PALM OFF FEST začal estonským tancem a polskými fotografiemi

Za účasti estonské velvyslankyně v České republice, šéfa Polského kulturního střediska, ředitele Divadla pod Palmovkou a dalších vzácných hostů byl zahájen již 3. ročník multižánrového Palm Off Festu. A to hned „Revolucí“!

Třetí rok setkání divadel střední Evropy zahájila v pátek devatenáctého října 2018 o šesté hodině večerní vernisáž. A to výstavy fotografií „Polská divadelní avantgarda“. Následně na ni přímo navazovala pražská i česká premiéra estonského dramatu „Revoluce“ v podání Teatru NO99 z Tallinnu.

Závislost na nezávislém divadle

Výstava polských divadelních fotografií mapovala detailně převážně polskou divadelní avantgardu počátků dvacátého století. Od ní se – přes meziválečné období – přenesla k současnějšímu divadlu.

Krátký pohled na výstavní expozici

Expozice sama byla historicky perfektně připravena na bannerech. Již tímto svým technickým způsobem působila poněkud konjunkturálně. I když zcela chápu nutnost častého transportu této (zjevně putovní) expozice. Škoda, že některé z historických dokumentů trpěly ne kvalitně a nejvhodněji zvolenou reprodukční technikou… Další (již větší) chybkou byla absence českých překladů. Ty ovšem suplovala černobílá česko-polská publikace „Divadla nezávislosti“, která byla zdarma k dispozici. Otázkou je, zda v dostatečném počtu? Návštěvníky vernisáže samotné totiž několikrát znásobila již zmíněná následující premiéra divadelní.

Na fotkách nedutá ani Reduta

Vlastní výstavní instalace ve foyeru Divadla pod Palmovkou působí svěže, světle a diváka nenásilně provází polským fotografickým divadelním světem. Mohla by být inspirací českým divadelním fotografům a dokumentaristům.

Prostě, sama o sobě je tato polská výstava zajímavá. Český divadelník si uvědomil, že divadlo Reduta není pouze v Praze či Bratislavě, ale také ve Varšavě. Zajímavostí byly i dokumenty o inscenování světové premiéry významného polského futuristy Bruna Jaśienského „Ples manekýnů“  v pražském D34 Emila Františka Buriana. Ta proběhla roku 1930.

Ředitel Divadla pod Palmovkou a úspěšný režisér MICHAL LANG zakončuje výstavu a zahajuje třetí ročník festivalu PALM OFF FEST

Na vernisáži byla k dispozici – nejen k prohlédnutí – antologie polské divadelní fotografie. Výpravná kniha, sice evidentně bez tuhé knižní vazby, byla k mání za vpravdě lidových 280,- Kč.

Po výstavě ředitel Divadla pod Palmovkou Michal Lang zahájil i festival Palm Off Fest 2018 jako celek.

Když se to Tallinnské divadlo nahání

Již nástup diváků do sálu byl extravagantní. Nejdříve byla vpuštěna levá část hlediště. A teprve později publikum jdoucí na svá sedadla ze strany pravé. Působilo to zajímavě. Netradičně. Ale u toho zůstalo. V průběhu večera na to již nic nenavázalo. Evidentně se tím bavil pouze autor a režisér. Ale, alespoň měli diváci o čem přemýšlet…

Samotné představení „Revoluce“ režijního dua Ene-Liss Semper a Tiit Ojasco již mnoho důvodů k zamyšlení nepřinášelo. Nejsilněji, zvláště pro nás jako odborný TANEČNÍ MAGAZÍN, působila úvodní – téměř půlhodinová – taneční kreace. V oranžově „východních“ hábitech tančila celým jevištěm skupina herců pod taktovkou – Lenina! Toho představoval dokonale v obličeji namaskovaný sólista s pleší a plnovousem. Vše umocňovala hra na bicí. Respektive důrazné údery paliček do plechových plástů.

Další sekvence vedla od bojovné revoluce k pracovnímu procesu. Revolucionáři se zbavili hábitů a jali se – již v pracovních overalech – stavět dřevěnou konstrukci. Ta jim jednou, již téměř postavená, spadla. Šlo o kouzlo nechtěného? Zde bych akcentoval již výrazněji modernější choreografii. Herci se projevovali složitými pohyby připomínajícími abstraktní animované filmy a místy i projevy Michaela Jacksona.

Následoval zřejmě nejsilnější moment představení. S velkým nadhledem začaly být původní symboly revoluce i část jejich představitelů přebarvovány – do rudé barvy.

Zajímavá, leč krátká, fantaskní pasáž představení „Revoluce“

Po nevýrazných pasážích se pozvolna jeviště převléklo do fantaskních kostýmů ve stylu Hieronyma Bosche. V další výrazném momentu „Revoluce“ se – konečně začalo z pódia mluvit. Do toho zněl, v podkresu, monotónní zvuk úderů na konce trubek. Herečky na ně jako na na didgeridoo mlátily divnými plochými přezůvkami. Připomínaly vietnamky. Ty přezůvky, nikoli herečky.

Ztraceno v překladu?

Texty z úst herců i jejich kolegyň kolísaly mezi nabubřelým patetismem a banalitami. Zřejmě bylo scenáristovým přáním pracovat s tímto kontrastem? Česky byly texty překládány sice na třech médiích – na dvou obřích digitálních obrazovkách po obou stranách jeviště a na on-line digitálním zařízením nad pódiem. Katastrofou však byla kvalita překladu samotného. Některé pasáže nebyly do domácího jazyka – převážně z angličtiny – přeloženy vůbec! Nezapomněl někdo, že i když má Palm Off Fest anglický název, tak probíhá v Praze?

V průvodním programu představení se píše, že je „…situace nesnesitelná“. Pokud se tvůrci snažili apelovat doslovně tímto směrem, tak se to zcela vydařilo.

Závěr představení provázel již hodně a nelogicky natahovaný konec. Nastaly tak nejméně tři pasáže, které si přímo žádaly závěr neúměrně natahovaného dramatu. Přání publika však nebylo vyslyšeno. Diváci houfně odcházeli, na jevišti se hrálo dál…

Před vlastním závěrem ještě následovala žonglérská ekvilibristika s dlouhými zářivkově svítícími tyčemi. A ještě k tomu zadní projekce tonoucích v moři. A opět moře patosu…

Závěrečná děkovačka souboru NO99, představitel Lenina úplně vpravo

„Revoluce“ v podání tallinnského NO99 byla jistě zajímavým i propracovaným představením, nicméně bych v tomto případě poukázal na staré dobré české přísloví, že méně znamená více. Ani tolik nezčeřila vody… I když na festivalu třeba vedle extravagantního Olivera Frljiće je to, věru, těžké!

Foto: Palm Off Fest

 Michal Stein

 TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor ze Slovenska s MAJO FloorRipperem o „Tanci ulice“

„Mám potrebu rozširovať tanečnú kultúru na Slovensku aj v Čechách.“

Majo Šatara, známý pod uměleckým jménem Majo FloorRipper patří k mladé generaci slovenských výrazových tanečníků. Ozval se TANEČNÍMU MAGAZÍNU sám a my s ním uveřejňujeme krátký rozhovor. Jelikož by v oblasti moderního tance působilo velmi škrobeně a nepatřičně obvyklé zdvořilostní vykání, tak mu – ačkoli jsme se osobně neznali – v následujícím rozhovoru tykám.

Proč se věnuješ tanci pohybu a moderním složkám pódiových vystoupení?

„Tanec mi pomáha sa dostať do prítomnosti do plynutia, do stavu ,TU A TERAZ´. Tanecujem, pretože tane mi dáva a dal príležitosti na zmenu v živote. Všetko dobré, čo sa mi v mojom živote stalo sa mi stalo cez tanec: 1) spoznal som svoje prvé lásky, 2) našiel som si najlepších kamarátov s ktorými som ako pokrvní bratia dodnes, 3) v Írsku som tancoval na ulici, vďaka tomu si ma všimli a dostal som pracovnú ponuku, 4) procestoval som svet, od Londýna, Viedeň, Frankfurt až po Los Angeles, 3) zúčastnil som sa natáčaní videoklipov, komparzov. Vystupujem rád, rád v ľudoch vytváram príjemné pocity zo show, som exibicionita. Mň a samého to nabíja energiou.“

Vystupuješ pod svou značkou „Tanec ulice“ – vycházíš stylově ze streedance?

„Áno, vystupujem pod pojmom ,Tanec Ulice´, je to moja značka, ktorú som založil v roku 2015 ako reakciu na potrebu rozširovať tanečnú kultúru a moje znalosti medzi ľudí na Slovensku a v Čechách. Vychádzam hlavne z pôvodných old-school štýlov ako Electric boogaloo a Locking. Tanečné základy mám položené v spoločenskom športovom tanci, ktorý som tancoval 10 rokov súťažne.“

Jak jsi se dostal k moderním tanečním formám?

„Začal som ako 15ročný keď som uvidel DVD Michaela Jacksona. Precízne som odčítaval pohyby a zakresloval som si ich do zošita. Bol som unesený a hneď som vedel, že to je ten štýl, ktorý chem tancovať. Ešte som nevedel, že sa to volá Electric boogie a Locking. A tak som sa chytil prvej možnosti chodiť v Petržalke v predmestí na Break dance.
Neskôr som stretol špolužiaka, ktorý mal obuté tenisky Adidas Superstar. Hovorím mu: ,Ty máš break-dancové tenisky, to je super, tancuješ? Spýtal som sa.´ On mi odvetil, že to sú tenisky na Electric boogie. Vtedy som konečne pochopil, čo to vlastne je, keď mi ukázal nejaké pohyby. To je presne to čo som až do teraz hľadal. Štýl Michaela Jacskona. V tých časoch som teda trénoval spoločenské tance, break-dance a electric boogie zároveň.“

Kdo byl Tvým vzorem? Kdo Tě nejvíce ovlivnil?

„Veľkou išpiráciou boli pre mňa svetoví tanečíci ako Michael Jackson, John Travolta, Michael Flathley, Shabadoo, Boogaloo shrimp, Paul Killick, James Brown, Mr. Wiggless.  Najviac Michael Jackson a Shabbadoo. Shabbadoo je hlavný hrdina kultového streetdancového filmu Breakin. V roku 2014 sa mi podarilo s ním trénovať osobne v Londýne a potom v Los Angeles Naučil ma pôvodný štýl locking. Splnil sa mi sen.“

Jak bys porovnal českou a slovenskou taneční scénu?

„Súčasná Česká scéna sa mi všeobecne zdá byť trošku alternatívnejšia a uvoľnenejšia. Kedysi v socializme mali Slovenskí tanečníci veľkú snahu sa prejaviť v tanci a dokázať, že si to vedia tvrdo vydreť. Ako dôkaz sú ocenenia, ktoré získala naša skupina Gumení chlapci na majstrovsvách 84′. Dnes sú sily vyrovnané a vnímam znovu česko-slovenské ,súrodenecké´ prepojenie.“

Jak reaguje slovenská a česká taneční scéna na zahraniční novinky?

„Opäť mám pocit, že bratia z ČR sú trošku pružnejší, napríklad Richard Mach, robí vždy to čo je in, čo prichádza zo sveta. To sa mi na ňom páči.“

A jak konkrétně Ty?

„Ja robím vždy to čo ma práve baví. Nie vždy tvrdo sledujem trendy vo svete a po čom diváci bažia. Inšpiráciu čerpám v tanečných filmoch a zo života. Ak ma aj niekto inšpiruje napríklad spomínaný Richard, alebo Shabbadoo. Precítim to a spravím si veci po svojom, tak aby tam vždy bolo cíti moju identitu. Mojou reakciou na súčasnú dobu bolo vypustenie tanečného robota www.dancerobot.eu, Ide o elektro-boogie robotickú show v svietiacom kostýme a s laser mi v rukách.“

Co chystáš pro novou sezónu 2017/2018?

„Otváram dva úplne nové kurzy, Electric boogie a Locking, kde prevediem ľudí základmi a naučím ich tak, aby sa z nich mohli stať samostatné osobnosti, aby každý z nich mojhol budovať na originálnych základoch a vytvoril si svoj vlastný štýl. Jedine tak, posunieme Česko-slovenský street dance na vyšší level.Táto sezóna ide pre mňa v znamení zmien a výziev. Rozbieham dlhodobý a čerstvý projekt www.terapiatancom.sk. Cez fyzický pohyb a telo chcem dopomôcť ľuďom k posunu ich duševného a psychického sveta. Moja vízia do budúcnosti je stať sa tanečným terapeutom. Ku koncu leta, 15.Augusta mám zážitkový workshop a prezentáciu na open air festivale FITfeste. Drž mi, prosím, palce.

To určitě budu! 🙂 A dovol poslední osobnější otázku odrazil se tanec a pohyb i v Tvém soukromém životě? Třeba ve volbě partnerky?

