Rozhovor s baletním tanečníkem a choreografem Markem Svobodníkem

„Kromě spánku snad jiný relax není, ne?“

Marek Svobodník je členem baletu ND v Praze a spolu se Štěpánem Pecharem a Ondřejem Vinklátem vedou taneční skupinu DEKKADANCERS, v níž působí Marek Svobodník nejen jako tanečník ale i choreograf. Má za sebou hodně rolí i roliček a stále patří mezi vytížené tanečníky.  

Byl jste ve čtvrté třídě ZŠ, když si Vás vyhlédla paní z Taneční konzervatoře v Brně. V té době již tam studoval Váš starší bratr Martin. Nakonec jste se rozhodl, že to zkusíte, aniž jste vůbec tušil, co Vás tam čeká. A náročné studium jste zvládl. Byla to správná volba a nelitoval jste svého rozhodnutí?

„Litoval jsem, když jsem zjistil, že kombinace baleťák a „rocková hvězda” v jednom se silně neslučuje.“

Marek Svobodník ve SNĚHURKA jako baba

Po osmiletém studiu jste své první angažmá získal v ND moravskoslezském v Ostravě, kde jste měl titulní role Spartaka a Othella. Pak jste byl členem souboru Laterny Magiky, poté čtyři sezóny v ND v Brně (Valmont v Nebezpečných známostech). Neuvažoval jste o zahraničním angažmá? Poznat jinou kulturu, jiný styl práce…

„Jo, to uvažoval, a taky zkusil, ale nedopadlo to. Bylo to v době, kdy jsem za sebou měl pouhé dva roky angažmá v Ostravě. A co si budeme vykládat, byl jsem v té době ještě  ‚jelito‘. Pro někoho, kdo mě znal, možná nadějné, ale pořád jelito. Ostatně, do jisté míry jsem jelitem dodnes, ale asi podstatně stravitelnějším. Pochopil jsem, že na zkušenou musím ještě jít někam jinam, ale do zahraničí to pravděpodobně nebude. Volba padla na Laternu, protože se tam dělalo divadlo jako nikde jinde v republice. A ono to vyšlo, vzali mě. Nebyla to ze začátku žádná procházka růžovou zahradou, jelikož jsem byl, jak jsem několikrát citoval, jelito. Půl roku jsem se ‚plácal‘, a pak si to teprve ‚sedlo‘. V Laterně jsem sice strávil jen dvě sezony, ale těžím z té zkušenosti určitým způsobem dodnes. Upřímně, ve skutečnosti je to na delší povídání, ale to si nechám na později, třeba na stáří napíšu knihu „Od tyče vodorovné k té svislé” (co vy víte, třeba se ze mne stane po čtyřicítce hasič).“

Marek Svoodník – Inscenační porada (ze zkoušky s režisérem Štěpánem Benyovszkým)

Od roku 2012 jste v ND v Praze, kde jste úspěšně udělal konkurz a stal se z Vás sólista. Zatančil jste si např. Hilariona v Giselle, Toníka i Mistra v Čarodějově učni, Jiříka ve Zlatovlásce nebo Tybalta v Romeovi a Julii. Jaké role máte nejraději a máte nějaký nesplněný taneční sen? 

„Já jsem byl sólistou baletu Národního divadla, ale v Brně. Asi je to něčím zábavné, protože vždycky všem kolem rázem naskočil úsměv. Teda hlavně všem tady v Praze.

Ale čert to vem. Tancoval jsem a tančím hodně. Není nač si stěžovat. Mám za sebou opravdu spoustu rolí a roliček, mezi nimiž jsou i takové, kterým činoherci s oblibou říkají „čurda”.  Ovšem „není malých rokenrolí”. I na tom se dá postavit kariéra a já jsem se v tom de facto našel.

Ale teď zpět otázce. Když se nad tím tak uvažuji, baví mne a mám rád úkoly „poněkud neobvyklého rázu”. Myslím, že je to jediná cesta, jak zůstat umělecky naživu v posledních letech kariéry. Totiž každá role či choreografie je svým způsobem jako byznys s interpretem. Každé z nich musíte ze sebe něco dát. Tím ji obohatíte. Ale je také potřeba se ptát, co dá role vám?

Naštěstí „rokenrole neobvyklého rázu” se pořád na repertoáru najdou, takže zatím dobrý, baví mě to. Pro úplnost, aby bylo jasné, co tím myslím, uvedu jeden příklad „rokenrole“ v choreografii Artzä izraelského tvůrce Eyala Dadona mám na kameru, jenž můj obraz přenáší na obří plátno, improvizovanou etudu na téma „Prodej tuhle rákosku stylem americké reklamy na Mentos z konce osmdesátých let… a neboj se jít do extrému!”.  To chceš! To je výzva, ne?“

Několik let vedete spolu se Štěpánem Pecharem a Ondřejem Vinklátem netradiční taneční skupinu DEKKADANCERS. Co Vás přivedlo do této company? 

„Chuť dělat divadlo „poněkud neobvyklého rázu” a pak vděčím za to především Tomovi Rychetskému. V první den nástupu do Národního mi nabídl, jestli s Dekkadancers nechci účinkovat v show v rámci otevření sezony Národního divadla. Jasně, že jsem do toho šel. A to byl začátek. Paradoxně vedle toho, na svůj debut  na prknech ve „zlaté kapličce” jsem si musel počkat ještě skoro čtvrt roku.“

Marek Svobodník jako Valmont (Nebezpečné známosti)

V DEKKADANCERS působíte nejen jako tanečník, ale také jako choreograf (HornyBach, Tatabojs – Nanopicture live 2019, Hangar18 nebo Poslední večeře). Čím Vás práce choreografa naplňuje? Máte v tomto oboru nějaký vzor?

„Práce interpreta je do určité míry svazující. Práce choreografa taky, ale podstatně méně. Pokud vidíte nebo cítíte tanec „po svém”, je to způsob, jak tomu dát zelenou. Můžete si vytvořit svůj vlastní kouzelný svět na jevišti, kde lidi jednají, hýbou se a vypadají tak, jak to vidíte jen vy. Ale cesta k tomu vůbec není snadná. Musíte dokázat, že váš pohled na svět někoho zajímá. Umění bez diváka je pak mrtvé umění.

Vzor jako takový nemám. Baví mně každý, kdo je alespoň trochu něčím svůj, nechybí mu nadhled a v neposlední řadě si umí ze sebe udělat srandu. Ono se to nezdá, ale je to na výsledku strašně viditelný. Většinou z tvorby těchto lidí jde cítit obdivuhodná lehkost.“

Marek Svobodník jako Hilarion (Giselle) foto Sergei Gherciu

S choreografií jste začal již během angažmá v ND v Brně (Catch27, Čertstory) a jste podepsán také pod dalšími projekty jako – Inscenační Porada (Jihočeské divadlo České Budějovice), Fight for One Thing (Velvet gala, Národní divadlo Praha), Petite Corde (Bayerische Staatsballett II), Lady Macbeth z Mcenského Újezdu (opera ND moravskoslezské). Jste více tanečník nebo choreograf? 

„V současné době jako tanečník. Práce v baletu je nabitá a vyčerpávající, a starost o rodinu ještě víc. Mám dvě dcery, té mladší jsou pouhé dva roky a manželka je už po mateřské, oborově pracuje mimo divadlo. Sladit tak náš denní harmonogram je opravdová fuška. Na tvorbu choreografie je prostě potřeba klid a čas, pokud to má za něco stát.“

Marek Svobodník – v baletu D.M.J.

Připravujete nové projekty? V čem Vás mohou diváci vidět?

„Projekty? Baví mě teď si dělat věci hlavně „do šuplíku”. Až mi dcerky trochu vyrostou a já mezitím asi i skončím s tancováním, budu mít aspoň co “vyložit na stůl”.

Jinak v divadle nás teď čeká každoroční vánoční turnus Louskáčků. U nás jej uvádíme jako Vánoční příběh na předlohu Charlese Dickense. V  tomto případě mohu hrdě prohlásit, že tančím hlavní roli. Jasně, princ to není, to si tady nebudeme dělat plané iluze. Na druhou stranu, i když lichvář Scrooge  – tak se jmenuje ona hlavní role – vypadá jako čurda, omyl! není čurda! Tentokrát ne. :-)“

Marek Svobodník – choreografie – Když nevíte coby, kupte si dva hroby

Původně jste o tanci vůbec neuvažoval. Nakonec jste mu podlehl. Čím je pro Vás tak okouzlující, že se mu nadále věnujete?  

„Asi spíš než tanec, je to divadlo jako takové. Je to naprosto specifický druh kumštu, který se vymyká se všemi svými klady i zápory. Záleží pak, co v danou chvíli převažuje. Nikdo na něj z kolegů nedá dopustit, a stejně tak se na něj i nadává. Nic není růžové, nemyslete si. A když, tak nadávají všichni!… i ta největší sluníčka.“

Marek Svobodník – choreografie – Chvilka POEzie

Marek Svobodní – choreografie – Chvilka POEzie Zkouška

Patříte k lidem, pro které je jejich práce také koníčkem? Co Vám říká slůvko relax?

„Práce mi koníčkem nikdy nebyla, i když tvorba choreografie jako „bokovka” v mých ranných letech by tomu mohla odpovídat. Taky na to období vzpomínám nejraději. Byla to neskutečná pr*el, když jsme se s partou tanečníků sešli na sále po práci a ‚zkejsli‘ tam při tvorbě třeba do půlnoci. Taky se během toho občas dost vypilo. Ale viděno zpětně střízlivým pohledem, tak vznikly vlastně opravdu upřímné věci, který si na nic nehrály. Nebyla v tom žádná urputná snaha vytvořit veledílo a oslnit. Paradoxem je pak to, že jejich budoucnost neskončila zdaleka jen jednou reprízou na večeru choreografických miniatur u nás v divadle.

Relax? Kromě spánku spravedlivého asi snad jiný ani není, ne?“

Marek Svobodník vystudoval Taneční konzervatoř v Brně. Jako tanečník působil v Národním divadle Moravskoslezském (2003 – 2006), Laterně Magice (2006 – 2008), a v Národním divadle v Brně (2008 – 2012). V současné době je členem baletu Národního divadla v Praze, stálým hostem Materny Magiky. Od roku 2012 je členem skupiny DEKKADANCERS. Mimo kamenná divadla spolupracoval s ProART Company, Pas de Theatre, Katedrou alt. divadla HAMU či Radou starších baletu.

Marek Svobodník – choreografie – Faunovo odpoledne

Foto: archiv Marka Svobodníka  

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

 

Autorské právo v kostce

Asociace tanečních umělců zve na seminář

Asociace tanečních umělců České republiky (ATU ČR), profesní organizace, která sdružuje taneční instituce a individuální umělce, pořádá v rámci projektu TANUM (TANeční UMění) další veřejný seminář na téma „Autorské právo v kostce se zaměřením na taneční umění“. Seminář, který povede JUDr. et MgA. Petra Žikovská (ředitelka České národní skupiny Mezinárodní federace hudebního průmyslu, pedagožka na Právnické fakultě UK, odborná asistentka Ústavu práva autorského, práv průmyslových a práva soutěžního), je určen tanečníkům profesionálům, choreografům, inscenátorům a dalším zájemcům z oblasti tance. Workshop proběhne ve čtvrtek 24. listopadu 2022 od 15 hodin v Domě tanečního umění v pražském Braníku (v učebně ve 2. patře).

„Pro profesionální tanečníky je velice důležité získat alespoň základní povědomí o významu odvětví autorského práva, a to především proto, že se zabývá právními vztahy uživatelů i tvůrců autorských děl. Prostřednictvím autorského práva stát poskytuje autorům výlučná práva k jejich dílu a autorské právo je součástí tzv. duševního vlastnictví.“, uvádí Linda Svidró, umělecká vedoucí Pražského komorního baletu a předsedkyně ATU ČR. „Považuji za důležité připravovat v této oblasti vzdělávací semináře, které rozšíří vědomosti a kompetencí nejen jednotlivých členů Asociace profesionálních umělců ČR, ale i profesionálních tanečníků, choreografů či dramaturgů. Semináře zaměřené na autorsko-právní postavení umělců s využitím nových technologií, aktuálně platnou legislativu v oblasti daňových zákonů, Zákoníku práce a jiné. Ve 21. století se tanečník, zvláště ten na ‚volné noze‘, bez takové znalosti v praxi neobejde.“

„Vyjádřím se z praxe, protože se autorským právem pro choreografy zabývám čtyřicet let. Do roku 1989 jsem se snažil, aby bylo konečně naplněno to, co sice bylo v Autorském zákonu, ale nikdo to nerespektoval. Díky našemu intenzivnímu jednání se na podzim 1989 podařilo uvést v život, že choreografové mají svou odměnu rozdělenou na vytvoření díla a jeho licencování – dostávají za reprízy svých děl tantiémy,“ vysvětluje Zdeněk Prokeš, choreograf a pedagog, člen rady ATU ČR.
„Vidím okolo sebe mnoho příkladů, kdy choreografové nevědí, jak získat licence na hudbu pro svá díla a dělají mnoho chyb, které vedou k tomu, že licenci do premiéry neobdrží a pak buďto nemohou drahou licenci zaplatit, nebo dokonce nedostanou povolení a musejí svá díla v krajním případě stáhnout. Proto je tak důležité, aby se v Autorském zákonu sami orientovali a znali i určité postupy a termíny: co je dílo spoluautorské, dílo spojené, práva majetková a práva osobnostní, oprávnění k užití díla (licenční smlouva), vymezení některých podmínek licence atd. K zlepšení povědomí o všech otázkách spojených s fungováním Autorského zákona pro výkonné umělce i tvůrce seminář JUDr. Petry Žikovské určitě poslouží.“

Projekt TANUM, který byl podpořen Norskými fondy, poběží až do konce roku 2023. Aktuálně v rámci projektu pracují členové rady Asociace tanečních umělců na dotazníkovém šetření za účelem zpracování prostorové a finanční analýzy potřeb v oblasti profesionálního tanečního umění, do které se zapojí postupně všichni zástupci baletních souborů v rámci příspěvkových organizací – divadel, a také zástupci nezávislých tanečních souborů v Praze.

Další klíčové aktivity projektu se zaměřují na zpracování analýzy a definici Statusu profesionálního umělce. V neposlední řadě pak na posílení dovedností a kompetencí jednotlivých členů Asociace tanečních umělců ČR formou již zmíněných webinářů, vzdělávacích seminářů a odborných workshopů (za účasti zahraničních expertů). K podpoře spolupráce členů Asociace tanečních umělců ČR a členů Strategického týmu z regionálních kulturních center a následné komunikaci s představiteli veřejné státní a regionální správy ČR bude sloužit právě nová komunikační online platforma TANUM.

Podrobnější informace o projektu najdete na webové stránce: www.atucr.cz.

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Vizváry, Tučková i Střihavka

Návraty do Švandova divadla

Návraty do Švandova divadla – do konce roku se zde objeví Radim Vizváry, Kateřina Tučková, Kamil Střihavka i Vánoční jarmark

Konec roku ve Švandově divadle je letos ve znamení hostů, z nichž se mnozí na smíchovskou scénu rádi vrací. Patří k nim především Radim Vizváry, mezinárodně uznávaná osobnost současného mimického divadla v Evropě, který se stane opět stálým hostem. A už 26. listopadu ve Velkém sále uvede své Sólo, inscenaci nabízející výběr toho nejlepšího z jeho tvorby. Titul je pak na programu i 31. ledna 2023. Rezidenturou ve Švandově divadle tak Vizváry splní dávné přání svého kolegy, legendárního mima Borise Hybnera, který si právě v tomto divadle přál získat stálý prostor pro špičkovou současnou pantomimu.

„Je to už víc než 10 let, kdy jsme s Borisem Hybnerem usilovali o divadlo, ve kterém bychom mohli mít domovskou scénu,“ vzpomíná Radim Vizváry, vynikající český mim, performer, režisér, pedagog a choreograf. „Boris si nejvíc přál, abychom dostali pantomimu do Švanďáku a zakotvili ji v etablovaném divadle, podobně jako žila dlouhá léta např. Fialkova pantomima vedle činohry v Divadle Na zábradlí. Abych ctil jeho odkaz, rozhodl jsem se vytvořit nové představení na téma, které už Boris nestihl zpracovat. Rád bych premiéru uvedl v březnu 2023, a to právě ve Švandově divadle,“ plánuje Vizváry. A dodává, že jeho rezidenci podpořilo současné vedení smíchovské scény a městská část Prahy 5. Kromě chystané novinky a mistrovského Sóla uvede u Švandů v příštím roce i oblíbené představení Pejprbój, pantomimu pro nejmenší, v níž spolu s dětmi vykouzlí neuvěřitelný pohádkový příběh pomocí role papíru.

Rozhovory se spisovatelkami, Noc divadel

Ke Švandům se ještě letos, byť na jediný večer, vrátí i herečka Bára Poláková (16. 11.) a spisovatelka Kateřina Tučková (15. 12.), čerstvá držitelka Státní ceny za literaturu, která je současně i spoluscenáristkou nejnovější smíchovské inscenace Kabaret Winton. Obě tvůrkyně budou – první v doprovodu Jana P. Muchowa a druhá ve společnosti spisovatelky Biancy Bellové –  znovu hosty Scénických rozhovorů moderovaných Davidem Hrbkem. Jeho talk-show slaví tento rok už 20 let své existence.

Dodejme, že programovou novinku Kabaret Winton lze v tomto roce navštívit ještě čtyřikrát. Z toho jednou, 19. 11. v rámci Noci divadel, za zvýhodněné vstupné 190 korun. Pro diváky bude v den připraven i Automat na filmy v podání souboru Buchty a loutky. Automat se rozběhne hned dvakrát, od 19.30 a 20.30. Vstupné bude i v tomto případě přátelské: 90 korun.

Vánoce a závěr roku 2022

Začátek prosince (4. 12.) bude patřit Vánočnímu jarmarku, příjemné tradiční akci nabízející vánoční atmosféru i prodej drobných vkusných dárků v prostorách divadla.

Bonbónkem prosincového programu bude akustický koncert Kamila Střihavky (22. 12.), který se do Velkého sálu Švandova divadla vrací po osmi letech. Rocková legenda zde vystoupí s kapelou The Leaders.

Švandovo divadlo bude hrát i mezi vánočními svátky: 27. 12. uvede komedii CRY BABY CRY, vtipný příběh o ženách hledajících návod na štěstí. O den později, 28. 12., diváky ve Velkém sále pobaví komedie Smrt mu sluší Michalem Dlouhým a Kamilem Halbichem. V tentýž den uvede studiová scéna Švandova divadla inscenaci Pankrác ´45, napínavé komorní drama vyprávějící o fiktivním setkání pěti různých žen v pankrácké věznici. Ve čtvrtek 29. 12. je na programu komedie Smrt mu sluší, zatímco studiová scéna bude patřit poetickému dramatu Srpnové světlo. Předposlední den v roce 2022, 30. 12., ovládne jeviště Velkého sálu improvizovaná show Just! Impro Silvestrovský speciál.

www.svandovodivadlo.cz

Foto:  Richard Moučka, David Konečný,  Richard Bouda

Magdalena Bičíková

pro Taneční magazín

„WHERE“

Nový projekt 42+PEOPLE oslavuje mezigenerační dialog tanečníků

Nejnovější projekt 42+PEOPLE souboru současného tance 420PEOPLE oslavuje mezigenerační dialog tanečníků. Přináší jedinečný a zároveň intimní pohled na vrchol taneční kariéry interpretů po 42 letech. Jako nejnovější premiéru projektu 42+PEOPLE, který propojí všechny hodnoty současného tance, uvede soubor 19. 11. 2022 ve Studiu Maiselovka choreografií „WHERE“ Václava Kuneše.

V premiéra představení „WHERE“ se 19. 11. 2022 ve Studiu Maiselovka představí dvojice českých tanečníků ve věku 42+. Pilotní ročník zahájí Helena Arenbergerová a Václav Kuneš.

„Naše choreografické spojení nepřináší společný příběh, ale rozehrává intimitu každého z nás v ryze osobní taneční výpovědi. Bez klišé. Bez nutných anotací. Přesto však evokuje velmi známý renesanční obraz plný neuchopitelného napětí mezi stabilními i rozestřenými životy, napětí v blízkosti dvou cizích lidí… A stále hmatatelnější skrze současný tanec,“ říká Václav Kuneš, choreograf, tanečník a umělecký ředitel souboru 420PEOPLE.

Choreografie: Václav Kuneš

Dramaturgie: Lucie Němečková

Účinkují: Václav Kuneš a Helena Arenbergerová

Hudební supervize: Pierre Urban

Hudební kompilace: Exhausted Modern a další interpreti

Scénografie: Lucia Škandíková

Světelný design: Jan Mlčoch

Kostýmy: Olo Křížová

Délka představení: 40 min

Premiéra: 19. 11. 2022 / 19:30

Reprízy: 20. & 21. & 26. & 27. & 28. 11. 2022 / 19:30

Místo: Studio Maiselovka, Maiselova 25/4, Praha 1

Více na www.420people.org

V rámci projektu 42+PEOPLE se můžete těšit také na připravovaný taneční film v režii Jaroslava Brabce a Václava Kuneše.

Projekt podporují Magistrát hlavního města Prahy, Ministerstvo kultury ČR, Městská část Praha 1, Nadace ČEZ, Státní fond kultury ČR a vzniká ve spolupráci se Studiem Maiselovka.

Zuzana Rybářová

pro Taneční magazín