Nonverbal – nabitý týden

Pražská La Fabrika se předposlední květnový týden stala již podruhé centrem a pořadatelem mezinárodního festivalu PRAGUE NONVERBAL. Ona i další pražské progresívní stánky nekonvenčního a pohybového divadla přivítaly na desítky zahraničních i domácích souborů a sólistů, kteří se vyjadřují divadlem beze slov.

Druhý ročník festivalu PRAGUE NONVERBAL proběhl od 21. do 25. května v Praze. Na domovské scéně La Fabrika, ale též v Jatkách78, Alfredu ve dvoře, Studiu Hrdinů, Centru současného umění DOX a v Cross Clubu. Přinesl na čtvrt stovky divadelních prezentací, ale i filmy a důležitá kuloární setkání tvůrců.

Začneme od „A“ čili Alfredu ve dvoře. Vlastnímu zahájení festivalu předcházela na letenské scéně Alfred ve dvoře mezinárodní performace „Take Down“. V tanečně-wrestlingové řeči se v ní setkali Japonka Kazuyo Shionoiri a izraelský tanečník Dror Liberman.

 Hlavní a čestnou cenu festivalu SILENCE SPEAK LOUDERS převzala režisérka, herečka, choreografka i loutkářka Zoja Mikotová.

Taneční legenda Vlastimil Harapes se v hledišti objevila krátce po návratu z operace. A byl středem pozornosti.

Slavnostní zahájení v neděli 21. 5. v La Fabrice probíhalo pod patronací ministra kultury Mgr. Daniela Hermana. Bylo nabité. Hosty i styly. Konferenciérky Anna Polívková a Martha Issová, za tradičního živého doprovodu na klavír Zdenka Merty, elegantně zvládly propojit takřka nepropojitelné. Tak třeba Annu a Johanu Schmidtmajerovy, s Janem Cinou a Jiřím Weissmanem v půvabných tanečně akrobatických hříčkách. Škoda, že v hledišti nebyl Milan Drobný. Asi by se divil, co jde vytvořit za kreace na jeho dávný hit s textem Jiřího Grossmanna „Bambule bijou bác“. Z jiného soudku bylo vystoupení Trygve Wakenshaw. Dalším kontrastním článkem pořadu byla hudebně humorná skeč Martina Zbrožka. Zaujala i Tap Academy a mnozí další. Vyvrcholením večera bylo udílení ceny “SILENCE SPEAK LOUDERS“. Její laureátkou se stala režisérka, herečka, choreografka a pedagožka Zoja Mikotová. Brněnská rodačka, která se postupně od loutkařiny dopracovala k divadelní režii a pantomimě. Roku 1992 založila na JAMU do té doby unikátní Ateliér výchovné dramatiky neslyšících. Vedle režijní práce (Husa na provázku, Činoherní klub, Slovácké divadlo a další), pedagogické praxe a zahraniční angažmá se často objevuje v roli lektorky na řadě workshopů v naší republice i v zahraničí. S neslyšícími divadelníky spolupracuje na řadě dalších akcí mimo JAMU. Slavnostní večer zakončil krátkometrážní film Jiřího Kiliána „Scalmare“. Světový choreograf se tak po necelém roce v La Fabrice představil opět výrazným surrealistickým dílem. Jeho černobílému snímku vévodily výkony jeho ženy a „múzy“ Sabine Kupferbergové a Petera Jolesche. Dílo si vysloužilo dlouhotrvající potlesk. Na pódiu se vystřídali i slavní hosté. Kromě Jiřího Kiliána i Soňa Červená. Z hlediště jim aplaudovali mezi jinými také Boleslav Polívka, Vlastimil Harapes, Jiří Lábus, Yvona Kreuzmannová, výtvarník a balónový pilot Vratislav Hlavatý. …a mnoho a ještě více dalších person uměleckého i veřejného života.

Boleslav Polívka se účastnil slavnostního zahájení festivalu, ale také se později představil jako filmový režisér (spolu s F. A. Brabcem) své krátkometrážní hříčky „Hon“.

 Slavná herečka a zpěvačka Soňa Červená usedla vedle Jiřího Kiliána v čestné lóži při zahajovacím večeru.

Halka Třešňáková a Anna Polívková se představily v rámci festivalu v Alfredu ve dvoře.

Během nabitého týdne pak pokračovala plejáda skvělých divadelních zážitků. V La Fabrice se prezentoval britský soubor Vamos Theatre s „Finding Joy“, francouzské divadélko Compagnie Mangano-Massip s titulem „What Is Mime“, mexická herečka Gabrielle Muňoz s „Quizás“, ale také domácí mimové a klauni – Václav Strasser, Jiří „Bilbo“ Reininger a skupina Bratři v tricku nebo Martin Zbrožek.

Jatka78 patřila premiéře Rostislava Nováka ml. „Jatka číslo 5“ a Cirku La Putyka s jeho „Airground“.

V Cross Clubu se prezentovala Polka Maria Zimpelová s půvabnou hříčkou „What Do You Really Miss?“.

Alfred ve dvoře mimo zmíněné japonsko-izraelské ouvertury festivalu patřil Anně Polívkové a Halce Třešňákové s milým „Walk In Progress“.

Studio Hrdinů hostilo českou Pantomimu S. I. S výmluvným titulem „Z českých luhů a hájů přinesli jsme vám vodu“.

A holešovické centrum moderního umění přivítalo českou Farmu v jeskyni a její inscenaci „Odtržení“.

Světoznámý choreograf Jiří Kilián přijímal zasloužené ovace i jako tvůrce filmu „Scalmare“.

V La Fabrice proběhla také pražská premiéra filmové hříčky Boleslava Polívky „Hon“. Sám ji – za asistence režiséra a kameramana F. A. Brabce – také režíroval. Film byl natočen již roku 2007 na tehdy ještě hercově farmě v Olšanech u Brna. Vychází z tradiční honičky na klauny, která se – vedle kupříkladu hospodského zabíjení much – tehdy na olšanské farmě odehrávala. Mimo Boleslava Polívky a jeho dětí i hereckých kolegů ve snímku vystupují i neherci – tradiční účastníci povedených akcí v Olšanech. Samotný filmový titul měl už před časem světovou premiéru v Olšanech. Ale i v Praze se setkal s obdivem.

Prague Nonverbal se vydařil. Dokázal podchytit na vícebarevné platformě mnoho umělců, kteří si mají co říci i beze slov. Nezbývá se než těšit na ročník třetí.

MICHAL STEIN

Foto: PRAGUE NONVERBAL

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Snad, snad….

Snem téměř každé ženy je vdát se. Ale jak na to?

 

24.května uvedlo divadlo LaFabrika v rámci festivalu Prague Nonverbal inscenaci Perhaps, perhaps …. Quizás mexické umělkyně Gabriely Munoz. A protože festival Prague Nonverbal přináší kvalitní tvorbu, diváci se opravdu potěšili.  Hra Perhaps, perhaps… Quizás měla premiéru v New Yorku v roce 2010 a hrála se po celém světě na klaunských a divadelních festivalech v Brazílii, Kolumbii, Gruzii, Francii, Španělsku, Velké Británii a Švédsku.

 

Příběh začíná krátkou videoprojekcí, ze které vyrozumíme, že jistá žena se zamilovala, anebo si to alespoň moc a moc přeje. Jenže láska nepřeje jí. Naše hrdinka se tedy musí spokojit s tím, že si představuje svatbu a všechno co k ní patří.

Inscenace je stále na hranici tragédie  a komedie, všechny okamžiky jsou ale tak výstižné. Žena, která čeká na pana Pravého, se cpe svatebními sladkostmi, ale vzápětí intenzivně cvičí, např. obíhá stůl a počítá si kolečka. Není to mnohým z nás tak trochu povědomé?

Zoufalá touha po spřízněné duši a po svatbě je ztvárněna opakujícím se zpěvem svatebního pochodu. Z toaletního papíru je svatební koberec a jde se k ženichovi, kterého představuje pouze sako. Nevadí. Naše hrdinka si vyměňuje prstýnky se sakem, zatančí si s ním a jde na pohovku…. Dojemná scéna lásky. Smutek a touha dýchají z každičkého pohybu, upřímný zoufalý obličej naší hrdinky odráží duševní utrpení, kter é jí způsobuje samota. Přesto právě jejímu zoufalství se diváci nejvíce smějí. Gabriela Munoz  mistrně rozehrává v divácích ty nejzákladnější pocity – touhu nebýt sám. Proč se ale divák tak intenzivně chechtá, až se téměř popadá za břicho, když se naší hrdince ne a ne a nechce  podařit  potkat v životě toho pravého?  Už postava samotné umělkyně budí sympatie, její výraz a samozřejmě svatební šaty budí soucit a současně smích. To vše doladěné do detailu propracovanými scénami roztomilého neúspěchu tvoří neopakovatelnou podívanou, která daleko přesahuje běžné klaunérie. Právě proto, že každý tak trošku poznává sám sebe, člověk se rád odlehčeně zasměje svému marnému úsilí.

V druhé části má naše hrdinka už dost pouhých představ a tanců se sakem a vydává se do publika hledat manžela. Z jejího výrazu usuzujeme, že se jí nikdo moc nelíbíme, nadšením tedy  zrovna neoplývá. Ale přece jen někoho zahlédla… jednoho případného partnera rozzlobeně vrátí zpět na sedadlo, ale snad se  našel vhodný kandidát na manžela. Sledujeme její radostné hodování u stolu, její svatbu, pochopitelně, že nesmí chybět pád ženicha a nevěsty, když ji ženich chce vzít do náruče, samozřejmě  i jejich společný romantický tanec vyvolává v divácích salvy smíchu. Jenže co to? Na scéně se ocitá jiná žena a sebevíc ji naše hrdinka zahání, nakonec si ženicha odvádí. Umělkyně vyjádří vše mávnutím ruky. A jde se pro dalšího manžela. Ale sebevíc se zoufalá žena snaží, svádění nepomáhá, vztah neklape… a zase celý koloběh od začátku. Znovu svatební šaty a znovu sny…. a takhle mnohým z nás vlastně života pomalu či rychle ubíhá, doufání, sny, představy, neúspěchy, kratičké chvilky štěstí. Perhaps, perhaps… Quizás je mistrným dílem, propracovaným do detailu, baví diváka od první minutky až do konce a zanechává  v nás  posmutnělý  úsměv. Diváci ocenili Gabrielu Munoz nekonečným aplausem ve stoje, který si tato sympatická  umělkyně za své (tolika lidem blízké) utrpení plně zasloužila.

Eva Smolíková

Foto: Markéta Šedivá

Taneční magazín

TU NIGHT SHOW

Slavnostní galavečer věnovaný osobnostem naší i světové scény zahájí festival PRAGUE NONVERBAL

TU NIGHT SHOW – slavnostní večer věnovaný osobnostem naší i světové nonverbální scény se bude konat v La Fabrice v neděli 21. května od 20 hodin

Na večeru, kterým budou provázet Martha Issová a Anna Polívková nebudou chybět Trygve Wakenshaw, Soňa Červená, Vojtěch Dyk & MichalŽáček, Marie Doležalová, Jan Cina, Rosťa Novák, Martin Zbrožek, Halka Třešnáková a řada dalších umělců. V české premiéře zde uvede svůj

nový krátkometrážní film Scalamare světoznámý choreograf českého původu Jiří Kylián.

Letošní festivalová cena SILENCE SPEAKS LOUDER za celoživotní přínos žánru bude udělena prof. Ctiboru Turbovi, kterému je věnována i

doprovodná výstava 4 SPOLEČNOSTI ALFRED v centru současného umění DOX.

Festival se koná pod záštitou ministra kultury pana Daniela Hermana.

 PRAGUE NONVERBAL 17  proběhne 21.-28. května v La Fabrice a dalších holešovických scénách v rámci ART DISTRICT 7.
 

Více informací o festivalu a programu na www.praguenonverbal.cz 

 

Simona Martínková
Taneční magazín
 

PRAGUE NONVERBAL

Druhý ročník mezinárodního divadelního festivalu PRAGUE NONVERBAL odstartuje v pražských Holešovicích 21. května 2017

Druhý ročník mezinárodního divadelního festivalu PRAGUE NONVERBAL odstartuje v pražských Holešovicích 21. května 2017

Naváže na první premiérový ročník festivalu, ve kterém kromě divadelních představení proběhla také výstava významného choreografa Jiřího Kyliána. I letošní dramaturgie bude pokračovat v konceptu divadelního festivalu s přesahem do dalších uměleckých oborů,  ve kterém se v hlavní linii představí mezinárodní umělci nonverbálního divadla. Hlavním centrem dění se stane umělecký prostor La Fabrika a letos se kromě ní rozšíří i o další scény v rámci ART DISTRICT v Praze 7. Návštěvníci budou moci shlé ;dnout za jeden týden okolo 20 představení i v prostoru Jatka78, v divadle Alfred ve Dvoře, ve Studiu Hrdinů, v Centru současného umění DOX a v Cross Clubu.

