VALÉRIE A TÝDEN DIVŮ

Laterna magika uvádí novou inscenaci

Laterna magika uvádí novou inscenaci Valérie a týden divů. Činoherně-taneční projekt je adaptací slavného románu Vítězslava Nezvala a vypráví příběh dívky Valérie, která překračuje hranice dětství a vstupuje do světa dospělých.

Multižánrová inscenace nabídne divákům poeticko-hororový příběh sedmnáctileté Valérie. Během jednoho týdne se dívka mění v ženu. Prochází iniciačním rituálem, jenž symbolizuje odchod z bezstarostného světa dětství do složitější a temnější dospělosti. Hlavní hrdinové se ocitají na bizarních a vizuálně až pitoreskních místech, jako je kurník nebo sklep plný rakví, což vytváří poutavý kontrast mezi strašidelnými momenty a humornými prvky, či snovým světem a novou realitou. V režii Jakuba Šmída se na jevišti představí řada známých hereckých jmen, jako je Eva LeinweberováZdeněk PiškulaFilip Rajmont nebo Petr Stach a také zcela nová tvář Aneta Kalertová.

„Valérie a týden divů je příběh o dospívání, o přelomové fázi, která se dnes sice už hodně posouvá, ale je to věk mezi 17 a 18 lety, kdy si člověk začne uvědomovat, že život není úplně snadný,“ říká herec Zdeněk Piškula, který se v inscenaci představí v roli Orlíka.

Kromě hlubokého zamyšlení nad lidskou přirozeností a dospíváním, jak uvádí režisér Jakub Šmíd, nabídne inscenace divákovi silné emoce, divoké vášně a obrazy pokřivených lidských vztahů. Dílo je protkáno tancem v choreografii Jiřího Pokorného. Performeři Matyáš RambaJindřich PanskýMatěj Petrák, Alexander SadirovVojtěch Rak a Dalibor Lekeš jsou v rolích Fantómů tajemnými průvodci celým příběhem. Čistě mužský taneční sextet doplňuje tanečnice Jaroslava Rameš Janečková, která ztvárňuje Hedviku, přítelkyni mladičké Valérie.

Dům jako dveře do Valériiny duše         

„Pracujeme s obrazem domu a jeho sklepeními. Dům jako odraz duše Valérie, která právě dospívá. V domě se mísí myšlenky, vzpomínky a vjemy, minulost, přítomnost, budoucnost a sny, které znásobují skutečnost,“ popisuje režisér Jakub Šmíd.

Dům tvoří dominantu celé scénografie, je 8,5 metrů široký, 6 metrů vysoký, váží 1500 kg a disponuje třemi projekčními plochami. Stává se místem zkoumání Valériiny duše, diváci

se tak díky němu ponoří do hlubiny temných sklepů nebo po něm vyšplhají do vysokých pater až k jeho vikýřům. Důležitou součástí scény je miniaturní kurník, který slouží jako zmenšená verze velkého domu a existuje s ním ve vzájemné symbióze. To, co se děje

v kurníku, ovlivňuje dění v hlavním domě a naopak. Dramaturgyně inscenace Hana Strejčková dodává: „Je to hra s nadsázkou, naivitou a nevinností, která o to více vystupuje na povrch, čím silněji se ukazuje zvrácenost světa. Příběh o posedlosti mládím, lásce

a dospívání se odehrává jako gotický horor, surrealistický thriller nebo pitoreskní panorama skutečnosti.“

Divadelní zpracování se opírá o dialog filmu a scénických obrazů, hudby se světelnou kompozicí a propojuje básnické vidění s optikou Laterny magiky. „Tvůrci, kteří pracují s dílem významného básníka Vítězslava Nezvala, si touto inscenací kladou za cíl vrátit se k tradičním principům a kořenům Laterny magiky, ale zároveň reflektují nový směr současného repertoáru,“ doplňuje umělecký šéf Laterny magiky Radim Vizváry.

Laterna magika děkuje za podporu inscenace Valérie a týden divů Mecenášskému klubu Národního divadla.

