Truhlář Robert Jašków i čalounice Marie Štípková

Kreativní centrum Švandova divadla zve na workshopy, divadlo, zpěv, žonglování

Kutilskou dílnu pod vedením herce Roberta Jaškówa, čalounický workshop s herečkou Marií Štípkovou nebo třídenní kurz herectví s Kamilem Halbichem. I taková lákadla nabízí v letošním předjaří Tvůrčí dům Elišky Peškové na pražském Smíchově. Nové kreativní centrum Švandova divadla zve také na lekce zpěvu, žonglování a loutkoherectví a na poutavá divadelní představení. Chystá i oslavy Mezinárodního dne žen a jarní Noc divadel.

Přestože v Tvůrčím domě probíhá zatím zkušební provoz, jeho programová nabídka je pestrá a stihla už přilákat stovky návštěvníků. „Z našeho dosavadního programu byla velká poptávka například po pěveckých lekcích Pavly Fendrichové, v nichž bychom rádi pokračovali,“ říká vedoucí a dramaturg Tvůrčího domu Vojtěch Nejedlý.

„Těší nás i zájem o první reprízy inscenace Honzlová v podání Hereckého studia, které jsou už téměř vyprodány,“ dodává Nejedlý. Titul inspirovaný životem a dílem spisovatelky a nakladatelky Zdeny Salivarové, manželky Josefa Škvoreckého, měl premiéru letos v lednu. A podobně jako komorní inscenace Pešková, věnovaná osudu všestranné divadelní umělkyně Elišky Peškové, si v Tvůrčím domě brzy našel svoje publikum.

Herectví s Kamilem Halbichem, Slam poetry a Máma v práci

„Z kreativních workshopů bych rád upozornil na Herecký workshop s Kamilem Halbichem, dlouholetým stálým hostem Švandova divadla. Hlásit se lze také na Loutkoherecký workshop vedený Vítem Bruknerem – pedagogem na katedře alternativního a loutkového divadla pražské DAMU a zakládajícím členem oblíbeného souboru Buchty a loutky,“ říká Vojtěch Nejedlý.

Od 19. února uspořádá Tvůrčí dům tříměsíční kreativní dílnu Slam poetry, která zde v květnu vyvrcholí velkolepou slamovou exhibicí. „Jeden z předních Slam poetry performerů, básník Tim Postovit, bude s účastníky během deseti lekcí brousit jejich ostrovtip, metafory a autenticitu, aby si pak při tomto moderním básnickém souboji získali srdce diváků,“ říká Nejedlý a zve na další workshop: „Rovnováhu a rytmus budeme hledat s Lukášem Šimonem během tří lekcí žonglování pro začátečníky. Pokud někdo shání aktivitu, při které zapomene na každodenní problémy, je žonglování ideální příležitostí.“

Na Mezinárodní den žen 8. března nabídne Tvůrčí dům setkání nazvané Máma v práci. Inspirativní diskusi o pracujících matkách a o výzvách, jimž dnes čelí, bude moderovat Michaela Badinková. Mezi hosty bude i Marie Štípková s partnerkou Annou-Marií Maxera, které společně vychovávají ročního syna. Pro děti bude připraven koutek plný zábavy, her a hlavolamů, a také představení Neposlušná kůzlátka v podání souboru Buchty a loutky.

Výroba ptačí budky pod vedením Roberta Jaškówa

Jak dále uvádí Vojtěch Nejedlý, nově jsou vybaveny krejčovská a truhlářská dílna, které si bude možné krátkodobě pronajmout pro samostatnou práci. Postupně budou na program přibývat také rukodělné workshopy.

„Druhou Čalounickou dílnu s herečkou a šikovnou řemeslnicí Marií Štípkovou máme už vyprodanou, plánujeme ji ale brzy opakovat. Poslední volná místa zbývají na Kutilskou dílnu s Robertem Jaškówem. Ta je vhodná například pro začínající truhláře. Pod Robertovým vedením se pustí do výroby ptačí budky, která udělá na jaře radost na zahrádce, balkóně nebo na oblíbeném místě v lese,“ líčí Nejedlý. „Rádi bychom ve spolupráci na řemeslných workshopech s Marií a Robertem pokračovali,“ doplňuje.

Noc divadel a Květná neděle

Konec prvního jarního měsíce bude patřit Noci divadel, jež se letos uskuteční 23. března. Její součástí bude nejen čtení scénických textů, které vznikly při Scenáristické dílně dramatičky, režisérky a dramaturgyně Martiny Kinské. „Uvedeme také reprízu inscenace Pešková, před níž proběhne tradiční společný potlesk. Po skončení představení nabídneme debatu s tvůrci – herečkami Miroslavou Pleštilovou, Ivetou Hlubučkovou a režisérem Josefem Kačmarčíkem,“ říká Nejedlý.

Hned vzápětí, na Květnou neděli 24. března, bude na programu rodinné odpoledne s hudbou a rukodělnými workshopy pro děti i dospělé. „S pomocí profesionální lektorky Hany Chalupníkové si bude možné uplést pomlázku nebo originálně nazdobit velikonoční kraslice. Děti z vybraných smíchovských škol vystoupí během odpoledne s hudebními čísly. Akci zakončí komentovaná procházka po historických památkách Smíchova, na níž z Tvůrčího domu vyrazíme v 17 hodin,“ uzavírá Nejedlý.

Tvůrčí dům Elišky Peškové je nové kreativní centrum Švandova divadla nacházející se v ulici Elišky Peškové č. 333/7. Vzniklo díky spolupráci s MČ Praha 5, která projekt významným způsobem podpořila a budovu zcela zrekonstruovala. Součástí Tvůrčího domu je například multifunkční sál a suterénní prostory, kde vznikla sdílená truhlářská a krejčovská dílna. Návštěvníkům slouží i klubovna se samoobslužným občerstvením, klidný dvůr s posezením a další prostory vybízející k vlastní tvorbě či sousedskému setkávání. Svou první uměleckou sezónu zahájil Tvůrčí dům v září roku 2023 a nyní funguje ve zkušebním provozu.

 

                                                                                                                                          Magdalena Bičíková     

pro Taneční magazín                               

Klec bláznů

Jiskřivá francouzská komedie o lásce, partnerství a kráse být sám sebou, prvky drag show

Klec bláznů, kultovní francouzskou komedii Jeana Poireta vyprávějící o lásce milujících rodičů, o vztahu dlouholetých partnerů i o kráse být sám sebou, chystá v režii Daniela Hrbka Švandovo divadlo v Praze. Hru známou českému publiku i díky filmovým adaptacím uvedou u Švandů v novém českém překladu Jacquese Josepha, premiéra titulu bude 24. února ve Velkém sále. Ústřední dvojici ztvární Tomáš Petřík s hostujícím Filipem Rajmontem, dále v inscenaci hrají Oskar Hes, Robert Jašków, Andrea Buršová, Bohdana Pavlíková a hostující Katarína Mišejková. V neobvyklých rolích vystoupí Jan Mansfeld, Jan Grundman, Jakub Tvrdík a David Punčochář.  

 

Po derniérách oblíbených komedií Kdo je tady ředitel?, Kurz negativního myšlení a CRY BABY CRY se na repertoár Švandova divadla opět dostává důvtipná, herecky i divácky přitažlivá komedie, jejíž kvalitu navíc prověřila hned dvě úspěšná, cenami ověnčená, filmová zpracování.

Na půl století starou předlohu se režisér Daniel Hrbek, ředitel smíchovské scény, spolu s dramaturgem Davidem Košťákem a Martinem Františákem rozhodli nahlédnout z dnešního pohledu, aniž by ji ochudili o ikonické scény s nezapomenutelnými replikami.

Prostřednictvím hudebních a tanečních čísel navíc diváky zvou na netradiční podívanou – vystoupení ve stylu drag show, při nichž si muži oblékají dechberoucí dámské róby, aby se na scéně nočního klubu nazvaného Klec bláznů proměnili v oslnivé ženské bohyně…

Nový titul tak diváky zavede do slunného přímořského letoviska Saint-Tropez, konkrétně na návštěvu dlouholetých partnerů Georgese a Albina, z jejichž bytu lze vejít přímo do jednoho specificky zaměřeného podniku…

Vítejte v Kleci bláznů!

