První rána kapitána

Premiéra mezigeneračního divadelní projektu ve Vzletu

Projekt, který dává hlas nejmladší generaci

Vzlet uvede 1. a 2. prosince premiéru autorské inscenace První rána kapitána, na které se podílí 15 teenagerů

Divadelní soubor 11:55 ve spolupráci s úspěšnou režijně-dramaturgickou dvojicí Anny Klimešové a Petra Erbese oslovil skupinu teenagerů, se kterou připravují nový divadelní projekt pro vršovickou kulturní křižovatku. Projekt přibližuje očima nejmladší generace téma budoucnosti, autorit, útlaku nebo očekávání. Nejmladší účastnici jsou rovnocenně zapojení do všech úrovní přípravy inscenace: od dramaturgické asistence, přes návrhy kostýmů až po propagaci.  

První rána kapitána je mezigenerační divadelní projekt teenagerů a profesionálních tvůrců, kteří v posledních deseti letech absolvovali pražskou DAMU. Ve spolupráci s vršovickým Vzletem uspořádali letos v červnu konkurz, na který se přihlásilo bezmála 40 mladých adeptů. Autoři z této skupiny vybrali 15 teenagerů ve věku 12 až 18 let a obracejí se na ně s otázkou, jak si představují svoji budoucnost a z čeho mají strach. Na oplátku s nimi o generaci starší tvůrci sdílí, jak se dostali do bodu, ve kterém se nachází právě teď, a v čem se jejich představy o tom, co bude, minuly s realitou.

„Rozhodli jsme se oslovit teenagery, protože máme pocit, že tahle skupina nemá ve veřejném prostoru dost silný hlas, a pokud už jsou slyšet, tak je tam pořád jakási nedůvěra ze strany „dospělých” způsobená věkovým rozdílem. Vedle toho nás divadelně zajímá s mladými herci a herečkami, kteří nejsou profesionálové, zkoumat herectví a vůbec různé podoby jejich autentického projevu,” představuje projekt Petr Erbes, který mimo jiné působí v Divadle Na Zábradlí.

Vybranou skupinu 15 performerů v otevřené výzvě zaujalo téma budoucnosti. Zástupci mladší generace se blíží věku, v němž se například rozhodují, na jakou vysokou školu se hlásit a jestli vůbec. Projekt První rána kapitána jim poskytuje rovnocenný, dospělý prostor pro vyjádření se ke zkoumanému tématu. Teenageři se na inscenaci podílí jako herci, členové kapely, režijně-dramaturgičtí asistenti, kostýmní výtvarníci, scénografové nebo autoři propagačních materiálů.

„Nepředstavovala jsem si, že se tak sblížíme. Jsme na stejné vlně–vážím si toho, jak jsou k námi otevření a zrovna tak my k nim. Jsou to pro mě úžasně inspirativní lidé,” pochvaluje si spolupráci s profesionálními tvůrci zástupkyně mladší generace Mariana Udatná. Její bratr-dvojče Vojtěch ji doplňuje: „Překvapilo mě, jak rychle jsme se všichni spřátelili. Představoval jsem si je jako herce, divadelníky a vedoucí. Oni jsou naopak velmi přátelští a já si připadám jako jejich kolega.”  

„Nejvíc mě vyděsilo, že ve třiceti pořád řešíte to stejný jako my,” zaznělo na jedné ze zkoušek a stalo se podtitulem inscenace. Jedním z cílů První rány kapitána je ukázat obě generace takové, jak se doopravdy cítí, a zmírnit předsudky, které o nich ve společnosti panují. Hledají, co sdílí a jestli se v sobě navzájem vidí. Herci ze souboru 11:55 se smíchem přiznávají, že občas nerozumí slovům, která mladší generace používá. Přesto se ale s teenagery potkávají v osobních otázkách, kterými se zabývají, a navzájem se inspirují.

„Zástupci mladší generace jsou odvážnější než já, tak se to od nich zkouším naučit. Vidím se částečně v každém z nich. Myslím, že by se z nich dal poskládat kompletní profil mého patnáctiletého já. Společně zjišťujeme, že lidský život není přímka, která někam směřuje. Spíš občas připomíná takové zamotané klubíčko,” dodává s úsměvem člen souboru 11:55 Jan Hofman.

První rána kapitána bude mít premiéru ve Vzletu 1. a 2. prosince v 19:30. Veřejná generálka proběhne 30. listopadu v 11:00. Inscenace je vhodná jak pro teenagery, tak pro dospělé nebo rodiče s dětmi.