Valérie a týden divů

Tvůrci

Režie: Jakub Šmíd

Dramaturgie: Hana Strejčková

Choreografie: Jiří Pokorný

Hudba: David Hlaváč

Scéna: Petr Vítek

Kostýmy: Eva Jiřikovská

Světelný design: Karel Šimek

Animace: Eva Chudomelová, Erik Bartoš
Kamera: Ondřej Belica

Producent filmu: Jindřich Trčka

Účinkují

Valérie: Aneta Kalertová

Elza: Eva Leinweberová

Hedvika: Jaroslava Rameš Janečková

Orlík: Zdeněk Piškula

Tchoř: Petr Stach

Gracián: Filip Rajmont

Fantómové: Dalibor Lekeš, Jindřich Panský, Matěj Petrák, Vojtěch Rak, Matyáš Ramba, Alexander Sadirov

Premiéry 9. a 10. listopadu 2023, Nová scéna ND
Reprízy 11. a 12. listopadu, 5., 6., 7. a 8. prosince 2023

Profil inscenace na webu ND:
https://www.narodni-divadlo.cz/cs/predstaveni/valerie-a-tyden-divu-146378955

Dita Táborová

pro Taneční magazín

Laterna magika oslaví 65. výročí na Signal Festivalu

Projekt Citová paměť, spojení historie a současnosti Laterny magiky

Laterna magika, multimediální a multižánrové divadlo, oslaví 65. výročí na Signal Festivalu. U příležitosti tohoto jubilea přichází s projektem Citová paměť, jehož hlavní téma spojuje historii a současnost Laterny magiky.

Instalaci pro Signal Festival připravuje režisérka Tereza Vejvodová spolu s uměleckým šéfem Laterny magiky Radimem Vizvárym. Toto umělecké duo má za cíl posunout hranice umění spolu s technologiemi a ukázat (v prostoru budovy Muzea hlavního města Prahy na Florenci, které bude výjimečně po dobu Signal Festivalu zpřístupněné veřejnosti, protože zde až do roku 2024 probíhá rekonstrukce), jak může být člověk v tvůrčím souladu s moderními divadelními prostředky.

„V rámci jubilejního 65. výročí Laterny magiky jsme se rozhodli technologicky a myšlenkově zhodnotit její nejdůležitější milníky z hlediska historického vývoje až po současnost a vytvořit z nich něco neobvyklého. Budeme nadčasově a svěže pracovat s myšlenkami, přístupy a postupy Alfréda Radoka a Josefa Svobody,“ říká umělecký šéf Laterny magiky Radim Vizváry.

Festival nabídne unikátní zážitek, kdy návštěvníci budou moci procházet cyklickými prostory – bezčasím, minulostí, přítomností a budoucností. Ve středu tohoto prostoru, symbolizujícího přítomnost, se odehraje hlavní část instalace.

Motivem instalace je koncept „citové paměti“, termín, který definoval v jednom ze svých textů zakládající člen Laterny magiky, Alfréd Radok. V jeho slovech se citová paměť podobá procesu, kdy dva fotografické negativy zkušenosti reálné a umělé splynou do jednoho pozitivu, na základě kterého je možné rozumět kódům uměleckého vyjádření.

„Všichni v sobě nosíme různorodé obrazy našich procítěných životních zkušeností a právě díky nim je nám umožněno instinktivně vytvářet komunikaci pomocí kódů emocionálního charakteru. A to ať už v pozici diváka, nebo autora. Zároveň vlastníme jako lidé magickou schopnost stavět ze vzpomínek hypotetické projekce budoucnosti. Právě toto téma vysvětluje mou fascinaci nadčasovostí Radokovy myšlenky. Citová paměť má moc spojovat přítomnost (cit) s minulostí (paměť) a je pro Laternu zásadním principem v jehož centru stojí a vždy stál člověk samotný, nikoliv technologie. Pokud se snažíme vizualizovat naši budoucnost i pokračování Laterny magiky, zapojujeme právě naši citovou paměť,“ dodává režisérka Tereza Vejvodová.

