Rozhovor s herečkou Kristýnou Janáčkovou

„Miluji divadlo, je živé a pravdivé“

Její velkou láskou je divadlo, které ji okouzlilo již v dětském věku. Známou se stala díky seriálům Ordinace v růžové zahradě a Cesty domů. V mini roličce se Kristýna Janáčková objevila v americkém seriálu Génius oscarového režiséra Rona Howarda, což  pokládá za obrovský zážitek, pracovat pod jeho vedením.

Tatínek gynekolog a maminka porodní asistentka. Vy a Váš bratr Zdeněk jste od mala inklinovali k divadelnímu umění. Zvláštní. Bylo to i tím, že Váš dědeček byl kdysi ochotníkem?

„Ochotnicky hrávala i moje maminka. Naproti našemu domu v Karolince bylo divadlo, které je tam dodnes a je u herců velmi oblíbené, moc rádi tam jezdí hrát. Dívali jsme se na něj z kolíbky, a když jsme už chodili na „gympl“, nazkoušeli jsme v něm přes léto s kamarády představení. Bratr ho režíroval. Možná to vše k tomu mohlo přispět. Těžko říct, ale táhlo nás to k tomuto světu velmi silně.“

Rodiče si z Vás přáli mít lékárnici a o svůj sen, být herečkou, jste musela hodně bojovat. Na konzervatoř Vás nepustili a tak jste šla na gymnázium a poté jste se hlásila na DAMU na „loutkařinu“. Nevyšlo to, ale měla jste štěstí, vzali Vás do divadla ve Zlíně. Pak přišla Aréna v Ostravě. Jaké byly Vaše divadelní začátky?

„Jednou měsíčně jsme jezdili s bratrem do Divadla Na Zábradlí za Petrem Léblem, se kterým jsme se znali. Bydleli jsme přímo v divadle a chodili na všechna představení, které tam hráli. Mohli jsme navštívit i zkoušky. Byla to velká škola a nezapomenutelné zážitky. A tam jsem se seznámila s dalším výtečným divadelním režisérem J. A. Pitinským, který si mě poté obsadil do své hry v Městském divadle ve Zlíně, kde jsem studovala Vyšší odbornou školu herectví. Měla jsem tam další krásné herecké příležitosti, dokud jsem nedostala angažmá v Komorní scéně Aréna v Ostravě.“

Z Ostravy jste odjela do Prahy, kde jste nejdříve pracovala ve vinárně Bokovka. Byla to dobrá zkušenost?

„Byla. Splnilo mi to touhu dobře si odpočinout od divadla, protože ve mně mé poslední angažmá nezanechalo zrovna ty nejlepší vzpomínky. Potřebovala jsem být sama se sebou. Svým pánem. A zároveň se nadechnout a nechat se inspirovat a motivovat pro moji další etapu života. Vinárna Bokovka byla plná umělců, neodklonila jsem se zcela od svého světa, zároveň jsem tam měla určitou svobodu a taky to bylo ideální místo pro sledování různých charakterů lidí. Bylo pro mě jako pro herečku zajímavé sledovat, jak se lidé chovají. Před příchodem, během pobytu a taky v ranních hodinách. Chodili tam za mnou i kamarádi. Bylo to fajn. Ale do toho jsem jezdila dohrávat představení do Ostravy. Bylo jich i kolem 15-ti  během jednoho měsíce. Takže zas takový odpočinek to ve finále nebyl.“

První výraznou roli studentky archeologie Kláry vám před kamerou svěřil Jiří Strach v TV minisérii Ďáblova lest. Jak se Vám spolu pracovalo?

„Skvěle! Až mě mrzí, že jsme se od té doby už nepotkali. Je to úžasný režisér i zábavný společník. Sešla se tam super parta. Moc ráda na to vzpomínám. A když jsem zrovna netočila, hlídala jsem na place svou neteř, protože v minisérii hrála i má švagrová. Ale s ní jsem se před kamerou bohužel nepotkala.“

Známou jste se stala díky seriálům Ordinace v růžové zahradě coby hysterická Kristýna Tichá a Cesty domů v roli svobodné matky pětiletého kluka Evy Janákové. Jak se Vám role hrály a baví Vás práce před kamerou?

„Byla to úplně jiná práce, než na jakou jsem byla do té doby zvyklá. Chtělo to jinou přípravu na roli vzhledem k tomu, že nebylo moc prostoru na zkoušení a taky jsem netušila, co bude s mojí postavou za pár dílů. U diváků obě moje role nebyly moc oblíbené pro svou hysterii, umíněnost a drzost, ale mě osobně bavily, protože bylo co hrát. Ale ke konci už jsem si přála být alespoň na chvíli hodná a spravedlivá, Ale to už ty moje postavy pomalu končily.“

Zahrála jste si také v americkém seriálu Génius o Albertu Einsteinovi (Geoffrey Rush). Koho jste hrála?

„To byla opravdu minirolička. Byla jsem prodavačka jednoho obchůdku a vyběhla ven, kde bylo pozdvižení, kterému přihlížel i Albert Einstein. Byl to pro mě ale obrovský zážitek hrát pod režijním vedením oscarového režiséra Rona Howarda a mluvit s ním osobně.“

Divadlo hrajete na scénách – Studio DVA (Brouk v hlavě) a Palace (Manželský poker), Co pro Vás znamená divadlo? Je Vám bližší jeviště nebo kamera?

„Divadlo je pro mě láska. Miluji na něm to, jak je živé a pravdivé. Celá budova, všechny prostory mi voní. Má pro mě nepopsatelné kouzlo a atmosféru. Kamera je jiná, ale i ji miluji, zvláště,  když se opravdu pracuje na rolích a potkáváte zajímavé a inspirativní lidi. Velký rozdíl je v tom, že před kamerou je to teď a už se to, na rozdíl od divadla, víckrát neopakuje. Ale zase můžete díky krásnému projektu být tam, kde byste třeba být nemohli, a zažít to, co byste normálně nezažili. Jako například procházet se jako princezna po zámku a to i tam, kde návštěvníci obvykle nemůžou. Je to hodně i o štěstí. Obojí je pecka, když máte štěstí na spolupracovníky a zajímavé projekty.“

Je o Vás známé, že ráda cestujete. Putovala jste do Santiaga de Compostela. Co Vám tato cesta dala?

„Poté jsem byla ještě s kamarádkou Lucií v Bosně a Hercegovině a navštívily jsme i bosenské pyramidy, loni jsem byla se svým mužem v Tibetu a letos jsem měla jet do Afriky mezi gorily, ale to kvůli pandemii padlo.

Každá cesta mi toho dala velmi moc. Obohatila mě a posunula v mnoha směrech dál. Zbožňuji vzít si krosnu a jít. Je to určitá svoboda a poznávání sama sebe. A kus světa. Jiných kultur a míst. Píšu si vcelku detailně o svých cestách deníky. Abych nezapomněla a viděla zpětně, jaký smysl to pro mě mělo.“

Jak ráda odpočíváte?

„Lehnu si na zahradě do sítě, hrabu se v hlíně, pěstuji bylinky, zkoumám je a čtu si o nich. Také z nich vařím, dělám si z nich různé kosmetické přípravky, oleje, sirupy, medy apod. nebo se zavřu do pracovny, čtu si, píšu deníky o cestách i deníky pro syna, kterému je píšu každý den už od početí, takže nyní už jich má 39, nebo jen tak jsem a hraju si se synem.“

Kristýna Janáčková

Narodila se 4. 9. 1981 ve Vsetíně, kde vystudovala gymnázium.

Začínala ve Zlíně, pak byla v Aréně v Ostravě, dnes hraje ve Studiu DVA a v Divadle Palace.

Film a TV – Strážce duší, Kobova garáž, Království potoků, Ďáblova lest, O království z nudlí a štěstí bez konce, 3 sezóny v pekle, ORZ, Cesty domů, Přístav, Helena, Génius, Kadeřnictví, Krejzovi …

Bratr Zdeněk Janáček je divadelní režisér a manžel herečky Ani Geislerové.

S partnerem Michalem Škrabákem mají dva syny.

Foto: Archiv Kristýny Janáčkové 

Veronika Pechová    

pro Taneční magazín                 

BLATNÝ, EINSTEIN, FREUD i CHOPIN

Nejen ti v letním programu Werichovy vily

Drazí čtenáři TANEČNÍHO MAGAZÍNU, milí přátelé Werichovy vily,


léto, stejně jako kultura, se opět hlásí o své slovo a my vám přinášíme čerstvý letní program. Ten je nabitější, než kterýkoliv předešlý. Než vás ale pozveme na jednotlivé akce, povíme vám, co je nového u Werichů.

Do vily se vrátil odlitek dvojbusty Voskovce a Wericha. Autorem je Otakar Švec, který se věnoval i sochařské výzdobě k filmům V+W a ke hře „Osel a stín“. Jeden z portrétů měl údajně Werich ve vile a Voskovec ve Spojených státech. Za zapůjčení děkujeme Národnímu muzeu.

