Rozhovor s kaskadérem TOMÁŠEM ZELENAY

„Nejvíc mě potěší, když lidé zatleskají“

 

 

Kaskadér Tomáš Zelenay právě začíná 13.sezónu své show Monster Truck. Řvoucí motory aut, která se otočí na střechu, jezdí po dvou kolech, na střeše kaskadéři, kteří projedou ohněm či přeskočí z  auta na auto. Dva monster trucky udělají z aut hromadu nepotřebného plechu.

Jak jste se dostal k práci kaskadéra? Bylo ‚to‘ ve Vás, nebo jste měl vzor v někom z rodiny?

„Nebylo to ve mně, pocházím z  rodiny, kde se tímto nikdo nezabýval. Začal jsem v 6-ti letech dělat sportovní gymnastiku a pokračoval jsem  do takových  18-ti let. Když jsem  končil,  v tělocvičně se objevil nápis, že hledají akrobaty do cirkusu. A  tak jsem šel na trénink a už jsem  zůstal. Byl jsem v cirkusu  asi 11 let, jezdili jsme po Evropě a  jednou v Německu přijela na parkoviště skupina kaskadérů, stáli hned vedle cirkusu. Řekl jsem tedy manželce, co budu dělat  příští rok. Tohle  se stalo  v létě a další rok jsme začali s kolegou a bratrancem mé manželky trénovat.“

Schvalovala Vám rodina takový nápad?

„Manželce se moc nechtělo. Od malička vyrůstala u cirkusu, to je trošku jiný svět,  možná se i bála. Ale překonali jsme to a právě začínáme 13. sezonu.“

1

Cítíte strach?

„Strach ani ne, spíše takový respekt.“

Co by se stalo, kdyby se člověk bál?

„Asi dělá větší chyby.  A ty jdou také ruku v ruce s nervozitou.  Když jsme začínali, určitě u nás také panovala nervozita. Před každým vystoupením musí být jemná nervozita, protože člověk musí dávat pozor.  Zejména u těch nejlehčích věcí, u kterých máte pocit, že je uděláte se zavřenýma očima, tak právě v těch se dělají největší chyby.  Když je něco těžkého, složitého, tak je člověk ostražitý a soustředí se. Ale musí se dávat pozor během celého vystoupení, protože děláme s auty smyky, točíme se, jezdíme po dvou kolech a kolem jsou lidé. Může se stát, že jedu na dvou kolech a praskne pneumatika, tohle nikdy nikd o neví, najednou můžu zůstat s autem na boku, nebo na střeše.“

Co považujete za těžké číslo?

„Třeba  takový ‚jemný kotrmelec s autem‘, to je trošku složitější.“

Jak dlouho trvá, než se naučíte jeden trik?

„Když jsme před těmi 13-ti roky začínali, začali jsme trénovat 1. ledna a  první vystoupení bylo 5.května. Takže 5 měsíců tréninku.  Tenkrát to nebylo jako teď, kdy už to máme tak říkajíc ‚v ruce‘. Začátky byly těžké. Pokud se snažíte naučit třeba  jezdit po dvou kolech, trvá asi tak  3 až 4 měsíce, než auto dostanete do polohy, abyste se na něm udrželi a dále  třeba rok nebo dva, než jede, kam vy chcete. My jsme jezdili  denně, koupili jsme si staré auto na rozbití a trénovali a trénovali.“

2

Je tato ‚zvláštní práce‘, jak zpívá skupina Elán ve svém hitu Kaskadér, denní hazard, nebo víte, že se nic nestane, protože jste jištěni?

„Snažím se chránit. Samozřejmě, že se občas něco stane. Při vystoupení si občas rozříznu ruku, nohu, hlavu, ale není to tak hrozné. Jednoduše musíte dávat pozor. Dívám se na to tak – pokud se něco stane mě , tak  to ‚vem čert‘, zašijí mi to. Ale dávám dobrý pozor, aby se nestalo něco divákům.“

Co pociťujete při průjezdu ohněm?   Opravdu nemáte strach?

„No, je tam teplo. Jezdil jsem to dřív, teď to dělají kolegové. Mají na sobě nehořlavý oblek,  který za čas ale také shoří, občas se stane, že oheň vlétne pod přilbu, takže  člověk má  spálené obočí, je bez vousů apod.“

Co Vás vlastně motivuje? Máte v sobě nekonečnou touhu po adrenalinu?

„Myslím, že se člověk asi touží ukázat před lidmi, nejvíc potěší, když lidé zatleskají, zakřičí, zapískají. Já z toho mám největší radost.   U cirkusu, ale totéž platí i pro tanec, vystupující dělá vše pro publikum, ne pro sebe.“

3

Jaké vlastnosti musí mít kaskadér?

„Asi trošičku nadanější být  musí, musí mít dobrou orientaci v prostoru. (Mám výhodu z gymnastiky, že  ještě pořád dokážu skočit salto.) Vrátím se ještě k tomu  zmiňovanému průjezdu ohněm –   člověk se obleče, lehne si,  projede, tak budiž.  Ale když jedete po dvou kolech a lidé přelézají nebo skáčou z auta na auto, tak to už každý nedělá.  Musíte dávat opravdu hodně dobrý pozor. Někdy je vlhko, prší, noha uklouzne a je to. Určitě takové věci nemůže dělat každý, na koho ukážete prstem. A  talentovaní také musí trénovat, trénovat, trénovat.“

Opravdu zničíte auta při každém vystoupení?

„Ano, opravdu.“

Kolik takových aut za rok ‚padne‘?

