Simona Krainová si pořizuje zbrojní pas

Dnešní mladí lidé mají těžkou situaci, neustále musí být ve střehu, aby jim něco někde nehrozilo. Doba, ve které jsem prožila svoje dětství já, byla krásná, bez strachu, který nás dnes ovládá…

 

 

 

 

Uznání k umělci, kterému se podařilo uspět v zahraničí a úspěšně se adaptovat v dané kultuře a mentalitě, postoj ke xenofobii, to je téma, které zaujalo a přivedlo Simonu Krainovou na zahájení výstavy plakátů autora Miloše Reindla s názvem DO NOT PASS BY. „Situace emigranta Miloše Reindla je mě blízká, protože i moje teta emigrovala a vím, jak to měla těžké, aby se prosadila přesto, že měla vysoké školy. To, že Michael Cukier představuje díla  českého emigranta, který uspěl v Kanadě, uznávám a obdivuji především pro tu myšlenku, kterou se snaží sdělit lidem. Vím dobře, kolik to stojí úsilí. Sama jsem založila vlastní nadaci pro seniory Antonika a trvalo rok, než jsme ji vůbec zprovoznili,“ komentuje modelka, která má s adaptací na prostředí jiné země také vlastní zkušenost z doby krátce po revoluci, kdy v roce 1991 jako modelka odjížděla do Francie a setkala se tam nejen s profesní výzvou, ale především s přístupem lidí, kteří ji coby cizinku přijali ve svém prostředí.

dnpb_IMGP3649

dnpb_IMGP3349

Celoživotní sny o cestování se začaly naplňovat. „Tenkrát se někam dostat bylo fantastické, a jak jsme byly mladé, všechno jsme braly pozitivně. Dnešní mladí lidé to mají mnohem obtížnější, protože neustále musí být ve střehu, aby jim něco někde nehrozilo. Doba, ve které jsem prožila svoje dětství, byla krásná, bez strachu, který nás dnes ovládá. A co si o tom myslím? Že by už každý měl vlastnit zbraň, protože nikdo vás neuchrání. Můj manžel si udělal zbrojní pas a já ho budu následovat. Dříve jsme přemýšleli nad tím, jestli máme teplé oblečení, když přijde zima, a dnes abychom přežili, kdyby se ně co strašného zítra stalo i nám.“

_DSC1018

Zakladatel nadace Palbric Art Foundation je Michael Cukier, rodák z Tel Avivu, jehož matka pochází z Rakouska a otec z Polska, prožil s rodinou značnou část života v Kanadě. Do České republiky zavítal poprvé v roce 2000 se svojí tehdejší partnerkou Renatou, imigrantkou z bývalého komunistického Československa.  Českou republiku si zamiloval natolik, že v ní od roku 2011 trvale žije. Michael Cukier vlastní většinu děl Miloše Reindla, se kterým se stali blízkým i přáteli. V roce 2002 stál Michael Cukier u realizace výstavy Reindlových děl na Pražském hradě. Miloš Reindl v témže roce zemřel a Michael Cukier nese dál jeho poselství v podobě realizované výstavy, kterou je možné vidět až do 28. 8. 2016 v prostorách piazzetty Národního divadla, ulici Na Příkopech a parku Kampa

_DSC9754

_DSC0532

„Charles Darwin to popsal v podobě výzkumu vývoje pěnkavy, která se z důvodu přežití, fyzicky adaptuje svému okolí, zatímco stále zůstává pěnkavou. Pokud chci žít a prospívat, věřím, že se musím adaptovat kultuře a zvykům svého okolí, nicméně by to pro mě nemělo znamenat břemeno, ba naopak, je to nenahraditelná příležitost k obohacení sebe sama. Reindlovo dílo je základem komunikace mých myšlenek, mého odkazu, a zároveň je to způsob jakým seznámit svět s tímto skvělým českým umělcem,&ldqu o; komentuje zakladatel nadace a pořadatel výstavy, kterou se taktéž zasazuje proti xenofobii. „Jsme svědky lidské tragédie, je to těžká situace, na kterou bohužel nemám odpovědi. Strašný dopad terorismu mající za důsledek migraci lidí z epicentra tohoto neštěstí. Je to tragédie, nesoucí podružný důsledek nazývající se STRACH! Ve stresu ze strachu nejste pak schopni vnímat realitu a mít objektivní pohled na věc. Strach ničí objektivní vize. Strach přiživuje předsudky a xenofobii, a xenofobie je nákaza oslabující všechny kultury světa. Vzdělán í může být vakcínou na strach. Věřím, že média hrají významnou roli ve vzdělávání veřejnosti. Výzvou je způsob jakým musejí média prezentovat to, jak se lidé mohou obohatit vzájemnými kulturními rozdíly a žít v symbióze,“ dodává.

Návštěvníci výstavy si mohou ve spřátelených institucích (pozn. redakce: Museum komunismu, Pokladna ND) zakoupit také trika či reprodukce plakátů speciálně  vytvořených k této příležitosti této výstavy. Výstava má mezinárodní přesah a na podzim putuje do Montrealu v Kanadě, další rok bude k vidění např. v Mexiku, Itálii či Brazílii. Projekt je realizován pod záštitou starosty MČ Praha 1 Ing. Oldřicha Lomeckého.

 

dnpb_IMGP3508

 

Více informací o výstavě:             http://www.palbric.org/exhibits/

https://www.facebook.com/events/519798068221365/

 

Text: Michaela Lejsková

Foto: Palbric Art Foundation

Taneční magazín