Estonská „Revoluce“ na Palmovce

Třetí ročník mezinárodního setkání divadel střední Evropy Palm Off Fest zahájí inscenace Revoluce

Palm Off Fest 2018 začne estonskou „Revolucí“

Třetí ročník mezinárodního setkání divadel střední Evropy Palm Off Fest zahájí 19. října autorská inscenace „Revoluce“ estonského Teatru NO99, držitele prestižní evropské Ceny divadelní reality (2017) a vítěze posledního ročníku Pražského Quadriennale (2015).

Mezi hosty letošního ročníku se opět objeví Oliver Frljić, který ve spolupráci s berlínským Maxim Gorki Theater uvádí 27. října představení „GOЯKI: Alternativa pro Německo?“

Palm Off Fest 2018 dále nabídne inscenaci „99 slov pro prázdnotu“ z tallinnského centra Kanuti Gildi SAAL a představení „Led ové doktríny: Variace na nacistickou rétoriku“ maďarského divadla Metanoia Artopedia. 

O závěr festivalu se 28. října postará varšavský Teatr Powszechny s inscenací „Spravedlnost“

Českou scénu budou zastupovat inscenace Divadla pod Palmovkou „Něco za něco“ v režii Jana Klaty a „Pusťte Donu k maturitě!“.

V sobotu 20. října od 17 hodin proběhne speciální debata na téma „Už máme, co jsme chtěli?“. Na programu budou nejen diskuse a mezinárodní konference, ale také dvě výstavy a opět zdarma přístupná přehlídka nejzajímavějších dokumentů. 

 

Estonský Teatr NO99 pojednává Revoluci“ jako jeden z nejpozoruhodnějších konceptů lidské civilizace. Snaží se tak postupně odkrýt její politickou, estetickou, intelektuální a emocionální podstatu.Před námi dnes leží nepřekonatelná propast a my nemáme nic, co by nám ji pomohlo překonat. Žijeme lépe než kdykoli předtím, ale situace je přesto nesnesitelná,“ dodávají autoři.Jsme rádi, že se nám po patnáctileté pauze podařilo do České republiky opět přivést estonské divadlo – Teatr NO99 navíc patří k evropsky nejoceňovanějším souborům bývalého východního bloku. Inscenace ,Revoluce´ vychází z inspirace politickými událostmi v Rusku v roce 1917 a přes další evropské revoluce 20. století se dostává až ke zlomu, který nás teprve čeká a který nezpůsobí člověk, nýbrž globální klimatická změna,“ říká ředitel festivalu Michal Lang.

Na „obranu hodnot evropské civilizace“ naváže bosensko-chorvatský režisér Oliver Frljić, který se spolu se známou berlínskou scénou Maxim Gorki Theater zamyslel nad fenoménem vzestupu extrémně pravicových platforem nejen v Německu. V inscenaci „GOЯKI: Alternativa pro Německo?“ Frljić nepokrytě využívá jeviště i samotné divadlo Maxim Gorki Theater jako prostor ke konfrontaci současných anti-demokratických sil, které veřejnost i média v současné Evropě stále více legitimizuje.

Varšavský Teatr Powszechny uvede 28. října svou dokumentární inscenaci „Spravedlnost“, která se věnuje nucenému odchodu třinácti tisíc Židů z Polska mezi lety 1968 a 1970. Země chudší o tyto obyvatele v důsledku toho utrpěla po stránce společenské, kulturní, ekonomické i politické. Režisér Michał Zadara formou soudního vyšetřování zkoumá, jestli je možné za tuto etnickou čistkou, jejíž následky jsou v Polsku patrné dodnes, po padesáti letech vůbec někoho obvinit. Podobně jako Sofoklův „Král Oidipus“ vypráví i polská „Spravedlnost“ o zemi, kde došlo ke zločinu, za který nebyl nikdo potrestán.

V sobotu 20. října 2018 od 17 hodin se uskuteční speciální diskuse, která pod hlavním heslem letošního ročníku „Už máme, co jsme chtěli?“ pozve české, slovenské a polské osobnosti k reflexi politického, společenského a kulturního prostřední ve střední Evropě. 

Tuto debatu bude moderovat Veronika Pehe a účastní se jí historička umění Milena Bartlová, slavista Marcin Filipowicz a spisovatel Michal Hvorecký. Vstup na debatu je zdarma. Naše debata je přirozeně inspirována „osmičkovými“ výročími, k terá si letos ve středoevropském prostoru připomínáme.  Nechceme se nad nimi ale nostalgicky dojímat!  Chceme zmíněná výročí nahlédnout prizmatem současného stavu zemí střední Evropy, respektive Česka, Slovenska a Polska. Chceme si položit otázky, kam se naše společnosti během století tak radikálních politických, společenských a kulturních změn dostaly,“ říká o sobotní debatě dramaturg festivalu Jan Jiřík.

Palm Off Fest se dále snaží rozvíjet bohatý mimodivadelní program, zejména diskuse s tvůrci, které jsou součástí festivalu od jeho prvního ročníku. Na festivalovém programu se i letos objeví reprezentativní výběr pěti nejzajímavějších dokumentárních filmů: „Proces: Ruský stát vs. Oleg Sencov“, „Svět podle Daliborka“,  „Milda“, „Mrtvý národ“ a „Zvíře stále žije“. Tento výběr, který pro festival připravuje KineDok Institutu dokumentárního filmu, je pro veřejnost přístupný zdarma.

Palm Off Fest se letos stal partnerem projektu Institutu umění – Divadelního ústavu PACE.V4: Putovní konference DRAMplan 2018. Toto setkání českých a visegrádských divadelníků, se bude zabývat divadlem jako veřejnou institucí, její společenskou činností a odpovědností. Mezinárodní sympozium se koná ve Velkém sálu Divadla pod Palmovkou v neděli 21. října od 12.30.

Pořadatelem festivalu je Divadlo pod Palmovkou.

Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.

 

Vstupenky na http://www.palmofffest.cz:

Divadelní program Palm Off Fest 2018:

19.10. 2018

Revoluce

Teatr NO99, Tallinn, Estonsko, režie: Ene-Liis Semper a Tiit Ojasoo

20.10. 2018

William Shakespeare: Něco za něco

Divadlo pod Palmovkou, Praha, Česká republika, režie: Jan Klata

21.10. 2018
Tomáš Dianiška a kolektiv: Pusťte Donu k maturitě!
Divadlo pod Palmovkou, Praha, Česká republika, režie: F. X. Kalba

23.10. 2018

Maike Lond Malmborg a Iggy Lond Malmborg: 99 slov pro prázdnotu

Kanuti Gildi SAAL, Tallinn, Estonsko, režie: Maike Lond Malmborg a Iggy Lond Malmborg

 25.10. 2018

Ledové doktríny: Variace na nacistickou rétoriku

Metanoia Artopedia, Pécs, Maďarsko, režie:  Zoltán Perovics

 27.10. 2018
Oliver Frljić a soubor Maxim Gorki Theater: GOЯKI – Alternativa pro Německo?
Maxim Gorki Theater, Berlín, Německo, režie: Oliver Frljić

28.10. 2018
Michał Zadara a Nawojka Gurczyńska:Spravedlnost

Teatr Powszechny, Varšava, Polsko, režie: Michał Zadara

 Dokumentární sekce KineDok:

22.10. 2018

16.00–18.00 PalmOff Studio

Proces: Ruský stát vs. Oleg Sencov, 2017, Česká republika, Estonsko, Polsko
Režie: Askold Kurov
71 minut, v ruském znění s českými titulky

 23.10. 2018

16.00–18.00 PalmOff Studio

Svět podle Daliborka, 2017, Česká republika, Slovensko, Velká Británie a Dánsko
Režie: Vít Klusák
105 minut, v českém znění

24.10. 2018

16.00–18.00 PalmOff Studio

Milda, 2017, Česká republika
Režie: Pavel Křemen
75 minut, v českém znění

25.10. 2018

16.00–18.00 PalmOff Studio

Mrtvý národ, 2017, Rumunsko
Režie: Radu Jude
83 minut, v rumunském znění s českými titulky

26.10. 2018

16.00–18.00 PalmOff Studio

Zvíře stále žije, 2016, Bulharsko
Režie: Mina Mileva, Vesela Kazakova
90 minut, v bulharském znění s českými titulky

Debata: 

20. 10. 2018 17.00 Velký sál Divadla pod Palmovkou
Už máme co jsme chtěli?!

Veronika Pehe, Milena Bartlová, Marcin Filipowicz a Michal Hvorecký

21.10. 2018

12.30 – 18.00 Velký sál Divadla pod Palmovkou

PACE.V4: Putovní sympozium DRAMplan 2018

Výstavy:

19.10. 2018

18.00 Foyer Divadla pod Palmovkou
Polská divadelní avantgarda

vernisáž výstavy a prezentace antologie textů středoevropské divadelní avantgardy

20.10. 2018

16.30 Foyer Divadla pod Palmovkou

Divadelní portréty Romana Dobeše
vernisáž výstavy

Eliška Míkovcová, Anežka Berčíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

JAKEŠ i OLIVER FRLIĆ Pod Palmovkou

Kontroverzní režisér a bývalý vůdce KSČ na jedné platformě! Navíc doprovodný program Palm Off Festivalu 2018 nabídne bezplatné projekce filmů, diskuse a dvě výstavy.

Třetí ročník mezinárodního setkání divadel střední Evropy Palm Off Fest proběhne v Divadle pod Palmovkou od 19. do 28. října 2018, aby představil to nejlepší (nejen) ze středoevropského divadla. Součástí doprovodného programu bude opět přehlídka zajímavých dokumentů, diskuse s tvůrci i speciální debata pod festivalovým heslem „Už máme, co jsme chtěli?“. Filmová část programu, na němž festival spolupracuje s projektem KineDok, letos nabídne pět snímků: Proces: Ruský stát vs. Oleg Sencov, Svět podle Daliborka, Milda, Mrtvý národ a Zvíře stále žije. Filmy budou zdarma promítány v prostoru studiové scény Divadla pod Palmovkou. Návštěvníci festivalu se mohou těšit také na expozici mapující polské meziválečné divadlo či výstavu fotografií Romana Dobeše. Více informací o festivalu a předprodej vstupenek na www.palmofffest.cz.

Palm Off Fest se od začátku své existence otevírá i dalším uměleckým oborům a platformám. Od minulého ročníku spolupracuje s projektem Institutu dokumentárního filmu KineDok: „Loni jsme uvedli v rámci festivalu čtyři dokumentární filmy ze zemí V4. Filmy byly promítány zdarma v prostoru Libeňské synagogy. V letošním roce jsme z nabídky KineDoku a Institutu dokumentárního filmu vybrali pět snímků, které se věnují stejným, případně velmi podobným tématům, jež budou zaznívat v rámci divadelní části letošního Palm Off Festu,“ uvádí dramaturg festivalu Jan Jiřík. Filmová část Palm Off Festu se bude tentokráte odehrávat v prostoru studiové scény Divadla pod Palmovkou a zaměří se přednostně na středoškolské studenty. V nabídce bude následující pětice filmů: Proces: Ruský stát vs. Oleg Sencov (rež. Askold Kurov), Svět podle Daliborka (rež. Vít Klusák), Milda (rež. Pavel Křemen), Mrtvý národ (rež. Radu Jude) a Zvíře stále žije (rež. Mina MilevaVesela Kazakova). Součástí projekcí budou setkání a debaty s tvůrci či dalšími odborníky.


V sobotu 20. října se uskuteční také speciální debata, která pod titulním názvem „Už máme, co jsme chtěli?“ pozve k reflexi politického, společenského a kulturního stavu ve střední Evropě osobnosti z České republiky, Slovenska a Polska. Debatu bude moderovat politoložka a historička Veronika Pehe. Palm Off Fest se letos stal partnerem projektu Institutu umění-Divadelního ústavu PACE.V4: Putovní konference DRAMplan 2018. Během víkendu 20.–21. října se v rámci libeňského festivalu uskuteční mezinárodní setkání patnácti českých i zahraničních divadelníků, kteří se budou zabývat divadlem jako veřejnou institucí a její společenskou činností a odpovědností. Veřejná část konference, na níž budou divadelníci z České republiky a zahraničí prezentovat svá divadla a soubory, proběhne v neděli 21. října ve velkém sále Divadla pod Palmovkou.


Pořadatelem festivalu je Divadlo pod Palmovkou.

Vstupenky na http://www.palmofffest.cz:

Ceny vstupenek 110,- až 390,- Kč
Pro studenty a seniory 50% sleva na vybrané kategorie míst.
Festival PAS: při nákupu 3 a více festivalových představení – sleva 20 %
Vstupné na festivalový offprogram je volné .
Prodej vstupenek online a na pokladně Divadla pod Palmovkou (Zenklova 34).

Divadelní program Palm Off Fest 2018:

19. 10. 2018

Revoluce

Teatr NO99, Tallinn, Estonsko, režie: Ene-Liis Semper a Tiit Ojasoo
Vstupenky: goout.net/cs/listky/revoluce/loqc/

20. 10. 2018

William Shakespeare: Něco za něco

Divadlo pod Palmovkou, Praha, Česká republika, režie: Jan Klata
Vstupenky: goout.net/cs/listky/neco-za-neco/phqc/


21. 10. 2018
Tomáš Dianiška a kolektiv: Pusťte Donu k maturitě!
Divadlo pod Palmovkou, Praha, Česká republika, režie: F. X. Kalba

23. 10. 2018

Maike Lond Malmborg a Iggy Lond Malmborg: 99 slov pro prázdnotu

Kanuti Gildi SAAL, Tallinn, Estonsko, režie: Maike Lond Malmborg a Iggy Lond Malmborg

Vstupenky: goout.net/cs/listky/99-slov-pro-prazdnotu/ioqc/

25. 10. 2018

Ledové doktríny: Variace na nacistickou rétoriku

Metanoia Artopedia, Pécs, Maďarsko, režie:  Zoltán Perovics

Vstupenky: goout.net/cs/listky/ledove-doktriny-variace-na-nacistickou-retoriku/aesc/

27. 10. 2018
Oliver Frljić a soubor Maxim Gorki Theater: GOЯKI – Alternativa pro Německo?
Maxim Gorki Theater, Berlín, Německo, režie: Oliver Frljić
Vstupenky: goout.net/cs/listky/gorki-alternativa-pro-nemecko/noqc/

28. 10. 2018
Michał Zadara a Nawojka Gurczyńska: Spravedlnost

Teatr Powszechny, Varšava, Polsko, režie: Michał Zadara
Vstupenky: goout.net/cs/listky/spravedlnost/ooqc/

Dokumentární sekce KineDok:

22. 10. 2018

16.00–18.00 PalmOff Studio

Proces: Ruský stát vs. Oleg Sencov, 2017, Česká republika, Estonsko, Polsko
Režie: Askold Kurov
71 minut, v ruském znění s českými titulky

23. 10. 2018

16.00–18.00 PalmOff Studio

Svět podle Daliborka, 2017, Česká republika
Režie: Vít Klusák
105 minut, v českém znění

24. 10. 2018

16.00–18.00 PalmOff Studio

Milda, 2017, Česká republika
Režie: Pavel Křemen
75 minut, v českém znění

25. 10. 2018

16.00–18.00 PalmOff Studio

Mrtvý národ, 2017, Rumunsko
Režie: Radu Jude
83 minut, v rumunském znění s českými titulky

26. 10. 2018

16.00–18.00 PalmOff Studio

Zvíře stále žije, 2016, Bulharsko
Režie: Mina Mileva, Vesela Kazakova
90 minut, v bulharském znění s českými titulky

Diskuse:

20.10.2018

17.00 Velký sál Divadla pod Palmovkou
Už máme co jsme chtěli?!

moderuje Veronika Pehe

21.10.2018

11.00 – 18.00 Velký sál Divadla pod Palmovkou

PACE.V4: Putovní konference DRAMplan 2018

Výstavy:

19.10. 2018

18.00 Foyer Divadlo pod Palmovkou – vernisáž

Polská divadelní avantgarda

20.10. 2018

16.30 Foyer Divadla

Divadelní portréty Romana Dobeše

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

PRUSAK není PRUSÁK

Dlouholetým šéfem orchestru a baletu tehdejší Československé televize byl pan Mikuláš Prusák. Tentokrát se v Praze – u příležitosti premiéry – objevil jeho skorojmenovec, polský mim a choreograf Macko Prusak. A TANEČNÍ MAGAZÍN s ním v Divadle pod Palmovkou osobně mluvil.

V sobotu 27. 1. má v Divadle pod Palmovkou – při premiéře ne tak příliš často uváděného Shakespearova titulu „Něco za něco“ – režisérskou premiéru v České republice významný polský divadelní režisér Jan Klata. Přivezl si také svůj polský tým spolupracovníků v čele s choreografem Maćko Prusakem a scénografkou Justynou Łastovskou. TANEČNÍ MAGAZÍN pochopitelně zajímaly také názory choreografa.

Divadlo pod Palmovkou umožnilo ještě před premiérou žurnalistům a osobnostem z řad divadelníků nahlédnout pod pokličku režisérské kuchyně Jana Klaty. Prostřednictvím několika klíčových fragmentů z připravované inscenace tak mohli poznat jeho pracovní rukopis i nástiny Prusakovy choreografie

Tiskovou konferenci uvedl přímo ředitel Divadla pod Palmovkou Michal Lang. Nejprve připravil půdu pro hostující režisérskou osobnost. Též představil zúčastněné herce, tvůrce, českou dramaturgyni Ivu Klestilovou i překladatelku besedy.

A poté již dostal prostor Jan Klata. Ukázal se jako nonkonformní režisérský živel. Efant terrible nejen polského divadla. Jeho názory, postoj i uchopení inscenace jsou vpravdě originální. Možná Klatův přístup rebela způsobuje i to, že se narodil počátkem sedmdesátých let ve Varšavě v rodině, která se významně angažovala v hnutí Solidarita? Kromě režie se Jan Klata věnuje i hudební dramaturgii titulu „Něco za něco“.

Jan Klata zdůraznil, že hudba je pro něj nedílnou součástí inscenace a že přesně cítí, co které dějově dramatické místo představení potřebuje. Z jeho dalších slov byl zřetelný jeho důraz na tvůrčí přístup herců. Prostě, není typem režiséra-despoty (ačkoli tak na něj na první pohled vypadá), který vše předem nalinkuje.

TANEČNÍ MAGAZÍN vyzpovídal ještě před premiérou i zmíněného choreografa a také mima a pedagoga Maćko Prusaka. Speciálně našemu magazínu odpověděl na otázky týkající se vztahu k české tanečně divadelní scéně a čím byl konkrétně v Divadle pod Palmovkou determinován technicky i personálně: „Do Prahy jezdím rád. Jako město ji obdivuji. Před nedávnem jsem tu absolvoval velmi zajímavý work-shop v prostorách taneční scény ALTA. Takže ani má práce v tomto divadle není výjimkou. K představení samotnému bych uvedl, že častěji choreograficky pracuji s herci než tanečníky Necítil jsem žádná omezení ani problémy. S režisérem Klatou tvoříme ucelený a sehraný tým.“

Představení „Něco za něco“ pod režijní taktovkou Jana Klaty slibuje v Divadle pod Palmovkou neobyčejný zážitek. A je pouze na vás, abyste jej vychutnali i osobně.

Michal Stein

Foto ze čtené zkoušky: Miloš Skácel, Divadlo pod Palmovkou

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Ohlédnutí za 2. ročníkem Palm Off Fest

Mezinárodní setkání divadel střední Evropy

 

Druhý ročník Palm Off festu přilákal ke středoevropskému divadlu přes 1250 diváků

Koncem října proběhl v prostorách Divadla pod Palmovkou a Synagogy na Palmovce druhý ročník mezinárodního setkání divadel střední Evropy Palm Off fest 2017. Ten se letos věnoval tématům demokracie v post-komunistických zemích, uprchlictví, xenofobii ale i problémům současného divadla. Od 20. do 31. října měli diváci šanci zhlédnout dvě představení polská, dvě slovenská, jedno maďarské a tři česká. V rámci doprovodného programu následovaly po všech zahraničních a po brněnském představení diskuze s tvůrci a výraznými osobnostmi české společenské scény. V Synagoze na Palmovce navíc ve spolupráci s projektem KineDok pr oběhlo promítání dokumentárních filmů z Polska, Maďarska a České republiky.

Během 11 dní navštívilo vyprodaná představení v rámci festivalu 1253 diváků. Možnost zůstat na diskuze využila velká část návštěvníků a mohli se tak stát svědky debat tvůrců s osobnostmi, které mají k politickým, společenským i náboženským tématům co říct. Nejživější se stala debata po polském představení Prokletí, které se zúčastnil nejen celý soubor, ale také dramaturg představení Goran Injac, ředitelé divadla Teatr Powszechny Paweł Łysak a Paweł Sztarbowski a politologové Jiří Pehe a Milan Znoj. Samotné představení se podle očekávání stalo highlightem celého festivalu a mezi českou odbornou i laickou veřejností vzbudilo na české poměry nevídaně barvitou diskuzi.

„Těší mne, že se nám, myslím, povedlo posunout letošní ročník o krok dále. Navíc se zúčastněným divadlům u nás moc líbilo. Mám zprávy, že například v Polsku se o našem festivalu mluví velmi pozitivně. Palm Off Fest tak pomáhá šířit dobré jméno českého divadla v zahraničí a z toho máme velkou radost.“ říká ředitel festivalu a Divadla pod Palmovkou Michal Lang.

 

Vendula Ježková

Foto: Divadlo pod Palmovkou

Taneční magazín

 

Shakespeare se zamiloval. Kde? V Libni

Divadelní verze slavného filmu Zamilovaný Shakespeare bude poprvé uvedena v Praze

V Libni žije Shakespeare!

Divadelní verze stejnojmenného slavného filmu Zamilovaný Shakespeare bude poprvé uvedena v Praze v Divadle pod Palmovkou.

Filmové zpracování Zamilovaného Shakespeara, na kterém se podílel světově proslulý dramatik Tom Stoppard (autor česko-židovského původu), bylo oceněno sedmi Oscary a řadou dalších významných filmařských cen.

V hlavních rolích se představí osobitý Tomáš Dianiška, Talent roku 2016 a nová členka souboru Kamila Trnková. A dále všichni mužští herci Divadla pod Palmovkou. Proč? Protože se přeneseme do doby, kdy divadlo mohli hrát jen muži, Anglii vládla královna Alžběta I. a začal se kolem divadla potloukat jistý Will Shakespeare. Na pozadí záměny postav, velké lásky, omylů a nedorozumění, intrik, obchodních machinací i neobyčejně zábavně a trefně zachyceného divadelního zákulisí, se tak odehrává okouzlující fiktivní příběh o tom, jak vznikla nejslavnější hra všech dob Romeo a Julie.

Herci alžbětinské doby to neměli lehké. Budete svědky jejich vynalézavosti a důvtipu, aby Vám mohli přes všechny překážky zahrát o lásce, která ač končí smrtí, nikdy neumírá. Těšte se na Jana Teplého jako Marlowa, Ivana Jiříka a Martina Hruška v rolích divadelních podnikatelů, Ondřej Volejník si zahraje po penězích bažícího Lorda Wessexe, po herectví toužícího obchodníka ztvární Ondřej Veselý, hereckou hvězdou bude Radek Valenta pod  režií Michala Langa.

 

Nenechte si ujít premiéru 24. listopadu nebo první reprízu 30. listopadu.

 

Vendula Ježková

Taneční magazín

Prokletí

Proč se bát?

Náboženství je hlavním  tématem  hry „Prokletí“ chorvatského režiséra Olivera  Frljiće, kterou zvědaví diváci zhlédli v rámci Festivalu Palm Off v Divadle pod Palmovkou (od 20.10. do 31.10. 2017)

Po 11 dní mohou diváci sledovat 8 představení ze 4 zemí. To je Palm Off.  Hlavním tahákem festivalu bylo  tento rok představení Prokletí. Oliver Frljić řekl: „Opravdové divadlo začne až po představení.“ A tak se také stalo. Na jeho tvůrce bylo dokonce podáno trestní oznámení. A o Prokletí se diskutovalo po celé Evropě. Proč?

Frljićovo dílo připomíná kdysi dobře cílenou provokaci zpěvačky Madonny. Věřící jí nemohli přijít na jméno, její odpůrci jí vyhrožovali smrtí. Frljić šel ve svém díle možná ještě dále, neboť   poukázal dokonce na skandál, kdy se odhalila pedofilie v církevních kruzích.

Prokletí vlastně začíná touto scénou, kdy dítě „obsluhuje“  jistou duchovní postavu. Další dítě brečí, jiné  je evidentně tlačeno do něčeho, co dělat nechce. Tato scéna působí až strašidelně, člověk se podvědomě  kdesi sám v sobě  otřásá odporem.  Ale Frljić  pokračuje.

Nad   jevištěm se začíná snášet oprátka. Nakonec je na duchovního položena cedule s nápisem ‚pedofil‘. Hra je plná filozofických otázek, sem tam nás nutí k úsměvu, jindy  k zamyšlení, nebo  ke smutku.

Rozhodně vrchol znevážení církve a současně okamžik, kdy se i Frljić směje nejen církvi, ale i sám sobě a celé situaci,  byl moment,  kdy kněz drží v ruce nenáviděnou fotku samotného Olivera Frljiće  a chce ji pokrýt svým spermatem…. na důkaz výsměchu.  Z tohoto okamžiku  je ale také velmi dobře patrné, že Frljić dobře věděl, co dělá a očekával, že jeho dílo církev nepotěší.

Po celou dobu inscenace stojí v pozadí velký kříž.  Na konci si jedna postava bere motorovou pilu, helmu a kříž  nemilosrdně řeže a řeže. Co tedˇ?  Konec náboženství?

Je zajisté pravda, že odvážný Frljić se věřících určitě dotkl. Mnozí se museli cítit otřeseni, možná naprosto zoufalí a zbavení všeho, čemu doposud věřili.  Na druhou stranu, proč by umělec neměl mít svobodu vyjádřit své pocity? Proč by tyto myšlenky měly vyvolávat takový skandál?  Bojí se snad ti, co jeho dílo odsuzují? Čeho? Pokud by náboženství stálo na pevných základech, nemohla by je hra Prokletí v žádném případě ohrozit.  Zní mi v hlavě slova  čínského filozofa Konfucia: „Vůdci by měli být vzorem, měli by být čestní a ctní.  Pokud tomu tak není, lidé si jich nemohou vážit a nebudou je následovat.& ldquo;  Možná tato filozofie platí pro Prokletí také. Kdyby duchovní dělali opravdu to, co sami káží  ostatním, zvesela by se takovéto hře  všichni vysmáli. Jenže…. Pokud je pravda jiná a víra je plná falešných frází, potom se církev a věřící samozřejmě  hrou  Prokletí  musí cítit ohroženi. Co bude dál? Ještě větší zesměšňování? Konec duchovních? Úplné bezvládí??  Každý si bude dělat co chce, zločin se stane nepostižitelný?  Co bude, až tu církev nebude?

Bez tradičních hodnot, které církev beze sporu propaguje, by svět také nebyl zrovna  příjemné místo k žití. Ale chce-li církev opravdu budovat lepší svět, nemůže nad přestupky svých nejvyšších představitelů zavírat oči. Nevidím na představení Prokletí vůbec nic skandálního. Frljić zkrátka jen poukázal,  že lidé ať už věřící nebo nevěřící jsou plní chyb.  Ani duchovní vůdce bychom neměli slepě následovat, ale především přemýšlet, zda to, co dělají, je správné. A proč potom tolik křiku kvůli tomu, co evidentně správné není?

Domnívám se bohužel, že velmi často slepá víra mnohé věřící  omezuje a zabraňuje jim samostatně uvažovat.  Ostatně není náhodou, že duchovní v minulosti často bránili svým následovníkům, aby se vzdělávali či jinak samostatně přemýšleli.

Ostatně české publikum  odměnilo Frljićovo  dílo potleskem, někteří ve stoje, jiní zůstali sedět, někteří dokonce netleskali vůbec, inu, reakce se různily. Ale  jen takové dílo přináší cosi velkého, dokáže-li se dotknout  do hloubky téměř všech a reakce každého jedince je úplně jiná.

Domnívám se, že umělec má právo tvořit, odrážet skutečnost a jaké prostředky k tomu použije, je už na něm. Zda s ním ostatní souhlasí nebo ne, je na nich.  Je-li tvorba jen hloupá, jen vulgární, své stoupence si nenajde. A pokud byla pravdivá? Proč se tolik  bát?

Eva Smolíková

 

Co si myslí samotní tvůrci?

Zeptali jsme se…..

Goran Injac, umělecký ředitel

Co jste mínili větou, že opravdové divadlo začne až po představení?

„Mysleli jsme, že reakce na představení jsou jeho integrální součástí. A naším cílem bylo vyvolat určitou veřejnou debatu v jistém kontextu, samozřejmě jsme neočekávali, že to vyvolá také násilí.“

Tušili jste někde ve skrytu duše, že budete čelit  trestnímu stíhání  či výhrůžkám takového formátu, které se skutečně odehrály?

„Problémy jsme očekávali, ale rozhodně ne až takové, neočekávali jsme, že dojde k násilí.  ani to, že  budeme mít problémy s policií, ani  útoky různých radikálních neonacistických skupin. Ale k těmto útokům mohlo docházet proto, že v polském společenství se objevilo svolení k existenci  radikálních neonacistických skupin. Nebyly totiž  zakázány v době, kdy to bylo třeba. A my jsme chtěli naším  představením vyvolat celospolečenskou debatu, protože se domníváme, že úkolem divadla je působit na celou společnost a vyvolávat takové  diskuse.“

Jaký je váš skutečný názor na papeže Jana Pavla II.?  A byla scéna v Prokletí vůbec míněna jako provokace? Nebo to bylo jenom vyjádření nějaké skutečnosti či názoru?

„Nic z toho,   co se odehrává na scéně  není náhodné, nic není jenom nějaká samoúčelná provokace. My jsme takhle postupovali proto, že postava Jana Pavla II.,  katolické církve i jejich pozice jsou  velké společenské tabu v Polsku a oni se vůbec nekritizují nebo jenom velmi potichu. Katolická církev je jeden  ze základních pilířů státu a přitom má na svědomí mnoho špatných věcí, skrývá ve svých řadách pedofily, dopouští se různých finančních machinací a obecně zneužívá moc, kterou má. O tom jsme chtěli mluvit. Na scéně se objevuje pomník Jana Pavla II., ne on sám jako osoba, ale  jen jeho pomník.  To j e pomník, který mu polská společnost postavila i na duchovní rovině.  Přitom to byl velmi konzervativní papež, který například odmítal rozdávání kondomů v Africe, nebo který po hromadném znásilnění žen v Bosně během války řekl, že ženy mají všechny tyto děti porodit. Mezi jeho nejbližšími spolupracovníky se objevili pedofilové, kteří zakládali celé organizace, takže si myslím, že to naše divadelní gesto, jakkoliv je třeba kontroverzní, tak není zdaleka tak kontroverzní jako věci, před kterými papež  Jan Pavel II. zavíral oči.“

Vybízíte opravdu k spáchání vraždy, jak je Vám podsouváno?

„Představení  Prokletí samozřejmě nevyzývá k žádné vraždě. Zmíněná  scéna ukazuje jaké jsou hranice svobody umění a  jak se svobodná tvorba  podřizuje a je regulována  zákony a právem.  Jedná se tu o velmi divadelní moment, ve kterém my navazujeme na  starší německý projekt, který se nazýval ‚Jak zabít Helmuta Kohla?‘ a klademe si otázku proč vlastně toto v Německu prošlo a nám to neprojde.“

Je v Evropě svoboda projevu nebo není?

„Já se domnívám, že právo na svobodu slova a právo na svobodu uměleckého vyjádření je jedno ze základních demokratických práv, ale ve velmi mnoha zemích je ohroženo. V zemích bývalého východního bloku je skutečný deficit demokracie, těmto státům skutečně chybí určitá sebereflexe. Státy se jako společnosti vždycky vnímaly coby oběti, nejdříve jako oběti fašismu, potom jako oběti komunismu, což  je vlastně velmi příjemná pozice, která vede k absenci jakékoliv odpovědnosti.   Myslím, že různé země bývalého východního bloku mají velký problém s duchy minulosti, kteří se vynořují a kteří nikdy nebyli tak úplně vymýceni.“

Politik Robert Winnicki označil toto představení jako „ŽUMPA“.  Proč Vaše představení vnímá tak zle?

„Je otázka, zda tento politik naše  představení vůbec viděl. A vyzná se vůbec v moderním divadle? Není  dobré vyjadřovat se o tématu, ve kterém se nevyznáme a které jsme sami osobně neviděli. Naším cílem  skutečně bylo vyvolat společenskou politickou debatu, ale určitě ne  takhle agresivní.“

 

Děkujeme

Foto: Eva Smolíková,  Divadlo pod Palmovkou

Taneční magazín

Je tu zase „Tlustý prase“

Hra „Tlustý prase“ je moderní a břitkou komedií o vztazích mezi lidmi, povrchním vnímání světa i laciném pozlátku.
Jakému herci se dnes říká „český Belmondo“? Jak hraje v divadle česká vicemiss? Jak si poradí titulní představitelka s neforemným kostýmem? To vše můžete nejdříve vidět v pondělí 3. 4. od 19.00 v Divadle pod Palmovkou!

Agentura Indigo Company, která se – kromě divadla – věnuje i pořádání tanečních workshopů připravila zajímavou zájezdovou inscenaci kanadského autora Neila LaBute pod titulem „Tlustý prase“. Můžete ji vidět při zájezdech po celé republice. V Praze již takřka „domovsky“ pohostinsky zakotvila na scéně Divadla pod Palmovkou. Aktuálně ji můžete navštívit právě tam v pondělí 3. dubna od 19.00 hodin.

Tlustý prase“ je spíše nepříliš syžetová hra, založená z valné míry na svižných dialozích a břitkém situačním humoru. O to složitější je poprat se s ní režijně i herecky. To se však souboru Indigo daří v míře více než vrchovaté. Současnému divákovi je blízká také tím, že se odvíjí rovněž v moderním podnikatelském prostředí.

Tlustý prase“ v podání souboru Indigo mělo premiéru téměř před rokem – konkrétně 21. června 2016. Rovněž v Divadle pod Palmovkou. Osobně jsem navštívil – počítaje dvě veřejné generálky – desáté provedení „prasete“. Úvodem dlužno podotknout, že představení již (možná proto?) působí vyzrále. Avšak nikoli usedle. Herci hrají s chutí, zápalem, ale i potřebným nadhledem až sebeironií.

Premisou „Tlustého prasete“ je konflikt skutečných hodnot a povrchního pozlátka. A právě to mistrně vyzdvihuje inscenované prostředí moderních nadnárodních firem. Tam, kde se často kouká na „lesklý“ povrchní dojem a nikoli na skutečné vnitřní hodnoty.

Jak již jsem výše uvedl, nejde o inscenaci nabitou dějem a nepředpokládanými zvraty. Vše stojí i padá s dialogy a niternými hereckými akcemi. Proto hned v úvodu hodnocení musím ocenit brilantní překlad Dany Hábové.

Režisér Petr Mikeska již stejný titul režíroval v „kamenném divadle“ v Mladé Boleslavi. Pro Indigo však nevytvořil pouhou kopii či odnož této inscenace. Naopak, využil nové nabídky a k samotnému textu i režijní práci přistupoval naprosto originálně.

Zvláštní uznání si zaslouží Jana Trojanová v titulní roli „tlusté Heleny“. Herečka, moderátorka i zpěvačka v jedné osobě je tady na herecké parketě působivá a pravdivá. Dokáže totiž pestrou škálou svého herectví i jeho jemnými valéry v hyperbole i zkratce odstínit myšlenkové pochody i pocity ženy v pozici „ošklivého kačátka“. V neposlední řadě není vůbec žádnou legrací hrát celé bezmála dvouhodinové představení ve vycpaném kostýmu!

V roli Toma Janě Trojanové výborně sekundoval Michael Vykus. Dokázal se povznést nad lákavé možnosti až příliš nadužívat komických situací a spíše šel po dialogu a typu postavy. Jeho roli ještě alternuje Ondřej Rychlý, syn známého seriálového herce i moderátora.

V úloze Cartera přímo zářil Martin Kraus. Herec – díky své vizáži nazývaný „český Belmondo“ – se v této roli doslova nalezl. Jako by mu ji kanadský scenárista napsal přímo na tělo. Nevím, jak se stejné postavy zhostil v alternaci Tomáš Novotný? Ale věřím, že stejně úspěšně.

Čtveřici herců na pódiu završuje nikoli v poslední řadě někdejší vicemiss 2007 Lilian Fischerová. V této inscenaci dokazuje, že nadarmo absolvovala herecká studia. Její pohybový šarm navíc napovídá i aktivní taneční kariéru.

Velký podíl na úspěšném vyznění inscenace má scénografka Ĺubica Bábek Melcerová slovenského původu. Její výtvarný vklad dodal „Tlustému praseti“ moderní a aktuální ráz. Neobyčejným nápadem je karikování moderních pracovních prostředí, kde si šéfové umístí kulečník či golfové odpaliště, mini basketbalovým košem. Do něj se házejí jako do koše odpadní papíry!

Inscenace „Tlusté prase“ je, díky souznění textu i režie, překladu, výtvarné stránky a zejména zmíněnými hereckými výkony velmi nadprůměrným zájezdovým představením. Svádí ke smíchu, zamyšlení se i poslouží trochu jako zrcadlo. Sobě samému i celé společnosti. Koneckonců, můžete se o tom přesvědčit i vy.

 

MICHAL STEIN

Foto: Martina Veningerova www.macafoto

Taneční magazín

 

Rozhovor s herečkou KATEŘINOU MACHÁČKOVOU

„Tančila jsem „domorodce“ a pořádně jsem si zařádila!“

 

 

 

1. Cítíte se být více spisovatelkou, herečkou, nebo režisérkou? K čemu vás to vábí nejvíc?

„Spisovatelka určitě nejsem, vydala jsem 3 knížky. (Cestopis z Bora Bora – „Útěk z ráje“ a dvě knížky o tátovi – „Zápisky z blázince“ a „Téma Macháček“).  Od dětství mám vztah k divadlu, herectví. Vidím sebe jako herečku, možná dramatizátorkou.“

1

2. Co byste jako dramatizátorka ráda ztvárnila na jevišti?

„Když něco čtu, třeba  román, pokud je inspirativní, mám tendenci jej  vidět i na jevišti.“

4

Kateřina s Helenou Štáchovou a Pavlem Dostálem

3. Jaký žánr čtete  ráda?

„Poslední dobou „jedu“ v  severských detektivkách. Říkám,  že si čistím “kazety v hlavě“, přečtu za víkend i dvě  pětisetstránkové knížky a k tomu mám rozečtené nějaké tematické knihy, často týkající se práce, na které zrovna pracuji. Detektivky mi dokonale pročistí hlavu. Tyto příběhy  mají nejen napínavý příběh, ale vypovídají i o lidech, a také  o prostředí severských zemí.

Dánský seriál „Zločin“, který právě běží na ČT 2,  je  ukázkově hraný,  snoubí v sobě napětí a také vypovídá něco o prostředí.  (Na BBC běžel nedávno kriminální seriál podle literární předlohy švédského spisovatele a dramatika Henninga Mankella, s ústřední postavou policejního inspektora Kurta Wallandera s Kennethem  Branagh v hlavní roli. Původní román, který byl napsán hercem a producentem,  ztvárňuje   novodobý typ hrdiny, který se trápí existenciálními problémy, detektivní zápletka není dominantní.)

Tyto detektivky mi možná uhranuly, protože od mládí miluji romány  F.M. Dostojevského, a to jsou vlastně detektivky s úžasnými psychologicky propracovanými hrdiny. Takoví „Bratři Karamazovi…“

4.  Nepokusíte se tedy nějakou takovou knížku ztvárnit na jevišti, režírovat?

„Asi už nemám  sílu režírovat, je to strašně náročné. Herci, lidé, divadlo, všechno zpohodlnělo.  Není tu žádná  disciplína, pokud je člověk trošku pedant, je to nezvladatelné. Nikdo po nikom nic nevyžaduje,  vše jde bez velké námahy, všechno je  rychlé.

Pokud jde o diváky, zhoršil se jejich vkus. Jednoduché seriály komerčních televizí, kde se vše polopatě sdělí divákovi, vykonaly své.  Film režiséra  Františka Vláčila „Holubice“ považuji za  geniální. Tam se řeklo snad osm vět, ovšem všechno  bylo sděleno, a na vysoké umělecké úrovni, za součinnosti kamery, hudby…  Dnes se všechno říká naplno, aby to lidé pochopili. Herci nehrají to, co je pod texty. Režírovat něco z děl, která bych chtěla režírovat,  by bylo obtížné.“

gsd

Kouzelník z Lublinu, divadlo

5. Nemáte pocit, že současné tvorbě vévodí obhroublost?

„V západní Evropě se to drsné nosí, u nás  to diváci ještě nepřijímají, ne v klasickém divadle. Lidé v Čechách mají rádi určité tabu.  Televize ale diváky  zdeformovala, čeština spěje k zjednodušení,  vše spěje k zploštění života. Tento  vývoj nám  vezme estetické cítění. Už před  20-ti lety  Václav Klaus neblaze vytěsnal kulturu na okraj zájmu, „když se maluje, taky jde knihovna na balkón…“. Kultura bohužel upadá, je spíše v troskách, přitom kultura a umění by mohlo zvýšit morální úroveň populace.

Divadlo by mělo mít vysloveně obrodnou funkci, jako  třeba  v době  národního obrození. Člověk, který má rád divadlo, vyznává nějaké hodnoty, nebere život jen naturálním způsobem, nebere jen to zlé, má větší šanci v dnešním světě obstát. V současnosti  je  navíc tendence  stálé divadelní soubory rušit,  divadla by měla být soukromá, komerční, většinou produkující jednotlivé projekty. Divadlo by ale nemělo být jen komerční záležitostí, mělo by být i posláním…“

6.  Jaký máte vztah k tanci?

„Jako dítě jsem chtěla být baletka. Milovala jsem ruský balet, styl Galiny Ulanové. Uznávám  klasiku i moderní tanec, miluji jakýkoliv druh umění, které není samoúčelné a má nějaký obsah nebo  sdělení. Navíc balet na nejvyšší úrovni v provedení talentovaných tanečníků s vysokou technikou… to je silný emocionální zážitek… Ale třeba období Pavla Šmoka a jeho Komorního baletu bylo úžasné.  A  často ti lidé ani nebyli školení. Nebo Hesovo UNO?“

Galina Ulanova – balet

 

taneční skupina UNO

UNO – úvodní znělka

7. Pak jistě obdivujete také čínský  balet, dnes dosahuje špičkové úrovně, až neuvěřitelných výkonů…

„Jistě. Čína mě zajímá, ale bohužel jsem tam nebyla. Byla  jsem ve Vietnamu, v Kambodži,  v Japonsku a ve Francouzské Polynésii.  Viděla jsem ale jen komerční produkce, což je něco úplně jiného, než vidět běžná představení.

