Štítek: Radim Klásek

Czech Dance Focus patřil k vrcholům festivalu Quartiers Danses v kanadském Montréalu

Přeplněný sál v Musée McCord uznale tleskal výkonům performerů úspěšné české taneční scény

Přeplněný sál v Musée McCord uznale tleskal výkonům performerů na závěr úspěšné prezentace české taneční scény, která se představila v rámci Czech Dance Focus od 13. do 16. září na festivalu Quartiers Danses v kanadském Montréalu. Tři zcela odlišné formáty poukázaly na mimořádnou pestrost a kvalitu naší scény, kterou reprezentovali Tereza Ondrová a Petra Tejnorová v celovečerním díle Karine Ponties SAME SAME, Tereza Ondrová a Jaro Viňarský v komponovaném podvečeru Check the Czechs spojeném s filmovou projekcí dokumentu Dominika Žižky Eymen – Point of View. A do třetice Martin Talaga se svým sólem Faunus a triem Soma.

 „Ředitel festivalu Quartiers Danses se účastnil České taneční platformy ještě před covidem a nadšeně si přál sdílet své zážitky s quebeckým publikem. Vybíral z širší nabídky a umístil každé představení do specifických prostor, takže pro umělce to byla značná výzva. Díky Národnímu plánu obnovy MK ČR se nám podařilo, podobně jako v létě v Brazílii, uspořádat atraktivní sérii představení a získat si vřelé publikum. Mnozí diváci si nenechali ujít všechny tři formáty a aktivně se účastnili diskuse po projekci filmu. Nechyběli ani kolegové z Evropy, kteří složili našim umělcům velkou poklonu, stejně jako ikony místní scény nevyjímaje Louise Lecavalierovou,“ říká Yvona Kreuzmannová, ředitelka Tance Praha a kurátorka Czech Dance Focus.

Divadelní sál Les Grands Ballets Canadiens v Espace Wilder byl ideálním prostorem pro vtipný duet SAME SAME z pera Karine Ponties, belgicko-francouzské choreografky, kterou oslovily ke spolupráci tanečnice Tereza Ondrová a divadelní režisérka Petra Tejnorová. Večera se účastnili i zástupci české ambasády v Ottawě, kteří nešetřili uznáním. 24. října můžete vidět toto představení opět v PONCI!

O to více se věrní diváci akce těšili na páteční podvečer v Cinéma de Musée, kde zažili Terezu Ondrovou znova, tentokrát v sebeironické roli v duetu s Jaro Viňarským What Do We Talk About When We Talk About Dance a následně ukázce z Call Alice. Jaro Viňarský doplnil první část programu „Check the Czechs“ svým sólem. Zcela jiné téma a způsob práce otevřela druhá část večera projekcí filmového dokumentu Dominika Žižky Eymen – Point of View. Jeho iniciátorka a producentka Yvona Kreuzmannová vedla po projekci diskusi s diváky, které námět i zpracování tématu autorkami Lenkou Knihou Bartůňkovou a Ridinou Ahmedovou nesmírně zaujalo.

Sobotní odpoledne patřilo Martinu Talagovi a jeho třem performerům (Marek Menšík, Radim Klásek, Anton Eliáš) v sále muzea, kam se sotva diváci vešli. Dílo, které nebylo dlouho k vidění, protože covid zpomalil jeho sérii 80 repríz, rezonovalo velmi silně.

Česká scéna otevřela místním divákům trochu jiné obzory a výrazně se odlišila od běžných produkcí místní provenience. Pro zdejší umělce, kteří se festivalu účastnili, byla velkou inspirací a pro diváky bezpochyby nečekaným zážitkem. Umělci udělali České republice skvělou vizitku.

Koprodukce Tance Praha podpořili: MK ČR – Národní plán obnovy, Odbor mezinárodních vztahů; Hlavní město Praha, Městská část Praha 3, Krenovka a SUDOP Real. Děkujeme!

Markéta Faustová

pro Taneční magazín

Stále stejný příběh

Inuitská legenda ožije v „recyklované“ inscenaci

Orchestr BERG a PONEC – divadlo pro tanec otevřou v úterý 5. září 2023 novou sezónu premiérou hudebně-taneční inscenace Stále stejný příběh. Renomovaná choreografka Mirka Eliášová a špičková hudební skladatelka Jana Vöröšová, která bude také jednou z performerek na jevišti, se inspirovaly dávným inuitským příběhem. Hudebníci se rozpohybují a tanečníci se rozezvučí v představení, jehož tématem jsou člověk a příroda. Proto se v něm přednostně využívají „recykláty“ – tvůrci se pro ně ponořili do svých skladů, kde na další život čeká nepřeberné množství materiálů, hudebních nástrojů a dalších předmětů.

„Čím je nejlepší na světě být? Obyčejnou trávou nebo krásnou bylinou? Myší nebo ptákem?
A co člověkem?“ Stará inuitská legenda se zamýšlí nad touhou žít a přežít i v těžkých podmínkách.

„Dávný příběh rezonuje zvlášť v dnešní době plné strachů a neustálého pocitu ohrožení. Pracuje ale i s nadějí – člověk si díky své kreativitě dokáže poradit s nečekanými i náročnými situacemi,“ říká choreografka Mirka Eliášová.

Orchestru BERG se podařilo spojit dvě výrazné české umělkyně. Jana Vöröšová je uznávanou skladatelkou s objednávkami od České filharmonie nebo Pražského jara, Mirka Eliášová je jednou z tvůrčích stálic české taneční scény. „S oběma spolupracujeme už dlouho, s Janou od dob jejích studií, s Mirkou jsme od roku 2007 vytvořili řadu výjimečných site-specific večerů, mimo jiné v Čistírně odpadních vod nebo v bývalém paláci Elektrických podniků. Jsme rádi, že se nám je podařilo dát dohromady a že si tak dobře porozuměly,“ říká Peter Vrábel, umělecký šéf orchestru.

„S Mirkou a Janou jsme si stanovili cíl využít na maximum naše sklady, ve kterých se skrývá ohromné množství pokladů – materiálů, hudebních nástrojů a dalších věcí. Je to kreativní výzva i povinnost vůči naší planetě,“ prozrazuje Eva Kesslová, ředitelka Orchestru BERG. Mirka Eliášová doplňuje: „Jde nám především o propojení pohybu a zvuku. Hudebníci mají pohybovou akci, tanečníci se rozezvučí, podle toho jsme je i vybírali. Je to další logický krok naší spolupráce.“ S tanečníky a hudebníky bude na jevišti i skladatelka Jana Vöröšová, které je taneční prostředí vlastní: „Nejsem tanečnice, ale chodila jsem tancovat a víc než dvacet let učím na konzervatoři Duncan Centre, takže se na tanec dívám každý den. Je skvělé, že od Mirky dostanu pocitové zadání a realizace je pak už na mně. I proto jsem si pro sebe do představení vybrala akordeon, který je hezky pohybový.“

První zkoušky se uskutečnily v březnu, hlavní zkoušky probíhají o letních prázdninách, premiéra otevře sezónu divadla PONEC v úterý 5. září. Večerní představení doplní dopolední uvedení pro školy.

—

Eli & kol. & Orchestr BERG & PONEC – divadlo pro tanec

STÁLE STEJNÝ PŘÍBĚH | … hudebně-taneční představení

premiéra: 5. září 2023 ve 20:00, PONEC – divadlo pro tanec

nejbližší reprízy: 6. září 2023 a 20. listopadu 2023 (další v roce 2024)

Mirka Eliášová – choreografie, Jana Vöröšová – hudba

Pavel Havrda – light design & video, Renata Weidlichová – kostýmy

účinkují: Jana Kubánková, Jazmína Piktorová, Jana Vöröšová, Radek Doležal, Radim Klásek

Foto: Karel Šuster, Adéla Vosičková 

Markéta Faustová

pro Taneční magazín

PONEC a dvě říjnové premiéry

Mu–Tation pro dospělé a Škatulení pro děti

Marie Gourdain v Mu –Tation pracuje s odlitky těla, které v průběhu inscenace s pomocí tří tanečníků doslova mutují. Zkoumají tak důležitost proměny formy v cyklu života. V inscenaci se objeví tři performeři: Sabina Bočková, Matthew Rogers a Radim Klásek.

Mu — Tation

Jak mu—tovat naše myšlení, hodnoty a pohled na svět v nezastavitelném cyklu života a v době, kdy je myšlenka zásadní změny všudypřítomná? Inscenace Mu—Tation prozkoumává možnosti transformace těla, úplného zředění bytí, ale i myšlenku stvoření bytosti od nuly, složené z různých kousků. Je možné, aby tělo, jak ho známe, zmizelo? Nebo aby bylo jiné? Jako když se housenka promění v motýla, rozpadne se na své elementární částice a přemění se podle jiného plánu, jiné architektury?  Francouzská choreografka Marie Gourdain pomocí tří performerů pracuje na velké metamorfóze, která projde několika po sobě jdoucími reinkarnacemi.

Marie Gourdain je choreografka, scénografka a výtvarnice původem z Paříže, která žije od roku 2010 v Praze. Vystudovala filmovou animaci na francouzské École Nationale Supérieure des Arts Décoratifs (ENSAD). V rámci studia absolvovala Erasmus na VŠUP v Praze. Za svou výtvarnou a sochařskou práci získala cenu Frédéric de Carfort Paris (2011) a cenu pro sochaře ENSAD Paris (2009). Od roku 2015 je členkou kolektivu tYhle, který se věnuje fyzickému divadlu a tanci. Ve Francii založila nový soubor Matière Mobile.

V inscenaci vystupuje Sabina Bočková společně s Matthewem Rogersem a Radimem Kláskem. Hudba je dílem Sáry Vondráškové /Never Sol/, světelný design vytváří Zuzana Režná.

Škatulení zve děti od 4 let do světa fantazie, v němž se i zdánlivě obyčejné věci mění v něco nevšedního. Stačí otevřít oči, zapnout představivost, rozhýbat se a hrát si. Představení propojuje tanec, živou hudbu, performanci, prvky improvizace i technologie. Seznamuje děti s uvažováním o prostoru a architektuře, fyzikálních zákonech, přepravě a cestování krabic, ale i důležitosti přání a snů.

Mirka Eliášová absolvovala taneční katedru HAMU, obor choreografie, v roce 1997. Později přidala i doktorské studium na téže akademii, kde působí také pedagogicky. Kromě inscenací pro děti vytvořila řadu dalších děl a také zajímavých tanečních filmů. Spolupracuje s různými divadelníky a dlouhodobě experimentuje s Komorním orchestrem Berg, včetně site-specific projektů.

Celý program najdete na www.divadloponec.cz

Kateřina Marková R. Pereira

pro Taneční magazín

Obrat konce

Dílo o domnělé budoucnosti Evropy

PONEC – divadlo pro tanec uvádí  21. 9. od 20 hodin nový projekt uskupení Pulsar s názvem Obrat konce a podtitulem Evropa k bodu Omega. Choreografie Michala Záhory je filozofickým zamyšlením se nad tím, co nás jako součást evropského společenství může očekávat v budoucnu. V představení se objeví různorodý tým tanečníků: oceňovaná tanečnice Helena Arenbergerová, dva úspěšní tanečníci z mladé generace absolventů Konzervatoře Duncan centre Nikola Němcová a Radim Klásek a dva původně brněnští performeři Katarzyna Kamecka a Michal Nagy.

Projekt vznikl v koprodukci s Tancem Praha, divadlem Komplex Teatr v Chemnitzu, festivalem Meeting Brno a festivalem …příští vlna/next wave…. V červenci proběhla exteriérová premiéra v Brně, které díky festivalu uchovává živou paměť o nelehkém období evropských dějin. Michal Záhora navazuje na své předchozí filozoficko-společenské choreografie: „Evropa je pro mě téma, které se mě dotýká osobně, zároveň ale rezonuje i ve společnosti. Všichni cítíme, že žijeme v zásadní době, době změn a každý to nějak reflektuje.“ Představení vznikalo jako vize do budoucna, přesto se vracelo ke kořenům. Tereza Krčálová vidí v přemýšlení o Evropě výzvu: „Naším velkým úkolem je nyní pochopit, do jaké míry jsme schopni budoucnost ovlivnit a do jaké míry je budoucnost záměrem vyšší vůle.“

Pro tvůrčí tým Pulsaru – Michal Záhora, Honza Malík a Tereza Krčálová – se východiskem k uchopení tématu Evropy stalo vytvoření jakéhosi zakládacího příběhu Evropy na základě evropských pověstí a jejich současného vnímání. Pro filozofický rámec díla si v další fázi Záhora vybral učení myslitele a přírodovědce Pierra Teilharda de Chardin, který se zabýval evolucí lidstva a vesmíru a vytvořil pojem bod Omega (něco, co pohání vývoj lidstva z budoucnosti). Dále se tvůrčí tým opíral
o publikaci Otakara A. Fundy Znavená Evropa umírá.

Do průzkumu byli zahrnuti i samotní aktéři a byl tím podmíněn i jejich výběr. Pulsar tedy neoslovoval záměrně pouze profesionální tanečníky, ale i performery jako angažované umělce zabývající se veřejným prostorem. „Záměrem bylo, aby představení získalo nový a neotřelý výraz, ať už vzhledem k nesourodosti tanečníků, tak i díky pohybovému materiálu a pohledu na na svět, který jednotliví tanečníci do představení vnesli,“ konstatuje Honza Malík.

Hudební složka díla vychází ze skladeb významného českého skladatele a dirigenta Miloše Boka. Jeho hudbu pro představení modifikoval Václav Chalupský.

„Pulsar se dlouhodobě věnuje celospolečenským tématům, což je pro tanec vždy velká výzva. Nesmírně si jeho přístupu cením a těším se na objevování nových úhlů pohledu, které přináší“, dodává za Tanec Praha Yvona Kreuzmannová.

Premiéra představení v divadle PONEC bude uvedena v rámci festivalu …příští vlna/next wave….

Více info na www.divadloponec.cz nebo www.praguepulsar.cz

Kateřina Kavalírová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN