Poslední předvánoční pátek 18. prosince 2015 patřil v progresívní taneční scéně v Praze – Holešovicích špičkovému slovenskému představení v podání dvojice Debris. Původně měly být na scéně tři postavy, ale jelikož tanečnice Nikoleta Rafaelisová byla aktuálně zraněna, tak veškerá tíha náročného představení spočívala na bedrech tanečnice a choreografky v jedné osobě Stanislavy Vlčekové a jejího hereckého partnera Mariána Preverandačíka. Mimo toho se to odpoledne konal v ALTĚ workshop s Martinou Hajdylou Lacovou. A následující den workshop s Peterem Šavelem.
Již neotřelé scénografické pojetí s „matematickými“ vzorci (scénografa Jána Ptačína, který měl na starosti rovněž světelný design) na taneční ploše dávalo předem tušit, že půjde o ambiciózně neotřelý projekt.
A vskutku, scénář Petera Lomnického v dramaturgii Dagmar Čiripové skýtal tisíce nápadů a námětů pro přemýšlivého diváka. Preverandčík v mluvené roli Amose dodával složitým textům na náměty a impulsy klasického matematika, astronoma, fyzika a filosofa René Decartese patřičný prostor i vzdušnost, aby vyzněly. To vše doplňoval emotivní tanec Vlčekové.
Herecký filosofický projev vhodně podtrhávaly netradičně umístěné a namířené světelné zdroje přímo na jevištní ploše. Hybným momentem představení byla i autorská hudba Jozefa Vlka. Škoda, že ne vždy vyznělo ideálně její nazvučení. V basových pasážích (jich bylo pohříchu v inscenaci poměrně dost) nebyla amplituda reproduktorů nastavena na právě uchu libý zvuk…
De facto se jednalo o světovou premiéru, neboť jindy v inscenaci vystupují (jak již bylo v úvodu vysvětleno) tanečnice dvě. Ale právě tato ještě více „obnaženější“ forma dávala celému představení daleko emotivnější nádech a smysl. Nedovedu si místo tohoto dialogu slova a tance představit trialog. Jistě, taneční odborník by obdivoval kreace dvou představitelek, ale dle mého názoru by se smysl (možná?) tak trochu rozplýval a rozplizával?
Clear patřil určitě k vrcholným představením v ALTĚ. Je skvělé, že divák dostane určitý bonus v komplexním představení a nikoli, že by sledoval pouhý sled tanečních hříček. Závěrem musím zdůraznit, že v ALTĚ se náramně starají i o ty nejmenší diváky. Toto páteční odpoledne také patřilo dětskému večírku, kde se mohla děcka vydovádět, zatančit si, zahrát stolní tenis… Jen tak dál.
