Archa pro Ukrajinu

Ukrajina získá dvě mobilní pracoviště pro zachování tištěného kulturního dědictví

Zástupci Ministerstva kultury ČR, Českého výboru ICOM, Národní knihovny ČR, nadace Karel Komárek Family Foundation, společnosti MND a.s., pan Libor Winkler a pan Dalibor Dědek ze Zapojme Ukrajinu dne 21.11. 2023  představili mimořádný projekt Archa – výsledek unikátní spolupráce veřejného a soukromého sektoru v rámci programu Podpora ukrajinské kultury.

Od počátku Putinovy války proti Ukrajině je jednoznačně patrné, že Rusové cíleně likvidují ukrajinské kulturní dědictví, tvořící národní identitu a historickou paměť Ukrajiny. Dokladem tohoto barbarského počínání jsou seznamy zničených historických budov, knihoven, galerií, divadel či jiných kulturních zařízení a obrovského množství předmětů kulturního dědictví.

„Dnes představujeme Archu – první projekt programu. Je dokonalým naplněním faktu, že kultura spojuje. Archa je symbolem záchrany. Ukrajinské kulturní dědictví je v ohrožení. K tomu nesmíme být lhostejní. A také nejsme. Jsem velmi rád, že se nám všem podařilo spojit síly pro dobrou věc. Děkuji všem dárcům, jejich pomoci si velmi vážím. Bez nich by totiž nebylo možné Archu vybudovat. Archa 1 je již finančně pokrytá, Archa 2 na své dárce teprve čeká. Dnes proto odstartuje kampaň, která pro ni má získat finanční prostředky a do které se může připojit každý z nás,” říká ministr kultury Martin Baxa a dodává: „Česká republika je jedním z nejpevnějších ukrajinských spojenců v oblasti zbrojního materiálu, diplomatické i humanitární podpory, podpora kultury je dalším logickým krokem. Program tvoří jednotlivé projekty, které jsou vždy připravovány s ukrajinskou stranou tak, aby pomáhaly řešit konkrétní problémy. Jde o unikátní propojení veřejné a soukromé sféry. Stát prostřednictvím Ministerstva kultury ČR a Českého výboru ICOM komunikuje s ukrajinskou stranou potřeby tamní kulturní obce. Tak vznikl zásobník projektů, které mohou být postupně realizovány díky finančním prostředkům soukromých dárců.“

Ministerstvo kultury ČR a jeho příspěvkové organizace jsou v oblasti pomoci Ukrajině velmi aktivní už od začátku války. Ministerstvo kultury ČR je již od prvních dnů, kdy vypukla agrese Putinova Ruska vůči Ukrajině, v kontaktu s Ministerstvem kultury a informační politiky Ukrajiny. Děje se tak napřímo i prostřednictvím expertů z Českého výboru ICOM. V květnu loňského roku Ministerstvo kultury ČR poslalo na Ukrajinu materiální pomoc pro ochranu kulturního dědictví, po celou dobu konfliktu podporuje Ukrajinu na diplomatickém poli v rámci vyjednávání v Evropské unii, a pokračuje v hledání dalších cest, jak podpořit Ukrajinu materiálně. ICOM pak sehrál klíčovou roli při vytváření tzv. Red listu, stěžejního dokumentu bránícího vývozu významných uměleckých děl a artefaktů za hranice Ukrajiny. Program Podpora ukrajinské kultury je vyústěním všech předchozích aktivit.

Co je projekt Archa?

Archa 1 – mobilní konzervační pracoviště pro zachování tištěného kulturního dědictví Ukrajiny. Zařízení zajistí Národní knihovna ČR díky příspěvkům MND a.s., nadace Karel Komárek Family Foundation a pana Libora Winklera a jeho přátel. Předpokládaná hodnota zařízení  je dvanáct milionů korun a na Ukrajinu bude předáno do poloviny příštího roku.

Archa 2 – mobilní digitalizační pracoviště pro zachování tištěného kulturního dědictví Ukrajiny bude financováno prostřednictvím kampaně, kterou organizuje Nadační fond pro Ukrajinu. Všechny informace najdete na webové stránce www.zapojmeukrajinu.cz, číslo sbírkového účtu je 319902145/0300. Předpokládaná hodnota je 12 milionů korun.

