Téměř 4000 diváků, tedy bezmála vyprodaný festival nového divadla
Jednadvacátý ročník Malé inventury skončil. Bezmála vyprodaný festival nového divadla je skvělým signálem opět se probouzející návštěvnosti divadel. Nabídl v osmi dnech téměř šedesát různých akcí, pětatřicet divadelních, tanečních a multimediálních představení na jednadvaceti pražských scénách a obsáhlý doprovodný program – celou řadu živých networkingových setkání, nových formátů a diskusních eventů, nechyběly ani akce pro děti. Retrospektivní přehlídku nejvýraznějších projektů, které vznikly během uplynulého roku, letos navštívilo téměř 4000 diváků. Festival uvedl přes 250 účinkujících s cílem prezentovat současné nové divadlo nejen v zahraničí, ale také regionech ČR.
„Hlavním dramaturgickým klíčem letošní Malé inventury byly proměny citlivosti,“ říkají dramaturgové festivalu Karolína Plicková a Petr Pola. „Do určité míry toto téma nejspíš nastartovala covidová éra a s ní spojená sociální i smyslová deprivace. Tento systémový ‚black-out‘ umožnil začít se hlouběji zamýšlet nad systémy, v nichž žijeme, a nad způsoby, jimiž interagujeme s ostatními i se světem. Není divu, že otázky vnímání, citlivosti a osobních hranic získaly ve veřejném diskurzu konečně prostor.“
„Malá inventura je festivalem pro profesionály stejně jako pro širokou veřejnost. Festival se výrazně profiluje jako showcase a profesionálnímu publiku samozřejmě věnujeme speciální pozornost a péči. Festival byl jako vždy centrem živého networkingu a navazování nové spolupráce. Přivítali jsme více než 160 domácích i zahraničních hostů a již během festivalu bylo předdomluveno na 20 výjezdů z hlavního programu,“ doplňuje ředitelka festivalu Adriana Světlíková. „Do Prahy přijela i řada zahraničních delegací, například berlínská, bavorská, delegace z Lotyšska, Polska či vybraná mezinárodní delegace Českých center. Největším překvapením pro nás ale byla vynikající návštěvnost.“
Hlavním pořadatelem festivalu je kulturní organizace Nová síť, která se zaměřuje na podporu živého umění a kulturní spolupráce v České republice. Festival dále pořádá i v regionech, kde se uskuteční v květnu a září až říjnu v šesti městech (Kuks, Jičín, Karlovy Vary, Jihlava, Rožnov pod Radhoštěm a České Budějovice).
ročník festivalu Malá inventura uspořádala Nová síť z.s. ve spolupráci s domovskými scénami Alfred ve dvoře / Motus, Divadlo X10, MeetFactory, Palác Akropolis, PONEC – divadlo pro tanec, Studio ALTA, Studio Hrdinů, Vzlet, Venuše ve Švehlovce, Národní galerie Praha – Veletržní palác, partnery v regionech ČR i jednotlivými projekty.
Šestadvacátý ročník mezinárodního festivalu současného umění 4+4 dny v pohybu startuje 9. září vernisáží současného umění, performance, hudbou i programem pro děti. V budově Nové strašnické školy v Praze 10 a ve vršovickém Vzletu bude festival probíhat až do 26. září.
Letošní festivalové téma Reality do you need me?, tedy zkoumání reality, její podoby a uchopení, se stalo inspirací pro dvě desítky kurátorů výstavy, kterými jsou Eva Jiřička, Lenka Sýkorová, Tomáš Svoboda, Vasil Artamonov, Otto M. Urban, Radek Wohlmuth, Gabriela Kotíková, Jakub Hošek, Milan Mikuláštík, Ondřej Horák, Dagmar Šubrtová, Zbyněk Baladrán, Marie Foltýnová, Tereza Severová, Marek Meduna, Dita Lamačová, Lucie Drdová, Galerie VI PER, Nela Klajbanová, Martin Mazanec, Jiří Ptáček, Vít Havránek, Jedinečné svatopěstitelské družstvo, Wariot Ideal, Jan Zdvořák, Kolektiv Nesladim, B.K.S. a third space & Michal Hor Horáček, Karolína Beranová, Máš umělecké střevo?, Cesta hrdinů – Lucie Štůlová Vobořilová a Michaela Matysová, Tomáš Janypka a kol., Kakalík, Xafika, Julian Hetzel.
