perfect days – Taneční magazín

Petra hraje ve filmu, v televizi, v divadle. Kromě toho v rodném Kladně v Domě kultury vede taneční kurzy pro děti a dospělé. Držitelku ceny Thálie za Harry v muzikálu Babylon Petru Jungmanovou, která je maminkou dvou nadaných synů, její různorodá práce nejen baví, ale i naplňuje.

Vyrůstala jste v Kladně, odkud pocházíte. V dětství jste se věnovala baletu. Čím jste chtěla být, co Vás bavilo?

„Bavila mě spousta věcí! Tančit, zpívat, jezdit na koni, fandit rodičům, když měli pingpongový turnaj, jen tak si snít, dívat se na tatínka, jak hraje fotbal a přitom v tělocvičně viset na bradlech, chodit po kladině, jezdit na výlety. Ale to všechno mě baví i dnes! Od čtyř let jsem chodila do rytmiky k paní Vlastě Šeflové, na kterou dodnes s láskou a s díky vzpomínám. A pak jsem se pod jejím vedením věnovala scénickému tanci. Základy klasiky jsme také měli, ale ,špičkovkami´ jsem neprošla.“

Nejdříve jste vystudovala pedagogickou školu, rok učila na ZŠ tělesnou a hudební výchovu, zpívala ve folkové skupině Dekorace, se kterou jste vydala desku Noc svatojánská a pak šla na JAMU do Brna. Proč jste si vybrala muzikálové herectví?

„Já si ho vlastně nevybrala! Zaujatá tancem jsem hledala možnosti, jak se mu věnovat více a dál, přestože jsem neměla vystudovanou baletní konzervatoř. Po paní Šeflové se nás ujal její syn Miloslav, který mi během jednoho tréninku řekl, že se v Brně otevírá ,cosi s tancem´, ať to zkusím. Aniž bych cokoli dále zjišťovala, hned jsem poslala přihlášku na JAMU na tanečně-dramatický obor, který tam nikdy nebyl. Přesto jsem dostala odpověď, tenkrát to bylo vše na papíře a poštou, že jestli tím myslím obor muzikálové herectví, který se nově otevírá, existuje ještě možnost přijet na talentové zkoušky.“

V Brně jste zůstala a deset let jste byla v angažmá v Městském divadle, kde jste třikrát obdržela diváckou cenu Křídla pro nejpopulárnější herečku a cenu Thálie za roli Harry v muzikálu Babylon. Dnes hostujete na pražských scénách. V čem Vás mohou diváci vidět?

„V současné době hraju ve Švandově divadle v představení Kdo je tady ředitel? a v Divadle Palace v komedii Perfect Days. Bohužel, končí moje srdcová záležitost, hra Neila Simona Druhá kapitola. Ráda bych si zahrála se svými syny, tak hledám něco hezkého pro nás.“

Objevujete se také před kamerou – filmy – Den, kdy nevyšlo slunce, Duše jako kaviár, seriály – Stříbrná paruka, Místo nahoře, Místo v životě, Ulice, Labyrint, Bohéma, První republika… Čeká Vás něco nového před kamerou?

„V létě jsem točila vtipnou komedii s režisérem Miloslavem Šmídmajerem Případ mrtvého nebožtíka. Průběžně natáčím postavu Evy Strouhalové, partnerku Martina Dejdara, v seriálu Specialisté.“

Vy jste se po letech vrátila k tanci, nejdříve v muzikálu Chicago. A pak jste v rodném Kladně v Domě kultury zavedla taneční kurzy jak pro děti, tak dospělé. Jaký je o kurzy zájem?

„Když jsem s kurzy začínala, vůbec jsem netušila, co pro mě mohou znamenat. Na baletním sále improvizujeme, trénujeme různé taneční techniky, držení těla, posilujeme, skládáme choreografie… Letos již 8. rokem přichází asi třetina žen, které tančí od začátku kurzů, zbylá část se různě mění, vrací, obnovuje, je to paráda, sál je plný. A já mám radost, že po tanečních večerech odcházíme uvolněné a ,s rohlíkem na puse´. To mě těší a naplňuje! Loni jsem poprvé zkusila i taneční setkání pro děti. Je to mazec a děti jsou úžasné! Žádné výkonnostní a závodní kurzy, ale jen pro radost!“

Co Vás vedlo k tomu zavést tyto taneční kurzy? Co pro Vás znamená tanec?

