Workshop „Hlas a pohyb“ s FLOROU DÉTRAZ

Špičková světová choreografka, performerka a pedagožka na dvoudenním workshopu, zaměřeném na práci s tělem i hlasem. V rámci festivalu „Pražské křižovatky 2021“. Již 14. a 15. června v pražském Národním divadle!

Francouzskou choreografku a performerku Floru Détraz jsme uvítali na mezinárodním festivalu „Pražské křižovatky 2019″, s úspěšným představením „Muyte Maker“.

Nyní do Prahy přijede na dvoudenní workshop, který je určený všem studentům a tvůrcům se zájmem o propojení práce s hlasem a tělem, které tvoří klíčovou osu Flořiny umělecké tvorby.

Společná práce se zaměří zejména na disociaci těla a hlasu. Flora Détraz považuje hlas za orgán těla sám o sobě a zkoumá jeho různé možnosti.

Klade hlas vedle tělesných pohybů, odporuje tělu, komentuje jej, zesiluje nebo zkresluje. Dává příležitost vstoupit do vnitřní dimenze těla.

Flora Détraz

Workshop se uskuteční 14. a 15. června 2021 10.00 až 15.00 ve Zkušebně ND. A bude probíhat v angličtině, bez překladu. Přihlaste se na e-mailu: daniela.parizkova@gmail.com. A zašlete stručný profesní životopis v angličtině. Cena dvoudenního workshopu je 900 Kč. Workshop se bude konat v souladu s aktuálními hygienickými opatřeními (to znamená: nyní povinnost prokázání aktuálně platného koronavirového testu, respektive absolvování očkování).

Flora Détraz pochází z baletního prostředí. Vystudovala literaturu, pokračovala na Centre Chorégraphique National Lyon, pod vedením Maguy Marin. A vzdělání dokončila na Pepcc, Forum Dança v Lisabonu. Během své kariéry se setkala s řadou umělkyň i umělců (například: Marlene Monteiro Freitas, Vera Mantero, Lia Rodrigues, Meredith Monk, Loïc Touzé, Meg Stuart, Jonathan Burrows, Diane Broman), kteří zásadně ovlivnili její práci. Samostatně tvoří od roku 2013 a jejím základním tématem je vztah mezi pohybem a hlasem, jak dokládají inscenace „Peuplements“ (2013), „Gesächt“ (2014), „Tutuguri“ (2016) či zmíněná „Muyte Maker“ (2018), které jsme uvedli na Pražských křižovatkách na podzim 2019. Nyní na evropských festivalech představuje novinku „Glottis“. http://www.compagniepli.org/

Workshop pořádá Činohra ND v rámci mezinárodního festivalu „Pražské křižovatky 2021“.

Přihlášky: daniela.parizkova@gmail.com.

 

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

I vy se můžete podílet na nominaci!

Agentura DILIA jako každoročně udělí studentům „Cenu Evalda Schorma“ za původní hru, dramatizaci či překlad. Máte na to ještě celý březen!

Tato cena, nesoucí jméno režisérské legendy, je určena pro studenty DAMU, JAMU, FFUK, FFMU, FFUP, FPF a Konzervatoří za původní hru, dramatizaci či překlad.

Projekty hodnotí komise na základě nominace a cenu spojenou s finanční odměnou uděluje DILIA autorovi (kolektivu).

Nominována mohou být tato díla:

  • původní hra

  • překlad hry (do češtiny dosud nepřeložené)

  • dramatizace

Dílo může nominovat jakákoli fyzická osoba, zejména však pedagogové a studenti výše uvedených škol a divadelní odborná veřejnost.

Nominace musí obsahovat zdůvodnění, kontakt na nominujícího a nominovaného a samotný text, který je nominován, a musí být doručena jednak v písemné formě na adresu DILIA, Krátkého 1, 190 00 Praha 9, a také e-mailem na adresu spalova@dilia.cz, nejpozději do 31. března 2021.

Evald Schorm zcela vpravo) při natáčení

Hlavní cíle:

Základním cílem je podpora a motivace mladých autorů a překladatelů v jejich autorské práci. Díky „Ceně Evalda Schorma“ se jejich díla mohou dostat do širšího divadelního kontextu, než je samotná akademická půda. „Cena Evalda Schorma“ se během své existence stala vedle „Ceny Alfréda Radoka“ prestižním oceněním, uznávaným nejen v Čechách, ale i v zahraničí.

S Janem Werichem

Texty oceněné Cenou Evalda Schorma se doposud dočkaly více než 44 divadelních inscenací (například: Národní divadlo moravskoslezské Ostrava, Švandovo divadlo, Studio Ypsilon, A studio Rubín, Městské divadlo Zlín, Divadlo Antonína Dvořáka v Příbrami) a 9 rozhlasových inscenací.

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Polský režisér po roce opět Pod Palmovkou s choreografem PRUSAKEM!

2. března bude mít v pražském Divadle pod Palmovkou premiéru FAUST v režii Poláka Jana Klaty. Ten si vybral opět – jako loni zde – za spolupracovníka jmenovce dlouholetého šéfa Baletu Československé televize Mikuláše Prusáka – Macieje Prusaka!

Divadlo pod Palmovkou muselo tomuto polskému režisérovi bezmezně věřit. Jak jeho roční tištěné divadelní programy napovídají, nasmlouvovalo s ním  předem spolupráci, aniž zatím vědělo, o jaké představení v jeho režii půjde! Teprve později z toho vznikl – FAUST!

Jan Klata na čtené zkoušce na snímku Miloše Skácela

Oceňovaný polský režisér Jan Klata tu tedy začal v lednu 2019 zkoušet Fausta. V pozici hostujícího režiséra  v Divadle pod Palmovkou inscenoval vlastní adaptaci tohoto kanonického díla, která zpracovává obě dvě části dramatické básně Johana Wolfganga Goetha. Do Libně se Klata vrací přesně po roce; v lednu loňského roku zde měla premiéru jeho inscenace Shakespearova Něco za něco, která vzbudila i mezinárodní ohlas. Premiéra Fausta proběhne  v sobotu 2. března 2019.

Režisér Jan Klata byl ředitelem Národního divadla Stary Teatr v Krakově. Režíroval s velkým úspěchem mj. ve Štýrském Hradci, Düsseldorfu, Berlíně, Bochumi, Drážďanech, moskevském MCHATu. Jeho inscenace jsou zvány na významné evropské i světové festivaly Biennale v Benátkách, festival Pařížský podzim, Světový divadelní festival v Shizuoka pod horou Fuji, WuZhen festival, festivaly v Madridu, Dublinu, Soulu, Buenos Aires, Minsku, Berlíně, Pekingu a další. Českým divákům se představil například v roce 2016 na Palm Off Festu s inscenací Nepřítel lidu, která byla vysoce ceněna jak diváky, tak odbornou kritikou.

Jan Klata – civilní portrét

Jan Klata je znám svým osobitým přístupem ke klasickým textům. Jeho výklady reflektují aktuální problémy společnosti a světa. Faust je jedním z nejdráždivějších a nejzásadnějších děl evropské kultury. Klatova inscenace se pokusí zkoumat otázku dobra a zla v současném světě. „Inscenace Divadla pod Palmovkou vzniká podle překladu Otokara Fischera. Ten je zatím posledním úplným českým překladem obou dílů této Goethovy dramatické básně. Osobitá, a radikálním scénickým jazykem se vyjadřující inscenace Jana Klaty, tak bude vyrůstat z překladu stále hodnoceného ve vztahu ke Goethově básni, jako jeden ze světově nejpřesnějších ,“ dodává podrobnosti ke zvolenému překladu dramaturg inscenace Ladislav Stýblo.

Jan Klata vedení i diváky Divadla pod Palmovkou přesvědčil již v loňském roce

Režisér Klata ještě na tiskové konferenci ocenil souznění s hereckým souborem i ostatními  spolupracujícími profesemi libeňského divadla.

K choreografické práci se vyjádřil i dvorní spolupracovník Jana Klaty, choreograf Maciej Prusak: „Práce na Faustovi tak trochu připomíná shakespearovského Hamleta. Snažím se jít netradiční cestou. Takovým klipovým stylem. Herci tady Pod Palmovkou jsou nesmírně šikovní.“

A popáté Jan Klata v Divadle pod Palmovkou

Vůbec, Divadlo pod Palmovkou v posledních letech iniciuje zajímavé mezinárodní spolupráce – ať jsou to uplynulé tři ročníky festivalu Palm Off Fest. Respektive vlastní inscenace s přizvanými zahraničními tvůrci. Fenomén hostujících režisérů ze zahraničí se neobjevuje na české činoherní scéně příliš často. „Je mi velkou ctí, že mohu v Divadle pod Palmovkou v sezóně, kterou jsme nazvali Visegrádskou, přivítat tři zahraniční režiséry. Po Eduardu Kudláčovi ze Slovenska je to nyní Jan Klata a jako poslední v této sezóně se českému publiku představí host z Maďarska, Vilmos Vajdai,“ doplňuje seznam zahraničních návštěv ředitel Divadla pod Palmovkou, Michal Lang.

FAUST

Režie a divadelní adaptace: Jan Klata

Překlad: Otokar Fischer

Výprava: Mirek Kacmarek

Choreografie: Maciej Prusak

Dramaturgie: Iva Klestilová a Ladislav Stýblo

Hrají: Jakub Albrecht, Tomáš Dianiška, Tereze Dočkalová, Vendula Fialová, Martin Hruška, Jan Hušek, Milan Mikulčík, Jan Teplý, Ondřej Veselý, Kamila Trnková, Ivana Wojtylová, Adam Vacula, Jan Vlasák

Foto: archiv Divadla pod Palmovkou a Miloš Skácel

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

PALM OFF FEST začal estonským tancem a polskými fotografiemi

Za účasti estonské velvyslankyně v České republice, šéfa Polského kulturního střediska, ředitele Divadla pod Palmovkou a dalších vzácných hostů byl zahájen již 3. ročník multižánrového Palm Off Festu. A to hned „Revolucí“!

Třetí rok setkání divadel střední Evropy zahájila v pátek devatenáctého října 2018 o šesté hodině večerní vernisáž. A to výstavy fotografií „Polská divadelní avantgarda“. Následně na ni přímo navazovala pražská i česká premiéra estonského dramatu „Revoluce“ v podání Teatru NO99 z Tallinnu.

Závislost na nezávislém divadle

Výstava polských divadelních fotografií mapovala detailně převážně polskou divadelní avantgardu počátků dvacátého století. Od ní se – přes meziválečné období – přenesla k současnějšímu divadlu.

Krátký pohled na výstavní expozici

Expozice sama byla historicky perfektně připravena na bannerech. Již tímto svým technickým způsobem působila poněkud konjunkturálně. I když zcela chápu nutnost častého transportu této (zjevně putovní) expozice. Škoda, že některé z historických dokumentů trpěly ne kvalitně a nejvhodněji zvolenou reprodukční technikou… Další (již větší) chybkou byla absence českých překladů. Ty ovšem suplovala černobílá česko-polská publikace „Divadla nezávislosti“, která byla zdarma k dispozici. Otázkou je, zda v dostatečném počtu? Návštěvníky vernisáže samotné totiž několikrát znásobila již zmíněná následující premiéra divadelní.

Na fotkách nedutá ani Reduta

Vlastní výstavní instalace ve foyeru Divadla pod Palmovkou působí svěže, světle a diváka nenásilně provází polským fotografickým divadelním světem. Mohla by být inspirací českým divadelním fotografům a dokumentaristům.

Prostě, sama o sobě je tato polská výstava zajímavá. Český divadelník si uvědomil, že divadlo Reduta není pouze v Praze či Bratislavě, ale také ve Varšavě. Zajímavostí byly i dokumenty o inscenování světové premiéry významného polského futuristy Bruna Jaśienského „Ples manekýnů“  v pražském D34 Emila Františka Buriana. Ta proběhla roku 1930.

Ředitel Divadla pod Palmovkou a úspěšný režisér MICHAL LANG zakončuje výstavu a zahajuje třetí ročník festivalu PALM OFF FEST

Na vernisáži byla k dispozici – nejen k prohlédnutí – antologie polské divadelní fotografie. Výpravná kniha, sice evidentně bez tuhé knižní vazby, byla k mání za vpravdě lidových 280,- Kč.

Po výstavě ředitel Divadla pod Palmovkou Michal Lang zahájil i festival Palm Off Fest 2018 jako celek.

Když se to Tallinnské divadlo nahání

Již nástup diváků do sálu byl extravagantní. Nejdříve byla vpuštěna levá část hlediště. A teprve později publikum jdoucí na svá sedadla ze strany pravé. Působilo to zajímavě. Netradičně. Ale u toho zůstalo. V průběhu večera na to již nic nenavázalo. Evidentně se tím bavil pouze autor a režisér. Ale, alespoň měli diváci o čem přemýšlet…

Samotné představení „Revoluce“ režijního dua Ene-Liss Semper a Tiit Ojasco již mnoho důvodů k zamyšlení nepřinášelo. Nejsilněji, zvláště pro nás jako odborný TANEČNÍ MAGAZÍN, působila úvodní – téměř půlhodinová – taneční kreace. V oranžově „východních“ hábitech tančila celým jevištěm skupina herců pod taktovkou – Lenina! Toho představoval dokonale v obličeji namaskovaný sólista s pleší a plnovousem. Vše umocňovala hra na bicí. Respektive důrazné údery paliček do plechových plástů.

Další sekvence vedla od bojovné revoluce k pracovnímu procesu. Revolucionáři se zbavili hábitů a jali se – již v pracovních overalech – stavět dřevěnou konstrukci. Ta jim jednou, již téměř postavená, spadla. Šlo o kouzlo nechtěného? Zde bych akcentoval již výrazněji modernější choreografii. Herci se projevovali složitými pohyby připomínajícími abstraktní animované filmy a místy i projevy Michaela Jacksona.

Následoval zřejmě nejsilnější moment představení. S velkým nadhledem začaly být původní symboly revoluce i část jejich představitelů přebarvovány – do rudé barvy.

Zajímavá, leč krátká, fantaskní pasáž představení „Revoluce“

Po nevýrazných pasážích se pozvolna jeviště převléklo do fantaskních kostýmů ve stylu Hieronyma Bosche. V další výrazném momentu „Revoluce“ se – konečně začalo z pódia mluvit. Do toho zněl, v podkresu, monotónní zvuk úderů na konce trubek. Herečky na ně jako na na didgeridoo mlátily divnými plochými přezůvkami. Připomínaly vietnamky. Ty přezůvky, nikoli herečky.

Ztraceno v překladu?

Texty z úst herců i jejich kolegyň kolísaly mezi nabubřelým patetismem a banalitami. Zřejmě bylo scenáristovým přáním pracovat s tímto kontrastem? Česky byly texty překládány sice na třech médiích – na dvou obřích digitálních obrazovkách po obou stranách jeviště a na on-line digitálním zařízením nad pódiem. Katastrofou však byla kvalita překladu samotného. Některé pasáže nebyly do domácího jazyka – převážně z angličtiny – přeloženy vůbec! Nezapomněl někdo, že i když má Palm Off Fest anglický název, tak probíhá v Praze?

V průvodním programu představení se píše, že je „…situace nesnesitelná“. Pokud se tvůrci snažili apelovat doslovně tímto směrem, tak se to zcela vydařilo.

Závěr představení provázel již hodně a nelogicky natahovaný konec. Nastaly tak nejméně tři pasáže, které si přímo žádaly závěr neúměrně natahovaného dramatu. Přání publika však nebylo vyslyšeno. Diváci houfně odcházeli, na jevišti se hrálo dál…

Před vlastním závěrem ještě následovala žonglérská ekvilibristika s dlouhými zářivkově svítícími tyčemi. A ještě k tomu zadní projekce tonoucích v moři. A opět moře patosu…

Závěrečná děkovačka souboru NO99, představitel Lenina úplně vpravo

„Revoluce“ v podání tallinnského NO99 byla jistě zajímavým i propracovaným představením, nicméně bych v tomto případě poukázal na staré dobré české přísloví, že méně znamená více. Ani tolik nezčeřila vody… I když na festivalu třeba vedle extravagantního Olivera Frljiće je to, věru, těžké!

Foto: Palm Off Fest

 Michal Stein

 TANEČNÍ MAGAZÍN