NORMA

Festival autorského divadla a současného umění ve Studiu Hrdinů

Norma je mezinárodní festival autorského divadla a současného umění.  Podtitul 6. ročníku zní Na okraji okraje a bude se konat 24. a 25. listopadu 2023 ve Studiu Hrdinů ve Veletržním paláci v Praze. Představí se umělci z Čech, Polska a Maďarska.

Festival Norma se soustředí na autorské divadelní projekty vypovídající o trendech a tématech, které zaměstnávají evropské tvůrce napříč generacemi i divadelními žánry. Důležitým rozměrem festivalu je syntéza výtvarného umění a divadla v konkrétních divadelních inscenacích i v sekci performancí na pomezí divadla a výtvarného umění. Dramaturgie 6. ročníku festivalu, který nese název Na okraji okraje, je rozdělená do dvou dnů. Nejdříve představí práci předního polského mezinárodně etablovaného choreografa Pawła Sakowicze, který je jako jediný představitel živého umění v Polsku svým dílem zastoupen ve sbírce Národní Galerie (s představením Jumpcore, které jsme na festivalu uvedli v roce 2021). Druhý den se v širším kontextu zaměřujeme na ženskou tématiku.

Úvodní Fatamorgana v choreografii Pawła Sakowicze patří na repertoár Studia Hrdinů a je druhým titulem z tanečně-pohybové dramaturgické linky této scény. V této své choreografii vytváří tajemnou krajinomalbu, autonomní snový svět, který diváka láká k tomu se do něj plně ponořit.
Na Fatamorganu naváže minimalistické sólo stejného choreografa s názvem Amando.

Program druhého dne nabídne tři představení. Performance shooting star současné malby a performativního umění Anny Ruth s názvem Early Larvae vzniká ve spolupráci s Denisem Baštugou na objednávku pro festival Norma. Anna chce pracovat se svou vlastní intimitou, kterou chce převážně hudebně – zvukovým přístupem sdílet s publikem.

Projekt Gosii Wdowik Dziewczyny (Dívky) z varšavské Komuny vznikal v rozmezí sedmi let. Gosia společně s pěti dalšími tanečnicemi chtěly zkoumat jaké je to být v současnosti dívkou, ztrácet toto „ochranné“ pojmenování, vnímat transformaci těla v průběhu času a jeho hodnotu v kontextu kultury a šířeji i politiky. Po říjnové premiéře ve Varšavě se jedná o první mezinárodní uvedení tohoto titulu.

Transgenerační imerzivní performance-instalace na pomezí filmu, tance a divadla FIGURING AGE maďarské umělkyně Boglárky Börcsök je okouzlujícím a silně vtahujícím zážitkem. Boglárka se vtěluje do ikon maďarského tanečního divadla a kromě sugestivního zážitku tohoto převtělení v druhém plánu odkrývá i nedávnou historii Maďarska vedoucí k jeho současné nacionalistické realitě.

Veškerý program festivalu je English friendly, páteční program je pak jazykově zcela bezbariérový.

Pátek 24.11.

20.00 Fatamorgana – Studio Hrdinů ’60 minut

21.30 Amando – Korzo 40 minut

 

Sobota 25.11.

17.00 Early Larvae – Studio Hrdinů

18.30 Dziewczyny – Studio Hrdinů ’90 minut

20.30 FIGURING AGE – Korzo 60 minut

Studio Hrdinů, Paweł Sakowicz: Fatamorgana

Vše začíná setkáním skupiny lidí na blíže neurčeném místě. Simultánně vysloví jednu větu: Naštěstí se vydáváme stejným směrem. Od té chvíle kráčí zpět a hledí na neustále se proměňující krajinu jako by byli znásobenou postavou z romantické malby. Po nespočet nocí a dní pomalu splývají s prostorem a sami se stávají krajinomalbou.

Taneční představení Fatamorgana choreografa Pawła Sakowicze překrývá a odkrývá (romantickou) krajinu. Prostřednictvím komplexního světelného, prostorového i zvukového designu zkoumá koncept noci jako mystéria, díky kterému se obyčejné předměty, zvuky a těla stávají jinými a tajemnými. Skupina tuláků se pohybuje s obezřetností: jednou v neobyčejně pomalém gestu, jindy se chvěje vzrušením z neznáma.

 Zvláštní poděkování patří Hellerau – Europäisches Zentrum der Künste Dresden

choreografie: Paweł Sakowicz

dramaturgická spolupráce: Jan Horák

scéna: Valentýna Janů

kostýmy: Paweł Sakowicz

hudba: Agnė Matulevičiūtė

světelný design: Václav Hruška

hrají: Lukáš AdamSára ArnsteinJan BártaAdéla GajdošováKarolína RůžičkováNatálie Řehořová

Paweł Sakowicz: Amando

V představení Amando využívá Paweł Sakowicz pantomimy, pomocí které vyjadřuje obsah gestem. Mim zdvihá neviditelný pohárek tak dovedně, až má divák pocit, že pohárek v jeho ruce skutečně je. Sakowicz ve své choreografii smysl gesta vytváří i narušuje, střídavě tanec stylizuje i ho stylu zbavuje. Využívá také postmoderního tance, který – ačkoliv stylu a magii říká jasné „ne“ –zvedání pohárku jako tanec sám definuje. Zvuk z dílny Justyny Stasiowské naznačuje, že zvedání šálku je jiné ráno, jiné večer a jiné když se zrovna nikdo nedívá.

Nové taneční představení Pawła Sakowicze Amando, jehož vznik si v roce 2022 objednalo Národní muzeum ve Varšavě, mělo premiéru v dubnu téhož roku.

choreografie: Paweł Sakowicz

sound design: Justyna Stasiowska

produkce: Národní muzeum ve Varšavě

partner: Komuna Warszawa

performance: Paweł Sakowicz

Anna Ruth & Denis Baštuga: Early Larvae

Performance „Early Larvae“ Anny Ruth a Denise Baštugy, která vzniká pro festival Norma, by se měla dotýkat „ženského stínu“. Legendy kde figurují Ženy proměněné v démonické bytosti, jako Lamia nebo Medůza mohou být interpretovány jako symboly strachu ze silných ženských vlastností a sexuality. Odkazují se na temné aspekty ženskosti, které byly historicky potlačovány nebo demonizovány. Strach z moci, který může žena představovat, a tedy i potřeba ovládnout tuto moc, může vést k omezování a dehumanizaci.

koncept: Anna Ruth & Denis Baštuga

Komuna Warszawa, Gosia Wdowik: Dziewczyny / Dívky

Tato performance se už jednou stala.

V souladu s principy experimentu.

Tato performance se opět děje.

V souladu s praktikami recyklování.

Tato performance se opět stane – v budoucnosti.

V souladu s principy toho nejdelšího napjatého očekávání.

Se Stefou, Mimi, Jagodou, Wiktorií a Polou jsme se poprvé setkaly v roce 2016. Ve Studiu

Theater jsme společně chystaly představení Dívky. Chtěly jsme v něm hovořit o tom, jaké to je být dívkou a o fungování těla dívky – jako symbolické postavy – v kultuře. Představení se hrálo dva roky a jeho postavy se v průběhu těchto dvou let přirozeně vyvíjely. Vyrostly z kostýmů i samotných scén. Jejich dozrání změnilo celé představení.

Zajímalo nás, jakým způsobem lze zachytit běh času a jak lze tento proces transformovat do

performativní formy. Jak vyprávět příběh, jehož vyvrcholení a pointu neznáme? Jak prožíváme běh času? Jsou čas a historie totéž?

V návaznosti na tyto otázky vznikla myšlenka na sérii představení vyprávějících o životech pětimhrdinek. Nejdříve: Dívky. Poté: Ženy. A nakonec možná i – Babičky. Ze všeho nejvíc jsme však chtěly společně prožít tento proces růstu, dospívání a stárnutí v měnícím se politickém prostředí.

Režie: Gosia Wdowik

Scénář: Weronika Murek

Scénografie a kostýmy: Dominika Olszowy

Video: Agata Baumgart

Produkce videa: Bartek Zawiła

Light design: Klaudia Kasperska

Hudba, sound design: Sebastian Dembski

Hrají: Jagoda Szymkiewicz, Milena Klimczak, Pola Pańczyk, Wiktoria Kobialka,

Stefania Sural

Premiéra: 13.10.2023, Komuna Warszawa

Představení bude uvedené v polštině s českými a anglickými titulky.

Boglárka Börcsök & Andreas BolmFIGURING AGE

Transgenerační imerzivní performance-instalace na pomezí filmu, tance a divadla.

Ve Figuring Age se prolínají příběhy a vzpomínky pozapomenutých a dnes již zesnulých umělkyň Irén Preisich, Évy E. Kovács a Ágnes Roboz, které se ve 30. letech 20. století podílely na rozvoji moderního tance v Maďarsku a kterým bylo v době spolupráce s nimi již 90, 96 a 101 let. Na základě videonahrávek, natočených v jejich soukromých domech, vytvořili tanečnice a choreografka Boglárka Börcsök a filmový tvůrce Andreas Bolm pečlivou choreografii ztělesnění, která jejich protagonistky navrací na scénu prostřednictvím performerčina těla a hlasu. Börcsök do jejich osobních příběhů začleňuje gesta, postoje a taneční pohyby, které se otiskly do jejich pomalých a křehkých těl a které vyžadují zvláštní úspornost. Sleduje přitom, jak tyto tři ženy modifikovaly svůj přístup k pohybu, aby přežily společensko-politické změny 20. století, a odhaluje, jak se odolnost, mlčení a traumata zapisují do těla i pohybu.
Souběžně s performancí probíhá dvoukanálová videoinstalace, jež tanečnice zachycuje v jejich domovech. Ticho pokojů, naplněných osobními předměty a vzpomínkami, se stává scénografickým pozadím pro jejich poslední vystoupení na obrazovce.
Figuring Age je nejen impozantní choreografií tělesných vzpomínek, ale prostřednictvím životních osudů jednotlivců současně nabízí širší rámec pro přemýšlení o možných příčinách současného vzestupu nacionalismu v postsocialistickém maďarském kontextu.

koncept, choreografie, kostým, scénografie a produkce: Boglárka Börcsök & Andreas Bolm

starší tanečnice: Éva E. Kovács, Irén Preisich a Ágnes Roboz
světla a zvuk: Andreas Bolm
asistent produkce: Martyna Bezrąk
překlad do angličtiny: David Robert Evans
produkce: Die Irritierte Stadt Festival of Arts, Montag Modus
video: Andreas Bolm & Boglárka Börcsök (střih), Lisa Rave (kamera), Elisa Calosi (produkční)
výroba videa zadána: Montag Modus/ MMpraxis

performance: Boglárka Börcsök

Předprodej vstupenek na festival zajišťuje GoOut.net. V prodeji jsou vstupenky na jednotlivá představení, celodenní pasy i permanentka na oba dny.

Festival Norma vznikl díky finanční podpoře Ministerstva kultury ČR a Polského institut v Praze. Na vzniku performance Early Larvae se finančně podílel Nadační fond Škoda auto. Dále děkujeme Lisztovu institutu v Praze a Bageterii Boulevard.

Madla Horáková Zelenková

pro Taneční magazín

Mezinárodní varhanní festival Olomouc se vrací do chrámu sv. Mořice

55. ročník Mezinárodního varhanního festivalu

Pětapadesátý ročník Mezinárodního varhanního festivalu Olomouc se uskuteční od 4. do 18. září. Nabídne mezinárodní zastoupení umělců i špičkové interpretační výkony.

Po dokončené rekonstrukci Englerových varhan se festival vrací zpět do kostela sv. Mořice, kde proběhnou čtyři z pěti koncertů. Jeden koncert se pak uskuteční v katedrále sv. Václava. „Mezinárodní varhanní festival Olomouc patří ke stěžejním kulturním a společenským událostem naší i mezinárodní hudební scény. I v letošním ročníku nabídne mezinárodní zastoupení umělců a špičkové interpretační výkony. Pro Moravskou filharmonii Olomouc coby pořadatele je festival nepostradatelnou součástí koncertní sezony, kterou tradičně otevírá.“ říká ředitel filharmonie Jonáš Harman.

Hvězdy z Francie, Maďarska a Německa


Slavnostní zahajovací koncert v podání Kateřiny Málkové obohatí vystoupení jednoho z nejvýraznějších žesťových souborů u nás, Moravia Brass Bandu. Také zbývající čtyři koncerty nabídnou špičkové interprety a nevšední hudební zážitky. „Největšími letošními hvězdami budou David Cassan z Francie a Balázs Szabó z Maďarska. Vynikající německý varhaník Axel Flierl provede stěžejní díla francouzských a německých skladatelů. Velkým zpestřením bude koncert pro dvoje varhany a dva varhaníky, který se uskuteční v olomoucké katedrále. Rád bych vyzvednul fakt, že právě olomoucký “dóm” poskytl hlavní zázemí varhannímu festivalu v době rekonstrukce svatomořických varhan. Tento koncert tak je jakýmsi poděkováním za možnost udržet linii varhanního festivalu v Olomouci bez jediného přerušení.“ dodává k programu dramaturg festivalu Karel Martínek.

Vstupné se nemění


Koncerty se konají tradičně v pondělky a čtvrtky, vždy od 19 hodin. Vstupenky v ceně 200 Kč (zlevněná 100 Kč) lze zakoupit na webu Moravské filharmonie Olomouc, v Informačním centru v budově olomoucké radnice na Horním náměstí, anebo hodinu před začátkem přímo na místě koncertu.

O historii festivalu

Mezinárodní varhanní festival Olomouc je nejstarším a nejvýznamnějším varhaním festivalem u nás a také významnou událostí svého druhu v celosvětovém měřítku. Festival založil varhaník, a organolog Antonín Schindler (1925–2010). Koná se v Olomouci bez přerušení již od r. 1969. Domovským kostelem, resp. nástrojem varhanního festivalu jsou Englerovy varhany v kostele svatého Mořice v Olomouci. Tento nástroj je se svými pěti manuály, 95 rejstříky a bezmála osmi tisíci píšťalami největšími varhanami v ČR. V minulosti se na festivalu představily interpretační špičky z celého světa a Mezinárodní varhanní festival Olomouc tak patří k pevným kulturním a společenským událostem města Olomouce i české hudební kultury.

Bližší informace k festivalu a vstupenkám jsou k dispozici na webu Moravské filharmonie Olomouc www.mfo.cz.

Mgr. et Mgr. Kamila Sehnálková 

pro Taneční magazín

Nový výzkumný projekt Vize tance

Cílem nového projektu je porovnat status umělce v evropských zemích a navrhnout ideální model fungování pro Českou republiku

Profesní organizace Vize tance pracuje na novém výzkumném projektu Komparace přístupů k řešení statusu umělce v oblasti živého umění v zahraničí a na návrhu ideálního modelu fungování statusu umělce v ČR. Projekt je podpořen dotací Národního plánu obnovy a odbornými garanty projektu jsou Blanka Marková a Helena Mustakallio.

V roce 2020 Evropská unie vyčlenila pro členské státy finance na tzv. Národní plány obnovy, v rámci kterých má být zkoumáno postavení umělců. V rámci této iniciativy se Česká republika a Ministerstvo kultury ČR zavázaly k legislativnímu zakotvení statusu umělce a umělkyně. Vize tance se tomuto tématu dlouhodobě věnuje a nyní vypracovává studii, aby přispěla relevantním podklady pro připravovaný zákon.

Kromě Oborové strategie nezávislého tanečního a pohybového umění Vize tance v současné chvíli vypracovává dokument Komparace přístupů k řešení statusu umělce v oblasti živého umění v zahraničí a návrh ideálního modelu fungování statusu umělce v ČR. Na základě komparace přístupů 11 evropských států k sociálnímu zabezpečení je vypracován modelový návrh řešení statusu umělce pro ČR z hlediska sociálního, zdravotního a důchodového pojištění, daňových úlev a ukončení profesionální kariéry a vyhledání nových příležitostí v rámci dalšího pracovního uplatnění. Pro získání relevantních informací Vize tance oslovila zahraniční partnery. Jedním z podkladů pro studii je i dokument ,,Rámcová studie ohodnocení nezávislých profesionálů v tanečním oboru a navazujících profesích”, který byl vypracován v rámci pracovních skupiny Vize tance.