Vzlet otevřely v roce 2021 tři pražské kulturní organizace – Divadlo Vosto5, barokní orchestr Collegium 1704 a vršovické Kino Pilotů. Sto let starý sokolský biograf tak po desítkách let opět pulzuje životem. Do Vzletu můžete vyrazit za divadlem, hudbou, výstavou, vzdělávacími programy nebo si zatančit na plese.

Lucie Kecová

pro Taneční magazín 

»PINGLS« nadchli i vyvolali sentiment!

Protagonistka za polovinu představení vystřídala osm párů bot! █ Tanečníci „Lindo, hop!“ a „ORIGINÁLNÍ PRAŽSKÝ SYNKOPICKÝ ORCHESTR“ úspěšně odstartovali autorskou hudebně-taneční grotesku „Pingls aneb Hot Café Revue“. █ Volně navazuje na „Veselé skoky“! █

Na chvíli jsme se přenesli do dob Saturnina, vrcholné éry Oldřicha Nového, gentlemanů, kteří v lakýrkách snad chodili i na buřta. Do éry swingových melodií i do časů, kdy se dalo za jízdy mimo stanice skákat z tramvají bez dveří. A to vše díky taneční grotesce „Pingls aneb Hot Café Revue“, která měla světovou premiéru 28. dubna v pražské Malostranské besedě od osmé hodiny večerní. A TANEČNÍ MAGAZÍN byl při tom. Tento žánrově složitěji uchopitelný divadelně zábavný  útvar snoubí neverbální pohybové divadlo „Lindo, hop!“, pod uměleckým vedením Martina Packa, s hudbou „Originálního pražského synkopického orchestru“. Obecenstvo (o účinkujících nemluvě) se ocitá ve stylové kavárně 20. let minulého století, proměněné v tančírnu.

Vedoucí souboru Martin Pacek považuje dvacátá léta za dobu „neuvěřitelně progresivní, objevnou a dodnes inspirující“. Nejen proto přijal nabídku hereček Henriety Hornáčkové a Lucie Pernetové, které stály u zrodu představení, a stal se uměleckým garantem i spolutvůrcem.

Přenesení této hudebně taneční férie do „dobové taneční kavárny, kde hraje živá hudba a hosty obsluhuje podivný personál“ vedlo Packa k výstižnému označení „Pingls“. V místě klidu, kde to, nejen v kuchyni, vře pod pokličkou, se odehrávají tematicky nadčasová humorná minidramata. Způsob vyprávění a výraz je výrazně ovlivněn filmovou němou groteskou.

Inscenační a autorský tým zde nepřímo navazuje na společné aktivity originálního pohybového divadla „Veselé skoky“. Tentokrát si však přizvali i „Originální pražský synkopický orchestr“.

OPSO“, jak má toto hudební těleso vrozenou zkratku již od dob vrcholné éry kapelníka Pavla Klikara a zpěváka a herce Ondřeje Havelky, překvapilo. Nejen obrozenou sestavou, ale i zmenšenou dechovou sekcí a stylem, který směřoval spíše k dixielandu, než k typickému a nezaměnitelnému kavárenskému soundu oné doby.

Podtitul „Hot Café Revue“ však odkazuje na programy klubů newyorského Harlemu před bezmála sto lety. „Starý jazz je dnes to nejoriginálnější, co můžete slyšet,“ vysvětluje současný vedoucí „OPSO“ Jan Pospíšil. Toto představení pro něj znamená¨: „Výzvu, inspirativní spojení, oživení zapomenutých hodnot a především zábavu.“

Živá kapela a tancující herci ve vtipných skečích. Tančírna. Diváci, kteří chtějí nejen vidět divadlo, ale užít si večer: hudbu, humor, tanec a sbližování, tak popisuje Henrieta Hornáčková živoucí představu, která jí byla prvotním impulsem. Tancující herci byli skvělí. Rovněž tak herci stepující. Trochu problémem je pantomima. A to navzdory tomu, že účinkující patří ke špičce nastupující herecké generace. Prostě, zřejmě je neučil Ctibor Turba… 

Ale tato malá výtka určitě nepokazí celkový dojem z celého večera.

Autenticitu představení umocňují dobové nástroje muzikantů a stylové kostýmy herců. Těch se zhostila Petra Zídková.

Kostýmy jsou opravdu milé, vkusné a stylové. Výborným nápadem je začlenění i dalších protagonistů, v těchto dobových úborech, mezi obecenstvo. Patrně se jedná o alternující herce a tanečníky?

Mezi osobnostmi  tvůrčího týmu nechybí ani odborníci na dobové tance a step Zdeněk Pilecký, Jan Kabelka a Václav Muška.

Z celého večera je zde patrný nejspíš rukopis Zdeňka Pileckého. Ten má k tanci ve stylu Lindy Hop z uvedeného triumvirátu asi nejblíže. Naopak, jak již bylo napsáno, nejslabším článkem představení je pantomima v podání činoherních herců.

Na závěr nás čeká nefalšovaná šlehačková bitva. Jako z němých grotesek Macka Sennetta! Nic nevadí, že dorty jsou kašírované. Postačí autentická šlehačka na nosech, tvářích i kostýmech účinkujících. Jen mne napadlo, zda by místo dortů, v duchu starého, dobrého českého Saturnina nebyly lepší koblihy???

Vygradovanými tanečně-pohybovými skeči a improvizacemi však večer nekončí. V druhé půli jsou k tanci vyzváni i diváci

Do kavárny, kde se podává pravý raný americký jazz, step i tanec s příchutí jemného drama a řízného humoru, můžete na druhou premiéru zavítat 9. května do pražské Malostranské Besedy, opět od 20.00 hodin, další květnové představení čeká diváky poněkud východněji. Soubor i muzikanti se přesunou na adresu: Hotel Svornost, Praha 9 – Dolní Počernice, kde je čeká představení v neděli 19. května taktéž o osmé večerní, červnové reprízy budou následovat 6., 19. a 23. 6.  – opět v Malostranské besedě.

»Pingls aneb Hot Café Revue«

Režie a choreografie: Martin Pacek

Choreografie stepu: Václav Muška

Konzultace dobových tanců: Zdeněk Pilecký a Jan Kabelka

Kostýmy: Petra Zídková

Ze závěrečné děkovačky po světové premiéře v neděli 28. dubna v Malostranské besedě

Účinkující:

Pohybové divadlo Lindo, hop!: Henrieta Hornáčková, Lucie Pernetová, Veronika Čermák Macková, Veronika Svojtková, Zuzana Vejvodová, Magdaléna Borová, Daniela Šišková, Iva Vejražková, Václav Jílek, Zbyněk Fric, Radim Madeja, Vojtěch Bartoš, Jan Hofman, Jan Meduna, Libor Matouš a Michael Vykus.

ORIGINÁLNÍ PRAŽSKÝ SYNKOPICKÝ ORCHESTR: Jan Pospíšil/Vojtěch Pospíšil – saxofony, klarinety; Michael Chomiszak – trumpeta; Matěj Šmíd – trombón, zpěv; Jan Brabec a Antonín Dlapa – banjo/kytara; Pavel Jurečka – kontrabas, suzafon; Jiří Gilík – piano.

Délka představení: 50 minut + koncert/tančírna

Premiéry: 28. 4. a 9. 5. 2019 od 20 hodin, Malostranská beseda (Malostranské nám. 35/21, Praha 1)

Reprízy: 19. 5. Hotel Svornost, Praha 9 – Dolní Počernice; 6., 19. a 23. 6. Malostranská beseda

Foto: Norbert Tappert  a Lucie Maxová

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Tanečky i TV v NoDu kolem 17. 11.

Má „Pravda o 17. 11.“ v něčem pravdu? Anebo ji nastoluje? Či hledá?

Přesně 17. 10. jsem měl tu čest vidět představení o 17. 11., které se samo definuje jako „závěr brakové trilogie“. Bez znalosti představení předešlých bych tento trilogický i logický závěr i záměr hodnotil veskrze kladně.

Sexteto herců, jmenovitě Michal Bednář, Martin Dědoch, Jan Hofman, Bořek Joura, Daniela Šišková a Tereza Volánková, hraje s chutí a nenásilně se na pódiu i před „televizními“ kamerami otáčí tak, jako politici v parlamentu.

Ke kladům představení patří i filmové předtáčené scény. Hra na televizi dodává představení náboj i potřebnou razanci. A to zejména v době, kdy jsou veřejnoprávní média podrobována ze všech stran neustálému tlaku.

Na vlastním scénáři je znát, že pracuje s různými zdroji. Vedle autorů scénáře Jana Tošovského a Petry Tejnorové je zde jako autor některých textů uváděn Adam Skála i anonymní „pisatel“ z DAMU. Inu, když může existovat „neznámý vojín“, proč by nemohla být alespoň část scénáře od neznámého autora?

Na průběhu divadelního večera samotného je místy znatelné, že jeden z dua scenáristů Jan Tošovský byl zároveň i dramaturgem. Místy tam totiž chyběl jiný pohled při eventuálních škrtech v textu. A jindy jsem postrádal dramaturgovy „odosobněné oči zvenčí“ při dramaturgii režisérky Petry Tejnorové i představení jako celku.

Mezi stěžejní pasáže představení patřily besedy. S laskavým nadhledem parodovaly pseudointelektuální večery na veřejnoprávní ČT, ale i současné eskapády nejmenovaného ředitele nejmenované televize…

Je hra „Pravda o 17. 11.“ hrou na pravdu? Nikoli. Je generační výpovědí těch, kteří nechtějí mlčet. Někdy výpovědí klopotnou, ale o to spontánnější a pravdivější. A všem tvůrcům za ni patří velké poděkování. A poklona! S potleskem, samozřejmě.

Foto: NoD

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Veselé skoky ze Švédska zpět v Celetné

Veselé skoky zahajují 10 sezónu v Divadle v Celetné. Jak ukončily ve Švédsku tu předchozí?

 

 

Veselé skoky zahajují 10 sezónu v Divadle v Celetné. Jak ukončily ve Švédsku tu předchozí?

„Veselé skoky“ účinkovaly poslední červnový týden na festivalu Mittkulturen 2013, který se konal v regionu zvaném Härjedalen (500 km na sever od Stockholmu).

Na festival „Skoky“ přivezly letošní premiéru Chabrus Line a úspěšné představeni E. A.Pú: Havran.

new DSC_0242 Resized

Festival Mittkulturen 2013 se konal v jedné z nejvýše položených částí Švédska v nově zrekonstruované divadelní budově z roku 1921, kde sídlí nyní Härjedalens Kulturcentrum a která poskytuje perfektní zázemí pro mezinárodní festival.

Během pobytu docházelo ke konfrontaci s místními umělci i obyvateli.

Obě představení byla vyprodaná. Diváci se sjížděli z celého regionu Härjedalen. Někteří překonali i vzdálenost 200 Km.  Došlo k navázaní spolupráce s Českým centrem ve Stockholmu, kterou chtějí „Veselé skoky“ dále rozvíjet v následující sezóně. Výsledkem by mělo být vystoupení ve Stockholmu.

Požádali jsme pořadatele a některé členy souboru, aby odpověděli na pár otázek týkajících se této cesty.

Andrease Hoffmann – umělecký ředitel festivalu

Andreas_Hoffmann

Jak byste popsal Härjedalens Kulturcentrum?

„Härjedalens Kulturcentrum chce lidem uprostřed nejřidčeji osídlené oblasti Švédska nabídnout jedinečné kulturní zážitky mimo hlavní proud (mainstream) v co nejprofesionálnějším podání a prostředí. Má to být živý projekt, neustále je co vylepšovat a do čeho investovat.“

Proč jste se rozhodl pozvat právě pro „Veselé skoky“?

„Pozvali jsme „VS“ protože zkušenosti s jejich vystoupením ve Švýcarsku v roce 2010 byly skvělé a „Havrana“ považuji za směrodatný pokus obnovit kulturní dědictví – literaturu a zprostředkovat to dnešnímu návštěvníkovi divadla s ohledem na dnešní vnímání reality.“

Jaké byly odezvy od místního publika?

„Odezvy byly různé, někdo příběhu Chabrus Line nerozuměl, jiní to zase vnímali jako ohňostroj nápadů a fyzického divadla.“

Bude další spolupráce s „Veselými skoky“?

„Záleží jednoznačně na budoucím repertoáru a umělecké cestě, kterou zatím neznáme.“

Je nějaká otázka, na kterou byste rád odpověděl?

„Řekni, kam ty Skoky jdou…“

 

Jana Hanušová – choreografka

Jana_Hanusova

Jaké byly Veselé skoky ve Švédsku pro Janu Hanušovou?

„Byly krásné, něco mezi kulturními lázněmi a rekreací. Myslím si, že to mělo smysl pro Švédsko i pro nás. Pro nás, že jsme si vyzkoušeli, jiný druh publika, který má smysl pro humor, ale projevuje ho jinak, než se projevuje u nás v Čechách a pro Švédsko si myslím, že to má smysl lokální.“

Myslíš, že nám švédský divák rozuměl?

„Švédský divák nám rozuměl, i když první polovinu představení jsem si myslela, že tam nikdo není, byla jsem nahoře v kabině, kde jsem zvučila a oni reagovali i vlastně tak nějak, že se smáli dovnitř. Až v aplauzu jsem pochopila, že se jim to hodně líbilo.“

Ondřej Kavan – herec

Jaký byl přínos této cesty?

„Rozšířili jsme povědomí o naší kultuře o tom co děláme, jak je možné také pojmout divadlo, trošku netradičním způsobem a to jako pohybové divadlo spojené s herectvím. Hráli jsme na švédském venkově, kde s podivem v takové malé zapadlé vesničce bylo představení zcela vyprodáno.“

Jaký švédský divák je?

„Pozorný a vnímavý, jako spousta diváků jiných národností. Je možná v něčem pozornější, klidnější, je takový soustředěný. Mám pocit, že ti lidé byli velmi soustředění na každé představení, snažili se pochopit oč nám jde, snažili se tam najít humor a podpořit nás. V každém případě byli příjemní, čišela z nich dobrá atmosféra a dobrá energie.“

Václav Jílek – herec

Vaclav_Jilek

Bylo něco, co Tě ve Švédsku překvapilo?

„Ta pustina, že tam žije tak málo lidí, ta řídkost osídlení a bílé noci.“

Myslíš, že Tě to nějak obohatilo?

„Tak každá zkušenost hrát v cizině je obohacení, proto se přimlouvám za více takových příležitostí. Pohybové divadlo skýtá možnost hrát na mezinárodních scénách a festivalech, protože je neomezené jazykovou bariérou.“

Jel bys zas?

„Jel bych zas, ale zas někam jinam.“

Nina Horáková – herečka

Nina_Horakova3

Jaký vidíš přínos?

„Přínos byl určitě kulturní. Viděli jsme zajímavou zemi, já bych si třeba do Švédska nikdy nemohla dovolit jet, takže pro mě je to třeba přínos veliký, protože je to jediný můj výlet za posledních x let, takže pro mě velmi duchovní a kulturní a doufám, že i pro tamní obyvatele, kteří se s námi mohli seznámit.“

Bylo něco, co tě ve Švédsku překvapilo?

„Drahý alkohol a málo sobů.“

Jan Hofman – herec

Jan_Hoffmann

Bylo něco co Tě ve Švédsku překvapilo?

„Překvapilo mě, že řidič autobusu může nastartovat jenom pokud nadýchá nula promile a přitom může během jízdy telefonovat s telefonem v ruce, to mě opravdu překvapilo.“

Jaký vidíš přínos?

„Že jsme si vyzkoušeli hrát před jiným publikem, já si myslím, že Švédové jsou opravdu jiní než my, podle reakcí během představení. I když po představení jsme zjistili, že se jim moc líbilo, ale během něj to vypadalo, že trochu váhají jestli jsou tam, kde chtějí být.“

Co Švédský pořadatel, jak na Tebe zapůsobil?

„Andreas? Andreas je dobrej, zvláštní, nechápu jak si mohl člověk dobrovolně vybrat tohle místo k životu, ale je dobrej.“

Jel bys zas?

„Jel bych hned.“

Míša Váňová – herečka

Michaela_Vanova

„Veselé skoky“ ve Švédsku, co Tě napadne?

„Napadnou mě povedená představení, procházky, hodně jídla, hodně odpočinku a hodně veselí.“

Bylo něco, co Tě ve Švédsku překvapilo?

„No překvapilo mě třeba, že se nám stávalo ve městech, nebo v Lillhardalu (místo festivalu), že jsme potkali lidi, kteří viděli naše představení a hlásili se k nám a byli rádi, že nás můžou potkat, že nás můžou jako znát, že z toho byli takový nadšený a pak mě překvapilo to, jak se tady střídá počasí.“

Jan Zadražil – herec a muzikant

Jan_Zadrazil

Bylo něco, co Tě překvapilo?

„Překvapilo mě, že tam bylo tepleji než u nás v té samé době, čekal jsem, že bude mnohem větší zima. Překvapilo mě, že se všichni lidé na sebe usmívají a zdraví se, přesto, že se neznají, to mě potěšilo.“

Myslíš, že jsme něčím Švédy obohatili?

„No tak možná uvěřili, že v naší zemi nežijou jenom zloději a opilci, ale že tam žijou docela normální lidi, který se rádi baví a užívají si a jsou ochotní přijet i do takovýhle dálky a tam se potěšit navzájem.“

 

Partneři cesty: MKČR, Magistrát hl. m. Prahy, České centrum  a Härjedalens Kulturcentrum.

Dále pro zajímavost stoji, ze letos oslavíme v Divadle v Celetné 10 let existence. Oslavy plánujeme na 15. a 16. listopadu.

Nejbližší vystoupení v Divadle v Celetné:
24. 9. 19:30 Chabrus Line
30. 9. 19:30 Ve stanici nelze
1. 10. Chabrus Line
5. 10. Na hlavu!

 

Taneční magazín