O křičícím šepotu, zemi pod námi a tělem nad ní

Únorové tipy z divadla PONEC

Jestli divadlo PONEC něco umí, tak hovořit o těle v nových kontextech. Znovu nás o tom přesvědčí v únoru, kdy do programu nasazuje velmi silné taneční výpovědi.

Příběh o zrození a křičícím šepotu odvypráví tanečnice a choreografka Markéta Jandová v díle F*cking Beautiful Spring. Nové pohledy na propojení lidského těla s přírodou předkládá inscenace Existuje dojem bytí Terezy Lenerové. Téma o těle a krajině, kterou obýváme, si volí i inscenace GEO Terezy Ondrové a Petry Tejnorové. Nebo byste si snad rádi vychutnali tělo v jeho plné radosti na festivalu Cirkopolis, který bude v únoru hostem divadla PONEC?

Pro ty, kdo milují tělo a mysl v pohybu, je PONEC v únoru jasná volba. Stačí si vybrat…

Divadlo PONEC bude od 13. do 16. února hostit mezinárodní festival Cirkopolis, který uvede inovativní představení z oblasti nového cirkusu. Festivalový program 13. 2. hned na úvod ozdobí premiéra inscenace Girevik z dílny slovenského cirkusového umělce žijícího v Berlíně Romana Škadry.  Cirkopolis mimo jiné nabídne také Man Strikes Back – „bubenicko-žonglérský koncert lidí a robotů pro lidi a roboty od šesti let“. Belgičtí performeři pobaví malé i velké diváky 15. a 16. 2.

Nedělní večer 18. 2. bude patřit souboru Spitfire Company a jeho F*cking Beautiful Spring. Tanečnice a choreografka Markéta Jandová na jevišti “odvypráví“ příběh o zrození, o těle v těle, o křičícím šepotu, o zvucích, které tvoří prostor. Příběh o mlaďoučké Marii a o jejím dítěti. Příběh o kruzích, které je nutné překročit, abychom se našli nově. Představení je realizováno pomocí binaurálního efektu, který vtahuje diváka do samotného středu prostorového vnímání zvuků a hudby, a pomocí dvou pohybových světel Robe Esprite, jež “tančí” společně s Markétou Jandovou.

Poslední příležitost naplno si vychutnat inscenaci Terezy Lenerové a kol. Existuje dojem bytí se naskytne 19. 2. Extenze dřevěných větví na končetinách tanečnic Edity Antalové, Jitky Čechové a Evy Rezové jsou výchozím bodem možného příběhu lidské existence. Lze ji chápat jako propojení člověka s panenskou přírodou, jako něco životodárného a zároveň omezujícího a až děsivého. Derniérou inscenace Existuje dojem bytí se Tereza Lenerová s divadlem PONEC rozhodně neloučí. Na repertoáru zůstávají její další vydařené počiny Rukavičkářské závody (poslední premiéra roku 2023) a dis pla y

Ve druhé polovině února v divadle PONEC dostane prostor tradiční festival nového divadla Malá inventura. Inscenace Bodies Together na téma fenoménu korporací a jejich vlivu na život jednotlivců a globálního společenství je na programu 23. 2. Autoři, soubor POCKETART / Jaro Viňarský & kolektiv, vytvořili imerzivní představení, jehož součástí jsou diváci od začátku do konce, což umocňuje celkový prožitek. „Při tvorbě této imerze jsme v korporátní problematice objevili i jistou poetiku. Spíše než se zabývat konkrétní případovou studii, jsme se zaměřili na otázku: Jak vnímáme vliv a dopad korporací na naše každodenní životy?“ podotýkají tvůrci.

Divadelně-taneční platforma Temporary Collective, jejíž jádro tvoří tanečnice a choreografka Tereza Ondrová a režisérka Petra Tejnorová, se do Malé inventury zapojí 27. 2. s novinkou GEO. První repríza po loňské úspěšné premiéře přivede na jeviště Terezu Ondrovou, která na něj vstupuje už 25 let.  Svoje první sólo v divadle PONEC tančila na symfonickou báseň Vltava. V aktuální choreografii nás prostřednictvím tance a pomocí geofonu země pod námi a tělo nad ní provedou krajinou, kterou všichni obýváme.

Poslední únorový večer bude v divadle PONEC „Family Friendly“. Právě pod tímto názvem se odvíjí programová linie otevírající mladému publiku a nově příchozím dveře do světa současného tance. Do série podvečerních představení jsou cíleně vybírány inscenace, ke kterým se snáze hledá cesta. Na závěr je vždy zařazena moderovaná debata či interaktivní aktivita. Vítány jsou všechny divácké reakce. Konkrétně 29. 2. je na programu Jáma lvová – podmanivý a zábavný duet tanečnic a choreografek Sabiny Bočkové a Johany Pockové / uskupení POCKETART, které naživo doprovází hudebník Lukáš Palán. Tématem jsou média, manipulace a sociální sítě. Tedy výzvy dnešní doby a pro nastupující generaci naprosto neoddělitelná součást života. Na konci představení budou diváci pozváni na diskuzi a závěrečnou malou taneční párty.

Více informací a online prodej vstupenek na www.divadloponec.cz

Markéta Faustová

pro Taneční magazín

Rukavičkářské závody

Premiéra v Ponci o naší kůži – přecitlivělé, obnažené a vyděšené jako celá společnost

Poslední letošní premiéra v divadle PONEC bude o naší kůži – přecitlivělé, obnažené a vyděšené stejně jako celá společnost

V závěru listopadu – 27. 11. od 20:00 – se v divadle PONEC poprvé představí taneční inscenace s prvky detektivního thrilleru Rukavičkářské závody. V této performanci choreografky Terezy Lenerové se fikce prolíná se zážitky s naší vlastní kůží. První repríza následuje 28. 11.

Kůže je ztělesněním tenké linie, která odděluje nitro od okolního světa. Smyslovým orgánem, kterým okolní svět vnímáme, vzácným materiálem. Povrch těla může být i odrazem nitra. Naše kůže je přecitlivělá, stejně jako celá společnost – obnažená a vyděšená. Co o nás vypovídá a jakou má hodnotu? Ve světě, který jsme vytvořili, nás už nedokáže ochránit, a tak jím raději procházíme „v rukavičkách“.

Od nepaměti zabíjíme zvířata, abychom oblékli jejich kůži na svou. Aby nás hřála, chránila, zkrášlovala. Bereme na sebe odpovědnost za upřednostnění užitku povrchu před zachováním života uvnitř. Postupem času koželužské řemeslo vymírá. Ne proto, že bychom se do pružné a houževnaté kůže nechtěli dál oblékat, ale proto, že člověka nahradil stroj. Se smrtí totiž nechceme mít dál nic společného.

Z našich životů se vytrácí schopnost zabít a zpracovat zvíře, přesto mnoho z nás zvířata jí.  Nemusíme se dotýkat těchto činností, někdo jiný to udělá za nás.  Otázka však je, zdali nás to neodpojuje od samotné podstaty života. Smrt je součástí života,“ podotýká choreografka a režisérka inscenace Rukavičkářské závody Tereza Lenerová. Na jevišti divadla PONEC se představí britská tanečnice a choreografka českého původu Andrea Miltnerová spolu s performerkou a choreografkou Jitkou Čechovou.

Foto: Adéla Vosičková 

Markéta Faustová

pro Taneční magazín 

Lekce pro všechny v divadle Ponec

Lekce pro batolata, děti, dospívající, dospělé i seniory

Ukázkové lekce v  Divadle Ponec, které se konají od neděle 10. září a po celý následující týden

neděle 10.9. ve 14h nebo 16h, Neényi – určeno pro batolata od 1 do 3 let

smyslové představení pro batolata, rodiče, prarodiče i nerodiče

Více info zde: Neényi | PONEC – divadlo pro tanec (divadloponec.cz)

pondělí 11. 9. od 17 do 18h, Současný tanec pro teens, Studio Krenovka – pro dospívající od 12 do 18 let
s následnou debatou po lekci

Více info o lekci zde: Současný tanec pro teens – otevřená lekce | PONEC – divadlo pro tanec (divadloponec.cz)

úterý 12. 9. v 17h, Dance Well, Studio Krenovka

Ozdravná síla tance pro všechny, bez ohledu na věk, pohybové omezení a zkušenosti – primárně určeno pro osoby trpící Parkinsonovou nemocí.
Dance Well | PONEC – divadlo pro tanec (divadloponec.cz)

středa 13.9. v 17h, Pohybově-hlasové dílny pro seniory, Ponec

Pohybově hlasové dílny pro starší a seniory – otevřená lekce | PONEC – divadlo pro tanec (divadloponec.cz)

středa 13.9. v 19h, Contemporary dance, Ponec

Současný tanec pod vedením umělců působících v divadle Ponec.

Contemporary dance – otevřená lekce | PONEC – divadlo pro tanec (divadloponec.cz)

čtvrtek 14. 9. v 17h, Česká a ukrajinská dílna – pro děti od 6 do 12 let
výtvarná a pohybová dílna, kterou povedou ukrajinské lektorky, například choreografka Yana Reutová

pátek 15.9., Tanec školám

tanečně- pohybová výchova, ukázka projektu, který je určen žákům na 1.stupni ZŠ, probíhá 3 měsíce

Většina lekcí bude provázena moderováním či následnou diskuzí, je nutné se na místě aktivně zapojit.

Simona Andělová

pro Taneční magazín

Věra Ondrašíková & kolektiv poprvé na Tel Aviv Dance Festival 2023

Čeští umělci během léta reprezentují tuzemskou kulturu na mnoha mezinárodních festivalech a akcích v zahraničí

Čeští umělci během léta reprezentují tuzemskou kulturu na mnoha mezinárodních festivalech a akcích v zahraničí. Mezi jedny z nejprestižnějších patří Tel Aviv Dance Festival, který se koná v Izraeli. V Suzanne Dellal Centre se na konci července mohli diváci seznámit s českým současným tancem a pantomimou. Současný tanec zastupoval soubor Věra Ondrašíková & kolektiv, který představil svou úspěšnou inscenaci Witness.

V Tel Avivu vystupoval také náš přední mim Radim Vizváry s inscenacemi Sólo a Paperboy. Velkou část července strávil na cestách také tým Tance Praha, pod jehož záštitou vystoupily tři umělecké kolektivy v Itálii a v Riu de Janeiru. A soubor Spitfire Company je letos pozván na Ediburgh Fringe festival.

Příběhy stromů nejen v Tel Avivu

S tvorbou Věry Ondrašíkové kombinující současný tanec, poetický light design a manipulaci s objekty, se diváci seznámili během dvou vyprodaných představení 27. července, vedla také taneční workshop. Divákům představila projekt Witness v jeho kompletní jevištní podobě, adaptovaný však pro izraelské publikum. Dotýká se v něm otázky vztahu člověka k přírodě a životnímu prostředí a využívá jak sofistikované jevištní prostředky vytvářející iluze v prostoru, tak práci s přírodním materiálem, kterým jsou zde větve listnatých stromů. To ony jsou svědky lidských životů, ale i samotnými aktéry.

„Myslím, že mohu říct za celý tým, že jsme si zájezd užili, byl to velmi intenzivní zážitek. Přišlo mi jen trochu líto, že po druhém představení jsme museli začít balit a pomalu se chystat na letiště, protože se rozvinuly velmi hezké interakce, diváci za námi po představení chodili a chtěli si o něm ještě povídat. Vidím jak je důležité nevěnovat všechen čas pouze pro přípravu a hraní, ale i pro setkávání,” říká Věra Ondrašíková.

„Byli jsme pozváni ředitelkami Suzanne Dellal Centre a festivalu Naomi Perlov a Anat Fischer Leventon, které viděly Witness na České taneční platformě 2022,“ vypráví. „Jsem vděčná, že daly našemu představení takovou důvěru, ačkoliv je neobvyklé a divácké přijetí nebylo vůbec jisté. Po pražském představení říkaly, že to pro ně bylo tehdy jedno z nejsilnějších děl na platformě a velmi vyzdvihly živou hudbu Filipa Míška. Vyprávěly nám také, že v Izraeli se staví nebo stavělo tak, že je vždy mezi několika domy zasazený strom, který se stává pamětí příběhů jednotlivých rodin a funguje jako takový most mezi sousedy. Sama si musím teprve k tomu najít nějaké další informace, ale s naším představením to rozhodně rezonuje. A možná to je důvod, proč jsme byli na Tel Aviv Dance Festival vybráni. V každém případě to pro nás byla veliká motivace.“ Na základě účasti na České taneční platformě byl ostatně Witness vybrán i na festival Dance München„Dramaturg festivalu Peter Sampel doporučil naše představení umělecké ředitelce Nině Hümpel, která je jednou z nejvýznamnějších německých tanečních kritiček a jejím sítem neprojde jen tak ledacos. Tahle dvě setkání pro nás byla zásadní,“ dodává choreografka.

Dramatické okolnosti

Přípravy na cestu do Izraele probíhaly od prosince do července. „Víkend před naším odjezdem zesílily protestní akce a v době, kdy jsme odlétali, hrozila generální stávka. Byli jsme z celé situace pochopitelně nervózní, řešili jsme bezpečnostní stránku věci, bylo to pro nás náročné psychicky a také fyzicky, protože jsme letěli v noci. Letenky jsme získali díky Českému centru v Tel Avivu zdarma, ale šlo o noční přelety,“ popisuje Věra zážitky souboru. „Na místě jsme měli tři dny na přípravu, měli jsme také workshop, krátkou choreografickou dílnu pro profesionální tanečníky. Navíc jsme věděli, že v Izraeli jsou všechny stromy vzácností a člověk si nesmí brát ani průřezy. I tak by byly úplně suché.“

Specifikem inscenace Witness je totiž používání velkých přírodních větví, náletových stromků nebo keřů. Jeden kmínek tentokrát převáželi z Prahy do Izraele letadlem a nebyl to úplně jednoduchý proces. „Větev jsme zabalili a poslali, všechno prošlo a až na poslední bráně na letišti v Tel Avivu u proclení nás zastavili a nechtěli nás pustit. Celníci se chtěli spojit s produkcí divadla, ale bylo pět ráno, takže nikdo ještě nebyl v práci. Ale asi po tři čtvrtě hodiny dohadování nás nechali jít i s větví,“ vypráví teď už s úlevou Věra, „Nicméně druhý den za námi do divadla přišli z ministerstva životního prostředí, že dostali informaci z letištní bezpečnosti a byl z toho velký malér, chvíli to vypadalo, že ani nebudeme hrát. Dopadlo to tak, že jsme se zavázali, že stromek po představení zlikvidujeme nějakým předepsaným způsobem, zkrátka bylo to jako z akčního filmu.“

Další „rekvizity“ vznikly už na místě. „Olivovník je zde posvátný strom, ale právě je prořezávali, takže jsme ho mohli využít a pak jsme měli ještě jeden strom z Jeruzaléma. V Izraeli panovalo skutečně extrémní sucho, takže jsem se snažila představení přizpůsobit i tomuto tématu, dotknout se motivu sucha, požárů, které panují i v Evropě, a především adaptovat příběh na místní podmínky. V našem představení se odráží téma boje, souboje, konfliktů, snažila jsem se tedy posunout význam směrem ke konfliktu dvou národů, které se nemohou dohodnout ani na tom, čí je jejich posvátný strom. To vše se do představení přetavilo a vznikla nová verze.“

Na obou představeních reagovalo nakonec publikum odlišně, zřejmě bylo i jiné složení diváků. Větší úspěch měla druhá repríza. „Přišli se s námi seznámit lidé s profesní komunity a taneční školy, měli jsme z toho opravdu dobrý pocit, že to celé mělo smysl,“ uzavírá choreografka úspěšné hostování.

Trocha čísel

Nejúspěšnější inscenace Věry Ondrašíkové Guide byla v roce 2017 vybraná do Aerowaves Top 20 a tím získala velkou pozornost zahraničních promotérů. Získala také řadu ocenění (Cenu diváků, Cenu za světelný design a Cenu Tanečník roku pro Jara Ondruše na České taneční platformě) a dnes se blíží 70. repríze, což je v rámci scény současného tance vysoké číslo. V prosinci 2021 měla premiéru nejnovější inscenace Ondrašíkové Witness, která získala Cenu diváků na České taneční platformě 2022. Byla již uvedena v listopadu loňského roku ve slovinské Lublani a letos v červnu na mezinárodním tanečním festivalu v Mnichově. Izrael byl třetím zahraničním zájezdem.

„Odhadem polovina repríz inscenace Guide se odehrála v zahraničí“, upřesňuje Věra Ondrašíková. „Hráli jsme ho například v Jeruzalémě, v New Yorku, Soulu, v Drážďanech nebo v dánském Aarhusu v rámci festivalu Aerowaves. Také jsme vystupovali v Polsku a v Británii, jednou na festivalu světelného designu v Leedsu a pak také v Birminghamu na tanečním festivalu. Největší ohlas si pamatuji v rámci Noci kultury ve Vilniusu, kdy jej během jednoho večera vidělo přes 1 000 lidí a měli jsme čtyři děkovačky v řadě se standing ovation. To byl jeden z nejsilnějších zážitků vůbec.“

Soubor Věra Ondrašíková & kolektiv nyní pracuje na novém dlouhodobém projektu s názvem Clouds, ve kterém se zaměří na práci s mládeží a téma křehkosti psychického zdraví. Koncept vznikl již v lednu tohoto roku, premiéra je naplánovaná na jaro 2024. Projekty se vyznačují dlouhými obdobími příprav a zkoušení, soubor se také soustředí na jejich intenzivní reprízování a prezentaci na zahraničních festivalech. Pořádá také choreografické dílny pro teenagery a workshopy současného tance pro širokou veřejnost. Nezapomíná ani na nejmladší generaci, ve které si pěstuje budoucí publikum, pravidelně uvádí představení pro základní a umělecké školy s diskuzí.

Věra Ondrašíková vystudovala výtvarné gymnázium a poté obor choreografie na pražské AMU. Jako tanečnice se podílela na projektech českých a zahraničních choreografů. Získala cenu „The most outstanding dancer” na festivalu Masdanza na Kanárských ostrovech a nominaci v soutěži Das beste deutsche Tanzsolo v Lipsku. Hostovala mj. v Divadle Komedie (Klára S. – režie David Jařab).

Její představení byla uvedenana festivalech Tanec Praha, Biennale de la danse v Lyonu, na festivalu Aerowaves v Londýně, Aerodance v Amsterdamu, Cynetart v Drážďanech a Masdanza na Kanárských ostrovech (I. cena za skupinové dílo). Jako rezidenční choreografka pracovala v Mexiku, Německu a ve Francii. Vytvořila choreografii k Havlovým Antikódům na Nové scéně, které byly v roce 2013 uvedeny ve Washingtonu, Miami a New Yorku.

Její soubor působí pod značkou Věra Ondrašíková & kolektiv na české a zahraniční scéně od roku 2008. Dosud nejúspěšnější inscenace Guide se dočkala sedmdesáti uvedení po celém světě a získala řadu cen (na České taneční platformě 2016 Cenu diváků, Cenu za světelný design a cenu Tanečník roku pro Jara Ondruše), v roce 2017 bylo představení vybráno do mezinárodní sítě Aerowaves. Představení Witness získalo Cenu diváků na České taneční platformě 2022 a je uváděno na mezinárodních festivalech (Dance München, Tel Aviv Dance Festival). V roce 2024 soubor uvede premiéru nového představení pro mladé publikum Clouds v divadle PONEC.

Lucie Kocourková 

pro Taneční magazín