Štítek: Perhaps

V Teplicích se chystá (plný) SEJF

Severočeské Teplice ožijí studentským uměním. Díky multižánrové povaze projektu se návštěvníci koncem letošního září můžou těšit na přehlídku studentských filmů, divadelních vystoupení a výtvarných expozic od autorů z celé republiky.

Severočeské lázně Teplice ožijí studentským uměním. Takový je cíl dvoudenního festivalu SEJF (z anglického SAFE – akronym pro Student Arts Festival čili Festival studentských umění), který se odehraje mezi 28. a 29. září právě v tomto lázeňském městě. Díky multižánrové povaze projektu se návštěvníci můžou těšit na přehlídku studentských filmů, divadelních vystoupení a výtvarných expozic od autorů z celé republiky. Doprovodný program zajistí řada lokálních kapel a samozřejmostí jsou i poučné přednášky, workshopy a besedy zajímavých osobností z kraje i mimo něj. Organizační tým se nyní uchází o podporu veřejnosti na crowdfundingové platformě HitHit.

Teplice byly ve své historii často považovány za kulturní centrum. Věhlas v první polovině 19. století, díky kterému si vysloužily přezdívku „Malá Paříž“, se o pár desítek let později proměnil v jádro undergroundové a bigbítové kultury, z níž se zrodily kapely jako Už jsme doma nebo Kabát. SEJF usiluje o doplnění této rozmanité mozaiky novým pohledem – uměleckým vyjádřením současné studentské generace.

„V Teplicích jsem se narodil a vždy se sem rád vracím. Považuji se v tomto směru za teplického patriota. Proto mě nikdy neopustila myšlenka místní kulturu obohatit. Se SEJFem se konečně moje představa pomalu stává skutečností,“ vysvětluje svou motivaci Jakub Kraus, prezident festivalu a absolvent teplického gymnázia.

Návštěvníci mohou očekávat bohatý program na několika scénách. Odsvěcený kostel Bartholomeus se stane domovem divadelní sekce, v rámci které se představí například studenti pražské DAMU se svou inscenací literárního díla Václava Havla. Kulturní oáza Antonína Moravce v Zahradním domě uvítá řadu regionálních i dalších nadějných kapel a hudebníků, mezi kterými nebude chybět lokální funková formace Public Fusion, teplická stálice Čistírna nebo olomoucká indie skupina Perhaps a Different Universe. V nedalekém Café Schönau vystoupí electro-rapová skupina PTAKZ nebo teplický rodák Cermaque. Ten na SEJFu pokřtí své nové album a básnickou sbírku. SEJF nabízí také jedinečnou příležitost navštívit prostory budovy Českého Telecomu na Náměstí Svobody. Ten díky výtvarné sekci zažije proměnu v hub moderního umění. Ve večerních hodinách zde navíc budou probíhat i taneční party za doprovodu lokálních DJ’s. Zájemci budou mít v následujících týdnech možnost se s podrobným programem seznámit na internetových stránkách festivalu či na sociálních sítích Facebook a Instagram.

Patronát nad kulturní akcí převzalo Statutární město Teplice. Podle slov primátora a senátora Jaroslava Kubery (ODS) se jedná projekt, který městu i celému regionu prospěje. „Vítám každou kulturní vzpruhu, která slibuje oživení života ve městě. Děje se nám tu toho spousta, ale podobně zaměřenou akci jsme tu ještě neměli. Proto jsme rádi, že máme příležitost festival podpořit,“ kvituje Kubera. Dalšími sponzory jsou Visit Teplice, Vojenská zdravotní pojišťovna, Jägermeister, Zahradnictví Dvořák a syn, Freshlabels, EFLER, s.r.o., Rekola, JV Secondhand, Skupina JTH a další.

Organizační tým navíc pravidelně pořádá doprovodné akce, jejich cílem je vybrat další potřebné finance na realizaci festivalu. V těchto dnech se také uchází o další zdroje na platformě pro hromadné financování HitHit. Ta v minulosti umožnila realizaci ambiciózních projektů jako je kupříkladu DVTV. Pro přispěvatele jsou připraveny odměny v hodnotě 80 000 korun. Projekt můžete podpořit prostřednictvím následujícího odkazu: https://www.hithit.com/cs/project/4691/sejf-teplice-student-arts-festival.

