Rozhovor se zpěvačkou JANOU „Leeloo“ KOPTOVOU

„Zpívá se mi lépe, když je v písni i kus mne“

Vše začalo tancem a to jí byly tři roky… Vyzkoušela všechny možné styly a jednu dobou dokonce závodně tančila Rock&Roll. Pak přišel zpěv, zkusila si i herectví a láska k hudbě dovedla Janu Koptovou ke studiu populárního zpěvu na konzervatoři a letos pod pseudonymem Leeloo vydala svůj první singl Botticelli Girl“, ke kterému také natočila videoklip a právě pracuje na svém debutovém albu. Zájem o tanec ji zůstal, a když to čas a koronavirus dovolí, ráda si zatančí v tanečním studiu.

Pocházíte z umělecké rodiny, pradědeček spisovatel, dědeček textař, tatínek herec, textař a pianista, maminka herečka. Jaké bylo, vyrůstat v rodině plné umělců? Jak vás to ovlivnilo?

Rozhodně mě to přivedlo k hudbě a umění celkově. Odmalička jsme chodily se ,ségrou‘ do divadel za rodiči. Nejvíce času jsme strávily v divadle Semafor, takže hudba, tanec a herectví bylo všude kolem mě. Nedokážu si to představit jinak. Když jsme nebyly v divadle, tak jsme šly na koncert  táty a tak podobně.“

Od dětství ráda zpíváte. A podle všeho, jste vždycky chtěla být zpěvačkou, ale vaši rodiče si to nepřáli. V páté třídě na ZŠ jste se v Semaforu objevila v představení Opera Betlém“, kde hrál váš táta a pak jste zpívala v Dětské opeře Praha. Bavilo vás to?

Milovala jsem to! Našla jsem si tam spoustu přátel a hlavně jsem se konečně začala učit zpívat. V naší rodině se opera neposlouchá, jen u venkovního posezení na zahradě hraje klasika. Rozhodně mi to rozšířilo obzory a stát ve svých asi 14 letech na prknech Národního divadla s tím, že jsem tam něco přednášela, byla úžasná zkušenost!!!“

V jednom rozhovoru jste řekla, že jste nikdy nepřemýšlela nad jinou než uměleckou kariérou, a tak jste se rozhodla pro studium populárního zpěvu na pražské konzervatoři. Proč jste si vybrala právě populární zpěv? Neuvažovala jste o opeře?

Hodně lidí mě do toho nutilo, ale já si nikdy nedokázala samu sebe představit jako operní divu. Plánovala jsem i muzikál, ale nakonec jsem šla na Pražskou konzervatoř k paní profesorce Janě Balašové a vůbec bych to neměnila!“

Nedávno jste vydala svůj první videoklip k písni Botticelli Girl pod pseudonymem Leeloo. Proč právě Leeloo? Někde jste řekla, že je podle hrdinky z vašeho oblíbeného filmu Pátý element…

Ano. Na filmu ,Pátý element´ jsem vyrostla. S kamarádkou jsme si říkaly zkráceně ,Lilu´ . Vždycky jsem věděla, že mé umělecké jméno nebude mé vlastní. Před pár lety jsem se na sociálních sítích Instagram přejmenovala na ,Leeloo´. Když jsme s mým producentem Sebastianem Hádlem a mou sestrou Františkou vymýšleli, jak bych si mohla říkat, tak to Sebastian navrhl. Hned jsem souhlasila!“

V současnosti pracujete na svém debutovém albu a pod pěti skladbami je autorsky podepsaná vaše sestra Františka. Neuvažovala jste o tom, napsat si také sama text?

Texty si píši! Třeba právě můj debutový single ,Botticelli girl´ jsem napsala já – hudbu i text. Se sestrou jsem spolupracovala na třech z těchto pěti zmíněných písních, a pak na všech ostatních sama. Zpívá se mi mnohem lépe, když je v písni i kus mě.“

S rodinou

Spolu se sestrou Františkou jste se objevily v malých rolích ve filmové hudební komedii Jiřího Menzla Donšajni“ (2013), v níž si zahrál také váš tatínek Václav Kopta. Jaká to byla zkušenost? Přijala byste i dnes roli před kamerou?

To už je velice dávno a jednalo se o opravdu malinké role. Nakonec jsem pouze dostala pohlavek před kamerou, ale strašně mě to bavilo. Pamatuji si úplně vše! Konkurz v Malostranské besedě, kostýmní zkouška na hřbitově, zkoušení scén, ostatní děti, co tam s námi byly a samozřejmě velkou premiéru. Jiří Menzel řešil každičký detail. Moc si vážím toho, že jsem ho mohla vidět během jeho práce, kterou dělal dokonale. Vyrostla jsem v divadle a vždycky si všichni kolem mě mysleli, že budu herečka. Rozhodně bych se nějaké té roli nebránila – uvidíme, co přinese čas.“

Zpívání vás podle všeho velice baví a naplňuje. Vyzkoušela jste si také herectví. A co tanec, neláká vás?

Upřímně, vše začalo tancem. Byla jsem velice extrovertní a hyperaktivní dítě, takže jsem začala tančit ve svých 3 letech. Vyzkoušela jsem všechny možné styly a jednu dobou jsem dokonce závodně tančila Rock&Roll. Byl i rok, kdy jsem chodila tančit čtyřikrát týdně (více stylů) a k tomu jsem ještě zvládala akrobacii, výtvarku a dřevěnou dílnu – rodiče se mě prostě snažili unavit. 🙂 Tím jsem si nakonec zničila kolena a po krátké pauze jsem se k tancování vrátila jen částečně. Covid mi brání chodit do mého oblíbeného tanečního studia, ale jednou za čas si něco zatančím.“

Letos vás čeká maturita a co dál? Budete pokračovat ve studiu?

Plánuji zůstat na škole ještě dva roky, abych udělala absolutorium. Nad vysokou školou se ještě rozhoduji. Láká mě zahraničí, ale v poslední době si nejsem úplně jistá…“

Jak ráda trávíte chvíle volna?

Posloucháním hudby, posezením v kavárnách nebo koukáním na něco zajímavého. Záleží na tom, kolik mám energie.“

Jana „Leeloo“ Koptová:

Narodila se 4. 7. 2001 v Praze jako mladší dcera herců Václava Kopty a Simony Vrbické (dvorní dabérky Nicole Kidman). Strýc Jan Kopta je výtvarník. Dědeček Pavel Kopta byl textař, hlavně písní pro Hanu Hegerovou, například „Lásko prokletá“. Prastrýc Petr Kopta byl básníkem, překladatelem, textařem a  podepsal Chartu 77. Pradědeček Josef Kopta byl spisovatel a jeho nejslavnější román „Hlídač č. 47“, který vyšel v roce 1926, byl 3x zfilmovaný. Starší sestra Františka studuje Arts management a s Janou napsala několik písní.

Jana studuje pražskou konzervatoř. Objevila se v malé roli ve filmu Donšajni“.

Veronika Pechová  

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s MISS WORLD TAŤÁNOU KUCHAŘOVOU

„Úspěch ve Stardance mě stále hřeje „

 

 

1. Bylo pro Vás druhé místo ve stardance radostí nebo zklamáním?

„Naprostou radostí, nečekala jsem , že dojdu tak daleko, jsem velmi
spokojená. Úplně všechny tance jsem se naučila, jsem prostě štaštná.

Navíc slyšet od profesionální poroty slova: „Nejlepší pár ze všech ročníků
Stardance“, to mě maximálně hřeje. Je to mé osobní vítězství. V této TV
show mi nešlo o výhru.“

2. Zřejmě soutěžíte ráda, že?

„To bych neřekla. Mám silnou vůli a ráda překonávám sama sebe, je to součást mé povahy.“

7

3. Jaké disciplíny (kromě tance) jsou Vám ještě blízké?

„Mám mnoho koníčků. Ráda  jezdím na koni, ovládám i šerm, jsem sportovni typ
a od malička se věnuji tenisu.“

4. Vy jste opravdu  všestranně talentovaná, kde se to ve Vás bere?

„Asi geny…. Dělám také všechno s maximálním nasazením, zkrátka mě  baví se
sobě věnovat.

Mám chuť i vůli něco dělat. Kdybych k věcem přistupovala takto: „No, tak
možná to vyjde“ , to by nešlo, ani by nemělo cenu se do něčeho pouštět.
Omezenost a limit si nastavuje každý sám.“

5. Přesto ale, asi většina lidí jde do soutěže s maximálním nasazením,
chtějí být první a přesto to nevyjde. Co radíte?

„Když už to osudově nejde, má to tak asi z nějakého  důvodu být.  Člověk
nesmí život  příliš „hrotit“, ale přijímat události  tak, jak jsou. Je tak šťastnější a svobodnější.“

10

6. Věnovala jste se poprvé naplno tanci. Jaký dojem ve Vás nechala tato
zkušenost? (Necháte modelingu a stanete se tanečnicí, nebo zůstane tanec jen
okrajovou záležitostí?)

„Tanec byla úžasná  a nezapomenutelná zkušenost a to i díky mému tanečnímu
partnerovi Janu Onderovi. Nadále se věnuji  modelingu, díky  kterému pracuji
často v zahraničí, ale čeká nás i několik tanečních  vystoupení. Pracuji pro
svoji nadaci a chystáme mnoho zajimavých projektů a fundraisingovych akcí. Právě natáčím  prvotní díl  nového  dokumentu o módě. Svých pracovních aktivit
mám mnoho a je úžasné, že spolu vlastně   všechny  souvisí.“

7. Jak se Vám spolupracovalo s Honzou Onderem? Je to ten správný učitel
tance pro Vás?

„Je to ten nejlepší.“

8. Stalo se také, že Vám šel v něčem „na nervy“?

Smích..  😀

„Ke konci soutěže bylo méně a méně času, nároky byly vyšší, už
jsme byli na pokraji sil, fyzických i psychických. Vyčerpání padalo i na
profíky. Zásadní hádku jsme neměli a naopak nás všechny okolnosti spojily
ještě víc. Důkazem toho, že jsme si velmi rozuměli, byly naše výkony.  A tomu odpovídaly i naše výsledky.“

9

9. Ve které soutěži – Miss World, Miss ČR nebo Stardance – panovala  největší
rivalita?

„Stardance pro mě nebyla soutěž, do které  jsem šla s tím, že chci vyhrát. Nešla
jsem vyhrát, to  nebyla pro mě priorita.

Taková nepříjemná ženská rivalita panovala v soutěži Miss ČR, určitě větší
než na Miss World. Tady šlo o hodně. Miss ČR byl dobrý odrazový můstek,
skvělá startovací dráha, která započala moji kariéru.

Ale na Miss World, tam už není třeba rivalita ani intriky, všechny slečny
byly osobnosti a vítězky. Dá se říct, že na Miss World jsou všechny dívky inteligentní, mají své zájmy,
jsou přátelštější, každá je z jiné kultury, je to takové pestré a na
mezinárodní úrovni. Soutěž má  noblesu, krásný cíl a váhu.“

10. Po Stardance jste volila dovolenou v teplých krajích. Bylo to proto, že
jste cítila, že opravdu nutně potřebujete dobít energii po tak náročné
soutěži?

„Samozřejmě, že jsem byla unavená. Tanečníci jsou zvyklí na tento
fyzický nápor, ale já ne. Jezdím ale na dovolenou každou zimu, měla  jsem to i tak  v plánu.“

11. Donáší titul „Miss World“ i záporné reakce mezi lidmi?

„Neřekla bych, ale samozřejmě jsem u některých jedinců za tu dobu
zaregistrovala určité poznámky, které se vůbec neslučovaly  s realitou. Vnímám to, jako jejich vlastní spílání  na jejich buď  osobní či kariérní  neúspěchy.  Neberu to osobně, není k tomu důvod a netýká  se mě to. Titul „Miss World“ přináší kladné reakce.“

1

12. Přesto se během soutěže Stardance objevovaly i negativní reakce na
internetových stránkách. Jak jste tyto negativní poznámky vnímala?

„Jistěže, anonymní chat je obecně vždy místem, kde si lidé vylévají vztek,
nenávidí ty úspěšné a talentované, ale vůbec to nesouvisí  ani s jednim z nás, s naším tancem
nebo veřejným míněním. Díky podpoře lidí a enormnímu množství  fanoušků
jsme došli  s Honzou až  do finále. Podpora byla obrovská, stále mě  udivuje a  současně také příjemně hřeje, jak celou Stardance veřejnost vnímala a s nadšením sledovala.“

13. Jak vypadá běžný den top modelky?

„Nemám běžné dny. Cestuji za prací, fotím nebo točím,  dělám zajímavé  a nové
projekty, věnuji se své nadaci, setkávám se díky své  práci  se zajímavými
lidmi, umělci, objíždím charitativni projekty, které podporujeme, připravuji
a spoluorganizuji fundraisingové akce na podporu své nadace, má práce je
pestrá.“

14. V čem tkví přednosti a zápory modelingu? Doporučila byste tuto práci
dívkám?

„Modeling bych doporučila všem, pokud mají hlavu na správném místě,  je to
skvělý „startovací můstek“ – potkáváte spoustu zajímavých lidí, cestujete, je
to skvělá  platforma pro další možnosti a kontakty, lze z toho mnoho vytěžit
a získat.  Můžete osobně vyrůst a hodně se naučit pro svou další
kariéru. Je to vhodná práce např. při studiu. Nese i své záporné stránky,
ostatně jako každá profese. Je jen na Vás, jaké  si zvolíte  priority.“

6

15. Zahrála jste si v seriálu „Gympl s (r)učením omezeným“ a  ve filmu Jiřího Menzela  „Donšajni“. Nebude se třeba Vaše kariéra dále ubírat směrem k herectví?

„Dostávám  zajímavé nabídky  a otevírají se mi možnosti  i z této  oblasti. Protože mě  herectví baví, nebudu se dalším profesním výzvám bránit.“

16. Založila  jste také svou nadaci. Jakým způsobem pomáháte seniorům?

„Nadaci „Krása pomoci“ jsem založila téměř před  6-ti lety,  jsem její výkonná
složka a fundraiser. Podporujeme prověřené  projekty, které  pomáhají seniorům, např.  projekty osobní asistence a pečovatelské služby  pro seniory, jejichž cílem je, aby senioři zůstali co nejdéle v přirozeném prostředí svého domova s péčí, kterou potřebují. Podporujeme také dobrovolnictví a aktivizační programy pro seniory, tyto programy umožňují seniorům žít aktivní život.“

8

5

 

4

To je krásná myšlenka. Přeji Vám, ať se Vám daří a děkuji za rozhovor

Eva Smolíková