Profesní organizace Vize tance je oborovou platformou pro rozvoj pohybového umění. Sdružuje a mezinárodně síťuje nezávislé profesionály, ať už jsou to fyzické osoby nebo organizace, které působí na scéně současného tance a pohybového umění v České republice. Mezi členy patří i celé soubory a příspěvkové organizace. Oborová platforma se věnuje i výzkumu a advokacii současného pohybového umění

Více informací o činnosti Vize tance naleznete na webových stránkách www.vizetance.org

 a facebookovém profilu – https://www.facebook.com/vizetance

Vize tance realizuje svoji činnost s podporou Fondů EHP a Norska, Ministerstva kultury a Magistrátu hlavního města Prahy

Mgr. Olga Fraitová

pro Taneční magazín

Petr Kotvald vzpomíná na Hanku Zagorovou

„Cítil jsem velký obdiv a úctu“

Zpráva o věčném odchodu Hanky Vás určitě zasáhla,  co Vám projelo hlavou, jak na ni  vzpomínáte?

„Každý odchod blízkého člověka je vždycky bolestivým překvapením. Lidé nás opouští, to je zkrátka světaběh.  A kdyby nám to bylo jedno, nebylo by s námi něco v pořádku. Já  jsem s  Hankou prožil jen to hezké. Spolupracovali jsme spolu přes pět let, pro mě to byl splněný sen. Hanka byla skutečně velice laskavá a příjemná,  my jsme se nesmírně bavili. Vnímal jsem ty roky, kdy  jsme spolu  strávili opravdu hodně času, to bylo v letech 1981 – 1985, jako jednu  velkou šarádu, velkou jízdu. Bylo to  vážně   bezvadné. Později  jsme se potkali už jen občas. Jedno z posledních setkání proběhlo  asi před rokem, přetočili jsme znovu ‚Sanitku‘ a úplně  naposledy  jsem byl  hostem jejího rande na jejím  Instagramu.“

Nastoupili jste se Standou Hložkem  k ní do kapely coby mladí kluci, jaké jste měli pocity?  Jaká byla k Vám?

„Tak všichni, kteří s Hankou spolupracovali, do ní byli „zamilovaní“. Bylo úplně jedno, jestli to byli její ‚souputníci‘, nebo byli o něco mladší. To vám potvrdí, všichni, kteří ji znali. Mezi námi byl rozdíl přes 12 let  a cítil jsem totéž, co ostatní.  A navíc velký obdiv a úctu.

Když  jsem do kapely  nastoupil já, Hanka byla v tu dobu velikou hvězdou a najít si své místo v už ‚rychle jedoucím vlaku‘  vyžadovalo notnou dávku učení. Tohle není také ten správný výraz, zkrátka  musel jsem se ‚najít‘. Ona sama nás  brala automaticky,  byli jsme nejen členové její  kapely, byli jsme také součástí její komunity, lidmi v jejím  tvůrčím týmu, který jí byl vždy poblíž.

My jsme spolu opravdu strávili hodně času a navíc jsem s ní tvořil i společnou posádku auta.  Takže jsem všechny cesty na koncerty a z koncertů absolvoval s ní. Cestou tam řídil Karel Vágner a já jsem seděl vzadu.  Na cesty zpět  jsem si s Karlem vyměnil místo. Oba spali a já jsem se snažil dovézt je bezpečně domů. A v autě je řečeno a řešeno hodně věcí! To je  přesně ten okamžik,  kdy je  vztah mezi lidmi sice pracovní, ale nesmírně blízký, strávíte  s tím člověkem hodiny a dny společně, takže to znamená   také  obrovskou  důvěru.  Tehdy jsme probírali  věci, které bych si nikdy nedovolil vynést nikam ven,  bylo to jen mezi námi. Tohle člověk nesmí nikdy pustit za hranice. Byla to doslova  moje  rodina, rodina jinak.

Těch pár let s ní byl pro mě  nádherný čas, zažili jsme  spolu krásné momenty,  pláže, cesty, velké  show, párty, bylo to všechno bezvadné. A tohle mi po ní zůstává, ten společně strávený čas.

 

Děkujeme

 

Foto: Archiv Petra Kotvalda

Eva Smolíková

Taneční magazín