Facebook: https://www.facebook.com/sejfteplice/

Instagram: https://www.instagram.com/sejffestival/

Telefon: +420 723 053 083

E-mail: produkce@sejf.si

Matěj Senft

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Snad, snad….

Snem téměř každé ženy je vdát se. Ale jak na to?

 

24.května uvedlo divadlo LaFabrika v rámci festivalu Prague Nonverbal inscenaci Perhaps, perhaps …. Quizás mexické umělkyně Gabriely Munoz. A protože festival Prague Nonverbal přináší kvalitní tvorbu, diváci se opravdu potěšili.  Hra Perhaps, perhaps… Quizás měla premiéru v New Yorku v roce 2010 a hrála se po celém světě na klaunských a divadelních festivalech v Brazílii, Kolumbii, Gruzii, Francii, Španělsku, Velké Británii a Švédsku.

 

Příběh začíná krátkou videoprojekcí, ze které vyrozumíme, že jistá žena se zamilovala, anebo si to alespoň moc a moc přeje. Jenže láska nepřeje jí. Naše hrdinka se tedy musí spokojit s tím, že si představuje svatbu a všechno co k ní patří.

Inscenace je stále na hranici tragédie  a komedie, všechny okamžiky jsou ale tak výstižné. Žena, která čeká na pana Pravého, se cpe svatebními sladkostmi, ale vzápětí intenzivně cvičí, např. obíhá stůl a počítá si kolečka. Není to mnohým z nás tak trochu povědomé?

Zoufalá touha po spřízněné duši a po svatbě je ztvárněna opakujícím se zpěvem svatebního pochodu. Z toaletního papíru je svatební koberec a jde se k ženichovi, kterého představuje pouze sako. Nevadí. Naše hrdinka si vyměňuje prstýnky se sakem, zatančí si s ním a jde na pohovku…. Dojemná scéna lásky. Smutek a touha dýchají z každičkého pohybu, upřímný zoufalý obličej naší hrdinky odráží duševní utrpení, kter é jí způsobuje samota. Přesto právě jejímu zoufalství se diváci nejvíce smějí. Gabriela Munoz  mistrně rozehrává v divácích ty nejzákladnější pocity – touhu nebýt sám. Proč se ale divák tak intenzivně chechtá, až se téměř popadá za břicho, když se naší hrdince ne a ne a nechce  podařit  potkat v životě toho pravého?  Už postava samotné umělkyně budí sympatie, její výraz a samozřejmě svatební šaty budí soucit a současně smích. To vše doladěné do detailu propracovanými scénami roztomilého neúspěchu tvoří neopakovatelnou podívanou, která daleko přesahuje běžné klaunérie. Právě proto, že každý tak trošku poznává sám sebe, člověk se rád odlehčeně zasměje svému marnému úsilí.

V druhé části má naše hrdinka už dost pouhých představ a tanců se sakem a vydává se do publika hledat manžela. Z jejího výrazu usuzujeme, že se jí nikdo moc nelíbíme, nadšením tedy  zrovna neoplývá. Ale přece jen někoho zahlédla… jednoho případného partnera rozzlobeně vrátí zpět na sedadlo, ale snad se  našel vhodný kandidát na manžela. Sledujeme její radostné hodování u stolu, její svatbu, pochopitelně, že nesmí chybět pád ženicha a nevěsty, když ji ženich chce vzít do náruče, samozřejmě  i jejich společný romantický tanec vyvolává v divácích salvy smíchu. Jenže co to? Na scéně se ocitá jiná žena a sebevíc ji naše hrdinka zahání, nakonec si ženicha odvádí. Umělkyně vyjádří vše mávnutím ruky. A jde se pro dalšího manžela. Ale sebevíc se zoufalá žena snaží, svádění nepomáhá, vztah neklape… a zase celý koloběh od začátku. Znovu svatební šaty a znovu sny…. a takhle mnohým z nás vlastně života pomalu či rychle ubíhá, doufání, sny, představy, neúspěchy, kratičké chvilky štěstí. Perhaps, perhaps… Quizás je mistrným dílem, propracovaným do detailu, baví diváka od první minutky až do konce a zanechává  v nás  posmutnělý  úsměv. Diváci ocenili Gabrielu Munoz nekonečným aplausem ve stoje, který si tato sympatická  umělkyně za své (tolika lidem blízké) utrpení plně zasloužila.

Eva Smolíková

Foto: Markéta Šedivá

Taneční magazín