Rozhovor s choreografem a pořadatelem soutěže Taneční skupina roku – JANEM CRHOU

“ Výkony tanečníků se mohou rovnat špičkovým výkonům nejlepších sportovců“

 

 

1. Vy jste pořadatelem oblíbené soutěže Taneční skupina roku.  Jak dlouho trvá příprava takové velkolepé show? Jak Vás vlastně napadlo tuto soutěž  pořádat?

„Turné TANEČNÍ SKUPINA ROKU pořádáme již od roku 2008 a v podstatě to je celoroční záležitost – kromě letních prázdnin. Od září do prosince probíhají jednání se sponzory. Podepisují se smlouvy, zajišťují ceny pro tanečníky, finalizují dohody s halami v jednotlivých městech turné, připravuje se grafická vizualizace nadcházejícího ročníku atd…

Od ledna do února se řeší a připravují reklamní kampaně, domlouvají se podrobnosti s Českou televizí o podrobnostech natáčení, vymýšlí se vizualizace scény pro finále, objednává se technika, medaile, doprava, ubytování atd.. A od března začíná samotné turné, které nám končí až koncem května. Na začátku měsíce lásky totiž probíhá Pražské finále celého turné a natáčení pro Českou televizi, ale hned na to se přesouváme do střižny a dodělávají se všechny jednotlivé pořady, včetně dabingu, sponzoringu, grafiky pořadu atd… Takže faktický konec turné je až po odvysílání posledního dílu.

A jak mne napadlo tuto soutěž pořádat ? …no více méně jsem byl nejdříve kolem roku 2005 osloven Radimem Samkem uspořádat jednu regionální soutěž v Praze. A postupem času jsem vymyslel a připravil celý marketingový plán pro celorepublikové turné. Nicméně samotný název mne napadl jednoho slunného dne, když jsem jel z jednání po dálnici do Prahy“ Mrkající

 2. Myslíte, že umístění či výhra v této soutěži dopomůže mladým talentům k jejich vysněné kariéře tanečníka? A je tato profese perspektivní  pro mladé lidi? 

„To je trochu otázka pro tanečníky samotné. Z mého pohledu jsem si před několika lety vytýčil, že mým hlavním posláním této soutěže bude všem mladým tanečníkům a tanečním skupinám dát šanci. Jako organizátor nikdy nedokážu z těchto teamů, nebo jednotlivců udělat „hvězdy“, nebo je „dostat“ do světa showbusinessu. Ale tu šanci jim dát umíme. Sám jsem začínal v profesionálním tanečním světe v roce 1995 a to díky nabídce mého velkého „mentora“ Richarda Hese, který mne  viděl na jedné soutěži v Prostějově. Tehdy jsme s mojí taneční skupinou „Barbaři Pardubice“ podruhé vyhráli MČR a on byl v porotě. A když jsme se pak potkali na konkurzech do muzik álu „Dracula“, už si mne pamatoval a tu šanci mi dal. V dnešní době mají navíc tanečníci i choreografové mnohem více možností a šancí ve své profesi uspět a to nejen v ČR. Zároveň tu však vyrostla mnohem větší konkurence, takže na pomyslný vrchol se dostanou opravdu jen ti nejlepší …a ti kteří mají – jak se říká „z prdele kliku“ Mrkající…slušně „velké štěstí“ !!!

A jestli je tato profese perspektivní pro mladé lidi? Těžko ode mne bude někdo čekat, že bych řekl ne. Nicméně i tato profese má svá úskalí. Jak jsem již psal, dokáží to jen ti nejlepší s obrovským „tahem na branku“. O něco lehčí to mají muži, ale i zde už je konkurence čím dál tím větší.“

 3. Chystáte i letos tuto soutěž?

„Určitě připravujeme. Jako v minulém roce se turné bude jmenovat EMCO TANEČNÍ SKUPINA ROKU tour 2015. Generálním partnerem bude opět společnost EMCO a EVROPA 2. A poprvé, díky velkému zájmu, se chystáme se soutěží vyrazit i k našim sousedům na Slovensko. Minulý týden jsem projel přes 10 různých měst ( od Bratislavy, Bánsku Bystricu, Žilinu, Martin, Komárno atd… ), ve kterých jsem prohlížel různé sportovní haly a vybíral tu nejlepší. V současné době vybíráme ze dvou lokací a doufám, že do konce října bude jasné, ve kterém městě proběhne první otevřené mistrovství Slovenska – EMCO TANEČNÁ SKUPINA ROKA 2015  s postupem do televizního finále v Praze.“

