Festival současného umění uzavřen, dále však vysílá podcastové studio „4×4 Live“
Po necelých třech dnech musel festival „4+4 dny v pohybu“ uzavřít budovu Nové strašnické školy, kde letos poprvé probíhal. V rámci festivalu však začalo vysílání podcastového studia „4×4 Live“, které běží dále až do pátku 16. října.
Studio je otevřenou platformou, kam byli pozváni návštěvníci, umělci a zástupci odborné veřejnosti. Nalézá se v budově Nové strašnické školy. Vzhledem k letošnímu festivalovému tématu edukace, se rozhodli organizátoři rozšířit festival do virtuálního prostoru a nabídnout tak snadno dostupný formát vzdělávání.
V rozhovorech přibližují vystavená díla a workshopy festivalu kurátoři a umělci jako: Zbyněk Baladrán, Ondřej Horák, Marcela Steinbachová, Eva Koťátková nebo Mothers Artlovers. Místostarosta Prahy 10 David Kašpar zas prozradil, co přinesl umělecký festival do sousedských vztahů na „Desítce”. Navíc i jaká je budoucnost školní budovy. Podcasty se věnují také problematice coming outu LGBT komunity, Desítka, situaci trans lidí v České republice a na Slovensku. Nebo genderové a rasové diskriminaci. Mluvit se bude o hnutí „Black Lives Matter“, aktivismu mladých lidí, digitální ekonomice, ale i o tom, jak pohlížet na náboženství v dnešní době. Popřípadě rovněž o zvuku a hudbě.
Velký prostor dostává právě školství. Podcasty započala konference „Kdo je tady učitel?“. Dáletyto přinášejí vhled do nových pedagogických metod, jak emoce ovlivňují společenství školy od kuchařek, přes učitele až k žákům a rodičům.
Pro uměleckou scénu nachystali organizátoři seminář o autorských právech umělců. Rovněž debatu o syntetických médiích. Na své diváky čeká také webinář seznámení se s programem na podporu současného umění „Umění pro město“. Debatovat se bude o roli kurátora či o environmentálním uvažování v uměleckém i pedagogickém procesu.
Podcastové studio sledujte onlinehttp://bit.ly/4x4Live, záznam si můžete pustit také zpětně.
Festival „4+4 dny v pohybu“ musel být z důvodu současných vládních nařízení ukončen o týden dříve. „Podařilo se nám velkou část programu, která byla naplánována na celý týden, přesunout do posledních dvou dnů, kdy návštěva kulturních akcí bylaještě možná. Chceme poděkovat všem návštěvníkům za účast. A umělcům za schopnost rychle se přizpůsobit podmínkám, které se měnily z hodiny na hodinu“, říká Markéta Černá, producentka festivalu.
Před strašnickou školou, u stanice pražského metra, trasy A, Strašnická
Kromě výstavy současného umění „Všechno je jinak“, dílen, tanečních performancí a představení pro děti, proběhla také generálka autorské inscenace „Nothing Else, Mothers“.
Současně s festivalem „4+4 dny v pohybu“ můžete vyrazit za uměním do plenéru. Třeba na „Public Jukebox“ Krištofa Kintery do Hrachov u Sedlčan. Anebo do pražského Motola za dílem Davida Böhma a Jiřího Franty s názvem „Předmět našich hovorů“. Či do galerie pod širým nebem ProLuka, kde vystavuje brněnský street-artový umělec TIMO.
Populární akce oslaví pětadvacetiny. A stěhuje se do školy v Praze 10-Strašnicích. Všechno je jinak.
Jubilejní 25. ročník mezinárodního festivalu současného umění „4+4 dny v pohybu“ proběhne od 9. do 17. října 2020 v Praze. Centrem festivalového dění se letos stane secesní budova Nové strašnické školy. Festival opět oživí opuštěný objekt, kde představí jak hlavní výstavní projekt s podtitulem „Všechno je jinak“, tak i nové české site-specific divadelní projekty a premiéry. Po celých devět dní se budou moci návštěvníci na jednom místě setkat s divadlem, výstavou, workshopem, happeningem nebo koncertem.
Nová strašnická škola
Místo konání Nová strašnická škola je secesní budova, postavená roku 1909 podle projektu Josefa Domka. Na konci 2. světové války sloužila jako sídlo štábu ozbrojených akcí Pražského povstání. Po válce v ní sídlila speciální škola a základní škola pro žáky s poruchami chování, spojená se střední školou. Od roku 2009 se snaží místní občanské iniciativy opuštěný objekt navrátit k jejímu původnímu vzdělávacímu účelu. Roku 2014 byla tato budova zařazena mezi kulturní památky.
Pavel Štorek a Denisa Václavová, organizátoři festivalu 4 + 4 dny v pohybu
Kurátory hlavního výstavního projektu Místa činu jsou v letošním roce Denisa Václavová, Krištof Kintera a Ondřej Horák. „Téma výstavní části ,Všechno je jinak´ je odpovědí na společenské, environmentální a ekonomické změny, které prožíváme a na které bychom měli reagovat. Rádi bychom vzali do hry i prostředí, ve kterém se bude festival odehrávat a vytvořili jakousi školu života, kde budou mít diváci možnost se vrátit do školních lavic. Celá budova bude takový velký vzdělávací trenažér,“ říká organizátorka festivalu a kurátorka Denisa Václavová.
Denisa Václavová
V rámci doprovodného programu budou pořádány tematické procházky, důraz bude kladen také na spolupráci s místními institucemi a strašnickými spolky. Pro školy a dětské návštěvníky připraví platforma „Máš umělecké střevo?“ speciální program. Pro umělecké profesionály bude opět probíhat festivalová škola.
Divadelní program letos zmapuje především českou tvorbu. Výběrem Nové strašnické školy se festival navrací k původnímu konceptu oživení nedivadelních prostorů site-specific projekty.
„V našem týmu jsme se jednoznačně shodli na tom, že se letos zaměříme na podporu a prezentaci domácí umělecké scény. A zároveň podpoříme individuální umělce a umělecké týmy, které současná situace a to, co přijde po ní, zasáhne. Prioritou festivalové dramaturgie jsou dosud nerealizované projekty. Zahraniční soubory jsme byli nuceni přeložit na rok 2021. O to větší však máme před sebou výzvu. Cítíme obrovskou důvěru ze strany českých umělců a díky stabilnímu festivalovému týmu chceme náš jubilejní ročník náležitě oslavit a poděkovat všem, kdo s námi během čtvrtstoletí spolupracovali,“ vysvětluje dramaturg divadelního programu Pavel Štorek.
Ondřej Horák
Kompletní program bude zveřejněn v září 2020. Více informací najdete na:www.ctyridny.
25. MEZINÁRODNÍ FESTIVAL SOUČASNÉHO UMĚNÍ
4+4 dny v pohybu 2020 | 9. – 17. 10. 2020
Nová strašnická škola (V Olšinách 69, Praha 10 – Strašnice)
Festival se koná pod záštitami: primátora hl. m. Prahy Zdeňka Hřiba, radní pro kulturu hl.m. Prahy Hany Třeštíkové a radní pro kulturu Městské části Praha 10 Davida Kašpara.
Partner festivalu: Městská část Praha 10
Festival podpořili: Ministerstvo kultury ČR, hl. m. Praha, IN SITU, Kreativní Evropa
Projekt Místa činu v Desfourském paláci prozkoumá Princip neurčitosti, ale 23. ročník mezinárodního festivalu současného umění proběhne od 5. do 13. října 2018 i na dalších místech v Praze.
Více než 50 současných umělců oživí Desfourský palác na Florenci v rámci hlavního výstavního projektu „Místa činu“, jehož tématem je „Princip neurčitosti“.
Divadelní program se odehraje zejména v divadlech Archa, Ponec a Centru současného umění DOX. Festival nabídne devět zahraničních a čtyři české premiéry. Nebudou chybět ani site-specific performance, debaty na aktuální témata, videoart, umělecké knihkupectví, i stylově pojatý bar s DJs.
Ondřej Horák se představí odvážným výtvarným projektem „Praha-Hranice“
Projekt Místa činu v Desfourském paláci prozkoumá Princip neurčitosti
Festival „4+4 dny v pohybu“ letos návštěvníkům zpřístupní prázdný Desfourský palác. Nabídne zde několik kurátorských výstav současného vizuálního umění, které spojí tématem „Princip neurčitosti“. Různým podobám neurčitosti se tak budou věnovat například kurátoři Tomáš Knoflíček a Libor Novotný v projektu „Neurčitost principu“. Nina Moravcová připravila s českými umělci expozici „Začalo to vzpomínkou“, Radek Váňa zaštítil výstavu „Stories Are Us“ a Ondřej Horák ve svém výstavním projektu „Praha-Hranice“ propojil výtvarné umělce s cizinci žijícími na našem území. Pavel Vančát představí výběr nejzajímavějších děl z výstavy „Startpoint“ – přehlídky evropských uměleckých škol. Zvláštní pozornost je letos věnována performativnímu umění. Návštěvníky čeká řada „uměleckých konfrontací“ speciálně zaměřených na setkání ve formátu 1 divák versus 1 performer.
