vůbec, to vůbec ne…. budu ráda, když Pavel zvládne a předvede to nejlepší, co dokáže, to mi stačí.“
A jak se Vám tedy trénuje a tvoří choreografie?
„Všechno v rámci možností, které jsou dané. Samozřejmě Pavel nějaký věk už má, takže všechno přizpůsobuji tomu, aby to nějakým způsobem zvládnul, něco dělat můžeme a něco nelze a v tomto věku to zvládat tak, jako to dokáže on, je výborné!!!“
Co kdyby přišla komplikace a nastal trénink v rouškách?
„Ale! To by nás už asi zabilo všechny, i ty mladé!“
Můžeme se také těšit na legendární Popelku?
„Ano.“
Tomáš Verner
Co by bylo Vaše vysněné povolání, kdybyste nebyl sportovcem?
„Já bych byl vždycky sportovcem, možná jen kolektivním sportovcem, například“.
Co se Vám honilo hlavou při nabídce účinkování ve StarDance?
„Těším se, protože my krasobruslaři jsme si po výkonu s porotou nemohli povídat, nebyla tam žádná interakce.“
Co si myslíte o Vašem vylosovaném tanci- samba?
„Nepochopil jsem, zda dělám atletiku, nebo taneční sport. Hm. Nefunguje mi tělo tak, jak se po mně tady chce.“
Hm. Jaký trénink byl více náročný?
„Je sport, pak krasobruslení a pak tanec. V krasobruslení jsou trojité a čtverné skoky, možná je to atletika, ale také umělecký dojem. U tance se jeví, že jde jen o umělecký dojem, ale to není pravda. Nedá se nic ošidit, bohužel. Připadám si na parketu tak trochu nahý.
A v neposlední řadě! Při tanci získáte lepší kondičku než při ranním běhu!“
A kterým směrem povedete svého syna? Tanečním nebo sportovním?
„Chtěl bych, aby uměl bruslit, běhat, hrát fotbal, tenis, třeba gymnastiku a pokud zkusí i tanec, budu jedině rád.“
a Kristýna Coufalová
Stala jste se vůbec první královnou tanečního parketu. A pak trošku odmlka. Jak to?
„Začala jsem závodně tančit s Robinem Ondráčkem v DSP Kometa Brno. Dostudovala jsem vysokou školu a stala se maminkou dvou dětí.“
A jak vzpomínáte na StarDance tehdy?
„Bylo to jako někde na táboře. Sranda, zábava, k tomu úkol – naučit se tanec během týdne.“
Tančíte ještě s Romanem Vojtkem?
„Spíše si napíšeme k narozkám!“
Marika Šoposká
Co Vám evokuje StarDance?
„Radost, těšení se a dobrou energii z tance!“
Co vnímáte jako největší úspěch ve Vaší kariéře?
„Nejvíce si vážím nízkorozpočtových záležitostí, které diváci ani moc neznají. Vzpomínám na film Bába, který vyhrál studentskou sekci v Cannes.“
Otextovala jste také několik písní…
„Tak jako mám ráda tanec, mám ráda i hudbu, to k sobě patří. Ale neumím vlastně zpívat, s textováním to byla trošku náhoda, ani se sama nepovažuji za textařku..“
a Robin Ondráček
Co evokuje StarDance ve Vás?
„Je to komplexní zážitek. Zábava, také mě baví vyučovat tanec. Je to radost a také je to náročné, samozřejmě.“
Marika má vztah k hudbě. Mluvila Vám do výběru hudby?
„Poslala mi pár písniček, které se jí líbí, ale na vybrané tance se bohužel moc choreografie stavět nedala. A tak se mě sama zeptala, jestli má vůbec mluvit do výběru….“
Co považujete za dobrou volbu?
„Zrovna trénujeme Cha-chu a mám z toho dobrý pocit a také, myslím, je dobrý Quick-Step. Tak uvidíme!“
Původně si STANISLAVU JACHNICKOU vybavuji ještě z DAMU, pod dívčím jménem Šťastná. A dá se říci, že na první pohled působí šťastně dodnes. Abych to čtenářům TANEČNÍHO MAGAZÍNU poodhalil blíže – a současně jsme společně zavzpomínali nejen na její profesionální taneční kariéru – nabídl jsem této herečce i uznávané dabérce prostor v rozhovoru.
A začali jsme zrovna nikoli šťastnou realitou:
Aktuálně se nedá opominout složitá situace kolem divadel a kultury všeobecně. Vidíte Vy sama pro kulturní život vůbec nějaké výraznější světlo na konci tunelu?
„Při svém vrozeném optimismu, vidím vždycky světlo na konci tunelu. Nepříjemné je, že nevíme, jak ten tunel bude dlouhý a jestli se v něm neocitneme za půl roku znovu? Ale člověk musí mít nějakou naději, která je motorem pro přežití téhle situace. Po jarní karanténě jsme v divadle netušili, jestli se nám publikum vrátí. Stále nebyla situace úplně v normálu a lidé nevěděli, zda se představení uskuteční. A tak koupi vstupenek nechávali na poslední chvíli a my nikdy nevěděli, kolik přijde diváků. Ale byli jsme připraveni hrát za každou cenu i pro málo obecenstva. Lidé seděli v rouškách a podle závěrečného potlesku, který trval déle než obvykle, jsme pochopili, že jsou šťastni a vděčni, že mohou být součástí živé kultury. A ne jenom té internetové nebo televizní. I z tohoto důvodu věřím a doufám, že se k nám diváci zase vrátí. V létě jsem hrála na Kampě představení ,Meda´ o Medě Mládkové. A její manžel pronesl památnou větu, která je napsaná i na zdi Musea Kampa: ,Přežije-li kultura, přežije národ.´“
Jak Vy osobně kompenzujete současnou absenci vystoupení a natáčení?
„Nijak. Beru to jako, že mám prázdniny. A o prázdninách člověk přece není nervózní, že nemá práci, ale věnuje se jiným věcem. Třeba sportu, čtení, vaření, procházkám. Občas dostanu práci v dabingu, kde jsem ve studiu sama a za sklem je zvukař. Nebo jsem teď, pro Vršovické divadlo MANA, kde také hraji, natočila podcast.“
Je obecně známa Vaše taneční minulost. Kde jste prováděla vůbec první baletní či taneční krůčky?
„Od první do deváté třídy jsem třikrát týdně chodila do Lidové školy umění na obecnou přípravku, klasický balet a lidovky.“
Navštěvovala jste také obligátní taneční?
„Ano navštěvovala a ráda. Chodila jsem do ,Repré´ čili Obecního domu. A na zápis do těchto prestižních tanečních jsme, s maminkou, čekaly od pěti hodin ráno! Při lekcích, ale ani tak nešlo o to naučit se taneční kroky, jako spíš seznámit se s nějakým klukem. Bavilo mě to a byla to velká zábava – dámská volenka a moje načančaná maminka jako garde. Tuhle společenskou záležitost, sešněrovanou pravidly, jsem si kompenzovala řáděním na diskotékách. Tančila jsem třeba tři hodiny v kuse a snažila se za pochodu pochytat nejnovější trendy a styly.“
Kdo nebo co Vás tehdy později zavedlo do vyhlášeného tanečního VUSu?
„Do VUS UK mě přivedla Eva Jeníčková, se kterou jsem chodila do Lidové školy umění. Byla velmi talentovaná. Naše lektorka paní Homolová jí na jednom našem vystoupení představila Janu Hartmanovi a ten ji vzal do VUSu. A to ona mi dala vědět, když byl vyhlášen konkurz do přípravky souboru. Přijali mě. A asi po roce jsem se dostala i do základního kádru. Na tehdejší socialistické poměry to byl velmi moderní soubor, který hodně točil a cestoval do zahraničí. Točili jsme hlavně víly v pohádkách, tanečnice v zahraničních filmech nebo i ,company´ pro zahraniční hudební klipy. Největším zážitkem pro mě byla měsíční stáž v Contemporary dance school v Londýně.“
Co Vám tanec dal pro další uměleckou kariéru a i pro tu civilní?
„Tanec mi dal disciplínu, emoční otevřenost, respekt a vnímavost k tělu svému i kolegů. Na rozdíl od herectví si zde nemohu pomoci slovy. O to pravdivější a citlivější musí být emoce, kterou musím najít uvnitř sebe a přenést ji na diváka. Což je velká průprava pro herectví. Velkým přínosem je, nejen na jevišti, ale i v civilu, dobrá koordinace pohybu a ovládání těla. A v neposlední řadě je teď pro mě jednodušší ztvárnit taneční role v činoherním představení. Třeba v divadle ABC tanečnici argentinského tanga v ,Drž mě pevně, miluj mě zlehka´ anebo v ,August, august, august´ naopak tanečnici samby a konečně v ,Tančírně´ – tanečnici procházející tanečními styly od roku 1918 do 2018. Můj poslední počin, kde jsem spojila tanec s hereckou nadsázkou, byla akce ,Roztančené divadlo´ ve Vinohradském divadle.“
S Jiřím Hánou v inscenaci divadla ABC „Drž mě pevně, miluj mě zlehka“
Na jaký žánr tance se ráda podíváte v televizi či naživo v divadle?
„Na jakýkoliv, který má nápad a kvalitní provedení a tanečníci do toho jdou se zápalem, emocemi a energií na 200 %. Například se chystám (až to bude možné) na nedávno premiérované ,Bon Appetit´ v ND, které režíroval můj bývalý, velmi talentovaný kolega z VUSu Jan Kodet. A moc se těším, protože ukázky byly úchvatné.“
Jednou z Vašich prvních filmových rolí byla postava Olgy v nonkonformním snímku Oskara Reifa „Postel“. Vyhledala jste si tehdy tento poměrně netradiční projekt sama? Anebo si tvůrci zvolili Vás?
„Tento, jak hezky říkáte, ,netradiční projekt´ měl obrovské ambice. Scénář vyhrál 2. místo v soutěži v New Yorku. Za kamerou stál Igor Luther a zaštiťovaly ho velké produkce. Takže i casting byl náročný a měl několik kol. Proto jsem byla velmi překvapená, že mě nakonec vybrali. Samotné natáčení bylo soubojem mezi režisérem Reifem a kameramanem Lutherem. Film je totiž černobílý, hodně si hraje se světlem a atmosférou. Režisér i kameraman měli svoji představu, ze které nechtěli ustoupit. Tím se dokončení o pár let protáhlo. Nicméně, je to ve výsledku skvělý film, oceněný několika cenami například v Cannes, Seattlu anebo Českým lvem.“
V „nováckém“ nekonečném seriálu „Ulice“ hrajete postavu Denisy Mastné, trvale zapojené do byrokratického a politického aparátu. Jaké máte v běžném životě zkušenosti s úřady i politikou?
„S politikou nemám zkušenosti žádné a ani v tom směru nemám ambice. Co se týče byrokracie, tak mám zkušenosti asi jako každý, kdo přijde na úřad. Třeba si jdete pro razítko, ale to nedostanete, když nemáte papír od tamtoho. Ale ten nedostanete, když nemáte povolení od támhletoho a ten tamten není zrovna v úřadě a neví se, kdy bude. Anebo to má schvalovací lhůtu 30 dnů, ale když vidí, že na to spěcháte, tak se lhůta z nějakého důvodu ještě protáhne. No, jen o tom mluvím, už jsem vytočená. 🙂 “
Doma
Podstatnou částí Vaší filmové práce je i dabing. Jak Vám vyhovují současné způsoby práce? Někteří kolegové si stěžují, že se již často nenatáčejí souběžně ani dialogy, že každý herec namlouvá vše individuálně…
„Moc ráda jsem chodívala na Kavčí Hory, kde se dabing natáčel po smyčkách. To znamená stále se dokola opakovala krátká sekvence několika vět, dokud jste jí nezahráli a neřekli perfektně. A ve studiu bylo tolik lidí, kolik jich ta scéna obsahovala. Odpovídali jsme si vzájemně a mělo to punc autenticity. Když jsem dabovala náročnější dialog a nešlo mi to, tak jsem si říkala, že to třeba bude těžké i pro kolegu a nebudu v tom sama. A naopak, když šlo o komediální dialogy, tak nás to tak vyhecovalo, že jsme občas úpravci vylepšili pointu. Dneska jsem ve studiu sama, třeba i jen 15 minut a mohu jet do dalšího studia. Stejně jako zkrácená doba ve studiu se ale, bohužel, zkrátilo i finanční ohodnocení. 🙁 .“
Prý jste si oblíbila poměrně netradiční sportovní odvětví – thajský box. Co Vás, křehkou ženu, k tomuto mužnému sportu přivedlo?