4. Jaká bude první cena?

„Stejně jako v roce 2014, díky velké podpoře našich partnerů, poletí celý vítězný team v dospělé věkové kategorii do NEW YORK CITY. Budou mít zajištěny letenky, ubytování, vstup do nejlepších tanečních studií světa, užijí si atmosféru „BIG APPLE“ a na závěr celého pobytu vystoupí v rámci akce CZECH DANCE PANORAMA v krásném prostředí BOHEMIAN NATIONAL HALL. Tato akce vznikla za obrovského přispění generálního konzula ČR pana Martina Dvořáka a příští rok proběhne druhý ročník této show, ve které se představí nejen nejlepší taneční skupina ČR – vítěz TANEČNÍ SKUPINY ROKU, ale také uvidíte m&oac ute;dní show, talentované tanečníky a taneční skupiny z New Yorku a jedno velké překvapení. A pevně věřím, že stejně jako v tomto roce, bude CZECH DANCE PANORAMA No2 moderovat náš skvělý showman a moderátor turné TSR Ondra Vodný a všechny zážitky z tohoto eventu odvysílá Česká televize.“

 5. Je podle Vašeho názoru pro rodiče lepší poslat své ratolesti do klasické taneční školy, (např. Taneční přípravka ND), nebo je výhodnější tančit v některé z českých soukromých tanečních škol či klubů ? 

„Myslím, že nezáleží na „názvu instituce“, ale na  lektorech, choreografech, kteří zde učí, možnostech realizace těchto tanečníků a kvalitě výuky. Stejně tak to je na  píli a talentu daného jedince. Můžete své dítko přihlásit do nějaké taneční konzervatoře a když výuka a možnosti praxe budou špatné, tak výsledky a um tanečníků také nebudou stát za nic. A stejně tak to je s tanečními skupinami. Znám mnoho tanečníků jak z konzervatoří, tak z tanečních teamů, kteří jsou špičkami ve svém oboru nejen v ČR. A stejně tak znám spousty jedinců, kteří mají vystudovanou nějakou taneční instituci, nebo za sebou mají třeba 10 let v nějaké tanečn&iac ute; skupině a přitom se musí „živit“ běžnou prací. V dnešní době už je výhodou, že i „amatérští tanečníci“ bez oficiálního profesního vzdělání mohou uspět v této branži a to na nejvyšší úrovni. Jestliže na sobě budou opravdu pracovat, vzdělávat se u těch nejlepších v rámci různých workshopů, seminářů, tanečních kempů a stáží, pak mohou uspět kdekoliv. V podstatě sleduji trend, že si i tanečníci z konzervatoří zvyšují svoji profesní kvalifikaci na těchto workshopech a stážích, protože ne všechny školy jsou schopny zajistit špičkové lektory ze všech tanečních stylů. Nemyslím si, že by to bylo jejich neochotou, ale spíše finančními možnostmi těchto škol, takže tanečníkům nezbývá nic jiného, než pokračovat nad rámec běžné výuky v samovzdělávání. Nicméně máme v ČR některé taneční instituce, které vychovávají skvělé tanečníky, což je pro tuto profesi dobrou zprávou !“

 6. Je soutěžní tanec drahý koníček?

„Jak který. Ve street dance vám ze začátku stačí kvalitní obuv, stylové oblečení, skvělá hudba a dobrá taneční parta. Takže počáteční náklady jsou skoro nulové. V latinsko amerických tancích, nebo při standardu si už musí dámy pořídit taneční střevíce, různě drahé šaty a zaplatit si tanečního lektora. A to nemluvím o soutěžním tanci. Tam se už náklady pohybují v desítkách tisíc. Nicméně v principu jakékoliv profese platí – jestliže chcete být nejlepší, tak jakýkoliv „zisk“ opět vrážíte do svého vzdělání a své profese, protože tato investice se vám vždy vyplatí. O tu vás nikdo nepři praví.“

3

 7. Jaký je sponzoring mladých talentů v ČR? Je snadné pro tanečníka sehnat sponzora?

„Největšími sponzory tanečníků v ČR jsou jejich rodiče. V podstatě sponzoring jednotlivců – tanečníků –  v ČR neexistuje. Poměrně slušně se daří některým tanečním skupinám a tanečním školám sehnat si nějaké sponzory na regionální úrovni. To proto, že v daném městě mají vybudovanou velkou základnu, nebo se jim daří v rámci tanečních soutěží či televizních show. Ale určitě ne v takové rovině, jako se daří získávat sponzory prvoligovým teamům např. ve fotbale, hokeji, nebo basketbalu.

