„BLUE DANCE“ v Praze

Již ve čtvrtek 13. září proběhne vernisáž unikátní výstavy, malířky Laury Krejsové. Kde? V literární kavárně a pivnici VOLVOX GLOBATOR v Praze 3 na Žižkově. Autorka zaujala Karla Gotta i Meryl Streepovou!

Talentovaná mladá malířka, žačka Borise Jirků, Laura Krejsová vystavuje po delší době v Praze. Nenechte si tuto mimořádnou příležitost uniknout!

Tato umělkyně v Praze před delší dobou vystavovala v kultovních prostorách kaváren Rock Café anebo Solidní nejistota. Svá díla prezentovala i ve svatostánku České televize na Kavčích horách a zejména v zahraničí.

Zpěvák a malíř Karel Gott, obraz Žena“ a jeho autorka Laura Krejsová

Po výstavě v New Yorku projevila o díla Laury zájem i oscarová herečka Meryl Sreepová. Ale talentovaná umělkyně zaujala i jiné umělce v dalších zemích. V Americe dokonce získala přezdívku „Frida“ podle uznávané malířky Fridy Kahlo.

Laura Krejsová je také autorkou několika románů. Asi právě proto zvolila pro nynější výstavu prostory literární kavárny nakladatelství VOLVOX GLOBATOR.

Více již zde na informačním plakátku.

Foto: archiv LAURY KREJSOVÉ

TANEČNÍ MAGAZÍN

Šest TOP VIP nohou na jednom pódiu

Super den 2018 – Karel Gott a štěně Sunny se v sobotu 8. září setkají v pražském Motole

Nejslavnější český zpěvák Karel Gott a nejslavnější český asistenční pes – Snídaňové štěně Sunny, se v sobotu 8. září setkají v pražském Motole.

Sunny bude promovat a Karel Gott převezme patronát a zazpívá u příležitosti veřejné promoce asistenčních psů a jejich slavnostního předávání novým majitelům – lidem s postižením. Od 10 hodin pořádá v pražském Motole obecně prospěšná společnost Helppes veřejnou promoci letošních psích studentů – asistenčních, signálních a vodících psů – Super den 2018.

Jak vyplývá z různých anket, Češi jsou národem milovníků psů. Ovšem ne každý má doma psa, který ho dokáže svléknout, rozsvítit světlo, přinést léky a třeba podat i pivo z lednice. Že je možné skutečně psy tak perfektně vycvičit ve prospěch lidí, kteří pomoc potřebují, bude možné vidět právě na sobotní akci pořádané organizací Helppes. Akcí provedou moderátoři Patricie Solaříková a Mirek Konvalina. Patronát nad letošními psími maturanty již tradičně převezmou známé osobnosti, které svým benefičním vystoupením přijdou podpořit projekt „Pomoc přichází na čtyřech tlapkách“. Kromě Karla Gotta na akci v rolích patronů vystoupí Marta Kubišová, Bára Nesvadbová, Leona Šenková, Pavel Calta, Jan Čenský, Martin France, Sámer Issa, Karel Kahovec a George & Beatovens, Jakub Kohák, Bohuš Matuš, Milan Peroutka, Miro Žbirka, Magic Alex a skupina VRock. Návštěvníci budou moci podpořit výcvik asistenčních, státem nedotovaných psů pro lidi s postižením, dobrovolným vstupným nebo zakoupením originálních reklamních předmětů.

Místo konání: Výcvikový areál Helppes, Praha 5 – Motol, Plzeňská ulice, zast. tram. Hotel Golf

Zuzana Daušová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

KAREL SVOBODA 80

Exkluzivní koncert k nedožitým osmdesátinám hudebního skladatele Karla Svobody

 

Událost sezóny!

 

Hudební divadlo Karlín připravuje exkluzivní koncert k nedožitým 80. narozeninám fenomenálního hitmakera Karla Svobody. Nejslavnější skladba Karla Svobody „Lady Carneval“  se proslavila v šestatřiceti  zemích po celém světě!

Na koncertu zazpívají Karel Gott, Lucie Bílá,  Helena Vondráčková, Hana Zagorová, Eva Pilarová, Michal David, Daniel Hůlka, Jiří Korn, Václav Neckář, Josef Vojtek, Petra Janů, Ilona Csáková, Leona Machálková, Pavel Vítek a mnoho dalších.

Karel Svoboda ukončil předčasně svůj  život v lednu 2007,  koncert ale připomíná datum, kdy se narodil – 19. prosince!

Umělecký šéf  divadla, Mgr. Pavel Polák se ujal scénáře koncertu,  a právě tak Radan Dolejš, muzikolog ,  hudební  historik  a známý dramaturg koncertů a zábavních pořadů.  Moderuje  vtipný a oblíbený Libor Bouček.

Koncert bude dělen do tematických bloků, vyvrcholením koncertu bude  samozřejmě blok písní nepřekonatelného  Karla Gotta a závěrečná píseň všech účinkujících.