„Tady Vás jen opravuji – nedělala jsem thai box, nýbrž kickbox. Hledala jsem něco, kde bych si zlepšila, po porodu, fyzičku a hrozně mě nebavily různé formy aerobiku nebo dámského posilování. Tréninky kickboxu mě vždycky úplně zničily, což mi vyhovovalo. Trénovala jsem třikrát týdně. Ale do ringu na zápas jsem si nikdy netroufla. Vzhledem k mému povolání jsem si chtěla udržet obličej bez šrámů a spokojila se jen s těmi náročnými tréninky.“
K jakým dalším sportům máte blízko? Aktivně anebo divácky?
„Na sport v TV se dívám jen, když je olympiáda nebo nějaké MS. A na živo chodím fandit synovi, který hraje profesionálně volejbal za Odolenu Vodu. Já sama jsem se sportem začala až v hluboké dospělosti. Trochu lyžuju, jezdím na kole, dělám spinning, lezu na stěně, občas se potápím… A před čtyřmi lety jsem, právě díky synovi, začala s volejbalem.“
S volejbalovým míčem
V pardubickém angažmá byl s Vámi souběžně i populární, předčasně zemřelý, Vladimír Čech. Nepřivedl, vás ostatní kolegy, k jeho milovanému minigolfu či turistice?
„Na Vláďu vzpomínám moc ráda. Kromě pardubického angažmá, jsme se potkali i v zájezdové hře ,Duchu, jsi přítomen´ a pár let jsme spolu hráli i v ABC a Rokoku. Uměl moc krásně a vtipně vyprávět o svém putování po Čechách, ale k turistice mě nepřivedl. Přivedla jsem se na cesty sama, když jsem ušla 120 km dlouhou pouť do Santiaga de Compostella. Ale co jsem díky Vláďovi zkusila je ,Woodkopf´. Jezdila jsem, s partou absolventů DAMU, na vodu. A Vláďa tam, z recese ještě s pár kolegy, založil nový sport ,Woodkopf´. Spočívá v tom, že se dva, je jedno, jestli muž či žena, postaví proti sobě s dvoumetrovou fošnou na hlavě a snaží se ji tomu druhému shodit. Nesmí se ale ani tělem, ani svou fošnou, dotknout soupeře. Vyžaduje to ,placatou hlavu´ a soustředění.“
Na civilním snímku na výletě
Co můžete prozradit ze svých současných profesních i civilních plánů, pokud tedy vůbec nyní plánovat lze…
„Teď bych řekla ,vím, že nic nevím´. Pracovní plány se posouvají, divadlo teď posílá termíny od ledna… Mám nějakou práci domluvenou na jaro a pak na červen. Spíš bych, touhle cestou, pokorně naplánovala čtenářům pár kulturních tipů.
Až to bude možné, tak vás moc ráda uvidím ve Vršovickém divadle MANA na představení ,Ta třetí´ a ,5 za 1´. Anebo v divadle ABC na ,Tančírně´, či v Rokoku na ,Čapkovi´.“
Děkujeme za upřímný rozhovor, za závěrečné divadelní tipy a přejeme hodně trpělivosti a mnoho zajímavých rolí i výzev v, ne zas tak dalekém, budoucnu.