Festival bude hostit také několik premiér např. Sentimetal – Noc, kdy na Kavčím plácku umřel Michael Jackson a Orestés se na to jenom díval souboru VOSTO5, Zuzana Šklíbová, Antonie Formanová a Karin Vápeníčková představí publiku Papagen, Veronika Knytlová nabídne Možnosti spříznění. Dále vystoupí Divadlo Continuo, Kolektiv Nesladim, Michal Nikodem, Tomáš Janypka aDie Früchte. Ze zahraničí zavítají na 4 + 4 dny v pohybu kolektivy Motus, Superamas, Debris, L. Bobalik, M. Hriešik nebo Diederik Peeters.
V rámci hudebního programu zahrají Zatrestband, WWW Neurobeat, Shizzle Orchestra, Dukla, Petra Ernyei, František Skála & Třaskavá směs a mnozí další. Během speciálního akustického koncertu s názvem Atmosféra je teď a tady vystoupí Václav Havelka, Never Sol, Marwan Alsolaiman, Terezie Kovalová, Vojta Nýdl s Vítem Křišťanem a Viah.
Bohatý program je připraven pro děti i jejich doprovod a to divadelní představení Divadla Nosorožec, Československých klacků, Loutek bez hranic, Divadla Anička a letadýlko, Divadla UJETO, Studia Damúza a dalších, děti, školní třídy i rodiče jsou zváni na vzdělávací dílny a workshopy s platformou Máš umělecké střevo? a Aeroškolou.
Na festivalové návštěvníky dále čekají komentované vycházky po Strašnicích a sídlišti Solidarita, cyklojízda, filmové projekce, oborové konference a kulaté stoly či slavnostní vyhlášení Ceny Věry Jirousové. Vstup na výstavu a většinu vystoupení je zdarma, vzhledem k omezené kapacitě je však na představení nutná rezervace. Informace ke vstupenkám, rezervacím i programu naleznete na www.ctyridny.cz
Partner akce: Městská část Praha 10
Projekt je realizován s finanční podporou: Hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury ČR, In-Situ, Creative Europe Programme of the European Union
Wariot Ideal uvede v magické datum 12. 12. debutový snímek
Soubor Wariot Ideal připravuje debutový snímek „Frameraté 18“. Ten uvede namísto původně plánované inscenace. Film zachycuje jeden z mnoha pracovních dní jednoho z nejvýraznějších tuzemských divadelních souborů. Falešným snímáním animovaných a hraných sekvencí se Wariot Ideal vymezuje proti realitě a zároveň bojuje za pravdivější filmovou tvorbu. Premiéra proběhne 12. 12. 2020 ve20.00 na: www.alfredvedvore.cz.
Wariot Ideal působí jako výrazný hráč na české alternativní scéně od roku 2009. Pravidelně se účastní významných tuzemských i zahraničních festivalů. Tvůrčí seskupení tvoří stabilní jádro: mim Vojta Švejda, zvukový mág a skladatel Jan Kalivoda, světelný designér i scénograf Jan Dőrner a produkční Milena Dőrnerová. Společně se věnují nejen improvizovaným pořadům a pohybovému, pantomimickému a fyzickému divadlu, ale i tvorbě celovečerních činoherních představení pro dospělé i děti.
TANEČNÍ MAGAZÍN připravil téměř v předvečer osmnáctého ročníku úspěšného festivalu Malá inventura rozhovor s člověkem, co se jeho týká jeho programu a náplně, asi nejpovolanějším. Jeho uměleckým ředitelem PETREM POLOU. Přibližme si teď s ním blíž tuto divadelní přehlídku nezávislých souborů:
Blíží se divadelní festival Malá inventura, který organizuje kulturní organizace Nová síť. Tak se nabízí otázka, co bylo dříve: „slepice a nebo vejce“? Nová síť nebo Malá inventura?
„Malá inventura letos slaví osmnáctiny a má tak před Novou sítí zhruba roční náskok. V každém případě festival i neziskovka mají za sebou řadu vývojových fází a domnívám se, že lidé stojící u založení by je dnes úplně nepoznali“
Který výtvarník je autorem nepřehlédnutelného loga a prezentace festivalu s kuřetem?