Gina Renotière, předsedkyně Českého výboru ICOM: „Role kultury je mnohdy ve společnosti podceňována, ale ruské útoky na řadu památek a kulturních institucí ukazují, že je to právě naopak kultura, která definuje identitu samostatné a nezávislé Ukrajiny. Během více než rok a půl trvající války zničili Rusové řadu kulturních památek – muzeí, galerií, knihoven, ale i slavných památníků. Mnoho kulturních pracovníků padlo, ať již v řadách obránců země, nebo mezi civilisty, kteří se stávají tak často obětí ruských útoků. Mnohé instituce jsou zničené, lidé přišli o svá zaměstnání a zdroje obživy. Ale věří ve svůj národ a věří v poslání kultury, a cítíme povinnost je v tomto podpořit a pomáhat jim.”

Generální ředitel Národní knihovny ČR Tomáš Foltýn k výše uvedenému doplňuje: „Národní knihovna ČR je celosvětově renomovanou institucí zejména pro své aktivity v oblasti trvalého uchování a zpřístupnění kulturního dědictví. Tuto zásadní roli se chystá naplnit i prostřednictvím vybudování mobilního konzervačního pracoviště, do něhož vkládá své znalosti získané jak ve špičkových výzkumných laboratořích, tak při aktivní pomoci dalším organizacím, které byly vystaveny poškození svých fondů. Toto mobilní pracoviště, které bude v polovině příštího roku poskytnuto ukrajinským knihovnám, pomůže zajistit prvotní záchranu tamějšího tištěného kulturního dědictví – rychle, efektivně, na místě samém. Odborní pracovníci Národní knihovny ČR zároveň zaštítí i potřebné zaškolení obsluhy pracoviště. Obdobným způsobem zajistí Národní knihovna také mobilní digitalizační pracoviště. “

Luboš Veselý, Ředitel nadace Karel Komárek Family Foundation„Iniciativu Archa, u jejíhož zrodu jsme stáli, považujeme za velmi smysluplnou i proto, že témata kultury a umění naplňují jeden z programových pilířů naší nadace. Při podpoře jednotlivců i kulturních projektů se často vztahujeme k citátu Jana Viktora Mládka, že ‚Přežije-li kultura, přežije národ‘. Když dennodenně sledujeme cílenou destrukci ukrajinského kulturního dědictví, rezonuje s námi tato myšlenka o to silněji. Zapojení naší nadace do projektu Archa je navíc vyústěním našeho téměř dva roky trvajícího programu Pomoc Ukrajině, díky němuž ihned po vypuknutí války získaly domov ukrajinské rodiny a později odstartoval systém podpory volnočasových aktivit pro ukrajinské i české děti,“ uvedl ředitel Nadace KKFF Luboš Veselý s tím, že nadace podpořila vznik první archy částkou 2 000 000 Kč.

Jana Hamršmídová, Ředitelka divize Energy společnosti MND a.s.: “Situace na Ukrajině se nás dotýká – lidsky i z hlediska podnikání. Na západě země těžíme plyn a stavíme větrnou elektrárnu. Zaměstnáváme zde více než čtyři desítky lidí. Díky nim známe místní potřeby. V prvních dnech ruské invaze jsme pomáhali s akutní humanitární pomocí, později jsme například pro město Irpiň pořizovali dieselové generátory pro situace, kdy kvůli ostřelování nešel proud. V létě jsme s naším ukrajinským partnerem podporovali sérii táborů s psychologickou pomocí pro děti, které přišly ve válce o rodiče. Vnímáme, že v ohrožení nejsou jen životy lidí, ale také kulturní dědictví ukrajinského národa a je třeba jej chránit. Proto jsme se rozhodli podpořit projekt Archa.”

