Constellations ničí vše staré, neotvírá nic nového

Předložte také něco jiného než sex a smrt

 

 

 

29.listopadu proběhla v pražském Ponci premiéra Spitfire Company, první díl plánované trilogie Constellations s podtitulem Before I Say Yes. Divadlo bylo přeplněné, a to nejen diváky, ale i patnácti performery – tanečníky a členy komorního orchestru Berg. Na podlaze byl šikmo položený baletizol, nad nímž čněla projekce zobrazující po celou dobu oko režiséra, který snímán kamerou ležel v pravé části jeviště. Rozmístěny byly ještě obrazy z předcházející výstavy, a lze tak mluvit o bohatém konceptu, který při prvním dojmu navnadil.

Začátek byl pozvolný, dění se přelilo od příchodu diváků a zkoušení nástrojů hudebníků k příležitostnému tanci některého z performerů a nakonec i jevištní akci. Nešlo nicméně o prezentaci fiktivního příběhu či vysoké taneční estetiky. Veškeré dění bylo prosté, zahrnovalo některé fixované fyzické akce a choreografie, do toho soudobou klasickou hudbu a jakési vizuální reakce na pět témat jednotlivých částí představení. Názvy scén byly vždy zobrazeny projektorem a šlo o pojmy jako eutanazie či eros.

20161129_9575

Uvedeným by mohl popis také skončit, protože jde takřka o vše, co jsme během následujících osmdesáti minut mohli vidět. Přirozeně se měnil rytmus fyzických akcí a nejlépe zvládnutá a nejzajímavější byla hudba. Tanečníci, leč předvedli intenzivní fyzický výkon, si v částech, kde měli dávat energii divákům anebo tančit mezi nimi, nebyli příliš jistí. Málokdy se jejich pohled setkal přímo s očima konkrétního diváka a komunikoval s ním. I přesto lze provedení všech performerů ocenit. Co však nejde ocenit, je celková režijní a dramaturgická koncepce. Ačkoli byly zřetelné snahy o dekonstrukci běžných divadelních postup  a o nevšední náhled na témata jako smrt a sex, proč se objevovala převážně jen tato témata a proč se autoři nedostali od rozházení běžného inscenačního tvaru někam dále? Není na mně, abych předkládal konkrétní nápady, ale mnoho jich nepředložili ani tvůrci. V této podobě působilo představení jak ze sedmdesátých či osmdesátých let dvacátého století, kdy bylo stále ještě originální stavět dramaturgii na rozboření řádu a propojování množství hereckých, tanečních, hudebních a vizuálních složek dohromady. Takto by se snad dalo chápat zapojení jednoduché projekce, civilních kostýmů, skupiny hudebníků a performerů fungujících spolu v rámci jakéhosi těžko identifikovatelného vývoje vztahů a prostorových křivek a akcí. To ale dnes pro české divadlo a tanec není aktuální, rozhodně ne v prezentované podobě. Důsledkem toho byla bezobsažnost předvedeného, která byla znát jak v celkové dramaturgii, tak v akcích performerů.

20161129_9445

Uvedený závěr je o to smutnější, když vezmeme v úvahu, jak etablované skupiny se do inscenace zapojily a že jsou zúčastnění interpreti velmi schopní jako jednotlivci. Ne vždy však ani tento kredit, ani dostatečné finanční zázemí dokáže zajistit uspokojivý výsledek. Samozřejmě, umění má provokovat. Aby se ale další plánované díly trilogie Constellations vydařily, je potřeba přidat obsahový rámec, který překročí obecné myšlenky na rozložení tradičních forem nebo na zobrazení nepřeberných možností vztahů performerů a různých jevištních prostředků. Je třeba dát inscenaci jasnější kontury, postavené na o mnoho konkrétnějších tématech než je sex a smrt.

Foto:Vojtěch Brtnický

Alexej Byček

Taneční magazín

Spitfire Company chystá svůj nejrozsáhlejší projekt

Petr Boháč a jeho tým chystají přímý útok na žánrová škatulkování

 

Premiéra Constellations I. souboru Spitfire Company je první částí nové trilogie, v níž Petr Boháč a jeho tým chystají přímý útok na žánrová škatulkování. První část je zároveň největším projektem, který Spitfire Company dosud připravila. Ve spolupráci s Orchestrem BERG se na scéně divadla PONEC objeví sedmnáct umělců, kteří budou obklopeni vizuálním uměním japonského konceptualisty Takaa Kanemachi. Premiéru uvede 29. listopadu PONEC – divadlo pro tanec.

První část trilogie pojednává o touze, o momentu, v němž dochází k zastavení času, k dočasnému rozechvění skutečnosti, kdy se z malých nedůležitých věcí stávají osudové záležitosti.

Výraznou složkou představení je hudba Michala Nejtka, který ji složil speciálně pro tento projekt. Skladba je složena z pěti vět pojednávajících o touze po štěstí, smrti, erotickém zažehnutí, spánku a absolutnu. V každé větě budou muzikanti rozestavěni na scéně v jiném vzorci.

„Nejde pouze o Nejtkovu hudbu, která mě nepřestává fascinovat, nýbrž především
o samotnou tělesnou přítomnost muzikantů, kteří se ocitnou na jevišti velmi blízko tanečníků a herců,“
 říká umělecký šéf a režisér Spitfire Company Petr Boháč a dodává: „Nemohu říci, jestli se jedná o hudební divadlo, nebo divadlo taneční, nebo dokonce performativní vizuální umění. Škatulkování mě nezajímá. Chci se díky umění setkat s divákem a všemi dostupnými prostředky v něm vyprovokovat touhu.“

Na středoevropské poměry rozsáhlá koprodukce tří českých uměleckých subjektů a jednoho německého předestírá ještě jednu touhu. Povýšit taneční a performativní umění na úroveň, jaké se jí dostává v západních zemích, především ve Francii, Německu a Skandinávii, kdy podobné premiéry jsou vždy společenskou událostí.

Trilogie se společným názvem Constellations volně navazuje na velmi úspěšnou předchůdkyni Člověk v mezní situaci, v níž hned první část One Step Before the Fall
o boxerovi Muhammadu Alim a jeho boji s Parkinsonovou nemocí doslova objela svět a obdržela několik tuzemských a evropských cen včetně Top Ten Aerowaves Prioritiesa Herald Angel Award.

Druhý a třetí díl Constellations s názvy Sisyfobia a My Son Looking to the Sun bude vyprávět o strachu z absurdity a humoru z toho plynoucího a o dětském úžasu, jenž je z dospělého světa vytlačen. Uskuteční se za podpory českých, holandských a norských partnerů.

V roce 2016 se kromě premiéry uskuteční ještě dvě reprízy 30. listopadu a 2. prosince. V dubnu 2017 se chystá německá premiéra v drážďanském divadle Hellerau – European Center for the ArtsDresden.

constellations_i-_foto_vojtech_brtnicky

 

Petra Hermelová

Taneční magazín