Celá instalace bude podpořena živým vystoupením performerů, světelnými a video projekcemi a audio nahrávkami.

Instalace Citová pamět slibuje divákům Signal Festivalu jedinečnou možnost vidět Laternu magiku mimo domovskou scénu, a to ve dnech 12.–15. října 2023.

Signal Festival

Signal Festival vstupuje do druhé dekády své existence. Festival digitální a kreativní kultury bude zkoumat nové ekosystémy plné uměleckých děl z oblasti light designu, vizuálního a digitálního umění, umělé inteligence, ale i konceptuálního umění. Spojuje historické kulisy milované Prahy s nejnovějšími technologiemi a současnými společenskými tématy.

Více o festivalu na signalfestival.com

 www.laterna.cz

 MgA. Dita Táborová,  MgA. Kateřina Ondroušková

Taneční magazín

Rozhovor s baletkou a pedagožkou Annou Knollovou

„Taneční sny jsem si splnila nadmíru“

 „Tanec je pro mě především radost,“ přiznává členka baletu Národního divadla moravskoslezského v Ostravě Anna Knollová, která působí také jako pedagožka v baletním studiu při divadle a lektorka jógy.

Vaše sestra Josefína jako malá ráda hrála fotbal a Vy jste při každé písničce tančila. Začínala jste lidovým tancem a pak jste se dostala do přípravky ND v Praze. Pamatuje si, ten pocit, když jste poprvé stála na jevišti? A co Vás ještě bavilo? 

„Moje poprvé na jevišti si pamatuji velmi dobře, bylo to tuším výroční představení Kouzelného Cirkusu v Laterně Magice a mám na to krásné vzpomínky. Pak si také velmi živě pamatuji na všechny Louskáčky v Národním divadle, které jsem tehdy jako členka přípravky tančila. Tanec vždycky převažoval. Z vyprávění nebo i videí a fotek z dětství jsem v kostýmech a při tanci nejčastěji. I když aktivit jsme dělali velké množství a různých, tak nejlépe mi asi bylo ve středu pozornosti.

Vaši rodiče byli svého času úspěšní tanečníci Laterny Magiky. V jednom rozhovoru jste řekla, že to byla jasná volba studovat tanec, jelikož pocházíte z taneční rodiny. A tak jste vystudovala Taneční konzervatoř hl. m. Praha. Jaké bylo vyrůstat v rodině plné tance a divadla?

„Bylo to krásné, se sestrou jsme byly v divadle často, chodily na představení, byly v kolektivu umělců, bylo to inspirativní. Rády na to vzpomínáme. Na konzervatoř jsem pak chtěla právě kvůli té divadelní atmosféře. Být obklopená hudbou, tancem, talentovanými lidmi, naši měli i partu kamarádů a táta hodně cestoval, i přes tu všechnu dřinu to byl krásný svět, alespoň pohledem dítěte.“

Během studia jste vystupovala v inscenacích souboru Bohemia balet Praha (Petr Pan, Děvčátko se sirkami), hostovala v baletu Státní opery Praha (Don Quijote, Giselle) a norském Orsta Ballettschulle v roli Gerdy ve Sněhové královně. A po škole jste nastoupila do souboru baletu Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kde tančíte v baletech – Carmen, Louskáček – vánoční koleda, Mahlerovy vzpomínky, Coppélia. V jednom rozhovoru jste řekla, že taneční sny jste si splnila nadmíru. Jaké role ráda tančíte? V čem byste si ráda zatančila?

„Mám ráda pestrost a té se mi v Národním divadle moravskoslezském dostává a vždy dostávalo. Zatančila jsem si jak v nádherných klasických baletech, tak opravdu úžasných choreografiích od choreografů jako Jiří Kylián či Johan Inger, Jiří Pokorný a dalších. Čím jsem starší, tak si na jevišti užívám i více hraní, ale nějaké budoucí sny asi prozrazovat nebudu, to by se pak nemuselo splnit.“

Čím je pro Vás tanec, tak okouzlující a fascinující? Je Vám bližší klasický nebo současný tanec?

„Tanec je pro mě především radost. Naplňuje mě. Vnímám ho jako takovou meditaci. Člověk na sále i na jevišti zapomene na celý svět a naplno prožívá přítomný okamžik. Mít zdravé tělo, které je schopno něco vyjádřit pohybem, je velký dar.“

Jak jsem již zmiňovala, mám ráda pestrost. Nikdy jsem si nedokázala vybrat. Miluji klasický tanec se vším všudy, možná kromě té touhy po dokonalosti. Z tohoto pohledu je mi zase bližší moderní tanec a jeho velká svoboda a vyjádření opravdovosti.“

V roce 2021 jste ukončila studia v Ateliéru Tanečního a pohybového divadla a výchovy na JAMU v Brně a svoji bakalářskou práci jste nazvala Jóga a její benefity. Proč právě jóga, čím Vás zaujala?

„Studium jsem ještě neukončila, respektive bakalářský stupeň ano, ale pokračuji na magisterském stupni. Józe se věnuji přes deset let a již během studií na konzervatoři jsem zjistila, jak obrovským pomocníkem může pro tanečníky být. Józe se věnuji nejenom jako praktikující, ale před několika lety jsem si udělala lektorský kurz a začala ji vyučovat. Kromě lekcí v jógových studiích, vedu lekce pro tanečníky i v divadle.

Když jsem přemýšlela nad tím, co si zvolit jako téma své bakalářské práce, volba byla jasná.“

A co choreografie nebo pedagogická činnost? Neláká Vás?

„Pedagogické činnosti se věnuji v Ostravě od své první sezóny, což je už devátým rokem. Vyučuji zde v baletním studiu při divadle a vzhledem k zaměření svých studií, věřím, že se jí budu věnovat i v budoucnu. Choreografovat pro tanečníky mě nikdy úplně nelákalo, mám k tomu velký respekt a raději to přenechám jiným. Každopádně v posledních letech jsem dostala nabídku spolupráce z opery a spolupracuji s operním režisérem Roccem na jeho nové premiéře. Tato spolupráce mě velmi naplňuje, pracovat s lidmi, kteří se s tancem třeba ještě nikdy nesetkali a snažit se pro ně najít vhodný pohybový slovník, kterým by mohli svou postavu ztvárnit, mě baví.“

Jak ráda odpočíváte? Je Vám práce také koníčkem?

„Mým největším koníčkem je jóga, je mou velkou součástí a kdykoliv mám chvíli volna, tak si najdu čas právě na ni. Dále také třeba výlety do hor, což je v Ostravě dostupnější než v Praze. Každopádně volného času v posledních letech vzhledem ke snaze skloubit práci a studium není tolik, proto se moc těším, až ho třeba bude více a konečně začnu s tím vším, na co nebyl čas, jako pletení svetrů, pečení kváskového chleba a chození po výstavách. J

Děkujeme za rozhovor

Anna Knollová

Narodila se v Praze do taneční rodiny. Oba rodiče Kateřina Knollová a Pavel Knolle byli tanečníci v Laterně magice v Praze a otec Pavel byl v letech 2010 – 2020 vedoucí souboru.

V roce 2014 absolvovala Taneční konzervatoř hl. m. Praha. Od sezóny 2014/2015 je členkou baletního souboru Národního divadla moravskoslezského v Ostravě.

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

Nová scéna se promění v kino!

Jedinečný projekt – Laterna for Camera

Laterna magika pokračuje v jedinečném projektu Laterna for Camera. Ten iniciuje tvorbu nezávislých a umělecky progresivních audiovizuálních děl s novými technologiemi.

Již 30. května mohou diváci nezvykle usednout do hlediště Nové scény jako do kinosálu, v němž proběhne projekce třech krátkých tanečních filmů, které vznikly z podnětu Laterny magiky: Otvírání studánek z roku 1966, New Normal z doby covidové pandemie a premiérový projekt Krajina těla, který navazuje na stejnojmennou inscenaci z repertoáru Laterny magiky.