Libor Winkler: „V kulturních a společensky prospěšných projektech se angažuji již řadu let a stejně tak je znám můj velmi kladný vztah k Ukrajině, který vznikl roky před ruskou invazí. Mám tu zemi ze srdce rád, a tak mě vpád ruských vojsk hluboce zasáhl. Možnost podpořit projekt Archy a přesvědčit k tomu samému mé přátelé, kterým není kulturní bohatství Ukrajiny lhostejné, jsem přijal s velkým odhodláním. Myslím si, že kulturní dědictví je to, za co stateční Ukrajinci pokládají své životy, a proto je jeho záchrana velice důležitá. Jsem rád, že Archa 1 brzy „vypluje“ na svou záchrannou misi a věřím, že Archa 2 ji bude i díky veřejné sbírce následovat. Upřímně bych byl ale nejraději, kdyby žádné další archy už nebyly v budoucnu potřeba.“

Financování Archy 2 – mobilního digitalizačního pracoviště bude probíhat prostřednictvím sbírky Zapojme Ukrajinu

Dalibor Dědek, Nadační fond pro Ukrajinu: „Nadační fond pro Ukrajinu se sice primárně věnuje pomoci Ukrajinské armádě, máme za sebou ale už pár projektů, které jsou vyloženě humanitárního charakteru. Na Ukrajině jsou naše sanitky, generátory, čerpadla nebo vysoušeče. Věříme, že projekt Archa 2 bude další úspěšně realizovanou sbírkou.”

„Po měsících práce dnes představujeme první velký počin. Budeme i nadále pokračovat v koordinaci aktivit, které přinesou ukrajinské kultuře konkrétní podporu a budeme je také postupně představovat veřejnosti spolu s našimi partnery, kterým patří velký dík,“ doplňuje ministr kultury Baxa.

Ministerstvo kultury ČR v současné době jedná i o dalších projektech. Mezi ně patří například příprava filmového festivalu či získání finančních prostředků pro arteterapii, kterou ukrajinská strana považuje za velmi důležitou podporu při zvládání traumatických následků války, jimiž Ukrajinci trpí.

Vitalij Usatyj, Chargé d’affaires Velvyslanectví Ukrajiny v České republice: „Celkový počet památek kulturního dědictví poškozených Ruskem od 24. února 2022 do 25. října 2023 je 853. Rusko se snaží zničit ukrajinskou kulturu. Útočí na kostely, muzea, knihovny, archivy, architektonické památky, divadla, tyto objekty nepředstavují žádnou hrozbu. Každý takový útok je projevem genocidy ukrajinského lidu. Ukrajina brání svou podstatu, a je těžké nacházet v naší obtížné situaci sílu věnovat se jiným aktivitám, než je obrana státu a pouhé přežití. Naše kultura je ale tím, co nás formuje a odlišuje od těch, kteří o nás chtějí rozhodovat. Jsem proto velice rád, že i díky programu Podpora ukrajinské kultury můžeme rozvíjet i tyto oblasti našeho života.“

Foto: Pavel Hejný

Jana Malíková, Ministerstvo kultury ČR

Eva Sochorová

pro Taneční magazín

Happy End

Švandovo divadlo uvede poetickou komedii

Poetickou komedii Happy End zvoucí diváky na návštěvu bytu dlouholetých manželů uvede Švandovo divadlo v Praze. Režisérem a spoluautorem inscenace je Daniel Hrbek, ředitel smíchovské scény. Premiéra se uskuteční 25. března ve Studiu Švandova divadla. Díky improvizaci během zkoušení nese Happy End i autorský otisk obou hlavních představitelů – Bohdany Pavlíkové a Luboše Veselého. Ti jsou partnery nejen na jevišti, ale i v civilním životě.

Bohdana Pavlíková a Luboš Veselý ztvárňují v Happy Endu manžele, jimž se svět v průběhu let vtěsnal do jediného bytu. Jako dva trosečníci na penzijním ostrově jsou zde jeden pro druhého majákem. Když na ně zazvoníte, pozvou vás na návštěvu. Vztah dlouholetého páru tak můžete pozorovat se vším, co k němu po šedesáti letech společného života patří – od rána až do večera…

Mlčet, přít se, milovat

„Happy End je pro všechny, kteří spolu žijí nebo teprve touží žít s někým druhým,“ říká režisér Daniel Hrbek. Ke zpracování tohoto tématu ho inspiroval mnoholetý vztah jeho rodičů. „Jejich soužití jsem vždy obdivoval. Ta každodennost, v níž spolu umějí být – mlčet, souhlasit, přít se, pečovat o sebe a navzájem se milovat,“ uvádí Hrbek.

Ten spolu s dramaturgem Davidem Košťákem napsal nejprve „pomocný scénář“. „Vyprávěl o jednom všedním dni starých manželů, který je možná dnem posledním,“ líčí Daniel Hrbek. Výslednou podobu inscenace pak režisér dotvořil s oběma herci pomocí improvizace. Do příběhu tak zapracoval i nápady, které se zrodily během zkoušení. „Bohdana Pavlíková a Luboš Veselý jsou na jevišti vždy výtečnými partnery, navíc spolu i v civilu sdílejí jednu domácnost. Jejich společná životní zkušenost i smysl pro humor tak dodává Happy Endu jeho originální a pravdivý punc,“ je přesvědčen Daniel Hrbek.

Partnerství na scéně a v životě

„Do každé inscenace se z člověka něco otiskne. V případě Happy Endu jsme věděli, že se s tím   vyloženě počítá,“ říká Luboš Veselý. „Když člověk zkouší už napsaný text, tak do toho samozřejmě promítá svoje zkušenosti, zaujímá ke své postavě určitý postoj. Tady byl ale scénář jen vodítkem a já se obával, že výsledek bude možná intimní až moc. Při zkoušení se ale ukázalo, že ne – že se nejedná o dokument, ale modelovou situaci. Jednou z důležitých režijních připomínek bylo, abychom vytvořili tvar, ve kterém se jako dvojice budeme cítit dobře,“ uvádí Veselý. V Happy Endu se tak objevuje například motiv seskoku padákem. Což je koníček, jemuž se herec opravdu věnuje.

Jiný pohled na propojení se svou postavou nabízí Bohdana Pavlíková: „Já se nikdy nesnažím s postavou ztotožňovat – já si od ní dělám odstup. Takže jsem si představovala paní, kterou mám ztvárnit, a byla jsem přesvědčená, že musí být jiná než já, i když má mou tvář. V mém případě to bylo asi o něco těžší v tom, že hraji mnohem vzdálenější věk, než ve kterém teď jsem. Jde mi tedy spíš o tvarování představy než o ztotožnění.“

Oba se však jednoznačně shodují, že partnerství v osobním životě jim pomáhá i v partnerství na jevišti: „Ano. Nám to pomáhá,“ potvrzuje Luboš Veselý a Bohdana Pavlíková přitakává: „Stoprocentně.“

Oba herci jsou zajedno i v tom, že Happy End je určen divákům bez ohledu na věk: „My to hrajeme o dvou lidech. Takže je to i pro mladé lidi. Je to náhled toho, co je čeká,“ míní Pavlíková. „I když hrajeme osmdesátníky, myslím si, že témata, jichž se tu dotýkáme, jsou všeobecně platná i pro třicátníka,“ souhlasí Veselý.

Lákavá návštěva sehraného páru

Jak uvádí dramaturg David Košťák, zvolený žánr – poetická komedie – umožňuje nahlédnout na zralý vztah dvou lidí s nadhledem a bez sentimentu. „Happy End je určen pro každého, kdo se umí zasmát sám sobě,“ říká dramaturg. „Diváky tu zveme na návštěvu – a to doslova. Odpovídá tomu i scénografie mladého výtvarníka Martina Šimka. Ta začíná už příchodem do foyer studiové scény a pokračuje až do nitra bytu obou manželů. Následně na ně divák jako každá skutečná návštěva nejprve zazvoní,“ láká na Happy End David Košťák. Důvěrnému setkání odpovídá i to, že po dlouhé době se ve Studiu opět hraje na šířku, jen se dvěma řadami sedadel.

Mohlo by se zdát, že v domácnosti dvou starých lidí se toho už mnoho neděje. Právě blízký pohled na jejich letité soužití však tvůrci považují za velmi lákavý. „Ve skutečnosti tu lze zahlédnout téměř vše, co dlouholetý vztah obnáší: opakující se rituály, malicherné spory, láskyplné doteky i nenápadné přípravy na úplně poslední cestu do věčnosti,“ doplňuje David Košťák. A prozrazuje, že staří manželé se v Happy Endu občas povznesou nad každodenní rutinu. Ta jinak sestává ze společného jídla, rozdělování léků a rodinných telefonátů. „Vzpomínky na minulost se vzájemně proplétají, do reality vplouvá sen a nedovřenou lednicí do bytu nakukuje sněhulák,“ uzavírá dramaturg.

Premiéra inscenace Happy End je 25. března ve Studiu Švandova divadla, nejbližší volné reprízy jsou naplánovány na 13. a 17. května 2023.

Magdalena Bičíková

pro Taneční magazín

Happy End

Švandovo divadlo uvede poetickou komedii

Poetickou komedii Happy End zvoucí diváky na návštěvu bytu dlouholetých manželů uvede Švandovo divadlo v Praze. Režisérem a spoluautorem inscenace je Daniel Hrbek, ředitel smíchovské scény, premiéra se uskuteční 25. března ve Studiu Švandova divadla. Díky improvizaci během zkoušení nese Happy End i autorský otisk obou hlavních představitelů – Bohdany Pavlíkové a Luboše Veselého. Ti jsou partnery nejen na jevišti, ale i v civilním životě.

Bohdana Pavlíková a Luboš Veselý ztvárňují v Happy Endu manžele, jimž se svět v průběhu let vtěsnal do jediného bytu. Jako dva trosečníci na penzijním ostrově jsou zde jeden pro druhého majákem. Když na ně zazvoníte, pozvou vás na návštěvu. Vztah dlouholetého páru tak můžete pozorovat se vším, co k němu po šedesáti letech společného života patří – od rána až do večera…

Mlčet, přít se, milovat

„Happy End je pro všechny, kteří spolu žijí nebo teprve touží žít s někým druhým,“ říká režisér Daniel Hrbek. K napsání příběhu ho inspiroval mnoholetý vztah jeho rodičů. „Jejich soužití jsem vždy obdivoval. Ta každodennost, v níž spolu umějí být – mlčet, souhlasit, přít se, pečovat o sebe a navzájem se milovat,“ uvádí Hrbek.

Ten spolu s dramaturgem Davidem Košťákem napsal nejprve „pomocný scénář“. „Vyprávěl o jednom všedním dni starých manželů, který je možná dnem posledním,“ líčí Daniel Hrbek. Výslednou podobu inscenace pak režisér dotvořil s oběma herci pomocí improvizace. Do příběhu tak zapracoval i nápady, které se zrodily během zkoušení. „Bohdana Pavlíková a Luboš Veselý jsou na jevišti vždy výtečnými partnery, navíc spolu i v civilu sdílejí jednu domácnost. Jejich společná životní zkušenost i smysl pro humor tak dodává Happy Endu jeho originální a pravdivý punc,“ je přesvědčen Daniel Hrbek.

Lákavá návštěva sehraného páru

Jak dále uvádí dramaturg David Košťák, zvolený žánr – poetická komedie – umožňuje nahlédnout na zralý vztah dvou lidí s nadhledem a bez sentimentu. „Happy End je určen pro každého, kdo se umí zasmát sám sobě,“ říká dramaturg. „Diváky tu zveme na návštěvu – a to doslova. Odpovídá tomu i scénografie výtvarníka Martina Šimka. Ta začíná už před vstupem do foyer studiové scény a pokračuje až do nitra bytu obou manželů,“ láká na Happy End David Košťák.

Mohlo by se zdát, že v domácnosti dvou starých lidí se toho už mnoho neděje. Právě blízký pohled na jejich letité soužití však tvůrci považují za velmi lákavý. „Ve skutečnosti tu lze zahlédnout téměř vše, co dlouholetý vztah obnáší: opakující se rituály, malicherné spory, láskyplné doteky i nenápadné přípravy na úplně poslední cestu do věčnosti,“ doplňuje David Košťák.  A prozrazuje, že staří manželé se v Happy Endu občas povznesou nad každodenní rutinu. Ta jinak sestává ze společného jídla, skládání puzzle, luštění křížovek, rozdělování léků a rodinných telefonátů. „Vzpomínky na minulost se vzájemně proplétají, do reality vplouvá sen a nedovřená lednice vrčí tichou ukolébavku na dobrou noc,“ uzavírá dramaturg.

Premiéra inscenace Happy End je 25. března ve Studiu Švandova divadla, reprízy budou 27. března a 5. a 26. dubna 2023.

Magdalena Bičíková

pro Taneční magazín

Srpnové světlo

Dramaturgický plán pro sezónu 2022/23 ve Švandově divadle

Švandovo divadlo představuje dramaturgický plán pro sezónu 2022/2023. V premiéře uvede Kabaret Winton, 1984 podle Orwella i aktuální inscenaci tvůrce z Ukrajiny

Premiéru původní české hry Srpnové světlo Martina Františáka, uvedení dlouho očekávaného titulu Kabaret Winton, na jehož scénáři spolupracovala spisovatelka Kateřina Tučková, drama 1984 podle slavného románu George Orwella v režii Doda Gombára, autorskou inscenaci Happy End Daniela Hrbka, divadelní adaptaci filmu Chlast a také nový titul na aktuální společenské téma v režii tvůrce z Ukrajiny. To vše chystá v sezóně 2022/2023 pražské Švandovo divadlo. Plánuje uvést celkem šest premiér, z toho tři ve Velkém sále a tři ve Studiu.

„Chceme dělat a děláme moderní, aktuální divadlo. Nenosíme opelichané kostýmy z apartních a zamřelých skladů zábavy,“ říká Martin Františák, umělecký šéf Švandova divadla. „Jde o snahu o bytí člověka, který nezakrývá oči před krutou realitou přítomnosti. Snaží se poslouchat, vidět a odpovídat na otázky doby. A věřte, že u takového přístupu je spousta prostoru pro osvobozující smích. Na jevišti i v hledišti,“ uvádí Františák. Ten smíchovskému divadlu umělecky šéfuje již třetí sezónu.

Právě pod Františákovým uměleckým vedením Švandovo divadlo zabodovalo v anketě Cen divadelní kritiky 2021, vyhlášené a udělené začátkem letošního roku měsíčníkem Svět a divadlo: v kategorii Divadlo roku obsadila smíchovská scéna 4.-6. místo. V kategorii Mužský herecký výkon se na 5. místě umístil Luboš Veselý za roli Cyrana – titul Cyrano z Bergeracu (v moderním přebásnění Martina Crimpa režíroval u Švandů právě Martin Františák). Kritici si všimli i nové posily hereckého souboru Oskara Hese (Talent roku – 7.- 18. místo, Mužský herecký výkon – 14.-26. místo). Divadlem roku 2021 se stal divadelní soubor JEDL, který od ledna roku 2022 našel ve Studiu Švandova divadla nové působiště coby stálý host.

„I v sezóně 2022/2023 se chceme otevírat nezávislým tvůrcům i scénám,“ potvrzuje Martin Františák. „Nadále bude pokračovat rezidence oceňovaného divadelního souboru JEDL. Neustane ani dlouholetá spolupráce se souborem Buchty a loutky a svůj pravidelný prostor ve Studiu bude mít i skupina Ductus Deferens, složená ze studenů DAMU představujících nejmladší divadelní generaci,“ doplňuje.

Z režisérů se v nové sezóně vrátí Dodo Gombár, Františákův dlouholetý předchůdce na postu uměleckého šéfa Švandova divadla. Nastuduje zde drama 1984 podle románu George Orwella. Jako režisér bude u Švandů hostovat také Thomas Zielinski. Ten se po úspěšném ztvárnění dramatu Příliš drahý jed (2021) ujme divadelní adaptace dánského filmu Chlast.

Zcela speciálním projektem je nabídka na hostování režisérky či režiséra z Ukrajiny. „Byť si přejeme co nejbližší konec války na Ukrajině, předpokládáme, že současná situace paralyzuje ukrajinskou kulturu i tamější výkonné umělce na dlouhou dobu i po odeznění válečných konfliktů. Rádi bychom proto ukrajinské divadelníky podpořili, aby se mohli i v této složité době nadále věnovat své profesi,“ vysvětluje Františák. Pozvaný tvůrce bude spolupracovat převážně s dámskou částí souboru Švandova divadla. „O konkrétním titulu jednáme, mělo by ale jít o inscenaci, která se vyjádří k aktuálnímu společenskému dění. Premiéru plánujeme v květnu 2023,“ upřesňuje umělecký šéf.

Premiéry Švandova divadla v sezóně 2022/2023

Martin Františák

Srpnové světlo

režie: Martin Františák

Studio

premiéra 24. září 2022

Někteří lidé žijí jen proto, aby přežili jeden druhého. Nová hra Martina Františáka, ve které je život víc než detaily umírání.

Původní české drama situované do skalistých hor ledového severu, kterým neúprosně proniká srpnové světlo. Staré časy končí a v poslední, opravdu poslední chvíli přichází vytoužená naděje. Karel s Ondřejem žijí zbytky svého mládí v opuštěném statku po svých rodičích. Nepotřebují k životu vesnici, nepotřebují nic, nevěří ničemu – zbyli si. Ukryjí však uprchlou dívku naplněnou jasem. Jeden ji miluje, druhý ji potřebuje. Vše přichází rozetnout paní Eklmanová, dávná známá. Eklmanová jako dáma své samoty potřebná ve chvíli, kterou musí člověk překonat.

Jaké to je, když musíme najít cestu dál, ale jsme na okraji ledopádu? Můžeš skočit, letět, anebo obětovat sebe, i jiné.

Hra o tom, zda pro vlastní naději a štěstí můžeme ve dne udělat věci, na které se bojíme v noci jen pomyslet. Inscenace textu, jenž vznikal mezi pobytem našince u hlubokých fjordů a groteskní realitou všedního dne, nabízí setkání s koncentrovanou hereckou prací souboru Švandova divadla v komorním prostoru studiové scény pod taktovkou uměleckého šéfa. Řadí se po bok původních českých her, které vznikly v rezidenci Švandova divadla, a byly zde uvedeny ve světové premiéře.

Martin Františák napsal pro soubor Švandova divadla text, který stylově navazuje na jeho předchozí oceňované hry Nevěsta nebo Karla. Opět se věnuje hrdinům mimo ohnisko společnosti a uvádí do kontrastu svůj poetický jazyk připomínající tu nejlepší tradici české dramatiky s až groteskní prostotou a krutostí každodenního života.

Kateřina Tučková a kolektiv

Kabaret Winton

režie: Martin Františák

Velký sál

premiéra 22. října 2022

Silný příběh dvou sester o hledání domova i vlastní krve navzdory dějinám.

669 dětí zachránil během prvních osmi měsíců roku 1939 Nicholas Winton a jeho spolupracovníci z pomnichovského Československa. V hotelu Šroubek na Václavském náměstí bydlel necelý měsíc, než se opět vrátil do Velké Británie. I odtud však v organizaci transportů do Anglie pokračoval. Vše definitivně zastavilo až vypuknutí druhé světové války. Ačkoli to tenkrát nebylo tak zjevné, zachránil oněm dětem prokazatelně život. Jejich rodiny zpravidla skončily v koncentračních táborech. Děti díky Wintonovi přežily. V jiných rodinách, v jiných zemích. A na vše se na další desítky let zapomnělo. Až v 80. letech se příběhu Nicholase Wintona začala věnovat média. Odhalovala postupně příběhy i některých z tzv. Wintonových dětí. Většina z nich se po válce natrvalo do své rodné země už nevrátila. Nebylo ke komu.

Ester její rodiče také poslali pryč. Sami zde s mladší dcerou Hanou zůstali a později byli zařazeni do transportu. Ester je už nikdy neviděla, vyrostla u pěstounů v Anglii; zde žila, zde vychovala dnes už dospělou dceru Hannah. A přece se jednoho dne v roce 1988 umanutě rozhodne do Československa vypravit. Ke svému překvapení zde potkává osoby, které považovala za mrtvé. Nebo ji jenom klame paměť a vidí, co vidět chce? Co se to vůbec děje v hotelu, který přejmenovali na hotel Evropa a kde, zdá se, vůbec neplatí zákonitosti času ani prostoru.

Renomovaná spisovatelka Kateřina Tučková spolupracuje se Švandovým divadlem již podruhé; tentokrát však nešlo o adaptaci knihy, ale o vytvoření původního divadelního textu. Ten je a bude poté dále rozvíjen inscenačním týmem i herci samotnými do tvaru, který kombinuje silné komorní drama rodiny, která se ocitla v soukolí velkých dějin, a prvky kabaretu, který umí nabídnout jak melancholické tóny, tak velmi ostrou grotesku či parodické skeče.

George Orwell, Dodo Gombár

1984

režie: Dodo Gombár

Velký sál

premiéra 28. ledna 2023

Kultovní román z roku 1948 (poprvé vyšel 1949) a jedna z nejzásadnějších knih světové literatury vůbec se zdál být paralelou na režimy, které jsou dávno za námi, či zůstávají jen na „ostrůvcích“ typu Severní Koreje. Postupem času se však ukazuje, že mnohá témata jsou aktuálnější více, než by nám bylo milé; že tlak a deformace jazyka či vlastního myšlení (včetně nastolení autocenzury), vyhoření, neschopnost obětovat se pro druhého člověka a milovat bez nároku na sobecké zájmy, záměna lásky za pudy, manipulace a nemožnost dobrat se odpovědi proč, organizované vzývání pseudohodnot i cílená nenávist vůči imaginárnímu nepříteli, moc médií a odvádění pozornosti od skutečného dění – to vše setrvává byť třebas v důmyslnějších formách nejen v politických systémech, ale též ve světě korporací. Ekonomický tlak a past komfortu si také žádá svoji daň.

Adaptaci přímo na tělo souboru Švandova divadla píše Dodo Gombár, bývalý umělecký šéf smíchovské scény.

Daniel Hrbek a kolektiv

Happy End

režie: Daniel Hrbek

Studio

premiéra: 25. března 2023

Téma labyrintu dlouholetého partnerského soužití, se všemi jeho radostmi i strastmi, otázkami existenciálními i komickými ve svém každodenním stereotypu, tichými rituály i obrannými výkřiky zpracovává autorská inscenace. To podstatné se odehrává beze slov.

Na vzniku inscenace se autorsky budou podílet též obsazení herci (Luboš Veselý a Bohdana Pavlíková).

 

Thomas Vinterberg a Tobias Lindholm

Chlast

Divadelní adaptace Thomas Vinterberg a Claus Flygare

režie: Thomas Zielinski

Velký sál

premiéra 29. dubna 2023

Člověk by se měl rodit s půl promile alkoholu v krvi a hned by život stál za to.

Čtyři přátelé, středoškolští učitelé (dějepisu, hudební výchovy, tělocviku a psychologie), se na oslavě 40. narozenin jednoho z nich dovídají o teorii norského filosofa, který tvrdí, že člověk by se měl rodit s půl promile alkoholu v krvi a vše by hned bylo jiné, lepší, radostnější, skýtalo více smyslu.

Brzy nato se jeden z mužů napije, aby vyrovnal kocovinu i tlak od nespokojených studentů a jejich rodičů. A vida, funguje to. Se svojí zkušeností se svěří ostatním. Shodnou se, že je na čase teorii norského filosofa ověřit praxí. Patřičně vědecky, o to důsledněji. A zjistit, zdali zvýšené dávky alkoholu přinášejí i větší bonusy. Je to přeci všechno jeden obrovský mejdan.

Thomas Vinterberg spolu s Clausem Flygarem adaptoval pro divadlo scénář svého oscarového filmu. Vytvořil komorní komedii, nad níž ale postupně stále více úsměv zamrzá. A náhle je tu boj o vlastní integritu a o přežití vůbec.

Autor neznámý

Tematický, společensky aktuální titul v režii ukrajinské režisérky/režiséra

Studio

Premiéra: květen 2023

Magdalena Bičíková

pro Taneční magazín