Štítek: Michael Jackson

Druhá polovina festivalového maratonu 4+4 dny v pohybu

Divadlo a tanec, devět českých i zahraničních premiér

Až do 26. září nabízí Festival současného umění 4 + 4 dny v pohybu divadelní a taneční představení v prostorech Nové strašnické školy a vršovickém Vzletu

„Druhá polovina našeho sedmnáctidenního festivalového maratonu akcentuje divadelní a taneční umění a uvede devět českých i zahraničních premiér.  Soubor VOSTO5 se za svoji dosavadní tvorbou ohlédne formou simulovaného festivalu, Veronika Knytlová nabídne divákům silent disco, Divadlo Continuo nás zavede do site-specific „pokojů“ pod širým nebem. Zahraniční hvězdou druhé poloviny festivalu je bezesporu vlámský umělec Diederik Peeters, který se ve své jevištní show ujme role iluzionisty a slovenský tanečník Lukáš Bobalík, zobrazující formou tenisového zápasu lidský tanec na okraji trosek vyhořelé společnosti. Pochopitelně však vedle performance dále pokračuje výstava, koncerty, přednášky, diskuse,  procházky a site-specific projekty, které k našemu festivalu neodmyslitelně patří os samého počátku,“ říká dramaturg a organizátor festivalu Pavel Štorek.

17. a 18. září proběhne premiéra nového představení VOSTO5: Sentimetal – Noc, kdy na Kavčím plácku umřel Michael Jackson a Orestés se na to jenom díval. VOSTO5 se po tvůrčí pauze vrací na divadelní prkna a ohlíží se za dosavadní autorskou tvorbou.

V neděli 19. září můžete vyrazit do Vzletu na veřejnou generálku Možnosti spříznění Veroniky Knytlové či na premiéru o den později. Knytlová, zakladatelka VerTeDance Company, se rozhodla zhmotnit dobrodružný proces proměny tanečníka z běžného člověka v bdělé, inteligentní a plastické tělo, briskně jednající na hlasové instrukce choreografa.

V úterý 21. zavítá do Nové strašnické školy slovenská Debris Company s výtvarně-akustickou instalací Glitch, reflektující v pohybové metafoře krizi současného člověka a světa. Vyprovokuj (se) tancem, říká Michal Nikodem. Představte si, že přijdete na představení, které jako by na vás čekalo. Chtělo být pro vás, i o vás. Je tohle možné? V ten samý den zve festival 4+4 dny v pohybu také do Vzletu na představení Papagen trojice Zuzana Šklíbová, Antonie Formanová a Karin Bilíková. Antonie a Karin – dvě dcery, dvě herečky a především přítelkyně, co se potatily. Jejich tátové se nikdy nepotkali, i když ony věří, že si rozumí právě díky nim.

Divadlo Continuo odehraje šest site-specific performancí s názvem Pokoje ve dnech 23. – 24. září.  Do exteriéru a veřejné samoty „pokojů“, vytvořených pod širým nebem, přináší intimní zpovědi, příběhy a situace normálně ukryté za zdmi našich soukromých prostorů.

Sebevražda stále patří ke společensky tabuizovaným a zkreslovaným tématům. Audio-procházka Kolektivu Nesladim, rozmístěná na pěti různých místech po Praze ve dnech 23. – 25. září, umožní divákům individuálně vyslechnout jeden z pěti hlasů promlouvajících na základě autentických výpovědí lidí se sebevražednými rozlady a pozůstalých. Ve druhé části se uskuteční performance a společné setkání diváků, tvůrců, psychologů a některých vypovídajících. K projektu patří také stejnojmenná výtvarná instalace v budově Strašnické školy.

Jedním z festivalových vrcholů bude vystoupení belgického umělce Diederika Peeterse ve čtvrtek 23. září ve Vzletu. Při hledání konečného důkazu existence duchů zkoumal Peeters poslední dva roky vlhké tunely, které spojují vědu s magií a horor s technologiemi. Své poznatky představil v různých tvůrčích podobách: od tanečního díla přes instalaci až po rozhlasovou hru. Apparitions (Zjevení) je nejnovějším dílem z této série a má podobu plnohodnotné jevištní show.

Choreograf a performer Tomáš Janypka Na konci festivalu představí s kolektivem performativní instalaci Elegie obyčejnosti. V bývalé kuchyni Nové strašnické školy vytvoří živé prostředí těl a předmětů, kde i absencí něčeho na pozadí každodennosti může vyvstat mimořádnost. Elegie obyčejnosti je pozvánkou k zážitkům – intimním setkáním s jedním divákem ve dnech 24. – 26. září.

Festival nezapomíná na děti. V sobotu 18. 9. bude hrát Divadlo Anička a letadýlko vílí pohádku Vivy tady nebydlí. V neděli 19. 9. provede Divadlo UJETO, netradiční soubor, jehož základ tvoří herci s mentálním handicapem, O třech sestrách ze všechmastí. Poslední festivalový víkend čeká návštěvníky hra Upír na Koštofránku Skupiny ŠŠŠ a představení Řeka Studia Damúza.

Kromě divadla a tance je možné v rámci 4 + 4 dny v pohybu  navštívit výstavu současného umění Reality Do You Need Me. Téma zpracovaly tři desítky kurátorů a na sto umělců. Výstava je otevřena zdarma denně kromě pondělí od 14:00 do 21:00. Dále na návštěvníky čekají oborové debaty a konference, cyklopřednášky, vyhlášení laureátů VII. ročníku Ceny Věry Jirousové pro začínající a již etablované kritičky a kritičky a hudební koncerty a DJ. Třeba Františka Skály a Třaskavé směsi, Imy Tevy, Petry Ernyei a dalších.

Informace ke vstupenkám, rezervacím zdarma i programu naleznete na www.ctyridny.cz

Partner akce: Městská část Praha 10

Projekt je realizován s finanční podporou: Hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury ČR, In-Situ, Creative Europe Programme of the European Union

Mediální partneři:  Radio 1, Reflex, Český rozhlas Vltava, Radio Wave, Full Moon Magazine, idivadlo.cz, divadlo.cz

 

Ve spolupráci: Vzlet, Ryjukyju, WD Lux, Stagelab, Tajpej, Máš umělecké střevo?, Aero, Světozor, Bio Oko, AZ Translations, Toi Toi

Anna Mašátová

pro Taneční magazín

PALM OFF FEST začal estonským tancem a polskými fotografiemi

Za účasti estonské velvyslankyně v České republice, šéfa Polského kulturního střediska, ředitele Divadla pod Palmovkou a dalších vzácných hostů byl zahájen již 3. ročník multižánrového Palm Off Festu. A to hned „Revolucí“!

Třetí rok setkání divadel střední Evropy zahájila v pátek devatenáctého října 2018 o šesté hodině večerní vernisáž. A to výstavy fotografií „Polská divadelní avantgarda“. Následně na ni přímo navazovala pražská i česká premiéra estonského dramatu „Revoluce“ v podání Teatru NO99 z Tallinnu.

Závislost na nezávislém divadle

Výstava polských divadelních fotografií mapovala detailně převážně polskou divadelní avantgardu počátků dvacátého století. Od ní se – přes meziválečné období – přenesla k současnějšímu divadlu.

Krátký pohled na výstavní expozici

Expozice sama byla historicky perfektně připravena na bannerech. Již tímto svým technickým způsobem působila poněkud konjunkturálně. I když zcela chápu nutnost častého transportu této (zjevně putovní) expozice. Škoda, že některé z historických dokumentů trpěly ne kvalitně a nejvhodněji zvolenou reprodukční technikou… Další (již větší) chybkou byla absence českých překladů. Ty ovšem suplovala černobílá česko-polská publikace „Divadla nezávislosti“, která byla zdarma k dispozici. Otázkou je, zda v dostatečném počtu? Návštěvníky vernisáže samotné totiž několikrát znásobila již zmíněná následující premiéra divadelní.

Na fotkách nedutá ani Reduta

Vlastní výstavní instalace ve foyeru Divadla pod Palmovkou působí svěže, světle a diváka nenásilně provází polským fotografickým divadelním světem. Mohla by být inspirací českým divadelním fotografům a dokumentaristům.

Prostě, sama o sobě je tato polská výstava zajímavá. Český divadelník si uvědomil, že divadlo Reduta není pouze v Praze či Bratislavě, ale také ve Varšavě. Zajímavostí byly i dokumenty o inscenování světové premiéry významného polského futuristy Bruna Jaśienského „Ples manekýnů“  v pražském D34 Emila Františka Buriana. Ta proběhla roku 1930.

Ředitel Divadla pod Palmovkou a úspěšný režisér MICHAL LANG zakončuje výstavu a zahajuje třetí ročník festivalu PALM OFF FEST

Na vernisáži byla k dispozici – nejen k prohlédnutí – antologie polské divadelní fotografie. Výpravná kniha, sice evidentně bez tuhé knižní vazby, byla k mání za vpravdě lidových 280,- Kč.

Po výstavě ředitel Divadla pod Palmovkou Michal Lang zahájil i festival Palm Off Fest 2018 jako celek.

Když se to Tallinnské divadlo nahání

Již nástup diváků do sálu byl extravagantní. Nejdříve byla vpuštěna levá část hlediště. A teprve později publikum jdoucí na svá sedadla ze strany pravé. Působilo to zajímavě. Netradičně. Ale u toho zůstalo. V průběhu večera na to již nic nenavázalo. Evidentně se tím bavil pouze autor a režisér. Ale, alespoň měli diváci o čem přemýšlet…

Samotné představení „Revoluce“ režijního dua Ene-Liss Semper a Tiit Ojasco již mnoho důvodů k zamyšlení nepřinášelo. Nejsilněji, zvláště pro nás jako odborný TANEČNÍ MAGAZÍN, působila úvodní – téměř půlhodinová – taneční kreace. V oranžově „východních“ hábitech tančila celým jevištěm skupina herců pod taktovkou – Lenina! Toho představoval dokonale v obličeji namaskovaný sólista s pleší a plnovousem. Vše umocňovala hra na bicí. Respektive důrazné údery paliček do plechových plástů.

Další sekvence vedla od bojovné revoluce k pracovnímu procesu. Revolucionáři se zbavili hábitů a jali se – již v pracovních overalech – stavět dřevěnou konstrukci. Ta jim jednou, již téměř postavená, spadla. Šlo o kouzlo nechtěného? Zde bych akcentoval již výrazněji modernější choreografii. Herci se projevovali složitými pohyby připomínajícími abstraktní animované filmy a místy i projevy Michaela Jacksona.

Následoval zřejmě nejsilnější moment představení. S velkým nadhledem začaly být původní symboly revoluce i část jejich představitelů přebarvovány – do rudé barvy.

Zajímavá, leč krátká, fantaskní pasáž představení „Revoluce“

Po nevýrazných pasážích se pozvolna jeviště převléklo do fantaskních kostýmů ve stylu Hieronyma Bosche. V další výrazném momentu „Revoluce“ se – konečně začalo z pódia mluvit. Do toho zněl, v podkresu, monotónní zvuk úderů na konce trubek. Herečky na ně jako na na didgeridoo mlátily divnými plochými přezůvkami. Připomínaly vietnamky. Ty přezůvky, nikoli herečky.

Ztraceno v překladu?

Texty z úst herců i jejich kolegyň kolísaly mezi nabubřelým patetismem a banalitami. Zřejmě bylo scenáristovým přáním pracovat s tímto kontrastem? Česky byly texty překládány sice na třech médiích – na dvou obřích digitálních obrazovkách po obou stranách jeviště a na on-line digitálním zařízením nad pódiem. Katastrofou však byla kvalita překladu samotného. Některé pasáže nebyly do domácího jazyka – převážně z angličtiny – přeloženy vůbec! Nezapomněl někdo, že i když má Palm Off Fest anglický název, tak probíhá v Praze?

V průvodním programu představení se píše, že je „…situace nesnesitelná“. Pokud se tvůrci snažili apelovat doslovně tímto směrem, tak se to zcela vydařilo.

Závěr představení provázel již hodně a nelogicky natahovaný konec. Nastaly tak nejméně tři pasáže, které si přímo žádaly závěr neúměrně natahovaného dramatu. Přání publika však nebylo vyslyšeno. Diváci houfně odcházeli, na jevišti se hrálo dál…

Před vlastním závěrem ještě následovala žonglérská ekvilibristika s dlouhými zářivkově svítícími tyčemi. A ještě k tomu zadní projekce tonoucích v moři. A opět moře patosu…

Závěrečná děkovačka souboru NO99, představitel Lenina úplně vpravo

„Revoluce“ v podání tallinnského NO99 byla jistě zajímavým i propracovaným představením, nicméně bych v tomto případě poukázal na staré dobré české přísloví, že méně znamená více. Ani tolik nezčeřila vody… I když na festivalu třeba vedle extravagantního Olivera Frljiće je to, věru, těžké!

Foto: Palm Off Fest

 Michal Stein

 TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor ze Slovenska s MAJO FloorRipperem o „Tanci ulice“

„Mám potrebu rozširovať tanečnú kultúru na Slovensku aj v Čechách.“

Majo Šatara, známý pod uměleckým jménem Majo FloorRipper patří k mladé generaci slovenských výrazových tanečníků. Ozval se TANEČNÍMU MAGAZÍNU sám a my s ním uveřejňujeme krátký rozhovor. Jelikož by v oblasti moderního tance působilo velmi škrobeně a nepatřičně obvyklé zdvořilostní vykání, tak mu – ačkoli jsme se osobně neznali – v následujícím rozhovoru tykám.

Proč se věnuješ tanci pohybu a moderním složkám pódiových vystoupení?

„Tanec mi pomáha sa dostať do prítomnosti do plynutia, do stavu ,TU A TERAZ´. Tanecujem, pretože tane mi dáva a dal príležitosti na zmenu v živote. Všetko dobré, čo sa mi v mojom živote stalo sa mi stalo cez tanec: 1) spoznal som svoje prvé lásky, 2) našiel som si najlepších kamarátov s ktorými som ako pokrvní bratia dodnes, 3) v Írsku som tancoval na ulici, vďaka tomu si ma všimli a dostal som pracovnú ponuku, 4) procestoval som svet, od Londýna, Viedeň, Frankfurt až po Los Angeles, 3) zúčastnil som sa natáčaní videoklipov, komparzov. Vystupujem rád, rád v ľudoch vytváram príjemné pocity zo show, som exibicionita. Mň a samého to nabíja energiou.“

Vystupuješ pod svou značkou „Tanec ulice“ – vycházíš stylově ze streedance?

„Áno, vystupujem pod pojmom ,Tanec Ulice´, je to moja značka, ktorú som založil v roku 2015 ako reakciu na potrebu rozširovať tanečnú kultúru a moje znalosti medzi ľudí na Slovensku a v Čechách. Vychádzam hlavne z pôvodných old-school štýlov ako Electric boogaloo a Locking. Tanečné základy mám položené v spoločenskom športovom tanci, ktorý som tancoval 10 rokov súťažne.“

Jak jsi se dostal k moderním tanečním formám?

„Začal som ako 15ročný keď som uvidel DVD Michaela Jacksona. Precízne som odčítaval pohyby a zakresloval som si ich do zošita. Bol som unesený a hneď som vedel, že to je ten štýl, ktorý chem tancovať. Ešte som nevedel, že sa to volá Electric boogie a Locking. A tak som sa chytil prvej možnosti chodiť v Petržalke v predmestí na Break dance.
Neskôr som stretol špolužiaka, ktorý mal obuté tenisky Adidas Superstar. Hovorím mu: ,Ty máš break-dancové tenisky, to je super, tancuješ? Spýtal som sa.´ On mi odvetil, že to sú tenisky na Electric boogie. Vtedy som konečne pochopil, čo to vlastne je, keď mi ukázal nejaké pohyby. To je presne to čo som až do teraz hľadal. Štýl Michaela Jacskona. V tých časoch som teda trénoval spoločenské tance, break-dance a electric boogie zároveň.“

Kdo byl Tvým vzorem? Kdo Tě nejvíce ovlivnil?

„Veľkou išpiráciou boli pre mňa svetoví tanečíci ako Michael Jackson, John Travolta, Michael Flathley, Shabadoo, Boogaloo shrimp, Paul Killick, James Brown, Mr. Wiggless.  Najviac Michael Jackson a Shabbadoo. Shabbadoo je hlavný hrdina kultového streetdancového filmu Breakin. V roku 2014 sa mi podarilo s ním trénovať osobne v Londýne a potom v Los Angeles Naučil ma pôvodný štýl locking. Splnil sa mi sen.“

Jak bys porovnal českou a slovenskou taneční scénu?

„Súčasná Česká scéna sa mi všeobecne zdá byť trošku alternatívnejšia a uvoľnenejšia. Kedysi v socializme mali Slovenskí tanečníci veľkú snahu sa prejaviť v tanci a dokázať, že si to vedia tvrdo vydreť. Ako dôkaz sú ocenenia, ktoré získala naša skupina Gumení chlapci na majstrovsvách 84′. Dnes sú sily vyrovnané a vnímam znovu česko-slovenské ,súrodenecké´ prepojenie.“

Jak reaguje slovenská a česká taneční scéna na zahraniční novinky?

„Opäť mám pocit, že bratia z ČR sú trošku pružnejší, napríklad Richard Mach, robí vždy to čo je in, čo prichádza zo sveta. To sa mi na ňom páči.“

A jak konkrétně Ty?

„Ja robím vždy to čo ma práve baví. Nie vždy tvrdo sledujem trendy vo svete a po čom diváci bažia. Inšpiráciu čerpám v tanečných filmoch a zo života. Ak ma aj niekto inšpiruje napríklad spomínaný Richard, alebo Shabbadoo. Precítim to a spravím si veci po svojom, tak aby tam vždy bolo cíti moju identitu. Mojou reakciou na súčasnú dobu bolo vypustenie tanečného robota www.dancerobot.eu, Ide o elektro-boogie robotickú show v svietiacom kostýme a s laser mi v rukách.“

Co chystáš pro novou sezónu 2017/2018?

„Otváram dva úplne nové kurzy, Electric boogie a Locking, kde prevediem ľudí základmi a naučím ich tak, aby sa z nich mohli stať samostatné osobnosti, aby každý z nich mojhol budovať na originálnych základoch a vytvoril si svoj vlastný štýl. Jedine tak, posunieme Česko-slovenský street dance na vyšší level.Táto sezóna ide pre mňa v znamení zmien a výziev. Rozbieham dlhodobý a čerstvý projekt www.terapiatancom.sk. Cez fyzický pohyb a telo chcem dopomôcť ľuďom k posunu ich duševného a psychického sveta. Moja vízia do budúcnosti je stať sa tanečným terapeutom. Ku koncu leta, 15.Augusta mám zážitkový workshop a prezentáciu na open air festivale FITfeste. Drž mi, prosím, palce.

To určitě budu! 🙂 A dovol poslední osobnější otázku odrazil se tanec a pohyb i v Tvém soukromém životě? Třeba ve volbě partnerky?

„Jednoznačne. Tanec používam ako spoločnú tému, ako komunikačný kanál, cez ktorý nadväzujem priateľstvá a vzťahy. Zvýšil som si sebavedomie a ľahšie sa mi komunikuje so ženami. Vlastne moja pôvodná motivácia začať tancovať bola aby som spoznal ženy. :-): Moja partnerka musí byť vášnivá a schopná somnou tancovať nie len na parkete ale aj životom. Ja ako muž samozrejme vediem a mám zodpovednosť. Túto vedomú a zodpovednú rolu si začínam čoraz viac užívať.

Děkuji za rozhovor a držím palce nejen při kurzech, ale ve všem, co budeš podnikat.

Michal Stein

Foto: Archiv Maja Šatary a Tance ulice

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Michael Jackson slaví

30.11. 1982 se splnil Michaelův velký sen

 

 

 

Michaelův dětský sen natočit nejslavnější album všech dob se vyplnil  30.11. 1982.

Album Thriller se objevilo na pultech obchodů a trhalo rekordy v počtu prodaných kusů. Odhaduje se, že se prodalo asi 60 až  110 milionů kusů.  V roce 2008 přijala knihovna amerického kongresu toto album do svých sbírek.

Tento rok je to přesně 30 let od jeho vydání.

Michael byl velmi ambiciózní zpěvák i tanečník, přál si, aby každá jeho píseň byla superhit.

Ze začátku, jak tomu tak bývá,  se mu ovšem nedařilo. Odmítali ho  dát na titulní stránku  časopisů z důvodu, že magazíny  s “černými tvářemi” nejdou na odbyt. Zrovna tak televize nechtěla vysílat černošské zpěváky.  Přes to všechno byl Michael jediný zpěvák, kterému se podařilo v jednom roce vyhrát ocenění v 8 kategoriích. Možná byl nejlepší tanečník všech dob. Nejzatvrzelejší. Celý život se ale zoufale snažil stát se bílý. Stálo ho to zdraví, možná i život.

Eva Smolíková

Ze zahraničních zdrojů

 

 

 

Taneční magazín