Guru taneční improvizace se vrací do Prahy

Nejočekávanější taneční událost podzimu v ALTĚ

Nejočekávanější taneční událostí podzimu v ALTĚ je bezesporu návštěva Julyena Hamiltona, světoznámého tanečníka a guru improvizace. Julyen tady povede intenzivní týdenní workshop a představí se ve dvou představeních – 13. října se stane hlavním hostem druhého tanečně-hudebního improvizačního večeru s názvem Po pás a den poté se diváci můžou těšit na českou premiéru jeho nejnovějšího sóla s názvem Interview.

Seriál Po pás vzniká ve spolupráci s CreWcollective a přivádí na jeviště umělce z různých oborů. Prostor společně opanují tanečníci, hudebníci, performeři a světelný designer. Tentokrát se kromě umělců pražské současné nezávislé scény do jamu zapojí i Julyen Hamilton.

Ve svém nejnovějším sólu Interview se Julyen Hamilton představí jako tazatel i dotazovaný v rozhovoru. Představení propojující poezii a pohyb mělo premiéru v Bruselu v listopadu 2016. V roce 2015 Julyen Hamilton uvedl ve Studiu ALTA své sólo Play a rok poté zde hostoval v rámci hudebního festivalu „vs. Interpretation“.

„Julyen Hamilton je umělec a filozof, který mi otevřel dveře do světa improvizace v tanci, ale hlavně v životě. Je to myslitel, který vás přivede k přemýšlení o hluboké propojenosti tance a života. Čím víc se snažíme tanec ovládat, tím víc nám uniká. Když se ponoříme do jeho proudu a porozumíme tělu a duši, začneme tančit… žít… tvořit poezii života“, vzpomíná na své první setkání s Hamiltonem tanečnice Lucia Kašiarová.

Julyen Hamilton je tanečník, choreograf, básník, pedagog a hudebník. Již 40 let působí na taneční scéně po celém světě. Narodil se a vyrůstal ve Velké Británii. V 70. letech, v období radikálního experimentování, trénoval v Londýně. Jeho tvorba je převážně improvizovaná. V přítomném okamžiku komponuje tanec i text, který je často součástí díla. Jeho práce s textem je jedinečná, přirozeně propojuje jeho letitou zkušenost s tvůrčím psaním a tancem. Ve své práci s jeho souborem Allen´s Line režíruje tanečníky a světelné designéry, výsledkem čeho jsou bezprostřední díla vznikající tady a teď.

 

Tatiana Brederová

Taneční magazín

Letní Letná a děti

Pražská Letná se stala už kdysi symbolem pražského fotbalu. Původně na ní sídlila obě pražská „S“ – Sparta i Slávie. V poslední době se stala i symbolem divadla a cirkusového umění na festivalu LETNÍ LETNÁ. Co letos nabídl dětem?

Když jsem jel tramvají na dětské představení letošního festivalu LETNÍ LETNÁ „Kyklopci“, tak tramvaj zastavila před stadionem fotbalové Sparty a dlouze zvonila. Jakoby chtěla probudit zdejší fotbalové hvězdy poněkud ospaleji startující sezónu. A bylo to symbolické – divadlo na které jsem jel se jmenovalo jako věhlasný brazilský fotbalista – KAKÁ!

Kyklopci i s otci

Divadlo, které se jmenuje stejně jako nezapomenutelný brazilský borec fotbalových trávníků, tvoří dvě absolventky „loutkárny“ DAMU Štěpánka Vanická a Jana Kollertová.

Pro děti od tří let věku si tentokrát připravili milou férii s loutkami. Přenesli jsme se s nimi do světa fantaskních Kyklopců. Trochu nemotorných, poněkud udivených, ale kouzelně živelných a pořádně bláznivých. Až tak trochu „cákle praštěných“.

To vše v autorském představení plném písniček, břitce vypointovaných scének a bláznivých akcí. Děti se nenásilnou formou naučily titulní píseň. Pravda, ty menší pouze její refrénový slogan, ale i tak to pro ně určitě stálo za to. Koneckonců, bavily se i doprovázející maminky či babičky. A kupodivu i hodně tatínků!

Kyklopci“ byli milou parafrází na současné muzikály. A jemně parodickou formou jejich některé méně podařené „exempláře“ i mile shazovali. Písničky měly melodické nápady. Dobré slogany v textech a hlavně – dokázaly oslovit už diváky od tří let.

Pouze bych měl menší výtku k poněkud dlouhému úvodu do děje. Tak trochu připomínal pověstné úvody „Cimrmanů“. A třeba dotaz do nejmladšího přeškolního publika, zda není „emočně netečné“ trochu oslovoval přece jen poněkud starší cílovou skupinu.

Celé bezmála hodinové představení zvládly obě herečky, režisérky, dramaturgyně i producentky brilantně. Velkou měrou jim k tomu pomohla i originální výtvarná spolupráce Světlany Khalecké.

Pro úplnost musím dodat, že „Kyklopci“ vznikly i díky podpoře Hlávkovy nadace.

Andělská pírka

Když si dám do mobilního jazyku psaní SMS jméno „Vanda“ nejdříve mi tam naskočí slovo „Tanec“. V případě herečky Vandy Hybnerové by to spíš mělo být slovo „pantomima“.

LETNÍ LETNÁ představila Vandu spolu s přední tanečnicí, performerkou a současně mimkou Lucií Kašiárovou (také ještě ředitelkou studia ALTA). Obě vystupující se dokážou na scéně skvěle doplňovat, ale rovněž patřičně a potřebně odbourávat, když je toho třeba.

Na celém autorském projektu je cítit silný vliv Vandina otce – legendárního Borise Hybnera. To nikterak ve zlém. Naopak, Vanda jeho dopad na práci na „Angelkách“ nepopírá a hlásí se k ní.

Lucia Kašiárová se v této, pro ni, méně obvyklé poloze cítí jako ryba ve vodě. Není pouhou „nosičkou vody“, naopak. Řadu gagů Kašiárová iniciuje či ty Hybnerové dovádí k překvapivým pointám.

Nikterak náročná, ale působivě hravá scéna s dvěma stylizovanými popelnicemi a obrovskými dveřmi pochází z autorské dílny Michala Kábeleho a Hynka Dřízhala. Obě interpretky andělů v neforemných oranžových kostýmech s masívními černými křídly na zádech se v ní plně realizují.

Toto představení zákonitě nemusí být určeno pouze nejmladším dětem. Děti si z něj odnášely pošimrané bránice od smíchu a pírka z andělských křídel obou hlavních protagonistek. A ti starší? Impulsy k zamyšlení. Hravou náladu. A vesměs dobré pocity.

Angelky patřily k tomu nejlepšímu, co dětská nabídka LETNÍ LETNÉ 2017 přinesla. Samotný festival toho – mimo divadelních představení – pro děti přinášel daleko více. Rozpustilé výtvarné kreativní dílničky. Dětské taxi s kozou. Netradiční „rolovanou“ zmrzlinu – a samozřejmě spoustu neopakovatelných zážitků. Jen tak dál.

Foto: LETNÍ LETNÁ

Michal STEIN

 

TANEČNÍ MAGAZÍN

Stydlivá premiéra a nebeská derniéra se blíží

Nikdo není opuštěnější než andělé. Trpělivě čekají, ale nikdo nepřichází…

10.3. / 19:30

Andrea Vykysalá, Karolína Křížková, Eva Stará: Study / PREMIÉRA

Zrychlený srdeční tep, sucho v ústech, pocení kůže. Nová inscenace trojice mladých tanečnic zkoumá širší psychologickou a fyziologickou bázi studu.

Study-Alta-web-5-of-25

11.3. / 19:30

Vanda Hybnerová, Lucia Kašiarová: ANGEL-y / DERNIÉRA

Nebeská clowneska. Nikdo není opuštěnější než andělé, strážci u nebeské brány. Trpělivě čekají, ale nikdo nepřichází. Ticho. Čas plyne. Jsou zbyteční. Musí se nějak zabavit.

bez názvu

Taneční magazín

Alta slavila v Invetuře

Pražské Studio ALTA má jedinečný a neopakovatelný „obývák“. Co všechno v něm můžete dělat?

V průběhu šestnáctého ročníku divadelního festivalu Malá inventura slavila i nejen v rámci hlavního města Prahy významná taneční scéna ALTA. A to hned dvě výročí. Osm let od svého vzniku. A dva roky na scéně v současných prostorách.

Zahájilo to představení „Uhozené květinou“ již v minulosti v Tanečním magazínu hodnocené. Potom došlo k oslavám rozšíření multifunkčního prostoru zvaného „obývák“. A jelikož se tu začínalo nanovo, bylo to jako nepopsaný list – a každý z účastníků oslavy tu mohl něco napsat na zeď. Zvěčnit svou vizi.

Hybnou silou ALTY je její šéfka Lucia Kašiarová. Původně produkční na další významné taneční scéně v české metropoli – divadle Ponec. Nalezla tam při svém působení to, po čem tanečníci a taneční soubory v Praze volali. Nové prostory pro zkoušení a později i zbrusu novou scénu.

ObyvakALTA

Studio ALTA původně začínalo také v Praze 7, ale na Letné, v místě, kde nyní ústí do hlubin podzemí známý a kontroverzní pražský tunel Blanka. Po zabrání původních prostor se ALTA přestěhovala – v rámci obvodu Prahy 7 – do současných prostor na dohled pražského Výstaviště v Holešovicích. Nejprve do prázdné haly číslo 30 a později se jeho akční radius rozšířil i o prostor někdejší tiskárny. Z původních zkušeben se tak stala postupem času i vyhledávaná a renomovaná divadelní scéna. Podstatnou silou ALTY je i jej&i acute; Dětské studio. A od jeho vzniku již byl pouhý krůček k vytvoření multikulturního prostoru takzvaného „Obývák“. Děti tam mohou po zkouškách relaxovat, bavit se, zahrát si třeba ping-pong a naopak rodiče zde, po dobu vytížení svých potomků mohou diskutovat, popíjet kávu, dát si oběd nebo večeři, popít džusy, popřípadě zejména tatínkové-neřidiči velmi kvalitní svrchně kvašené pivu typu ALE. A samozřejmě také relaxovat. Obývák je defakto takovou klubovnou komunity kolem ALTY. Je v něm i horolezecká stěna! Je to i místo navazování nových kontaktů!

Lucia Kašiarová má v hlavě i další rozšíření ALTY. Představuje si ji jako malý Berlín. Je obdivuhodné, jak ALTA prosperuje i bez obřích finančních injekcí zvaných granty.

Michal Stein

Foto: archiv studia ALTA

Demokracie aneb jak krájet cibuli bez pláče

Jsme svobodní nebo zmanipulovaní?

 

23.10. uvedlo studio Alta „politický tanec“ choreografky Helene Weinzierl pod názvem „Democrazy or How to Peel an Onion without Crying“

(Hrají: Lucia Kašiarová, Yuri Korec, Honza Malík, Viviana Escalé)

democrazy_cielaroque_c_Peter_Brenkus10

Rakouská choreografka Helene Weinzierl dokonale ztvárnila boj politiků a politických stran o své voliče. Kouzelným způsobem nám její představení ukazuje, jak je s běžným člověkem stále  manipulováno.  A jaké nefér hry s námi politici  neustále hrají? Jakékoliv.  O zájmy voliče jde až v poslední řadě. Představení „Democrazy“  je do detailu propracované, nasloucháme-li pozorně, uvědomíme si do hloubky  mnohé pravdy, které nám v běžném denním životě a  při našich starostech unikají.

„Ať  žije svoboda rozhodování!“ hřmí politici. Ale je to tak? Jsme svobodní nebo zmanipulovaní? Naše rozhodování představuje v této hře cibule. Každá vrstva cibule je jedna  možnost. Můžeme krájet bez pláče? A snědli bychom třeba i  cibuli, kdyby se  tím něco v politice změnilo?  Jak jsi na tom, čtenáři, Ty? Snědl?

Na počátku představení jsou diváci vyzváni napsat své politické názory, či přání.  Čtyři „lídři politických stran“ si takto rozdělili své následovníky a přívržence. Každý divák patří do nějaké skupiny a celé představení se politici snaží získat co nejvíce svých příznivců.

Zpočátku sledujeme  běžný kolotoč, manipulace, jednání, hádky politiků. Politik před svými voliči leží, padá, stojí, přesně tak, jako to bývá s popularitou. Padá a stoupá. Politik se vydává cestou vzhůru.  Přichází ale také samota a smutek.

A politik také řeční. Řeční nahlas a rád. Je to jeho hlavní poslání, které nese své ovoce. Silná slova,  přesvědčování. Máme spousty možností, můžeme se vzdělávat, rozhodnout se , koho si vzít, komu věřit, máme demokracii.  Co je svoboda? Jsi svobodný, drahý voliči. Musíš se rozhodnout, jak žít. Jak chceš. Každý jak chce.  Ale …. to je jen iluze.

Politik slibuje. Čím více slibů, tím lépe. Je přesvědčivý. Možná svým vlastním slibům  i chvíli sám věří, možná ne.  Politici křičí jeden přes druhého, uplácí voliče, přetahují se o každého jedince, perou se, rozdávají  dárky (diváci dostávají čokoládu).

„Budete mít zaměstnání Vašich snů, více peněz, více finančních prostředků pro tanec, bojujeme za práva žen, slibujeme Vám i  jedno roční  období po celý rok…“   Namítáš něco, drahý voliči? Výhrůžky nebo  tisíce nesmyslných argumentů Tě umlčí.

Politik je také unavený.  A tak… jde se do sauny. Nevadí, že se lídři přes den hádají, v televizi, na veřejnosti. Přece jen žijí v jakési komunitě a tráví spolu i spoustu času. Chvíli se sice dohadují i v sauně, chvíli hlasitě hádají, ale možná se i na něčem společně usnesnou a při dalším veřejném jednání sklízí potlesk voličů.

Disco, techno, laser show. Politici si také  získávají mladé voliče.

A máme tu lídra, který chvíli vítězí, má nejvíc přízně diváků. Ale zbylí tři číhají na svou příležitot jako černé stíny. Plazí se, rvou se o své příznivce, dávají úplatky, dávají dárky, vyhrožují, zastrašují, umlčí jeden druhého, hádají se na veřejnosti  mezi sebou, boj o voliče je čím dál agresivnější a agresivnější.

A další metoda – dejte, voliči, peníze. Dávejte štědře, je to na podporu demokracie!

Mezitím ale vidíme politiky, jak … co? Každý s každým? Doslova sexuální orgie?  Nicméně žena, která bojuje za práva žen, se tomuto řádění chce vzepřít. No tohle. Tak ji muži chvíli pronásledují, chvíli se jako správní samci perou mezi sebou, ale … proč tolik námahy? A tak nakonec tito muži končí spolu při sexuálních hrátkách. Naše bojovnice mezitím prchá napůl oblečená či svlečená, upocená, uřícená, prchá jako o život. Ale kam doběhne? A dá se z tohoto kruhu vůbec někam utéct, drahý voliči?

 

democrazy_cielaroque_c_Peter_Brenkus14

Eva Smolíková

Foto: archiv studio ALTA

Taneční magazín