Rozhovor s tanečnicí a pedagožkou Veronikou Tököly z 420people

„Rušný život mi vyhovuje“

Je členkou úspěšného tanečního souboru současného tance 420people, tančí na scéně ND v Praze, věnuje se pedagogické činnosti, studuje na pražské HAMU a v soukromí je tanečnice Veronika Tököly, která se našla v současném tanci, maminkou.

Pocházíte ze severu Slovenska, z Čadce. Jaké bylo období Vašeho dětství? Již tehdy Vás zaujal tanec? Čím jste chtěla být?

„Již od mala jsem byla velice aktivní dítě. Každý den jsem měla nějaký kroužek, dramatický, výtvarný, taneční. Navštěvovala jsem ZUŠ v Krásne nad Kysucou, což je moje rodné město. Tančila jsem v souboru moderního tance JOJA v Čadci a ve folklorním souboru Drevár. Kromě toho jsem byla dobrá žačka a učitelky chtěly, abych se zúčastňovala různých olympiád. Později se to vše nedalo skloubit a tak jsem se kolem třinácti let rozhodla, že se více zaměřím na tanec. Tehdy přišla k nám do ZUŠ nová paní učitelka – jmenovala se Veronika Koprnová a byla absolventkou konzervatoře v Banské Bystrici a právě ona mi ukázala úplně nový pohled na tanec, na umění. To bylo moje první setkání se současným tancem. A díky ní jsem zjistila, že se dá tanec studovat na střední škole.

Mé dětství bylo šťastné a moji rodiče jsou pořád spolu a jdou nám příkladem jako manželé i rodiče. Trávili jsme hodně společného času, chodili na výlety, dovolené. Mám také mladšího bratra, s nímž jsme si našli bližší cestu sice až v dospělosti, přesto vnímám za velké štěstí, že jsme měli jeden druhého a teď se těším na každé naše setkání a společně strávený čas. Myslím si, že skrze sourozence a tenhle specifický vztah se člověk hodně učí o sobě i druhých…

Kdybych nešla studovat konzervatoř, tak bych se rozhodla pro gymnázium a pak pro pedagogiku. Vždycky mne lákalo být paní učitelkou (bratra jsem nutila, aby byl mým žákem, stále jsem mu něco vysvětlovala, dávala mu diktáty a kontrolovala ho: D) Láska k pedagogice se specializovala na taneční pedagogiku, což mi vlastně velice vyhovuje pro široký záběr a  svobodu.“

Veronika Tököly – představeí The Watcher – foto Pavel Ovsík

V patnácti letech jste začala studovat tanec na Konzervatoři J. L. Bellu v Banské Bystrici na Slovensku a studia jste ukončila v roce 2012 a pak jste v Linzi studovala interpretaci v současném tanci a pedagogiku tance a přitom jste byla členkou taneční company SILK Fluegge in Linz. Také jste absolvovala čtyřměsíční stáž ve španělské skupině Otra danza. Jak na studium a taneční zkušenosti v zahraničí vzpomínáte?

„Jsou to krásné vzpomínky. V Bystrici jsme fungovali jako velká rodina, která spolu drží, tu a tam se pohádá, zažívá pěkné i těžké časy. Vše bylo jedinečné, nové. Každý rok jsme byli součástí festivalu Čtyři dny tance, kde k nám jezdili tanečníci a pedagogové působící po celém světě a mnozí pocházeli přímo ze Slovenska, což byla pro nás studenty obrovská motivace. Byli to pro mne velké vzory, protože jich hodně vyšlo právě z této konzervatoře. To nás vždy motivovalo na delší období a ze zážitků a zkušeností z workshopů a představení jsme ještě dlouho těžili. Učili nás velké osobnosti jako Zuzana Hájková, Martin Urban, Dano Raček, Tomáš Nepšinský, kteří nebyli pro nás pouze učitelé tance, ale také životními mentory, za kterými jsme mohli přijít s jakýmkoliv problémem, názorem…

Díky studiu v Linzi se mi otevřely dveře do světa. Studium bylo v angličtině, denně jsem potkávala lidi různých kultur, národů, náboženství, což mne nesmírně inspirovalo, otevíralo možnosti na odlišné způsoby života a cesty. V té době jsem velice toužila po praxi, pracovních zkušenostech, možnosti vydělat si tancem peníze, a tak když mne oslovila Silke Grabinger na alternaci jedné tanečnice do jejího představení a následně si mne vybrala do dalšího projektu,  velice mne to potěšilo. Nakonec z toho vyšla spolupráce na téměř celé mé čtyřleté studium v Linzi. Mnoho jsem se tam naučila, vycházeli jsme ze současného tance, ale také stylů jako hip-hop a break-dance. Propojovali to fyzickým divadlem, pracovali s emocemi, snažili se jít do hloubky sebe sama.

Stáží ve Španělsku jsem si splnila sen – a to žít alespoň krátký čas v této zemi, naučit se alespoň trošičku jejich jazyk a zkusit jejich kulturu. Každičký den jsem si tam přímo užila. Během pracovního týdne byl nároční aktivní trénink, kreativní tvorba, učení se repertoáru a přes víkend jsme si s kolegyněmi stážistkami užívaly nákupy a parties 🙂 Díky jejich nesmělosti v komunikaci v angličtině jsem byla nucena se naučit alespoň základy španělštiny a ihned je aplikovat v praxi.“

Veronika Tököly – představeí The Watcher – foto Pavel Ovsík

Od roku 2017 jste členkou úspěšného tanečního souboru současného tance 420people a tančíte v představeních – The Watcher a Ever. Proč právě současný tanec je hlavní náplní Vaší taneční kariéry? Co Vás přivedlo právě do 420people?

„Do 420people jsem se dostala přes konkurz. Bylo to v době, kdy jsem byla trochu smutná, frustrovaná, protože jsem zažívala na konkurzech samé NE. Takže popravdě ani na tento konkurz se mi moc nechtělo, ale říkala jsem si, že si alespoň zatrénuji a možná poznám nové lidi, získám kontakty. No a vyšlo to 🙂 Už po první lekci pod vedením, teď již kolegy, Filipa Staňka jsem byla nadšená, protože mi velice sedl jeho pohybový slovník a způsob práce. V 420people company jsem se od začátku cítila moc dobře. Moji kolegové i šéf choreograf Václav Kuneš vždy byli a jsou inspirací, motivují mně, abych se zlepšovala a posouvala vpřed. Zároveň máme krásné vztahy i po lidské stránce čehož si moc vážím. Často přemýšlím, jaký taneční styl nebo technika by mne ještě zajímal a je jich mnoho. Navždy budu milovat náš slovenský folklór. Líbí se mi také latino, flamenco, capoiera, klasický tanec a mnoho jiných. Co mne ale nejvíce baví je, že v současném tanci mohu využívat vše, mohu to pozměnit, transformovat do svého těla tak, jako mi to vyhovuje, jak je mi to blízké nebo jak je to pro představení důležité. Nevyužívám pouze zkušenosti z různorodých lekcí, ale všechny své životní zkušenosti, emoce, zážitky. To vše dávám ven. I když to zní jako klišé, komunikuji a vyjadřuji se skrze tanec. Baví mne ta otevřenost, bezhraničnost, svoboda…“

Veronika Tököly – foto Ivan Kassa

Jak se Vám tančí na scéně Národního divadla v Praze v činoherním představení Kráska a zvíře?

„Je to velice příjemná práce. Představení Kráska a zvíře pro nás tanečníky, když budu mluvit za sebe, tak pro mne fyzicky ani na  koncentraci není až tak náročné. Je tam výborný kolektiv, pohodová atmosféra, vždy se také nasmějeme. A samozřejmě, že je to hřejivý pocit na srdci, když se při děkovačce kouknete nahoru a vidíte zaplněné celé hlediště ND diváky, nadšenci a příznivci umění, kultury a tance.“

Velice brzy jste začala učit. Moderní tanec učíte na Soukromé taneční konzervatoři v Liptovském Hrádku na Slovensku. Jak jste se k pedagogické činnosti dostala a čím Vás naplňuje?

„K pedagogice jsem inklinovala již od dětství. Také na konzervatoři jsme měli určitou praxi a byli k tomu vedeni, také v Linzi byl bakalářský program postavěný tak, že jsme souběžně studovali taneční interpretaci a pedagogiku. Takže to bylo pro mne přirozené. Navíc jsem člověk, který velice rád sdílí a pedagogika je pro mne způsob jak sdílím své zkušenosti, zručnosti a snažím se pomoct a ulehčit cestu jiným.

Na Soukromé konzervatoři v Liptovském Hrádku jsem jedno období učila jako hostující pedagog.  Momentálně je to pro mne časově náročné. Aktuálně si dodělávám magistra na pražské HAMU v oboru pedagogika současného tance a velice mne to zajímá a cítím, že se posouvám. Je to jiné studovat po určitých zkušenostech a s odstupem času a také poté, co jsem se stála matkou. Výchova a studium pedagogiky jsou pro mne hodně propojené obzvláště v této životní fázi. Aktuálně učím spíše nárazově a wokshopově.“

Veronika Tököly – z festivalu Rock for people z představení The Watcher

Jste tanečnice, pedagožka. Jak se Vám daří tyto náročné profese sladit s posláním maminky?  

„Mám velkou oporu v manželovi a pomoc od rodiny 🙂 Někdy cítím, že to jde samo, tak přirozeně, a někdy mám chvíle, kdy mám chuť všeho nechat a věnovat se jen synovi. Jenomže velice dobře se znám, a vím, že bych dlouho tak nevydržela být spokojená a naplněná. Mne stres a tzv. busy life (rušný život) v něčem velice vyhovuje a žene kupředu, dává mi drive a energii, ale je to tenká hranice, kdy se přelomí do něčeho fyzicky nemožného a nesplnitelného. Já se ve svém životě vždycky snažila vše dělat poctivě, upřímně a naplno. Tak to mám se svoji prací , studiem i mateřstvím.  Vedeme jakousi výchovu vzorem a věřím, že to má na synka dobrý vliv, když vidí, že jeho rodiče dělají něco, co je baví a naplňuje (manžel je klavírista).

S mateřstvím více jako kdykoliv předtím přehodnocuji priority, čemu věnuji svůj čas a pozornost. Při tom všem co dělám si velice užívám a snažím se i vědomě zařadit do diáře dny, kdy jsem jenom se synem, rodinou a jen tak se vozíme a touláme Prahou, či užíváme si čas u prarodičů 🙂

Jak ráda odpočíváte?

„S manželem zbožňujeme saunu a masáž. S věkem si více a více užívám čas na zahradě u rodičů, anebo v pražských parcích. Písečná pláž a moře jsou také místa, kde umím alespoň na chvíli vypnout. Příroda mne uklidňuje.

Aktuálně se ale snažím si najít alespoň minutu, dvě, někdy i deset, kdy si v průběhu dne lehnu na zem, natáhnu se, zklidním dech a pak pokračuji v činnosti dále. Když už jsem moc unavená, po obědě si pospím se svým synkem. Jinak vždycky mi šlo spíše o to, s kým jsem a trávím čas, než na tom, kde se nacházím.“

Veronika Tököly – představení Ostrov – foto Václav Jirásek

Děkujeme za rozhovor

Veronika Tököly

Narodila se 7. 6. 1992 v Čadci na Slovensku. Tanec vystudovala na Konzervatoři J. L. Bellu v Banské Bystrici, na Slovensku (2007 – 2012), Interpretaci v současném tanci a pedagogiku tance studovala na Anton Bruckner Private University v rakouském Linzi a v současnosti studuje pedagogiku tance na HAMU v Praze.

Byla členkou taneční company SILK Fluegge v Linzi, stáž absolvovala ve španělské company Otra danza. Od roku 2017 je členkou taneční company současného tance 420people, Od roku 2021 spolupracuje také s Burkicom.

Je vdaná za jazzového klavíristu Jakuba Tökölyho a je maminkou syna Davida.

Veronika Tököly – představení Ever – foto Vojtěch Brtnický

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

Rozhovor s Eliškou Jirsovou, tanečnicí 420people a Dekkadancers

„Ráda propojuji zpěv a tanec“

K tanci se dostala v dětském věku a sama se našla v současném tanci, který vystudovala na Janáčkově konzervatoři v Ostravě. Kromě tance Eliška Jirsová také zpívá a velice ráda uplatňuje propojení tance a zpěvu. Je tanečnicí v company 420people, také spolupracuje s DEKKADANCERS a působí jako lektorka tance.     

Jak jste se dostala k tanci?

„K tanci jsem se dostala, když se moji rodiče rozvedli, tak jsem se přestěhovala s mamkou z Vamberka do Týniště nad Orlicí, kde vedla taneční studio trenérka Jiřina Bednářová. Jmenovalo se Smot Art a mamka mne tam přihlásila. Já jsem tam vůbec nechtěla, protože jsem se styděla a říkala jsem ji, že tohle já dělat nebudu, protože se na mne koukají lidé a mne to vadí a asi tak za týden, už jsem v tom studiu tančila o sto šest a zjistila jsem, jak moc mne to baví. Takže to byla moje cesta k tanci.“

  Na Janáčkově konzervatoři v Ostravě jste vystudovala současný tanec. Proč právě současný tanec? Nelákal Vás klasický balet?

„Abych pravdu řekla, jak jsem začala v tom studiu Smot Art, tak tam jsme okrajově balet dělali a to mne neuchvátilo. Já jsem vždycky byla více orientovaná na divadlo, show, nechci říci kabaret, ale ta trenérka dělala výrazový tanec a to mne moc bavilo. Když jsem přišla na konzervatoř, tak jsem tam potkávala hubeňoučké baletky a říkávala jsem si, když jsem byla v prváku, že bych také chtěla být baletka, ale velmi brzo jsem pochopila, že to není cesta, kterou bych chtěla jít a doteďka jsem vděčná, že jsem šla na současný tanec.“

   Kromě současného tance se věnujete také jazz dance/modern jazz, street dance, house dance, lidový tanec a muzikálový tanec. Čím Vás zaujala právě tato směs tanečných stylů?  

„Řekněme, že mým hlavním tanečním stylem je současný tanec neboli contemporary. Klasický tanec nebo balet, lidový tanec, to jsem měla na konzervatoři, takže do jisté míry se dokážu pohybovat i v těchto vodách, nicméně to není moje nejsilnější stránka.

Já jsem nějakou dobu působila v ostravském Národním divadle moravskoslezském, kde jsem dělala muzikál a také jsem tak před rokem pracovala na mezinárodním projektu, který byl pro začínající umělce a to bylo založeno na urban dancers, kde jsme vlastně v tom projektu tančili lacking, breaking, puppinn, hip-hop, haus a zároveň i současný tanec a tak jsem nějak všechno propojovala a vzniklo z toho takové fusion. A kromě tance také zpívám a řekla bych, že jsem samouk a díky tatínkovi mám k tomu blízko a jsem moc ráda, že mne choreografové z company kde pracuji, dovolí uplatnit jak zpěv, tak i tanec. Takže se snažím propojovat zpěv a tanec, protože si nemyslím, že tyhle dvě věci se můžou objevovat nejenom v muzikálech, ale také, řekneme v jiných odvětvích.“

    Jako tanečnice vystupujete v projektu La Fabriky a 420people Poprvé a naposledy a v hudebně-tanečním projektu 420people a Orchestra BERG nazvaném INspiraCe. Jak se Vám tančí v těchto projektech?  

„Představení Poprvé a naposledy je řekla bych tak lehce kabaretní a zde právě tančím i zpívám a to je pro mne dar, že můžu dělat věci, které mám ráda a je to pro mne příjemný pocit. Je to takové odlehčenější. Watcher, to je také představení ve kterém tančím a také od 420people, je to hodně fyzické, čistě taneční. Je to něco úplně jiného, ale dělá mi to radost, že to můžu tančit. Pak je tady INspirCe, kterou choreografovala Sylva Šafková. To je také moc krásný taneční kousek a orchestr BERG to jsou všestranní muzikanti, takže je radost tančit na krásnou hudbu. V minulosti jsem dělala ještě představení pro 420people Pantera, a to byl úplně jiný zážitek, ačkoli se pořád bavíme o současném tanci. Každý ten kousek je originální a krásný a chovám k tomu pozitivní emoce. Kromě 420people jsem v nedávné době začala pracovat i s company DEKKADANCERS a s nimi právě dělám Poslední večeři, kde také mohu tančit i zpívat a v budoucnu plánujeme něco dalšího, ale to teď nemůžu prozrazovat.“

Působíte také jako choreografka. Co Vás na této profesi baví?

„Úplně bych se nestylizovala do role choreografky, nicméně pracuji ve studiu Contemporary, prostor pro tanec a vedu většinou kroužky pro děti, tak tady můžu využít svoje choreografické schopnosti a nikdy jsem nestavěla choreografii pro nikoho jiného, než pro sebe.  A tak jsem si vždycky stavěla svoje sólo a musím říct, že mi vyhovuje být v roli performera. Zatím nemám nějaké tendence nebo nutkání, abych tvořila vlastní věci. Nechci říci, že nechci, ale zatím na to nebyl vhodný prostor abych se cítila se k tomu vyjádřit.“

Jste také lektorkou tance. Co Vás přivedlo k tomu, že jste začala sama učit? Učíte malé i velké tanečníky?

„Řekla bych, že to přišlo úplně přirozeně, protože jsem se přestěhovala po ukončení konzervatoře do Prahy a samozřejmě, že když jste OSVČ, tak není úplně jednoduché žít jenom čistě z představení. Protože se občas může stát, že se představení zruší. Pořád je to takové nestabilní. A učit mi přišla skvělá věc, skvělá příležitost a jsem za to velice vděčná a vedu lekce v našem Studiu Maiselovka. Tam chodí i netanečníci, lidi starší než já, jsou to muži i ženy a je to pro mne velká radost učit i netanečníky. Protože tělo, nechci říci, že taneční těla jsou zkažená, ale přece jen, když tam přijde „civilista“, který nikdy netančil, tak to tělo je netknuté jakoukoliv technikou, takže je krásné pozorovat tu přirozenost. Ve studiu Contemporary učím improvizaci a contemporary fusion. Na tom učení vidím jedno velké plus a to je to, že když dětem nebo dospělým vysvětluji nějaké prvky, tak si je sama uvědomuji. Díky tomu, že vysvětluji, tím si vše také stále připomínám,   což je pro mne fajn a vnímám to jako plus.“

 Jak ráda odpočíváte?

„Já nesmírně ráda trávím čas se svojí rodinou, se svým přítelem, protože při mé práci jsem dost izolovaná. Za prací jsem se  přistěhovala do Prahy a všichni moji milí, mí blízcí mi zůstali v mém rodném městě. Takže při každé vhodné příležitosti utíkám z Prahy a jedu za svoji rodinou. Moc ráda vařím, peču pro moje blízké a ráda chodím na procházky do přírody.  Samozřejmě nepohrdnu dobrým filmem a pohodou, nějakou dobrou knížkou a čajem.“

Děkujeme za rozhovor   

Foto: archiv Elišky Jirsové                

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

KÁBRT CUP 2022

Druhý ročník CELOSTÁTNÍ TANEČNÍ SOUTĚŽE – KUTNÁ HORA

Druhý ročník CELOSTÁTNÍ TANEČNÍ SOUTĚŽE KÁBRT CUP 2022

Kdy: 28. 5. – 29. 5. 2022
Kde: Kutná Hora

Sportovní hala: Sportovní hala Klimeška, Čáslavská 274, Kutná Hora

Charakter soutěže: Celostátní taneční soutěž Kábrt cup je nepostupová soutěž a není nutná registrace v žádném svazu. Soutěž je určena pro začínající soubory, pokročilé i profesionály.

Rozdělení soutěžní úrovně: HOBBY/PROFI/STAR PROFI

Hobby – Soutěžící, kteří tancují maximálně 2 roky, trénují maximálně 90 minut týdně. Kategorie je určena amatérským kolektivům ze zájmových kroužků DDM, ZUŠ a tanečních kurzů věnujících se rekreační formě tance.

Profi – Soutěžící, kteří tančí více než 2 roky, účastní se pravidelně pohárových i postupových soutěží. V případě týmu/skupiny, který je složen ze začínajících i pokročilých tanečníků, je tým zařazen do kategorie Profi.

Star profi – Soutěžící, kteří studují taneční konzervatoř.

Soutěžní disciplíny: sólo, duo, trio, tým, skupina

Adam Zvonař, sólista baletu Národního divadla v Praze, je jedním z našich vážených porotců. Podívejte se na pozvánku na náš 2. ročník Kábrt cupu 2022, který se koná opět v Kutné Hoře ve sportovní hale Klimeška 28.5-29.5

Video pozvánka: https://www.youtube.com/watch?v=zSddzEZz9Lw

SOBOTA 28. 5. 2022

Tanec
• Taneční přípravka
Divadelní tance:
• Balet
• Lidové tance
• Contemporary
• Contemporary show
• Jazz dance
Moderní tance:
• Společenské tance
• Street dance
• Street dance show
• Hip hop

  •      Discodance

NEDĚLE 29. 5. 2022

Baton, Pom pom  
•   Klasická mažoretka

  • Baton mažoretka
    • Pom pom

    Twirling
    • Twirling rhytmic
    • Twirling 1 baton
    • Twirling 2 baton

    Prosíme, aby vedoucí souborů svých týmů zaslali svou hudbu a všechny přihlášené choreografie NEJPOZDĚJI do 30. 4. 2022 na email: kabrtcompany@gmail.com

    PRAVIDLA:

https://www.kabrtcompany.com/pravidla/

PŘIHLÁŠKA: 

https://www.kabrtcompany.com/prihlaska/

PROGRAM SOUTĚŽE:

https://www.kabrtcompany.com/program/

STARTOVNÉ A CENÍK:

https://www.kabrtcompany.com/cenik-kabrt-cup/

MAXIMUM PRO VÁS

STAGE: Více světelných efektů pro lepší zážitek z vystoupení

PARKOVIŠTĚ: Autobusy – parkoviště u haly, osobní auta – v okolí haly.

ORGANIZAČNÍ TÝM: Po celou dobu soutěže se bude o vás starat  Kábrt company TÝM

TRENÉŘI: Vstupné zdarma, dárek pořadatele

PITNÝ REŽIM: Pro všechny soutěžící bude připraven pitný režim

ZDRAVOTNÍ DOZOR: Profesionální zdravotník

HODNOCENÍ: Každá soutěžní choreografie získává hodnotící listy od každého porotce

SOCIÁLNÍ SÍTĚ: 

Sledujte nás, buďte v obraze.

#kabrtcup

FACEBOOK: https://www.facebook.com/kabrtcup/?modal=admin_todo_tour
UDÁLOST:  https://www.facebook.com/events/682509495539070/
YOUTUBE: https://www.youtube.com/channel/UCRoGy4W-kySDHHPz_1ZptGg

KÁBRT COMPANY: https://www.facebook.com/kabrtcompany/?ref=br_rs

INSTAGRAM KÁBRT COMPANY: https://www.instagram.com/kabrtcompany/

WEB: http://www.kabrtcompany.com/

Kábrt company

pro Taneční magazín

 

Rozhovor VERONIKOU SAIC, tanečnicí ze StarDance

„Tančila jsem dříve než chodila“

 „Život je jako omalovánky. Je jen na člověku jaké použije barvy,“ je motto Veroniky Saic, která si svým dívčím jménem Veronika Šmíková  zatančila po boku známého televizního kuchaře Filipa Sajlera v TV soutěži StarDance… když hvězdy tančí a na soutěž ráda vzpomíná. Dnes se věnuje hlavně dvěma malým synům a trenérství, v němž si rozšiřuje kvalifikaci.

V jednom rozhovoru jste řekla, že Vaše první setkání s tancem, proběhlo již v době, kdy Vás maminka nosila v bříšku. A kroutit do rytmu jste začala dříve, než jste začala chodit. Jak vzpomínáte na svá dětská léta prožité v Liberci? Čím jste chtěla být?

Ano, je to pravda, tak si na to vzpomínám, pohyb je mou nedílnou součástí a nikdy jsem si neuměla představit, že by mne neprovázel v životě. Myslím, že jsem nikdy neměla představu, čím přesně bych chtěla být a řád nemám. Jen být šťastná a naplňovaná v tom, co právě dělám a mít prostor to dělat na plno a dát do toho vždy něco víc. Pak mi to dává smysl.“

V šesti letech jste se začala věnovat gymnastice. Bavilo Vás to?

Přivedl mě ke gymnastice můj praděda, který byl trenérem ženské reprezentace ve Volejbale a tak si uvědomoval důležitost prvních kroků ve sportu. Gymnastika mě bavila strašně moc a do teď na ni s láskou vzpomínám a moji oba kluci na gymnastiku chodí od prvních jejich kroků.“

Ve třinácti letech jste se dostala k tanci, jak ke sportovnímu, ale hlavně společenskému. Zúčastnila jste se MČR ve standardu i latině. Co Vás přivedlo k tanci?

Po gymnastice jsem začala tancovat Disco a Hip-Hop a pořádně ani nevím, proč jsem začala párové tancování, ale myslím, že se mi to někde líbilo a bylo to pro mě zase něco nového a já chtěla pořád umět něco nového (a to mi zůstalo )“

Tanec se pro Vás stal nejoblíbenějším způsobem vyjádření. Čím je pro Vás tanec dnes?

Tancování mi nikdo neodpáře a od doby co nesoutěžím, tak tančím nějakým způsobem dále, ale samozřejmě už to nikdy nebude vypadat tak, jako když jsem byla každý den na tréninku. Tak je to dnes o tom, že je to pro mě jeden ze způsobů jak vyjádřit sebe sama.“

Ve dvaceti letech, jste pod svým dívčím jménem Veronika Šmíková byla taneční partnerkou kuchaře a podnikatele Filipa Sajlera ve čtvrté řadě StarDance… když hvězdy tančí. Co Vám soutěž dala? Jak na ni vzpomínáte?  

Moc ráda na to období vzpomínám. Dalo mi to hodně v osobním i tanečním životě. A myslím, že jsem tam dospěla, když jsem si po soutěži říkala, jak jsem spousty věcí měla udělat jinak a lépe. Ale jsem za to vděčná, protože to byla pro mne velká životní zkušenost.“

Vyzkoušela jste si také trenérství. Pořád se mu věnujete? Co trénujete?

Mám trenérské zkoušky ve Fitness a věnovala jsem se mi před dětmi a úplně jsem nepřestala a momentálně si jen rozšiřuji kvalifikaci.“

Působíte jako Fashion Consultant ve společnosti Cavalier Made to Measure. Co je náplní Vaší práce?

To byla také kapitola, kde jsem se realizovala v oděvním oboru, ve kterém jsem mohla spojit svou kreativitu s komunikací s klienty, a moc mě to bavilo, ale měli jsme odkoupenou franšízu, kterou jsme rádi přenechali zpět majitelům.“

Jednou jste řekla, že Vaším mottem je: „Život je jako omalovánky. Je jen na člověku jaké použije barvy.“ Platí to stále? 

Ano, stále.“

V soukromí jste maminkou. Jak se cítíte v této roli?

Mít děti má pro mě velký smysl v životě.“

Jak odpočíváte? Dočetla jsem se, že mezi Vaše koníčky patří tenis, plavání, gymnastika, focení, psi a koně…

Nejvíce odpočívám aktivně na mé oblíbené Bikram józe, která mi připomíná, jak si můžu hrát se svým tělem a posouvat mu hranice, stejně jako to bylo v tancování.“

Veronika Pechová 

pro TANEČNÍ MAGAZÍN