Premiéra v AKROPOLI v exportní verzi

Sólo pro dvě Sáry. █ Příliš mnoho angličtiny. █ Bez Šimka na pódiu. █ V rytmu i v nápadité scénografii. █ V síti Brexitu anebo v síti vlastní branky? █

Když jsem šel k sálu AKROPOLIS do kopce prudkou žižkovskou Krásovou ulicí na novou premiéru souboru s hezky českým názvem „Ufftenživot“, pouze jsem kroutil hlavou, proč se také jeho nejnovější divadelní kus nejmenuje česky. (Slůvko „také“ uvádím záměrně, jelikož již jedna z incenací tohoto divadla nesla „světový“ titul – „Keep Calm“.) Až jsem potkal auto polepené reklamou instalatéra, který se jmenoval Šírer. Aha, řekl jsem si, on by byl teprve slavný a úspěšný, kdyby se jmenoval „Shearer“!

Premiéra „WHAT’S HAPPENING“ proběhla v půli posledního měsíce roku 2019 v paláci Akropolis. A vyznačovala se tím, že tentokrát se na jevišti neobjevil jeden z tahounů a tradičních hlavních herců souboru – Jiří Šimek. Trochu to vypadalo, jako by hrál jeho slavný a legendární jmenovec Miloslav Šimek bez Jiřího Grossmanna. Anebo později Luďka Soboty, posléze Jiřího Krampola anebo na sklonku kariéry Zuzany Bubílkové…

Stranou pozornosti obou Sár nezůstala ani mobilní technika…

Show dvou hereček se shodným křestním jménem probíhalo nezvykle v arénovitém prostoru jinak tradičního hlediště AKROPOLE. Jednalo se o velmi zdařilou performanci na pomezí absurdního divadla, scénické grotesky, maňáskového divadla – a zejména skvělou parodii! Obě Sáry v sobě nalezly ty nejlepší odstíny tradiční české hravosti a komiky. Skvrnou na vyznění celého programu bylo nadužívání angličtiny. Vesměs jsme všichni pochopili, že jde o parodii. Aktuální reakci na Brexit. Ale všeho moc škodí. A hlavně, nešlo pouze o kolorit či „vatu“ představení. Anglické dialogy mnohdy, bohužel, i souvisely s vyzněním inscenace. Pro koho byla „anglická verze“ určena? Pro pár náhodných zahraničních studentů z nedaleké Švehlovy koleje? Proč se v sále jménem AKROPOLE nehrálo třeba v řecké verzi?

Inscenace se zahraničním názvem je plná jiskřivých nápadů, kontrastů, kreativních filmově televizních dotáček i dalších scénických efektů.

Kytky a kožichy byly hlavními motivy části inscenace

Mezi silné momenty představení patří kožichová parodie. Není pouze prvoplánovou karikaturou moderátora Leoše Mareše, který si tím vlastně udělal vlastní úvodní osobní image. Její hlavní linií je zcela jistě quasi parafráze na ekologické aktivistky. Ta se později přenese i v karikování feministek a sufražetek. Zdařilé jsou i jemné parafráze na lesbické umělkyně. Ty však určitě nikdy nesklouzly pod obecnou hladinu a míru vkusu.

Naopak, mezi slabší místa „WHAT’S HAPPENING“ patří dost zdlouhavé parafráze na děti květin, čili hippies. Teprve ve vlastním závěru této nekonečné scény přijde oživení komunálnější parodií na ty, kteří si udělali „živnost“ z dalšího využití pohřebních květin.

Snímky ze zkoušek

Velkým kladem sledované premiéry se zahraničním názvem je interakce s diváky. Ať již formou ankety v úvodu anebo pak závěrečným zapojením části hlediště do dění na jevišti. To trochu připomínalo legendární show zpěváka Josefa Laufera z dob, kdy býval ve vrcholné formě.

Obě hlavní protagonistky byly výborné. Jejich vystoupení je určitým scénickým celkem, proto nehodlám zde na tomto místě rozebírat jejich výkony individuálně.

Obě a jediné protagonistky jménem Sára. Vlevo Sára Šimek Arnstein a po jejím boku Sára Jan Märc

Ještě před závěrem bych vyzdvihl i kreativní hudební dramaturgii Pavla Jana. Hudba dodávala vlastní inscenaci nejen rytmus a gradaci, ale skýtala též oběma protagonistkám improvizační možnosti.

Rovněž nápaditá výtvarná práce kostymérky a scénografky v jedné osobě Natálie Rajnišové si zaslouží hlubokou poklonu.

Těsně po „anglické“ premiéře v AKROPOLI, proběhla i zahraniční premiéra téhož „kusu“ v Berlíně. Konkrétně v tamějším divadle ACUD. Patrně v německé jazykové verzi?

Chválíme tyto úspěchy v zahraničí. Za to jistě patří souboru „Ufftenživot“ i jeho managementu velké uznání. Je jim však nutno předcházet vstříc nadužíváním zahraničních dialogů?

Nesmyslným nadužíváním cizího a zejména (na rozdíl od němčiny) nám historicky vzdáleného jazyka se jinak zdařilá inscenace tak trochu zachytila do vlastních sítí. To, co mínila parodovat, se stalo až nadbytečným balastem a nepohodlným břemenem.

Snažil jsem se hodnotit vyváženě klady i zápory inscenace, ale nejen pro mne, (jak se později neslo parterem i kuloáry) byly nadužívané nečeské dialogy velkou skvrnou na vyznění celého večera.

Věřím, že jsem však nebyl příliš kritický. Nakonec, jedna z protagonistek i autorek Sára Arnstein ke kritickému nazírání přímo vybízí: „Chápeme divadlo jako zážitek a prostor pro sdílení, ve kterém se dá vrátit k něčemu, na co už jsme dávno zapomněli, na naši přirozenou spiritualitu, která je utlučená dnešním konzumním, kapitalistickým a rychlým způsobem života. Snažíme se vytvářet zážitky, které diváka vybízí k vlastnímu kritickému pohledu, k rozšiřování obzorů a novému pojmenovávání toho, co je kolem nás. Absurdita a nekonzistence světa je pro nás inspirací.”

Doufám jen, že ta výše uvedená, citovaná „pojmenování“ jsou míněna v rodném jazyce? Věřím, že příště uchystá talentovaný i provokativní soubor i nějaký titul s hrdě českým názvem. Těším se na to.

Závěrečná děkovačka

Ufftenživot“ nám i tentokrát nadělil plnou hrst nápadů, náruč nových divadelních spojení, propojení i kontrastů. I velký batoh důvodů k zamyšlení. Ta nejpalčivější byla určitě spjata s národní identitou. Je totiž dost smutné, když hra, která je prezentována z převážné většiny v cizím jazyce, je podporována ryze českými a vlasteneckými institucemi. Věděli vůbec, jaký kus vlastně podporují? Co se tak příště obrátit třeba na British Council‎?

»WHAT’S HAPPENING«

Tvůrkyně/interpretky: Sára Šimek Arnstein a Sára Jan Märc

Dramaturgie: Jiří Šimek

Scénografická spolupráce: Natálie Rajnišová

Hudební spolupráce: Pavel Jan

Světelná spolupráce: Katarína Ďuricová, Jiří Šmirk

Vizuál, fotografie: Marek Bartoš

Partneři projektu: Kredance, Buranteatr, ACUD Theater (Berlín), rezi.dance Komařice, Palác Akropolis, Studio ALTA, Punctum

Finanční podpora projektu: Nadace život umělce, Ministerstvo kultury, MHMP

Premiéra: 16. 12. 2019, Palác Akropolis

Foto: Ufftenživot

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Palác Akropolis zahajuje divadelní sezónu

Tři zářijové premiéry

Palác Akropolis zahájí divadelní sezónu třemi zářijovými premiérami

Divadelní sezóna se rozbíhá a podzim v Paláci Akropolis je plný premiér. Odstartuje je v neděli 22. září soubor Ufftenživot s obnovenou premiérou představení KEEP CALM zabývající se životním stylem a všedními situacemi českých mileniálů. Ve středu 25. září následuje skupina Tantehorse s premiérou projektu Emergency Dances I. Svá díla na něm představí choreografky Johana Pocková spolu se Sabinou Bočkovou a Denisou Musilovou, které se zabývají pozicí médií v současnosti a jejich vlivem na společnost. Po představení pro běhne diskuze na téma Jak číst tanec. Premiérový týden zakončí v neděli 29. a v pondělí 30. září inscenace Michaely Staré s názvem Parazit. Sólové představení prostřednictvím výrazné fyzické artikulace vycházející z tanečních stylů Vogue a Tutting zkoumá hranice a kontrast mezi ženskostí a vnitřním zvířetem. 

 Nahlédněte pod pokličku životu dnešních mileniálů

V neděli 22. září zavítá divadelní uskupení Ufftenživot úplně poprvé do Paláce Akropolis. Divákům představí obnovenou premiéru inscenace s názvem KEEP CALM, která staví na tématu generace českých mileniálů a jejich každodenních situacích v odcizeném světě sdílení, sloganů a memů. Název je inspirován válečným sloganem, kterého se chopil internet a vytvořil z něj univerzální radu pro všechny situace  – stejně jako samotná inscenace hledá univerzální návod na život. Představení čerpá také z literatury, historie a kulturních stereotypů. Všechna tato témata se na jevišti objeví skrze monology, asociativní pohyby, loutkohry, videa, přednášky nebo například rap. Za projektem stojí absolventi herectví na pražské Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU Jiří Šimek a Sára Arnstein.

Taneční večer na téma “Patologie médií”

Palčivá témata současnosti v Paláci Akropolis vyvstanou i ve středu 25. září, kdy proběhne premiéra projektu Emergency Dances I. pod hlavičkou české divadelní skupiny Tantehorse. Taneční večer  bude v režii mladých choreografek a autorek Johany Pockové, Sabiny Bočkové a Denisy Musilové, které svými urgentními choreografiemi zpracovávají téma Patologie médií.

Johana Pocková se Sabinou Bočkovou uvedou inscenaci Jáma Lvová, která se zabývá mediální manipulací z pozice média samotného. Dvě performerky se stanou ztělesněním fyzických a vizuálních obrazů mediálního prostoru a budou zkoumat jeho emocionální tlak na pozorovatele. Denisa Musilová představí performance s názvem ENTENTIKY, popisovanou jako „reality show a experiment vytrvalosti v jednom“. V něm se zaměřuje na důsledky psychické a fyzické zátěže způsobené extrémní záplavou a sledováním zpráv – nemocí zvanou Headline Stress Disorder. Choreografka pro své performerky Annu Benhákovou a Ivetu Krmelovou připravila simulaci stresové aktivity, která se bude odehrávat v přímém přenosu, částečně online a částečně přímo před zraky diváků. Obě díla proběhnou v premiéře a po jejich skončení se bude konat diskuze na téma “Jak číst tanec”, moderovaná filosofkou a teoretičkou performance Alicí Koubovou.

Hledání hranice mezi ženskostí a zvířetem

Tanečnice a performerka Michaela Stará už několikrát zavítala do Paláce Akropolis v rámci festivalu nového cirkusu Cirkopolis. Nyní se však na stejné jeviště vrací se sólovým představením Parazit. V něm bude skrze kombinaci několika tanečních stylů zkoumat hranice mezi ženskou křehkostí a vnitřním zvířetem, které v sobě nosíme. Inscenace vizuálně inspirovaná scifi filmy je založená na výrazné fyzické artikulaci vycházející z tance a pantomimy. Při sporu sebe sama se zvířecím organismem autorka využívá žonglování s ping pongovými míčky a taneční styly jako je Vog ue a Tutting. Část inscenace Parazit performerka uvedla v rámci letošního ročníku festivalu Letní Letná, poprvé však celé dílo představí v premiéře 29. září a o den později, v pondělí 30. září v Paláci Akropolis.

22. 9. 2019 | 20:00 | Palác Akropolis

Ufftenživot – KEEP CALM

Režie: Sára Arnstein, Jiří Šimek

Dramaturgická spolupráce: Marta Ljubková

Vstupenky: bit.ly/KEEPCALM_PalacAkropolis

Projekt KEEP CALM je realizován za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky, Státního fondu kultury a městské části Praha 7

25. 9. 2019 | 20:00 | Palác Akropolis

Tantehorse – EMERGENCY DANCES I. / Patologie médií

Jáma Lvová: Koncept, režie: Johana Pocková, Sabina Bočková

Ententiky: Koncept, režie: Denisa Musilová

Vstupenky:  bit.ly/EDI_Patologie_médií

Projekt Emergency Dances vznikl v koprodukci s Palácem Akropolis a za podpory Ministerstva kultury ČR, hlavního města Praha a Státního fondu kultury ČR.

29. a 30. 9. 2019 | 20:00 | Palác Akropolis

Michaela Stará – PARAZIT

Námět: Michaela Stará, režie: Ondřej Holba

Vstupenky: bit.ly/PARAZIT

Představení vzniklo ve spolupráci s Palácem Akropolis za podpory Ministerstva kultury ČR, Hlavního města Prahy a HAMU. Dále za podpory CIRQUEON, KD Mlejn, HAMU, Švestkový dvůr a Divadlo Yarmat

Více informací na www.palacakropolis.cz

 

Kateřina Sochací

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Za kulisy před premiérou

Taneční magazín se druhý květnový víkend vypravil na festival RespondART do pražského divadelního studia ALTA. Jak si vedlo oblíbené duo „Ufftenživot“?

RespondART zajímavý celoroční projekt, který kouká nejen přes rameno, ale doslova do tvůrčí kuchyně divadelníků pokračoval druhý květnový víkend v pražském holešovickém studiu ALTA. První den tam patřil německému projektu „Chipping“ režisérky a choreografky Anny Konjetzké. Jak jsme se dočetli, byl o vztahu těla a měnícího prostoru. Aktivně jsme se zúčastnili druhého dne představení v podání (již našem magazínu dostatečně populární) dvojice Sára Arnsteinová – Jiří Šimek. Jinak jsou v divadelním světě všeobecně známější pod originálním souborovým jménem „Ufftenživot“. Třetím v pořadí květnových víkendových prezentací RespondARTu v ALTĚ byla dětská inscenace Cerena Orana „Povídej“.

Populární divadelní pár „Ufftenživot“ uvedl inscenaci pod titulem „Keep Calm“. Je možná diskutabilní, zda představení, které má dlouhé a nosné dialogy i monology v našem mateřském jazyce má mít „světově“ anglický název? Ale budiž. Patří to k tradici tohoto minisouboru. Jejich příznivci to očekávají, tak na tom v jádru není nic až tak zlého…

Bezprostředně před samotným začátkem nás tvůrci ujistili, že inscenaci stále berou jako ve stadiu zrodu. Vznikala prý průběžně v Olomouci i na jihu Čech. A tím pádem, že ještě teprve hledají výsledný tvar celého představení. Dlužno podotknout, že i přes takový úvod působil předvedený „Keep Calm“ vyzrále a téměř (až na opravdu malé výjimky) uceleně. A to, ačkoli má mít vlastní premiéru až 28. září tohoto roku na scéně „Alfed ve dvoře“.

Ufftenživot“ opět překvapil. Jsme od něj zvyklí, že umí interaktivně zatáhnout diváky do vlastního představení. Že nachází stále novou a neokoukanou divadelní řeč. Že se snaží objevovat možnosti netradičních sdělení. Že se snaží nacházet stále novější pohybovou mluvu.

Tentokrát se zbrusu nový divadelní tvar věnoval nejen moderní technice. A to prostřednictvím prezentace části úvodu na notebooku hlavní představitelky, ale také zapojením diváků s mobilními internetovými aplikacemi v druhé polovině „Keep Calmu“.

Až téměž nadužívání různorodých výrazových i inscenačních prostředků je vůbec hlavním rysem této napadnuté divadelní hry. V pravém smyslu slova hry, neboť zde dochází i ke hře s divákem. A to hře na té nejvyšší možné úrovni. Divák není zesměšňován, ani zahrnován nepatřičným množstvím pseudofilosofických mouder.

Zbylo zde místo také na satiru. Sára Arnsteinová se v úvodní pasáži citlivě dotkla našeho pana prezidenta. Stačila na to jediná fotografie a téměř holá věta: „Také jsem objímala stromy.“ K vrcholům inscenace patří stínové divadlo. Velice jednoduchými prostředky zde oba protagonisté dosahují velkého účinku. A před závěrečnou finální scénou graduje představení rapovými vystoupeními obou herců. Texty rapů, stejně jako celý scénář, jsou nápadité. Mají tolik potřebný kontrapunkt i vtip v mužském a ženském vnímání světa.

Keep calm“, i když nebyl ještě údajně plně inscenačně ukotven, patří k tomu nejlepšímu, co jsem od dvojice „Ufftenživot“ viděl. V rámci RespondARTu následovala ještě beseda po představení vedená PhD. Alicí Koubovou. Moderátorka spíše technickým pojetím diskuse nezapřela, že je původně vystudovanou matematičkou.

 

MICHAL STEIN

Foto: Ufftenživot

TANEČNÍ MAGAZÍN