Zpívání pro malou Lilli, kterou postihl Crouzonův syndrom
Již potřetí se sejdou ve středu 23. srpna 2023 od 18.00 hodin účinkující na benefičním koncertu „Zpívání z balkónu“ českolipské radnice 2023, tentokráte na podporu malé dívky Lilli, kterou postihl Crouzonův syndrom (specifický tvar hlavičky ) – http://lillife.cz/muj-pribeh/ .
Koncert, který již potřetí podporuje město Česká Lípa, v čele s jeho starostkou Jitkou Volfovou, která dala koncertu zelenou a koncert slavnostně zahájí, se uskuteční na náměstí T. G. Masaryka 1 v České Lípě opravdu přímo z balkónu radnice.
Jeho bonusem pro diváky je vstup zdarma s tím, že mohou přispět případnou finanční částkou v rámci dobrovolného příspěvku, který bude vystavěn ve formě kasičky přímo pod balkónem radnice. Akce se osobně zúčastní malá Lilli i její maminka a na konci koncertu převezmou finanční šek z této akce.
Oproti původním plakátům, kde byl kromě ostatních interpretů uveden jako hlavní hvězda koncertu Dalibor Janda s jeho dcerou Jiřinou, kteří se ve finále omluvili a na koncert nepřijedou, se pořadatelům podařilo na poslední chvíli oslovit jiné interprety. A tak se na letošním balkónu místo již zmíněného Dalibora Jandy objeví legendární pěvecké duo Kamelie alias Hana Buštíková a Dana Vlková, které se představí na závěr koncertu jako hlavní hvězdy a zazpívají své největší hity. A nové pozvání přijal i svalnatý kytarista a písničkář, původním povoláním tělocvikář Martin Maxa, který by rád na balkóně představil i svoji houslistku, která ho doprovází v rámci jeho koncertů po ČR.
Poprvé z českolipského balkónu též přispějí svým vystoupením i herec a zpěvák Petr Batěk a také mladý, ovšem hlasem překvapující zpěvák Tomáš Ringel. No a potřetí se na akci objeví dva zpívající českolipáci a to blonďatá dračice s kovově pevným hlasem Zuza Nová a producent tohoto koncertu a zpěvák v jedné osobě Martin France.
Pro diváky je připraveno i jedno malé překvapení a celou tuto show bude také již potřetí moderovat mladý imitátor a moderátor Zdenek Barnet.
„Na úspěšný festival Cavan International Song Contest do Irska nám (a hlavně Jiřímu Kornovi) napomohl i manažer Státního souboru písní a tanců“
Je z muzikantské rodiny. Otec byl kapelníkem, který vystupoval v Evropě i zámoří. Jeho bratr Jindřich léta vystupoval s Orchestrem Karla Vágnera a dodnes napsal desítky písniček pro Petra Kotvalda i jiné slavné interprety. Zpívala i Edova někdejší manželka Radmila (dokonce zaujala na festivalu Děčínská kotva s písničkou „Nenávidím nošení těžkých tašek“). Jeho dcera Anička naopak zpívala na albu „Booong!“, které získalo, v jeho produkci i za výrazného autorského přispění, Platinovou desku. A zpívá i Edova další dcera Adélka.
On sám je podepsán pod stovkami písní v Čechách, ale i ve Velké Británii, kde v osmdesátých letech žil a pracoval. Dnes jej můžete potkat v jeho studiu SOKIT anebo při sportování. Ačkoli v mládí závodně provozoval lehkou atletiku, nyní ho spíš potkáte na kole. A i proto pojmenoval své nejnovější, „jubilejní“ album „NA KOLE ON“. Jmenuje se EDUARD PARMA. A jelikož se dobře známe už 29 let, budu mu v následujícím rozhovoru tykat:
Navážu na tu muzikantskou rodinnou tradici. Od kolika let ses už tedy aktivně věnoval hudbě?
„Od pěti let. V Břevnově, kde jsme tehdy bydleli, jsme měli byt až u střechy. A hned vedle měla balkón učitelka klavíru. Legrační na tom bylo (protože ona bydlela v domě se sousedním vchodem), že jsme vždy přelézali hrazení balkonu a naši i paní učitelka mě drželi, abych neslít´ ze čtvrtého patra dolů. Učení not ani hra na klavír mě zpočátku vůbec nebavily. A vlastně nikdy. Možná až o trochu později na Státní konzervatoři? Ale opravdu až ve zralých letech jsem začal cvičit o své vlastní vůli.“
Na historickém snímku (z roku 1963) s kytarou na inkriminovaném balkónu
Takže otec na vás s bráchou neměl nervy a svěřil vás jiným pedagogům?
„Táta hrával po nocích v kavárnách a vždy se z hraní vracel pozdě k ránu domů a taky dlouho spal. Pakliže ale zjistil ráno, že hrajeme méně, než bylo potřeba, hned vylez´ z postele a bylo zle. Co bylo úžasné, že ještě v noci – když jsem nemohl přijít na nějaký příklad z matiky nebo fyziky – ráno u snídaně jsem ho měl na stole vypočítaný. A přitom on v tu chvíli tvrdě spal.“
Orchestr Eduarda Parmy staršího v akci a na reprezentativním snímku (dole)
Původně jsi vystudovaný jako hráč na dechový nástroj, konkrétně klarinet. Jak ses později – v kapelách – dostal ke hraní na basovou kytaru?
„Ne, ne, tak tomu bylo úplně obráceně. Už ve škole, někdy kolem 8. třídy, jsme založili třídní kapelu ,THE ROCKING BONES´ (v překladu: ,Rokující kosti´, aby byl název co nejpodobnější ,Rolling Stones´) a tam jsem začal hrát na baskytaru. Ta jako taková ovšem v té době v Praze vůbec nebyla k dostání. Chodil jsem ob den do obchodu v Panské ulici. Až jednou mě potkalo štěstí a mohl jsem si ji koupit. Na klarinet jsem začal hrát teprve asi o dva roky později.“
„THE ROCKING BONES“ a šílenství v řadách obecenstva na jejich koncertu (na snímku dole)
Tvé největší hudební hity devadesátých let doslova bouraly diskotéky. Chodíš si sám dodnes zatancovat na diskotéky? Anebo tam třeba sondovat „vzorek potenciálních posluchačů“?
„Jééé. Naposled jsem byl, s kámoškou, v klubu ,RETRO´ na pražské Francouzské ulici a hráli tam ,elektro ´. Je to styl mně již tak vzdálený oproti tomu, čemu my jsme říkávali ,disco´. A tak jsem tím pádem myslel, že půjdeme za hodinku domů. Mé partnerce se tam ale kupodivu tak líbilo, že jsme odešli až kolem třetí ráno.“
Eda v roli DJ
Chodíval jsi, jako školou povinný, také do tradičních tanečních? A jak jsi to tam prožíval?
„Tak taneční jsem nesnášel. Byl jsem v té době až nepřirozeně stydlivý i tvrdý (asi také po otci, který byl excelentní muzikant, ale tančit neuměl). Dodnes vzpomínám, jak jsme většinou se spolutanečníky šli na pivo.“
Dlouho jsi vedl doprovodnou kapelu Jiřího Korna. Ten je známý i jako výborný tanečník a choreograf. Měl nějaké „pohybové“ požadavky taky na kapelu? Zanechalo to v Tobě dodnes „taneční“ stopu?
„Ne, určitě ne. My jsme pouze hráli hudbu. Na jiné ,pobavení´ tam byly tři tanečnice. A taky jeden tanečník.“
Na archivním snímku s baskytarou nikoli v kapele Jiřího Korna, nýbrž Apollobeatu Petra Spáleného (respektive Spáleného Jana, jelikož zpěvákovo doprovodné těleso se jmenovalo po kapelníkovi, zpěvákovu bratrovi)
Co vás vedlo – s bratrem Jindrou – k hudebně tanečnímu projektu „Hipodrom“?
„Tak to byl nápad Jindry, a vždy, z kolegiality nebo ,bráchoviny´, mě tam nechal napsat dvě skladby na každé LP.“
Ve svém studiu SOKIT
Méně se už o Tobě ví, že také píšeš nápadité texty s neotřelými slogany. Co Tě inspirovalo ke Tvé dávné „pecce“ „King Kong in Hong Kong“?
Již spousta hudebníků toto vyřkla, že to přijde se shora. Zkrátka hraje hudba, máš sluchátka na uších a zkoušíš něco vymyslet… …zpíváš si třeba: ,Bum bum – bum bum´. A najednou na Tebe odněkud z nebe spadne ,King Kong in Hong Kong´! A ani netušíš jak.“
A jak vznikal Tvůj nejčerstvější „jubilejní“ projekt pod bombastickým názvem „NA KOLE ON“? Inspiroval Tě k názvu spíš Napoleon anebo dávná „vypalovačka“ Ivana Hlase „Na kolena“?
„Spíš ten Napoleon. Připadalo mi docela veselé, že rád jezdím na kole a třeba by o mně někdo, kolem koho jedu, řekl: ,To je on… NA KOLE ON´. Ale byl to trochu ,porod´ vymyslet něco vtipného. Chtěl jsem si napsat slova sám, a chvilkama je to i trochu drsný: ,….můžeš shodit toho svýho motorkáře do příkopu/a já sám mu rád jámu vykopu…´. Je to vlastně celé o tom, jak kluk a holka spolu jezdí na kole a jsou šťastni. Do té doby, dokud ona nepotká motorkáře, který ji učaruje. A kluk na kole teď chce její lásku zpět. Chystáme k tomu ještě video, ale až bude lepší počasí.“
Obal nejnovějšího alba prozrazuje i konkrétní číslo autorova jubilea
Jeden z Tvých největších hitů pro Jiřího Korna „Žal se odkládá“ občas nyní zazní i v reklamách. Jak se Ti to, jako skladateli původní písničky, teď z televize poslouchá?
„Věříš, že já to skoro nevidím? Ale často mi zavolá někdo ze známých a říká, že to viděl. Ale já, třeba před několika týdny, ve chvíli, kdy jsem telku zapnul, jsem uslyšel poslední akord a říkal si: ,Sakra, to je mi nějak povědomé´. 🙂 “
S Daliborem Jandou (v roli kmotra) při slavnostním předání Platinové desky za album „Booong!“
Tato píseň, s anglickým textem Miloše Skalky „You’re My Voodoo“, získala v roce 1979 hned čtyři ceny na festivalu Cavan International Song Contest v Irsku. Jak jste se tam tehdy – za minulého režimu – přihlásili? Složitě?
„Nekonečně složitě. Někde jsem se dozvěděl, že ten festival existuje a získal i jeho adresu. Jenže, přihlásit se znamenalo také poslat i pár peněz přihlašovacího poplatku. A to v době komunismu nebylo možné. Využil jsem tedy situace, kdy jsme byli s Jirkou Kornem na dvoudenním zájezdě v Mnichově. Zabalil kazetu a text do balíčku i s penězi a ten odtamtud odeslal poštou. Za pár dní přišel telegram domů do Prahy, že píseň přijali. A já byl štěstím bez sebe. Jenže z Mnichova jsem poslal nahrávku s Hanou Buštíkovou (dnešní ,součástí´ dua ,Kamélie´). Ale potom náš manažer, pan Berka, navrhnul: ,Pane Parma, co kdyby do Irska jel pan Korn?´ On pan Berka byl takový distingovaný člověk, kromě ,menedžungu´ Jiřího Korna dělal ještě manažera SSPT (Státní soubor písní a tanců). No a pak jsme tam jeli. Nikdo nás nepodpořil, museli jsme si letenky i pobyt hradit ze svého. Ale naštěstí ceny byly i finanční, takže nakonec se nám všechno vrátilo.“
Měl tento úspěch vliv na to, že ses později přestěhoval do Anglie?
„Určitě ano, myslel jsem, že jsem génius, bez kterého se světová hudba neobejde. :-) “
S dalším legendárním Jandou – tentokrát Petrem – a zpívající šéfredaktorkou TANEČNÍHO MAGAZÍNU Evou S.
Odjakživa píšeš také hodně písniček pro ženy. Namátkou jmenujme historicky Pavlínu Filipovskou či Miluši Voborníkovou anebo již zmíněnou Hanu Buštíkovou. Nejnověji třeba Jiřinu Annu Jandovou anebo Tvé objevy Markétu Z. či zpívající šéfredaktorku tohoto magazínu Evu S., jak se Ti se zpěvačkami spolupracuje? Lépe než s mužskými interprety?
„Skoro jo. Mám ženy moc rád a pokud mají hezký hlas a neprotestují proti mým nápadům, je to většinou radostná spolupráce.“
Už zmiňovaný projekt „NA KOLE ON“ jsi – u příležitosti svého životního jubilea – vydal nejen na CD, ale rovněž na „klasické“ vinylové LP desce. Proč? Ze sentimentu? Anebo je to požadavek některých DJ?
„Možná tak i tak. Mám několik přátel mezi diskžokeji a oni, z ničeho jiného než z vinylu, nehrají. Vrací se totiž do módy. A také jsem si chtěl udělat radost a vidět LP, kde by bylo jen moje jméno. …i když na titulní stránce nakonec není. (Vidíte a to je další příklad souvztažnosti s ,Rolling Stones´, kteří své jméno mají na prvním LP také až na zadní straně.)“
Eda (vpravo) na historickém snímku s bratrem Jindřichem (ještě v minulém tisíciletí)
Vraťme se k vaší muzikantské rodině. Konzultujete někdy s bratrem vzájemně své chystané nápady anebo projekty?
„Skoro vůbec.“
A bratři Parmové (tentokrát na snímku v opačném gardu a v tisíciletí současném)
Posmrtně jsi vydal i CD se skladbami vašeho tatínka. S jakým ohlasem se to setkalo u starších posluchačů, pamětníků?
„To není úplně přesné. Ono vlastně vyšlo již v posledním roce jeho života. A později mi volalo několik kolegů, kde by mohli najít tu či onu skladbu, a když jsem jim řekl o CD, byli nadšeni. Asi největší zájem byl, když si to teď zpětně rekapituluji, o skladbu ,Cesta ke hvězdám´.“
S Jaromírem Nohavicou u příležitosti udílení Výročních cen Ochranného svazu autorského
A k závěru obligátní otázka: co právě chystáš?
„Já moc neplánuji. Spíše si dělám pomalu další CD. Soustřeďuji se na to, aby hudba byla hlavně instrumentální (zpěváci nezlobte se, ale už za mlada jsme trpěli názorem, že zpěv hudbu kazí). Takže připravuji další CD, jde mi také o to, aby bylo rozmanité, stylově i instrumentačně. A pokud možno pestré s minimem bicích, protože ty diskotékové rytmy mi už (oproti mému mládí) začínají lézt na nervy.“
Na křtu minulého „jubilejního“ Eduardova alba pod názvem „Skladby vydané i nevídané“. V pozadí je rozesmátá autorka posledních obalů Parmových hudebních nosičů Lenka Scheithauerová.Obě zde zveřejněné obaly jubilejních CD jsou z dílny sympatické (výše zvěčněné) Lenky
A úplně nakonec; máš nějaké muzikantské krédo anebo filozofii?
„Asi takhle: muziku miluji, je to můj život a mrzí mě, že se z ní vytrácí to, co dělá hudbu hudbou, třeba harmonie. Hudba má mít tři složky: melodii, harmonii a rytmus. A to prostřední se již vytratilo. A hlavně kvůli tomu, že dnes si každý své ,písně´ píše sám a hudební skladatelé jako profese (stejně jako textaři) téměř vymizeli.“
TANEČNÍ MAGAZÍN se závěrem připojuje k dodatečné gratulaci k životnímu jubileu a přeje hodně zdraví, inspirace a tvůrčích sil.
Šéfredaktorka Eva Smolíková pokřtila vlastní CD „Bouří, tmou“
Šéfredaktorka TANEČNÍHO MAGAZÍNU přináší svým čtenářům, ale samozřejmě nejen jim, malou pozornost – CD „Bouří, tmou“.
Eva Smolíková přichází s CD Bouří, tmou, které vzniklo ve studio SOKIT v roce 2018 ve spolupráci s hudebním skladatelem Eduardem Parmou. Koncem ledna se uskutečnil v hotelu Pyramida křest CD, kterého se účastnily známé osobnosti – Alena Klenot (vizážistka a stylistka světových celebrit Celine Dion, Lady Gaga, Cher, Janet Jackson a dalších), Eduard Parma ml., hudební skladatel, Jindřich Parma, hudební skladatel, šéfredaktorka magazínu ‚Best of‘ Michaela Lejsková, zpěvák Martin France, artista Ludvík Berousek, tanečník Martin Šimek a prezidentka mezinárodní soutěže mladých talentů „Talent Awards“ a současně ředitelka taneční a jazykové školy Muna Al Muchantafová.
O Aleně Klenot čtenáři TANEČNÍHO MAGAZÍNU jistě vědí, protože coby stylistka tanečníků v americké verzi StarDance navštívila také českou verzi pořadu a Eva Smolíková ji doprovázela.
Nutno ale také zmínit, že hudební skladatelé Eduard Parma ml. a Jindřich Parma, jsou synové známého kapelníka Eduarda Parmy staršího. Oba mají na svém kontě nespočet titulů. Hudebního autora alba Eduarda Parmu jsme Vám představili v TANEČNÍM MAGAZÍNU již několikrát.V roce 1979 získala jeho skladba „You’re My Voodoo“ (anglický text: Miloš Skalka, v Česku známá jako „Žal se odkládá“) v interpretaci Jiřího Korna čtyři ceny na písňovém festivalu Cavan International Song Contest v Irsku. ale v současné době jej prezentuje řada zpěváků a zpěvaček a mezi nimi i Vojtěch Dyk.V letech 1969–1974 působil jako baskytarista ve skupině ApollobeatPetra Spáleného. V letech 1976–1979 vedl vlastní Orchestr Eduarda Parmy ml., který doprovázel zpěváky Jiřího Korna a Hanu Buštíkovou. Pro Korna zkomponoval několik písní, třeba titul „Ulice Váci“ (text: Miroslav Černý). Celkem spolu natočili pět LP. V roce 1981 se Parma přestěhoval do Velké Británie. Zvítězil v soutěži New Talent Spot zpěvačky Lynsey de Paul, dále v soutěži Capital Radio London s písní „King Kong In Hong Kong“. Ve stejné době vyšla v Anglii i píseň „Daisy“, s níž se s Jiřím Kornem zúčastnili i irského festivalu Castlebar Intl. Song Contest. V roce 1988 vystoupil v legendárním klubu Marquee se skupinou Times Square. Jako autor a producent pronikl na první místo hitparády UK demo chart s písní „I Think I Was A Megastar“, kterou interpretoval Baron von Geriatrix. Pro gramofonovou etiketu SOKIT získal rapera Gene Jacksona, s nímž založil duo Cutmaster and M. C. Groove. Společně vystoupili v londýnské diskotéce Hippodrome a píseň „Rip it off. Grils“ byla opakovaně vysílána v TV pořadu Petera Watermanna The Hitman and Her. Na TV kanále BSB byl několikrát vysílán videoklip Times Square s písní „Paradise“. Natáčel i hudbu k televizním reklamám pro firmu Saatchi and Saatchi, například Skittels, Widgets. Jeho nahrávky se objevily na LP kompilacích vedle písní Ofry Hazy nebo Depeche Mode. Po návratu do Prahy v roce 1991 získal mnoho dalších ocenění, mezi nejvýznamnější patří Platinová deska za album „Booong!“.
Jindřich Parma byl dlouholetým členem orchestru Karla Vágnera, skládal songy pro Hanu Zagorovou (například „Co ti brání v pousmání“), pro Karla Gotta (třeba„Chyť své dny“), pro Marii Rottrovou, Sagvana Tofiho, Stanislava Hložka, Lubomíra Brabce a další. Je známý zejména jako dvorní skladatel a autor hitů Petra Kotvalda – „Mumuland“, „Je v tahu“, „Milujem se čím dál víc“, „Marylin“ a mnoha a mnoha dalších.
CD „Bouří, tmou“ v současné době hraje rádio Hey, Český rozhlas. Dostupné je na Supraphonline a Music42 – prodejny s hudbou.
Příjemný poslech
Eva S. a Eduard Parma ml.Humorná skladba „Úspěch“Zdoláváme vrcholyAle jaký je výsledek?Eva S. coby moderátorka
„Bouří tmou“Křest CDAlena Klenot, vizážistka světových celebrit a Martin Šimek, tanečník (po její levici)Artista Ludvík BerousekEduard Parma ml.S artistou Ludvíkem Berouskem (jeho představení bylo překvapením a dárkem kmotra Martina France)CD „Bouří, tmou“ je na světě
Již delší dobu známý herec a zpěvák Vojta Dyk (který bude představovat Sherlocka Holmese v kultovním muzikálu Legenda jména Holmes, o kterém čtenáře průběžně informujeme) pravidelně na svých vystoupeních zpívá skladbu Žal se odkládá (Eduard Parma ml. – Zd. Borovec) s brněnským B-Side Bandem. Skladbu původně nazpíval Jiří Korn a s anglickou verzí You´re My Voodoo (änglický text Miloš Skalka ) vyhráli v Irsku čtyři ceny na písňovém festivalu. Píseň je na světě už přes čtyřicet let a nadále žije na vlnách v rádií, Jiří Korn ji zpívá v nové verzi se 4TETem a na YouTube existují další verze, například s Romanem Vojtkem.
Zajímalo nás, jak vlastně tato populární píseň vznikla a jaký byl její další osud. Zeptali jsme se samotného hudebního skladatele Eduarda Parmy ml. a ten se o své vzpomínky ochotně podělil
Eduard Parma: .„Kolem roku 1975 vypuklo i v Praze diskotékové šílenství. Chodili jsme skoro denně na koleje Strahov a tancovali, bavili se s děvčaty a hudba nás naprosto pohltila. Láďa Brož (můj kamarád) jednou přišel s nápadem, že napíšeme českou diskotékovou písničku. Já jsem se do té doby již pokoušel, ale toto byla skutečně jedna z těch prvních a určitě první v rytmu disco (dnes se pojem DISCO týká poněkud jiné hudby, ale pro mě je to hlavně hudba 70. let, kdy ještě nebyly syntenzátory …. a bubny, basu i další nástroje hráli skuteční muzikanti).
Vymyslel a nahrál jsem demosnímek s mými tehdy skromnými domácími prostředky a všem se pak nahrávka líbila. Vůbec první, kdo ji zpíval, byla Hanka Buštíková (později vystupující v duu Kamélie), která s námi tenkrát zpívala jako partnerka Jiřího Korna. Dokonce jsme písničku natočili (Orchestr Eduarda Parmy ml.) v Berlíně a ona ji pak zpívala v německé televizi. A tuto její verzi jsem poslal do Irska na Cavan International Song Contest (z Mnichova a vložil jsem do obálky 20 německých marek – snad mě kvůli tomu dnes nezavřou. Přihlásit se na festival znamenalo totiž i zaplatit poplatek ENTRY FEE a to tehdy nebylo možné udělat z Prahy). Jaká byla moje radost, když mi přišel telegram, že píseň byla vybrána! Miloš Skalka napsal anglický text a později Zdeněk Borovec český. (První anglický text napsal jiný známý textař, refrén zněl ,Girl in the Wind´, ale to bylo dost mimo.)
Šel jsem za naším manažerem, panem Berkou, a ten pronesl osudová slova: ,Pane Parma, co kdyby v Irsku píseň zpíval Jiří Korn?´ Nejdřív jsem nevěděl, co si mám o tomto nápadu myslet, ale pak jsem si řekl: ,A proč ne?´ Pan Berka zavolal do Irska, zda-li se změnou souhlasí, jim to vůbec nevadilo a finální verze byla na světě. Jirka si nechal udělat choreografii od Waltera Schumanna ve Východním Berlíně, ušít nový bílý oblek, ale kde sehnal onu typickou bílou čepici, mi není známo. Ale čepice se tak líbila, že všechny děti v Irsku stále škemraly: ,Can I have your cap?´
A potom, co jsme z festivalu přivezli čtyři ceny, se nazpívala píseň česky, německy, anglicky a hraje se dodnes. Je tomu již přes 40 let, co jsem tuto melodii vymyslel.“
Inu, paráda, tak gratulujeme a přejeme jí ještě hodně dlouhý život.
