Rusalka – Taneční magazín

Ostravská divadelní Továrna na sny rozjíždí druhou vlnu prodeje vstupenek

15. ročník festivalu Dream Factory

Patnáctý ročník divadelního festivalu Dream Factory Ostrava odstartuje ve čtvrtek 25. května a během deseti dní představí to nejzajímavější z tuzemských divadelních počinů, doplněné také o zahraniční hosty. Hlavní program bezpochyby uspokojí fanoušky klasické činohry založené především na vynikajících hereckých výkonech, ale nezapomíná ani na odvážnější divadelní fajnšmekry, kterým nabídne alternativnější zážitky z československé nezávislé scény.

„O festival je každoročně velký zájem, z čehož máme nesmírnou radost, ale to, co se stalo při spuštění prodeje letos, jsme nečekali ani v našich nejdivočejších snech. Vstupenky na představení Dejvického divadla Fifty byly kompletně pryč do dvou minut od zahájení předprodeje,” uvádí ředitel festivalu Tomáš Suchánek a dodává: „Věrní festivaloví snílci vzali útokem i mnohá další představení. Taková lavina zájmu překvapila i nás samotné. O to víc nás těší, že záštitu nad jubilejním 15. ročníkem převzal právě Ivan Trojan.” Zájemci, kteří snad v lovu vstupenek nebyli úspěšní na první pokus, nemusí truchlit, protože ve středu 3. května v 15 hodin uvolní pořadatelé zpět do prodeje nevyzvednuté rezervace a akreditační vstupenky. Kompletní program 15. ročníku najdou diváci na www.dfov.cz.

Festivalová dramaturgie se mimo ústřední téma, které letos zní Blízko od sebe, také každoročně zaměřuje na vybranou osobnost českého divadla, s níž chce ostravské publikum komplexněji seznámit. Tímto výrazným umělcem se letos stal režisér Jakub Čermák a během zahajovacího víkendu mohou diváci poznat tvorbu režisérova uměleckého gangu Depresivní děti touží po penězích na tři způsoby. O páteční předehru se postará projekce záznamu online inscenace (memento) MOR v kinosále DK Poklad, která vznikla ještě v pro divadlo nepříznivých pandemických dobách. Po Moru bude v sobotu 27. května následovat nekompromisně krutá, a přesto místy až dojemná groteska Očistec si zaslouží každý, ve které exceluje Zuzana Bydžovská v roli stárnoucího prezidenta. „Jakkoli by se mohlo zdát, že účinek politické satiry o dnes již bývalém prezidentovi může být už dávno passé, hra samotná se dotýká mnohem hlubších věcí, než jen konkrétních skandálů jistých osobností, což dokazuje i 3. místo v mezinárodní dramatické soutěži Nová drama 2022. Výsostnou předností této velmi trefně nekorektní inscenace jsou navíc skvostné herecké výkony,” doplňuje dramaturgyně Sylvie Vůjtková. Krom fantastické Zuzany Bydžovské v hlavní roli se můžete těšit na Vandu Hybnerovou coby zoufale nešťastnou, a přesto stále milující prezidentovu manželku, nebo na Daniela Krejčíka představujícího až dojemně oddaného mluvčího. Na problematické (nejen rodinné) vztahy v nejvyšších patrech politiky naváže inscenace Kdo zabil mého otce. Jevištní adaptace slavné francouzské literární zpovědi Édouarda Louise odkrývá vztah, do kterého patří stejným dílem vzájemné zraňování, neporozumění, vztek i láska. Jak ve světě plném chlapské pýchy, tvrdosti a strachu projevit cit, vám ukáže Daniel Krejčík v hlavní roli v neděli 28. května.

Témata jako nepochopení a netolerance se prolínají i dalšími inscenacemi hlavního programu. Vykouření Divadla Husa na provázku reaguje na události kolem skandálního uvedení hry režiséra Olivera Frljiće, kdy příznivci politického hnutí Slušní lidé vtrhli na jeviště a přerušili dle jejich názoru nevhodné představení. Režisér Jiří Havelka však nehraje o této ojedinělé události, ale bere si ji jako východisko, které mu slouží k vytvoření nesmírně hravého a místy dost bizarního, a přesto neskutečně výmluvného obrazu lidské omezenosti. Režisérka Daniela Špinar si ke své výpovědi zas propůjčila archetypální příběh Rusalky, který přetvořila ve zneklidňující drama lidské identity. O tom, jak je někdy těžké přiznat si, kdo jsem, a někdy zas respektovat to, čím chtějí být druzí, bude vyprávět inscenace Divadla Letí hladní vodina: Rusalka. Současnou adaptaci staršího příběhu představí také další pražské nezávislé divadlo Lachende Bestien. Novela Heinricha von Kleista vypráví příběh muže, kterému se stane křivda, a když mu v jeho boji za spravedlnost legální prostředky nestačí, uchýlí se k násilí. Michal Hába a Šimon Spišák v Kohlhaasovi nenabízí pouze novou interpretaci, ale autorský komentář, který si s předlohou hravě a poučeně pohrává. Obdobně svobodný autorský přístup ke klasické látce zvolil i Lukáš Brutovský ve své Iokasté. Tato současná adaptace je totiž pokusem o feministickou odplatu na tomto mýtu. Zatímco v antice stála královna Iokasté vždy na okraji zájmu mužů (jak divadelních postav, tak autorů) a mlčky trpěla, tentokrát se konečně dostává ke slovu a má toho hodně co říct. Jak daleko je od mýtu k #metoo? To se dozvíte v československé koprodukční inscenaci Městských divadel pražských a Slovenského komorního divadla Martin.

Ještě než dojde k samotnému zahájení 15. ročníku Dream Factory Ostrava, mohou se nedočkaví snílci na festival naladit návštěvou výstavy ve foyeru Nové radnice v Ostravě. Fotografická výstava DF / Dospívající festival Dream Factory k příležitosti festivalového jubilea je dílem fotografa Lukáše Horkého, který Továrnu na sny dokumentuje prakticky od samých začátků, a přístupná bude od 2. do 31. května během otvírací doby radniční věže.

Fotografická výstava není jediným nedivadelním bonusem letošního ročníku, bohatý doprovodný program čítá i promítání, koncerty nebo besedy. Např. od čtvrtka 25. do soboty 27. května se v rámci Dream Factory můžete vydat do herny virtuální reality, kde na vlastní oči (i prostřednictvím dalších smyslů) můžete okusit svět člověka s depresí díky animovanému VR filmu Tmání — jedná se o skutečně unikátní zážitek přístupný všem od 13 let. Další filmovou podívanou, tentokrát již s živými herci a netradičně divadelním přístupem, nabídne Idiot z produkce Činohry Národního divadla a obdobné spojení divadelně-filmového přístupu nabídnou i Depresivní děti a jejich (memento) MOR. Něžnými i divokými tóny oblaží posluchače talentovaná violoncellistka Terezie Kovalová na koncertě ve Staré aréně a muzikantský um předvedou herci Divadla Na zábradlí jako přídavek k představení Medvěd s motorovou pilou. Herci Dejvického divadla zas spojí síly s šéfredaktorem týdeníku Respekt Erikem Taberym a budou mluvit spolu, ale především s vámi o stavu naší společnosti, její nedávné historii a také o výhledech do budoucna v rámci besedy Mluvme spolu, která se uskuteční v Centru PANT. A v kavárně Staré arény se ke slovu dostanou režisérka Daniela Špinar, hudebnice Terezie Kovalová, sociolog Karel Pavlica a doktorandka genderových studií Michaela Dudová. Beseda nazvaná Blízko od sebe je inspirována stejnojmenným tématem letošního ročníku a budeme se v ní snažit dobrat toho, jak jsme na tom jako společnost, ale i jako jedinci se (sebe)přijetím a (ne)porozuměním.

Vstupenky na festivalová představení zakoupíte online na webu www.dfov.cz nebo v pokladně Divadla Petra Bezruče.