„Jednoznačne. Tanec používam ako spoločnú tému, ako komunikačný kanál, cez ktorý nadväzujem priateľstvá a vzťahy. Zvýšil som si sebavedomie a ľahšie sa mi komunikuje so ženami. Vlastne moja pôvodná motivácia začať tancovať bola aby som spoznal ženy. :-): Moja partnerka musí byť vášnivá a schopná somnou tancovať nie len na parkete ale aj životom. Ja ako muž samozrejme vediem a mám zodpovednosť. Túto vedomú a zodpovednú rolu si začínam čoraz viac užívať.

Děkuji za rozhovor a držím palce nejen při kurzech, ale ve všem, co budeš podnikat.

Michal Stein

Foto: Archiv Maja Šatary a Tance ulice

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Michael Jackson slaví

30.11. 1982 se splnil Michaelův velký sen

 

 

 

Michaelův dětský sen natočit nejslavnější album všech dob se vyplnil  30.11. 1982.

Album Thriller se objevilo na pultech obchodů a trhalo rekordy v počtu prodaných kusů. Odhaduje se, že se prodalo asi 60 až  110 milionů kusů.  V roce 2008 přijala knihovna amerického kongresu toto album do svých sbírek.

Tento rok je to přesně 30 let od jeho vydání.

Michael byl velmi ambiciózní zpěvák i tanečník, přál si, aby každá jeho píseň byla superhit.

Ze začátku, jak tomu tak bývá,  se mu ovšem nedařilo. Odmítali ho  dát na titulní stránku  časopisů z důvodu, že magazíny  s “černými tvářemi” nejdou na odbyt. Zrovna tak televize nechtěla vysílat černošské zpěváky.  Přes to všechno byl Michael jediný zpěvák, kterému se podařilo v jednom roce vyhrát ocenění v 8 kategoriích. Možná byl nejlepší tanečník všech dob. Nejzatvrzelejší. Celý život se ale zoufale snažil stát se bílý. Stálo ho to zdraví, možná i život.

Eva Smolíková

Ze zahraničních zdrojů

 

 

 

Taneční magazín

Tvorba léčí choreografa Travise Payneho ze smutku

Travis Payne ovlivnil pop kulturu nejvíce

 

 

 

 

Travis Payne je dvakrát nominovaný na cenu Emmy jako choreograf, ředitel a producent. Jeho choreografie, zatančené  některými z největších umělců  šoubyznysu  nejvíce ovlivnily vizuální a taneční  pohyby v současné pop kultuře.

Payne spoluchoreografoval a tančil s Michaelem  Jacksonem a jeho mladší  sestrou Janet. Pracoval s Michaelem Jacksonem více než patnáct let, od začátku devadesátých let až po rok  2009, kdy pop star zemřela.

Payne  řekl,  že pracoval s Jacksonem téměř denně při jeho posledním turné „This is it“, právě  v době Jacksonově smrti. Jeho smrt v padesáti letech je šok, říká  Payne, ale práce na turné „The Immortal World Tour“ a také to, že sdílí svět Michaela Jacksona s mladší generací mu dělá dobře a pomáhá v léčivém procesu.

Před tím, než Payne  tančí se svými  studenty, hovoří s nimi o své kariéře a odpovídá na   otázky o své práci  s Jacksonem a dalšími umělci. Dívky se chichotají a vydechnou univerzální ÓÓÓ,  když Payne  zmíní Usher. Payne také říká, že pracoval s hvězdami jako Lady Gaga, Britney Spears a TLC.

Payne radí  svým studentům, aby byli jako umělci mnohostranní co nejvíce můžou.

„Pokud máte rádi hip hop, znamená to přesně, že byste se měli učit balet, pokud jste tanečník, naučte se zpívat a pokud jste zpěvák, naučte se pohybovat.“

Payne říká, že stále hledá mladé talenty, ale nejvíce chce, aby se studenti bavili.

Jackson užíval umění jako únik  a způsob, jak plachý umělec  komunikoval se světem.

Jeho tanec a hudba byl jeho hlas. Jeviště bylo pro něj bezpečné místo.

Payne je  jedním z 10 choreografů, kteří pracují na Michaelově show „The Immortal World Tour“, které vzdává hold slavnému umělci a toto show diváci uvidí v srpnu v New Orleans.

Travis se svými studenty

Show „The Immortal World Tour“ Michaela Jacksona  odstartovalo vloni v Kanadě, letos  pokračovalo v Las Vegas,  v říjnu zamíří  do  Evropy. Stálá show v Las Vegas začne v roce  2013 v hotelu Mandalay Bay  a bude také zahrnovat výstavu Jacksonových memorabilií.

 

 

 

Taneční magazín