TANEČNÍ MAGAZÍN hovoří s VÍTĚZSLAVEM RÁZKEM, učitelem paradance

„Nevzdávat se, tak to se člověku v životě docela hodí“

Vítězslav  Rázek (1986) je rodákem z Prahy, kde žije s manželkou a dvěma dcerami. Vítězslav je tanečníkem tělem i duší. Vystudoval psychologii na FFUK, profesionálním psychologem se však nestal, přestože ve své každodenní práci na parketu ji používá. Tanec ho nakonec přivedl i ke studiu na FTVS v Olomouci, kde vystudoval taneční mistrovství a trenérství. Založil vlastní taneční školu – Tanec pro všechny (2012), kterou úspěšně,  se svojí taneční partnerkou, vede. Tomu všemu předcházela dlouhá, pestrá a úspěšná taneční kariéra sportovního tanečníka. S taneční partnerkou Kristýnou Mückovou vyhráli Taneční ligu, stali se vicemistry ČR ve standardních tancích a finalisty mistrovství Evropy profesionálů ShowDance. Procestovali téměř všechny státy Evropy a mnoho států z celého světa.  Před nedávnou dobou začal spolupracovat na odborném tanečním vedení vozíčkářů (takzvaný paradance sport).

Vítku, jak Vás napadlo zapojit do tance vozíčkáře?

„Tomu předcházela delší cesta. Když jsme s mou taneční partnerkou přestoupili do profesionálů, psal se rok 2015. Tehdy jsme založili taneční klub. Později jsme otevřeli taneční studio a začali organizovat taneční soutěže a zároveň jsme začali dělat také taneční porotce. Naším snem bylo uspořádat taneční soutěž na Žofíně,  a to se nám nakonec povedlo. A jakmile jsme věděli, že můžeme uspořádat taneční soutěž v tomto krásném prostoru, přemýšleli jsme, jakými dalšími aktivitami jej naplnit. A tehdy nás napadl paradance. Domníval jsem se, že tanečníků na vozíku bude u nás hodně, vzhledem ke každoroční účasti ve speciálním díle StarDance věnovaného vozíčkářům. Posléze jsem zjistil, že účastníci StarDance žádnými aktivními tanečníky nejsou a že se tanci na vozíku věnují jen vozíčkáři sdružení v SKV Praha. Kontaktoval jsem tedy předsedkyni Míšu Krunclovou a vše jsme domluvili.“

 Spolupráce tedy začala tím Žofínem?

„Ne. Spolupráce začala tím, že jsme v roce 2019 uspořádali první ukázkovou lekci v Parapleti, na kterou přišlo asi 18 zájemců. Ta se velice vydařila a účastníci byli nadšení. Na tuto ukázkovou lekci pak navázal pravidelný taneční kurz, který probíhal v Jedličkově ústavu a měl zasvětit účastníky do základů tance a připravit je na každoroční ples SKV Praha.“

Je rozdíl učit tančit běžné lidi a vozíčkáře?

„Je a není. Ačkoli by se mohlo zdát, že je to jednoduché, není tomu tak – paradance sport (soutěžní tance vozíčkářů) – je poměrně detailně propracovaný. V ČR ale nebyl nikdo, kdo by mě dokázal zasvětit. Tak jsem se vydal na Slovensko, kde se paradance věnují už přes dvacet let. Začal jsem jezdit na pravidelné lekce k panu Mičunkovi, aby mě zasvětil do vedení tohoto sportu, což se povedlo a mohli jsme tak otevřít zmiňovaný několikatýdenní kurz v Jedličkově ústavu.“

A nakonec se tedy uskutečnila i taneční soutěž pro vozíčkáře?                                                                                 

„Ano, ale… První mezinárodní soutěž v tancích na vozíku se měla uskutečnit v březnu 2020, ale přišla korona… Tak jsme ji odsunuli na říjen 2020. Ale i v říjnu zasáhla další vlna korony, takže jsme soutěž nakonec zrealizovali na Žofíně, ale kvůli nařízení vlády částečně online.“

A měli jste na soutěži své želízko v ohni?

„Ano. Reprezentovali nás vozíčkář Rosťa Vyhnálek s tanečnicí Zuzkou Chalupovou. Rosťa se Zuzkou si zatančili na Žofíně, odkud probíhal i online přenos. Ostatní zahraniční účastníci soutěže tančili ve svých domovských tanečních studiích. Vše bylo digitálně propojeno a přenášeno. Rosťa se Zuzkou obsadili krásné třetí místo (ze sedmi), což je na premiéru úžasný výkon!“

Tanečník a vozíčkář Rosťa Vyhnálek tedy vzešel z vašeho trenérského vedení. Jak jste se seznámili?

„Rosťa dorazil na naši první ukázkovou lekci do Paraplete a rovnou po jejím skončení mi říkal, že by se chtěl paradance věnovat se svou taneční partnerkou Zuzkou. A že by chtěli i soutěžit. Začali tedy docházet k nám do tanečního studia na individuální lekce, kde jsme jejich taneční vystoupení trénovali.“

Na kdy je připraven druhý ročník soutěže?

„Na 21. listopadu 2021 a doufáme, že už nebude muset probíhat online, ale klasicky. Na 2. ročníku se budeme podílet společně s SKV Praha, se kterým jsme společně založili taneční svaz.“

Můžete mi naši spolupráci v tanečním svazu přiblížit?

„V prosinci minulého roku naše „Škola tance pro všechny“ společně s SKV Praha se stali součástí nově vzniklého svazu „Czech paradance sport“. Ten je pobočným spolkem celorepublikového svazu, který nese název „Svaz učitelů tance ČR“. Ambicí svazu je, aby se zde v říjnu uskutečnil světový pohár v paradance, a aby na něj navázal kongres o paradance sportu. Rádi bychom totiž využili toho, že se do Prahy sjedou přední porotci a trenéři a budou diskutovat o novinkách v paradance sportu. První mezinárodní kongres v paradance sportu v ČR už se uskutečnil loni v září, ale ten ještě nebyl pod hlavičkou našeho svazu. O čem se na kongresu mluvilo, můžou zájemci vidět na tomto webu: www.praguedance.cz/online/

Jak se Vám spolupracuje s SKV?

„Skvěle, protože jak Míša Krunclová, tak Martina Henrichová, jsou velmi pohotové a akční. Cokoli vymyslíme, tak holky hnedle začnou realizovat. Veškeré nápady a sny, které máme, se nám daří zhmotňovat, což je báječné.“

Jedním z počinů, který se podařilo zhmotnit, jsou i pravidelné středeční online workshopy?

„To je teď taková „covidová“ akce. Online prostor sice není něco, co bychom si vysnili… Na druhou stranu to otevírá prostor pro další účastníky, kteří by se jinak do Prahy na naše lekce jen těžko dostávali. A musím říct, že mě to baví a děkuji za tu možnost.“

Co Vám tanec a sport dává do života?

„Úžasné zážitky a dovednosti. Možnost potkat spoustu nesmírně zajímavých lidí a osobností. Naučil mě se nevzdávat, což se v životě docela hodí.“

 

Děkuji pěkně za rozhovor a přeji brzké otevření tanečních parketů.

Foto: archiv  Vítězslava Rázka 

Tereza Marková 

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Český národ pomáhá

Charitativní večer pro Centrum Paraple

Sedmý večer ve StarDance byl charitativní. Tančilo se pro Centrum Paraple, už počtvrté.

Lidé oceňují myšlenku pomáhat tancem. Charitativní večer společně s Plesem pro Paraple vynesl částku 15 a čtvrt milionu korun.

Centrum Paraple

Na charitativním večeru  jsou krásné především dvě věci: V noblesním a krásném pořadu se přeneseme k  problémům těch méně šťastných a člověk vidí, že i v době různých agresivních reakcí, na které si už pomalu v každodenním životě zvykáme, to jde i jinak.

Porota posílená o Zdeňka Svěráka

V šestém večeru se rozloučil se soutěží pár Miroslav Hanuš a Adriana Mašková a zbylých pět párů se ujalo choreografií ve spolupráci s klienty centra Paraple, ale každý pár si ještě přizval posilu, někoho z tanečníků z předchozích kol.

Tereza Kostková

Moderátoři Marek Eben a Tereza Kostková

Marek Eben

Hosté:

Tonya Graves

Miroslav Hanuš a Adriana Mašková

Xindl X a Markéta Dostálová

Radek Banga s přítelkyní

Porota byla posílena o Zdeňka Svěráka. Ten ale  dával jen desítky. Ovšem zbytek poroty hodnotil  přísně jako vždy a výsledky  se přenáší do příštího týdne.

Zahájení večera se ujalo duo  Jana Drdácká a Eda Zubák, naši špičkoví tanečníci  flamenca. Marek Eben dokonce pojmenoval po Edovi Zubákovi své dva psy…

Tančilo se  argentinské tango a latinskoamerická cha-cha. Jak si soutěžní čtveřice vedly?

Jakub Vágner, Michaela Nováková, David Svoboda a Eliška Šulcová

Tanečníci byli oděni v černém a bílém, což symbolizovalo souboj mezi životem a smrtí, jak Tanečnímu magazínu po přenosu tanečníci vysvětlili. Nápad prý byl z Michaeliny hlavy.  Michaela sama si  pak vyzkoušela vozík a Jakub s Davidem se starali o pohyb po parketu. Působivý byl zejména okamžik, kdy se čtveřice seřadila za sebou a dělala pohyby pomocí rukou. Richard Genzer hodnotil opět po svém, jaképak lámání si hlavy se smrtí, zkrátka dostal při pohledu na černou a bílou chuť na kafe s mlékem. Tatiana Drexler všechny pochválila, líbil se jí nápad i to, že nebylo patrné, kdo je vlastně na vozíku a kdo ne. (body 8,9, 8, 7,  10)

Jakub Vágner a taneční tým

Černá a bílá v podání dvou fajn kluků… Jakuba Vágnera a Davida Svobody

Veronika Arichteva, Veronika Khek Kubařová, Petra Ptáčníková, Daniel Vodička

Svižné, vtipné a zábavné vystoupení.  Obě tanečnice rozsvítily své čelenky  v závěru tance,což symbolizovalo světla automobilu. Jan Tománek byl okouzlen, ale postrádal ještě trochu cha-chi, jinak by byl nadšen.  Zdeněk Chlopčík označil vystoupení za úžasné, ale musí být víc propnutá noha přece!  Zdeněk Svěrák pronesl směrem k Petře,  že pažemi říká všechno a nohy  nepotřebuje. (body 9,7,8,10, 10)

Veronika Khek Kubařová a taneční tým

Tanec Petry Ptáčníkové  byl  skutečně oceněn, nepotřebuje prý nohy

Karel „Kovy“ Kovář, Veronika Lišková, Jiří Marsín a  Jana Plodková

Tanec obsahoval napětí a náboj. Celá čtveřice byla v souhře, Jiří byl přirozenou součástí celého týmu. Tatiana Drexler ocenila napětí a krásné tango, Janu s dlouhými nohami, lepší to být zkrátka nemohlo.  Jan Tománek označil tanec za nápaditý, dramatický, je těžší pracovat ve čtyřech než ve dvou, je také těžké pracovat s rekvizitou. (body  8,8,9,10,  10)

Kovy a taneční tým

Matouš Ruml, Natálie Otáhalová, Dana Batulková a  Lucie Gachi

Tento tanec byl bezesporu tím nejlepším, co bylo možno v sedmém večeru vidět. Matouš předvedl  naprosto perfektně technicky zvládnutou chůzi cha-chi. Nadprůměrné bylo i zapojení vozíčkářky do tance,  celé vystoupení pak bylo zábavné. Lucie přiznala, že prý je tancem nepolíbená. Richard Genzer viděl skvělou čaču. Zdeněk Chlopčík se rozplýval nad technicky výborným základním krokem a označil čaču za báječnou, i s vozíkem. Lucie je šťastná jak dívka, ale je přece máma od pěti dětí!!, podotkl Zdeněk.   Geňa opět zažertoval, že on sám si plete ruce a nohy, ale na vozíku se musí zvládnout jen ruce, ne?  Prý krásné.  (body 10,10, 10, 10,    10)

Matouš Ruml a taneční tým

Matouš Ruml  Jeho skvělá tanečnice, máma od pěti dětí

Zeptali jsme se…

Jak se Vám tančilo s vozíčkem?

Matouš Ruml: „Pro mě to úplně nové není, hraji v divadle s Honzou Potměšilem, který na vozíku je, jistou zkušenost už mám,  třeba jak zdolat schody… takže já jsem se toho úplně nebál. Ale  StarDance je něco jiného, takže celkově to byla opravdu úplně jiná záležitost, musím přiznat…“

Gabriela Koukalová a taneční tým

Gabriela Koukalová, Martin Prágr, Kateřina Baďurová a Libor Bohdanecký

Poslední tanec večera byl dojemný, tedy nejen tancem.  Gabriela předala jednu ze svých trofejí Liborovi. Prý ona sama si uchovává vzpomínky a přemýšlela, jak s trofejemi co nejlépe naložit, proto je dává někomu, koho si váží a udělá mu radost. Povedlo se vystihnout charakter tanga, i dobře zapojit vozíčkáře Libora. Obě sportovkyně začaly ve sportovním úboru,  na který si nasadily červené sukně,což udělalo vlastně symbolické barvy české státní vlajky. Tatiana Drexler byla dojatá. Líbil se jí krásný tanec, podotkla, že tance s vozíčkáři mají postupem času čím dál tím víc dynamiky a porota už nestíhá všechno sledovat….  Zdeněk Chlopčík byl rovněž nadšený,  všichni se  perfektně zapojili do tance a poznamenal, že bez červených sukní se mu to líbilo víc. Zdeněk Svěrák obdivoval optimismus všech vozíčkářů. Ale připustil, že vlastně hasiči také vyjíždí, aby požár uhasili a nevyjíždí s tím, že ho neuhasí!  (body 9,8,8,8)

Martin Prágr zdraví  čtenáře TANEČNÍHO MAGAZÍNU

Zeptali jsme se…

Jaký význam měly Vaše červené sukně?

Gabriela Koukalová: „Znamenalo to, že jsme obě místo našeho celoživotního sportovního úboru už odhodily medaile, popadly sukně a šly si konečně zatancovat!“

Zeptali jsme se…

Co říkáte na dnešní dárek?

Libor Bohdanecký:

„Něco takového jsem vůbec nečekal a jsem moc rád, že jsem se zúčastnil StarDance!“

Charitativní večer s vozíčkáři se hodnotí velmi obtížně. Běžně lze posuzovat techniku kroků, provedení figur, vystihnutí charakteru a atmosféry tance. Jenže tady to až tak nejde. Co dodat? Porota má těžký úděl.

Zdeněk Chlopčík dává desítku!

Zdeněk Svěrák

Zdeněk Svěrák v akci, právě zvedá  svou desítku!

Příští týden nám  páry předvedou scénický tanec (který se rovněž prakticky nedá hodnotit).

Text, foto: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Taneční workshop v PARAPLETI

Tanečním workshopům se nevyhýbají ani aktivní lidé na vozíčku. Více takových pořádá centrum PARAPLE.

Jak již kdysi náš rozhovor s tanečnicí a choreografkou na vozíčku Martinou Henrichovou z Plzně napověděl, tančit mohou i vozíčkáři. A dokonce se v této oblasti pořádají i taneční workshopy.

Pokud chcete podpořit tanečníky na vozíčku či máte sami nějaký pohybový problém, můžete se zúčastnit. Ať již aktivně či v roli diváků.

Ten nejbližší taneční workshop v PARAPLETI se chystá tuto středu 21. března mezi 17. až 18. hodinou. Další z nich pak proběhne rovněž ve středu 11. dubna taktéž od 17. do 18. hodiny v populárním a mediálně známém centru PARAPLE v Praze 10 – Malešicích, Ovčárské ulici 471/1b.

Tato lekce workshopu je určena i pro úplné začátečníky, stačí jen chuť tančit a vyzkoušet něco nového. Lekci povede Tereza Vaďurová a potkáte se na ní i se členy tanečního oddílu SKV Praha.

Lekce je přístupná klientům Centra Paraple i široké veřejnosti.

Vstup je zdarma.

Leták k akci naleznete niže.

Foto: centrum PARAPLE a SKV Praha

TANEČNÍ MAGAZÍN

Jan Onder pro Paraple

Známý tanečník Jan Onder dělá mnoho i pro charitu, konkrétně pro postižené. Jednoho jeho večeru – tentokrát pro centrum PARAPLE – se můžete aktivně zúčastnit i vy. A již ve čtvrtek 19. října!

TANEČNÍ MAGAZÍN je velmi rád, když může zveřejnit velmi humánní a smysluplnou akci, jakou je pomoc centru pro paraplagetiky PARAPLE! Jsme rádi, že se ji účastní náš přední tanečník a tradiční účastník Stardance Jan Onder.


Ve
čtvrtek 19. října od 19.00 hod. Proběhne v bohulibém Centru Paraple, na adrese Ovčárská 471, 108 00 Praha 10, takzvaný „TANEČNÍ VEČER POD PARAPLETEM!. Půjde ve své podstatě o TANEČNÍ WORKSHOP vedený Honzou Onderem.

Přijďte se pobavit a naučit se něco nového, uvolnit se a podlehnout tanečním rytmům.
Zkuste se alespoň na chvíli vrátit do časů, kdy tanec byl součástí běžného života a noblesy.

Program:
19.00 – 20.30 Dvě taneční lekce

20.30 – 21.30 Povídání o tanci s Janem Onderem, malé občerstvení z kavárny

Vstupné je dobrovolné!

Registrace účastníků (pouze párů):

e-mail: recepce@paraple.cz , tel.: 274 771 478

(do naplnění kapacity).

Jeden ze zúčastněných párů může navíc při losování vyhrát 2 lístky do divadla Járy Cimrmana.

Na tanečním workshopu bude možná přítomna Česká televize a několik záběrů bude použito v listopadovém benefičním pořadu ve prospěch Centra Paraple.

Více na webových stránkách: www.podparapletem.cz .

Foto: Eva Smolíková, archiv Jana Ondera

TANEČNÍ MAGAZÍN