Lucie Sembolová

pro Taneční magazín

V Českých Budějovicích oceňovali

Skončilo „Léto s Jihočeským divadlem“ a nová sezóna zahájila předáváním cen Jihočeské Thálie

Činohra JD rozdala Jihočeské Thálie 2019

První premiéra nové sezóny je za námi a s ní i předávání cen Jihočeské Thálie 2019 v kategorii činohra. Cenu za nejlepší ženský jevištní výkon obdržela Helena Dvořáková za roli Emmi Rothnerové v dramatu „Dobrý proti severáku“ a cena za nejlepší mužský jevištní výkon putovala k Tomáši Kobrovi za titulní roli Arturo Uie v inscenaci „Zadržitelný vzestup Artura Uie“, kterou jsme uvedli v rámci oslav stého jubilea Jihočeského divadla v Boudě.

Naši diváci měli možnost si za rok 2019 zvolit svou nejoblíbenější činoherní inscenaci. V rámci diváckého hlasování se o první místo dělily hned dvě – historické krimi „Ďáblův sluha“ z pera spisovatele Vlastimila Vondrušky v režii Martiny Schlegelové a absurdní komedie chorvatského dramatika Miro Gavrana „Bačkorové“ v režii Jany Kališové. Cenu za rozhlasové herectví přijal z rukou ředitele Českého rozhlasu České Budějovice Zdeňka Duspivy herec Jiří Untermüller.

Gratulujeme všem oceněným a už tuto sobotu se můžeme těšit na vyhlášení Jihočeské Thálie 2019 v kategorii opera a Malé divadlo.

Hodnocení „Léta s Jihočeským divadlem“

Posledním představením pod širým nebem jsme se v sobotu definitivně rozloučili s „Létem s Jihočeským divadlem“. V rámci 50 dní jsme odehráli 25 představení na šesti různých místech v Jihočeském kraji. Pouze jediné představení bylo zrušeno, a to z důvodu nepříznivého počasí. Z celkové kapacity 4 014 míst se nám podařilo obsadit 2 808 míst. Návštěvnost tedy byla necelých 70 %. Stoprocentní návštěvnosti dosáhlo operní představení „Prodaná nevěsta“ v Chřešťovicích. Celkové tržby za projekt „Léto s Jihočeským divadlem“ dosáhly 602 625 Kč.

Vzhledem k tomu, že na propagaci a přípravy bylo relativně málo času, považujeme takový výsledek za velký úspěch. Tomu nasvědčují i nadšené ohlasy, které diváci k letním představením sdíleli. A o ty nejzajímavější se teď s vašimi čtenáři podělíme:

Martina Jílková Fialková řekla o „vyletněném“ představení „Klobouk ve křoví“ na zámku v Červené Lhotě: „Bylo to nádherné. Moc děkujeme za krásný večer.”

Blanka Matoušková sdílela svůj obdiv k divadelnímu týmu během propršeného představení „Rusalky“ v Blatné: “Sobotní představení proběhlo za neustálého deště. I přesto, nebo spíš právě proto, klobouk dolů před celým ansámblem – profíci každým coulem – užila jsem si to i v pláštěnce.”

Další naše divačka Zdeňka Komzáková okomentovala jedinečné představení „Prodané nevěsty“ takto: “Chtěla bych poděkovat za mimořádně krásný zážitek. Byla jsem na ,Prodané nevěstě´ v Chřešťovicích, jedním slovem nádhera…“

I pro naše divadlo bylo letošní léto výjimečné. Jsme rádi, že jsme našim divákům mohli nabídnout alternativu k Otáčivému hledišti a zajistit jim krásný letní zážitek pod hvězdami. Spokojenost našich diváků je motorem, který nás žene dál – vstříc letošní sezóně i létu 2021 před Otáčivým hledištěm.

Foto: archiv JD

Gabriela Veselá

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Jihočeské divadlo nezastavuje

Výrazné novinky z Českých Budějovic. █ Vydařený den věnovaný baletu. █ Co s otáčivým hledištěm? █ V létě divadlo přijede do atraktivních míst. █ Jak to bude s předplatným? █

Vyhodnocení projektu „Jihočeské v on–linu“

Být či nebýt? Jihočeské divadlo se v době karantény rozhodlo být. A to hlavně se svými diváky. Takže se, po uzavření divadla, přeneslo do on–line prostoru. Prostřednictvím Mall.tv, Kultura Doma a vlastního YouTube kanálu se Jihočeskému divadlu podařilo zůstat v kontaktu se svými příznivci. Velkým úspěchem bylo vysílání záznamu tanečního divadla „Klíče odnikud“, které shlédlo kolem šestnáct tisíc lidí, což odpovídá třicet krát vyprodanému sálu DK Metropol. Na záznamy odvysílané přes Mall.tv byla napojena sbírka pro divadlo na www.donio.cz. Během necelých dvou měsíců se podařilo vybrat 26 950 Kč. Divadlo odvysílalo celkem devět záznamů a představilo tak inscenace z repertoáru všech čtyř souborů. Vysílání záznamů bylo doplněno o soutěže a různé další aktivity na sociálních sítích.

Fanoušci na sociálních sítích mohli soutěžit o CD „Kronikáři“ i o vouchery na budoucí představení. Divadlo se také snažilo přinášet informace a zajímavosti z domácích zkoušek a tréninků našich umělců.

Vydařený byl také den věnovaný baletu, kdy se soubor baletu Jihočeského divadla prezentoval nejen tancem, ale i slovem. Sledovanost na facebooku a organický dosah příspěvků byl důkazem toho, že lidé mají o divadlo zájem. I že nás v době karantény velmi podporují. Počet sledujících se v té době, ve srovnání s předchozími měsíci, zvýšil o dvojnásobek. Divadlo za to děkuje a váží si každé takové podpory.

Oprava Otáčivého hlediště

Otáčivé hlediště v Českém Krumlově se letos v létě po více jak 25 letech točit nebude. V současnosti se na točně začalo s opravnými pracemi. Ředitel Jihočeského divadla Lukáš Průdek si za tímto rozhodnutím stojí: „Zrušení letošní sezóny na Otáčivém hledišti považuji za správný krok. V dubnu jsme netušili, zda či za jakých podmínek budeme v létě vůbec hrát. I kdybychom hráli od 3. 6., jak bylo plánováno, počítali bychom ztráty z prodeje vstupenek v řádech přesahujících 10 milionů korun.” Lukáš Průdek doplňuje: „Navíc konstrukce a elektroinstalace točny jsou v kritickém stavu a opravám bychom se v příštím roce stejně nevyhnuli, což by znamenalo zrušení sezony 2021. Proto jsem vedení města doporučil letošní sezónu zrušit a bezodkladně zahájit rekonstrukci tak, aby byla dokončena před sezónou 2021. Jsem moc rád, že Rada města rozhodla zrušit letošní sezónu a dala zelenou opravám a záchraně sezóny 2021.”

Ředitel Jihočeského divadla Lukáš Průdek

Letos by opatření spojená s koronavirem nedovolila plně zkoušet a zahraniční hosté by se do Českého Krumlova ani nedostali – program letní sezóny 2020 by tak musel projít značnými změnami. A až do minulého týdne by se na Otáčivém hledišti hrálo se sníženou kapacitou. Koronavirová pandemie v roce 2020 a opravy v roce 2021 by způsobily dvouletý výpadek, což by pro divadlo znamenalo existenční ohrožení.

Do nové sezony s předplatným NAJISTO a BEZ LIMITŮ

V pondělí 15. června se spustil prodej předplatného na sezónu 2020/2021. I letos zveme diváky do divadla „NAJISTO“ a „BEZ LIMITŮ“.

Předplatné „NAJISTO“ ocení hlavně diváci, kteří chtějí mít své místo v hledišti jisté. Novinky sezóny 2020/2021 si mohou vychutnat se základní, hudební a premiérovou řadou. Základní a hudební řada nabízí pět titulů a diváci ušetří až 25 % z ceny vstupenek. Premiéroví předplatitelé si, se skleničkou sektu, letos vychutnají sedm novinek sezóny. Všechny typy předplatného NAJISTO si mohou diváci pořídit na pokladně Jihočeského divadla do 30. září 2020.

Divadelní sezonu si však můžete užít i „BEZ LIMITŮ“ „Zn. Činohra“ je ideální variantou pro milovníky činoherních novinek, „Půda ONLY“ pro studenty do 26 let a „Kupónové předplatné“ ocení diváci, kteří chtějí mít absolutní svobodu při výběru místa i titulu. Speciální typ předplatného „Moje ABO“ divákům umožní sestavit si předplatné online z pohodlí domova.

Předplatné „BEZ LIMITŮ“ si diváci mohou dopřát skutečně bez limitů – předplatné je k zakoupení v průběhu celé sezony.

V létě hrajeme na zámcích i ve městech

Co by to ale bylo za léto, kdyby Jihočeské divadlo nehrálo pod širým nebem? A tak tam, pod heslem „zkusme to letos jinak”, pro milovníky divadla vymysleli alternativní letní program. Jihočeské divadlo bude od 1. srpna hrát a bavit diváky po jižních Čechách. Pro letní hraní divadelníci vybrali atraktivní místa se silným geniem loci. A kde jinde než na zámeckých nádvořích mohou hrát pod otevřenou oblohou a v pohádkových kulisách? Ohrada, Červená Lhota, Nové Hrady i Blatná – na těchto zámcích rozehraje Jihočeské divadlo celkem 18 představení. Pro malé návštěvníky to bude „Bruncvík aneb Jak lev do znaku“ a „O Palečkovi“. Soubor činohry diváky pobaví oddychovou komedií „Zavolejte Jeevese“. A soubor opery si kromě večera s písněmi Osvobozeného divadla „Klobouk ve křoví“ připraví i několik koncertních novinek.

Letošní letní hraní zahájí divadlo speciálním letním galakoncertem s názvem „Zámecká noc s operou“. Tento galakoncert kromě zámku Ohrada bude uveden i na zámku Nové Hrady. Letní poloscénická verze Dvořákovy opery „Rusalka“ se rozezní v zahradě zámku Blatná. Její scénická verze patřila mezi nejoblíbenější tituly na Otáčivém hledišti.

A v srpnu se nezapomene ani na českobudějovické publikum. Malé divadlo se ukáže na městské radnici i v prostorách Biskupské zahrady. A na sklonku léta se s našimi diváky potká v Chřešťovicích. U kostela sv. Jana Křtitele v září završí toto „letní plenérové hraní“ výpravnou operou „Prodaná nevěsta“.

Celý program Léta s Jihočeským divadlem najdete na: https://www.jihoceskedivadlo.cz/porad/2468-leto-s-jihoceskym-divadlem.

V září přivítáme nového uměleckého šéfa opery

Operu Jihočeského divadla čekají na začátku nové sezony personální změny. Na pozici uměleckého šéfa vystřídá Tomáše Studeného operní režisér a jevištní výtvarník Tomáš Ondřej Pilař. Tomáš Studený bude v Jihočeském divadle nadále pracovat jako dramaturg opery. „Jsem velice rád, že se nám podařilo jako mého nástupce získat tak kvalitního profesionála, jakým Tomáš Ondřej Pilař je. Navíc se známe osobně a skvěle spolu vycházíme. Jeho vize rozvoje jihočeské opery z mého pohledu kontinuálně navazuje na to, o co jsme usilovali i během mého působení. Je pečlivě promyšlená a výborně zformulovaná. Jsem upřímně rád, že operní soubor svěřuji zrovna do Tomášových rukou a těším se, co nám naše spolupráce přinese”, říká o svém kolegovi současný šéf opery Tomáš Studený.

I Tomáš Ondřej Pilař, který do Jihočeského divadla přichází po šesti letech působení v opeře plzeňského Divadla Josefa Kajetána Tyla, se velmi těší. Do divadla přichází s novou energií, nadcházející sezonu však měnit nechystá. „Plně respektuji, že nastupuji do již naplánované sezóny, na jejíž přípravě Tomáš Studený a jeho tým intenzivně pracoval. Veškeré vize, s kterými do divadla přicházím, začneme postupně naplňovat v průběhu příštího roku,” objasňuje Tomáš Ondřej Pilař.

Foto: Eva Smolíková a archiv

Gabriela Veselá

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

»SMALL TALK« – letadýlko bez turbulencí!

Anička s růžovou kytarou za růžovými sny ▐ Jako na houpačce ▐ Trefná vzpomínka na Mistra i Mistrál ▐ Moravský bard z „Kabinetu“ Národního divadla do „Paměti“ ▐ Duchaňová mentálně i multiinstrumentálně ▐ Dámské kalhotky v růži ▐ Bude ze Zimmermanna Jára Cimrman? ▐

V pátek 22. a v sobotu 23. listopadu jste měli mít na paměti jít do Studia Paměť. Přesněji do jeho nonkonformního, poněkud v retro duchu vybaveného, sálku. Ano, totiž právě tam, blízko obchodního domu Bílá labuť a ještě blíže věži Petrského kostela i stejnojmenného náměstí, se odehrávala (po dva dny) premiéra. Koho? No přece, jak již TANEČNÍ MAGAZÍN s dostatečným předstihem avizoval, populárního divadýlka „ANIČKA A LETADÝLKO“!

Jaká bude zbrusu nová hra, v programu deklarovaná jako „modlitba za ticho“? Hned úvodem musím předeslat, že v následující prodloužené hodině jsme si toho ticha – spolu s nabitým sálkem – mnoho neužili. Spíše jsme tleskali na otevřené scéně, smáli se a popadali za břicho.

I toto ryze české (či českomoravské?) divadélko už jde s dobou. Po „hezky českých“ titulech „Jana je panna“, „Sólo pro Bedřicha“, „Království“, „Automat slast“, „Ocasem tygra“ či progresívního „Píčus není kretén“, jsme se tentokrát (s ostatními diváky) dočkali světového názvu – „Small talk“. Tak, prostě tak…

Proč vůbec uvažuji o kategorizaci Aničky a jejího letadýlka jako divadla českomoravského? Určitě nikoli proto, že se na Moravě letadla konstruují a vyrábějí v Kunovicích. Ale sama Anna Duchaňová, ač původně s prvními divadelními zkušenostmi z Prahy, dlouho na Moravě vystupovala. Dokonce i ve slavné Huse na provázku. (A ani to, kupodivu, na ni nezanechalo trvalé následky!!!) To naopak, Aniččin protihráč (či spoluhráč?) z této nové inscenace, Václav Zimmermann je přímým moravským rodákem. Detailně z Provodova.

Shoda náhod způsobila, že Zimmermann se v této premiéře ve Studiu Paměť představil zrovna v době, kdy na prknech pražského Národního divadla vdechnul život postavě studentského vůdce z listopadu roku 1989 Martina Mejstříka. Tuto roli obdržel ve zbrusu novém titulu „Sametová revoluce: Kabinet“. I ve „Small talk“ zaujal. Nejen tím, že zde měl rolí hned devatero. Je všeobecně známo, že divadlo Járy Cimrmana – navzdory svým letitým tradicím – hledá nově profesionální herce. Objeví se, po výkonu ve „Small talk“, po již angažovaném Ondřeji Vetchém, v hledáčku Zdeňka Svěráka i Zimmermann? Myslím, že nejen jméno jej k tomu přímo předurčuje…

A co žena z názvu divadélka – Anička Duchaňová? Ta z větší části nesla na svých bedrech to, co je tomuto souboru vlastní – aby bylo zbrusu nové představení dostatečně ulítlé. A to se zdařilo na více než sto procent.

„Small Talk“, mimo světového názvu, zaujal, jak již tomu u „letadýlkového“ divadla Duchaňové Aničky bývá, nejen jeho běžným standardem – gejzírem nápadů. A tradičně rovněž hudebně dramatickým, až muzikálovým, jevištním ztvárněním. Tentokrát však frontmanka „divadýlka-letadýlka“ Duchaňová překvapila navíc také svým multiinstrumentálním muzikantským rozpětím. Mimo vlastní (již kultovní) růžové kytary se zhostila hned několika dechových nástrojů (že by trochu po vzoru Jitky Molavcové?). A obzvláště její „rusalkovské“ sólo, s jazzovými rify, na saxofon doslova zvedlo diváky ze sedadel. Laici žasli a odborníci se divili. Dlužno podotknout, že Václav Zimmermann Aničce zdatně přitruboval na trubku. A za tím vším stál v pozadí hudební supervizor – Michal Němec, duše známé kapely Jablkoň.

Pokud jsme u hudby, musím pochválit i nápadité písně. Opět si nezadaly jejich velmi originální skutečně napadnuté texty. Z hudebního světa byly v představení i mírné narážky na Karla Gotta. Pár taktů z některých hitů. Odkazy na jeho dávné eskapády. Nevím a nemohu posoudit, zda tak byly již předem napsány v původním scénáři? Anebo šlo o aktuální reakci na Mistrův nedávný skon? Každopádně, do této inscenace sedly. Nepůsobily v ní nikterak pracně naroubovaně nebo nepatřičně drze, upoceně či dokonce samoúčelně.

Ke Gottovu životu se tak trochu vážou v inscenaci samotné i jevištně převlékací prvky. Kreativní byla, na první pohled poněkud minimalistická, scéna Martiny Zwyrtek. Hravě a rošťácky na ní spíše působí nápadité a nečekané rekvizity. Různé čelenky, nerůžové růžové brýle, dámské kalhotky „zakuklené“ v růži i mikrofon a popelník zároveň z kuchyňského cedníku, respektive napařovacího zařízení. Působivá je i závěrečná scéna s loutkovými plyšáky u hrubé cihlové zdi. Ta silně evokuje tu zeď, od níž odlézali ve válce z Londýna naši exiloví výsadkáři k atentátu na Reinharda Heydricha. Jak již tento krátký výčet naznačuje, představení „Small Talk“ je plné kontrastů, proměn, zvratů, black-outů, nonverbálních souvislostí i nečekaných point. Cítíte se jako na houpačce. Tím však nechci vůbec říci, že by se někdy, za tu více než hodinu letu, letadýlko dostalo do nebezpečných turbulencí!

Duchaňová i Zimmermann tentokrát nesli tíhu celé inscenace sami. Pouze v duu. A dokázali si poradit i s náročnou dramaturgií Petra Poly. Ten se zároveň objevil i v „zapultové“ roli Mistra zvuku. Ale odtud vlastně i trochu nenápadně celé představení řídil. Jako sportovní trenér při utkání. Myslím si, že mohl být se svými „svěřenci“ spokojen. Nakonec, to potvrdil i dlouhý, táhlý potlesk (obvykle spíše zdrženlivějšího) premiérového publika.

Václav Zimmermann začínal v moravské vísce u Zlína hrát v souboru se sympatickým názvem ProLiDi. Je vidět, že divadlo pro lidi skutečně zvládá s bravurou. Ale nikdy při tom neklesne pod hladinu dobrého vkusu i elegantního nadhledu. Určitě také proto byly protentokrát lehce stravitelné i narážky na Karla Gotta. Speciálně navíc v této, pro jeho stoupence a fanoušky, smutné době. O Anně Duchaňové je už dávno známo, že stále hledá nové cesty a letové trasy svého letadýlka. Nemusí to být vždy a za každou cenu let nadzvukovou stíhačkou. Ale taky nikdy nesklouzne do útrob takových nespolehlivých létajících strojů, jakými nedávno byly Boeningy 737. Tak jaké a do které destinace nám – s Petrem Polou – přichystá letenky příště? Po „Small talk“ se nezbývá než těšit.

»Small Talk«

devítidílná modlitba za ticho

„Small Talk“, takzvaná řeč, která neurazí a nevadí, byla patrně vynalezena proto, aby zbavila lidské bytosti tíhy mlčení. Vystupuje mrtvá dvojice populárních herců a živá Rusalka.

Hrají: Anna Duchaňová, Václav Zimmerman

Tvůrčí tým: Anna Duchaňová, Petr Pola, Václav Zimmerman

Scénografická spolupráce: Martina Zwyrtek

Hudební spolupráce: Michal Němec

Produkce: Anička a letadýlko

Čas: 78 minut (i s potleskem)

Psáno z první premiéry v pátek 22. listopadu.

Foto: Mar Ben

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN