Rozhovor z Brna s výtvarnicí, literární autorkou a renesanční umělkyní ALŽBETOU VLČKOVOU

„Výteční tanečníci snad ani nemají kosti v těle.“

Slovenská rodačka Alžbeta Vlčková, která již před rozdělením republiky zapustila kořeny v Brně, patří k renesančním typům umělců. Je respektovanou malířkou i ilustrátorkou, delší dobu píše blogy a fejetony. A právě čerstvě dokončila román „SFUMATO“, který nejen napsala, ale i sama opatřila ilustracemi. Titul si vypůjčila z odbornějšího výtvarného světa, aby zachytila mnohovrstevnost prožitků, historii své rodiny i mnoho (pokud zůstanu u malířské terminologie) valérů nálad, které život přináší. Alžbeta Vlčková však skutečně patří k lidem, pro které má jeden den snad čtyřicet hodin. Posuďte sami: „stihla“ vystudovat školu výtvarnou, estetiku na filosofické fakultě, kde pak následovalo i absolutorium doktorandské. Napsala publikace „O působení výtvarného umění na rozvoj vědomí“, „O tematice lázeňství na Slovensku v malířských dílech“, ale i již citovaný zbrusu nový román. Naopak, rovněž ilustruje knížky i jiným autorům. V neposlední řadě se úspěšně věnovala i pedagogické činnosti a rovněž měla úspěchy v podnikání…

Alžbeta Vlčková (úplně vpravo) na archivním snímku s Václavem Havlem z vernisáže její autorské výstavy v roce  1992

Již čtvrt století žijete v Brně, kde to žije také divadelně. Které z divadel jste si zde oblíbila?

Kultura je pro mne aktivním i pasivním fenoménem. Jsem tvůrce, ale i velice zvídavý divák. Navštěvuji hojně divadla a v každém nacházím něco jiné, něco přínosné. V ničem, ani v oblasti umění nemám oblíbenou jednotlivost. Anebo jednoho autora. Líbí se mi mnohé, jak nonkonformní Ha divadlo, satirická ,Husa´, tak výrazně se měnící Národní divadlo v Brně. Jeho ředitele pana Glasera obdivuji za odvahu a chuť experimentovat, i když ne vždy se to vydaří. Poslední čtyři roky jsem tam nechyběla snad na žádné premiéře baletu ani činohry.“

„To není můj obraz,“ říká Alžbeta Vlčková na výstavě kolegů

Co Vás v poslední době na taneční scéně – nejen v Brně – zaujalo?

Tak konkrétně balet v NdB ,4 Elements´. Vlastně taneční etudy od významných světových choreografů Kyliána, Duata a Timuláka. Opravdu, dech beroucí představení. V některých momentech jsem nabyla pocit, že vidím absolutní pohyb a dokonalé souznění s hudbou. Dojem, že výteční tanečníci nemají kosti v těle. Měkkost pohybů, dokonalá harmonie a zdrcující tempo ještě dnes zasahují mé emoce. Šéfovi baletu panu Radačovskému se zde povedlo vytvořit famózní mladý mezinárodní baletní soubor, kde v kolektivních scénách vůbec nevadí, že spolu tančí; asiat, mulat, běloch. To si v klasickém baletu (třeba ruském) nelze ani představit! Mně osobně úplně dostal a fascinuje sice nikoli sólista, ale člen sboru – Thoriso Magongwa. Výraz a emoce dostane do každého pohybu těla, tváře, ale i do obyčejné chůze…“

Jak byste porovnala úroveň tance na Slovensku a v Čechách, respektive na Moravě.

Nedokáži ji porovnat. Jelikož se profesně ani hlouběji tímto oborem nezabývám, tak vůbec nemám přehled o aktuální taneční scéně na Slovensku.“

Je o Vás známo, že ráda hrajete tenis. Sportujete i v jiných druzích sportu a disciplínách?

Alžbeta Vlčková  tentokrát s raketou Babolat

V mládí mělo mé závodní sportování převahu nad jinými zájmy i koníčky. Dokonce jsem se stala i mistryní Slovenska ve windsurfingu. Někdy v roce 1982 nebo 1983? Dnes ráda plavu, jezdím na kole, lyžuji, hraji tenis, občas golf. No a ze všeho nejraději obyčejně – chodím.“

Věnujete se tanci i jako inspiračnímu tématu ve výtvarné tvorbě?

Kdysi jsem vytvořila kombinovanou technikou sérii obrázků ,Dvojice´, kde mne inspirovalo jedno ryze konkrétní představení tanečního souboru Pavla Šmoka. Obdivuji každého umělce, který dokáže do svého díla vnést humor, vtip, nadsázku. To je nesmírně těžké. Třeba taková tragédie je svým způsobem umělecky jednodušší. A v tanci uměl Šmok vtip báječně prezentovat. Tak jako v obrazech a grafikách Adolf Born. A v oblasti filmu například Jan Švankmajer. Do svých obrazů neumím – i když velice chci – vložit humor. Jak říkávala moje maminka, mám z toho pak na obraze buď smutek nebo erotiku, i když to nebyl můj záměr. V psaném slově se mi to daří. Mé převážně humorné fejetony na ,Idnes´ mají docela široký okruh čtenářů a věřím, že časem skončí v další knížce.“

Obraz Alžbety Vlčkové vytvořený kombinovanou technikou nese název „Babinec na kávě“

Napsala jste právě zbrusu novou knížku, kolik úsilí Vás stála?

Fyzicky hodně. Dlouhodobě sedíte a výsledek? Na každých 10 tisíc slov přírůstek 1 kilo váhy. Román má skoro 70 tisíc slov, takže mám co dělat se dostat do původní formy a rozměrů.“

Momentka z poslední autorské výstavy Alžbety Vlčkové (úplně vpravo). Autorku pojí dávné přátelství s mistryní světa a olympijskou medailistkou v trojskoku Šárkou Kašpárkovou (úplně vlevo – uprostřed zprava  Milan Vodička, manažer sportovní agentury s maminkou). Šárka Kašpárková se však  kromě trojskoku vrcholově věnovala i skoku vysokému a basketbalu. I ta ohromná aktivita – kromě lásky ke sportu –  významnou sportovkyni s Alžbetou Vlčkovou spojuje.

Pravidelní čtenáři TANEČNÍHO MAGAZÍNU jistě postřehli, že jsem se Alžběty Vlčkové obligátně neptal na její zkušenosti z tanečních a zda v mládí tancovala. Místo toho, prosím, přijměte na toto téma ochutnávku z jejího právě vyšlého románu „SFUMATO“:

… z navštěvované vycepované baletní průpravy, předvést soudružkám na nestabilním stole vydřenou arabesku relevé jsem měla přirozený strach. Zanožená v přikrčeném provedení demi-plié mi exhibice lokomoce totálně nešla ani na hodinách, kde podklad tvořily navoskované vyduté poškrábané parkety. Při každém pokusu o dokonalost náročného pohybu, vyvážení trupu s končetinami, drilovaná arabeska nebezpečně rozkymácela neohrabané tělíčko. Místo ,pose´, držení pozice s jednou nohou a rukou maximálně vytáhnutou nahoru, hrozil balanc s vidinou přímého pádu na hubu.

Kvůli rychlému růstu balet bolel. Moc mi nešel, i když mě nesmírně bavil. Saténové baletní špičky zvané ,piškoty´ společně s postavením ,en point´ díky neohrabané, těžké kostře vytrvaly tabu v potu namáhavé drezúry baletní průpravy. Krásně uběhlo v černém bavlněném gymnastickém cvičebním úboru několikaleté laskání s dřevěnou tyčí! Bosky u zrcadla, s pokyny ve francouzštině bras, barre, pas, saut, s falešným doprovodem rozladěného klavíru. Na baletu kromě francouzštiny mě nejvíc vlastně bavilo neustálé koukání do stěny se zrcadlem. Samozřejmě, výlučně na sebe a jen do tváře. Požadovaný ladný přesný pohyb mi zůstával lhostejně ukraden. I v zrcadle.

Na veřejných vystoupeních nadějných tanečnic v místním amfiteátru, baletní mistryně, bývalá sólistka Národního divadla, mi shovívavě umožnila křepčit výhradně dvě bezvýznamné role. Statickou, skoro nehybnou dvorní dámu pozorující zpovzdálí ceremoniální kolektivní menuet, sunoucí se pódiem ve tříčtvrtečním taktu. V šustivých bohatých zelených dlouhých šatech s fiží, s nabíranou krajkou plandající z rukávů. Kluky tancovala převlečená vyšší děvčátka. Jinak nešlo sestavit dvojpohlavní potřebné páry. Opravdového kluka jsme potkávali na pravidelných hodinách klasického baletu naprosto jediného, tragicky osamoceného, na tancování absolutně nevhodného Jiříka. Silnějšího kluka s velkýma ušima, stydlivého, neobratného, s tlustýma sulcovýma nohama fatálně nevhodnýma i pro Pas de deux. Pořádně neuměl chodit, škaredě šmatlal. Což teprve baletit! Natožpak já! Nebyla jsem též vhodná ani za převlečeného kluka do menuetu, co nemusel v tanci lehce zvedat nohy.

Později, další taneční uměleckou sezónu jsem sebevědomě předváděla zanedbatelnou etudu v kolektivním scénickém lesním výjevu. Šílená choreografie! Umně sestavena tak, aby každý nešika plnohodnotně vystoupil. Nikdy nezapomenu na krušné jevištní obrazy plné zavázejících umělých překážek v podobě kašírovaných stromečků, kopečků, motajících se zvířátek. Vzpřímeně stojící muchomůrky s látkovými puntíkovými klobouky, velkými jako mimozemské ufo, situaci na přeplněném jevišti komplikovaly. Mezi nimi, pro mne v nepředstavitelném zmatku, fatálně dezorientovaná, jsem tak snaživě klátivým pohybem vyjadřovala křehké luční kvítko kopretinu. Omylem, v nedočkavosti z vlastního výstupu, zkomplikovala jsem a pokazila předchozí nacvičené vystoupení. S unáhleným předčasným horlivým nástupem na scénu, kde se odehrával ještě úplně jiný secvičený výjev, původně natrénovaný samozřejmě beze mne. Na prknech znamenajících svět, se znenadání objevilo bezprizorní kvítko mezi nic netušícími tanečníky valčíku. Ano, sebevědomě jsem rázem vlítla do doznívajícího decentního vystoupení coby polonahá kopretina z lesíka. Přímo do velkého finále probíhajícího jemného honosného valčíku Na krásném modrém Dunaji od Johanna Strausse. Učitelka, co mne neuhlídala, padala u vstupu na scénu do mdlob, do nepředstavitelného zoufalství. Viděla katastrofální zmar mnohaměsíční práce. Zbytečné drilování náročné prostorové kompozice. Uprostřed harmonicky vyšlechtěných párů jsem převáděla svůj nekoordinovaný, pojetím zběsilý imitovaný valčík. Točením se skoro na místě, pohupováním v kolenou do taktu. Z obavy, abych do vyjevených parťáků náhodou, neohleduplně nedrcla. Nečekané sólo odvážně vyšperkované máváním dlouhých rukou, snaživě lovících ve vzduchu rytmus vznešeného tance. S vážností, abych nezkazila kamarádům číslo, gestikulovala, nebo spíše jsem suverénně improvizovala několik věčných minut průbojnický valčík na základě vlastního cítění. V kostýmu luční kytičky.

V tu ránu všichni na pódiu ztratili kontakt s hudbou a pracně secvičenou nadrilovanou souhru pohybů. Zblbli. Dokázala jsem se přirozeně prosadit jako sólistka, v tak husté nepřehledné situaci. V kratičkých, ani ne po zadek dlouhých oranžových šatičkách s nedržícím věnečkem na hlavě, s ramínky, vytvořených ze živých čerstvě natrhaných kopretin. Boží zjevení mezi valčíkovými nadýchanými bohatými tylovými sukněmi pod kolena, se živůtkem na hrudi. Komedie, o které nadšený divák nabyl zdání, že takhle úžasně má vypadat moderní baletní etuda. Že místní vyhlášená baletní škola primabaleríny paní Olgy, demonstruje progresivní choreografický záměr. Že dokazuje modernost, nevídaný smysl pro inovaci tradiční baletní klasiky karikaturou nevšední pantomimy. Každá taneční debutantka musela sama věnečky z desítek kopretin pevně splést. Nakonec balet mě naučil vít věnečky ze třech až šesti stonků. Tancovat nikoliv.

Samotné baletní číslo sborové kopretiny spočívalo v šestiminutovém nehybném setrvání v podřepu, ze kterého ztuhlá kvítka vyrašila do třech nekomplikovaných poskoků. Choreografii květinky jsme ukončili jedním rychlým hromadným během všech kopretin dokola po velkém jevišti. Vyřízené se strkaly v závěrečném klanění s ovacemi. Na omdlení působil nečekaný potlesk od ohromených diváků. Náročné číslo.

Zkuste z dlouhodobé strnulosti projít rovnou do skoku a běhu! Já, roztancovaná z valčíku, jsem vyskočila nejvýš. S pořádným rachotem. Skutečné baletky skáčou lehce, tiše. Při skoku se vznáší. Pohyby provádí jemně, dokonale propracovaně. Já se potácela nebo klackovitě kymácela. V doskocích dopadala na zadek s intenzitou řítícího se záhadného meteoru.

Srandovní Jiříček na pódiu jančil v podobě kašírovaného smrčku. Nepohnutě, staticky, strategicky uprostřed stál od začátku do konce výjevu. Tristních deset minut na místě, neprodyšně zamaskovaný od noh po hlavu brčálově zelenou barvou. Šířil agresivní pot s vůní tempery. Po celé délce rukou mu visely dost dobře, přesvědčivě namalované větvičky s jehličím a s drátkem přichycenými skutečnými šiškami. Choreografka, ve shodě se starou uječenou korepetitorkou, v úplné vážnosti zvažovaly Jiříčkovi na rameno připevnit namalovanou veverku z hrubého papundeklu. Shovívavě později uznaly oprávněnou námitku nešťastné maminky, aby to na Jiříka nebylo moc, aby na pódiu nebyl za pitomce. Zbaven veverky, občasným svévolným mácháním paží dle vlastního rozpoložení, na základě zralé úvahy, spolehlivě zvedáním rukou nahoru dolů vyjadřoval přes odporný stromeček, scénický rozdováděný vítr. V každé ze třech veleúspěšných repríz fatálně jinak. Od téměř bezvětří po urputný fičák. Mával přesně v souladu s momentálním duševním rozpoložením. Na víc neměl.

Dnes patří mezi nejvýznamnější vědce z oblasti kvantové fyziky. Podle šíře kalhot, nohy v dospělosti pořádně nabraly dalšího sulcu.

Obecenstvo tvořili žáci základních škol, příbuzenstvo, celkem kolem tisíce lidi. Přírodní otevřený amfiteátr v nádherném městském parku, v tisícových návštěvách hostil tehdy i mladého Toma Jonese, Uda Jürgense, Karla Gotta. A mne.“

Děkujeme za rozhovor i vtipný závěrečný náhled do románu „Sfumato“.

Za ukázku z románu „Sfumato“ děkujeme NAKLADATELSTVÍ ŠIMON RYŠAVÝ

S Alžbetou Vlčkovou si povídal: Michal Stein

Snímky: archiv Alžbety Vlčkové

TANEČNÍ MAGAZÍN

Hvězda Karla Gotta odhalena!

Odhalení Hvězdy Karla Gotta v Chodníku slávy HD Karlín

8.března  přijel Karel Gott do Hudebního divadla Karlín, aby se zúčastnil odhalení své  Hvězdy v Chodníku slávy HDK. Tím se zařadil  mezi takové hvězdy  jako je  Eduard Tichý, zakladatel divadla, americký skladatel John Kander (autor hitu Franka Sinatry New York, New York, muzikálu Cabaret, Chicago či Curtins – Vraždy za op onou), s ir Tim Rice (autor mj. Jesus Christ Superstar) nebo  skladatel Frank Wildhorn (muzikály Jekyll a Hyde, Carmen, Bonnie a Clyde).

Karel Gott se tu sešel společně s producenty, autory a hlavními představiteli muzikálu Čas růží. V  muzikálu zní výhradně hity právě Karla Gotta. Odhalení hvězdy proběhlo v souvislosti s 1. výročím světové premiéry tohoto muzikálu.

Sláva to byla veliká, Karel Gott byl skutečně dojatý, Sagvan Tofi, který vytvořil scénář k muzikálu Čas růží se zdál spokojený, houf novinářů se téměř nevešel do sálu  a  blesky jejich  fotoaparátů  oslepovaly všechny přítomné.

Karel Gott se brzy rozloučil a my jsme položili Sagvanu Tofi pár krátkých otázek:

Podle čeho jste vybíral písničky do muzikálu Čas růží? Byly to Vaše oblíbené?

„Ne, ne. Já jsem potřeboval, aby příběh dával  smysl, takže jsem vybíral písně podle textu, ale i podle toho, jak byly úspěšné, zda se jednalo o hity nebo ne.“

Co na to říkal Karel Gott? Podílel se na výběru písní?

„Zajímalo ho, o čem ten příběh je, to byla vlastně ta nejdůležitější věc, proč se to celé uskutečnilo. Ale do výběru písní nezasahoval.“

Čekali jste, že to bude taková „pecka“ a  bude se v Karlíně odhalovat Hvězda Karla Gotta?

„Ne, to jsem tedy vůbec nečekal. Věděl jsem, že to bude dobré. Když tvoříte  muzikál na písničky Karla Gotta, můžete to dělat a máte to odsouhlasené, tak jsem  věděl, že to tady může zůstat dlouho a možná navěky. Ale  nevěděl jsem, že budeme odhalovat Hvězdu Karla Gotta. Myslím si, že Karel si ji opravdu zaslouží.“

Kterou píseň zpíváte v muzikálu Vy?

„Zvonky štěstí.“

Jak se cítíte v písničkách Karla Gotta? Máte z nich strach?

„Já v tom muzikálu  naštěstí moc nezpívám, jsem herec. Když už já zazpívám, tak  je to spíše legrace. Myslím, že by Karel Gott nebyl rád, kdybych zpíval jeho písničky vážně… (smích).

Takže se v nich asi necítíte  dobře?

„Ne, to tedy ne,  v žádném případě, to vůbec není myslitelné…(smích)

Hvězda v Chodníku slávy HDK a Sagvan Tofi – Foto Miroslav Malec

Děkujeme za rozhovor

Foto, video: Eva Smolíková

Taneční magazín

Zemřel zpěvák Karel Štědrý – ikona Semaforu a Rokoka

Musíme oznámit smutnou zprávu, že nás navždy opustil význačný zpěvák zakladatelské generace Semaforu. Odešel interpret písní „Mám malý stan“, „V naší kanceláři“, „Hospoda“, „Angelína“ a mnoha dalších.

V úterý 7. 11 zemřel po dlouhé nemoci v jisté pražské nemocnici zpěvák, moderátor a muzikálový herec KAREL ŠTĚDRÝ, umělecký souputník Jiřího Suchého, Waldemara Matušky i Karla Gotta. Do posledních chvil s ním těžké chvíle trávila jeho rodina.

Karel Štědrý se narodil 10. dubna roku 1937 a vzděláním byl železničním inženýrem. Roku 1958 začal spolupracovat s Jiřím Suchým i Jiřím Šlitrem a vystupoval společně s nimi v pražské Redutě. Hned další rok Karel Štědrý spoluzakládal divadlo Semafor, kde byl ve stálém angažmá do roku 1962. Později přešel do divadla Rokoko, kde působil až do roku 1972.

Po odchodu z divadla Rokoko se dlouhodobě věnoval swingu,televizní zábavě a koncertování, převážně s Yvettou Simonovou či Karlem Hálou. Jako moderátor uváděl často koncerty orchestru Karla Vlacha.

TANEČNÍ MAGAZÍN připomíná zejména Štědrého muzikálové role. Ať již divadelní převážně v představeních Semaforu „Člověk z půdy“ či „Zuzana je sama doma“ a Rokoka, kde mezi nejproslulejší patřila „Filozofská historie“,  anebo ve filmech „Starci na chmelu“, „Kdyby tisíc klarinetů“, „Ta naše písnička česká“, „Noc na Karlštejně“ či „Trhák“.

Po roce 1989 se Karel Štědrý se svými obchodními partnery zabýval rovněž dovozem a distribucí prvních automatů na kávu.

Karel Štědrý tak, žel, ve smrti následoval svého staršího bratra Ivana, zesnulého v srpnu 2016, který byl význačným rozhlasovým a televizním hudebním dramaturgem a výtečným hudebním skladatelem.

Dne 3.5.2016 se konalo natáčení pořadu Na plovárně s Karlem Štědrým v Klubu Avion, Heřmanova 25, 170 00 Praha 7 – Holešovice

Foto: archiv České televize

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Adam Plachetka, jeho hosté a jedno splněné přání

Hvězdy české hudby zahájily festival Zlatá Praha, hvězdy Stardance předvedly své nové i staré choreografie, proběhla tu eurovizní soutěž mladých tanečníků a nechyběly taneční filmy a baletní představení. Zlatá Praha jak má být.

Při příležitosti zahájení Festivalu Zlatá Praha, jediného mezinárodního festivalu hudby, tance a divadla na světě, se tentokrát představil nejslavnější český basbarytonista Adam Plachetka.

(Adam Plachetka vystudoval Pražskou konzervatoř a HAMU. Je laureátem řady soutěží, v roce 2005 debutoval v Národním divadle. Vystupuje pod taktovkou slavných dirigentů, výčet jeho závazků je dlouhý, uveďme např. jen Royal Opera House Covent Garden v Londýně, Duetsche Staatsoper v Berlíně, Carnegie Hall v New Yorku, Teatro alla Scala  v Miláně, Metropolitan Opera v New Yorku aj.)

Adam dostal od České televize možnost vybrat si  účinkující podle svého vlastního uvážení. A vybral dobře, pozval si své spolužáky z konzervatoře – zpěvačku Dashu a Jana Smigmatora. Další z hostů, Štefan Margita skvěle doplnil Adamův basbaryton svým tenorem. Jejich hlasy se nádherně prolínaly v árii z opery Prodaná nevěsta. Setkání s dalším hostem, Evou Pilarovou,  bylo  možná  překvapením pro Adama Plachetku i  Evu Pilarovou. Jak k němu vlastně došlo? Eva  v jednom ze svých rozhovorů vyjádřila  přání zazpívat si  ještě právě s  Adamem Plachetkou (zpívala s našimi nejlepšími zpěváky – Karlem Gottem, Waldemarem Matuškou).  Kdosi toto přání Adamovi sdělil a ten se rozhodl je splnit. Václav Kopta napsal text plný lásky k Praze a píseň _‘Mám ráda svítání‘, kterou Eva Pilarová zazpívala společně s Adamem Plachetkou  nás doslova dojala. Krásné  a cituplné podání písně se snoubilo s jejím  obsahem.

Dasha, která pro tanečníky neodmyslitelně patří ke Stardance a orchestru Moondance,  si pro tentokrát vybrala písně spíše ve veselejším a rychlejším duchu a byla báječná jako vždycky.

Princ swingu Jan Smigmator se během večera přiznal, že ve školních letech se vlastně lépe znal se ženou Adama Plachetky, neboť od ní neustále opisoval a vděčí jí za to, že své vzdělání vůbec dokončil.

Leoš Mareš a Adam Plachetka se postarali o vtipné  komentáře. Že Leoš je dobrý moderátor se všeobecně ví, ovšem  Adam  byl ve své nové roli moderátora také jako doma.

Festival začal v příjemné atmosféře,  a všem  účinkujícím za tento krásný zážitek děkujeme.

 

Zeptali jsme se …

Jak vnímáte svého spolužáka  Adama  Plachetku nyní?

Dasha

„Setkali jsme se po mnoha letech, vlastně jsem si vůbec neuvědomovala, jak je  slavný. Má opravdu velmi silné charisma.“

Jan Smigmator: „Beru ho stále jako spolužáka“.

Pro zapálené tanečníky  nechyběli na festivalu hvězdy Stardance, např. vítěz posledního kola Zdeněk Piškula a Veronika Lálová, Jan Onder a Lucie  Slouková, Marek Dědík a Olga Šípková, Dana Batulková, Roman Vojtek a Kristýna Coufalová, Šárka Kašpárková a Jan Tománek. Účastníci se mohli dozvědět ledacos ze zákulisí Stardance, obhlédnout nové choreografie a něco se přiučit od samotných tanečních hvězd.

Česká televize hostila již podruhé Eurovizní soutěž mladých tanečníků. Finále soutěže se bude konat 16. prosince 2017 v Kongresovém centru v Praze. Předcházelo jí ale veřejně přístupné české národní kolo, které proběhlo 29. září v Národním divadle. Choreografii pro finálový večer vytvořil Petr Zuska, jeden z nejznámějších českých tanečníků a choreografů.

Tento rok byly  k vidění taneční filmy 420 People, Zavřeno, Jiří a Otto Bubeníček, Ingmar Bergman očima choreografa, Sekyra, Historický striptýz aj.  Milovníci baletu si během festivalu také přišli na své.

A nám nezbývá, než těšit se na Zlatou Prahu v příštím roce

 

Eva Smolíková

Taneční magazín

 

 

 

Karel Gott a Super den

Po roce opět promují v pražském Motole asistenční psi a již po patnácté je přijdou podpořit známé osobnosti v čele s Karlem Gottem

KAREL GOTT A SLUŽEBNÍ PSI V HLAVNÍCH ROLÍCH

V sobotu 23. září v pražském Motole ve výcvikovém areálu psů spolehlivé veřejně prospěšné organizace s mezinárodní akreditací Helppes proběhne již patnáctý ročník v ČR naprosto ojedinělé veřejné promoce asistenčních, signálních a vodících psů – Super den 2017.

Dospělým i dětem se zdravotním postižením bude slavnostně předáno do služby dalších 14 psích pomocníků. Počet předaných psů tak stoupne na již úctyhodných 226 čtyřnohých asistentů.

Na letošním ročníku nad psími studenty převzali patronát a vystoupí mj. tyto osobnosti: Karel Gott, Miro Žbirka, Leoš Mareš, Milan Peroutka, Sámer Issa, Karel Kahovec a skupina George & Beatovens, Viktor Sodoma, Marta Kubišová, Anička Fialová, Bára Nesvadbová, skupiny Nasycen a V-Rock. Akci moderují: Patricie Solaříková, Mirek Konvalina a Albín Balát.

V bohatém programu nebudou chybět ani ukázky dovedností asistenčních psů a pro malé, ale i velké návštěvníky, i divadelní představení Sněhurka a 7 trpaslíků s netradičními herci.

Vstupné na akci je dobrovolné a výtěžek bude použit na podporu klientů neziskové organizace Helppes.

Zuzana Daušová

Taneční magazín

 

GOTT NA LODI – LETNÍ CENY POKRAČUJÍ!

V Praze se můžete setkat s unikátními loděmi. Na lodi Republika u Štefánikova mostu je například stejnojmenný pivovar REPUBLIKA. Kde se přímo tam vaří pivo! Na jiné lodi BIGMEDIA – mezi Palackého a Železničním mostem – je unikátní výstava „GOTT, MY LIFE“, která chystá stále nová překvapení.

Chcete vidět originální Mistrovy obrazy, Zlaté slavíky, Televizní rolničky, ceny Týtý, Platinové desky, Zlaté desky , garderóbu, nahrávky, unikátní dokumenty, doklady ale i karikatury Karla Gotta. Vypravte se na pražskou Náplavku mezi Palackého most a Železniční most. Ještě do konce září vás tam čeká unikátní výstava „GOTT. MY LIFE“. Zcela výjimečný exponát doplnil tuto jedinečnou výstavu během prázdnin. Návštěvníci mají nově kromě více než tisícovky vystavených věcí z Gottova života neopakovatelnou možnost zhlédnout také šaty, které oblékla dcera Karla Gotta, Charlotte Ella, u příležitosti slavnostního vyhlášení ankety Český slavík Mattoni 2016, kde přebírala cenu za svého otce.

Originální a jedinečné šaty z dílny sourozenců Ponerových, které jsou posety čtyřiceti Slavíky z českých broušených kamenů potažených pravým zlatem, byly na výstavě vydraženy za neuvěřitelných 200 000 Kč pro neziskovou organizaci Můj nový život. Jejich nový majitel však chtěl, aby je mohlo stále obdivovat co nejvíce lidí, a tak nám je za výstavními účely zapůjčil,“ říká organizátor a iniciátor výstavy Richard Fuxa.

Výstavu pořádá Nadační fond Richarda Fuxy ve spolupráci s Národním muzeem. Je otevřena každý den v týdnu včetně pondělí od 10 do 20 hodin. Do odvolání – tedy i nadále – navíc návštěvníci mohou využít speciálních zvýhodněných letních cen vstupného.

Projitím expozice nemusí letní zážitek zdaleka končit. Loď, na které je výstava pořádána, nabízí také příjemné posezení ve stylové kavárně či na vrchní palubě v Aperol Baru, ze kterého je výjimečný výhled na Pražský hrad a další pražská panoramata. Večery pak zpestřují hudební produkce rozličných stylů.

Nyní veřejnost pouze spekuluje, zda bude výstava – v případě laskavého počasí – prodloužena i po konci září. Tato otázka zůstává prozatím otevřena. Proto, zájemci neváhejte a chystejte se do konce září na loď BigMedia!

Foto: Eva SMOLÍKOVÁ

 TANEČNÍ MAGAZÍN

Do konce srpna letní vstupné!

Pražská výstava GOTT MY LIFE jde pomalu, ale jistě do finále. Můžete ji navštívit poslední měsíc. – září. Ještě poslední srpnový týden vás na ni čekají prázdninové slevy na vstupném, kdy si lístek můžete koupit od 140 Kč. Ale lze ji absolvovat i méně tradičním způsobem. Více již v článku.

Na výstavě o životě našeho fenomenálního zpěváka Karla Gotta se nabízí také množství doprovodných programů a kurátorských prohlídek. Nabízíme z nich ty nejzajímavější.

KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA

S komentovanou prohlídkou je to prostě ještě lepší! V rámci první se můžete zaposlouchat nejenom do Gottových písní, ale také do příběhu učně, který se stal králem pódií.

Kurátorská prohlídka s Petrem Balogem
26.8. od 16 hodin

Délka komentované prohlídky: 60min

Cílová skupina: dospělí, střední školy

Cena za komentovanou prohlídku: 50 Kč/osoba + vstupné do expozice

Rezervace a další informace: rezervace.gottmylife@gmail.com

JEDEN DEN (S) GOTTEM

Bylo nebylo… – ale pozor, toto není pohádka! Příběh, který Vám teď povíme, se skutečně stal! Chcete slyšet příběh hvězdy? Nebo si ho rovnou sami zažít? Jeden den s Gottemnení jenom dnem jeho života, ale taky naší společné historie. Jeden den Gottem je možností vyzkoušet si, jaké je to vystoupat až ke hvězdám.

Délka programu: 90 min

Cílová skupina: školy, příměstské tábory – I. (6 – 10let) a II. stupeň (11 – 16let)

Cena za program: 500 Kč/skupina + vstupné do expozice

Vstupné do expozice: 80 Kč/osoba / 140 Kč/osoba VÍKEND

Minimální počet účastníků: 15

Rezervace a další informace: rezervace.gottmylife@gmail.com

 

DJ FAN GOTT

Život hvězdy není jenom o pódiích, sbírání trofejí, obdivu fanoušků, ale je to i tvrdá dřina. Výstava GOTT MY LIFE nabízí jedinečný pohled na život žijící legendy; člověka, který je synonymem populární kultury. Pro děti a žáky se výstava stane materiálem, který mají zremixovat a sami tak uvažovat o tom, co je na Gottovi a jeho životě nejvíce zajímá. Nejde jenom o interakci, ale přímo o možnost manipulovat s obrazem, který pro nás Karel Gott svojí aktivní kariérou připravil a připravuje. DJ, který míchá obraz hvězdy jako hudbu. FAN jako fanoušek, který se na něj a na jeho obraz dívá.

Délka programu: 90 min

Cílová skupina: školy, příměstské tábory – II. stupeň (11 – 16let)

Cena za program: 500 Kč/skupina + vstupné do expozice

Vstupné do expozice: 80 Kč/osoba / 140 Kč/osoba VÍKEND

Doporučený počet účastníků: 15

Rezervace a další informace: rezervace.gottmylife@gmail.com

 

Výstava potrvá do konce září a zlevněné vstupné můžete využít ještě+ do konce srpna.

FOTO: Gott My Life

 TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Výstava „GOTT, MY LIFE“ stojí za to!

Nenechejte si ujít jedinečnou výstavu, která mapuje osobní a umělecký život Karla Gotta. Nahlédnete do jeho soukromí. Uvidíte Zlaté slavíky i Platinové desky. Poznáte i jeho malířskou tvorbu.

Náš TANEČNÍ MAGAZÍN se již dvakrát prostřednictvím kratších článků věnoval fenoménu letošní pražské výstavní sezóny. Jedná se o jedinečnou expozici o Karlu Gottovi „GOTT, MY LIFE“ která je po celé léto (až do 30. září) na lodi BigMedia na pražské vltavské Náplavce pod Vyšehradem mezi Železničním a Palackého mostem.

Expozice mapující život nejslavnějšího českého i československého zpěváka všech dob je jedinečná hned v několika směrech. Za prvé, že obdobné výstavy se pouze výjimečně organizují za života takových významných osobností. Málo vídaná a nesmírně originální je i koncepce výstavy, dávající do kontrastu autentické doklady, dokumenty i osobní předměty Karla Gotta naproti subjektivním sběratelským záznamům a poznámkám fanynek mnohonásobného Zlatého slavíka. A pochopitelně, velmi netradiční je i pořádat výstavu na lodi.

Za nápad uspořádat výstavu právě na lodi BigMedia vděčíme panu Richardu Fuxovi ze stejnojmenné agentury BigMedia. Pokud je vám jeho jméno povědomé, není tomu náhodou. Pan Fuxa totiž organizoval před časem v pražském Obecním domě jedinečnou výstavu plakátů Alfonse Muchy ze sbírky bývalého českého i amerického tenisty Ivana Lendla.

Vlastní expozice zaujme – díky architektovi Miroslavu Vavřinovi – nápaditým a ekonomicky využitým interiérem. Návštěvník má na výstavě pocit, že se pohybuje daleko rozsáhlejšími prostorami, než v reálu možnosti lodě nabízejí. Velmi originální je i nápad adjustovat a rámovat veškeré doklady a dokumenty Karla Gotta do čtvercových rámů, připomínajících formáty klasických vinylových LP desek. Tedy nosičů, kterých Karel Gott prodal doma i po světě na milióny! Naopak, hned u vstupu do prvního výstavního prostoru v podpalubí nás vítá Karel Gott z holografické projekce, jejíž kulatý tvar evokuje současné nosiče CD. Architekt Vavřina si rovněž kreativně poradil s expozicí cen a trofejí Mistra Karla Gotta. Z – postupem času – různě tvarovaných Zlatých slavíků se tak stávají svébytné obrazce. Nejinak tomu je u počátečních Televizních rolniček a později cen TýTý. Slova chvály na architekta výstavy musím završit ódou na závěrečnou nápaditou portrétní mozaiku obličeje Karla Gotta složenou z malých barevných reprodukcí časopiseckých titulních stránek s Gottem.

Kurátorem výstavy byl pracovník hudebního oddělení Národního muzea pan Peter Balog. Ke své práci přistupoval empiricky a dokázal dát do souvislostí mnohé. Návštěvník si tak může dát do souvislostí mnohé. Sledujeme tak obdivuhodnou životní pouť Karla Gotta, od vyučení se v továrně ČKD, přes jeho trampování, přes první kreslířské pokusy až na vrchol evropské hudební scény.

Pro mnohé mladší návštěvníky bude nesmírně exotická i domácí „ryčka“ gramofonových desek. Ty se tak, doslova na koleně, ryly z jinak nedostupných zahraničních nahrávek na rentgenové snímky! Jedinečné jsou i průvodní listy profesionálně vyráběných desek v české tradiční a dodnes úspěšné gramofonové továrně v Loděnici u Berouna.

Z jiného soudku zaujmou i bulvární články z německého tisku ze sedmdesátých let minulého století, navozující téma, zda je Karel Gott sovětským špiónem. Z politického hlediska zde jistě zaujme zveřejnění textu takzvané „Anticharty“ v plném znění.

Celou výstavou diváka provázejí filmové a televizní dokumenty a nespočet reprodukovaných písní „zlatého hlasu od Vltavy“, jak je Karel Gott označován v německých zemích. Architektonicky vhodně jsou u obrazovek připraveny příjemné klubové sedačky, takže si zde můžete v klidu sledovat až dvacetiminutové projekce.

Možná, že trochu více místa mohlo být věnováno i nejbližším souputníkům Karla Gotta. Jiří i Ladislav Štaidlové se zde pouze epizodně mihnou, navíc spíše prostřednictvím fotografií. Obdobně je tomu i u Felixe Slováčka a Rudolfa Rokla. Na skladatele a prvního pianistu Gottovy kapely Jaromíra Klempíře či textaře Zdeňka Borovce (který byl Gottovou textařskou oporou po tragické smrti Jiřího Štaidla) se zapomnělo vůbec…

Zajímavé je rovněž, že ve výčtu všech písní Karla Gotta na obrovském panelu chybí tituly „Poupátko“ a „Vdávali černovlásku“, jejichž skladatelem byl bývalý ředitel Československé televize Jan Zelenka. Nejsem si tak zcela jist, zda je tam první duet Karla Gotta s Hanou Zagorovou „Apríl“ od autorské dvojice Vaculík/Žák. Ten vyšel i na SP deskách u Supraphonu za doprovodu orchestru Karla Vágnera.

Diskutabilní je, zda první z profesionálních doprovodných těles – orchestr Karla Krautgartnera – lze označit za dixieland, jako je tomu hned na úvodním panelu expozice. Jednalo se spíše o klasický Big band. V ten moment mne napadlo, zda kurátor výstavy neměl fakta konzultovat s dlouholetým a na slovo vzatým spolupracovníkem Karla Gotta JUDr. Janem Adamem?

Obdobných drobných pih na kráse se však nevyvaruje žádný vystavovatel. Jako celek je výstava „GOTT, MY LIFE“ jedinečná, neopakovatelná a stojí za to ji vidět. Máte k tomu množství šancí. Ještě do konce září. Výstava je otevřena denně. Od desáté hodiny dopolední do dvacáté večerní.

Foto: EVA SMOLÍKOVÁ

MICHAL STEIN

TANEČNÍ MAGAZÍN