NAHO-VAR

Festival SEJF v Teplicích zve na „netradiční“ exkurzi pivovaru

Pivo a nahé ženy – může se zdát, že tak začíná sen kdejakého muže. Dvaadvacetiletá fotografka Anna Kopková svou sérií fotografických aktů „NAHO-VAR“ dokazuje, že nejde o povrchní koncept a naopak vystavuje na odiv ženskou přirozenost a sebevědomí. Vernisáž výstavy proběhne 13. září 2018 v Café Schönau v Teplicích, v následujících měsících budou fotografie vystaveny v prostorách Regionálního muzea. Výstava probíhá pod záštitou studentského festivalu SEJF, jehož první ročník se v Teplicích uskuteční 28. a 29. září 2018.

Anna Kopková si ve své tvorbě nejvíce zakládá na přirozenosti a svobodě, čemuž odpovídá i výběr jejích „modelek“. „Jako aktérky si vybírám na první pohled „obyčejné“ ženy, které jsou plné síly a vyzařují šarm a vitalitu. Focení je pro ně únik z každodenní reality a užívají si jej plnými doušky,“ vysvětluje Kopková. Z jejích aktů je patrné, že pravou krásu spatřuje v nedokonalosti a usiluje o to, aby také další ženy přijaly tuto pravdu za svou.

Série aktů Anny Kopkové tvoří převážně černobílé fotografie, jejichž dominantou jsou „sochy“ představované lidskými těly. Stěžejním motivem je přirozená ženská sexualita, která zdůrazňuje jejich sílu.

„NAHO-VAR“ vznikal v prostorách pivovaru XXX, kde má Anna Kopková ateliér. Všechny fotografie byly pořízeny v průběhu dvoudenního focení. První den byl přitom spíše nespoutaným večírkem, který umožnil Anně poznat své aktérky. „Vytvořily jsme si svět samy pro sebe. Dovoleno je vše a na odsuzování nezbývá místo,“ vzpomíná fotografka. Taková zkušenost vystihuje způsob Anniny práce – hlavním bodem je intenzivní zážitek. Pro své aktérky Kopková vytváří jedinečnou atmosféru. Tou se snaží překlenout propast mezi inscenovanou fotografií a syrovou dokumentací zážitku.

Na vernisáži v Café Schönau, která se koná pod hlavičkou festivalu SEJF, budou mít návštěvníci příležitost setkat se s autorkou a zúčastnit se dražby jednoho z jejích aktů. „Jsem rád, že Anna spojila síly s naším festivalem. Považuji ji za skvělou fotografku a vážím si toho, že svými obrazy prokazuje úctu jedinečnosti žen,“ říká Jakub Kraus, prezident festivalu SEJF. Výtěžek z dražby bude využit pro zajištění produkce festivalu. Doprovodný program zajistí hudební skupina M.J. Owners. Série „NAHO-VAR“ bude poté vystavena v malované místnosti teplického Regionálního muzea. Držitelé lístků na festival mají možnost výstavu zhlédnout přímo v rámci programu SEJFu 28. a 29. září. Lístky na SEJF festival bude možné zakoupit v průběhu vernisáže na místě.

Fotogalerie: https://www.dropbox.com/sh/32z2jb37ol2mp10/AABBBddDKF_mK3oUEqknO8fha?dl=0

Ukázky tvorby Anny Kopkové: https://annamultiart.wixsite.com/naho-var< /span>

Oficiální stránky Anny Kopkové: http://annakopkova.cz/

  

Matěj Senft

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor se známou fotografkou a spisovatelkou SÁROU SAUDKOVOU

„Tancuji podle hudby a nálady.“

Málokomu se podaří, že je jeho jméno v tom dobrém smyslu slova i jeho značkou – prezentací. Sára Saudková patří k těm nemnoha šťastným jedincům. Fotografka, spisovatelka, ne tak dávno i odvážná moderátorka pořadu televize Nova „Peříčko“ – a v současné době taky několikanásobná maminka na skoro plný úvazek.

A právě Sáru Saudkovou jsem požádal o několik odpovědí na otázky s taneční tematikou:

 

Vzpomínáte ještě, kdy jste udělala své první taneční krůčky?

Patrně na nějaké takové té roztomile pitomé školní besídce, kde nás nutili do křečovitých postojů a my se všichni svíjeli hanbou a studem a ze všeho nejraději jsme chtěli zdrhnout pryč.“

Asi teď tedy bude bezpředmětná otázka, zda jste chodila do tanečních?

Ne. Nechodila. A dokonce se tomu povedlo uniknout i mým dvěma sestrám. Byla v tom jistá vzdorovitá rebelie nedělat to, co se od nás žádá a očekává. Navíc mi v té době připadalo strašně trapné, jak se holky navlékaly do těch děsivých tanečních šatů. I ty docela hezké v nich vypadaly jako obludy.“

Přejděme od šatů k tanci, vyhovoval Vám nějaký styl či druh tance?

Žádný konkrétní. Já velmi ráda tancuji a řekla bych, že dobře, ale tancuji s vášní a s radostí, ale zejména spontánně. Tancuji podle hudby a nálady, ne podle tanečních kroků a předpisů.“

Vedete nějakým způsobem k tanci své děti?

Ne !!! Nechávám to plně na nich. Zatím k tomu mají přirozený odpor. Nejspíš ty geny…“

Který tanec  obdivujete z pozice diváka?

Tango. Ale při něm bych snad byla raději v pozici tanečnice. U toho se vážně nedá sedět a dívat se.“

Které taneční představení anebo muzikál (vzpomínám, že jste i před časem vystavovala v divadle Hybernia, zaslíbeném muzikálu) Vás v poslední době zaujaly a proč?

Nemám ráda muzikály. Ale ráda bych někdy zažila takovou ,poctivou irskou dupárnu´, tím myslím irský tanec v nefalšované irské hospodě pozdě do noci.“

Vypravíte se někdy do divadel i na klasický balet?

Ne. Až na jednu výjimku – už ,pradávno´ jsem viděla vystoupení holandského královského baletu v režii Jiřího Kiliána. A to bylo něco. Fascinace přirozeným pohybem, nezkrouceného klasickou baletní školou. To byla oslava těla a radosti z tance!“

Jistě jste fotografovala tanečníky a tanečnice?

„Ráda vyžaduji taneční gesta a polohy, jsou velmi vášnivé a srozumitelné. Ale vzhledem k tomu, že fotografuji klasickou technikou, musí to být statické pózy ve stylu ,nehýbat, zaostřuji, fotím!´ Portrétovala jsem před lety Vlastimila Harapese a je pravdou, že tanečníci znají bravurně své tělo a tělo naopak poslouchá je. Hezky se s nimi pracuje. A taky nemají stud, ostatně se nemají za co stydět. Tělo je vlastně jejich pracovním nástrojem.“

Co Vám tedy říká tanec obecně jako výtvarnici?

Když je přirozený, a nikoli uměle vykřečovaný na efekt, pak je to pastva pro oči i pro duši. A pro fotoaparát jakbysmet.“

A na čem v současné době pracujete? Záměrně se neptám pouze na fotografování…

Tkám na dvou stavech. Dopsala jsem totiž další knihu pro dospělé ,Zpocená záda´. Pustím se do pokračování ,Půlnočních pohádek´, ty vyšly vloni v Albatrosu a velmi se líbí a čtou. A konečně zase zalézám do fotokomory. Takže si tak vesele střídám psaní s fotografováním a moc mě to baví.“

Kde uvidíme Vaše nejbližší výstavy?

Tu nejaktuálnější v květnu v Ženevě. Na podzim v Chebu a příští rok v italském Udine, na mezinárodní výstavě ,Ženy ve fotografii´. Jsem opravdu poctěna, že tam v té úžasné společnosti světových fotografických es budu reprezentovat naši zemi.“

Děkuji za velmi upřímný rozhovor

 

 FOTO: SÁRA SAUDKOVÁ

Michal Stein

Taneční magazín