Georges (Tomáš Petřík) to jako ředitel Klece bláznů, podniku plného blyštivé nádhery a rafinovaně odhalených těl, nemá snadné. Každý večer musí citlivě usměrňovat zjitřené emoce všech protagonistů. A k tomu snášet vrtochy svého druha Albina (Filip Rajmont), který touží slyšet, že jako hlavní hvězda programu i coby Georgesův životní partner je stále milován a žádoucí…

Když domů přijede Georgesův syn Laurent (Oskar Hes), jehož s Albinem společně vychovali, nastane další svízel. Mladík oznámí, že se bude ženit a rodiče jeho nastávající (Katarína Mišejková) přijdou na seznamovací večeři.

Pan a paní Dieulafoiovi (Robert Jašków s Andreou Buršovou) jsou však ultrakonzervativní lidé, tatínek je dokonce poslancem stavícím svůj politický program na obhajobě tradičních rodinných hodnot. A tudíž by pro ně bylo nepřijatelné, aby svou dceru vdali za mladíka, který vyrostl u dvou gayů. Zvlášť, když jeden z nich vede klub nabízející travesty show, zatímco ten druhý zde cupitá po jevišti pod uměleckým jménem Zaza…

Co by však Georges s Albinem neudělali pro jediného syna? Rodinné setkání, při němž se podává tradiční francouzská bujabéza, mužně namazané toasty a „servírována“ má být i Laurentova biologická matka (Bohdana Pavlíková), tak může začít…

 

Komedie o rodičích, dětech a svobodě sebevyjádření

„Komedii Klec bláznů, uvedenou poprvé v Théâtre du Palais-Royal v roce 1973, jsme vybrali proto, že skrývá mnoho vrstev, a lze ji tak s citem a vkusem předvést i současnému publiku,“ uvádí režisér Daniel Hrbek.

„Poiretův text jsme nechali znovu přeložit a soustředili se na zachycení vnitřku postav a jejich vzájemných vztahů. Po odstranění bulvární slupky se tak objevil daleko jemnější a emotivnější příběh. Ten vypráví zejména o kráse být sám sebou a o svobodě sebevyjádření. A také o lásce dlouholetých partnerů, kteří v zásadním okamžiku fungují jako milující rodiče. Slovo dostávají i zastánci tradiční rodiny a dojde i na nezdárné děti,“ uvádí režisér Daniel Hrbek.

Středobodem i této inscenace však zůstávají herci. Roli Georgese, ředitele nočního klubu Klec bláznů, svěřil režisér Tomáši Petříkovi. Dlouholetý člen smíchovského souboru takřka po celou dobu představení „nesleze z jeviště“. V neméně důležité úloze jeho partnera Albina uvidíme Filipa Rajmonta, jehož návštěvníci Švandova divadla znají z hostujícího titulu Lordi.

Jako zaťatý poslanec Dieulafoi, který musí své konzervativní postoje pod tíhou okolností značně přehodnotit, se divákům představí Robert Jašków. V roli jeho upjaté ženy, skrývající pod fasádou oddané manželky divokost a nespoutanost, se můžeme těšit na Andreu Buršovou. Zdaleka nejen sympatickou, pro zápletku klíčovou postavu Laurenta, Georgesova syna, hraje Oskar Hes. Jako Muriel, jeho nastávávající, se objeví Katarína Mišejková, která na sebe u Švandů upozornila už v dramatu Kabaret Winton. Terapeutku Simone, Laurentovu biologickou matku, ztvárňuje Bohdana Pavlíková. Jako sluhu Jacoba obsadil režisér Hrbek absolventa JAMU, hostujícího Michala Krause.  Klec bláznů by nebyla úplná ani bez výstupů dalších postav v podání Jana Mansfelda, Jana Grundmana, Jakuba Tvrdíka Davida Punčocháře.

 

Pozvání do jiného vesmíru

Přitažlivost novinky podtrhuje i fakt, že publikum sleduje „divadlo na divadle“. „S divákem rozehrajeme hru, kdy si nebude zcela jist, jestli se dívá na příběh samotný, na kabaret v klubu Klec bláznů nebo na prostor Švandova divadla, kde se právě cosi děje… Pohled na jeviště Velkého sálu otevírá například opona z růžových třásní, která je zároveň oponou klubu Klec bláznů. Také hledištní personál Švandova divadla překvapí při reprízách každý večer speciálními kostýmky,“ vysvětluje režisér Daniel Hrbek.

Do světa divadelní iluze vtahují diváky i Hrbkovi talentovaní spolupracovníci, kteří se na inscenaci podílejí. „Hned od začátku zve diváky do jiného vesmíru hudba DJ Lumiera. Matador českých dýdžejů působil v Paříži, Německu, Švédsku a své „kosmické“ zvuky mixoval i pro módní přehlídky světových značek. Pozornost jistě upoutají i originální taneční a hudební čísla, na nichž spolupracoval Martin Talaga. Choreograf, tanečník a performer se fenoménu drag show věnuje dlouhodobě s důrazem na její vnitřní prožívání. Také scéna a kostýmy Marka Cpina jsou fascinující: nápadité, vtipné, a tak trochu z jiného světa špičkové francouzské módy,“ uzavírá režisér Daniel Hrbek.

Premiéra inscenace Klec bláznů je 24. února 2024 ve Velkém sále Švandova divadla, nejbližší volné reprízy se uskuteční 7., 16. a 27. března 2024.

Víte, že …

… komedie Klec bláznů byla poprvé zfilmována v roce 1978 ve francouzsko-italské koprodukci v režii Édouarda Molinara?  

Film byl ve třech kategoriích nominován na Oscara, vyhrál Zlatý glóbus a Michel Serrault, představitel Albina, získal za svůj výkon ceny César a Donatellův David. Návštěvností se snímek zařadil mezi vůbec nejúspěšnější francouzské filmy 70. let. Amerického remaku pod názvem Ptačí klec se námět dočkal v roce 1996 v režii Mikea Nicholse. Za roli v tomto filmu získal Nathan Lane (Albin) ocenění American Comedy Awards v kategorii Nejvtipnější herec v hlavní roli a Hank Azaria (sluha Agador) nominaci v kategorii Nejvtipnější herec ve vedlejší roli.

… Daniel Hrbek je jako spoluautor a režisér podepsán i pod úspěšným titulem Happy End, pojednávajícím s humorem a bez sentimentu o láskyplném soužití dlouholeté manželské dvojice?

U Švandů inscenoval i autorskou komedií Smrt mu sluší sarkasticky nahlížející svět divadelníků a divadla a režíroval i tituly Kdo je tady ředitel? a Kurz negativního myšlení, které po mnoho let představovaly stálice „švanďáckého“ repertoáru.

… Klec bláznů ve Švandově divadle se dotýká i témat jako jsou proměny genderových rolí, otázky manželství pro všechny nebo výchovy dětí stejnopohlavními páry?

Ve Švandově divadle se společenským tématům věnujeme soustavně,“ říká Daniel Hrbek. „V Kleci bláznů je ale nahlížíme s nadhledem a často tak, abychom se jim mohli zasmát. Klidně je můžeme předvést v žánru jiskřivé vztahové komedie, což je nezbavuje jejich naléhavosti.“

 

Magdalena Bičíková   

pro Taneční magazín                           

Tajemství a smysl života vstoupí do kin

Vachlerův film se představuje v oficiální traileru

Co je smyslem života? Co je láska, humor, strach a smrt? Je všechno jen sen? Kdo jsme a kam směřujeme? Probudíme se, vzpomeneme si? Na tyto a další otázky se snaží nalézt odpověď nový celovečerní film Petra Vachlera s názvem Tajemství a smysl života. Přestože snímek poběží v kinech až 23. listopadu, už nyní stihl vyprodat prostřednictvím předpremiér přes 11 tisíc vstupenek.

Film Tajemství a smysl života od režiséra Petra Vachlera odhaluje na pozadí zdánlivě obyčejného lidského příběhu důležité aspekty a světy, které zůstávají běžnému vnímání skryté. Na ryze autorském projektu přitom jeho autor pracoval bezmála deset let.

„Zásadně mě ovlivnil zážitek z Mexika z roku 2009, kde jsem při skupinovém sezení s kamarády i indiány pochopil, že se svět skládá z vibrací, frekvencí, různých úrovní vnímání a pochopení. Tyto fyzické i duchovní pocity jsem si prožil později opakovaně a na různých místech světa. Zjistil jsem, že jsme schopni vycítit mnoho souvislostí, starých i tisíce let, které směřují k jedinému bodu, události, proroctví. Následně jsem si uvědomil, že bych to měl sdílet. I proto jsem se rozhodl natočit tento film,“ vysvětluje pozadí vzniku režisér Petr Vachler, který svůj v pořadí již druhý film vyšle do kin 23. listopadu.

Ve snímku, který kombinuje hraný film, animaci a dokument, se představí přední čeští herci jako Jan Budař, Josef Polášek, Barbora Seidlová, Andrea Růžičková, Aneta Krejčíková, Robert Jašków, Petr Buchta nebo Vladimír Javorský. Kromě nich ovšem natáčení předcházely také rozhovory s desítkami osobností ze světa vědy, spirituality nebo duchovních nauk, mezi nimiž je i autor knižního bestselleru Život po životě Raymond Moody, švýcarský spisovatel a záhadolog Erich von Däniken nebo americký lékař a známý přední učitel celostní medicíny a osobního rozvoje Deepak Chopra.

Zatímco první klapka padla v roce 2013, poslední záběry se natáčely ještě letos v srpnu. „Kamarádka v zahraničí umírala na těžkou formu rakoviny, v tisku se o tom hodně psalo, a protože se ve filmu řeší mimo jiné i toto téma, měl jsem potřebu určité věci v příběhu ujasnit. I po deseti letech zasahuji do filmu a těší mě to,“ objasňuje Vachler.

Výjimečnost díla dokazují také beznadějně vyprodané předpremiéry. Během září a října objede jeho tvůrce s vybranými hosty celkem 30 českých měst při celkovém počtu 45 filmových projekcí: „Pražskou Lucernu jsme vyprodali za tři dny, ve Strakonicích jsme prodali tři představení za sebou. Ve většině měst jsme přidávali další termíny, ale uspokojit poptávku po předpremiéře v celé republice rozhodně nezvládneme. A paradoxně mám radost, že to tak je. Vše mohlo dopadnout úplně jinak,“ zhodnotil divácký zájem Vachler, který bude svůj film před oficiální premiérou promítat ještě 19. září v pražském kině Lucerna nebo 14. října ve velkém sálu Thermal v Karlových Varech.

S filmem má jeho autor velké plány i mimo Česko: „Koncem října bych měl letět do USA a Mexika za lidmi, kteří by chtěli film koupit nejen pro americké kontinenty. Jak to dopadne, to je otázka. Možná zvolíme úplně jinou cestu, stejně jako jsme ji zvolili u nás. To znamená nejdříve komunitní předpremiéry a pak se uvidí.

Pozitivní odezva zatím ovšem nepřichází jen z řad diváků, ale i od samotných herců. „Věřím, že film může velmi zarezonovat, protože klade nesmírně důležité a univerzální otázky, který si každý člověk chtě nechtě musí položit. Co je po smrti? Jaký smysl má život? Z čeho je vesmír složen? A tak dál,“ dodává představitel hlavní postavy, Jan Budař.

Už nyní se diskutuje o tom, že film Tajemství a smysl života obrací naruby přesvědčení, že spiritualita a běžná každodenní realita jsou neslučitelné kategorie. Reakce a zájem diváků naznačují, že Vachlerova energie vložená do mnohaletého projektu nebude zmarněná. Zda si získá oblibu i u široké veřejnosti, se již brzy uvidí.

Klára Duháčková    

pro Taneční magazín                                       

Chlast

Od mejdanu po drama. Ve Švandově divadle připravují Chlast, divadelní adaptaci stejnojmenného kultovního filmu

Divadelní adaptaci snímku Chlast oceněného v roce 2021 Oscarem za nejlepší cizojazyčný film uvede v české premiéře koncem dubna Švandovo divadlo v Praze. Autory adaptace jsou režisér filmu Thomas Vinterberg a Claus Flygare. Ti svou divadelní verzi Chlastu postavili na ústřední pánské čtveřici: kamarádech, kteří jsou na hraně vyhoření a potýkají se s krizí středního věku. Na smíchovské scéně je ztvární Robert Jašków, Jacob Erftemeijer, Tomáš Petřík a hostující Petr Stach. Režie se chopil Thomas Zielinski, renomovaný divadelník, který vytvořil řadu inscenací v českých i německých divadlech. Hořká komedie Chlast bude poprvé uvedena 29. dubna ve Velkém sále Švandova divadla, kde se divákům představí v české premiéře. Účast na ní přislíbil i spoluautor divadelního scénáře Claus Flygare s manželkou, dánskou herečkou Tinou Gilling Mortensen.

Může půl promile alkoholu v krvi změnit život k lepšímu? Proč muži vlastně pijí a čím mohou trpět? Pomáhá řízená opilost k úspěchu, sebejistějšímu vystupování nebo ke šťastnějším vztahům? Čtveřice hrdinů inscenace Chlast se to pokusí zjistit…

Radost, úžas, uvolnění

Vše spustí zdánlivě nevinná glosa na oslavě čtyřicátin Nikolaje (Jacob Erftemeijer), středoškolského učitele psychologie. Ten se svým třem kolegům a kamarádům zmíní o teorii filosofa a psychiatra Finna Skårderuda. Podle ní člověku chybí od narození půl promile alkoholu v krvi k tomu, aby byl kreativnější, energičtější a šťastnější. Brzy to v praxi vyzkouší Martin (hostující Petr Stach), učitel dějepisu, kterého trápí nejen apatie studentů, ale i rozpadající se rodina. Záhy jej následují Nikolaj i další dva přátelé – poněkud ušlápnutý učitel hudby Peter (Tomáš Petřík) a Tommy (Robert Jašków), učitel tělocviku, který už, jak se ukáže, o popíjení něco ví. Výsledky jejich „vědeckého pokusu“ jsou tak překvapující, že se čtveřice učitelů rozhodne zajít ještě dál. Potvrdí se, že navýšení promile úměrně zvýší i pozitivní dopady? A co nastane, když se dopracují k takzvanému zážehu?

„Divadelní adaptace Chlastu je podle mne příběhem o vztazích – k sobě a svým nesplněným ambicím, k pití, ke kamarádům a také k ženám, ať už skutečným nebo těm vysněným,“ říká režisér Thomas Zielinski. „Jde také o generační příběh – o moment, kdy čtyřicátník či padesátník začne bilancovat. V jednu chvíli se přestane hnát dopředu, ohlédne se a dostaví se deprese… Rád bych zároveň, aby tato inscenace vyzařovala i radost, nával energie, pocit uvolnění a také úžas, že nad přízemní existenci se lze aspoň chvíli povznést. I tyto emoce totiž ke stavům mírného podroušení patří,“ říká Zielinski.

Když muži nemají co ztratit

Podobně jako režisér vnímají Chlast skrze své postavy i sami herci. „Martin má práci, která ho už moc nenaplňuje, respektive studenty zajímají mnohem více jejich mobily než jeho výklad dějin,“ říká o své postavě Petr Stach. „Má rodinu, která se mu rozpadá; manželku de facto nevidí a raději moc nezjišťuje, co znamenají její ´noční´… Už nemá, co by ztratil, tak prostě zkusí onu permanentní hladinu půl promile. A je to velká paráda. Alespoň ze začátku,“ naznačuje vývoj příběhu Petr Stach.

Snadné to v životě nemá ani hrdina v podání Jacoba Erftemeijera: „Nikolaj je čtyřicetiletý učitel psychologie, má tři děti, které pořád někam lezou, krásnou mladou ženu, která má vlivného otce a v životě nestíhá nic jiného než každý den zařizovat nákupy. Už dlouho se dobře nevyspal,“ poznamenává herec.

Přednosti a slabiny své postavy přesně popisuje také Tomáš Petřík: „Peter – svobodný, bezdětný pětačtyřicátník, který učí hudebku, miluje klasickou hudbu a její poslech. Je přátelský, společenský, pořádný, ne moc odvážný. Touží po dítěti, ale seznamování se s ženami mu dělá problém.“

A bez příkras a současně s pochopením nahlíží na svého hrdinu i Robert Jašków: „Tommy je unavenej, samaritánsky založenej učitel těláku, co pořád miluje svou Mette, psa Labana a pivko… Pije asi nejvíc ze všech, vlastně pořád. Jedinou útěchu – kromě pití – v tomhle životě, kterej za nic nestojí, mu přinášejí malí kluci fotbalisti, zejména pak malý, ne právě šikovný čutálista Brejla.“

Žádaný společník alkohol? 

„Stejně jako filmová i divadelní verze Chlastu je lomeným žánrem,“ doplňuje dramaturgyně Martina Kinská. „Od téměř nespoutaného mejdanu a čiré komedie přechází v tragikomedii až drama, aby konec zůstal v jistém smyslu otevřený a každý z diváků jej mohl uchopit po svém. I díky tomu se vyvarujeme černobílému či moralistnímu kázání,“ dodává.

Podle ní Švandovo divadlo sáhlo po látce i proto, že téma alkoholu jako součásti našich životů považuje za velmi důležité. „Alkohol je v naší společnosti snadno dosažitelný prostředek k uvolnění, často funguje dokonce jako ´náhrada´ lehčích antidepresiv či prášků na spaní. Tolerance pití alkoholu v naší, respektive ve většině západní společnosti, je velmi vysoká. Dokonce v určitých situacích když nepijete, jste divní,“ připomíná Martina Kinská. „Vedle samotného sledování, co se s člověkem v různých fázích užívání alkoholu děje – a nelze popřít, že zprvu nás mírné množství opravdu umí zbavit úzkosti a dopadající tíhy stresu; později bohužel je daň za toto ´osvobození´ neúměrně vysoká – nás proto zajímalo i to, co stojí za potřebou, touhou či tlakem začlenit alkohol do svých každodenních životů.  A právě zde nalézáme oporu i ve filmu a hře Chlast,“ říká dramaturgyně.

Martina Kinská zároveň připomíná, že v divadelních adaptacích severských filmů má Švandovo divadlo tradici: „K těm nejúspěšnějším patřila komedie Kdo je tady ředitel?, na níž navázal Kurz negativního myšlení a poté v předloňské sezóně Adamova jablka.

Kouzlo divadelního prostoru

Výhodu divadelního ztvárnění vidí Thomas Zielinski v možnosti naplno využít kouzla divadelního prostoru. „Podívaná se tu – na rozdíl od filmu – odehrává ve 3D a umožňuje nám tak citlivě vtáhnout do děje i diváky. Ti zde představují studenty, kteří alkoholovým „výkonům“ svých učitelů přihlížejí,“ říká režisér.

Prostředí střední školy – třídy i sborovny – inspirovalo režiséra Zielinského a scénografa Lukáše Kuchinku k zasazení hry do minimalistického prostoru se školními, bílými, magnetickými tabulemi. „Ty slouží hrdinům k zaznamenávání experimentu, umožňují ale i projekce a posun ve vnímání reality, jež se s užíváním alkoholu pojí – víc bychom zatím neradi prozrazovali,“ říká Martina Kinská.

Také Andrea Králová jako výtvarnice kostýmů respektuje čistotu a jednoduchost. A i ona pro diváky nachystala jisté překvapení…

Z obvyklého klišé, spočívajícího v okázalém padání a hulákání „opilých“ postav, pomohla hercům najít nevšední východisko choreografka Jana Burkiewiczová. Odborným poradcem, který dlouhodobě pracuje s lidmi trpícími alkoholovou závislostí, je psychiatr Jakub Šimek.

Náhled do křehké mužské duše

Na otázku, proč do Švandova divadla na Chlast přijít, odpovídá režisér Zielinski jednoznačně. „Protože Chlast je především o vztazích a ty jsou v životě to nejdůležitější. Mužům, těm už bilancujícím i těm teprve na prahu kariéry, nabízí vážné téma podané v podobě chytré a netuctové zábavy. A ženám zas umožňuje nahlédnutí do křehké mužské duše,“ uzavírá režisér.

Premiéra je 29. dubna ve Velkém sále Švandova divadla, nejbližší volné reprízy jsou naplánovány na 29. května a 15. a 22. června.

Magdalena Bičíková

pro Taneční magazín