A jestli je to snadné ? Odpovím vlastní zkušeností s hledáním partnerů pro turné TANEČNÍ SKUPINA ROKU. Jestliže je na vedoucích a manažerských pozicích žena, mám cca 50% šanci ji získat na naši stranu a přesvědčit ji o partnerství. V případě, že je na těchto pozicích muž, mám tuto šanci cca 5%. A kde je „zakopaný pes“ ? …90% všech vrcholových managerů firem tvoří muži. Takže asi to je má odpověď Nerozhodný

8. Měl by být tanec součástí Olympijských her?

„Jednoznačně ANO“ Mrkající

 9. Pokud by se tanec zařadil mezi sporty, neztratí něco ze svého půvabu?

„Tanec už z velké části sportem je. Výkony tanečníků se mohou rovnat špičkovým výkonům nejlepších sportovců. Jen je těžké pro „média“ například balet, nebo moderní tanec nazývat sportem, což je zase na druhou stranu také dobře. Tanec všeobecně je totiž spojením vrcholných sportovních výkonů s ladností, kreativitou, emocemi a uměleckým ztvárněním daného žánru. Takže škatulkovat tanec pouze jako sport by bylo nepřesné.“

10. Porotcujete soutěže?

„V současné době na to již nemám čas. Ale dříve jsem je porotcoval.“

11.  Co oceníte při tanci nejvíc? Techniku, či něco osobitého? 

„Za svoji cca 25.letou kariéru jsem již viděl opravdu mnoho tanečních vystoupení, projektů, celovečerních pořadů, muzikálů, show, koncertů, televizních pořadů atd… Bude to možná znít trochu jako rouhání, ale mne už opravdu málo co zaujme. Viděl jsem špičkové výkony souborů v USA – Alvin Ailay, Cirque du Solei, muzikálové show na Broadwayi, koncertní turné Madonny, Justina Timberlakea,  v Evropě např. The Royal Ballet, muzikálové show Starlight Express, West Side Story, představení od Petra Zusky, Jiřího Kyliána, Pavla Šmoka, Richarda Hese, taneční show Riverdance a mnoho dalších projektů po celé ČR. Proto na tuto otázku už mohu odpovědět pouze jedním slovem – EMOCE. Jestliže choreograf nedokáže ve své choreografii ztvárnit a ukázat emoce, už mne bohužel ničím nezaujme.“

12. Tančíte ještě? Které taneční styly jste dělal?

„Aktivně již bohužel netančím, povinnosti mi nedávají čas a prostor. Ve své profesní kariéře jsem se věnoval hlavně street dance stylům, základy jsem měl jak z klasického baletu, tak z technik moderního tance. Za toto mohu vděčit mému prvnímu profesorovi – panu Ivanovovi, tak mým učitelům z HAMU, hlavně paní Kubicové.  Nicméně jako tanečník jsem nikdy nevynikal taneční technikou, ale spíš energií a výrazem Mrkající.

2

 13. Kolik choreografií jste asi za život vymyslel?  

„To už se těžko počítá. Krátkých komerčních choreografií mohlo být přes 300. Celovečerních tanečních pořadů mohlo být kolem 50. A k tomu ještě mohu přidat několik muzikálů, baletů a operet. Výřez mého profesního života lze najít na webových stránkách www.iTANEC.cz. Spíš jsem rád, že jsem v mém životě měl velké štěstí a mohl jsem spolupracovat a učit se od tří osobností české divadelní scény, kteří se díky této spolupráci stali mými „mentory“. Od nich jsem načerpal opravdu mnoho informací a v mnohém mi otevřeli obzory uměleckého světa. Těmito mentory byli Pavel Šmok, Antonín Procházka a již zesnulý Richar d Hes. Nicméně v posledních letech se již věnuji režii eventů, módních show, natáčením tv pořadů a samozřejmě marketingu svých akcí.“

  14. Jste urostlý a mužný, spíše bych Vás tipovala na sportovce. Proč jste si vybral jako svou životní dráhu  tanec?  

„Na začátku všeho byly dva filmy – Flash Dance a Hříšný tanec Mrkající . Bylo mi 15 let, psal se listopad 1989 a prostě jsem najednou věděl, že budu tančit ! Nicméně trvalo další 3 roky, než jsem poprvé vystupoval před publikem. Tehdy jsem každý den pravidelně chodil do taneční skupiny Hroch Pardubice, ale tehdejší šéfová Míša mne stále ne a ne obsadit do tanečního vystoupení. Vůbec nevím, jak jsem to mohl tak dlouho vydržet. Musel jsem být asi opravdu velké poleno Překvapený …nicmé ;ně pak se to nějak zlomilo. V roce 1992 jsem vytvořil svoji první choreografii a od roku 1995 se přestěhoval do Prahy a zde začal můj profesionální život v muzikálu Dracula. Nikdy nezapomenu na jednu asi „osudovou větu“ od mého otce, kterou mi řekl před odchodem do Prahy. „VYKAŠLI SE NA TEN TANEC, NIKDY TĚ TO ŽIVIT NEBUDE“. Jak musím uznat, že se můj táta málokdy mýlil, tak tehdy se „seknul“ asi nejvíc v životě Šlápnul vedleKaždopádně člověk se časem mění a jeho priority a žebříček hodnot zažívá občas pořádné veletoče. Takže dnes už netoužím po záři reflektorů, potlesku před vyprodaným hledištěm, nebo být v záběru televizn&ia cute;ch kamer. Vyhovuje mi určitá anonimita. Sláva je totiž velmi pomíjivá a dokáže ublížit. Každý umělec sice potřebuje úspěch – to je většinou jeho hnací motor. Ale já si ho užívám už víc vnitřně. Kdybych toužil po potlesku, dal bych se k cirkusuSmějící se.

 15. Dodržujete zdravou životosprávu? Cvičíte nebo chodíte do „fitka?“   

Bylo období, kdy jsem tomu příliš nedával, protože když se člověk soustředí na svoji kariéru, vše ostatní jde většinou stranou. Ale v posledních několika letech se můj pohled na některé věci rapidně změnil a některé hodnoty se pro mne staly mnohem důležitější než dříve. Takže už půl roku jsem „zkušebně vegetarián“, pravidelně chodím do posilovny, udělal jsem si potápěčskou licenci a létám se potápět k vrakům lodí. Ale čeho se nikdy nevzdám je dobrý a dlouhý spánek Smějící se.

 16. Někteří lidé soudí, že tanec není pro kluky mužný a jako koníček je trapný a zženštělý. Jak se na toto tvrzení díváte Vy?

„Na jednu stranu mají pravdu a nemůžete se jim divit. Na druhou stranu ukažte jim nějakou break dance show, nebo street dance show a všechny holky budou tyto mužné tanečníky „milovat“ Líbající . Pro mne to je pouze předsudek, protože tito lidé čerpají z neznalosti. Předsudky všeobecně nemám rád, protože člověku brání v rozhledu a škatulkují jedince a osobnosti do „předem připraveného scénáře“, který společnosti diktují média a babské povídačky. Je jedno jestli jste tlustí, tencí, hezcí, škaredí, mladí, staří nebo bílí, černí či žlutí. Důležité je, jaká jste osobnost a jak působíte na své okolí. Člověk se nesmí bát „odlišnosti“. A tanečníci – muži – jsou hodně odlišní a proto jsou trochu pro běžnou společnost jakoby „neuchopitelní“. Lidé nevědí, kam je mají zařadit. Jestli mezi umělce, snílky, homosexuály, pouliční poflakovače nebo skvělé artisty. Když totiž o nějakém muži řeknete, že to je tanečník – tak pro mladou generaci to bude „cool“, ale pro tu starší, která si zakládá na principu – chlap, hlava rodiny – to je takový nějaký „neuchopitelný umělec“. Já osobně znám mnoho tanečníků – homosexuálů, kteří mají vypracovanou postavu a chovají se ke svému okolí jako málokterý chlap, a naopak potkávám hodně „normálních“ kluků, kteří svým zženštělým chováním mohou zdatně konkurovat něžnému pohlavíPřekvapený.

 17. Existuje taneční styl, který se Vám vyloženě nelibí? Proč? 

Nezáleží na  tanečním stylu, ale spíš na  výkonu. Když je nějaká choreografie, nebo vystoupení špatně zatančené, tak ode mne nikdo nemůže potlesk očekávatZamračený.

1

 Děkuji za rozhovor

 Eva Smolíková

„Já děkuji také a přeji všem čtenářům magazínu spoustu skvělých tanečních zážitků.“