„Mám  5 aut na vystoupení, s těmi jezdím celoročně. Na  každé vystoupení potřebuji dvě auta, která tzv. sešrotuji. Děláme 200 vystoupení do roka, takže musím sehnat 400 aut na odpis.  Půjčit, přivézt, odvézt,  půjčujeme si je  v kovošrotech,  je s tím dost práce. Odhaduji, že takových  4000  aut už jsme ‚zlikvidovali.‘ Po vší té námaze je pro mě vystoupení odměna,  ta pomyslná třešnička na dortu. Něco udělám pro diváky,  snažíme se, aby show  nestála, jedeme jeden trik za druhým, bez zbytečných průtahů, vystoupení trvá hodinku, ale lidé odchází spokojení a vrací se každý rok, když někam přijedeme.“

4

Když se člověk rozhodně pro toto povolání, jak dlouho ten nápor vydrží?

„Jezdit  po těch dvou kolech, to mi snad ještě chvilku půjde,  i oheň ještě  jde, ale dále už je to horší.  Snad do 55-ti let vydržím.“

Nacvičujete  každý rok jiné triky?

„Většinou se opakují. Snažíme se dělat jiné, ale na nácvik není moc času. Vybíráme triky, které se lidem za těch 12 let líbily, na co nejvíce reagují, tak to v show  zůstává.“

Vystupujete i v zahraničí?

„Jezdíme  zejména po Čechách a na Slovensko, kolega jezdí do Polska,  v Rakousku jsme byli před dvěma lety. Za rok projedeme asi 120 měst, pokud je to větší město, stojíme tam 4 dny, jinak zůstáváme jen  1 den a odjíždíme. V praxi to znamená, že v noci přijedeme, ráno vše  připravíme, odehrajeme a po vystoupení bouráme a jedeme dál. Je to celé taková ‚honička‘.  Vyřídit povolení od úřadu, naplánovat trasu, umístit reklamu, zařídit pojištění  atd.“

5

Nenabídl Vám někdo roli ve filmu či v reklamě?

„Když se někdo ozve, tak ozve, já sám se nikam netlačím.  Pokud mě někdo náhodou uvidí a bude mě potřebovat, tak budu rád spolupracovat. Jinak pracuji sám a jsem svým pánem.“

Zažil jste také úrazy?

„Ano, ale nic hrozného, i když připouštím, že za sezónu jsem celý odřený a mám všude modřiny.  Občas se mi stane, že zavadím hlavou z okénka o beton, ale mám helmu, to nic není. Zásada je, držet se vždy pevně volantu. Nejhorší je, kdy praskne bezpečnostní pás.

Jednou jsem vyjel na nájezd a točil auto přes střechu, jezdím se starým autem, praskl tam pás, to se člověk neudrží na sedačce, takže jsem lítal uvnitř a zůstal jsem sedět na sedadle spolujezdce. Tehdy jsem měl na ruce sedm stehů, ale to je ‚v pohodě‘. Nedávno jsem viděl v televizi natáčení podobného triku. Sedačka byla přivařená, řidič měl speciální helmy a pásy, kolem běhalo asi 30 lidí a nakonec převrátil auto do pole, tedy do měkkého. Já jsem na betonu, bez výztuže, jen s pásem kolem pasu.“

Doporučil byste takovou práci svým dětem nebo byste se o ně bál?

„Mám dvě dcery, několikrát mě už napadlo, že by dívky kaskadérky byly zajímavé. Já jsem asi nikdy neviděl jezdit ženu kaskadérku. Jednou jsme vystupovali s dívkou, která nám ležela na střeše auta, když jsem jel po dvou kolech. Moje dcery jsou ještě příliš malé, ale do něčeho bych je časem pustil.“

6

Já jsem také nikdy  neviděla ženu – kaskadérku otočit auto na střechu. Napadá Vás důvod?

„Já nevím, snad je zakódované, že je to ‚chlapský‘  sport.

Využíváte své dovednosti v civilním řízení? Jezdíte ostře na dálnicích?

„Ne, já se opravdu strašně bojím, ani ne sebe, ale lidí okolo.  Dvakrát jsem boural, protože mi tam někdo vjel.“

Takže si jste jistější při kaskadérském výkonu než na silnici? To je celkem paradoxní situace odpovídající současnosti…

„Ano. Ale na druhou stranu si myslím, že mi mé dovednosti pomohly v civilním řízení. Kaskadér má trošku vycvičený reflex, umí to, myslím, že mi tato dovednost dvakrát zachránila život, protože jsem se  uměl v sekundě vyhnout. Skončil jsem  sice v příkopu, ale kdybych se nevyhnul,  kdo ví…

Při  druhé  bouračce jsem jel se známým, který později řekl, že on by se nestihl vyhnout. Trošičku  dobrého  toto povolání asi nese, může se samozřejmě stát, že ani kaskadér  kritický  moment  nevystihne, ale mě můj  reflex zachránil.

1531691_720767641276712_1568114748_n

Pomáháte si něčím, abyste zůstal v dobré kondici? Třeba životosprávou?

„Ne. Jen trénink, trénink.“

Máte před sebou nějaký cíl, kterého chcete ještě dosáhnout?

„Ani nevím. Chci jezdit. Jezdit  tak, aby se to lidem líbilo a  odcházeli  ze show spokojení, neházeli po nás kameny…. Jiné  cíle snad ani nemám. Třeba něco natočit, ale můj cíl to není.“

o

Děkujeme za rozhovor

Foto: archiv Tomáš Zelenay

Eva Smolíková