Šťastného návratu se dočkalo i Holanerium. Po mnoha letech je zpět replika hlavy Panny Marie ze strženého Mariánského sloupu. Za první republiky ji stvořil sochař Leonard Rotter, věnoval ji Vladimíru Holanovi.

Holanerium s bustou, která inspirovala k básni Jaroslava Seiferta

A z jeho pracovny inspirovala i Jaroslava Seiferta. Už jste četli jeho báseň „Hlava Panny Marie“? Oba předměty a mnohem více si teď můžete prohlédnout v naší expozici.

A zpátky ke kultuře! V létě zahradu Werichovy vily rozezní hudba českých i světových hudebních velikánů. Brahms, Dvořák, Smetana, Janáček, Berlioz, Mozart i další polahodí našim uším během cyklu letních koncertů klasické hudby Klasika u Wericha. Vydáme se do Francie, Španělska, ale zazní i národní tóny.

V létě se tradičně dočkáme i poezie naživo díky Open Air Slam Poetry Exhibici. Těšit se můžeme i na nejlepší stand-up ve městě pánů Čermáka a Staňka.
Zopakujeme si také oblíbený Swing na Kampě pod taktovkou Originálního pražského synkopického orchestru.

V polovině prázdnin budeme hostit umělecký festival spolku ProART. Rovněž v rámci večerního programu můžete navštívit hudebně-literární večer O tichu, nové představení Blatný, oblíbené komorní drama Chopin_Sandová: Milostné preludium hereckou improvizaci bez hranic.

Ke konci prázdnin se těšíme na poetické obrazy lidského života ve verších Vladimíra Holana díky  představení HOLAN_Vanutí.

Letní scénu si u nás postaví Divadlo v Řeznické. Odehraje novou hru o osudu Goebbelsovy sekretářky, přivede Sigmunda Freuda Alberta Einsteina a jeho dospělou dceru. Nakonec přijde kázání o osobní odvaze a nezávislosti.

A nezapomněli jsme ani na ty nejmenší návštěvníky. Dobře naladěné divadlo nám přiveze posledního vodníka u nás.

Máme radost, že vás opět potkáváme na chodbách Werichovy vily, čteme krásné vzkazy v kronice a společně si užíváme kulturu. Jsme moc rádi za každou vaši návštěvu a těšíme se na společně prožité léto!

 

Foto: Werichova vila

Tým Werichovy vily

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

»Kvint et Sense« v ALTĚ

Premiéra Petera Šavela v Altě . Tři tanečnice roku, dva světoběžníci a pět elementů podle čínské medicíny!

10. 9. 19.30 danceWATCH

Peter Šavel: Kvint et Sense PREMIÉRA

10. 9. 2019 / 19.30

Jsme zpomalené zvukové a světelné vlny, chodící klubko frekvencí naladěných na vesmír. Jsme duše oděné do posvátných biochemických oděvů a naše těla jsou nástroje, přes které naše duše hrají jejich hudbu.” Albert Einstein

V představení Kvint et Sense – vedeni poznatkem, že vše kolem nás a v nás je vibrující hmota – se stáváme prostředkem pro manifestaci všech vibrací, které nás obklopují. Snažíme se povzbudit a podpořit různorodost mezi námi, vytvářet prostor, ve kterém může zaniknout hierarchie. Nikdo z nás není důležitější než ostatní, i když jsme bezmezně každý jiný.

Hudba, spolu se vzpomínkami a možnostmi zapsanými v prostoru a času, spolu s vámi a vaším prožitkem, proniká našimi těly a dává nám tvar, hýbe námi. Přecházíme z jedné manifestace do další. Stáváme se emocemi a obrazy, které po staletí formovaly lidstvo. Stáváme se osobními příběhy a pocity, které v sobě nese každý jednotlivec. Stáváme se částicemi, které se hýbou, expandují, tříští se.

Kvint et Sense je prostor, v němž se my – tanečníci – dáváme k dispozici věcem, které nás všechny neustále obklopují, ale které zároveň nedokážeme pochopit. Vytváříme tak možnost pro to, aby tyto aspekty naší každodennosti mohly být procítěny, vnímány, postaveny do popředí. Otevřít smysly a cítit tanec, který vzniká a existuje mezi námi, námi a vámi, námi a hudbou, mezi planetami, mezi částicemi…

Hvězdy budou mít poslední slovo a zazáří silněji než Země
Zavolám ti/Upokojím tě, až Slunce dovrší svou poslední hodinu” Coleen

Tatiana Brederová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

JIŘÍ ŠIMEK zve na zajímavý výzkum

Zapojte se do společného uměleckého výzkumu, který se stane základem pro novou inscenaci „Words of Apology“ souboru Ufftenživot

V minulém roce měl premiéru Projekt „Neboj_ aneb Show tanečníka Jiříka“. Na začátku tohoto procesu nebyl konkrétní záměr, spíše pocit. Zkoušení probíhalo zhruba půl roku a to tak, že jsem, kdykoli to bylo možné, přišel na zkušebnu a plnil jediné zadání – hýbej se”. Což můžeme chápat v tom nejširším slova smyslu – tanec, mluvení, zpívání, skákání, přemýšlení a další významy. Můžeme sloveso „hýbat se” chápat i naprosto metaforicky.

Workshop povede Jiří Šimek. Co k tomu říká? „Smyslem toho, co jste teď četli je navodit pocit určitého zmatku, řekněme komplexnosti a šíře, kterou nelze obsáhnout. Přirozenou reakcí nás lidí je vytvářet škatulky „pro lepší přehlednost” i přesto, že nakonec skončíme zase u spousty škatulek, které jsou nakonec ještě nepřehlednější. Abych se se zadáním “hýbej se” dokázal popasovat, bylo nutné vytvářet něco čemu říkám “dočasné hranice konkrétnosti”, které se po vytyčení můžou rozpustit klidně okamžitě. Tento proces mě přivedl k několika strategiím, které potřebuji ověřit ve spolupráci s někým dalším…“
Pokud jste dočetli až sem a oslovilo vás to, můžete přemýšlet o zapojení se do tohoto výzkumu.

Během tří dnů bude nabídnuto k dispozici několik podnětů:

První den Pracujeme se slovem, ať už se jedná o improvizovanou poezii, vyprávění příběhu anebo interpretaci textu – hledáme sdělení a spolupráci s divákem.

Druhý den Pokračujeme ve stejném hledání, ale s pohybem – vlastní jednoduchá choreografie, improvizace, interpretace jiného materiálu – hledáme sdělení a spolupráci s divákem.

Třetí den Kombinujeme vše dohromady, nezáleží na tom, jestli mluvíme, zpíváme nebo tančíme. Jsme a tvoříme tady a teď.
Poté bude navázáno tematickým brainstormingem – „v jakém kontextu / světě tvoříme / žijeme a jak bychom tvořit/žít měli”.

A Jiří Šimek pokračuje. To vše bude vznikat na základě cvičení a podnětů, které jsme vytvořili a využíváme v tvorbě souboru Ufftenživot. Tento workshop bude zahájením zkoušení nové inscenace souboru s pracovním názvem ,Words of Apology´, jehož tématem je – jaké způsoby uvažování produkují systémy, ve kterých žijeme. Například fenomén ,online nenávisti´ a Fake NEWS – Je to pseudozlo opravdu v lidech, anebo jen lidé dělají to, k čemu je programuje zřízení, ve kterém žijí? Co když naše chování do velké míry ovlivňují platformy, které využíváme a systémy, ve kterých žijeme? Možná je třeba tvořit takové systémy, které neprodukují nenávist, nedevastují planetu a nepřispívají ke společenským rozdílům. Jedním ze způsobů, jak dosáhnout takových systémů je lidská představivost – a to v duchu citátu Alberta Einsteina – ,Žádný problém nemůže být vyřešen na stejné úrovni myšlení, která jej stvořila´”, dokončuje Jiří Šimek.

Jiří Šimek (vpravo) se Sárou Arrnsteinovou

Jako účastník výzkumu získáte třídenní intenzivní “komplexní posilovnu”, ve které nezáleží, jestli posilujete tělo anebo mysl, protože celou dobu můžeme posilovat oboje najednou. Nahlédnete pod pokličku souboru Ufftenživot. Budete stát u iniciace projektu WoA, a pokud si budete s pořadateli rozumět, je možné, že do budoucna můžete spolupracovat na dalších projektech.

Účast je zdarma, je ale nutné být na workshopu všechny tři dny. Workshop je určen pro zkušené tanečníky a herce a je English friendly. V případě zájmu napište pět vět o sobě a svých zkušenostech na E-mail: jirka@ufftenzivot.cz.

TANEČNÍ MAGAZÍN