Na scéně opět premiérově SABINA BOČKOVÁ!

Tentokrát ji můžete opět osobně vidět ve Studiu ALTA. A to premiérově, po boku Tomáše Janypky.

Holešovické Studio ALTA uvede 21. října premiéru sóla a duetu česko-slovenské autorské dvojice Tomáš Janypka a Sabina Bočková s názvem „song lines: expedice 97/18“. Projekt song lines je osobní expedicí do vnitřního prostoru zasaženého absencí blízké osoby, jedné přítomnosti a paměti. Je to intuitivní hledání podstaty této zkušenosti. V hloubce choreografické práce spočívá hledání odpovědí na otázku, jak takový traumatický zážitek může ovlivnit naše tělo, ačkoli samotná ztráta je uložena v lidském nitru a je externě neviditelná.

Naším záměrem je přinést dvě ucelené výpovědi, formálně odlišné, tematicky vycházející z absence či ztráty blízké osoby. Myslím, že je pro nás důležité se vědomě zabývat tím, jak nás tato zkušenost komplexně ovlivňuje, a toto zkoumání zaznamenávat do umělecké formy, a to nikoli za účelem nezbytného vyřešení, ale spíše z potřeby otevřeného sdílení, nabídnutí společného prostoru na setkání s touto zkušeností, která se může dotýkat každého z nás“, vysvětlují svůj umělecký záměr tvůrci.

Název projektu pochází z knihy Songlines – Bruce Chatwin, která popisuje zkušenosti domorodého obyvatelstva v Austrálii a zaznamenává jejich mytologii. Říká, že tento svět byl „vyzpíván“ nativními předky. Zpěv jako akt vytvoření nového světa spočívá v duchovní povaze vznikajícího díla.

song lines: expedice 97/18″

21. 10. 2019 Česká premiéra, Studio ALTA Praha, 5. 11. repríza
12. 12. 2019
Slovenská premiéra, Nová Synagóga Žilina

Koncept: Tomáš Janypka
Autor/Performer:
Sabina Bočková,Tomáš Janypka (SK/CZ)
Dramaturgická spolupráce:
Marie Gourdain (FR)
Choreografická spolupráce:
Matthew Rogers (US)
Hudební konzultace:
Elia Moretti (IT)
Světelný design, koncepce kostýmu:
Michal Hor Horáček (CZ)
Výroba kostýmu:
Eva Judová
Produkce:
SKOK z.s. a ZDRUHESTRANY z.s.
Poděkování:
Dominique Boivin
Projekt vznikl ve spolupráci se:
Záhrada CNK, Divadlo Pôtoň, Studio ALTA, Župný dom Púchov a Podivný Barón, Bazaar Festival Praha, Litomyšl ZUŠ, Žilina Stanica-Záriečie, SE.S.TA – centrum choreografického rozvoje, Plzeň – Moving Station a Malovice Švestkový dvůr.
Tento projekt bol podpořen z verejných zdrojů Fondu na podporu umenia.

Sabina Bočková (*1995) vystudovala konzervatoř Taneční centrum Praha, po škole byla jednu sezónu členkou Baletu Jihočeského divadla a dva roky sólistkou Pražského komorního baletu. Od roku 2017 působí na nezávislé taneční scéně. Jako interpretka je součástí projektů nomad – Alica Minar a kol.,spolupracuje se skupinami Tantehorse – Vivisectic, Family Therapy, tYhle – LEGOrytmus, Meduza a dalšími. Je členkou kolektivu POCKetART, se kterým vytvořila představení „Plné sklady citů“, společně s Johanou Pockovou vytvořila představení „Jáma lvová“ a autorsky také spolupracuje s Tomášem Janypkou na představení „song lines“. Zároveň je studentkou 3. ročníku Fakulty humanitních studií UK, kde se věnuje filozofii a antropologii.

Tomáš Janypka (1989), je autor a performer, který se pohybuje na poli fyzického divadla, tance a současné klaunerie. Ve své tvorbě dokumentuje intimní místa lidského bytí – monochromY 2016,Lehká Zem 2017, Nové Sady 2018. V roce 2019 chystá spolu se Sabinou Bočkovou premiéru nového autorského představení song lines: expedice 97/18. Spolupracuje s V. Černickým a J. Piktorovou na autorském výzkumu Effortless Land Lab 2019. V Brně organizuje spolu s R. Štěpánkovou sérii okamžitých nocí IMMEDIATUS 2018_2019 – improvizovaná setkání hudebníků a tanečníků ve společné kompozici. Jako choreograf pracoval na autorské inscenací ISBN 2018. Dále spolupracoval s Dominique Boivin, Marika Smreková, Daniel Gulko, Lenka Flory, Jaro Viňarský, Pierre Nadaud, Martin Hodoň, Lucia Kašiarová, skupinou tYhle, mimoOs, Orbita, a dalšími. Je spoluzakladatelem spolku ZDRUHESTRANY, který sdružuje tvůrce fyzického divadla a tance.

Začátek premiéry ve Studiu ALTA je v pondělí 21. 10. v 19.30 hodin. Druhá premiéra je na programu tamtéž, v úterý 5. 11. rovněž v 19. 30.

Tatiana Brederová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

„KoresponDANCE“ – ze zámku na zámek!

Dvaadvacet kamenů nemusí být pouze v hodinkách… Anebo na šachovnici… A nechtěná připomínka Mistra Jana Husa.

Ve středu 28. června hostil Trojský zámek v Praze tiskovou konferenci a následné plenérové divadelní zahájení festivalu „KoresponDANCE 2018“, který brzy bude probíhat v jiném zámku – ve Žďáru nad Sázavou. Vše pod organizační a produkční taktovkou Centra choreografického rozvoje SE.S.TA.

A tato akce mezinárodního významu vypukne už poměrně brzy. Již v pátek 13. července! A náš TANEČNÍ MAGAZÍN je jedním z jeho klíčových mediálních partnerů. A bude – stejně jako ve středu v Troji –  při tom!

Samotné zahájení festivalu by mohlo nést klidně název jednoho z dramat Václava Havla – „zahradní slavnost“. Vše nejdůležitější totiž probíhalo v krásném exteriéru barokní zahrady dnešního Trojského zámku. Původně to nebyl zámek. V době založení se jednalo o letní vilu rodu Šternberků.

Po tiskové konferenci, kde ředitelka festivalu Marie Kinski a její spolupracovníci, z nichž je nutno vyzdvihnout Lenku Flory, která již patří ke stálicím festivalové dramaturgie, představili „KoresponDANCE 2018“. Zazněly odpovědi na dotazy žurnalistů i dalších hostů. Následovala neformální diskuse. A pak již se mohl prostor plně uvolnit zahajovacímu programu.

Slavnostní zahájení „KoresponDANCE“ v Troji mělo hlavní slogan: „Tři kontinenty, čtyři představení a 14 umělců“. A ten byl v míře více než vrchovaté naplněn.

Úvodní ukázková produkce byla asi nejexotičtější. Představil se v ní krátkými výstupy soubor „Ghana Dance Ensemble! A jejich program byl barevný nejen oblečením, ale i rytmy a tanečními rify. Obdivuhodná byla i jejich hudební sóla na darbuky.

Část Ghana Dance Ensemble již po vystoupení

Navíc historické prostředí barokních šternberských zahrad exotickému souboru a jeho kreacím dodávalo podivuhodný kontrast. To by asi Šternberkové nepředpovídali ani v nejfatasknějších snech…

Dalším sólistou středečního večera v Troji francouzský kontratenorista Sébestien Fournier. O jeho prestiži svědčí, že Francii reprezentoval na nedávné světové výstavě v Číně. Jmenovec slavné postavy z historie typografie rozhodně nezklamal. Jeho barokní árie naopak plně respektovaly prostředí a byly vrcholem celé produkce. Ostatně, jeho znělý hlas prokazoval prvotní praxi z kostelních sborů.

Sébestien Fournier si podmanil hlavně starší posluchačky…

Následující body zahajovacího éntrée pokračovaly v jižním traktu zahrady. A tím pádem si vynutily technickou přestávku, aby se tam diváci v klidu přemístili.

Jordi Galí letos nepracoval s kmeny, nýbrž s kameny a kamínky

A na jižním okraji zámecké zahrady, blíže Vltavě, čekal pravidelné fanoušky „KoresponDANCE“ starý dobrý známý. Španěl Jordi Galí, který tady v zámecké zahradě v roce 2016 postavil ohromný dřevěný artefakt. Jeho předloňské vystoupení sklízelo – již v průběhu stavby – hlasité ovace. To současné nemohlo! Nikoli z důvodů nekvality! Galí totiž předloni pracoval s kmeny (stromů). A nyní s kameny (a kamínky)! Ta jeho práce však byla tak hodinářsky cizelérská, že by ji poničil robustnější závan větru. Proto si ovace vysloužilo jeho „22 kamenů“ až na samotný závěr.

Pokrývky hlav mexických tanečníků tak trochu připomínaly posměšnou korunu Mistra Jana Husa při upálení

A opět přesun obecenstva. Tentokrát závěrečný. A poněkud kratší. Pouze na centrální bod zahrady, ke kašně.

Píseň Mexiko rozproudila krev v žilách i těm nejmladším návštěvnicím

A zde již celý program vrcholil. Zhruba čtyřicetiminutovým vystoupením souboru „Foco alAire“ z Mexika. Šlo o delší „nenucený výsek“ z jeho etno-programu „LOStheULTRAMAR“. Bylo to strhující. Netradiční (alespoň v našich zeměpisných šířkách) mexické tradice i temperament. Vše bylo v obdivuhodném tahu a rytmu. Pouze pokrývky hlavy mexických umělců tak trochu evokovaly posměšnou papírovou korunu s níž byl upálen Mistr Jan Hus. Asi to nebylo záměrem… Ale každému Čechovi, který ctí historii, se to muselo nutně připomenout. Kladem vystoupení „Foco alAire“ bylo i to, že posluchači zde konečně poznali pravou melodii písně „Mexico“. V Čechách a na Slovensku zdomácněla v podání Evy Pilarové či tria Achil-Zachar a Bolek. Ale ti všichni již přejali upravenou a zmodernizovanou verzi skupiny Les Humphries Singers a nikoli tento původní mexický lidový originál…

Umění mexických tanečníků vzdávaly hold i místní terakotové sochy

Myslím si, že Trojský zámek byl v onu středu zaplněn různorodými kreacemi, rytmy i hudbou a tak tomu má být. Každý si tady mohl nalézt něco bližšího svému srdci, naturelu i momentální náladě. Prostě, nic není jednobarevné…

Určitě to byl v neposlední řadě z Prahy dobrý signál pro diváky, zájemce i účastníky workshopů: přijeďte 13., 14. a 15. července do Žďáru nad Sázavou na již šestý ročník „KoresponDANCE“!