Čína, Japonsko – to je stylizace.  Afrika, Jižní Amerika, Tichomoří – to je živočišnost.

Viděla jsem  úžasný čínský  balet, kde baletka tančí partnerovi na hlavě. Rozum zůstává stát, je to tak na zápis do Guinnessovy knihy rekordů. Ale i tato neuvěřitelná taneční figura  je zároveň také naplněna emocí, má obsah.  Stejnou  hodnotu mají i daleko jednodušší formy, v tanci je důležité sdělení. I  pouliční umělec vám něco předá.“

6

Peer Gynt, Divadlo pod Palmovkou (1998), s Jiřím Langmajerem

 

8. Kam se budou výkony ubírat dál?

„Tohle vezme nějaký konec, někdo spadne, zmrzačí se  a pak to zas začne „od piky“. Ne, spíš se dojde k tomu, že lidé objeví, že síla je vlastně v jednoduchosti, možná i větší…“

7

„Svatá hříšnice 1969“

 

9.  Představte si, že jste agentura a vybíráte tanec … Kdybyste si měla vybrat taneční styl, jaký byste volila?

„Nevím. Muselo by to zajímat lidi, pro které bych ho vybírala,  do prostor, které bych měla k dispozici, opravdu nevím, to není tak jednoduché. Vybrala bych cokoliv, co „rozohní“ ty lidi.“

10. Tančila byste třeba na rytmy  bubnů či tance hula hula?

„Jsem už v letech, ale asi bych to zkusila. Tančila jsem „domorodce“  s Honzou Révaiem v inscenaci „Bouře“  a pořádně jsem si zařádila. Nemám ale ráda, když mě svazují kroky. Spíš preferuji výrazový tanec.“

3

Na Tahiti

 

11. Chodíte ráda do společnosti?

„Dříve ano, teď jsem spíš samotář.“

12. Čím to? Proč přišel takový zvrat?

„Psala jsem knížky.  Mám teď  prostě takové období, jsem raději s knížkou nebo  poslouchám muziku.“

2

13. A jaký druh hudby posloucháte?

„Široké spektrum, snad kromě dechovky. Miluji Queen. Ale hlavně opery, barokní hudbu nebo Beethovena.“

14.  Vaše maminka byla operní pěvkyně. Netáhla vás dráha zpěvačky, nebo operní pěvkyně?

„Maminka zpívala, byla také klavíristka, to ano, ale neměla trpělivost mě učit. Nezpívala jsem s ní, to bych ji rušila. Mámin bratr byl houslista, určitě hudební vlohy  máme v rodě, jsem muzikální, ale zpěvu jsem se nevěnovala.“

15. Rozmlouvala jste Vašim dětem, aby se dali na uměleckou dráhu?

„Vysloveně jsem nechtěla, aby syn dělal divadlo. Je to trápení, není to povolání pro chlapy. Většina mužů v divadle  jsou takoví  „narcisti“,  podle mého názoru muži najdou šťastnější uplatnění v jiných oborech.

Být v divadle, znamená trápení,  většina lidí u divadla se trápí,  všechno příliš prožívají. Třeba mají vlohy, ale nedostanou příležitost hrát, je tady  tolik věcí, které nemůžete ovlivnit.  Minutí se s rolí, partnery, režisérem… Také finanční stránka. Z divadelního  platu jsem kdysi vyžila i zaplatila byt, ale teď herci nemají ani na nájem. Chtěla jsem syna  ušetřit tohoto trápení.“

16. Jak vzpomínáte na seriál  „Život na zámku“?

„Báječné. Je málo „plnokrevných“ ženských rolí pro herečky po čtyřicítce. Maximálně role manželky, co podá večeři, to je všechno. Tato postava  měla své problémy, svůj milostný život atd.

Od té doby jsem takovou roli nedostala.  Říkávám žertem, že jsem ji ztvárnila tak dokonale, že už si mně v jiné nedokáží tvůrci představit…“

8

Život na zámku, s J. Čenským a T. Töpferem

 

17.  A jak vzpomínáte na operu „Rusalka“, zpívala jste také?

„Ne, jen jsem hrála, zpěv byl už předem nazpívaný. Byla to starší, úžasná nahrávka, Rusalku nádherně zpívala Milada Šubrtová a dirigentem byl slavný Zdeněk Chalabala.“

18. Jak vypadá ideální den podle představ  Kateřiny Macháčkové a je takových v roce hodně?

„Ideální den  je málokdy. Je buď strašně moc práce, nemůžete si ji užít a vychutnat, mnohdy ani dotáhnout a potom zase není nic, takže ideálních  dnů moc není. Kdyby byl, byl by spojen s prací, nebo nějakou tvořivostí, zkoušením v divadle, krásně odehraným  představením  a zároveň být u toho zdravý.“

19. Vzala byste taneční roli?

„To záleží na postavě, mám  už věk, ale klidně bych hrála i stařenku, která tančí. Herectví znamená také kus pohybu – práce s rukama, držení těla, jaká je postava, takové je i herecké umění.“

9

Pythagorejci

 

20. Co byste odpověděla, kdyby Vaše dvouletá vnučka chtěla být tanečnice?

„Neměla bych proti tomu nic, miluji tanec, zvlášť balet.

Já jsem kdysi nemohla být baletkou, protože mě maminka ve třetí třídě po odhlášení se ze školní jídelny vykrmila na tlouštíka, který se při přeskoku zastavil před kozou, nesvedl kotoul vzad a při šplhu se na laně škrtil… To byl vtip. Nelituji ničeho, divadlo mi vše vynahradilo.“

21. Je pro Vás úspěch důležitý?

„Je úspěch a úspěch. Důležité je, aby byla odezva u publika. Od kritiky už je mi to jedno, jen zamrzí, že vlastně nejde o kritiku, jen o prezentaci recenzentova ega.“

 

Přeji Vám mnoho úspěchů u publika a děkuji za rozhovor

Eva Smolíková