Otvírání studánek – scénický film

Je jedním z nejstarších a nejvíce ceněných krátkometrážních kusů z repertoáru Laterny magiky. Podkladem pro vznik byla stejnojmenná kantáta Bohuslava Martinů, kterou skladatel složil v roce 1956 na motivy básně Miloslava Bureše, vycházející z lidového zvyku jarního čištění studánek po předešlé zimě.

Jde o dílo režiséra Alfréda Radoka, scenáristy Miloše Formana a choreografky a tanečnice Zory Šemberové vytvořené pro Laternu magiku v roce 1960, ale uvedené v jejím programu až v roce 1966. Radok ve spolupráci s hudebním režisérem Oldřichem Františkem Kortem a kameramanem Jaroslavem Kučerou vytvořil scénický film jímavé krásy, v němž na obrazech z venkovského života zachytil koloběh lidského života: od narození až po stáří, jemuž na filmovém plátně věnoval značný prostor prostřednictvím tváří a postav stařen a starců.

Radokovo Otvírání studánek se mělo stát součástí zájezdového programujehož premiéra se plánovala na prosinec 1960 v tehdejším Leningradu. Schvalovací komise, kterou doplnil i ministr kultury František Kahuda, však dílo k veřejnému předvádění nepřijala. Důvodem bylo použití hudby právě skladatele Bohuslava Martinů, který od konce 40. let minulého století žil v emigraci, a problematický byl i samotný obsah díla, míjející se s aktuální kulturní politikou, která chtěla Československo prezentovat jako pokrokovou socialistickou zemi.

New Normal – taneční film

New normal je sociologický pojem definující stav, který nastane po prodělané změně. Film reagoval na aktuální situaci v covidové době v širokém metaforickém fokusu a svým způsobem předjímal stav nového normálu, k němuž jsme spěli jako k naději, příležitosti a transformaci.

Vše se pohybuje v úrovni metafory, nevyprávíme příběh a neukazujeme ani konkrétní popisné situace a vztahy. Vše je v pohybu, tanečníci, prostor i kamera. Organická hmota se mísí s anorganickou. Hledáme hranici stylizace a realismu.
K transformaci dochází vnitřním hledáním a niterným soubojem, v němž člověk překonává sám sebe a získává nový soubor dispozic. New normal je naděje.

Krajina těla – filmová báseň

Film Krajina těla pracuje s původním materiálem, který byl natočen jako scénografický doprovod ke stejnojmenné inscenaci Laterny magiky. V instalaci na jevišti se však nedostalo zdaleka na vše a tvůrčí tým se rozhodl nechat dílo samo se projevit v plné kráse. V jedinečné filmové podobě tak dává šanci vyniknout příběhotvorným detailům na velkém plátně. Pozornost je tentokrát věnována především tanci, obrazu a zvuku. Filmová verze experimentuje s vyprávěním příběhu přes senzorické detaily, které usilují o vyvolání co možná nejintenzivnějšího fyzického zážitku diváka. Zobrazovány jsou archetypální detaily a zároveň celky proměňující se krajiny těla v průběhu roku. Některé symboly známe, jiné jako kdyby čerpaly ze subjektivní interpretace kolektivního nevědomí. Námět společně vytvořili umělecký šéf Laterny magiky Radim Vizváry a režisérka Tereza Vejvodová, která film režírovala a sestříhala. Její experimentování s filmovou narací, kterou propojuje s dalšími uměleckými obory (např. s tancem), můžeme znát již z jejích předchozích děl jako jsou Roselyne či Vymezení.

Laterna magika na webu a na sociálních sítích:

www. laterna.cz

www.facebook.com/laternamagikaND

www.instagram.com/laternamagikaprague

MgA. Kateřina Ondroušková,  MgA. Dita Táborová

pro Taneční magazín