Dominik Hašek a Hynek Čermák se objeví na plátnech kin

Nový film hned den po 25. výročí vítězství olympijského hokejového turnaje v Naganu

Režisér a scénárista Dan Pánek dotáčí poslední záběry rodinného snímku Děti Nagana, ve kterém si po boku Hynka Čermáka, Pavla Baťka či Kláry Issové zahraje také hokejový brankář Dominik Hašek.  Premiéra filmu, který divákům připomene atmosféru devadesátých let, je naplánována na 23. únor 2023.

Píše se 22. únor 1998 a v japonském Naganu vrcholí slavný olympijský hokejový turnaj století. Češi v roli outsidera k překvapení všech soupeřů vyhrávají. V euforii si bezpočet dětí přeje být jako Jágr nebo Hašek. Touží po tom i desetiletý Dom, který když vidí nájezdy ČR proti Kanadě, usmyslí si, že bude stejně dobrý brankář jako Dominik Hašek.

Přesto, že mu nic nejde a nedokáže si zavázat ani brusle, rozhodne se svůj sen realizovat. Domovi  rodiče, ale do jeho nového snu nechtějí investovat čas ani peníze. Díky podpoře dědečka Dom nakonec po vzoru Haškova domovského klubu v Buffalu zakládá se spolužáky tým “Šavle” A s ním se pouští do velké výzvy. Porazit mnohem silnější a zkušenější soupeře ze sousední vesnice.

“Šavle” si pod svá křídla vezme bývalý extraligový hokejista, kterého hraje Hynek Čermák. „Nagano jsem sledoval. Každý z nás si přesně pamatuje, co dělal, když naši hokejisté vyhráli. Tento film odráží tu náladu a hrdost, která byla v každém z nás po tomto vítězství,“ vzpomíná Čermák, který si ve filmu zahraje s Klárou Issovou, Pavlem Baťkem, Simonou Babčákovou, Taťjanou Medveckou, Otakarem Brouskem mladším, s dětskými herci Tomem Bretonem, Johankou Rackovou či Fabiane Šetlíkem.

Pro mě je to návrat do mého raného mládí. Je zajímavé vidět kluka, který má boty, co jsem nosil, když mi bylo devatenáct,” dodává Hynek Čermák, se kterým si ve filmu zahraje i hrdina turnaje století Dominik Hašek. „Není to moje první role. V Čechách i v Americe už jsem si několikrát malou roli zahrál. Tohle je pro mě ale srdcová záležitost. Český hokej potřebuje, aby si kluci šli zahrát hokej na plácek s tenisákem před barák nebo s pukem na zamrzlý rybník. I tam se dají objevit nové talenty. A o tom ten film je. Nám tuhle inspiraci přinesla hokejová generace 70. let a já budu moc rád, když ji ta naše „naganská generace“ podobně předá dnešním klukům,“ říká Hašek.

Film je poctou úspěchům českých hokejistů a vzdává hold legendám. Předáváme poselství o tom, že dětské sny mají mnoho podob a děti je třeba podporovat. Zároveň otevíráme aktuální téma dětí a sportu, protože s podporou pohybu dětí je potřeba začít u rodiny. A to je také jedno z klíčových poselství celého filmu Děti Nagana,“ popisuje film věnovaný nejen Dominikovi Haškovi a všem hrdinům z Nagana, ale i legendárnímu trenérovi Ivanu Hlinkovi, režisér Dan Pánek.

Marie Horovitzová

pro Taneční magazín

Voláme: „Bravo, VOLÁNKOVÁ!“

Na hokej se obvykle chodívá do specializovaných sportovních hal či arén. Popřípadě někam na otevřený stadión. Anebo jen tak někam na zamrzlý rybník… TANEČNÍ MAGAZÍN (a s ním asi dvě stovky diváků) se však vydal na hokej do pražského multikulturního komplexu ROXY, na scénu experimentálního divadla NoD, do jeho studia Superhrdinů.

V současné době vzniká mnoho divadelních inscenací na sportovní téma. Nelze zapomenout na už legendární Havelkovu a Duškovu operu „Nagano“. Hned několik sportovních divadelních scénářů má na svém kontě úspěšný dramatik Petr Kolečko. A sportu se dotýkal i scénář Lenky Plaché o textaři Jiřím Štaidlovi a krasobruslařce Haně Maškové, na scéně Národního divadla v Brně.

Premiéra „hokejové“ inscenace „Se lvem na prsou“ režisérky Terezy Volánkové se výborně nejen dispozičně hodila do alternativních prostor experimentálního divadelního studia NoD, takzvaného Studia Superhrdinů. Stísněný prostor umožňoval kontakt vystupujících s publikem a zároveň navozoval potřebnou atmosféru nabitých zimních stadionů. A mantinel na pódiu charakterizoval mantinely mezi politikou, běžným lidem i politiky jako takovými.