Při této příležitosti byl také namalován obraz Joe Muczka jr., který nemůžeme opomenout.  Ztělesňuje genialitu skladatele, inspiraci, světlo, ale i příchuť slz, která zůstává ve vzpomínkách.

Zamyšlený výraz skladatele vyjadřuje jeho životní postoj, kdy jasně definuje všechny události kolem sebe a dívá se na svět shora. Přesně tak na něj umělci i vzpomínají.

Šachovnice na plátně vyjadřuje umělcův řád a strategii, se kterou tvořil každé své dílo a promýšlel každý  následující krok, i přesto, že okolní svět tyto myšlenky vnímal jinak.  Obraz je namalován v zářivých barvách, které evokují pocit štěstí, radosti a euforie právě tak, jako je přinášely umělcovy skladby do našich životů. Klavír  a houslový klíč  reprezentují tvorbu, houževnatost a disciplínu, bez které nelze tvořit.

Jak  vzpomínají české hvězdy na fenomenálního Karla Svobodu? V čem je oslovil? Čím je doslova uhranul? Zeptali jsme se….

Helena Vondráčková

„Karel byl  především melodik. Jeho písničky byly od prvopočátku zapamatovatelné, v podstatě jednoduché, ale přitom nádherné a lidé je  ihned  vnímali, vstřebali  do sebe a  pamatovali si je. V  tom spočívala  jeho síla. A samozřejmě i v tom, že byl pracovitý a houževnatý.

Na koncertu budu určitě zpívat „Lásko má, já stůňu“ .  Zpívám ji na každém svém koncertu  a lidé se mnou! To je  opravdu nádherná melodie. Dále také zazní „Ještě světu  šanci dej“ . A další nechám jako překvapení.“

Taneční magazín: Budete také tančit?

„Možná na skladbu „Ještě  světu šanci dej“  ještě nějaký pohyb udělám… (smích)“

Pochybujete? Vždyť Váš koncert Helena „70“ byl fantastický a stepovala jste s Mistry Evropy ve stepu … Jak si udržujete kondičku?

„Cvičím, plavu, hraji tenis. Zkrátka, udržuji se. Dokonce  i tančím. Snažím se být prostě fit.“

Děkujeme

TM: Jaké  vzpomínky mají Václav a Jan Neckářovi ?

Jan Neckář: „Karel uměl napsat melodii tak, že se „uhnízdila“ každému posluchači v paměti. Uměl napsat krásné melodie  nejen pro Karla Gotta či  Vaška,  ale právě tak i pro Helenu Vondráčkovou či Martu Kubišovou, Evu Pilarovou a další.

„Já mám nejraději písně z jeho raného období, kdy hrál jako klavírista a varhaník v Rokoku. Jeho  první hity se mi líbily asi nejvíce, protože najednou byly úplně jiné.“

Václav Neckář: „Karel byl skvělý hitmaker.  Na slavnostním koncertu budu zpívat „Stín katedrál“, tuto skladbu jsme zpívali s Helenou v divadle Rokoko v roce 1966. Poprvé to bylo  na premiéře 1.ledna ve hře „Čekání na slávu“, kterou napsal Jan Schneider,  básník, textař a můj kamarád. Moc se na koncert těším.“

Děkujeme

TM: Proč jste obdivovala Karla Svobodu? Měl také nějaké záporné  „lidské“ stránky?

Leona Machálková:

„Karel byl  komplexní osobnost. Zkrátka  přijdete do místnosti, je tam sto lidí, ale  Karla Svobody si určitě všimnete, i kdyby   nemluvil. Měl tak výraznou mimiku! Byl to hezký, zajímavý, sympatický, energický muž. Zaujal mě  svou komplexností, když promluvil, všechno mělo  svůj smysl. Byl to gentleman,  který věděl,  o čem hovoří a který se uměl vyjadřovat. Z rozhovoru s n&iac ute;m Vám všechno podstatné utkvělo v mysli. Karel Svoboda měl rád život, uměl nad malichernostmi   mávnout rukou, uměl věci perfektně pojmenovat, vyřešil je a šel dál, zbytečně se nezaobíral něčím, co si to vlastně  ani nezasloužilo. Uměl napsat krásnou baladu právě tak skvěle jako skladbu typu „Dlouhá bílá žhoucí kometa“.

Na koncertu na jeho počest budu zpívat  píseň z muzikálu Monte Cristo (role Mercedes). Tu skladbu miluji, je krásná, takže se moc těším na její provedení se symfonickým orchestrem. Karel byl možná netrpělivý, nebo občas výbušný, ale beru to jako součást jeho osobnosti, nevidím v tom vůbec nic negativního.“

TM: Bude se na tomto velkém koncertu také tančit?

„Já předpokládám, že ano.  Karel napsal spoustu senzačních, rytmických věcí,  těším se na jejich novou podobu, předpokládám, že určitý posun do současného moderního soundu tady bude, takže určitě se bude i tančit!“

Tančíte při  zpěvu ráda?

„Ano. Sice jsem se zpěvu věnovala více než tanci, takže v této oblasti jsem více doma, ale tančím moc ráda. Spojení tance se zpěvem, obzvláště, když  si někdo dá tu práci a připraví hezkou choreografii, to mě vždycky baví.   Já jsem měla to štěstí, že mi připravoval choreografie  Richard  Hess, Pavel Strouhal, Ladislav Beran, to jsou úžasní lidé.“

Děkujeme

TM: Jaké jsou Vaše vzpomínky na Karla Svobodu?

Pavel Vítek:

 

„Jen ty nejlepší!  Pojil nás nejen profesní vztah, ale i kamarádství. Navíc byl u křtu mého prvního hitu „Má svůj den, má sedmnáct“ , tehdy  mi prorokoval, že z té písně bude hit a  ze mě bude hvězda.“

 

Věřil jste tomu?

 

„Tak napůl. Přál jsem si, aby se mu toto proroctví splnilo. Když jsme se potkali o deset let později na muzikálu ‚Dracula‘,  tak mi to připomněl… Byl  jsem rád, že se  mu jeho   proroctví splnilo. Karla vnímám  jako skvělého hitmakera a současně velice blízkého  člověka.  Navštěvovali jsme se a nyní mám  tu čest být na koncertu k jeho nedožitým 80-tinám. Jsem moc rád.“

 

Dokážete rozkódovat  v čem spočívalo jeho kouzlo?

 

„Karel přišel na jeden základní recept psaní hitů pop music!  Psal hity přímočaře, psal je klenutě, takže ‚rozvibrovávají‘  v lidech určité pocity. Lidé  si je  chtějí zpívat, jeho hity jsou průzračné. Současně  jsou těžké pro zpěv,  i když vypadají jednoduše, ale jsou těžké. Ne každý je může zpívat. Většinou mají poměrně velký rozsah.  Karel vycházel ze  spec ifické slovanské melodiky,  a protože  psal hity  pro Karla Gotta, vyžadoval od zpěváků, aby měli velký rozsah. Za  průzračnými melodiemi a  průzračnými tóny se za nic neschováte, musíte je prostě průzračně zazpívat.

Má srdeční záležitost  je píseň „Do věží“,  kterou mi Karel Svoboda v polovině  90. let věnoval na mé první muzikálové album. Byl jsem první zpěvák po Waldemaru  Matuškovi, který ji směl nazpívat.  Vrátil jsem ji tím vlastně  do rádií.“

 

Děkujeme

 

HDK Karlín uvede koncert KAREL  SVOBODA 80  19.  prosince 2018 v 19.oo hodin.

Vstupenky v běžné distribuci sítě Ticket Art, v pobočkách Čedok,  v pokladně divadla a online na www.hdk.cz.

Text: Tomáš Matějovský,  Eva Smolíková

Foto, video: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor z Brna s výtvarnicí, literární autorkou a vůbec renesanční umělkyní ALŽBETOU VLČKOVOU

„Výteční tanečníci snad ani nemají kosti v těle.“

Slovenská rodačka Alžbeta Vlčková, která již před rozdělením republiky zapustila kořeny v Brně, patří k renesančním typům umělců. Je respektovanou malířkou i ilustrátorkou, delší dobu píše blogy a fejetony. A právě čerstvě dokončila román „SFUMATO“, který nejen napsala, ale i sama opatřila ilustracemi. Titul si vypůjčila z odbornějšího výtvarného světa, aby zachytila mnohovrstevnost prožitků, historii své rodiny i mnoho (pokud zůstanu u malířské terminologie) valérů nálad, které život přináší. Alžbeta Vlčková však skutečně patří k lidem, pro které má jeden den snad čtyřicet hodin. Posuďte sami: „stihla“ vystudovat školu výtvarnou, estetiku na filosofické fakultě, kde pak následovalo i absolutorium doktorandské. Napsala publikace „O působení výtvarného umění na rozvoj vědomí“, „O tematice lázeňství na Slovensku v malířských dílech“, ale i již citovaný zbrusu nový román. Naopak, rovněž ilustruje knížky i jiným autorům. V neposlední řadě se úspěšně věnovala i pedagogické činnosti a rovněž měla úspěchy v podnikání…

Alžbeta Vlčková (úplně vpravo) na archivním snímku s Václavem Havlem z vernisáže její autorské výstavy v roce  1992

Již čtvrt století žijete v Brně, kde to žije také divadelně. Které z divadel jste si zde oblíbila?

Kultura je pro mne aktivním i pasivním fenoménem. Jsem tvůrce, ale i velice zvídavý divák. Navštěvuji hojně divadla a v každém nacházím něco jiné, něco přínosné. V ničem, ani v oblasti umění nemám oblíbenou jednotlivost. Anebo jednoho autora. Líbí se mi mnohé, jak nonkonformní Ha divadlo, satirická ,Husa´, tak výrazně se měnící Národní divadlo v Brně. Jeho ředitele pana Glasera obdivuji za odvahu a chuť experimentovat, i když ne vždy se to vydaří. Poslední čtyři roky jsem tam nechyběla snad na žádné premiéře baletu ani činohry.“

„To není můj obraz,“ říká Alžbeta Vlčková na výstavě kolegů

Co Vás v poslední době na taneční scéně – nejen v Brně – zaujalo?

Tak konkrétně balet v NdB ,4 Elements´. Vlastně taneční etudy od významných světových choreografů Kyliána, Duata a Timuláka. Opravdu, dech beroucí představení. V některých momentech jsem nabyla pocit, že vidím absolutní pohyb a dokonalé souznění s hudbou. Dojem, že výteční tanečníci nemají kosti v těle. Měkkost pohybů, dokonalá harmonie a zdrcující tempo ještě dnes zasahují mé emoce. Šéfovi baletu panu Radačovskému se zde povedlo vytvořit famózní mladý mezinárodní baletní soubor, kde v kolektivních scénách vůbec nevadí, že spolu tančí; asiat, mulat, běloch. To si v klasickém baletu (třeba ruském) nelze ani představit! Mně osobně úplně dostal a fascinuje sice nikoli sólista, ale člen sboru – Thoriso Magongwa. Výraz a emoce dostane do každého pohybu těla, tváře, ale i do obyčejné chůze…“

Jak byste porovnala úroveň tance na Slovensku a v Čechách, respektive na Moravě.

Nedokáži ji porovnat. Jelikož se profesně ani hlouběji tímto oborem nezabývám, tak vůbec nemám přehled o aktuální taneční scéně na Slovensku.“

Je o Vás známo, že ráda hrajete tenis. Sportujete i v jiných druzích sportu a disciplínách?

Alžbeta Vlčková  tentokrát s raketou Babolat

V mládí mělo mé závodní sportování převahu nad jinými zájmy i koníčky. Dokonce jsem se stala i mistryní Slovenska ve windsurfingu. Někdy v roce 1982 nebo 1983? Dnes ráda plavu, jezdím na kole, lyžuji, hraji tenis, občas golf. No a ze všeho nejraději obyčejně – chodím.“

Věnujete se tanci i jako inspiračnímu tématu ve výtvarné tvorbě?

Kdysi jsem vytvořila kombinovanou technikou sérii obrázků ,Dvojice´, kde mne inspirovalo jedno ryze konkrétní představení tanečního souboru Pavla Šmoka. Obdivuji každého umělce, který dokáže do svého díla vnést humor, vtip, nadsázku. To je nesmírně těžké. Třeba taková tragédie je svým způsobem umělecky jednodušší. A v tanci uměl Šmok vtip báječně prezentovat. Tak jako v obrazech a grafikách Adolf Born. A v oblasti filmu například Jan Švankmajer. Do svých obrazů neumím – i když velice chci – vložit humor. Jak říkávala moje maminka, mám z toho pak na obraze buď smutek nebo erotiku, i když to nebyl můj záměr. V psaném slově se mi to daří. Mé převážně humorné fejetony na ,Idnes´ mají docela široký okruh čtenářů a věřím, že časem skončí v další knížce.“

Obraz Alžbety Vlčkové vytvořený kombinovanou technikou nese název „Babinec na kávě“

Napsala jste právě zbrusu novou knížku, kolik úsilí Vás stála?

Fyzicky hodně. Dlouhodobě sedíte a výsledek? Na každých 10 tisíc slov přírůstek 1 kilo váhy. Román má skoro 70 tisíc slov, takže mám co dělat se dostat do původní formy a rozměrů.“

Momentka z poslední autorské výstavy Alžbety Vlčkové (úplně vpravo). Autorku pojí dávné přátelství s mistryní světa a olympijskou medailistkou v trojskoku Šárkou Kašpárkovou (úplně vlevo – uprostřed zprava  Milan Vodička, manažer sportovní agentury s maminkou). Šárka Kašpárková se však  kromě trojskoku vrcholově věnovala i skoku vysokému a basketbalu. I ta ohromná aktivita – kromě lásky ke sportu –  významnou sportovkyni s Alžbetou Vlčkovou spojuje.

Pravidelní čtenáři TANEČNÍHO MAGAZÍNU jistě postřehli, že jsem se Alžběty Vlčkové obligátně neptal na její zkušenosti z tanečních a zda v mládí tancovala. Místo toho, prosím, přijměte na toto téma ochutnávku z jejího právě vyšlého románu „SFUMATO“:

… z navštěvované vycepované baletní průpravy, předvést soudružkám na nestabilním stole vydřenou arabesku relevé jsem měla přirozený strach. Zanožená v přikrčeném provedení demi-plié mi exhibice lokomoce totálně nešla ani na hodinách, kde podklad tvořily navoskované vyduté poškrábané parkety. Při každém pokusu o dokonalost náročného pohybu, vyvážení trupu s končetinami, drilovaná arabeska nebezpečně rozkymácela neohrabané tělíčko. Místo ,pose´, držení pozice s jednou nohou a rukou maximálně vytáhnutou nahoru, hrozil balanc s vidinou přímého pádu na hubu.

Kvůli rychlému růstu balet bolel. Moc mi nešel, i když mě nesmírně bavil. Saténové baletní špičky zvané ,piškoty´ společně s postavením ,en point´ díky neohrabané, těžké kostře vytrvaly tabu v potu namáhavé drezúry baletní průpravy. Krásně uběhlo v černém bavlněném gymnastickém cvičebním úboru několikaleté laskání s dřevěnou tyčí! Bosky u zrcadla, s pokyny ve francouzštině bras, barre, pas, saut, s falešným doprovodem rozladěného klavíru. Na baletu kromě francouzštiny mě nejvíc vlastně bavilo neustálé koukání do stěny se zrcadlem. Samozřejmě, výlučně na sebe a jen do tváře. Požadovaný ladný přesný pohyb mi zůstával lhostejně ukraden. I v zrcadle.

Na veřejných vystoupeních nadějných tanečnic v místním amfiteátru, baletní mistryně, bývalá sólistka Národního divadla, mi shovívavě umožnila křepčit výhradně dvě bezvýznamné role. Statickou, skoro nehybnou dvorní dámu pozorující zpovzdálí ceremoniální kolektivní menuet, sunoucí se pódiem ve tříčtvrtečním taktu. V šustivých bohatých zelených dlouhých šatech s fiží, s nabíranou krajkou plandající z rukávů. Kluky tancovala převlečená vyšší děvčátka. Jinak nešlo sestavit dvojpohlavní potřebné páry. Opravdového kluka jsme potkávali na pravidelných hodinách klasického baletu naprosto jediného, tragicky osamoceného, na tancování absolutně nevhodného Jiříka. Silnějšího kluka s velkýma ušima, stydlivého, neobratného, s tlustýma sulcovýma nohama fatálně nevhodnýma i pro Pas de deux. Pořádně neuměl chodit, škaredě šmatlal. Což teprve baletit! Natožpak já! Nebyla jsem též vhodná ani za převlečeného kluka do menuetu, co nemusel v tanci lehce zvedat nohy.

Později, další taneční uměleckou sezónu jsem sebevědomě předváděla zanedbatelnou etudu v kolektivním scénickém lesním výjevu. Šílená choreografie! Umně sestavena tak, aby každý nešika plnohodnotně vystoupil. Nikdy nezapomenu na krušné jevištní obrazy plné zavázejících umělých překážek v podobě kašírovaných stromečků, kopečků, motajících se zvířátek. Vzpřímeně stojící muchomůrky s látkovými puntíkovými klobouky, velkými jako mimozemské ufo, situaci na přeplněném jevišti komplikovaly. Mezi nimi, pro mne v nepředstavitelném zmatku, fatálně dezorientovaná, jsem tak snaživě klátivým pohybem vyjadřovala křehké luční kvítko kopretinu. Omylem, v nedočkavosti z vlastního výstupu, zkomplikovala jsem a pokazila předchozí nacvičené vystoupení. S unáhleným předčasným horlivým nástupem na scénu, kde se odehrával ještě úplně jiný secvičený výjev, původně natrénovaný samozřejmě beze mne. Na prknech znamenajících svět, se znenadání objevilo bezprizorní kvítko mezi nic netušícími tanečníky valčíku. Ano, sebevědomě jsem rázem vlítla do doznívajícího decentního vystoupení coby polonahá kopretina z lesíka. Přímo do velkého finále probíhajícího jemného honosného valčíku Na krásném modrém Dunaji od Johanna Strausse. Učitelka, co mne neuhlídala, padala u vstupu na scénu do mdlob, do nepředstavitelného zoufalství. Viděla katastrofální zmar mnohaměsíční práce. Zbytečné drilování náročné prostorové kompozice. Uprostřed harmonicky vyšlechtěných párů jsem převáděla svůj nekoordinovaný, pojetím zběsilý imitovaný valčík. Točením se skoro na místě, pohupováním v kolenou do taktu. Z obavy, abych do vyjevených parťáků náhodou, neohleduplně nedrcla. Nečekané sólo odvážně vyšperkované máváním dlouhých rukou, snaživě lovících ve vzduchu rytmus vznešeného tance. S vážností, abych nezkazila kamarádům číslo, gestikulovala, nebo spíše jsem suverénně improvizovala několik věčných minut průbojnický valčík na základě vlastního cítění. V kostýmu luční kytičky.

V tu ránu všichni na pódiu ztratili kontakt s hudbou a pracně secvičenou nadrilovanou souhru pohybů. Zblbli. Dokázala jsem se přirozeně prosadit jako sólistka, v tak husté nepřehledné situaci. V kratičkých, ani ne po zadek dlouhých oranžových šatičkách s nedržícím věnečkem na hlavě, s ramínky, vytvořených ze živých čerstvě natrhaných kopretin. Boží zjevení mezi valčíkovými nadýchanými bohatými tylovými sukněmi pod kolena, se živůtkem na hrudi. Komedie, o které nadšený divák nabyl zdání, že takhle úžasně má vypadat moderní baletní etuda. Že místní vyhlášená baletní škola primabaleríny paní Olgy, demonstruje progresivní choreografický záměr. Že dokazuje modernost, nevídaný smysl pro inovaci tradiční baletní klasiky karikaturou nevšední pantomimy. Každá taneční debutantka musela sama věnečky z desítek kopretin pevně splést. Nakonec balet mě naučil vít věnečky ze třech až šesti stonků. Tancovat nikoliv.

Samotné baletní číslo sborové kopretiny spočívalo v šestiminutovém nehybném setrvání v podřepu, ze kterého ztuhlá kvítka vyrašila do třech nekomplikovaných poskoků. Choreografii květinky jsme ukončili jedním rychlým hromadným během všech kopretin dokola po velkém jevišti. Vyřízené se strkaly v závěrečném klanění s ovacemi. Na omdlení působil nečekaný potlesk od ohromených diváků. Náročné číslo.

Zkuste z dlouhodobé strnulosti projít rovnou do skoku a běhu! Já, roztancovaná z valčíku, jsem vyskočila nejvýš. S pořádným rachotem. Skutečné baletky skáčou lehce, tiše. Při skoku se vznáší. Pohyby provádí jemně, dokonale propracovaně. Já se potácela nebo klackovitě kymácela. V doskocích dopadala na zadek s intenzitou řítícího se záhadného meteoru.

Srandovní Jiříček na pódiu jančil v podobě kašírovaného smrčku. Nepohnutě, staticky, strategicky uprostřed stál od začátku do konce výjevu. Tristních deset minut na místě, neprodyšně zamaskovaný od noh po hlavu brčálově zelenou barvou. Šířil agresivní pot s vůní tempery. Po celé délce rukou mu visely dost dobře, přesvědčivě namalované větvičky s jehličím a s drátkem přichycenými skutečnými šiškami. Choreografka, ve shodě se starou uječenou korepetitorkou, v úplné vážnosti zvažovaly Jiříčkovi na rameno připevnit namalovanou veverku z hrubého papundeklu. Shovívavě později uznaly oprávněnou námitku nešťastné maminky, aby to na Jiříka nebylo moc, aby na pódiu nebyl za pitomce. Zbaven veverky, občasným svévolným mácháním paží dle vlastního rozpoložení, na základě zralé úvahy, spolehlivě zvedáním rukou nahoru dolů vyjadřoval přes odporný stromeček, scénický rozdováděný vítr. V každé ze třech veleúspěšných repríz fatálně jinak. Od téměř bezvětří po urputný fičák. Mával přesně v souladu s momentálním duševním rozpoložením. Na víc neměl.

Dnes patří mezi nejvýznamnější vědce z oblasti kvantové fyziky. Podle šíře kalhot, nohy v dospělosti pořádně nabraly dalšího sulcu.

Obecenstvo tvořili žáci základních škol, příbuzenstvo, celkem kolem tisíce lidi. Přírodní otevřený amfiteátr v nádherném městském parku, v tisícových návštěvách hostil tehdy i mladého Toma Jonese, Uda Jürgense, Karla Gotta. A mne.“

Děkujeme za rozhovor i vtipný závěrečný náhled do románu „Sfumato“.

Za ukázku z románu „Sfumato“ děkujeme NAKLADATELSTVÍ ŠIMON RYŠAVÝ

S Alžbetou Vlčkovou si povídal: Michal Stein

Snímky: archiv Alžbety Vlčkové

TANEČNÍ MAGAZÍN

Hvězda KARLA GOTTA odhalena!

Odhalení Hvězdy Karla Gotta v Chodníku slávy HD Karlín

8.března  přijel Karel Gott do Hudebního divadla Karlín, aby se zúčastnil odhalení své  Hvězdy v Chodníku slávy HDK. Tím se zařadil  mezi takové hvězdy  jako je  Eduard Tichý, zakladatel divadla, americký skladatel John Kander (autor hitu Franka Sinatry New York, New York, muzikálu Cabaret, Chicago či Curtins – Vraždy za op onou), s ir Tim Rice (autor mj. Jesus Christ Superstar) nebo  skladatel Frank Wildhorn (muzikály Jekyll a Hyde, Carmen, Bonnie a Clyde).

Karel Gott se tu sešel společně s producenty, autory a hlavními představiteli muzikálu Čas růží. V  muzikálu zní výhradně hity právě Karla Gotta. Odhalení hvězdy proběhlo v souvislosti s 1. výročím světové premiéry tohoto muzikálu.

Sláva to byla veliká, Karel Gott byl skutečně dojatý, Sagvan Tofi, který vytvořil scénář k muzikálu Čas růží se zdál spokojený, houf novinářů se téměř nevešel do sálu  a  blesky jejich  fotoaparátů  oslepovaly všechny přítomné.

Karel Gott se brzy rozloučil a my jsme položili Sagvanu Tofi pár krátkých otázek:

Podle čeho jste vybíral písničky do muzikálu Čas růží? Byly to Vaše oblíbené?

„Ne, ne. Já jsem potřeboval, aby příběh dával  smysl, takže jsem vybíral písně podle textu, ale i podle toho, jak byly úspěšné, zda se jednalo o hity nebo ne.“

Co na to říkal Karel Gott? Podílel se na výběru písní?

„Zajímalo ho, o čem ten příběh je, to byla vlastně ta nejdůležitější věc, proč se to celé uskutečnilo. Ale do výběru písní nezasahoval.“

Čekali jste, že to bude taková „pecka“ a  bude se v Karlíně odhalovat Hvězda Karla Gotta?

„Ne, to jsem tedy vůbec nečekal. Věděl jsem, že to bude dobré. Když tvoříte  muzikál na písničky Karla Gotta, můžete to dělat a máte to odsouhlasené, tak jsem  věděl, že to tady může zůstat dlouho a možná navěky. Ale  nevěděl jsem, že budeme odhalovat Hvězdu Karla Gotta. Myslím si, že Karel si ji opravdu zaslouží.“

Kterou píseň zpíváte v muzikálu Vy?

„Zvonky štěstí.“

Jak se cítíte v písničkách Karla Gotta? Máte z nich strach?

„Já v tom muzikálu  naštěstí moc nezpívám, jsem herec. Když už já zazpívám, tak  je to spíše legrace. Myslím, že by Karel Gott nebyl rád, kdybych zpíval jeho písničky vážně… (smích).

Takže se v nich asi necítíte  dobře?

„Ne, to tedy ne,  v žádném případě, to vůbec není myslitelné…(smích)

Hvězda v Chodníku slávy HDK a Sagvan Tofi – Foto Miroslav Malec

Děkujeme za rozhovor

Foto, video: Eva Smolíková

Taneční magazín

Zemřel zpěvák Karel Štědrý – ikona Semaforu a Rokoka

Musíme oznámit smutnou zprávu, že nás navždy opustil význačný zpěvák zakladatelské generace Semaforu. Odešel interpret písní „Mám malý stan“, „V naší kanceláři“, „Hospoda“, „Angelína“ a mnoha dalších.

V úterý 7. 11 zemřel po dlouhé nemoci v jisté pražské nemocnici zpěvák, moderátor a muzikálový herec KAREL ŠTĚDRÝ, umělecký souputník Jiřího Suchého, Waldemara Matušky i Karla Gotta. Do posledních chvil s ním těžké chvíle trávila jeho rodina.

Karel Štědrý se narodil 10. dubna roku 1937 a vzděláním byl železničním inženýrem. Roku 1958 začal spolupracovat s Jiřím Suchým i Jiřím Šlitrem a vystupoval společně s nimi v pražské Redutě. Hned další rok Karel Štědrý spoluzakládal divadlo Semafor, kde byl ve stálém angažmá do roku 1962. Později přešel do divadla Rokoko, kde působil až do roku 1972.

Po odchodu z divadla Rokoko se dlouhodobě věnoval swingu,televizní zábavě a koncertování, převážně s Yvettou Simonovou či Karlem Hálou. Jako moderátor uváděl často koncerty orchestru Karla Vlacha.

TANEČNÍ MAGAZÍN připomíná zejména Štědrého muzikálové role. Ať již divadelní převážně v představeních Semaforu „Člověk z půdy“ či „Zuzana je sama doma“ a Rokoka, kde mezi nejproslulejší patřila „Filozofská historie“,  anebo ve filmech „Starci na chmelu“, „Kdyby tisíc klarinetů“, „Ta naše písnička česká“, „Noc na Karlštejně“ či „Trhák“.

Po roce 1989 se Karel Štědrý se svými obchodními partnery zabýval rovněž dovozem a distribucí prvních automatů na kávu.

Karel Štědrý tak, žel, ve smrti následoval svého staršího bratra Ivana, zesnulého v srpnu 2016, který byl význačným rozhlasovým a televizním hudebním dramaturgem a výtečným hudebním skladatelem.

Dne 3.5.2016 se konalo natáčení pořadu Na plovárně s Karlem Štědrým v Klubu Avion, Heřmanova 25, 170 00 Praha 7 – Holešovice

Foto: archiv České televize

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

ADAM PLACHETKA, jeho hosté a jedno splněné přání

Hvězdy české hudby zahájily festival Zlatá Praha, hvězdy Stardance předvedly své nové i staré choreografie, proběhla tu eurovizní soutěž mladých tanečníků a nechyběly taneční filmy a baletní představení. Zlatá Praha jak má být.

Při příležitosti zahájení Festivalu Zlatá Praha, jediného mezinárodního festivalu hudby, tance a divadla na světě, se tentokrát představil nejslavnější český basbarytonista Adam Plachetka.

(Adam Plachetka vystudoval Pražskou konzervatoř a HAMU. Je laureátem řady soutěží, v roce 2005 debutoval v Národním divadle. Vystupuje pod taktovkou slavných dirigentů, výčet jeho závazků je dlouhý, uveďme např. jen Royal Opera House Covent Garden v Londýně, Duetsche Staatsoper v Berlíně, Carnegie Hall v New Yorku, Teatro alla Scala  v Miláně, Metropolitan Opera v New Yorku aj.)

Adam dostal od České televize možnost vybrat si  účinkující podle svého vlastního uvážení. A vybral dobře, pozval si své spolužáky z konzervatoře – zpěvačku Dashu a Jana Smigmatora. Další z hostů, Štefan Margita skvěle doplnil Adamův basbaryton svým tenorem. Jejich hlasy se nádherně prolínaly v árii z opery Prodaná nevěsta. Setkání s dalším hostem, Evou Pilarovou,  bylo  možná  překvapením pro Adama Plachetku i  Evu Pilarovou. Jak k němu vlastně došlo? Eva  v jednom ze svých rozhovorů vyjádřila  přání zazpívat si  ještě právě s  Adamem Plachetkou (zpívala s našimi nejlepšími zpěváky – Karlem Gottem, Waldemarem Matuškou).  Kdosi toto přání Adamovi sdělil a ten se rozhodl je splnit. Václav Kopta napsal text plný lásky k Praze a píseň _‘Mám ráda svítání‘, kterou Eva Pilarová zazpívala společně s Adamem Plachetkou  nás doslova dojala. Krásné  a cituplné podání písně se snoubilo s jejím  obsahem.

Dasha, která pro tanečníky neodmyslitelně patří ke Stardance a orchestru Moondance,  si pro tentokrát vybrala písně spíše ve veselejším a rychlejším duchu a byla báječná jako vždycky.

Princ swingu Jan Smigmator se během večera přiznal, že ve školních letech se vlastně lépe znal se ženou Adama Plachetky, neboť od ní neustále opisoval a vděčí jí za to, že své vzdělání vůbec dokončil.

Leoš Mareš a Adam Plachetka se postarali o vtipné  komentáře. Že Leoš je dobrý moderátor se všeobecně ví, ovšem  Adam  byl ve své nové roli moderátora také jako doma.

Festival začal v příjemné atmosféře,  a všem  účinkujícím za tento krásný zážitek děkujeme.

 

Zeptali jsme se …

Jak vnímáte svého spolužáka  Adama  Plachetku nyní?

Dasha

„Setkali jsme se po mnoha letech, vlastně jsem si vůbec neuvědomovala, jak je  slavný. Má opravdu velmi silné charisma.“

Jan Smigmator: „Beru ho stále jako spolužáka“.

Pro zapálené tanečníky  nechyběli na festivalu hvězdy Stardance, např. vítěz posledního kola Zdeněk Piškula a Veronika Lálová, Jan Onder a Lucie  Slouková, Marek Dědík a Olga Šípková, Dana Batulková, Roman Vojtek a Kristýna Coufalová, Šárka Kašpárková a Jan Tománek. Účastníci se mohli dozvědět ledacos ze zákulisí Stardance, obhlédnout nové choreografie a něco se přiučit od samotných tanečních hvězd.

Česká televize hostila již podruhé Eurovizní soutěž mladých tanečníků. Finále soutěže se bude konat 16. prosince 2017 v Kongresovém centru v Praze. Předcházelo jí ale veřejně přístupné české národní kolo, které proběhlo 29. září v Národním divadle. Choreografii pro finálový večer vytvořil Petr Zuska, jeden z nejznámějších českých tanečníků a choreografů.

Tento rok byly  k vidění taneční filmy 420 People, Zavřeno, Jiří a Otto Bubeníček, Ingmar Bergman očima choreografa, Sekyra, Historický striptýz aj.  Milovníci baletu si během festivalu také přišli na své.

A nám nezbývá, než těšit se na Zlatou Prahu v příštím roce

 

Eva Smolíková

Taneční magazín

 

 

 

Karel Gott a Super den

Po roce opět promují v pražském Motole asistenční psi a již po patnácté je přijdou podpořit známé osobnosti v čele s Karlem Gottem

KAREL GOTT A SLUŽEBNÍ PSI V HLAVNÍCH ROLÍCH

V sobotu 23. září v pražském Motole ve výcvikovém areálu psů spolehlivé veřejně prospěšné organizace s mezinárodní akreditací Helppes proběhne již patnáctý ročník v ČR naprosto ojedinělé veřejné promoce asistenčních, signálních a vodících psů – Super den 2017.

Dospělým i dětem se zdravotním postižením bude slavnostně předáno do služby dalších 14 psích pomocníků. Počet předaných psů tak stoupne na již úctyhodných 226 čtyřnohých asistentů.

Na letošním ročníku nad psími studenty převzali patronát a vystoupí mj. tyto osobnosti: Karel Gott, Miro Žbirka, Leoš Mareš, Milan Peroutka, Sámer Issa, Karel Kahovec a skupina George & Beatovens, Viktor Sodoma, Marta Kubišová, Anička Fialová, Bára Nesvadbová, skupiny Nasycen a V-Rock. Akci moderují: Patricie Solaříková, Mirek Konvalina a Albín Balát.

V bohatém programu nebudou chybět ani ukázky dovedností asistenčních psů a pro malé, ale i velké návštěvníky, i divadelní představení Sněhurka a 7 trpaslíků s netradičními herci.

Vstupné na akci je dobrovolné a výtěžek bude použit na podporu klientů neziskové organizace Helppes.

Zuzana Daušová

Taneční magazín