„Autorem je svérázný výtvarník a grafik, který vystupuje pod uměleckým jménem Kakalík. Jeho žluté kuře je s festivalem už asi sedmým rokem.“
Jak vznikal první ročník festivalu? Na kolika scénách probíhal?
„Historií festivalu znám jen zběžně, nebyl jsem u jeho založení. Původně vznikla Malá inventura z iniciativy spolku Motus, který provozoval (a dodnes provozuje) divadlo Alfred ve dvoře. V prvním ročníku šlo o prezentaci pěti představení, která na této scéně vznikla. A proto i ten název Malá inventura.“
Předpokládám, že se ty scény každým ročníkem rozrůstaly. Jakým způsobem je vybíráte? Pamatuji i třeba udergroundové prostory bývalé tiskárny na Letné…
„Před dvěma lety jsme se rozhodli udělat trochu odvážný krok. Festival se rozrostl do současné podoby, kdy rámcově reprezentuje nezávislou autorskou tvorbu v Praze. Prostory v Praze vznikají a zanikají. Některé scény jsou spojené s festivalem téměř po celou jeho historii. Ty vznikající scény monitorujeme průběžně během roku. V posledních letech se nově přidaly např. Divadlo X10, po svém přesunu do centra města, Petrohradská kolektiv ve Vršovicích nebo Cross Attic v Holešovicích.“
Je složité zvládnout festival paralelně probíhající na několika scénách i logisticky? Máte na to nějaký originální recept?
„Zárukou hladkého průběhu je sehraný tým a dlouholetá spolupráce s většinou festivalových scén. Nepřestává mě překvapovat, s jakou důsledností dokážou členky (máme téměř ženský kolektiv) týmu zpracovávat obrovský objem informací, které se na ně hrnou ze všech stran. Zejména ředitelka festivalu Adriana Světlíková a produkční hlavního programu Tereza Rybová svým výkonem připomínají superženy. Můj obdiv nicméně patří všem kolegyním a kolegům, kteří drží festival na uzdě.“
Jakým způsobem festival, předpokládám postupně, získával renomé u diváků, odborníků i potenciálních účastníků.
„Tak pokud se ptáte tímto způsobem, zřejmě si už určité renomé vybudoval (smích). Těžko ale na tuto otázku odpovědět z mé pozice. V posledních letech se snažíme festival nějak výrazněji strukturovat, dát mu jednotlivé sekce a zvýšit přehlednost prezentovaného programu. Domnívám se, že to je zásadní, protože na rozdíl od jiných festivalů, jeho dramaturgie není například nějak tematicky zaměřená. Rovněž rozsah festivalu se za poslední dva roky zdvojnásobil. Není to však důsledek pro dnešek tak běžného megalomanství. Pouze sledujeme hlavní cíl festivalu, tedy relevantně zrcadlit nezávislou divadelní tvorbu v Praze, která je nesmírně bohatá. Zdá se, že to funguje. Profesionálům z Čech i zahraničí festival slouží jako místo, kde se mohou porozhlédnout po stavu českého nezávislého divadla a vybrat si představení, pro běžného diváka je to pozvánka zažít divadlo jinak, svěže, vytrhnout se ze zaběhlých kolejí.“
Máte nějaký univerzální klíč k výběru inscenací, souborů?
„Obávám se, že žádný klíč není a nemůže být. Pochopitelně bych mohl vyjmenovat nějaká kritéria jako jsou inovativnost, jedinečnost v rámci domácí divadelní tvorby, schopnost zaujmout mezinárodní publikum, ale i jistá přenositelnost z důvodu snahy o další uvádění v ČR i zahraničí. Ve výsledku však do výběru vstupuje více jemnějších odstínů, které není možné shrnout do nějakého univerzálního klíče. Důležitá je například i vyváženost celého programu, tedy jak už jsem zmiňoval, že festival nereprezentuje jednotlivé kusy, ale tvorbu, která vznikla za uplynulý rok a reflektuje nějakou širší situaci.“
A to tedy objíždíte ta předvybraná představení?
„Samozřejmě, jinak by to nešlo. Pochopitelně nelze vše stihnout naživo, takže určitou, menší část inscenací vidíme pouze ze záznamu.“
Nedílnou součástí Malé inventury je i slavnostní předávání cen Česká divadelní DNA. Jak jste k němu dospěli?
„Ceny Česká divadelní DNA vznikly relativně nedávno. Udílí se od roku 2012, vždy jednou za dva roky. Vznikly z potřeby upozornit na nezastupitelnou práci, kterou vykonávají jednotliví tvůrci a aktéři nezávislé scény, projevit jim úctu a veřejně je ocenit. V situaci, kdy jsou umělci, tvořící většinu nezávislé scény, na volné noze a stavěni na periferii i z hlediska celkového kulturního provozu marginalizovaní, tak je to vhodný způsob, jak je povzbudit. Zároveň však i vyslat společnosti jasný signál.“
Kdo laureáty cen DNA vybírá? Jak se případná komise shodne?
„Oceněnévybírá užší vedení Nové sítě ve spolupráci s členy Českého kulturního networku Nová síť, kteří jsou poradním hlasem. Opět je to podobné jako v případě dramaturgie Malé inventury, zde ještě více s ohledem na potřebu vytvářet prostor pro spolupráci v kultuře, což je i hlavním posláním Nové sítě. A jak to už bývá, někdy je výběr snazší, jindy to skřípe…“
Uvažujete, v rámci festivalu, i o nějakých „kulatých stolech“ či besedách pro divadelní odborníky, respektive šéfy souborů?
„Festival má sekci Industry, která nabízí prohlídky scén s jejich dramaturgy, pravidelný sobotní bazar projektů nebo například diskusi o progresivnější formě dramaturgie v různých regionech České republiky. Nezapomínáme ale ani na ostatní diváky, kteří se třeba chtějí po vybraných představeních setkat s tvůrci a podělit se o svou zkušenost.“
Jak vycházíte vstříc divákům? Vzpomínám si, že jste v minulých ročnících i nějak organizovali přejezdy mezi divadelními scénami.
„Můžeme diváky uklidnit, že program sestavujeme tak, aby navazující představení bylo možné stihnout. V několika málo případech, kdy je to opravdu natěsno, nabízíme nějakou formu přepravy.“
Také se festivalu účastní i „Váš“ soubor Anička a letadýlko. Jak se dokážete „rozdvojit“? Nepoukazují někdy jiní, že se sám festivalu aktivně účastníte?
„Divadlo Anička letadýlko je součástí letošního programu. Nicméně uvádělo své představení na festivalu dlouho před tím, než jsem na něm začal spolupracovat. Takže, v tomto necítím nějaké tenze. Nadto, v těchto nemnohých choulostivějších případech se většinou vzdávám posledního slova při výběru do programu.“
Na co speciálně byste Vy, jako aktivní divadelník (nikoli pouze z pozice organizátora), na letošní ročník diváky pozval?
„To je vždy těžká otázka. Jako aktivní divadelník, bych musel zmínit jen jedno. Takže zůstanu spíš u toho organizátora. Řekněme, že z pozice kritického diváka, mě letos nejvíce překvapila ,Maryša (mlčí)´, ,Medúza´, ,Nepřestávej´, ,Aluminiová královna´, ,Virtual Ritual´, ,Šest příběhů o vzniku a zániku´, ,Tumor: Karcinogenní romance´, ,Zmrzačení´ anebo ,Press Paradox´…“
Z tiskové konference MALÉ INVENTURY, po Petrově levici sedí ředitelka festivalu Adriana Světlíková
A který soubor bylo (nejen pro letošní ročník) historicky nejsložitější na festival přemluvit?
„Naštěstí přemlouvat nemusíme a doufám, že to tak zůstane i do budoucna.“
Tak nejen to Vám přejeme jménem čtenářů TANEČNÍHO MAGAZÍNU i do dalších ročníků festivalu!
Závěrem krátce představujeme zmiňovanou NOVOU SÍŤ:
Nová síť již šestnáctým rokem podporuje živé umění a spolupráci v kultuře. Jako otevřená kulturní organizace propojuje regiony ČR s Prahou i zahraničím, posiluje komunikaci mezi veřejnou správou a jednotlivými aktéry kulturního života, usiluje o decentralizaci, rozvoj a kultivaci občanské společnosti v ČR. Hlavními projekty Nové sítě jsou ČESKÝ KULTURNÍ NETWORK NOVÁ SÍŤ, festival nového divadla MALÁ INVENTURA, kulturní platforma mezi Prahou a Berlínem PRALIN a nový projekt na podporu rezidenčních pobytů ART-IN-RES.