Denisa Václavová, která stojí za celou akcí
„Budete si moci vyzkoušet, jaká je vaše percepce, jaký máte vztah k práci, jak vnímáte hmatem nebo sluchem či zda se dají zrychlovat částice,“ doplňuje organizátorka festivalu Denisa Václavová. S intimním setkáním performera a jednoho diváka nazvaným „Tam, kam mě dovedou konečky prstů“ se představí libanonská umělkyně Tania El Khoury. Galerijní projekt nabídne možnost prožít „na vlastní kůži“ uprchlické příběhy. Ty mohou návštěvníci na sobě uchovat, nebo ze sebe smýt. Jedním z dalších projektů určených pro jednoho návštěvníka je videoinstalace „Provinilé krajiny“ nizozemského divadelníka a výtvarnka Driese Verhoevena. Verhoeven zde tematizuje dostupnost informací, která z nás činí permanentní svědky složitých situací po celém světě.
Z improvizace Signe Becker „Nová kůže“
Aktuální divadelní premiéry:
Divadelní a taneční program se letos odehraje zejména v divadlech Archa, Ponec a Centru současného umění DOX. Dramaturgie zahraničního programu bude výrazněji než v předchozích letech reflektovat složitost současné Evropy i světa.
Letošní 23. ročník festivalu zahájí představení italského souboru Motus s názvem „MDLSX“, psychedelická onewoman show oceňované divadelní a filmové herečky Silvie Calderoni. Syrský tanečník a choreograf Mithkal Alzghair představí v české premiéře svou performanci „Přemístění o útěku jako záchraně života, ale i ztrátě možnosti k návratu“. Britská umělkyně Deborah Pearson v dokumentární inscenaci „History! History!! History!!!“ přiblíží jednu z největších uprchlických krizí dvacátého století: rok 1956, kdy z Maďarska odešlo až 300 tisíc obyvatel – včetně dědečka autorky inscenace. Australská performerka Nicola Gunn v představení „Skladba pro člověka a magneťák“ kriticky a zároveň s komickým odstupem rozpitvá nesnesitelné rysy lidského chování. Sugestivní pohybová instalace „LCorbeaux/Vrány“ odkazuje k dávným vzpomínkám a prvotním mystickým zážitkům marocké choreografky Bouchry Ouizguen. Performativní instalace Juliana Hetzela „Automatický odstřelovač“ ironicky osciluje mezi dvěma vzdálenými póly – uměním a válkou. Úlevu všem, kdo se potřebují zastavit, nadechnout a svůj život vymanit z veřejné kontroly, přinese inscenace „HELLO USELESS, FORWARD AND FRIENDS“ v podání slavného belgického herce a performera Benny Claessense. Bude uveden také scénický koncert skladatelky Ingvild Langgård a scénografky Signe Becker nazvaný „Nová kůže“, film „Tvoření spravedlnosti“ vyprávějící příběh sedmi vězňů, nebo sólová performance Manuela Roquea „bang bang“ na téma překonávání sebe sama, plná intenzivní tělesné práce a soustředěného sebezpytování.
Divadelní spolek Seconhand Women se na festivalu představí hned dvěma projekty
Nebudou chybět ani nová představení českých tvůrců: „Alkoholy“ 1.–9. díl souboru „Wariot Ideal“, „Inter-mission“ divadelního spolku Secondhand Women, site-specific performance Barbory Kleinhamplové a Terezy Stejskalové nazvaná „Plačky nad příliš dlouhým životem“ a premiéra Jana Mocka „Fatherland“.
Autoři jednotlivých projektů, tentokrát živě
Program pro rodiny s dětmi s profesorem Křečkem
Platforma Máš umělecké střevo? opět připravila pro školy a dětské návštěvníky bohatý doprovodný program. Pod názvem Podivuhodná historie umění s profesorem Křečkem se skrývá každodenní vzdělávací program orientovaný na minulost i přítomnost výtvarného umění a téma sběratelství. Součástí ateliéru budou krátké animované filmy. Během festivalových víkendů se pak promění některé historické místnosti Desfourského paláce v rodinné výtvarné dílny pro děti od 4 let, o jejichž podobu se postará výtvarník Kakalík. V sobotu 6. října se bude konat „Pamětˇ národa night“, kde bude možnost seznámit se s nejzajímavějšími „Příběhy našich sousedů”, které vytvořili žáci základních škol prostřednictvím rozhovorů s pamětníky.
Debaty, konference, křest časopisu Fotograf a narozeniny ArtMap
V rámci doprovodného programu festivalu proběhne 9. října konference „Procesy pokroku“, která si klade za cíl zlepšit spolupráci měst a místních komunit. 5. října proběhne křest nového čísla časopisu Fotograf na téma „Ne – práce“. 8. října se uskuteční diskuze „Blokuje vás bloková výjimka?“, která se zaměří na změny v metodice grantových řízení s ohledem na institut blokové výjimky. 9. října se bude diskutovat o komunitních projektech a jejich významu pro obce a města. Konference „Západ není západ“, která se uskuteční 11. října, přinese vhled do našich vztahů k západnímu umění. Večer pak ArtMap oslaví své desáté narozeniny. V pátek 12. října se pod názvem „Dobrá praxe“ uskuteční burza zkušeností dramaturgů městských galerií. Týž den čeká návštěvníky večírek Katedry fotografie FAMU „Velmi dobře“. Poslední festivalový den nabídne prezentaci nového časopisu ArteActa a diskuzi nad téma „Co je to umělecký význam?“. Večer proběhne oslava 10 let od založení online portálu Artalk. I v letošním roce je pro umělecké profesionály připravena festivalová škola Arts managementu.
Jana Mocka, který je autorem inscenace „Fatherland“ (uvede divadlo Archa), jež se zamýšlí nad dědičností, podobností v rodině a nad tím, zda se dá naše budoucnost vyčíst z tváře rodiče
Jaká je hlavní myšlenka „Fatherlandu“?
Jan Mocek: „V tomto představení se potkám na jevišti se svým otcem, který se jmenuje stejně jako já, tedy Jan Mocek. Já už jsem vlastně v rodině čtvrtý tohoto jména. A nejen to, že máme stejná jména, ale ještě navíc stejně vypadáme. Tato situace, kdy se setkávám s tátou, který je o 34 let starší (nyní mu je 65 let), mi vlastně slouží ke hře na budoucnost, využiji tu naši podobnost. Budu se vztahovat k budoucnosti, tedy k roku 2052. Jde o to, zkusit si představit, jak budu vypadat, jak budu mysl et a jaký bude svět za 34 let. A to není zas tak vzdálená budoucnost.“
Bojíte se té budoucnosti?
Jan Mocek: „Neřekl bych, že se bojím. Důležité je, že jsme si zakázali v tomto představení slovo utopie a dystopie. Stav, kdy lidé přemýšlí o budoucnosti tím způsobem, že vnímají nějakou katastrofu, ať už ekologickou nebo sociální, je ve společnosti častý. My se snažíme naopak ztvárnit co nejpřesnější představu o pravděpodobné budoucnosti“.
Souhlasíte s tím, že děti přejímají geny, jdeme vlastně ve stopách svých předků a v podstatě tušíme, co se stane?
Jan Mocek: „Docela dlouho jsem se s tátou bavil, což doporučuji každému dítěti a rodiči, je to vcelku psychoanalytický moment, byla to asi nejintimnější konverzace, kterou jsme spolu kdy měli. Během tohoto dvouhodinového rozhovoru jsem viděl, co je biologie, co je ovlivněné dobou, sociálním cítěním, pocity vnímání sebe ve společnosti atd. Bylo to hrozně stejné, jako přes kopírák. Jakmile jsme se bavili třeba o tom, jaké jsou naše vyhlídky v práci, tak se začalo promítat, jak se změnila doba a společnost. Čím jsem starší, tím více v sobě mého tátu vidím. Různě jsem si pročítal, jak všechno biologicky probíhá, myslím, že asi 50 procent genů jsem viděl sám na sobě a z toho zřejmě není úniku. Nějací jsme a nemůžeme se od toho odchýlit. Ale existují i věci ve společnosti, kde se asi odchýlit můžeme.“
Přesto – existují v rodinách i černé ovce, které se příbuzenstvu nepodobají a jdou si svou cestou. Myslím, že někdy takové vztahy končí naprostým odloučením. Jak vidíte tuto „nepodobnost“?
Jan Mocek:„Vím, že to existuje, ale to není moje zkušenost. Já mohu ukázat jen to, co jsem opravdu prožil a v naší rodině je jistá návaznost evidentní.“
Ondřej Horák se představí odvážným výtvarným projektem 
Denisa Václavová, která stojí za celou akcí
Z improvizace Signe Becker 
Divadelní spolek Seconhand Women se na festivalu představí hned dvěma projekty