„Když jsem se po narození mých dvojčat po pauze vrátila na jeviště a začala zkoušet taneční muzikál Chicago v divadle Pod Palmovkou v režii Stanislava Moši, říkala jsem si, co udělat pro to, abych se udržovala v kondici. Chyběly mi taneční tréninky Ivanky Kloubkové, které jsme měli v Městském divadle v Brně i třikrát týdně. A začít s tanečními kurzy a vést je, byl nápad, který mi vlastně vnukly taneční kamarádky z Kladna. Tanec pro mě znamená obrovskou vnitřní svobodu, ke které bych chtěla v životě dospět.“

Taky jste se vrátila k práci pedagožky a dva roky jste učila moderní tanec na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze. Co Vám to dalo?

„Tenkrát mě na konzervatoř pozvala na tříměsíční záskok moje taneční profesorka z JAMU a choreografka Yvona Balášová. Byly z toho dva roky. Zkušenost to byla skvělá. Ačkoli to nikomu nevadilo, sama jsem cítila, že pro výuku tanečních profesionálů mně samotné chybí hlubší znalosti klasického baletu. Zároveň jsem si uvědomila, že se raději budu setkávat s nadšenými amatéry než s budoucími profesionály, kteří školu většinou berou jako nutnou povinnost.“

Z manželství s hercem Vladimírem Dlouhým (1958 – 2010), máte dva syny Jana a Jiřího. Táhne je to také k umění?

„Oba kluci jsou všestranní. Sportují, tančí, stepují, Janík hraje na saxofon, Jiřík na klavír. Oba mají štěstí, že hrají ve třech inscenacích v Městském divadle v Kladně a moc je to baví. Na konci minulé sezóny se všemi šesti dětmi, které v divadle hrají, nazkoušeli během pár dní manželé Hronovi čtvrthodinové představení a mně spadla brada. Všechny děti byly skvělé, koncentrované, vtipné. Jak jsem již psala, těším se, až si alespoň s těmi svými jednou zahraju.“

Máte čas na odpočinek, koníčky?

„Jsem na volné noze, což znamená úžasnou svobodu při výběru práce, ale nese to sebou i riziko, že na koníčky bude času až moc. Vybrala jsem si ale profesi, která mě baví a naplňuje a to je pro mě podstatné. A nabídky zatím přicházejí v pravý čas.“

Děkuji za rozhovor

Veronika Pechová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Koncem druhého týdne letošního září proběhl ve středočeském lázeňském městě Poděbrady – jak již Taneční magazín několikrát avízoval – už pětačtyřicátý ročník divadelního festivalu FEMAD. Jednalo se o defilé špičkových českých a moravských neprofesionálních divadelních souborů, které jen těsně nepostoupily na vrcholnou akci roku – Jiráskův Hronov. Za minulého režimu proto tento festival získal neodparatelný přídomek „salon odmítnutých“. Tehdy se v případě nepostupu jednalo o důvody spíše cenzurně politické, dnes je již situace poněkud jiná … V Poděbradech se letos představilo osm soutěžních inscenací od monodramatu, přes komedie, dílka téměř detekktivního zaměření, divadla konverzačního charakteru až po muzikál. Profesionálním hostem festivalu byl přední mim, pedagog a filmový herec Radim Vizváry. Nejen z toho důvodu se stal náš magazín jedním z mediálních partnerů celého festivalu. Logo Tanečního magazínu se tak po celých Poděbradech a okolí objevovalo na plakátech a bilboardech vedle znaků a log Středočeského kraje, Ministerstva kultury, Univerzity Karlovy, známé minerálky Poděbradka, významných firem Biopol Paint a Auto Louda či přední poděbradské restaurace a pivního baru U Čiháků.

KROMĚŘÍŽ NA CELÉ ČÁŘE

Dá se směle říci, že – co se týká ocenění – protentokrát v Poděbradech Morava předčila české soubory. Buďme však konkrétní, jednalo se zejména o soubor DS Kroměříž. Již při zahajovacím ceremoniálu festivalu ve čtvrtek byla vyznamenána organizační pracovnice, herečka i režisérka tohoto souboru Jana Štěpánová. Možná, že ji znáte i prostřednictvím filmových rolí z českých filmů „Sněženky a machři po pětadvaceti letech“ anebo „Román pro muže“.

A obdobně tomu bylo i při závěrečném ceremoniálu v neděli. Opět Jana Štěpánová si odnesla cenu za ženský herecký výkon. Za nejlepší mužskou roli si vavříny odnesl její herecký kolega a principál souboru Jiří Kašík. A „kroměřížská“ inscenace Levinova „Veroničina pokoje“ se stala do třetice nejlepším představením festivalu. Potud tedy hlavní ceny festivalu, o nichž demokraticky hlasují nominovaní zástupci ostatních zúčastněných souborů. To však nebylo zdaleka vše. „Veroničin pokoj“ si však odnesl i cenu poroty diváků. Pro statistiky zbývá dodat, že režisé ;rem vítězné inscenace byl brněnský Ladislav Kolář, zvaný (i v divadelních programech!) familiérně „Láry“. S nadsázkou lze tedy říci, že souboru DS Kroměříž snad zbývalo pouze ještě vyhrát ve Sportce?

