Jiří Bartovanec zahalený tajemstvím

Entropy # 251, nejnovější dílo Jiřího Bartovance, mělo premiéru v divadle Ponec

 

 

 

25. ledna uvedlo divadlo Ponec  českou premiéru díla Jiřího Bartovance Entropy #251,  premiéra v New  Yorku proběhla  11.září  2015 v rámci programu Českého Centra a Moving sound Festivalu.

Entropy pochází z řeckého slova pohyb. A pohybu tu bylo dost a dost.

Představení zahajují podivné zvuky, dalo by se říci, že spíše výstražné. Téměř nahá postava píše na zem nápisy tajemných významů, kterým rozumí jen umělec sám, pro diváka zůstává jejich smysl utajen.  Poté, co je podlaha celá pokrytá nápisy,  mužská postava stojí ve světle, které dopadá na její nohy.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Nehybnost se po chvíli mění v divoký tanec plný svíjení a rychlých pohybů. Voda z nádoby uprostřed jeviště se začíná vypařovat, mohutné hřmění otřásá sálem.

Umělec si obléká černý kostým, znovu svádí jakýsi boj, zmítá se a plazí, tu náhle padá ze židle  a dlouze odpočívá na zemi. Chvílí hovoří k divákovi, přichází k jedné ženě  a  hltavě pije její vodu. Přivádí ji na jeviště a  oba si na chvíli vyměňují  role. Žena  nehnutě sedí na židli na jevišti, zatímco umělec sedí  v hledišti v roli diváka. Ovšem bystrému oku nemůže ujít, že dotyčná  divačka  není nikdo jiný než Nina Vangeli, divadelní a taneční publicistka.

Umělec kreslí kruh kolem sedící ženy. Bere ji za ruce, obejmou se a chvíli spolu cituplně tančí. Žena odchází.

Umělec zběsile běhá kolem dokola, stále rychleji a rychleji. Nafukuje balónky, pouští je do vzduchu a nechá je létat jevištěm.

Poté bere obrovský meloun, roztříští jej o zem a válí se v rozlité šťávě. Obléká si plášť  a sype na sebe prach.  Podlaha je plná různého smetí, umělec opět svléká plášť, klouže a padá po melounu, znovu  se válí v prachu a špíně.  Na hlavu si dává igelitový sáček a strnule stojí.  Opět  několikrát  padá na zbytcích melounu.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Po tomto úmorném úsilí sedí v klidu  obrácen zády k divákům, nasazuje si  červený šátek na hlavu a otáčí se směrem k publiku. Odchází z jeviště  v jakési světelné záři, nahá postava mizí kdesi ve světle.

I přes  dokonalý pohyb Jiřího Bartovance  a emoce, které z díla přímo číší, zůstává obsah díla divákovi nezřetelný a  zahalený tajemstvím.

Součástí představení byla také výstava tanečních fotografií Vojtěcha Brtnického.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

Jiří Bartovanec  spolupracuje se zahraničními umělci, je členem skupiny Sasha Waltz and  Guests.  Podílel se na dokumentech pro  Českou televizi. Vyučuje na Duncan Centre Konzervatoři, v Soulu pořádal workshopy pro skupiny moderního tance.

 

Eva Smolíková

Foto: Adéla Horelicová

Taneční magazín

ENTROPY #251

Jiří Bartovanec uvede v PONCI českou premiéru své nové inscenace

 

 

Jiří Bartovanec se představí v jeho novém sólovém představení ENTROPY #251. Česká premiéra se odehraje v divadle PONEC 25. ledna ve 20:00 hodin. Světová premiéra se uskutečnila 11. září 2015 v USA.

České centrum a Ivan Pinkava, český fotograf, který byl kurátorem dvouměsíčního  programu v prostorách Národní budovy v New Yorku, zvolil téma „Mít odvahu být  outsidrem“. Zadání bylo nabídnuto i česko–německému choreografovi, tanečníkovi  a performerovi Jiřímu Bartovanci. Právě sólové představení ENTROPY#251 bylo vytvořeno pro České centrum a uvedeno 11. září 2015 mimo jiné v rámci pořádaným rakouským konzulátem v New Yorku.

Zatím jediné plánované představení 25. ledna bude první českou premiérou z několika dalších, které budou následovat.

Prostorové hledání své vlastní cesty. Prostor jako klec, v níž jde o hru svých vlastních možností a jejich vytrvalosti v izolovaném a přeci jen plném a hustě zamlženém světě. Ježek v kleci a vlastní manipulace svého vymanění se z mříží. Někdy je to zvuk, někdy světlo a jindy samotná zpověď. Kde je fikce a realita není podstatné, ale existuje mnoho momentů, které klamou svojí podobou.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

Choreografie: Jiří Bartovanec

Tančí: Jiří Bartovanec

Kostým: Oldřich Anton Vojta & Jiří Bartovanec

Hudba: Damir Bacikin, Iannis Xenakis, Olafur Arnalds & Nils Frahm, Circuit Splash,

Thoas Lindner

Scéna a světla: Michal Horáček

Produkce a grafický design: Jindřich Havlík

Foto: Sang Hoon Ok, Vojtěch Brtnický, Adéla Horelicová

 

JIŘÍ BARTOVANEC (CZ/DE)

Jiří Bartovanec se již v 7 letech stal členem folklórní taneční skupiny STAZKA v Teplé. V letech 1994–1997 studoval na baletní škole J. Dolečka v Karlových Varech a od roku 1998 na taneční konzervatoři Duncan Centre v Praze. V roce 2003 odešel do Berlína kde  spolupracoval s Farhadem Payerem a Yasmine Kalifa na divadelním představení Jack and Harun a se skupinou Toula Limnaios na představení Irrsinn. V roce 2004 pracoval s Jochenem Rollerem na choreografii Mindgarden, tančil v duetu Mirelly Wiengarten Combattimento di Tancredi e Clorinda a v jejím tanečním filmu Circulatura. V roce 2007 se podílel na projektu Mayim Mayim ve Stadttheater Nurenberg/Furth. V roce 2010 spolupracoval s Williamem Forsythem na projektu Human Writes a Jiřím Havelkou a Tiger Lillies na představení Here I am a human. Od roku 2003 pracuje se Sashou Waltz a v roce 2007 se stal stálým členem skupiny Sasha Waltz & Guests. Tančí v choreografiích Sashy Waltz noBody, Insideout, Dido&Aeneas, Medea, Jagden und Formen, Continu, Matsukaze, Sacre, L’Apres-midi d’un faune a spolupracoval na přípravě a realizacích mnoha dalších tanečních projektů (např.: Dialoge Neues Museum, Romeo a Julie, Dailoge Maxxi, Carmen, Dialoge Kalkota…) S Českou televizí a Nenadem Djapicem natočil dokumenty Africké kořeny – české tančení (2010) a Kodjo (2012). V roce 2016 dokončuje s Hanou Pinkavovou další dokument pro Českou televizi. Jeho první s&oac ute;lo When my mind is rocking, I know it´s 7 mělo premiéru v dubnu 2008 v rámci projektu Choreographen der Zukunft / Choreografové budoucnosti skupiny Sasha Waltz & Guests.  Následovalo sólo Aneho (Berlín, 2010) a mnoho dalších, které uvedl na několika evropských ale i mimoevropských scénách včetně Afriky. V Lome vytvořil v rámci programu Goethe Institutu choreografii Door of No Return (2011). V roce 2014 připravil skupinovou choreografii GLOBE a mezi jeho poslední sólové představení patří i Entropy, které pravě uvedl v New Yorku v rámci programu Českého Centra a Moving sound Festivalu.

Jiří Bartovanec momentálně vyučuje tvorbu na Duncan Centre Konzervatoři a se studenty 3. ročníku připravuje nejnovější choreografii Svěcení Jara (Igor Stravinski). Pořadá několik workshopů jako jsou Ausser Mir (pro děti uprchlíků a tanec ve školách, Berlín) a workshopy repertoáru Sashy Waltz (Radial System V, Brelín). V létě 2015 vytvořil site specific choreografii RAUMAUSLOTEN – Raum und Psyché v areálu psychiatrické léčebny Charité Berlín. V roce 2014 a 2015 pořádal v Soulu workshopy pro taneční skupiny moderního tance cia Mamajeang Kim Seoul a Daegu City Dance Company. V současné době tančí v představení Sniper´s Lake skupiny Spitfire Company a tvoří choreografie pro jiné skupiny, mezi poslední patří Tantehorse a představení Lessons of Touch.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Taneční magazín