Režisérka Tereza Volánková

Vlastní „sportovní“ scénář evokuje slavné mezníky českého a československého hokeje i celé historie Československa, potažmo České republiky. A hledá i nachází mezi nimi paralely. Nápad velice nosný. A režisérka Tereza Volánková se s ním vypořádala na jedničku s hvězdičkou!

Celé představení má i nenásilně didaktický charakter. Neboť mladším divákům připomíná důležitá data, mezníky, události i osobnosti.

Z historického hlediska mohu scénáři vytknout jedinou chybu. Inscenace uvádí, že se Mistrovství světa v ledním hokeji 1972 hrálo v Praze v „nové“ sportovní hale v Praze, Holešovicích. Hala byla sice daleko mladší než  zimní stadion Štvanice, ale v té době již stála a byla v provozu přes deset let (byla budována mezi lety 1952 – 1962)!

Na co se v inscenaci zapomnělo? Určitě na prazakladatele českého hokeje Josefa Rösslera-Ořovského, který společně se sportovním nadšencem a průkopníkem etikety Jiřím Guthem-Jarkovským uváděl nový sport mezi lid český. (Mám tyto, nejen sportovní, průkopníky se dvěma jmény moc rád 🙂  ).

Z druhé strany je asi dobře, že scénář – zřejmě záměrně (?) – vypustil hlavní slogan neblahých oslav vítězství nad tehdejším Sovětským svazem v únoru 1969. Zněl: „Tarasove, bu, bu, bu / Dali jsme vám na hubu!“ Jednak by mírná vulgarita vybočovala z rétoriky inscenace a dále by vznikala nutnost přidání další pasáže představení s vysvětlením působnosti sovětského trenéra Anatolije Tarasova.

Inscenace nezapomíná ani na legendární televizní hokejové komentátory: od Josefa Laufera, přes Luďka Brábníka až po Roberta Zárubu

Připomenutí tragédie letadla s hokejovými reprezentanty nad kanálem La Manche v roce 1948 tvoří vhodnou paralelu s tragédií v Rusku, v září 2011. Tehdy sice na klubové bázi, s týmem Jaroslavli, zahynuli tři přední čeští hokejoví reprezentanti. Je otázkou, zda neměla inscenace reflektovat i tragickou smrt Ivana Hlinky? A následné vystoupení české reprezentace na Kanadském poháru se smutečními páskami?

To jsou spíše drobnosti. Za vážnější chybu, pokud se inscenace pohybuje i po obecně politické rovině, považuji absolutní absenci zmínky o neurvalém zbourání historického zimního stadionu na Štvanici. Tady šlo opravdu o politicko-byznysmanskou likvidaci. A místo nevinné reklamy Jaromíra Jágra na žvýkačky, bych (být Volánkovou) určitě parodoval tu na vodňanská kuřata pro jistou nejmenovanou stranu, pardon hnutí, jistého premiéra.

A pokud jsme i u legendárních sloganů a „přebreptů“ hokejových komentátorů, marně jsem tam hledal ten rozhlasový: „…kdopak je to tam u mantinelu? Hrbatý!“

Tato mírná kritika není zavržením práce Terezy Volánkové. Ani celého týmu. Naopak, snaží se nalézt jenom drobné „pihy“ chybiček na tváři celého – jinak naprosto skvělého – představení.

V neposlední řadě musím vypíchnout i skvělou scénickou hudbu a vůbec zvuk jako takový. Dodává hře rytmus, šťávu i evokuje příslušnou atmosféru.

Se lvem na prsou“ má neobvyklý spád. Využívá zadních projekcí, místy i loutkové a stínové divadlo. Skutečně, inscenace, která má tah na branku. Opravdu, to musíte vidět! Kupte si lupeny“ na reprízy (budou v úterý 2. října a v pondělí 3. prosince, obě od 19.30 hodin), asi bude brzy vyprodáno! Tak to přece u kvalitních hokejových „mačů“ bývá…

SE LVEM NA PRSOU“

Režie: VOLÁNKOVÁ

Dramaturgická spolupráce: JOSEFÍKOVÁ, PRESLOVÁ, SEDLÁČEK

Hudba: SEDLÁČEK

Pohybová spolupráce: SEDLÁČEK

Kostýmy: VONDRÁŠKOVÁ

Hrají: KLINDERA, KOVÁŘ, TROCHTA, BEDNÁŘOVÁ, SIMUNOVIČOVÁ, ŠUBOVÁ, VOPATOVÁ, ZENKLOVÁ (studenti VOŠH, pedagogické vedení: SEDLÁČEK, VOLÁNKOVÁ)

Premiéra: 25/9/2018, NoD, Studio Superhrdinů

Foto: archiv NoD a ČK

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN