Slavnostní otevření Azylu78 proběhlo v úterý 25. května s velkou euforii ze stran diváků a účinkujících.
Došlo i na žonglérské umění
Po téměř osmi dlouhých měsících si stanuli tváří v tvář. Představení „Pot a Lesk aneb azyl pro všechny druhy umění“ v režii Rosti Nováka ml. mělo při zahajovacím večeru oproti dalším reprízám hned dvě zvláštnosti. Provázelo ho živé natáčení přímo na pódiu v rámci „Film Naživo“a na závěrečnou improvizaci byli do manéže přizváni účinkující z řad hostujících divadel.
Premiéry se účastnili diváci a divačky všech generací a dopravili se různými dopravními prostředky
A tak se na pódiu setkali „Bezruký Frantík“(Divadlo Pod Palmovkou) s „Diktátorem“(Městská divadla pražská), tanečnice z představení „Panoptikum“(Lenka Vagnerová & Company) či herci z představení „Gádžové jdou do nebe“(Husa na provázku) a další. Vzhledem k rozmanité dramaturgii, která diváky během léta v Azylu78 čeká, zazněla i Malá noční hudba v podání smyčcového kvarteta z PKF – Prague Philharmonia. Ta rezonovala celým šapitó jako úlevná melodie návratu kultury do našich životů.
Představitel titulní role z představení „Diktátor“ – bez roušky. Ostatní diváci striktně dodržovali hygienická opatření vlády.
Seznam všech zapojených divadel a dalších umělců i kompletní program najdete: tady.
Opravdu aktuální a nadmíru originální inscenace o současném miliardáři Petru Kellnerovi. O člověku, který zůstává stále, na rozdíl od premiéra Babiše, tak trochu skrytý a tajemný. Bude tato premiéra také o premiérovi?
Divadla v Brně jsou mnohdy progresívnější a soudobější, se svými autorskými a dramaturgickými počiny, než ta jinde po republice. Dokladem může být historicky Divadlo Husa na provázku. V pozdější době se třeba v Národním divadle v Brně inscenovala hra „Zaslíbení“ o lásce krasobruslařky Hany Maškové a textaře Jiřího Štaidla. Ale mohli bychom uvést další a další příklady…Brněnské divadlo FESTEnyní připravuje inscenaci o nejbohatším Čechovi Petru Kellnerovi. Miliardáři a majoritním vlastníkovi skupiny PPF. Premiéra se uskuteční 24. června v prostoru Industra, v Masné ulici 9, v katastru Brno – jih.
„Jedná se o vůbec první divadelní počin směrem k této velmi diskutované osobě,“ říká režisér Jiří Honzírek.
Scénářnazvaný „Opravdu živé interview s opravdovým Petrem Kellnerem“ napsalRoman Sikora. Inscenace vznikalav době nouzového stavu, kvůli pandemii koronaviru,formou videokonferencí. Účinkují v níOndřej Novák a Vanda Klestilová.
Ondřej Novák
Co k inscenování aktuální hry soubor vedlo? Dle divadelníků se v posledních letech ve společnosti konečně začíná diskutovat o obrovské moci oligarchů. A to i kvůli veřejnému angažmá premiéra Andreje Babiše z hnutí ANO, jenž do politiky vstupoval jako majitel skupiny Agrofert. Babiš firmu později převedl do svěřenského fondu. Kellner však zůstával stále spíše stranou…
Vanda Klestilová
Festeje nezávislé profesionální divadlo. Zaměřuje se zejména na sociální a politická témata. A tím usiluje o rozvoj otevřené občanské společnosti. Všechny jeho inscenace mají společného jmenovatele – hledání identity současného člověka. Feste uvedlo přes čtyřicet inscenací. Zpracovávaly témata islámu, romské otázky nebo hazardu. K moderním a soudobým českým dějinám se divadlo vyjadřovalo v inscenacích „Osmdesátdevět“, „Havel píše Husákovi“ a „Dr. Emil Hácha“ či naposledy v „Diagnóze Masaryk“ o Janu Masarykovi. Ta měla čerstvě premiéru letos v lednu.
„Opravdu živé interview s opravdovým Petrem Kellnerem“
Anička s růžovou kytarou za růžovými sny ▐ Jako na houpačce ▐ Trefná vzpomínka na Mistra i Mistrál ▐ Moravský bard z „Kabinetu“ Národního divadla do „Paměti“ ▐ Duchaňová mentálně i multiinstrumentálně ▐ Dámské kalhotky v růži ▐ Bude ze Zimmermanna Jára Cimrman? ▐
V pátek 22. a v sobotu 23. listopadu jste měli mít na paměti jít do Studia Paměť. Přesněji do jeho nonkonformního, poněkud v retro duchu vybaveného, sálku. Ano, totiž právě tam, blízko obchodního domu Bílá labuť a ještě blíže věži Petrského kostela i stejnojmenného náměstí, se odehrávala (po dva dny) premiéra. Koho? No přece, jak již TANEČNÍ MAGAZÍN s dostatečným předstihem avizoval, populárního divadýlka „ANIČKA A LETADÝLKO“!
Jaká bude zbrusu nová hra, v programu deklarovaná jako „modlitba za ticho“? Hned úvodem musím předeslat, že v následující prodloužené hodině jsme si toho ticha – spolu s nabitým sálkem – mnoho neužili. Spíše jsme tleskali na otevřené scéně, smáli se a popadali za břicho.
I toto ryze české (či českomoravské?) divadélko už jde s dobou. Po „hezky českých“ titulech „Jana je panna“, „Sólo pro Bedřicha“, „Království“, „Automat slast“, „Ocasem tygra“ či progresívního „Píčus není kretén“, jsme se tentokrát (s ostatními diváky) dočkali světového názvu – „Small talk“. Tak, prostě tak…
Kdo se to zde obnažuje?
Proč vůbec uvažuji o kategorizaci Aničky a jejího letadýlka jako divadla českomoravského? Určitě nikoli proto, že se na Moravě letadla konstruují a vyrábějí v Kunovicích. Ale sama Anna Duchaňová, ač původně s prvními divadelními zkušenostmi z Prahy, dlouho na Moravě vystupovala. Dokonce i ve slavné Huse na provázku. (A ani to, kupodivu, na ni nezanechalo trvalé následky!!!) To naopak, Aniččin protihráč (či spoluhráč?) z této nové inscenace, Václav Zimmermann je přímým moravským rodákem. Detailně z Provodova.
Shoda náhod způsobila, že Zimmermann se v této premiéře ve Studiu Paměť představil zrovna v době, kdy na prknech pražského Národního divadla vdechnul život postavě studentského vůdce z listopadu roku 1989 Martina Mejstříka. Tuto roli obdržel ve zbrusu novém titulu „Sametová revoluce: Kabinet“. I ve „Small talk“ zaujal. Nejen tím, že zde měl rolí hned devatero. Je všeobecně známo, že divadlo Járy Cimrmana – navzdory svým letitým tradicím – hledá nově profesionální herce. Objeví se, po výkonu ve „Small talk“, po již angažovaném Ondřeji Vetchém, v hledáčku Zdeňka Svěráka i Zimmermann? Myslím, že nejen jméno jej k tomu přímo předurčuje…
Že by Apači?
A co žena z názvu divadélka – Anička Duchaňová? Ta z větší části nesla na svých bedrech to, co je tomuto souboru vlastní – aby bylo zbrusu nové představení dostatečně ulítlé. A to se zdařilo na více než sto procent.
„Small Talk“, mimo světového názvu, zaujal, jak již tomu u „letadýlkového“ divadla Duchaňové Aničky bývá, nejen jeho běžným standardem – gejzírem nápadů. A tradičně rovněž hudebně dramatickým, až muzikálovým, jevištním ztvárněním. Tentokrát však frontmanka „divadýlka-letadýlka“ Duchaňová překvapila navíc také svým multiinstrumentálním muzikantským rozpětím. Mimo vlastní (již kultovní) růžové kytary se zhostila hned několika dechových nástrojů (že by trochu po vzoru Jitky Molavcové?). A obzvláště její „rusalkovské“ sólo, s jazzovými rify, na saxofon doslova zvedlo diváky ze sedadel. Laici žasli a odborníci se divili. Dlužno podotknout, že Václav Zimmermann Aničce zdatně přitruboval na trubku. A za tím vším stál v pozadí hudební supervizor – Michal Němec, duše známé kapely Jablkoň.
Anička a její růžová kytara
Pokud jsme u hudby, musím pochválit i nápadité písně. Opět si nezadaly jejich velmi originální skutečně napadnuté texty. Z hudebního světa byly v představení i mírné narážky na Karla Gotta. Pár taktů z některých hitů. Odkazy na jeho dávné eskapády. Nevím a nemohu posoudit, zda tak byly již předem napsány v původním scénáři? Anebo šlo o aktuální reakci na Mistrův nedávný skon? Každopádně, do této inscenace sedly. Nepůsobily v ní nikterak pracně naroubovaně nebo nepatřičně drze, upoceně či dokonce samoúčelně.
Růžové brýle nemusí být vždy růžové
Ke Gottovu životu se tak trochu vážou v inscenaci samotné i jevištně převlékací prvky. Kreativní byla, na první pohled poněkud minimalistická, scéna Martiny Zwyrtek. Hravě a rošťácky na ní spíše působí nápadité a nečekané rekvizity. Různé čelenky, nerůžové růžové brýle, dámské kalhotky „zakuklené“ v růži i mikrofon a popelník zároveň z kuchyňského cedníku, respektive napařovacího zařízení. Působivá je i závěrečná scéna s loutkovými plyšáky u hrubé cihlové zdi. Ta silně evokuje tu zeď, od níž odlézali ve válce z Londýna naši exiloví výsadkáři k atentátu na Reinharda Heydricha. Jak již tento krátký výčet naznačuje, představení „Small Talk“ je plné kontrastů, proměn, zvratů, black-outů, nonverbálních souvislostí i nečekaných point. Cítíte se jako na houpačce. Tím však nechci vůbec říci, že by se někdy, za tu více než hodinu letu, letadýlko dostalo do nebezpečných turbulencí!
Duchaňová i Zimmermann tentokrát nesli tíhu celé inscenace sami. Pouze v duu. A dokázali si poradit i s náročnou dramaturgií Petra Poly. Ten se zároveň objevil i v „zapultové“ roli Mistra zvuku. Ale odtud vlastně i trochu nenápadně celé představení řídil. Jako sportovní trenér při utkání. Myslím si, že mohl být se svými „svěřenci“ spokojen. Nakonec, to potvrdil i dlouhý, táhlý potlesk (obvykle spíše zdrženlivějšího) premiérového publika.
Václav Zimmermann začínal v moravské vísce u Zlína hrát v souboru se sympatickým názvem ProLiDi. Je vidět, že divadlo pro lidi skutečně zvládá s bravurou. Ale nikdy při tom neklesne pod hladinu dobrého vkusu i elegantního nadhledu. Určitě také proto byly protentokrát lehce stravitelné i narážky na Karla Gotta. Speciálně navíc v této, pro jeho stoupence a fanoušky, smutné době. O Anně Duchaňové je už dávno známo, že stále hledá nové cesty a letové trasy svého letadýlka. Nemusí to být vždy a za každou cenu let nadzvukovou stíhačkou. Ale taky nikdy nesklouzne do útrob takových nespolehlivých létajících strojů, jakými nedávno byly Boeningy 737. Tak jaké a do které destinace nám – s Petrem Polou – přichystá letenky příště? Po „Small talk“ se nezbývá než těšit.
»Small Talk«
devítidílná modlitba za ticho
„Small Talk“, takzvaná řeč, která neurazí a nevadí, byla patrně vynalezena proto, aby zbavila lidské bytosti tíhy mlčení. Vystupuje mrtvá dvojice populárních herců a živá Rusalka.
Hrají: Anna Duchaňová, Václav Zimmerman
Tvůrčí tým: Anna Duchaňová, Petr Pola, Václav Zimmerman
Chcete zažít plnokrevný festival se zahraniční účastí? Tak už se pomalu balte do Brna!
Mezinárodní festival divadelních škol SETKÁNÍ /ENCOUNTER se již jako 29. ročník uskuteční na brněnských divadelních scénách! Konkrétně pak na divadelních prknech Centra experimentálního divadla (Divadlo Husa na provázku a HaDivadlo) a JAMU (Divadlo na Orlí a Studio Marta). Jako každý ročník se festivalem nese téma, které pro letošní ročník zní „SETKÁNÍ léčí / Regenerate with ENCOUNTER”. Jeho ztělesněním a samotnou tváří celého festivalu je známý herec, mim a zároveň absolvent Janáčkovy akademie múzických umění, Boleslav Polívka.
Celá přehlídka má vskutku mezinárodní punc. Lotyšsko, Rusko, Filipíny – to je jen zlomek toho, co můžete zažít 2. – 6. dubna 2019. Na festivalu se představí umělci z jedenácti zemí světa.
Stejně jako každý rok, ani letošní festival se neobejde bez partnerských škol – DAMU z Prahy a VŠMU ze slovenské Bratislavy. Kromě hlavního programu je pro diváky připravený také pestrý off-program: představení studentů z JAMU, diskuze a workshopy.
Právě proto, že je festival už po devětadvacet let pořádán studenty Divadelní fakulty JAMU, mohou se diváci těšit na nové nápady i akce!
Premiérovou a aktuální velkou novinkou je pětidenní workshop pod vedením maďarského režiséra Attily Antala. Účastníky tohoto workshopu budou vybraní studenti z uměleckých škol ze zemí V4. Další festivalovou akcí budou například koncerty brněnské kapely Acute Dose a slovenské zpěvačky Katarzie se svým sólo vystoupením hned 2. dubna, první den festivalu, na Open Air Stage přímo v centru města, na Moravském náměstí.