Hlavním cílem festivalu je konfrontace s mezinárodní profesionální scénou a neotřelá dramaturgie, která vnímá současné nonverbální divadlo jako otevřený umělecký proud zasahující do dalších žánrů a oborů současného umění. Důležitým faktorem je pestrost žánrů a přesahy mimického divadla do tance, cirkusové artistiky, objektového divadla  a vizuálního umění. V programu se objeví také divadla, která pracují s maskami a projekty s velmi sugestivní výtvarnou stylizací.

Hlavní zahraniční část programu tvoří inscenace britského souboru VAMOS THEATRE s názvem FINDING JOY. Nonverbální divadlo s maskami zaznamenalo značný ohlas na velkých mezinárodních přehlídkách a je zajímavou ukázkou jak zpracovat beze slov, s maskami, komiksově a s nadsázkou zajímavý námět z reálného života.

COMPAGNIE MANGANO-MASSIP je francouzské duo Sara Mangano a Yves Massip, kteří patří mezi přímé pokračovatele odkazu Marcela Marceaua. Jejich tvorba je pohybově i vizuálně atraktivní, propojující techniku mime corporel s fyzickým divadlem.

Dalším jménem je skvělý belgický umělec JOS HOUBEN, patřící mezi nejvýraznější a nejznámější evropské mimy, který se představí se svým novým projektem ART OF LAUGHTER.

Na letošním Fringe festivalu v Edinburghu se úspěšně prezentovala originální mexická umělkyně GABY MUNOZ s komickým, klaunským a improvizovaným představením PERHAPS, PERHAPS… , které bude rovněž součástí hlavního festivalového programu.

Z českých souborů se v rámci hlavního programu můžeme těšit v prostoru JATKA78 na představení AIRGROUND CIRKU LA PUTYKA v choreografii Toma Rychetského. Jedním   z projektů uvedených v divadle Alfred ve Dvoře bude zahraniční performance izraelsko-japonského páru Dror Liberman a Kazuyo Shionoiri TAKE DOWN a druhým projektem je představení Halky Třešňákové a Anny Polívkové WALK IN PROGRESS. Ve Studio Hrdinů se představí PANTOMIMA S.I. – divadlo pantomimy neslyšících.

V hlavním programu se také představí studenti Katedry nonverbálního divadla HAMU Praha, kteří na festivale uvedou moderní klaunerii VĚC v režii Števa Capka a studenti Ateliéru výchovné dramatiky Neslyšících JAMU Brno. V režii prof. Zoji Mikotové vzniklo nové představení DŮM BERNARDY ALBY a na festivale bude uvedeno v pražské premiéře. V další české premiéře se v hlavním programu představí také progresivní mladá formace HOLEKTIV – Eva Stará, Karolína Křížk ová a Andrea Vykysalá, která se soustředí na propojování mimického a tanečního divadla s cirkusovou artistikou.

Letošní cenu SILENCE SPEAKS LOUDER převezme další výrazná osobnost mimického divadla – prof. Ctibor Turba. V doprovodné výstavě v Centru současného umění DOX bude od 21. května prezentován soubor Turbových grafik, fotografií, plakátů a dalších zajímavých materiálů mapujících jeho uměleckou dráhu.

V rámci doprovodného programu představí Jiří Kylián svůj nový film natočený ve středoevropské produkci a proběhnou další  komentované filmové projekce zásadních Turbových filmů a dokumentů.
 Nedílnou součástí budou workshopy pro studenty HAMU, DAMU a JAMU. V posledním dnu festivalu se také na dvoře La Fabriky představí Jiří Bilbo Reidinger, Václa v Strasser a Bratři v tricku věnující se převážně dětskému publiku.

Předprodej na všechna představení tohoto výjimečného festivalu byl již zahájen

 

do 1. května lze zakoupit vstupenky za sníženou cenu.

——————————————————

PRAGUE NONVERBAL 17 (21. – 28. 5. 2017)

aktuální informace o programu a kontakty:

La Fabrika, Komunardů 28, Praha 7, festival@praguenonverbal.cz

www.praguenonverbal.cz

facebook

 

Taneční magazín