Apolena Vanišová – Taneční magazín

Festival NORMA

Autonomní zóna

5. ročník Festivalu NORMA nese název Autonomní zóna

Mezinárodní festival autorského divadla a současného umění NORMA se uskuteční 27.11. 2021 ve Studiu Hrdinů v Praze. Na festival zavítá například polský tanečník a choreograf Pawel Sakowicz s představením Jumpcore, které se stalo prvním kusem živého umění ve sbírce polské národní galerie Zachęta. Prvního uvedení se na festivalu dočká nový projekt režisérky Apoleny Vanišové Psohlavky.

Pátý ročník festivalu Norma se po čtyřech úspěšných ročnících pořádaných ve spolupráci s ostravskou městskou galerií PLATO přesouvá do Prahy a jeho výhradním pořadatelem zůstává Studio Hrdinů. Podtitulem letošního festivalu je „Autonomní zóna“, kterou si dramaturg festivalu Norma Jan Horák představuje jako “prostor pro únik, ale zároveň i určitý aktivizmus. Jde o zónu řekněme, intimní až autistickou, ve které se umělci pohybují, vytvářejí světy nevšedních, silných zážitků pro lidi, kteří na ně přistoupí.”

Z finančních důvodů festival NORMA letos opouští svůj dvoudenní formát a představí pouze jednodenní program. I nadále však platí, že Norma je dramaturgickou koncepcí, jejíž plného vyznění lze docílit pouze pokud divák bude ochoten prožít festival celý.

PROGRAM

sobota 27.11. 2021

– Studio Hrdinů

17.00 Apolena Vanišová: Psohlavky /CZ/

koncept a realizace: Apolena Vanišová

umělecká spolupráce: Johana Střížková

dramaturgické konzultace: Marika Smreková

hudba: Alexandra Cihanská Machová

technické řešení: Tomáš Mládek a Petr Zábrodský

obsazení: Eva Bártová, Alexandra Cihanská Machová, Julie Goetzová, Sára Märc, Hedvika Řezáčová, Johana Střížková a Barbora Šimková

„Jasná tma listopadového večera zastřela stráně i doliny pohorského kraje na úpatí strmého Čerchova i táhlé Haltravy. Černé a husté mraky nízko se hnaly přes lesnatá jejich temena i hor ostatních. Vichr byl všeho pánem, i mraků i země, na níž se všecko před ním chvělo. A v tom, když jakoby rozzuřen nejdivěji hvízdal a hýkal, postavil se někdo ve světnici do okna. Nahé ženské ruce vystrčily ven do tmy nevelkou mísu a v ten už okamžik se z ní bělostně zaprášilo. Meluzína, pohltivši hladově naráz mouku, danou jí na utišení, zasténala a hnala se tmou dále. Okno se zavřelo, stín zmizel. Nehostný panoval čas.“ A. Jirásek, Psohlavci

„Snažím se pečovat o sebe, abych mohla pečovat o rodinu. Ohledávám vlastní kořeny, abych věděla, na co navazuju. Ošetřuju místa, kde jsou kořeny přeťaty, protože zcelit je už nedokážu. Obracím se k dávno opuštěné tradici a z jejích úlomků vytvářím vlastní rituály. Učím se slavit, radovat z prožívání, proměňovat všední v nevšední. V mysli se vracím do dětství a zkoumám opuštěná místa města, ve kterém dnes žiju. Procházím jeho divočinu a objevuju v ní fantastické krajiny. A tam se potkávám s dalšími lidmi, prorůstám s nimi a zakořeňuju. Ten nečas, který ale zatím panuje kolem, mě rozechvívá. Pozoruju ho zpovzdálí a důkladně zvažuju, co mu obětovat, jak ho ztišit.“ A. Vanišová, Psohlavky

Instalace bude spuštěná ve smyčce během celé doby festivalu.

17.30 Natálie Rajnišová, Zuzana Sceranková, Emílie Formanová: Pustý ostrov chrání 15.000 obyvatel /CZ/

koncepce, režie, hrají: Zuzana Sceranková, Natálie Rajnišová

hudba: Alfréd Schubert a Ján Mesány, Anders Christopherson, Honza Tomšů, Johannes van Bebber, Matthieu Fuentes, Matyáš Bartoň, Michaela Švédová a Vojtěch Šaroun

produkce: Emílie Formanová

host: Struggling Uncles

Autorky organizují setkání diváků na Pustém ostrově. Ostrov je kus pevniny, menší než kontinent a větší než skála, který vystupuje z vody. Je to samostatný izolovaný ekosystém, na kterém platí specifické zákonitosti. Obyvatelé Pustého ostrova se nemohou nikdy potkat, protože je pustý. Pustý může znamenat neobydlený, jednotvárný, ponurý, chmurný, nudný.

Pustý ostrov lze vnímat jako stylizovanou módní přehlídku a jeho Obyvatele jako konceptuální kolekci. Obyvatelé vystupují z bledě modrého paravánu a zanořují se beze stopy zpátky. Diváka Pustým ostrovem provází samostatná četba v mapě. Obyvatelka Coconaty vše pozoruje zpoza skleněného stolku a někdy zpívá. Pustý ostrov chrání 15.000 obyvatel a několik diváků.

18.45 Paweł Sakowicz: Jumpcore /PL/

koncepce, choreografie, tanec: Paweł Sakowicz

dramaturgie: Mateusz Szymanówka

hudba: Indecorum

kostým: Doom 3k

produkce: MAAT Festival, Scena Tańca Studio, Zachęta – National Gallery of Art

Paweł Sakowicz se ve své performaci Jumpcore inspiroval osudem baletního tanečníka Freda Herka. Sakowiczova performance hravě tématizuje poetiku světa baletních tanečníků, kteří věří, že „dokáží létat“. Nahý Herko tančil ve svém bytě na hudbu Mozartovy Korunovační mše a v jejím závěru pak vyskočil z okna.

Jumpcore je možné vnímat jako autonomní svět, vytvořený právě v okamžiku kdy se tanečník rozhodne létat. Tento fantazijní svět je plný extrémní fyzické akce, fascinujícím způsobem propojující lehkost s úplným vyčerpáním.

Jumpcore je prvním tanečním projektem, který je zakoupen polskou národní galerií Zachęta. S představením Jumpcore byl Pawel Sakowicz zařazen do prestižního výběru Aerowaves 2019, sítě, která každý rok vybere 20 nejzajímavějších tanečních představení v Evropě.

19.45 Dominik Gajarský / Martin Mazanec: Autonomní kino /CZ/

kurátoři: Dominik Gajarský a Martin Mazanec

Projekční pásmo k tématu autonomní zóny vzniklo v rámci online dialogu mezi vizuálním umělcem Dominikem Gajarským a kurátorem Martinem Mazancem. V prvopočátku byly východiskem “autonomní” podoby rozličných žánrů – od portrétů, přes grotesku až po videopodobenství. Oba kurátoři postupně objevily i autonomní způsoby kurátorované cirkulace pohyblivých obrazů mimo galerijní a filmovou distribuci. Konečný výběr děl pro Normu bude v důsledku dostupný pouze návštěvníkům festivalové projekce.

20.45 Núria Guiu Sagarra: Spiritual Boyfriends /ESP/

koncepce, choregrafie, tanec: Núria Guiu

umělecká podpora: Esther Freixa, Sónia Gómez

dramaturgie: Lluc Ubach

výprava: Lola Belles

video: Alice Brazzit

světelný design: Joana Serra

technická spolupráce: Sergio Roca

produkce: Fani Benages

Spiritual Boyfriends je sólové představení zkoumající vztah mezi tělem a mocí.

Spiritualita, obzvláště pak praktikování jógy, tvoří základní rámec představení, které se zabývá otázkou politiky moci a ovládání. Nikoli však pouze moci jako vnější síly vyvíjené vůči tělu, ale i síly, kterou lidé používají vůči sobě samým formou vlastní sebe-disciplíny.

Praktikování posturální jógy má nepřímý vliv na způsob, jakým utváříme naši osobní i kolektivní identitu ve vztahu ke konceptům krásy, zdraví, kapitálu, těla, či moci. Tyto koncepty se mohou vztahovat ke kontextu sociokulturnímu, který je řízen makrostrukturami, ale i kontextu osobnímu a soukromému, v rámci kterého jsou mikrostruktury moci nepozorovaně začleněné do každodenního života pomocí našich návyků. Představení ke konceptům lásky, touhy a erotismu přistupuje jako ke spirituálním zkušenostem spojeným s utvářením mocenských rolí, a to prostřednictvím těla a jeho obrazu.

Digitalitu představení uchopuje jako drogu, nebo kolektivní psychotropika, či jako prostor pro touhu a osvobození impulzů, ve kterém duše (boží entita, proměnlivá, virtuální, informační, energetická) dává průchod materialitě těla. Jakou roli má internet ve vztahu k božskému, nehmotnému, lásce, moci, neoliberální politice a jejímu ovládání či dohledu?

21.15 Marek Meduna / Aid Kid / Dan Kranich: Grottup – Refrén /CZ/

koncepce, hrají: Marek Meduna, Aid Kid, Dan Kranich

Performace Refrén vzniká speciálně pro Festival Norma, v této chvíli je stále ve fázi vzniku. V nadpisu chce Grottup vytvořit živý rapový koncert jako performanci společně s diváky.

Vysouším tůň generalizací. A to je jen začátek.

Bojuji s rojem personifikací. A to je jen začátek.

Petrifikuji křivdy naděje. A to je jen začátek.

Léčím prameny od hnoje. A to je jen začátek.

Nastoluji virové bratrství. A to je jen začátek.

Obracím kameny soukromí. A to je jen začátek.

Očišťuji zboží od pomluv. A to je jen začátek.

Metafory znám dle postů. A to je jen začátek.

PŘEDPRODEJ

permanentky na festival jsou k dostání v předprodejní síti goout.net a na pokladně Studia Hrdinů

vstupenky na jednotlivá představení budou dány do předprodeje 27.11. 2021 v 10.00

Norma 2022 se uskuteční 26. a 27.11. 2022 ve Studiu Hrdinů v Praze.

Festival vznikl s laskavým přispěním Magistrátu hlavního města Prahy, Státního fondu kultury, Prahy 7 a Institut Adama Mickiewicza ve Varšavě.

Madla Horáková Zelenková

pro Taneční magazín

O komunikaci scénografie

Sympozium „Poločas rozpadu 5.1.“ se letos na brněnské výstavě „VZTAHY FUNDUS UTOPIE“ zaměří právě na tuto oblast

Jaký je rozdíl mezi výtvarnou instalací a scénografií? Jak o scénografii psát? A jde ji vůbec vystavovat? Nejen na tyto otázky odpoví sympozium „Poločas rozpadu 5.1“, které se uskuteční ve čtvrtek 24. června 2021 od 15.30 v brněnském OC Dornych. O komunikaci scénografie budou mluvit přední teoretici a teoretičky umění — Lukáš Brychta, Bára Příhodová, Kateřina Svatoňová, Viktor Takáč a Apolena Vanišová. Sympozium je součástí „Salonu české scénografie“ a výstavy „VZTAHY FUNDUS UTOPIE“.

Sympozium „Poločas rozpadu 5.1“ je tradiční setkání nad stavem a podmínkami současné české scénografie. „Letos se chceme zaměřit hlavně na to, jak o scénografii mluvit, jak ji reflektovat – zvolili jsme proto téma Komunikace scénografie. Sympozium je určené jak pro odborníky a studenty, tak pro širokou veřejnost, která se o obor zajímá” říká kurátorka výstavy a sympozia Amálie Bulandrová.

Debatu svými příspěvky zahájí:

Apolena Vanišová: Divadelní instalace

Lukáš Brychta: Scénografie jako komplexní instalace

Bára Příhodová: PQ Talks: debatní platforma Pražského Quadriennale jako forma scénografické reflexe

Kateřina Svatoňová (video formát): Laterna magika jako multimediální dílo aneb divadelní scénografie jako inspirativní prostor pro teorii médií

Viktor Takáč: VR – Hledání interaktivního diváctví

Sympozium se uskuteční přímo v prostorách výstavy „VZTAHY FUNDUS UTOPIE“. Jeho součástí bude taky diskuse s kurátory Annou Chrtkovou, Amálií Bulandrovou a Janem Matýskem. V rámci doprovodného programu je připravená taky komentovaná prohlídka, která začíná před začátkem sympozia ve 14.00.

Výstava „VZTAHY FUNDUS UTOPIE“ představuje tvorbu sedmi českých scénografek, scénografů a kolektivů — Pavly Beranové, Michala Cába, Handa Gote, Matěje Sýkory, Zuzany Scerankové, Martiny Zwyrtek a Spolku divadelních ochotníků Sedlčany. Prostor je také vyhrazen tvorbě scénografa Petra Matáska (im memoriam). Výstava navazuje na tradici národních přehlídek Salon české scénografie, které se nepravidelně konají od roku 1977.

Výstavu je možné navštívit ve třetím patře OC Tesco Dornych od 11. do 25. června, ve dnech pondělí až pátek od 14 do 20 hodin, v sobotu a neděli pak od 12 do 18 hodin. Vstup je zdarma. Více informací o výstavě a sympoziu najdete na webu: www.vztahy-fundus-utopie.cz, Facebooku nebo Instagramu.

Foto: archiv výstavy

Gabriela Gálová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Začíná »Salón české scénografie«

V Brně představí sedm současných divadelních umělců, umělkyň a kolektivů. Dojde i na světelný a zvukový design. Potrvá do 25. června.

V brněnském obchodním centru Tesco Dornych právě začíná výstava „VZTAHY FUNDUS UTOPIE“. Představí tvorbu sedmi českých scénografek, scénografů a kolektivů — Pavly Beranové, Michala Cába, Handa Gote, Matěje Sýkory, Zuzany Scerankové, a . Prostor je také vyhrazen tvorbě scénografa Petra Matáska (im memoriam). Výstava navazuje na tradici národních přehlídek „Salon české scénografie. Ty se nepravidelně konají od roku 1977. Letošní ročník se vůbec poprvé promění v tematicky zaštítěnou výstavu. A představí scénografii jako multimediální disciplínu. Kromě statických objektů návštěvníci uvidí například i světelný a zvukový design.

„Celý prostor jsme pojali jako cestu přes tři hlavní části divadla — návštěvníci projdou zákulisím, jevištěm a hledištěm. Právě zákulisí je spojeno s divadelním FUNDUSEM. Ten archivuje všechny předměty a kostýmy z představení. Druhá část ukazuje práci sedmi scénografů, scénografek a kolektivů. Ti na pomyslném jevišti proměňují své nápady v kulisy, kostýmy a obrazy. Do toho se promítají společné VZTAHY. A nakonec návrat do hlediště, k divákům, kde vzniká ještě nerealizovaná představa — UTOPIE,” vysvětlují koncept výstavy kurátoři Anna Chrtková, Amálie Bulandrová a Jan Matýsek.

Výstava v nejvyšším patře brněnského TESCO OC Dornych bude od 10. 6. 2021 otevřena po dva týdny. Výstava je umístěna v unikátním prostoru bývalého obchodního domu Prior, který byl postaven v 70. letech minulého století ve stylu brutalismu. Jde o jednu z posledních možností, jak nahlédnout do běžně nepřístupných prostor. Na rok 2022 je totiž naplánována demolice celé budovy. Součástí celé akce jsou i dvě komentované prohlídky s kurátory. Ty se uskuteční ve středu 16. června od 16.30 a ve čtvrtek 24. června před začátkem sympozia „Poločas rozpadu“.

Vzpomínka na Petra Matáska

Speciální místo je na výstavě vyhrazeno zásadní postavě české scénografie Petru Matáskovi (1944 – 2017), jehož tvorba je spojena například s královéhradeckým divadlem DRAK.

Petr Matásek, coby vyhledávaný výtvarník, spolupracoval s desítkami režisérů a vytvořil více než 160 výprav k loutkovým, činoherním i operním inscenacím. Jeho práci připomenou modely, fotografie a rozhovory s bývalými spolupracovníky a přáteli. Na instalaci spolupracuje Institut umění – Divadelní ústav a Národní divadlo.

Jak komunikovat scénografii?

Součástí výstavy je odborné sympozium „Poločas rozpadu 5.1“, které se koná ve čtvrtek 24. června. Moderované diskusní setkání se letos zaměří na téma Komunikace Scénografie.

Své příspěvky přednesou Apolena Vanišová, Viktor Takáč, Barbora Příhodová, Lukáš Brychta nebo Kateřina Svatoňová. Součástí programu je i diskuse se členy kurátorského týmu a některými vystavujícími. Sympozium se uskuteční přímo ve výstavě v OC Tesco Dornych.

Přehlídka české scénografie se 40letou tradicí

Salón české scénografie je unikátní přehlídkou oboru, který má co říci k současnému dění a v Česku se pod různými názvy koná od roku 1977. Vedle mezinárodního festivalu Pražské Quadriennale je Salón jedinou událostí, která reflektuje současnou scénografii jako obor. Snaží se přitom prozkoumat, co vše scénografie zahrnuje. Jak vzniká, jaké jsou její současné podoby a jak lze scénografii nahlížet coby aktivního spolučinitele jakéhokoliv performativního umění.

Otevírací hodiny a vstupné:

Výstavu je možné navštívit ve třetím patře OC Tesco Dornych od 11. do 25. června, ve dnech pondělí až pátek od 14 do 20 hodin, v sobotu a neděli pak od 12 do 18 hodin. Vstup je zdarma.

Další informace najdete na webu: www.vztahy-fundus-utopie.cz, Facebooku nebo: Instagramu

Gabriela Gálová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

4+4 dny v pohybu 2019

Výstavní část festivalu 4+4 dny v pohybu se vrací do Desfourského paláce

24.ročník mezinárodního festivalu současného umění 4+4 dny v pohybu proběhne od 4. do 12. října 2019 v Praze. Více než 60 umělců oživí Desfourský palác na Florenci v rámci hlavního výstavního projektu Místa činu s podtitulem Nikdo nemá nic. Kurátor Milan Mikuláštík připravil pro prostory neorenesančního paláce výstavu Nevšechno. Kromě několika výstavních intervencí je na programu i pět českých divadelních premiér od Wariot Ideal, Spitfire Company, Lucie Ferencové, Terezy Hradílkové a Viktora Černického, přednášky, program pro děti a řada dalších doprovodných akcí. Vernisáž proběhne 4. října od 18 hodin.

Desfourský palác na Florenci (Foto: Radomír Kočí)

Desfourský palác na pražské Florenci se opět stane centrem hlavního výstavního projektu Místa činu festivalu 4+4 dny v pohybu 2019. „Podtitul výstavní části Nikdo nemá nic je odpovědí na společenské, environmentální a ekonomické změny, které prožíváme a na které bychom měli reagovat,“ říká organizátorka festivalu Denisa Václavová. Kurátorem je český výtvarný umělec, publicista a pedagog Milan Mikuláštík, který připravil výstav u nazvanou Nevšechno. „Název výstavy je reakcí na mnohoznačný slogan festivalu – Nikdo nemá nic. Snažili jsme vytvořit platformu pro setkání autorů různých generací, různých ,scén‘, zemí, osudů. Umění je zde vnímáno jako prostor plurality, respektu, vzájemnosti a spolupráce,“ vysvětluje Milan Mikuláštík. Akcentována je tvorba uměleckých skupin nebo dvojic. Představí se mimo jiné intermediální kolektivy Black Hole Generation, Duna či dvojice Mitríková–Demjanovič nebo Altman–Krykun. Účastní se však také několik výrazných uměleckých solitérů, například „akademický model“ Luboš Plný.

Jiným druhem solitérů jsou umělci a umělkyně ze vzdálených zemí, kteří se rozhodli pracovat a žít v Praze – například mexická sochařka Jimena Mendoza či všestranný nizozemský malíř Roel van der Linden, který se tentokrát prezentuje výjimečně jako sochař. Letošním specifikem je také významný podíl slovenských umělců: účastní se např. loňská vítězka Ceny Oskára Čepana, angažovaná romská umělkyně Emília Rigová, dále Aneta Mona Chisa, Marek Kvetán, Radovan Čerevka nebo Martin Kochan. Mezi zahraničními hosty se představí také norsko-německý autor Bjørn Melhus, který zpravidla všechny role ve svých filmech ztvárňuje sám, nebo ve Švédsku žijící thajská umělkyně Nongkran Panmongkol či budapešťské duo Lörinc–Borsos.

Historickou budovu dále oživí výstavní intervence Pavly Melkové a Michala Škody nazvaná Máme jen to, co je v naší hlavě, kde se autoři zamýšlí nad způsoby vnímání světa, nad prožitkem skrze obraz světa v našem vědomí. Instalace Zásahy do umění z dílny uskupení LSJ nabídne návštěvníkovi možnost užít si umění z pozice kritického diváka, tvůrce a rovněž účastníka konceptuálního projektu: Návštěvník je střelcem, galerie střelnicí, umění je cíl.

V centru festivalu se představí několik českých premiér: Lukáš Bouzek, Tereza Hradilková a Apolena Vanišová ve své performativní instalaci Landing vzdají hold americkému spisovateli Trumanu Capotovi. Soubor Wariot Ideal se do Desfourského paláce po roce vrací, tentokrát s představením Škůdci. Další premiérou v Desfourském paláci budou Spitfire Company a jejich rodinné představení Podvraťáci. Autorská dvojice Petr Boháč a Martin Tvrdý uvede příběh o neobyčejném přátelství kluka a psa, kteří musejí společně svést boj s nebezpečným protivníkem, čínskou tajnou policií. Ve svém novém projektu Prime Figures otvírá Viktor Černický možnost zúčastnit se performance – ať v hledišti, nebo na scéně – všem, kteří v ní jinak najdou zastoupení jen zřídka. V režii Lucie Ferencové vyprávějí Anežka Hessová a Eva Stará v performanci M j Hood příběhy o „integraci, která je mnohdy znásilněním, o daru, co není zadarmo, a o takovém tom hezkém pocitu, když Čech tyká ve večerce Vietnamcovi.“ Volně se inscenace inspiruje knihou Světlé dny Zsuzsy Bánkové. Zuzana Scerankova a Natálie Rajnišová ve své performanci Pustý ostrov chrání 15 000 obyvatel balancují na hranici mezi představením, přehlídkou a výstavou. Performativní přednáška Viktora Čecha Bezradný kritik uvede slavnostní vyhlášení laureátů šestého ročníku Ceny Věry Jirousové. Tato cena určená začínajícím a již etablovaným kritikům výtvarného umění si dává za cíl zviditelnit tento v českém prostředí dosud málo reflektovaný obor a podpořit začínající autory.

Přednáška hudebních publicistů Karla Veselého a Miloše Hrocha Proč jsou všechny kočky tak šedé se zaměří na otázky, kde se bere v popu deprese a proč je dnešní nezávislá hudba tak posedlá smutkem. Otevřené fórum na téma Voda a budoucnost si naopak bude klást otázky jako: Straší nás média příliš nebo naopak málo, když nás každý den varují před nedostatkem vody? Pod názvem Dobrá praxe se skrývá celodenní setkání a burza zkušeností vybraných městských a oblastních galerií z celé České republiky, jejich kurátorů, respektive ředitelů, se zaměřením na vystavování současného umění. Pro umělecké profesionály bude opět připravena čtyřdenní Festivalová škola Arts managementu.

Pro teenagery je připravena premiéra představení Paměť. Žáci a studenti základních i středních škol se mohou těšit na doprovodný program platformy Máš umělecké střevo?. Vizuální podoby ateliéru a dílen se znovu ujme výtvarník Kakalík, který s ohledem na podtitul Nikdo nemá nic upře pozornost na nejnepatrnější detaily, schopnost vyjít s málem, umělecký minimalismus a „prázdno“.

Kompletní program včetně zahraničních divadelních představení najdete na webu: www.ctyridny.cz

4+4 DNY V POHYBU

24. MEZINÁRODNÍ FESTIVAL SOUČASNÉHO UMĚNÍ

Desfourský palác, Divadlo Archa, Ponec – divadlo pro tanec, Centrum současného umění DOX

4. – 12. října 2019

Foto: Radomír Kočí

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN