Životní příběh Petra Šafránka

Tanečník break dance se podělil o své zkušenosti

Petr Šafránek vypráví svůj příběh o tanci 

Již od mala se věnuje tanci. Jako dítě jsem vyrůstal v rozpadlé rodině jen s maminkou. Můj otec byl alkoholik a navíc jsem vyrůstal na sídlišti Dubina ve městě Ostrava. Toto sídliště bylo v době mého dospívání označováno za sídliště s největší kriminalitou dětí a mládeže.

Vzhledem k tomu, že jsme byli velmi chudí a na kroužky typu fotbal, hokej, tenis a podobně jsme neměli peníze, zaměřil jsem se na tanec. Miloval jsem hudbu a svobodu pohybu, kterou mi tanec nabízel. Mým hlavním tanečním stylem se stal break dance.

V mladém věku navštěvuji středisko dětí a mládeže, kde poté pracuji jako dobrovolný lektor. Pracuji s problémovými dětmi a stahuji jejich pozornost k tanci. Dětem jsem předával taneční zkušenosti a učil je break dance.

V dospělosti se stávám tanečním lektorem dětí s nejlepšími výsledky a zkušenostmi s prací s dětmi. Dnes učím děti v tanečních studiích v Ostravě a okolí a jsem zván na workshopy po celé ČR.

Tanci se věnuji 16 let. Mám za sebou mnoho soutěží, battlů a vystoupení, plno známých a přátel okolo tohoto tanečního stylu, podporu osobností a známých tváří nejen u nás, ale i v zahraničí.

Můžete mě vidět ve videoklipu Kali, Peter Pann – Amatér a také ve videoklipu Martez ft. Juli – Dibby Dibby Sound. Vystupoval jsem také na koncertě pražské hip hopové skupiny PSH a byl jsem například porotcem na soutěži Free break v Opavě, na ostravském festivalu Beats For Love, Aerobic/street CUP, Mistrovství ČR Aerobic/street 2017 a na battlu Reborn, účastník na Outbreak Europe 2016.

Další vystoupení spolu s dětmi na akcích pro charitu a Dům dětí a mládeže, také na akci Dívka roku, Majáles Ostrava, Festival v ulicích a na různých plesech.

Spolu s mými dětmi jsme byli hosty v pořadu Dobré ráno na ČT1 a také v nově vzniklé internetové Talk show Hazard Quinn, děti také účinkovaly v pořadu Rytmix na ČT.

Bboy Tas (má přezdívka) a The floor kids crew se stávají ikonou break dance v Ostravě.

Jsem velice ceněným lektorem pro svůj přístup k dětem a pro své letité zkušenosti.

Dnes jsem velmi hrdý na to že můžu učit přes 100 dětí v různých městech jako jsou moji The floor kids crew (Ostrava), nebo ne méně důležité děti z taneční skupiny Funky beat (Frýdek místek), kde učím děti ne jen break dance, ale také vymýšlím různé sestavy do závodních choreografií a těší mě úspěchy které děti mají a získávají, dále také ZUŠ B-Art (Valašské meziříčí), kde jsou děti velice nadané a snaživé, nyní s nimi připravuji vlastní choreografii a doufám spolu s dětmi, že sklidíme velké ovace za naši tvrdou práci a nemohu opomenout Victory Dance Havířov, kde se věnuj i skupinám mini, dětí a juniory a velice si užívám každý workshop, či trénink, který spolu máme.

The Floor Kids Crew

Break dance Ostrava

V roce 2014 byla založena skupina The floor kids crew. Zakladatelem je Petr Šafránek a.k.a bboy Tas.

Vedoucí taneční skupiny pořádá vlastní soutěže, akce a workshopy.

Taneční skupina The floor kids crew jezdí na soutěže po celé ČR.

Battle R!NG 2014 – 3.Místo

Battle Opatow Praha 2015 – 3.Místo

Best bboy KID Praha 2016 – z 96 účastníku TOP 16

Reborn Battle – 1.Místo

Battle R!NG – 2. Místo ( crew vs crew )

 

Děti z The floor kids crew se zúčastnily více battlů, ve kterých bohužel neprošly přes zahraniční bboys, ale i přesto dosahují vynikajících výsledků a jsou čím dál tím více známější.

Na své taneční workshopy zvou jen špičkové bboys a snaží se tím dětem dát příležitost zatrénovat si i s jinými tanečníky.

Například bboy Fresh Rob ( Praha ) bboy C.J. ( Opava ), bboy Dave ( Ostrava )

Pořádáme také víkendové pobyty, tábory a tréninky navíc.

Pořádáme vánoční večírky, bazény v rámci regenerace, fotografování, natáčení videí, rozlučková party na konci roku.

Za krátkou chvíli působení se The Floor Kids Crew může chlubit celosvětovou podporou. Bboy Kabal (Brazílie), bboy Nono (Francie), bboy Snoop, bboy Thalis (Kalamaria),David Colas (Francie) a další vytvářeli video pro The Floor Kids Crew s pozdravem a podporou. Také bboy Lilou (Francie), jeden z nejlepších tanečníku break dance na světě, poslal dětem dopis, ve kterém jim dává najevo svou podporu. 

Break dance v Ostravě děti trénují 3x týdně. Občas jim Tas v případě, že nemají vystoupení nebo soutěž, připraví program i na víkendy, kdy děti trénují od rána do večera. Zlepšují si taneční dovednosti, trénují propojování triků a rychle se posouvají vpřed. Všechny úspěchy, taneční posuny, spolupráce a vystoupení můžete sledovat na jejich facebookové stránce a také videa na jejich youtube kanále, kde najdete i video, které dětem poslal bboy Mounir.

B-boy Tas je totiž v blízkém spojení s tímto šampiónem RedBull BC One, b-boy Mounir Vagabonscrew a pomáhá mu šířit jeho program HWE ( hard work easy everything ).

B-boy Tas a The Floor Kids Crew, také vystupovali již na mnoha akcích.

QSZ street dance Ostrava 2015 – Showcase

Vystoupení Řepiště 2015

Vystoupení Vratimov – Charitativní akce 2015

Zápis do taneční skupiny Funky Beat 2016 – Showcase

Natáčení dětského pořadu na ČT1 – 2016

Dívka roky 2016 – Showcase

Galapřehlídka Vratimov 2016

Dětský den v obchodním domě Kika nábytek 2016

Majáles Ostrava 2016 – Show

Vratomovská pouť 2016 – Show

Ostravský ples 2016 – Show

Vystoupení Sviadnov 2017 – Showcase

Vystoupení – Karneval v Havířově 2017

Účinkování v nové talk show Hazard Quinn– Hazard Brand 2017

Vystoupení – Smilovice 2017

Majáles Ostrava 2017 – Show

MPL Stavebniny – Dětský den – Vystoupení 2017

Hosty v pořadu Dobré ráno na ČT1 – 2017

Karneval v Bohumíně – 2017

OC Frýda – Vystoupení 2017

Mezinárodní den tance Frýdek Místek 2017

Galapřehlídka Vratimov 2017

Cesta za tancem – Workshop pro veřejnost 2017

Celý můj život je o tanci, o přepisování vlastního osudu, vzhledem k místu, kde jsem vyrůstal a za jakých podmínek.

https://bboytas.webnode.cz/

https://www.facebook.com/TheFloorKids/

A my děkujeme Petrovi, že se s námi o svůj příběh podělil.

Taneční magazín

Rozhovor ze Slovenska s MAJO FloorRipperem o ,Tanci ulice´

„Mám potrebu rozširovať tanečnú kultúru na Slovensku aj v Čechách.“

Majo Šatara, známý pod uměleckým jménem Majo FloorRipper patří k mladé generaci slovenských výrazových tanečníků. Ozval se TANEČNÍMU MAGAZÍNU sám a my s ním uveřejňujeme krátký rozhovor. Jelikož by v oblasti moderního tance působilo velmi škrobeně a nepatřičně obvyklé zdvořilostní vykání, tak mu – ačkoli jsme se osobně neznali – v následujícím rozhovoru tykám.

Proč se věnuješ tanci pohybu a moderním složkám pódiových vystoupení?

„Tanec mi pomáha sa dostať do prítomnosti do plynutia, do stavu ,TU A TERAZ´. Tanecujem, pretože tane mi dáva a dal príležitosti na zmenu v živote. Všetko dobré, čo sa mi v mojom živote stalo sa mi stalo cez tanec: 1) spoznal som svoje prvé lásky, 2) našiel som si najlepších kamarátov s ktorými som ako pokrvní bratia dodnes, 3) v Írsku som tancoval na ulici, vďaka tomu si ma všimli a dostal som pracovnú ponuku, 4) procestoval som svet, od Londýna, Viedeň, Frankfurt až po Los Angeles, 3) zúčastnil som sa natáčaní videoklipov, komparzov. Vystupujem rád, rád v ľudoch vytváram príjemné pocity zo show, som exibicionita. Mň a samého to nabíja energiou.“

Vystupuješ pod svou značkou „Tanec ulice“ – vycházíš stylově ze streedance?

„Áno, vystupujem pod pojmom ,Tanec Ulice´, je to moja značka, ktorú som založil v roku 2015 ako reakciu na potrebu rozširovať tanečnú kultúru a moje znalosti medzi ľudí na Slovensku a v Čechách. Vychádzam hlavne z pôvodných old-school štýlov ako Electric boogaloo a Locking. Tanečné základy mám položené v spoločenskom športovom tanci, ktorý som tancoval 10 rokov súťažne.“

Jak jsi se dostal k moderním tanečním formám?

„Začal som ako 15ročný keď som uvidel DVD Michaela Jacksona. Precízne som odčítaval pohyby a zakresloval som si ich do zošita. Bol som unesený a hneď som vedel, že to je ten štýl, ktorý chem tancovať. Ešte som nevedel, že sa to volá Electric boogie a Locking. A tak som sa chytil prvej možnosti chodiť v Petržalke v predmestí na Break dance.
Neskôr som stretol špolužiaka, ktorý mal obuté tenisky Adidas Superstar. Hovorím mu: ,Ty máš break-dancové tenisky, to je super, tancuješ? Spýtal som sa.´ On mi odvetil, že to sú tenisky na Electric boogie. Vtedy som konečne pochopil, čo to vlastne je, keď mi ukázal nejaké pohyby. To je presne to čo som až do teraz hľadal. Štýl Michaela Jacskona. V tých časoch som teda trénoval spoločenské tance, break-dance a electric boogie zároveň.“

Kdo byl Tvým vzorem? Kdo Tě nejvíce ovlivnil?

„Veľkou išpiráciou boli pre mňa svetoví tanečíci ako Michael Jackson, John Travolta, Michael Flathley, Shabadoo, Boogaloo shrimp, Paul Killick, James Brown, Mr. Wiggless.  Najviac Michael Jackson a Shabbadoo. Shabbadoo je hlavný hrdina kultového streetdancového filmu Breakin. V roku 2014 sa mi podarilo s ním trénovať osobne v Londýne a potom v Los Angeles Naučil ma pôvodný štýl locking. Splnil sa mi sen.“

Jak bys porovnal českou a slovenskou taneční scénu?

„Súčasná Česká scéna sa mi všeobecne zdá byť trošku alternatívnejšia a uvoľnenejšia. Kedysi v socializme mali Slovenskí tanečníci veľkú snahu sa prejaviť v tanci a dokázať, že si to vedia tvrdo vydreť. Ako dôkaz sú ocenenia, ktoré získala naša skupina Gumení chlapci na majstrovsvách 84′. Dnes sú sily vyrovnané a vnímam znovu česko-slovenské ,súrodenecké´ prepojenie.“

Jak reaguje slovenská a česká taneční scéna na zahraniční novinky?

„Opäť mám pocit, že bratia z ČR sú trošku pružnejší, napríklad Richard Mach, robí vždy to čo je in, čo prichádza zo sveta. To sa mi na ňom páči.“

A jak konkrétně Ty?

„Ja robím vždy to čo ma práve baví. Nie vždy tvrdo sledujem trendy vo svete a po čom diváci bažia. Inšpiráciu čerpám v tanečných filmoch a zo života. Ak ma aj niekto inšpiruje napríklad spomínaný Richard, alebo Shabbadoo. Precítim to a spravím si veci po svojom, tak aby tam vždy bolo cíti moju identitu. Mojou reakciou na súčasnú dobu bolo vypustenie tanečného robota www.dancerobot.eu, Ide o elektro-boogie robotickú show v svietiacom kostýme a s laser mi v rukách.“

Co chystáš pro novou sezónu 2017/2018?

„Otváram dva úplne nové kurzy, Electric boogie a Locking, kde prevediem ľudí základmi a naučím ich tak, aby sa z nich mohli stať samostatné osobnosti, aby každý z nich mojhol budovať na originálnych základoch a vytvoril si svoj vlastný štýl. Jedine tak, posunieme Česko-slovenský street dance na vyšší level.Táto sezóna ide pre mňa v znamení zmien a výziev. Rozbieham dlhodobý a čerstvý projekt www.terapiatancom.sk. Cez fyzický pohyb a telo chcem dopomôcť ľuďom k posunu ich duševného a psychického sveta. Moja vízia do budúcnosti je stať sa tanečným terapeutom. Ku koncu leta, 15.Augusta mám zážitkový workshop a prezentáciu na open air festivale FITfeste. Drž mi, prosím, palce.

To určitě budu! 🙂 A dovol poslední osobnější otázku odrazil se tanec a pohyb i v Tvém soukromém životě? Třeba ve volbě partnerky?

„Jednoznačne. Tanec používam ako spoločnú tému, ako komunikačný kanál, cez ktorý nadväzujem priateľstvá a vzťahy. Zvýšil som si sebavedomie a ľahšie sa mi komunikuje so ženami. Vlastne moja pôvodná motivácia začať tancovať bola aby som spoznal ženy. :-): Moja partnerka musí byť vášnivá a schopná somnou tancovať nie len na parkete ale aj životom. Ja ako muž samozrejme vediem a mám zodpovednosť. Túto vedomú a zodpovednú rolu si začínam čoraz viac užívať.

Děkuji za rozhovor a držím palce nejen při kurzech, ale ve všem, co budeš podnikat.

Michal Stein

Foto: Archiv Maja Šatary a Tance ulice

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Tanec Praha zahájila primátorka a Sidi Larbi Cherkaoui

V neděli 28. května 2017 byl v hypermoderní hale Forum, v Praze 8, Karlíně, zahájen již devětadvacátý ročník prestižního mezinárodního festivalu Tanec Praha. Bude probíhat do 28. června 2017 nejen v Praze, ale i v dalších devatenácti městech Čech i Moravy.

Tam, kde kdysi bývávaly výrobní haly kotlárny socialistického koncernového podniku ČKD Dukla Karlín (a ještě dříve historický podnik Breitfeld a Daněk) nyní již tři roky sídlí nejmodernější multifunkční kulturní sál v Praze – Forum Karlín. S hledištěm pro tři tisícovky osob. A právě v něm byl ve večerních hodinách v neděli 28. května 2017 slavnostně zahájen již devětadvacátý ročník mezinárodního tanečního festivalu Tanec Praha.

Vlastní zahajovací ceremoniál obstarala ruku v ruce se zakladatelkou a ředitelkou festivalu Yvonou Kreuzmannovou primátorka hlavního města Prahy paní Adriana Krnáčová. Vtipně připomněla své dětské baletní krůčky a vysvětlila, že posléze se raději věnovala sportování. Obě dámy pak přestřihly pomyslnou „otvírací lentu“ festivalu. A pódium mohlo patřit tomu nejlepšímu, co současný světový tanec nabízí. Souboru Eastman vlámského tanečníka, choreografa i hudebníka Sidi Larbiho Cherkaouie. A jeho strhujícímu představení „Fractus V“.

 

Sidi Larbi je výjimečnou osobností světových pódií výrazového tance. Nejen, že vymýšlí neotřelá choreografická sdělení, komponuje hudbu a sám tančí i je multiinstrumentalistou, scénickým výtvarníkem, ale zároveň hledá a nalézá souvztažnosti mezi tancem i filosofií. Pro „Fractus V“ byl Larbi inspirován učením amerického filosofa židovského původu Noama Chromského. Obzvláště jeho obhajobou takzvané „společné řeči“. A kde jinde společnou řeč nalézat, než v tak kosmopolitním oboru jako tanci?

Mimo vrcholných výkonů tanečníků ze skupiny Eastmen zaujala hudba. Jak „východní“ jméno souboru tak trochu napovídá, byla v hlavní linii ohlasem idické hudby. Její vrcholné momenty připomínaly sólové období exčlena Beatles George Harrisona či nezapomenutelného indického hudebního barda Ravi Shankara. Tomu napomáhaly i sitáry, tambury, autoharfy i další nástroje charakterizující tento hudební trend. Indicky znějící muzika nebyla jediným hudebním východiskem „Fractusu V“. V kontrastním střihu se zde objevily klavírní motivy, za něž by se nemusel stydět ani Edvard Hagerup Grieg. Ty naopak střídaly pas áže harfy s klavírem slovanské melodiky, místy připomínající i důvěrně známé skladby Bohuslava Martinů. A nezapomnělo se ani na diskotékový styl.