Cenu novinářské jury si za autorské divadlo odneslo monodrama „Zahraj ty Ejsíky“ Jaroslava Střelky z Broukovcova Kamdivadla z České Kamenice. Bylo hodnoceno zejména to, jak si interpret dokázal napsat na tělo generační výpověď, která nepostrádala hlavní divadelní atributy – gradaci ani silnou zápletku.

Stejný autor i herec v jedné osobě si odnesl i cenu divadelních klubů. Ty speciálně ohodnotily nejen jeho vklad autorský a herecký, ale zejména režijní, neboť není nic těžšího, než režírovat sám sebe. Jaroslav Střelka tedy mohl z Poděbrad odjíždět po zásluze potěšen.

„REBELOVÉ“ ZAUJALY TANEČNÍ MAGAZÍN

Taneční magazín – vzhledem ke svému tematickému zaměření – nejvýše ohodnotil muzikálové představení „Rebelové ze stodoly“ Divadla Stodola Jiříkovice. Jak již samotný titul napovídá, autoři úpravy vycházeli ze známého filmového muzikálu „Rebelové“ Filipa Renče a Zdeňka Zelenky. Nejen nám se líbila nápaditá choreografie i scénická stavba pěveckých čísel. Zároveň je nutné vyzvihnout, že hromadné zpívání na nahrané hudební základy (čili: halfplayback) je možná daleko těžší, než spolupráce se živou kapelou. Reprod ukovaná hudba „jede“ neustále dále, nikdo se vám – jako by tomu bylo v případě živých muzikantů – nepřizpůsobí. Ocenění by si jistě zasloužil i režisér tohoto představení Marek Šudoma. V neposlední řadě i titul tohoto představení velmi konvenuje s výše zmíněným přídomkem festivalu FEMAD – salon odmítnutých.

Řadu diváků i odborníků zaujala nejen objevná hudební dramaturgie představení na motivy známého filmového hitu Alice Nellis (mimochodem, tato režisérka a hudebnice vyrůstala v Poděbradech) „Perfekt Days“ v interpretaci Divadla Exil z nedalekých Pardubic, pod režijní taktovkou Nadi Kubínkové.

Rovněž tak nedaleký Hradec Králové reprezentovalo divadlo s téměř maratónským názvem – Divadlo Jesličky Josefa Tejkla Hradec Králové. Vybralo si satirickou komedii „Bůh masakru“. Tentokrát šlo i porovnávat, jelikož totožný titul zde v Poděbradech před třemi lety předvedl soubor letošních laureátů DS Kroměříž. Podle řady diváků-pamětníků toto představení v režii a úpravě Josefa Jana Kopeckého předčilo (ne)dávný výkon Moravanů.

Záběry z inscenace „Rebelové ze Stodoly“ DS Stodola Jiříkovice

KAŽDÝ TITUL MĚL SVÉ KOUZLO

Soubor Zmatkáři z Dobronína si protentokrát vybral Stephensonovu inscenaci „Vzpomínky na vodě“. Zaujala zvláště působivou jevištní aranží, připomínající až Černé divadlo Jiřího Srnce! Bez zajímavosti není, že překladalem tohoto dramatu byl pravnuk slavného básníka a dramatika Stanislava Kostky Neumanna a vnuk herce Národního divadla Stanislava Neumanna – Julius Neumann. Jinak také herec populární Ypsilonky a pedagog DAMU. Pikantní v případě Poděbrad, kde léta probíhal recitační festival „Neumannovy Poděbrady“!

Milovníkům žánru fantasy jistě jejich očekávání zcela naplnilo téměř tříhodinové představení na Prachetovy motivy „Mort“ v podání DS Lázně Toušeň. Kvalitní herecké výkony tentokrát ještě umocnila velice šťastná spolupráce s výtvarníkem scény a kostýmním návrhářem. A rovněž scénická hudba v „Mortu“ vhodně tvrdila muziku.

V neposlední řadě mezi „osmou“ soutěžních představení zaujal rovněž Howdonův titul „Úžasná svatba“ v podání DS Vojan Desná – Mladá Haluz. V režii Vlaďky Koďouskové jsme byli svědky mile rozverné komedie, která měla spád, rytmus a vtip. Co chtít více?

REPRÍZY MARKA VAŠUTA

Na samý úvod festivalu se známý herec a současný moderátor soutěže „Chcete být milionářem“ na TV Nova a bývalý průvodce podnikatelského magazínu „Cesty k úspěchu“ na konkurenční TV Prima Marek Vašut představil v roli fotografa.

Pro současný FEMAD si připravil kolekci barevných a černobílých fotografií pod souhrnným divadelním názvem „Reprízy“. Jednalo se o spíše syrovější záběry z Čech, Moravy i ze zahraničí. Mnohde šlo o milé absurdity, které se tematicky blížily dávné humorné fotografické tvorbě Františka Dostála.

Místy nebyl přímo zřetelně čitelný jednotný autorský rukopis Vašuta v roli fotografa. Pokud však vystavovanou tvorbu porovnáme s dalšími fotografujícími herci a zpěváky, tak patří vedle spíše reportážněji zaměřené Evy Pilarové, v této konkurenci zcela jistě ke špičce.

Marek Vašut instaluje výstavu svých fotografií

Pro Taneční magazín je nutné připomenout, že otcem Marka Vašuta je taneční teoretik, pedagog, kritik, scenárista, dramaturg a libretista a rovněž autor mnoha knih o tanci i blízký spolupracovník Pavla Šmoka a jeho Pražského komorního baletu Vladimír Vašut.

Fotografická výstava Marka Vašuta byla důstojným pokračováním zdejších, FEMAD provázejících, výtvarných výstav Blanky Bohdanové, Juraje Jakubiska, Miloše Hlavici a řady předních scénografů.

Na snímku nezvyklým průhledem foyeru divadla Na Kovárně konkrétní návštěvnice této výstavy „Reprízy“, když si pozorně prohlíží konkrétní Vašutovo dílo.

ELITNÍ PANTOMIMA O PŮLNOCI

Přesně o půlnoci z pátku na sobotu patřilo divadelní jeviště populárního mima i filmového herce i pedagoga Radima Vizváryho.

Velký obdivovatel Borise Hybnera i protentokrát přesvědčil, že se řadí ke špičce současné moderní pantomimy.

Ohňostroj neutuchajících nápadů. Vypointované gagy i několik epizodek podněcujících k hlubšímu zamyšlení.

Vizváryho kreaci vhodně podtrhovala nápaditá volba převleků i konkrétní hudby.

Toto Vizváryho představení pod názvem „Sólo“ vhodně rozšířilo obzory zaměření celého festivalu a dodalo mu – tak potřebný – moderní multižánrový podnět.

Zde je dlužno pochválit i ředitele festivalu Jakuba Charváta (mimochodem, ten slaví narozeniny ve stejný den jako sám Vizváry!), že pro Vizváryho vystoupení patřičně a úrodně připravil půdu.

Věřmě, že se moderním jevištním formám blížícím se výrazovému divadlu, pantomimě, stínovému či tanečnímu divadlu budou příště někdy věnovat i soutěžní soubory.

„one man show“ mima Radima Vizváryho „Sólo“

OVACE PRO JIŘÍHO

Letošní (půl)jubilejní FEMAD nebyl nový pouze spoluprací Tanečního magazínu. Premiérově se zde představily v rolích sponzorů a partnerů rovněž poděbradská restaurační zařízení. Ať již uvedený pivní bar s restaurací U Čiháků, se skvělým reperoárem malých a minipivovarů či restaurace U Sirotka, která mimo piva a převážně grilovaného jídla nabízí i výtvarnou galerii v patře.

Pan Čihák (vpravo) předává ze sponzorské restaurace U Čiháků dar divadelnímu souboru – vlevo skvělý moderátor festivalu Martin Kočí.

S velkým diváckým ohlasem se setkaly i nezávazné hudební variace o sobotní půlnoci.

Řediteli a dramaturgovi festivalu Jakubu Charvátovi se podařilo – v úzké spolupráci se starostou Poděbrad dr. Ladislavem Langrem a skvělým moderátorem Martinem Kočím i mnohými dalšími skromně ukrytými v pozadí – uspořádat další skvělou divadelní přehlídku, jejíž kvalita rok od roku roste.

Velký podíl na úspěšném průběhu festivalu měli i vedoucí workshopů a divadelních dílen – profesionální režiséři a dramaturgové Rudolf Felzmann, Václav Špirit, Jiří Fréhár, Petr Kracik, Kristán Kubák a František Zborník.

Největší ovace si zaslouží místní Divadelní soubor JIŘÍ. Celá řada jeho členů se starala o ubytování, naplnění žaludků i požadavků všech účastníků festivalu.

Štítek: perfect days

Rozhovor s herečkou, tanečnicí i pedagožkou PETROU JUNGMANOVOU

Letošní FEMAD patřil divadlu, pantomimě i muzikálu