Foto: SE.S.TA, autor článku a Martina Vaňková

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Letos bez tančícího bagru ale s novým kulatým stolem

Ve Žďáru nad Sázavou se podařilo po čtyřech letech festivalu KoresponDance dát originální a specifickou tvář. Mají na tom zásluhu hlavně dvě – pro festival klíčové – ženy: Marie Kinsky a Lenka Flory. Letos u půvabného zámku nad řekou Sázavou padaly divácké rekordy a nepotřebovali k tomu tančící bagr, jako před třemi lety…

Letní festival KoresponDance se před čtyřmi lety přemístil z Prahy do komornějšího, ale o to atraktivnějšího prostředí, více spjatého s historií i přírodou – do prostor interiérů i exteriérů zámku ve Žďáru nad Sázavou. Před třemi lety zde všechny účastníky festivalu šokoval tančící bagr. Letos k takovým extravagančním podívaným nedošlo. Ale velice se zvýšil zájem diváků a také ruku v ruce s ním se zvedla dramaturgie a kvalita zúčastněných souborů. Proto je nutno v úvodu pochválit obě „autorky programu“, čili dramaturgyně. Paní ředitelku festivalu Marii Kinsky a ředitelku pro zahraniční vztahy Lenku Flory.

KoresponDance2

KoresponDance probíhal v již inzerovaném krásném prostředí žďárského zámku od 8. do 10. července včetně. Ale již před tímto datem se konaly v areálu tohoto zámku dětské kursy a workshopy.

O zahájení festivalu se postaral choreograf Jean Gaudin ve spolupráci s místním pěveckým sborem Žďáráček v koprodukci s hudebním režisérem a pedagogem Sébestienem Fournierem v představení „Flor de les Flors“. Mladí zpěváčci interpretující středověkou církevní muziku nesmírně konvenovali s prostředím zámku.

Úvodní páteční nabídku doplnila představení čtyř základních ( nikoli uměleckých!) škol ze Žďáru nad Sázavou a okolí pod jednoduchým názvem „Škola tančí“.

A právě druhý den festivalu – sobota – byl výhradněji věnován dětskému tanci a dětským scénickým představením. Logickým završením již zmíněných dětských tanečních táborů bylo kolektivní dílko „Pohřeb svatého Václava“. Prokázal se zde talent nejen samotných dětských interpretů, ale i jejich pedagogického vedení. Konkrétně choreografky Marty Trpišovské-Vodenkové, divadelního režiséra Jakuba Folvarčného a hudební pedagožky Libuše Voběrkové.

KoresponDance3

Vhodným a ve Ždáru nad Sázavou premiérovým doplňkem těchto představení byl „Kulatý stůl“, kde diskutovali diváci, herci, pedagogové i divadelní profesionálové o zkušenostech s tanečním divadlem. Pověstnou jahůdkou na dortu se v této diskusi stala uznávaná francouzská tanečnice a pedagožka Sophie Billy.

Z množství nepřeberných erupcí inscenačních a tanečních nápad ů zmíníme pouze ty nejzajímavější.

Minimalistická hudba i minimalistické kulisy. Tak lze stručně charakterizovat představení „Douglas“ skotského tanečníka a akrobata Robie Syngeho.

Představení „Contingo“ portugalského akrobata Joao Paulo Dos Santose umocnilo prostředí amfiteátru. Jeho balancování s tyčí bylo vpravdě uměleckou choreografií a nikoli pouze „cirkuzsovou“ akrobacií.

K neméně zdařilým číslům letošního festivalu patřila závěrečná performance „Farewell“ v podání tanečníků a herců z brněnské JAMU pod choreografickou taktovkou Dominique Bovin a Pierre Nadauda. Zámecké nádvoří pro ni zpestřily malé vodní bazénky.

Za zmínku by stála mnohá další představení, ale prostor tohoto článku už se naplňuje…

Mimo již zmíněného diskusního Kulatého stolu obohatila letošní KoresponDance rovněž interkontinentální platforma pro mladé choreografy „Fillimit“. V neděli poté každý z účastníků tohoto netradičního workshopu během osmi minut prezentoval svá díla divákům v různých prostorách a zákoutích zámku.

KoresponDance 2016 nasadil poměrně vysokou laťku. I bez bagru! 🙂 Čím nás překvapí KoresponDance 2017?

 KoresponDance1

Michal Stein

Taneční magazín

Foto: Archiv KoresponDance