 

Stejně mnohovrstevný byl i baletní styl. Složité velkoplošné lidské obrazce střídal step. Náhle kontrastně zaplnil pódium styl Lindy Hop. V přímém kontrapunktu se zde objevovaly prvky flamenca, break dance, ale i hip-hopu. Tanečníci kontinuálně prolínali s muzikanty. Chvílemi se stávali i kulisáky a stavěči scény či stepovacích desek.

Ačkoli bylo v hledišti přísně zakázáno fotografovat, fotograf (dokonce s bleskem!) se objevil přímo na pódiu. V jedné z vrcholných pasáží celého večera. Ta pranýřovala určitou nenasytnou až bestiální touhu dnešních médií zachytit tragicky vypjaté obrázky života.

Fractus V“ byl zkrátka erupcí zdánlivě protichůdných námětů, nápadů a myšlenkových pochodů. Došlo v něm i na apelativní mluvené slovo. I jeho náladová poloha se neustále měnila. Od vážných pasáží až po humornou hyperbolu.

Pětasedmdesát minut nabitého představení tak divákovi uteklo, jako by se jednalo o půlhodinku pouhou! A není náhodou, že narvaný třítisícový sál ještě dalších deset minut tleskal vestoje.

 

Sidi Larbi Cherkaoui se ukázal jako naprosto výjimečná světová osobnost, která je schopna dát souvislosti a řád i zdánlivě naprosto neslučitelným až ambivalentním prvkům. Nejen, že je umně poskládal v silný a mnohoznačný celek, ale dal naplno vyznít i jednotlivým fragmentům představení. Dokonale vystihl jejich jemné nuance i barvité valéry. Je skvělé, že se s jeho souborem budou moci diváci Tance Praha ještě setkat při společném projektu s domácím souborem 420PEOPLE. Konkrétně na představení „Premiéra + Faun“ v neděli 4. a v pondělí 5. června. Vždy od 20.00 hodin na scéně Jatka78. Ale na festivalu Tanec Praha vás toho čeká –  až do 28. června – daleko více!

MICHAL STEIN

Foto: Tanec Praha a archiv hlavního města Prahy

TANEČNÍ MAGAZÍN

Floor on Fire – battle tanečních stylů poprvé v Čechách!

Česko – německý festival Dance transit míří do Čech a máme se na co těšit! Současný tanec, balet, break dance a folklor se potkávají na jednom jevišti

 

 

 

 

Česko-německý festival Dance transit přiváží do Čech poprvé Floor on Fire – battle tanečních stylů!

Dance transit –  Praha – Dresden – Leipizig

Kde?

Praha: 10.-12. 4. 2017
Drážďany: 21.-29. 4. 2017
Lipsko: 27.-29. 4. 2017

Ve dnech 10.–12. dubna se v Praze uskuteční festival Dance transit. Praha.Dresden.Leipzig, který je platformou pro podporu kreativní spolupráce v oblasti současného tance, mezi třemi městy – Prahou, Drážďany a Lipskem. Jeho pražská část nabídne ukázku české a německé taneční tvorby a také první české uvedení populárního konceptu, battlu tanečních stylů, „Floor on Fire – Battle of Styles”, ve kterém se na jevišti potkají nejen různé taneční styly (současný tanec, balet, break dance, folklor), ale rovněž taneční osobnosti z Čech i Německa. Součástí festivalu budou také představení v divadle PONEC, site-specific na Vítkově a zajímavý doprovodný program zaměřený na česko-německou taneční scénu.

„Cílem festivalu je iniciovat intenzivnější propojení tanečních scén partnerských měst, která jsou si blízko nejen  geograficky ,“ říká Markéta Perroud a dodává: „ jsem ráda, že můžeme navázat na úspěšný první ročník, který předčil naše očekávání.“

V rámci prvního ročníku vyjelo do Německa pět různých českých inscenací a dílo DAMÚZY, Spitfire Company, Markéty Vacovské, Lenky Dusilové One Step Before the Fall poté získalo též ocenění festivalu – finanční a rezidenční podporu vzniku nové inscenace určené Spitfire Company. Byl tak podpořen vznik multidisciplinárního díla Constellations I. Before I Say Yes, vytvořené Spitfire Company ve spolupráci s orchestrem BERG, dílo které rovněž zahájí druhý ročník  festivalu 10. dubna. v divadle PONEC.

Druhý den festivalu se zájemci budou moci zúčastnit netradiční procházky se seskupením CreWcollective – Moving Orchestra, s hudebními a tanečními intervencemi tentokrát v česko-německém podání na cestě mezi PONCEM a vrchem Vítkov. V PONCI bude následně uvedeno tanečně-divadelní představení jedné z nejvýraznějších mladých choreografek drážďanské scény – Johanny Roggan. Její the guts company zde představí dílo  Das Fremde / ALIENIdentität, které nás zavede do světa podivna.

Poslední den festivalu Dance transit v Praze je rezervován od 17 hod projekci tanečního dokumentu Silke Abendschein EL SÉPTIMO SENTIDO – I am a dancer. Von der Kunst zu leben v Goethe-Institutu, které proběhne za osobní účasti režisérky. Festival vyvrcholí ve  20 hodin< /u> v Divadle Archa vůbec prvním českým uvedením úspěšného formátu Floor on Fire / Battle of Styles. Koncept battlu konfrontuje, ale především sbližuje tanečníky různých žánrů (současný tanec, balet, break dance, folklór aj.) a odhaluje virtuozitu tance ve všech jeho podobách. Schopnost improvizace, spolupráce a kreativita zúčastněných tanečníků dělá každé jeho uvedení unikátním. Českou scénu budou zastupovat tanečníci baletu ND, českého folklorního tance, německé partnery známá break dance company The Saxonz. Současný tanec pak bude zastoupen reprezentanty jak české, tak německé scény. V rámci festivalu se setkají nejen umělci z partnerských měst, ale i diváci, a to díky Moving Audience.

Přehlídka se dále přemístí do Drážďan a Lipska, kde budou součástí festivalu díla českých souborů a umělců Věry Ondrašíkové, DOT504, Terezy Ondrové a Petera Šavela, Spitfire Company a Orchestru BERG, ME-SY a Renana Martinse Oliviera, Martiny Hajdyly Lacové a Stano Dobáka, stejně tak jako workshopy light designu Kataríny Ďuricové a Tomáše Morávka, taneční workshop Petera Šavela a prezentace české taneční scény.

Více na www.divadloponec.cz/dancetransit

 

 

 

Kateřina Kavalírová

 

 

Program:

PRAHA / Tanec Praha

 

  1. 4.

20:00 / PONEC  Orchestr BERG, Spitfire Company (CZ): Constellations I. Before I Say Yes

  1. 4.

10:00 / Studio ALTA  Josefine Wosahlo (DE): GYROKINESIS® Metoda (ukázková lekce)

12:30 / Studio ALTA  prezentace TanzNetzDresden  (DE)

18:30 / PONEC / Vítkov  CrewCollective: Moving Orchestra (CZ/DE)

20:00 / PONEC  the guts company (DE): Das Fremde / ALIENIdentität

  1. 4.

17:00 / GOETHE-INSTITUT  Silke Abendschein (DE): EL SÉPTIMO SENTIDO I am a dancer. Von der Kunst zu leben – dokumentární film a diskuse s režisérkou

20:00 / Divadlo Archa  Floor on Fire  Battle of Styles  (DE/CZ)

 

DRESDEN / HELLERAU – Evropské centrum umění Drážďany

  1. a 22. 4. 11:00 – 18:00

Katarína Ďuricová & Tomáš Morávek (CZ) : Light design Workshop

  1. 4.

18:30 Markéta Perroud a Zuzana Hájková (CZ): Prezentace o české taneční scéně

20:00  Věra Ondrašíková (CZ): Guide

21:30   Anna Till / Ulrike Feibig / Juliane Schmidt (DE): Achse, Ader, Zeh  nicht aufhören zu erzählen

 

  1. 4.

20:00 – DOT504 (CZ): Collective Loss of Memory

21:30 – Tereza Ondrová, Peter Šavel (CZ/SK): As Long As Holding Hands

 

  1. 4.

11:00 – Peter Šavel (CZ/SK): Workshop  (CZ/SK)

 

  1. 4. a 28. 4. 18:30

Magdalena Weniger / TanzNetzDresden (CZ): 97 % unknown

 

  1. 4.

20:00 Alma Toaspern / Elpida Orfanidou (DE): Zeitfishen

21:00 Romy Schwarzer (DE): In the Loop

 

28. 4.

20:00 Spitfire Company / BERG Orchestra (CZ): Constellations I. Before I Say Yes

 

  1. 4.

18:00 Silke Abendschein (DE): El Septimo Sentido (film)

20:00 Floor on Fire – Battle of Styles // Czech Edition (DE/CZ)

 

LEIPZIG / LOFFT

 

  1. a 25. 4.

Katarina Ďuricová a Tomáš Morávek (CZ): Workshop světlo a současný tanec

 

  1. 4.

20:00  Renan Martins de Oliveira / ME-SA (CZ/BE): REPLAY

 

  1. 4.

20:00 Blind Date (DE)

 

  1. 4.

20:00 ME-SA/ Martina Hajdyla Lacová/ Stano Dobák (CZ/SK): Supernaturals

Go Plastic (DE): Go West, Young Men

 

 Taneční magazín

Rozhovor s hip hopovým tanečníkem Vahe „Wahe“ Akopjanem

„Chcete znát počátky a historii hip hopu?“

 

 

 

1. Vysvětlete rozdíl mezi hip hopem, street dance a break dance. Spousta lidí tomu nerozumí.

„Žádný a přitom velký rozdíl. Street dance je komerčni název pro pouliční  tance, Hip Hop je kutura a způsob života a breakdance je originalni tanec hip hopové kutury. Street dance jako takový je teoreticky spojen se vším, co má počátek v  afroamerické kultuře, od latinos. To by se dalo nazvat jako street dance. Dříve to byl step, lindi hop, chrelston atd., až časem, asi tak  v 70. letech,  přišlo slovní spojení street dance.

Počátek slova street dance přišel s tanečním stylem a pojmem locking. Locking vznikal z funkové hudby, z atmosféry společenských tanců tehdejši doby, kstejně  tak jako z politické situace a z reakce tehdejší mládeže na ni. Je důležité, aby lidé pochopili, že slovo street dance je ze 70. let a všechny tance, které se pod tento pojem  zahrnují, jsou vlastně folklorní tance afroamerické  kultury. Poping a locking vymysleli afroameričané  z L.A. Locking  ; se vyvinul  ve čtvrti, která se jmenuje Watts. V té době byly opravdu hodně  rozšířené společenské  tance (krátké tance, ktere přicházely vždy s novou skladbou, kdy interpret do textu zahrnul přimo popis daného tance), jako je např. Rock Stedy, Funky Chicken, Breakdown a Cambellock (později Locking). Základem  byla zábava  a společenská událost (kluby, svatby, oslavy narozenin  atd.), nikoliv soutěž nebo studio, proto slovni spojeni Street Dance.

Street dance jsou společenské tance afroamerické kultury 70., 80., 90. let a pak i 20. století. Evropa vnímá společenské tance jinak, to jsou tance, které se tančí třeba na maturitním plese.

Společenské tance byly součástí  afroamericke komunity od začátku,   kdy otrokáři  přivlekli „černé“v řetězech  do „nové“ objevené Ameriky, ale tyto tance měly  jinou podobu, než v Evropě, byly vice kmenové a vice spirituálni. Při setkání se společenskými tanci tehdejší  Evropy  vznikla u otroků  interpretace evropsk ých tanců otrokářů (zpočátku pouze jako výsměch a časem  se staly  tradici). To vše se dělo až  do 19. stoleti, kdy se zmodernizovala hudba a dostala jinou podobu. Nastoupila éra swingu, jivu atd., to vše pokračovalo do doby, než   se objevil James Brown a jeho skupina the JB’s . James Brown, coby  dirigent a vůdce  kapely, přišel  s jedinečným  zvukem a stylem hudby, který  později dostal nazev Funk.. Funková  hudba  začala prosperovat, tehdejší mládež a umělci na každou skladbu vymysleli krátký tanec, kterým se poté  všichni bavili na zábavách, svatbách atd.. Rufus Thomas měl skladbu, která se jmenovala  „Funky chicken“. Takže jakmile se začala tato skladba  hrát, všichni tančili „Funky chicken.“ James Brown dělal  Camel Walk, Don Campbell měl Cambellocking atd.

Těch skladeb a tanců bylo moc. Každá oblast měla svoje tance, každá čtvrt měla svoje tance. Protože nebyl internet a  na dálku tančit  nešlo, cokoliv lidé viděli, poháněla jejich fantazie. Don Campbell je zakladatel stylu  cambellocking, z čehož vznikl styl locking. Tento tanečník a choreograf  uměl veškeré tance a „grooves“ té doby (měl  v sobě  základy  a chápání  tehdejších společenských tanců.)

Slovo groove znamená „drážka“. Je odvozeno z gramofonové  desky,  na desce je totiž drážka, což přeneseně znamená, že člověk má také svou   „drážku“, tedy  nic ho nevyvede z míry, má cit, cítí hudbu, zkrátka, groove je přirozený  kontakt člověka s hudbou, kdy ho nic neruší a on je do hudby doslova  ponořený.

Když začal vznikat locking, vznikl chybou.  Většina tanců vznikala napodobenim určité  situace, chybou, misinterpretací, kdy někdo něco viděl, zapamatoval si to úplně jinak a vznikl nový tanec. Samotní   lidé té doby by takovému  tanci neříkali street dance, tento název dostali od médií. Každá čtvrtˇ měla svoje tance. Lock je komplexnější, ale v popingu je přes  dvacet i  více stylů. Lock byl první a s lockem se rozjel i styl, kterému se říká robot dance.

Pro někoho, koho dotáhli do Ameriky, je společenský tanec spojen s úrodou, s jeho kulturou, s bohem, touha vytáhnout ze země kus rostliny, to je jeho společenský tanec,  takový člověk  nikdy nechodil na „maturák“ nebo netančil  na dvoře  pro svého krále někde  na hradě.

Od  malička jsem tancoval ve své rodné Arménii národní tance, to byly naše společenské tance. Tam se netančí valčík ani walz. Každý národ má svou zábavu. Locking začínal tak kolem roku 69. V té době náhodou Don Campbell spletl dva tance dohromady a vymyslel pohyb, který se ostatním líbil (The Lock – uzamknuti všech  kloubů do rytmu hudby, doprovázený  groovem a rytmem tance breakdown) . Ostatní ho „hecovali“ a on začal tento pohyb prezentovat, časem si  vymyslel šest takových figur a lidé ho začali kopírovat, podporovat. Po zpopularizováni stylu  ho objevila Tony Basil (dcera dirigenta Franka Sinatry) a založili skupinu „The Lockers“. S jejich rostoucí popularitou se také proslavil  tanec robot dance (Slim,  populární člen skupiny The Lockers,  byl „Robot-tanečnik“)

Jak bylo zmíněno, často to byly různé  situace, které později  byly prezentovány  do rytmu, v tom to případě  to byli mimové, filmy, kde byly roboti atd. Prvni tanečník, který zatancoval „robota“ jako společenský  tanec, byl Robot Charlles. Myšlenka  byla taková, že  kluk i holka spolu tančili tanec zvaný  robot. Všechny tyto tance patřily  na oslavy, party, barbecue party, jednoduše na místa, kde se lidé baví. Nikdy to nebylo nadnesené na úroveň soutěží. U těchto lidí  se třeba také  soutěžilo, ale nikdy ne tak, jako třeba naše CDO,  bylo to jako školní besídky, dejme tomu. Nebo talentové show. Malinké klání, třeba se  vyzývaly vzájemně dva páry. V okamžiku, kdy  to někdo rozjížděl na parketu, platilo „cuting up“. Někdo se díval na tančící pár,  kdy kluk začal být aktivnější a předv&aacu te;děl své dovednosti, čekal na odpověď druhého páru, kde opět  kluk byl vice aktivni. Vítěz nikdy nebyl oznámen, pouze formou propagandy z úst do úst.  Tehdy ještě neexistoval battle. Ten je  spojen až  s hip hopovou kulturou.

Takže  se ocitáme v okamžiku, kdy je lock a  robot, proslavený skupinou The Lockers v celostátnim vysilani pořadu SOUL TRAIN. Lidé  viděli ten tanec v televizi, ale  nemohli si ho už  nikdy pustit.  Zůstal jim ve fantazii a  s tím si začali hrát. Tím, že to vidělo více lidi na více místech ve stejnou dobu,  začaly se tance rozvětvovat. Robot dal popud tomu, že vznikl sekavý, trhavý pohyb, časem se tomuto pohybu začalo říkat poping/hitting/banging/bopping Každá část či  oblast v L.A. tomuto  trhavému pohybu říkala jinak, ale ujalo se jedno slovo a to je pop/popping (protože  členové  skupiny Electrick Boogaloos, kde byl i zakladatel stejnojmenného  stylu Boogaloo Sam, se dostali do TV a  začali  být  slavni. To vedlo k popularitě jejich stylu a tím pádem  se proslavil jejich pohled na daný  styl). Proto lidí říkají, že tančí poping, ale celé je to o  něco komplikovanější.

Slovo pop by člověk měl vnímat jako obrovský deštník, který pod sebe schovává všechny trhavé tance, nebo tance  doprovázené trhavou kontrakcí těla.  Lock dal popud k tomu,  aby vznikl pop. Měl v sobě funk (lock). Tehdy černošská menšina v USA prožívala rasovou segregaci a  náhle jim  někdo dal možnost tančit a projevit se.  Pořad, který tohle proslavil, se jmenoval   &bd quo;Soul train.“  To byla největší zásoba společenských tanců. Představovali nové tance, kapely, zpěváky,  které přišly s něčím novým a přitom tam byly různá interview. Je to takový zábavný pořad, kdy prezentovali tance, mládež se na to dívala, protože se těšili, že se přiučí něco nového, nic nebylo podávané formou lekce, všechno bylo podávané formou party.

Ve stejnou dobu, v New Yorku začala vznikat hiphopová kultura. L.A. představuje  funk a soul. Zatímco hip hopová kultura je z New Yorku. Hip hop je kultura, která vznikla jako reakce mládeže, která nemohla chodit do mist, kde se pohybovala bohatší  vrstva obyvatel NY a všechno si začali vytvářet sami. Tato kultura má  počátek  v Bronxu,  kdy se začaly pořádat akce, kterým se říkalo Jams/block parties. Mládež  nikdo nepoušt l na party,  udělali si  tedy svou party  v parku nebo na hřišti. Toto celé začal  DJ Kool Herc. Proslavil se tím,  že si všiml, že lidé nejvíce tančí na část skladby,  které se říká „the break“. Break je vlastně ta část skladby, kde zpěvák nezpívá a v té chvíli hraje jenom beat a poté  se zpěvák  opět  vrátí do sloky.   Ale neexistovala žádná technika, takže  Kool Herc vzal dva gramofony a rozhodl se pouštět tu část skladby pořád dokola a držet jehlu tam, kde se opakoval beat. Tim se vracíme zase k Jamesi Brownovi, protože  on nejvíce používal breaks a později i samplovaní. Nebýt  pana Browna, tak dnes neni nic z toho čemu říkáme hip hop, nebo street dance. Jeho energie a síla osobnosti, gesta, způsob, jakým  říkal slova a jaká slova používal, ovlivnila celou generaci.

Kool Herc vše  udělal opravdu laicky, selským rozumem a nechtěně vymyslel  DJ-ing.   Úplně první člověk na světě použil  dva gramofony, aby mohl hrát  určitou část  skladby bez přestávky. Koupil dvě stejné  desky a „izoloval“ určitou část  skladby (The Break) a hrál  ji  stále dokola.  Čili měl neskutečnou moc přitáhnout lidi na party, tím začal být hrozně slavný. Na jeho „mejdanech“ se scházeli lidé, protože věděli, že umí udělat s hudbou něco, co do té doby nikdo  neuměl. Lidé chodili do té doby do klubů a někdo pouštěl skladbu tak, že ji položil a představil. Jenže on dokázal pouštět určitou skladbu tak, že se líbila všem.  A tímhle začal tlačit určitý  způsob a styl života a Bronx začal kvést.  V L.A. to byla gheta černošská, tam by se nikdy nedost al běloch. Zatímco New York – hip hop – tam byli všichni, Italové, Hispánci, černoši, Rusové, zkrátka všichni, kdo žili v New Yorku.

Tanečníkům, kteří tančili  na tuto část  hudby, na break, se začalo  říkat  break boys nebo break girls, z tohoto vznikla  zkratka B-Boy a B-Girl. Tento tanec dostal název breaking a je to originalní tanec hip hopové kultury. Ostatnim tancům tehdejší  doby se říkalo  v NY party dances, jako například the rope, paddy duke, freak, smurff atd.

Takže teď máme  gramofony, DJ, a  b-boye.  Break-boy a Break-girl, kluci kteří tančí na break.  Takže originální název  pro  break dancera je B-boy. Break dance přišel až s médii. Dalši element je Mcing/Rap, což je rytmická mluva do rytmu hudby.  Mc dostaval dav  do varu tim, že  ho povzbuzoval k tanci. Čim lepší  MC, tim vydřenější  party/jam. Poslední  část, která se k tomu přidala bylo graffiti. Hip hop je známý čtyřmi elementy, ale je jich vice. Móda,  hledání nové hudby, slang, jsou některé z méně  známých aspektů. To  vše  ovlivnilo mládež. Rozdíl mezi street dancem a hip hopem je v tom, že hip hop je kultura, pokud nebereme v úvahu tanec samotný, kterému  také  říkáme  hip hop dance. Hnutí, způsob života, myšlení, vkus, móda, postoj vůči světu. Kool Herc byl ten, kdo stanovil začátek.  Ale člověk, který dal hip hopu i název se jmenuje Africa Bombata.

Africa Bombata byl jedním z gangsterů  té doby. V New Yorku zuřila gangová válka a Africa Bombata byl hlavou gangu, který se, tuším,  jmenoval Black Spades. Vláda vyhlásila soutěž o esej na téma gangy. On, černoch z ghetta,  tu esej vyhrál. Hlavní cena byla cesta do Afriky.  On chtěl vidět  svou rodnou zemi. Když tam odcestoval, sešel se  s náčelníkem nějakého kmene, který mu dal rady a nějakým způsobem ho změnil.  Africa Bombata se vrátil   zpět, udělal sjezd všech gangů a vyhlásil mír.  Tím, že  Africa Bombata tohle udělal, stanovil náladu a myšlení tehdejší mládeže, protože utnul násilí. Je jasné, že násilí úplně nezmizelo. Bylo dál, ale nebylo tak hrozné. Africa Bombata  byl známý tím, že byl velký humanista, bral si  lidi k sobě, jeho mejdany byly známé tím, že tam byli úplně všichni.  Měl doslova úplné vojsko breakerů,  b-boyů. Scházeli se tam všichni. Měl tam všechny čtyři  nejznámější elementy. Byl tak solidární, že za vydělané  peníze bral malé kluky na jídlo.  Hodně tanečníků, kterým je dnes 40 nebo 50 let si pamatuje, jak je Africa Bombata  bral pokaždé  na hamburgery. Byl to  solidární člověk. Nastavil jednotu kultury. Kool Herc  dělal jen party. Ale Africa Bombata tomu dal myšlenku.  Takže mezi hiphopovou komunitou existuje hláška „Kool Herc   invented, Africa Bombata fathered“ it. Tedy zastřešil tuto kulturu.  Když lidé rapovali,  měli různé říkanky,  třeba …“hip hop šubidoo šap“. Když Africa Bombata seděl s  žurnalistou při  rozhovoru a ten se zeptal, co to vlastně dělají, Bombata řekl tuhle říkanku, která měla třeba dvacet slov. Ale žurnalista  vzal jen první dvě slova.  Takže oni slovo hip hop vymysleli spolu.  Hip hop.  Kuriozita je, že lidé z ulice nevěděli , že dělají hip hop. Řekli si: „Aha, takže my děláme hip hop, jo?“  Přečetli si to až v časopisu. Věděli, že tenhle název jde přes   Bombatu, takže si nikdo na to nedovolil nic říct. Armáda jeho b-boys , to jsou  také tzv.  „Zulu nation“, breakeři.

Originální tanec hip hopové kultury je b-boying.  Ten  tanec patří k té kultuře. Když jde tanečník  na zem, když se dotkne země. Původ je rock, rocking. Někdo říká,  že první b-boy byl James Brown,  starší show Jamese Browna ukazují, že  on také tančil jen na break. Ale ne kvůli tomu, že by si toho byl vědom,  ale ta část ho asi bavila  nejvíce. On byl ten vzor, ovlivňoval lidi. (Dotýkání  se země mohlo zase být ovlivněno stepery a ostatními tanečniky 20. let.)

Pop  vymyslel Boogaloo Sam. On tomu začal říkal elektric boogaloo. Proslavil ten tanec, šel do „Soul train“ a představil ho tam. New York to viděl  a začali tomu říkat electric boogie, což je „zkomolenina“ originálního názvu  electric boogaloo.  Lidé nevěděli, jak tento styl  tančit  správně, pouze to napodobovali, tím zase začali vymýšlet jiné tance. Pokud někdo tančí hip hop, tančí všechny styly té doby, ale do hip hopové hudby… Nejdříve se tance rozvíjely v obrovských skate rings (skate, bounce, rock (švih), roll). Lidé ty styly pletli  do sebe a vznikaly nové styly. I Arnold Schwarzeneger byl motiv pro jeden tanec.  Když někdo pozná všechny tyto styly, zůstane v jeho těle určitá příchuť, která umožňuje  tanečníkovi doslova „plout“ hudbou bez zastaveni (Freestyle).

Hip hop je obrovský mix, ale nemá nic společného se současným  jazzem nebo  baletem. Je to  zábava, oslava narozenin, klub. Lidé se baví, někdo začne napodobovat svou babičku a ostatní se tomu začnou smát. Za týden vymyslí tanec – „budem tančit tu babičku“.

Když vznikl house, v Chicagu a Detroitu se  rozmohl nejvíce. U housu je rozdíl v tom, že spojoval kultury, zatímco hip hop byl  striktně pro gheto, až média ho proslavila vice.

Ale house od začátku neznamenal battle… House je  jen radost, lidé šli na mejdan,  house spojoval. Hip hop začal být hrozně nebezpečný. Byl to styl „pojd proti mě, já tě sundán, já to dělám lépe.“ House dance, který mi vídáme  dnes jako takový,  je podoba z New Yorku. Foot working  je styl, který se vyvíjel v Chicagu, stejně  jako Jacking. Je opravdu  moc podstylů. To, co z náme my, je z |New Yorku, ovlivněné kluby, jako třeba  „Shelter“ nebo „Loft“ atd. Způsob, jak se tam tancovalo, ovlivnil generaci, která učila nás,  třeba mě.

House dance je interpretace tance, který přišel z Chicaga a byl ovlivněn hip hopovou  kulturou a kluby, které existovaly v NY. Je to obrovský „mišmaš“.  V housu vidíte všechno, prvky z baletu, irské kroky, kroky z afriky, je to prostě nejvolnější styl, který je podporovaný láskou k  hudbě.“

2. Pojďme si to shrnout…

„MC/Rapper je ten, kdo drží mikrofon, rap  není tanec, jsou to rýmy  a názory podávané svižnou  formou  se stylem a elegancí, ale správně se říká MC, to je ten, kdo povzbuzuje  dav k tanci frázemi stylu „don´t stop the body rock“ atd.,  zkrátka citoslovci. Když je dobrý MC, úplně tlačí dav. Měli bychom dodat, že v době, kdy se proslavil locking, jeden z tanečníků The Lockers proslavil  mediálně  waacking, což  je tanec z gay clubu, který proslavil heterosexuální muž Shabadoo. Široká veřejnost zná jen čtyři styly:  pop, locking, hip hop a house, ale existuje jich více, jako například Vogue, Waacking/Punking/Krumping atd.
K tomu, abychom si vysvětlili všechny  spojitosti a situce,  bylo by  třeba  mnohem více  času  a materiálů, je toho opravdu vice než  dost. StreetDance/UrbanDances maji bohatou historii a zajímavý  vývoj, takže  se omlouvám, že  některé věci jsou řečené zkráceně.“

3. Jak  jste se dostal k tomuto vzdělání?

„Já už tancuji od malička, k hip hopu jsem se dostal asi už  v 11-ti letech.  Dříve jsem tancoval naše národní tance nebo  Jacksona atd.,  vyrůstal jsem v hudbě.

Narodil jsem se v Arménii, žil jsem tam do 10-ti let, ale moje rodina  se rozhodla, že uteče. Nešťastnou náhodou se má rodina rozdělila  a  já jsem zůstal v ČR s maminou a bratrem.
Vyrůstal  jsem v uprchlickém táboře, kde nás  afričané ze Zairu, Konga atd. inspirovali  svou hudbou a tim, co poslouchali oni.  Takže  už  tam jsem „tak nějak“ měl kontakt s hip hopovou hudbou.
Čím  vice mě  to bavilo, tim více věcí mi zůstávalo v hlavě a   tim vice mi docházelo, co se s čím  spojuje atd.“

4. Tátu jste už neviděl?

„Ne. Viděl jsem ho 3x od té doby. Prostě život nám to víc nedopřál.“

5.  Bolí to, že?

„No, že bych se radoval, to ne.“

10425912_741701555897073_1603974698_o
foto: Filpi Escudine

6. Dáváte tento smutek do svého  tance, vyjadřujete ho hudbou?

„Také. Ale spíše je v mém tanci vášeň a má horká krev  předků, navíc k  tomu máme národní   nástroj  Dhol (buben), který  je nedílnou součástí  naší hudby,  takže  beat jsem měl  v sobě  od mala.

Když to celé začalo, v uprchlickém táboře byla spousta afričanů, rumunů, rusů, ukrajinců, arabů, od každé kultury jsem dostal něco. Pořádali jsme si vlastní večírky, třeba před Vánoci, měli jsme  různá předtančení. Poté, co jsem  dostal azyl  a dostal jsem se do Plzně, potkal jsem svého kamaráda, který mě  navedl na hip hop, přes něj jsem se dostal ke graffiti a přes graffiti k b-boyingu (breaku).“

7. Ale odkud víte celou historii hip hopu?

„Čtu, hledám informace, ani nevím, jak to, že to vím….Chodím na diskuze, nikdy jsem nevěděl, že to všechno budu vědět…

Od 13-ti let  jsem se pohyboval mezi b-boys a writtery, „tak nějak“ jsem   dědil jejich znalosti a vědomosti, časem  jsem se sešel  s vice lidmi a každý  mi předal něco. Bavi mě se vzdělávat v taneční kultuře všeobecně, takže  automaticky vše  zůstává v mé hlavě. Hodně mi pomohl Rabah a Walid, oba z Francie a průkopníci ve své  zemi. Z Č ech mě  dost inspiroval Laydee, který je také  známý  tim, že ví  více než  dost o streetdance. Pomohli mi  Groove Days, které  pořádá  další kamarád –  Mikee, tam jezdi lidé, kteří se rádi podělí o svoje  poznatky  a svou historii. Když Vás něco baví, jde to samo.  Určitě bych zmínil  SDK, bez kterého  by se sem nedostalo tolik informací a legend. Dále mě  inspiroval Shannon Mabra, který  jezdí na „Groove Days“.  A samozřejmě jsou další materiály a informace kolem mě.

Jednoduše něco děláte, dozvídáte se víc a víc a víc, následně  si to celé spojíte.  Nezasloužil jsem si to všechno sám, prostředí mě ovlivnilo. Nikdy jsem si neřekl: „teď budu dělat chytrého, že tomu rozumím.“ Prostě mě to baví  a zůstává mi to v hlavě, za to jsem  vděčný.

Nikdy mi nedošlo třeba to, že když tančím street dance, je to stejné, jako když tančím s mojí mámou na arménských  oslavách.  Neopovážil jsem se to spojovat,  ale je to stejné. Je to folklor, je to jen jiná kultura.

Pro hodně lidí je hip hop i break  hrozný zmatek. Když se to vysvětlí, je to už jednoduché.“

Souhlasím.

8. Co bitvy? Hodně se kolem toho už napsalo a namluvilo. Jakou sehrály úlohu?

„Při  battlech často docházelo ke rvačkám, ale to bylo dříve, v době, kdy se celý tento styl  formoval v NY. To bylo všude, to ano. Ale bylo to před tím, než začaly vznikat organizované soutěže. Většinou to byly párty, nikdo tam  nehlídal, moderátor tam nebyl ani porota. Když jeden neustojí prohru, tak se něco „semele“, stává se to, ale není to pořád.

Kdysi to bylo součástí…., „ježíši“, co to říkám, NE, součástí snad ne.  Stávalo se to.

Velké množství tanečníků bylo z  různých  gangů, takže  se  občas bitkám nezabránilo.  Tohle  nechválí nikdo, ale tak to prostě  bylo v 70. a 80. letech. Jedna z nejznámějších  skupin všech dob „Rock Steady Crew“  z New Yorku přišla o tři členy, protože si s nimi někdo vyřizoval účty, oni sami zažili smutek a frustraci z této ztráty.

Co se týká battlu, ten člověka  motivuje:  když prohraješ, tvoje ego utrpí, čili jdeš domů, trénuješ. Bitky nejsou hezké, k tomu se nedá nic říct. Co se týče Čech, tady je jiná mentalita, zde jsou klidnější  lidé  a tim pádem k bitkám ani moc nedocházelo. Určitě jsou rvačky  pravděpodobnější  u B-boys, než  u Funkerů, nebo těch, kteří  tančí  House. Už dlouho jsem nic takového nezažil, ale bývalo  to, to uznávám. Asi  se tomu  v nekontrolovaném battlu nedá  vyhnout, ale  i bitka se dá  zastavit, jakmile k ní  dojde.“

9. Kdyby se účty vyřídily jen tancem,  byl  by to báječný svět, že?

„Ano.“

10. Je break tanec pro holky nebo kluky?

„Je pro všechny, ale je více známé to, co tančí kluk, lidské oko víc zná tento styl.  Proto i holka u toho občas vypadá jako kluk. Ja si myslím,  že je to tim, ze většinou učí kluci a není tam ženská interpretace tance.

Ženy tančí, ale ta originální generace je v USA a málo  kdy se dostanou do Evropy,  aby tu předávali a sdíleli s námi to, co umí.  Proslavili se kluci, ti cestovali a učili a učí styl, který  tančí oni. Kluci mají v tancí jinou interpretaci i  kroky, jiné provedeni. Je ale vždy krásné vidět ženu, která má tento styl v  sobě.“

10416722_741685665898662_1014582733_n
foto: Filpi Escudine

11. Mám pocit, že holky postrádají v tomto tanci ženskost, nemohu říct, že jsem z toho nadšená.

„To nejste sama. Také nám to vadí. Není tu zastoupena ženskost. Jsou tady výjimky,  ale moc jich není. Ale je to i obráceně, kluci zase u toho vypadají jako stroje, ne jako gentleman, jako muž, zkrátka někdo,   kdo vi, co dělá. Je to tim, že  zmizelo původní  prostředí  těchto tanců, což byl klub, zábava atd. Tam jednoduše  kluk tančil  s holkou, nebyla to soutěž, b-boys šli  na zem, ale jakmile přišel „slaďák“, tak hned věděli,  jak holku vést.“

12. Slyšela jsem názor, že se rodiče  bojí dát děti na hip hop, prý  by začali brát   drogy. Co na to říkáte?

„Říkám, že i v atletice se  dopuje, je to na  jedinci samotném, neříkám, že  se to nemůže stát, ale pokud je taneční škola seriózní,  a to jsou v ČR  všechny, tak se rodiče nemají čeho bát.“

13. Vy také porotujete battly, co se Vám nelíbí?

„Když jdou  lidé  mimo hudbu, když je vystoupení  přetrikované, když tomu chybí tanec jako takový. Nejvíce u mě  rozhoduje hudba, když je někdo mimo rytmus, u mě prohrává. Baví mě originalita.“

14. Být originální není snadné…

„To ne. Zvlášt, když musíte udržet nějaký základ a od něj se odrážet. Dříve byly tanečníci více originální, protože  nebyl youtube atd., vše  bylo více na  fantazii jedince, člověk musel více namáhat svůj mozek, víc přemýšlet.“

15. Slýchám názor, že se dá tančit jenom  pár let a dost. Pak už člověk není  dost mrštný, rychlý, ohebný, hezký atd. Jak to vidíte v hip hopu?

„Jeden z takových guru tehel komunity Mr. Wiggles má 50 let. let a pořád tančí tak, jako málo kdo. Další  taneční mistr Franike Mining (průkopník Lindi Hopu) učil do 93 let. Záleží na tom, jak k tomu tanci přistupujete. Jestli chcete chodit do battlů, musíte na sobě pracovat, jestli Vás  bavi spíše umělecká stránka, musíte  hledat inspiraci a sám sebe. Je to na tanečníkovi samotném, na jeho přístupu. Když budete mít zdravou životosprávu, můžete tančit, do kdy chcete.“

16. Dodržujete životosprávu?

„Já se snažím, jím zeleninu, hodně piji vodu, chutná mi voda z kohoutku.“

17. Co kdyby  všichni  chtěli  být nejlepší a všichni tak zoufale na sobě pracovali a chtěli vyhrávat, je to vůbec reálné?

„To by hodně pozvedli úroveň… Ale já už mám soutěžení „vypnuté“, více mě baví divadlo a tvořivost, pořádám „eventy“ a věnuji  se lektorské  činnosti.  Časem  asi všem dojde, že nejde o výhru,  ale o to, zanechat svou stopu, svůj otisk.
Nicméně  je důležité udržet soutěž, mladí by měli být hladoví po tom, aby překonali tu starší generaci, tím se vývoj  tlačí dopředu.“

18. Kdyby byli všichni dobří a dokonalí tanečníci, uživili by se v ČR  tancem?

„Je to štěstí. Já jsem byl konstruktér/technik, byla to náhoda, nikdy by mě nenapadlo, že bych se živil tancem. Byly jsem sice známý se svou breakovou skupinou, ale ani jsem nesnil, že bych si tím vydělal peníze. Říká se, že nejlepší, co může být, je mít práci a tanec brát jako  relax.“

19. Jednoduše řečeno, když něco děláte  pořád, tak už Vás to ani nebaví, je to pravda?

„Přesně tak. Musíte  to dělat tak, aby Vás to bavilo.“

Atˇ  Vás to stále baví a děkuji za rozhovor

Eva Smolíková

 

 

 

Street dance komunita z Čech, Slovenska a Polska míří do ostravského klubu Marley

Sobota 29. března 2014

 

 

 

 

Ostrava může být pyšná. V sobotu 29. března 2014 bude totiž už po patnácté hostit dýchánek, na kterém nebudou chybět žádní příznivci pouličního tance (hip hopu, break dance, atd.) nejen z Česka, ale také ze Slovenska a Polska.

04

Pro všechny fanoušky tanečních vystoupení v televizních show jako Česko Slovensko má talent, America´s Best Dance Crew, apod. nebo milovníky v současné době velmi oblíbených street dance filmů typu Step Up (Let´s Dance), Street Dance 3D, Battle Of The Year, atd. je to výborná zpráva. Konečně mohou odlepit oči od televizních obrazovek nebo monitorů a přijít se podívat, jak se tancuje naživo.

06

Akce, která nese název Queens Style Zone, je vždy místem se skvělou atmosférou. Všechny návštěvníky tohoto battlu (tanečníky i diváky) spojuje stejný koníček, a to street dance nebo hiphopová kultura všeobecně. Ať už dorazíš tancovat nebo se jen dívat, určitě na vlastní kůži poznáš, proč je pouliční tanec (street dance) tak populární. Může jej totiž dělat kdokoliv.

01

A na co se můžeš v rámci Queens Style Zone #15 těšit? Tancovat se bude hip hop (battle 1×1), tzv. allstyle, tzn. hip hop, house & funk (battle 3×3), popping (battle 1×1), break dance (battle 1×1) a dancehall (jam). Za kola z oceli se postaví Dj Vladu (Roots Company) a za mikrofonem bude celou akci tradičně „řídit“ rezident Queens Style Zone Mr. Lowa (rádio Helax).

07

Celá show proběhne v klubu Marley na výstavišti Černá louka v Ostravě, který své brány otevře v 15:30, akce samotná začne o hodinu později. Konec soutěžní části je plánovaný kolem 22:00, poté bude následovat after party, na které své taneční schopnosti mohou vyzkoušet i všichni diváci. To vše v sobotu 29. 3. 2014. Vstupné na akci je 99 Kč.

03

Tak pro jednou neseď doma, na chvíli zapomeň na sledování videí na YouTube nebo poslouchání hudby přes sluchátka a přijď si super tancování a výbornou černou muziku užít naživo. Stojí to za to!

05

 

 

Taneční magazín

 

Rozhovor s  hip hopovým tanečníkem Dano Liptákem

„Je třeba přestat kritizovat a začít něco dělat!“

 

 

 

 

1. Hip hop se stal jedním z nejpopulárnějších tanců poslední doby. Je to ale tanec z amerických ghet, Evropanům není vlastní. V čem tedy tkví jeho přitažlivost?

„Je to především hudbou. Hudba se stala slavnou, oblíbenou, podle mě je to hlavně díky klubům, kde se  mladí lidé baví a poslouchají tento druh hudby, proto se jim to líbí.“

2. Byl na světě dříve hip hop nebo break dance?

„Je možné říct, že počátkem   hip hopu byl  funk. Ve funkovych skladbách jsou často  “přestávky”, při kterých zpěvák nechá  hrát kapelu 15-30 sekund něco jiného a zase se vrátí k původní  skladbě. V americe byli lidé, kteří  tancovali pouze  na tyto  “přestávky” a nazývali je  „breakers.“  A to co tancovali,  se považuje za jeden z prvních  hip hopovych tanců, protože  některé  techniky se používají v hip hopu i dnes.“

3. Jaký typ lidí je vhodný pro tento typ tance? Musí být člověk ohebný, hodí se třeba nějaká průprava bojového umění? (Původní americký tanec obsahoval i prvky sebeobrany.)

„Každý člověk je vhodný pro hip hop. Není žádný limit. Hip hop je směs všeho, každá chyba se dá využít. Třeba ve Francii b-boy Junior dokázal, že i vada těla se dá využít. Natrénovat se dá všechno. Člověk by měl jen mít cit pro rytmus.“

4. A když cit pro rytmus nemá? Je vše ztracené?

„Dá se to natrénovat. „Narveme“ to do něj.“

5. Tančí se tzv. battles, tedy bitvy. Krásná myšlenka vyřídit si tancem své neshody se někdy vymkla kontrole. Docházelo i k opravdovým rvačkám, ke zraněním. Jak se na to díváte?

„Bylo to dříve, hlavně  v Americe. U nás jsem  o takovém  případě ještě neslyšel.  Pokud „battle“ končí rvačkou, pak jen slabší neustojí, že někdo je lepší. Každý, kdo se postaví do battlu, si musí uvědomit, že je to jen hra. U nás lidé  málokdy  „battlují“ z nenávisti. Děje se i to, ale o rvačce jsem neslyšel.“

IMG_8997

6. Mají Češi vůbec ten správný temperament pro tento styl hudby a tance? Jste Slovák, cítíte, že jste výbušnější a temperamentnější než Češi?

„Jsem Čecho-Slovák, nedělám v tom rozdíl.

Ale je pravda, že cítíme hudbu trochu jinak. Nebojíme se opustit pravidla a tancovat vlastní styl. Nemám na mysli všechny české  tanečníky,  ale všeobecně to na mě dělá tento dojem.“

7. V čem je ten hlavní rozdíl mezi Čechy a Slováky?

„Češi používají více techniky než tvorby, je třeba do hudby vložit více vlastní osobnosti. Pár lidí to už objevilo, ale lidé se bojí experimentů, bojí se projevit sebe v hip hopovém duchu. Každá hudba má svůj styl a je třeba vyjádřit sebe.“

8. Kde je větší zájem o hip hop, v ČR nebo na Slovensku?

„ Je to stejné.“

9. Proč jste se rozhodl jít do Prahy?

„Měl jsem v ČR kamarády. Praha mě přitahovala, byla pro mě výzva. Je to jedno z center  kvality, zdroj informací.

Když mi kamarádi zavolali, nechal jsem studia na vysoké škole a odešel jsem do Prahy.“

10. Vy jste jeden z nejšikovnějších hip hopových tanečníků v ČR. Kdy jste pochopil, že se chcete stát profesionálním tanečníkem?

„Je to koníček, kterým se živím. Profesionál? Nikdy jsem se nerozhodl, že budu „profík“.

11. Necítíte se být „profíkem“?

„Ne, vůbec ne. To se říká, profesionál. Já jen dělám to, co mě baví, nepotřebuji žádné označení.“

424403_553484951329128_1698125283_n

12. Kde berete inspiraci pro své soutěžní choreografie?

„Inspiruje mě hudba. Když  tvořím, vidím ji v  obrazech. Ale třeba i spartakiády, krasobruslení, cokoliv mě motivuje.  Inspiraci hledám tam, kde se pracuje s lidmi.“

13. Jak můžeme dosáhnout úspěchu?

„Je třeba přestat kritizovat a začít něco dělat! Nebát se experimentovat. Záleží na množství energie, kterou do toho člověk dá.“

14. Je zdravé soutěžit s ostatními? Někdo vymýšlí všechno možné, aby byl první, někdy to končí i úrazy atd.

„Soutěžení je hra, která nás tlačí dopředu. Soutěže posouvají, ale nesmíme překročit zdravý rozum. Nesmíme riskovat zdraví.

Měl jsem vždy touhu vyhrát, ale každý chce být první. Nemůžete se tím nechat ovládnout, pak už jste zaprodaný. Když člověk dělá to, co ho baví, pak pořadí je jeho vysvědčení.“

15. Co všechno musíte věnovat tanci, když chcete být úspěšný tanečník?

„Záleží na tom, kam to chcete dotáhnout. „BDS Academy“ je důkazem toho, že se dá tancem uživit. Kvalita školy je důležitá.

Průměrně je to tak, že 2x týdně je trenink, záleží na každém, co si z něho  odnese a kolik času  věnuje tanci mimo trenink. Někdo tančí jen pro zábavu, někdo trénuje stále. U nás ve škole je to podpořené  tzv. „freestylovym koutkem“, kam  může náš  člen kdykoliv přijít a pracovat na sobě.

Někdy se tanec stane životem, tančíte všude. Já zkouším i v samoobsluze (skládám ruce), na zastávce tančím, člověk nevědomě tančí pořád.“

16. Máte tedy čas vidět v životě i jiné věci?

„Mám. Trénuji každý den, ale když chcete vidět jiný svět, vidíte ho.

Ale je jasné, že se nestanete “profesionálem“ ve dvou disciplínách, nebudete třeba top plavec a současně top závodník formule 1.“

17. Jak jste se stal úspěšný Vy?

„Mě to prostě  baví, to je podle mě  celé tajemství úspěchu. Je zajímavé, že pokud jsem neřešil, zda vyhraji, tak jsem vyhrával. Když jsem začal řešit jak vyhrát, tak jsem padal na pr…. Myslím, že směr,  jak být  úspěšný,  mám jasně daný.  Neřešit ho.“ 😀

269089_3701167771107_1037160647_n

18. Proč Vás mají Vaši žáci tak rádi?

„TO SOM NIKDY NEPOVEDAL ! 🙂 “

„To ne, ale já to vím z jiných zdrojů!!“

„Myslím si, že jedna z mých silných stránek je, že chci, aby se lidé těšili z tance. Tanec, obzvlášť  streetdance by měl  být radost.“

19. Lidé si hip hop spojují s drogami. Myslí si, že tanečníci vydají tolik energie, že není možné něco takového zvládnout bez drog. Mají se rodiče obávat o své dítě, pokud je dají tančit?

„To je takový trik, aby lidé říkali „óoo, hrůza.“

Trik médií,  aby zvýšili  sledovanost, lidi vždy více bavily drby a to, když si i mohli postěžovat, jak jsou všichni kolem na nic. 🙂

Je škoda, že na tomto stojí i veřejné mínění lidí o hip hopu.  Nevědí, jací jsme, pardon,  vlastně vědí.  Takových, jako jsme my, vlastně už  viděli spousty se zbraněmi a drogami v klipech. A hned jsme  zaškatulkovaní.

Jediná droga tanečníků je hudba!“

20. Tanečník ale musí podat prakticky ten stejný výkon i přes zranění, úmrtí v rodině, zkrátka musí na jevišti bavit lidi. Jde to bez drog i v těchto těžkých situacích?

„Můžete podat tancem i smutek. Když je  upřímný, lidé to bez posuzování pochopí. “

21. Souhlasíte s tvrzením mnohých, že tančit se dá pár let a dost?

„V Americe tančí lidé celý život. Soutěží. Mají třeba 50 let a stále jsou nejlepší. Čím starší, tím lepší.“

22. Jaký asi čeká hip hop osud dál? Je to jen módní vlna a zájem o hip hop zase opadne nebo se jeho obliba udrží?

„Určitě jsou módní vlny, a jsou základy, které zůstanou. Hip hop 90. let zůstane (true school) a jsou módní vlny, které přejdou a ztratí se.

Něco se udrží a vyvíjí se dál. Nejhorší máme za sebou. Rapeři museli rapovat na „techno skladby“, aby si udrželi  pozornost. Horší jsou ti, kteří  na technu začali a říkají si   rapeři. 🙂 Po čase se asi zas vrátí takový hip hop, jaký byl zpočátku, potom se znovu zrychlí a tak to půjde pořád dokola….“

23. Měl by být hip hop součástí olympijských her a je vůbec hodnotitelný?

„Hip hop nemá pravidla, jen  svého  “ducha” . Staří OG´S (old gangsters- nadsazeně) by hip hop  možná dokázali hodnotit.“

 

Děkuji za rozhovor

Eva Smolíková